10. kapitola 2.polovina

27. března 2011 v 23:18 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
kapitola 10 2/2

Ukázal za ní. Francesca na ní prstem ukazovala, ať za ní přijde. Ostatní Nephilimové zaujali svá místa na lavičkách, s vyjímkou pár studentů, kteří vypadali, jako kdyby se připravovali na šerm. Jasmine a korejská dívka, která se jmenovala Sylvia, dva vysocí kluci, jejichž jména Luce nikdy neslyšela a Lilith, která stála samotná a pečlivě zkoumala tupý gumový konec jejího meče.
"Luce?" řekla Francesca tichým hlasem. Pokynula na místo na terase v přední části, kde stála Lilith. "Zaujmi své místo prosím."
"Zkouška ohněm." Zapískal na ní Roland a poklepal Luce po zádech. "Nedej na sobě znát, že se bojíš."
Uprostřed terasy bylo jen pět stojících studentů, ale Luce měla pocit, jako kdyby jich tam bylo sto.
Francesca stála s rukama ledabyle založenýma na hrudníku. Její obličej byl klidný, ale Luce to přišlo jako vynucený klid. Možná že měla v plánu, aby se Luce před všemi ztrapnila v brutálním a trapném zápase. Proč by ji jinak postavila proti Lilith, která se tyčila nad Luce alespoň o třicet centimetrů a z masky jí vyčnívala jenom červená lví hříva?
"Nikdy jsem to nedělala," řekla nepřesvědčivě Luce.
"To je v pořádku, Luce. Nemusíš v tom být dobrá," řekla Francesca. "Snažíme se změřit vaše relativní schopnosti. Vzpomeň si, co jsme vám já a Steven ukazovali na začátku hodiny a zvládneš to."
Lilith se zasmála a ukázala jí značku, co měla vyrytou na meči na fólii, ve tvaru N. "To je značka nuly, ty nulo," řekla.
"Jo, a ukazuje to taky počet tvých přátel?" řekla jí Luce.
Vzpomněla si na to, co jí řekl Roland, neukazovat žádný strach. Nandala si helmu přes obličej a vzala si od Francesci meč. Luce ani nevěděla, jak ho má správně držet. Zápasila s rukojetí a přemýšlela, jestli si ho dát raději do levé nebo do pravé ruky. Vybrala si pravou ruku, potěžkala v ní meč, máchla s ním a pak šla na své místo.
Lilith už se na ní dívala, jako kdyby si přála Luce mrtvou. Luce věděla, že nemá čas, aby si vyzkoušela meč v obou rukách. Mají taky v šermu stupnici na to, jak moc by měl někdo švihnout?
Beze slova se Francesca přestěhovala za ní. Stála a dotýkala se ramenou Luce, když se prakticky přilepila svým štíhlým tělem na to její, vzala její levou ruku a vložila do ní meč.
"Taky jsem levák," řekla.
Luce otevřela ústa, ale nevěděla, jestli by měla nebo neměla protestovat.
"Stejně jako ty." Francesca se k ní naklonila a věnovala jí vědoucí pohled. Když zesílila své sevření, něco teplého a nesmírně uklidňujícího protékalo prsty Francesci do těch Luce. Síla, nebo možná odvaha - Luce nevěděla, jak to fungovalo, ale byla za to vděčná.
"Budeš ho chtít uchopit pevně," řekla Francesca a držela prsty Luce kolem jílce pod ochranným držadlem. "Když ho budeš držet příliš pevně, směr tvého ostří bude méně přesný a tvoje obranné úskoky budou omezené. Drž ho lehce, a bude jako tvá prodloužená ruka."
Její hladké tenké prsty nasměrovaly ruku Luce až těsně pod držadlo. Jednu ruku měla na meči a tu druhou na jejím rameni. Lehce ji vedla bokem, udělala jeden krok a ukázala jí, jak blokovat útočníkův útok.
"Postupuj." Pokročila vpřed a vrazila meč směrem k Lilith.
Zrzavá holka si přejela jazykem přes zuby a zírala na Luce jako na dítě, co je nějak postižené.
"Uvolni se." Francesca se s Luce pohybovala zpátky, jako kdyby byla jen šachová figurka. Postavila se a obešla Luce, aby k ní byla čelem, pak zašeptala: "Zbytek je jen pozlacená lilie."
Luce polkla. Pozlacená co?
"En garde!" Lilith prakticky křičela. Její dlouhé nohy se sklonily a její pravá ruka s mečem ve fólii vystřelila přímo k Luce. Ta ustoupila, udělala dva rychlé kroky dozadu a pak, když se cítila v bezpečné vzdálenosti, udělala dopředu výpad svým mečem.
Lilith obratně uskočila doleva, otočila se a pak udělala další výpad svým mečem níž, než předtím. Střetla se s mečem Luce. Klouzaly po sobě, dokud nedosáhly středu a pak se mezi nimi muselo rozhodnout. Luce musela dát všechnu svou sílu do zastavení meče Lilith tlakem na ten její. Třásly se jí paže, ale divila se, že se Lilith držela v téhle poloze zpátky. Na poslední chvíli Lilith vytrhla svůj meč z jejich přetlačování a couvla.
Luce ji sledovala, jak se párkrát skrčila a pak se zase narovnala, Luce se jí snažila pochopit.
Lilith si pro sebe něco brblala, vydávala hlasitý, zadýchaný zvuk. Tak tohle byl velký omyl. Hlasitý zvuk, který dělala, byl jen taktický tah, pak totiž vystartovala ze svého místa a opsala svým mečem vysoký, úzký oblouk, kterým se snažila dostat přes obranu Luce.
Luce se pokusila udělat stejný pohyb. Zhoupla se na špičkách a její meč se dočkal jejího prvního doteku, jižně od srdce Lilith. Dívka ze sebe vydala ohlušující řev.
Luce zamrkala a couvla. Nemyslela si, že se Lilith mečem dotkla nějak moc tvrdě. "Jsi v pořádku?" zavolala na ní a zvedla si svojí masku.
"Není zraněná," odpověděla Francesca místo Lilith. Na rtech se jí rozlil úsměv. "Jen je naštvaná, žes jí trefila."
Luce neměla čas přemýšlet, proč se najednou Francesca baví, jelikož se k ní Lilith řítila znovu s připraveným mečem.
Luce zvedla meč, aby se mohla setkat s Lilith. Třikrát otočila zápěstím, aby si ho uvolnila.
Luce bušilo srdce jako o závod, ale bylo jí skvěle. Cítila energii, která proudila skrz ní. Takhle se necítila už velmi dlouho.
Byla v tomhle vlastně dobrá. Téměř stejně dobrá jako Lilith, která vypadala, jako kdyby byla stvořená k tomu, aby napíchávala lidi na ostré věci. Luce nikdy předtím ani nezvedla meč. Ve skutečnosti vlastně měla reálnou šanci vyhrát. Stačil už jen jeden bod.
Slyšela fandění ostatních studentů. Někteří dokonce volali její jméno. Slyšela Milese a myslela, že slyšela i Shelby, která jí opravdu popichovala. Zvuk jejich hlasů ale přehlušovalo něco jiného. Něco statického a až příliš hlasitého. Lilith bojovala jako divoch, ale nebylo to to, na co se Luce soustředila.
Zastavila se a zamrkala, dívala se do nebe. Slunce bylo zakryté tmavými stromy, ale to nebylo vše. Stíny začaly růst a protahovat se dál od stromů, jako inkoustové skvrny, které se prodlužují přímo nad hlavou Luce.
Ne-ne teď na veřejnosti, když je všichni sledují a ne, když jí to může stát tenhle zápas. Přesto se zdálo být nemožné, aby si toho nikdo jiný nevšiml. Stíny byly tak hlasité, že Luce nemohla dělat nic jiného, než si zakrýt uši a snažit se tím ten zvuk trochu ztlumit. Zvedla si ruce k uším a mířila špičkou meče k nebi. Mátla tím Lilith.
"Nedopusť, aby tě vyděsila, Luce. Ona je tak jedovatá!" hlaholila na ní Dawn z lavičky.
"Zkus prise de fer!" zavolala Shelby. "Lilith naštve prise de fer. Oprava: Lilith naštve všechno, ale zejména prise de fer."
Slyšela tolik hlasů-víc, než se zdálo být lidí na terase. Luce zamrkala a snažila se všechny hlasy zablokovat. Ale jeden hlas se oddělil od davu, jako kdyby jí šeptal do ucha někdo, kdo stál přímo vedle ní. Steven: "To je hluk Vyhlašovatelů, Luce. Najdi jejich zprávu."
Otočila hlavu, ale Steven byl na druhé straně terasy. Díval se směrem ke stromům. Mluvil k nějakému jinému Nephilimovi? O všem tom hluku a chvění, které stíny vydávaly? Podívala se na jejich tváře, ale nikdo z nich nemluvil. Tak ke komu to mělo být? Na malou chvíli se setkala s očima Stevena. Ten zvedl bradu a ukázal směrem k obloze. Jako kdyby jí ukazoval stíny.
V korunách stromů, nad jeho hlavou. Vyhlašovatelé mluvili. A ona je mohla slyšet. Mluvili celou dobu? Latinsky, rusky, japonsky. Anglicky s jižanským přízvukem. Lámanou francouzštinou. Šepot, zpěv, špatná zpráva, sdělení, které bylo rýmované verši. A jeden dlouhý stín hrůzostrašně křičel o pomoc.
Zavrtěla hlavou. Stále držela polohou svého meče Lilith na uzdě a Vyhlašovatelé nad její hlavou stále zůstávali s ní. Podívala se na Stevena a pak na Francescu. Ukázalo se, že ona nevydává žádné známky toho, že by je slyšela. Ale věděla, že stíny vědí, že je Luce poslouchá.
Zprávy se totiž stávaly hlasitější.
Celý život slyšela hluk, který přicházel se stíny-syčivý, ošklivý, plytký zvuk. Ale teď to bylo jiné
...
Ozvalo se řinčení.
Meč Lilith se srazil s tím Luciným. Dívka funěla jako rozzlobený býk. Luce slyšela svůj vlastní dech uvnitř masky. Lapala po dechu, když se snažila udržet dál od sebe meč Lilith. Pak se začala mnohem lépe vyznávat ve všech těch hlasech. Najednou se na ně mohla zaměřit. Mohla by naleznout mezi nimi rovnováhu. Oddělit jednoduché zprávy od těch významných. Ale jak?
Il faut faire le coup double. Après ca, c'est snadný gagner, zašeptal jeden Vyhlašovatel ve francouzštině.
Luce právě dokončila na střední škole druhý rok francouzštiny, ale tahle slova se jí dotkla mnohem hlouběji, než jen jejího mozku. Nešlo tu o pochopení zprávy. Její tělo to vědělo také. Proniklo do ní, až do morku kostí. Vzpomněla si: Už byla na místě, jako bylo tohle. V boji, jako byl tento. S mečem, jako byl tento. V patové situaci, jako byla tahle.
Vyhlašovatel jí ukázal dvojitý kříž. Pohyb, který sestával ze dvou oddělených útoků. Jeden za druhým.
Její meč sklouzl po meči její soupeřky a ony se od sebe odtrhly. O chvíli dřív než Lilith, se Luce vrhla vpřed jedním čistě intuitivním pohybem. Udělala výpad svým mečem doleva a potom doprava. Druhým výpadem se dotkla žeber masky Lilith.
Nephilimové jásali, ale Luce se nezastavila. Odstoupila od ní, narovnala se v zádech, a pak udělala další výpad. Tentokrát se dotkla špičkou meče, zabaleném ve fólii, kombinézy v blízkosti střeva Lilith. Tak to byly tři.
Lilith odhodila svůj meč na terasu a strhla si masku. Věnovala Luce děsivé zamračení a pak rychle utekla do šatny. Zbytek třídy byl na nohou. Luce cítila, jak se kolem ní nahrnuli její spolužáci. Dawn a Jasmine ji z obou stran objali, přičemž jí mezi sebou elegantně mačkali. Shelby se postavila do řady jako pátá a Luce mohla vidět, jak za ní trpělivě čeká Miles. Když na něm byla řada, překvapilo jí, že se na terase ocitla v jeho dlouhém a těsném objetí.
Objala ho taky, protože si vzpomněla, jak trapně se cítila, když k němu po jeho zápase běžela a našla ho v objetí Dawn. Teď za něj byla ráda. Byla ráda za jeho snadnou a poctivou podporu.
"Chci od tebe lekci šermu," řekl se smíchem.
V jeho náruči se Luce podívala na oblohu. Stíny byly opět jen prodloužením dlouhých větví. Jejich hlasy byly měkčí. Méně zřetelné, ale stále jasnější, než kdykoliv předtím. Byly jako rozladěné rádio, které několik let poslouchala, a když ho nakonec vyladila, nemohla říct, jestli za to byla vděčná, nebo z toho měla strach.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viki viki | 27. března 2011 v 23:36 | Reagovat

Děkuji za překlad ! :-)

2 Marti Marti | Web | 28. března 2011 v 10:08 | Reagovat

No lidičky, tak kapču zase čekejte až někdy k večeru.. Až se vrátim ze školy, tak vám jí sem hodim.. ;-)

3 LidkaH LidkaH | 28. března 2011 v 11:59 | Reagovat

Super! Moc děkuji za překlad!!! :-)  :-D

4 Lara Lara | 28. března 2011 v 14:07 | Reagovat

Super opravdu paráda !!!:-D

5 wee-dee wee-dee | 28. března 2011 v 14:56 | Reagovat

Dalšíííííííííííííííííííííííííííííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama