14. kapitola 2/2

5. března 2011 v 11:25 | Marti |  Fallen / Pád (Lauren Kate)
kapitola 14

Znovu sáhla mezi dívky a Luce se opět divila, jak rychle její prsty ťukaly do klávesnice. Vyhledávač se s ní snažil udržet krok. Listovala článkem po článku. Primární zdroj po primárním zdroji. Všechny se týkali rodu Grigoriů. Danielovo příjmení bylo všude. Zaplnilo celou obrazovku. Luce se cítila trochu zmatená. Vrátil se jí do paměti obrázek z jejího snu: jeho rozvinutá křídla, jak se ohřívalo její tělo tak, až z ní zbyl nakonec jen popel.
"Byl i nějaký jiný druh andělů, kterým se zabývali?" zeptala se Penn.
"No, jistě-jejich literatura měla široký záběr," řekla slečna Sophia, zatímco stále něco hledala ve vyhledávači. "Existují lidé, kteří se stali démony. Byli to ti, kteří zavrhli Boha. Ale byli tu i ti, kteří se zapletli s lidskými smrtelnými ženami." Její prsty se konečně zastavily. "Velmi nebezpečná věc."
Penn řekla: "Má ten chlápek, co napsal Strážce něco společného s Danielem Grigorim, který chodí k nám na školu?"
Slečna Sophia si poklepala na své plné rty. "To je možné. Překvapilo by mě to. Ale to je asi těžko váš projekt, rýpat se v záležitostech jiných studentů, viďte?" Její bledá tvář se zamračila, když se podívala na hodinky. "No, doufám, že jsem vám dala dobrý podklad pro to, abyste mohly začít pracovat na svém projektu. Nebudu vám už ubírat čas." Ukázala na hodiny na obrazovce počítače. "Už máte jen devět minut."
Když šla zpátky směrem k přední části knihovny, Luce sledovala perfektní držení jejího těla. Mohla by nosit na hlavě knihu. Zdálo se, že jí potěšilo, že může dívkám pomoct s jejich výzkumem. Zároveň ale Luce nevěděla, co má dělat s nově nabitými informacemi o Danielovi.
Penn ale věděla. Už začala zběsile čmárat poznámky.
"Osm a půl minuty," sdělila Luce a podala jí pero a kus papíru. "Je tu příliš mnoho informací na osm a půl minuty. Začni psát."
Luce si povzdechla, ale udělala, co jí bylo řečeno. Byla to nudně navržená školní webová stránka s tenkým modrým lemem, který rámoval jinak prosté béžové pozadí. Na vrcholu stránky stálo velkým písmem: ROD Grigoriů.
Stačilo, aby si jen přečetla jeho jméno, a kůže Luce se oteplila.
Penn poklepala na monitor perem a tím vrátila Luce k jejímu úkolu.
Grigoriové nespí. To bylo možné. Daniel vypadal vždycky unaveně.
Většinou mlčí. Sedí. Někdy z něj musela rozhovor tahat jako z chlupaté deky.
V osmém století bylo nařízeno-
Obrazovka zčernala. Jejich čas vypršel.
"Kolik toho máš?" zeptala se Penn.
Luce zvedla list papíru. Skoro nic tam nebylo. V mysli jí vytanula vzpomínka: hrany křídel poseté peřím.
Penn se na ni podívala. "Ano, vidím, že jsi asistentka výzkumu na opravdu špičkové úrovni," řekla, ale smála se. "Možná si později můžeme zahrát hru MASH." Zvedla vlastní mnohem hojnější poznámky. "Je to v pohodě. Mám toho dost, aby nás to navedlo k dalším zdrojům."
Luce si vložila papír do kapsy hned vedle nedokončeného, zmačkaného seznamu všech jejích setkání, které kdy měla s Danielem.
Vzpomněla si na svého otce, který hned všechny nepotřebné papíry skartoval. Sklonila se a podívala se po nějakém koši, když si všimla páru nohou, který k nim kráčel uličkou.
Tahle chůze jí byla tak známá jako ta její vlastní. Posadila se zase nahoru, -nebo se pokoušela posadit se nahoru- ale praštila se o počítačový stůl.
"Au," zasténala a třela si hlavu v místě, kam se praštila při požáru v knihovně. Daniel stál pár metrů od ní. Jeho výraz naznačoval, že poslední věc, kterou by zrovna teď chtěl udělat, byla jít k ní. Alespoň, že už byl počítač odhlášený. Nemusel přemýšlet, proč ho pronásleduje ještě aktivněji, než doteď. Jenže se zdálo, že se Daniel dívá svýma šedofialovýma očima přes její rameno. Na něco-nebo na někoho- jiného.
Penn poklepala palcem na rameno Luce a pak palcem ukázala na osobu, která stála za ní.
Cam se nakláněl nad křeslem Luce a usmíval se na ni. Blesk skoro katapultoval Luce do náruče Penn.
"Je to jen bouřka," řekl Cam a naklonil hlavu. "Brzy se přežene. Škoda. Vypadáš roztomile, když máš strach."
Cam natáhl ruku dopředu. Položil jí Luce na rameno. Pak pomalu jel svými prsty po její paži dolů, až k její dlani. Zavřela oči. Cítila se krásně. Když je otevřela, měla v dlani malou, červenou, sametovou krabičku. Cam ji obrátil a otevřel ji. Ale jen na vteřinu. Luce viděla jemný zlatý záblesk.
"Otevřeš to později," řekl. "Až budeš sama."
"Came-"
"Byl jsem ve tvém pokoji."
"Můžeme-" Luce pohlédla na Penn, která se na ně bezostyšně dívala se zaujetím diváka, který sedí v kině v první řadě.
Nakonec, aby jí dostala z transu, mávla před Penn rukou.
"Chceš, abych odešla. Je mi to jasný."
"Ne, zůstaň," řekl Cam a mluvit mnohem víc sladce, než Luce očekávala. Obrátil se k Luce. "Půjdu. Ale uvidíme se později - slibuješ?"
"Slibuju." Cítila, jak se červená.
Cam ji vzal za ruku a strčil jí krabičku do levé kapsy džín. Byly těsné, takže jí rozprostřel na boku svoje prsty. Zachvěla se. Pak zamrkal a otočil se na podpatku.
Předtím, než měla šanci chytit dech, vrátil se zpět. "Ještě jedna věc," řekl a položil jí ruku na krk. Přitáhl si jí k sobě blíž. Naklonil hlavu a sehnul se k Luce. Pak se jeho rty ocitly na těch jejích. Jeho rty byly hladké, jako by byly plyšové. Luce si vzpomněla, kolikrát na ně zírala. Tenhle polibek nebyl hluboký. Bylo to jen letmé políbení. Luce ale měla pocit, jakoby to bylo mnohem víc. Nemohla dýchat šokem a vzrušením. Vždyť jí věnoval na veřejnosti tenhle dlouhý a velmi nečekaný-
"Co-!"
Camova hlava najednou byla pryč. Byl shrbený a držel si čelist. Daniel stál nad ním a třel si klouby. "Dáš od ní ruce pryč."
"Neslyšel jsem tě," řekl Cam a pomalu se zvedal.
Oh. Můj. Bože. Oni se perou. V knihovně. O ní.
Pak se jedním rychlým bezchybným pohybem Cam vrhl směrem k Luce. Křičela, když se jeho ruce začaly zavírat kolem ní. Danielovy ruce ale byly rychlejší. Odstrčil Cama pryč tak tvrdě, že dopadl na počítačový stůl. Daniel na něj zavrčel, popadl hrst jeho vlasů a přitlačil mu hlavu ke stolu. "Řekl jsem, abys z ní dal ty svý špinavý ruce pryč, ty hnusnej kuse hovna."
Penn vyjekla. Zvedla tašku a po špičkách se vydala ke stěně. Luce sledovala, jak hodila svou tašku do vzduchu. Jednou, dvakrát, třikrát. Počtvrté jí hodila dost vysoko, aby se kamera otočila směrem ke zdi. Teď kamera zabírala jen hromadu populárně naučných knih.
Během té chvíle Cam Daniela odstrčil a teď kolem sebe kroužili a jejich podrážky skřípali na naleštěné podlaze.
Daniel se začal vyhýbat Luce. Cam ho mezitím obcházel. Daniel ale nejednal dostatečně rychle. Pěst mu přistála -a vypadalo to jako knockout úder- přesně pod levým okem. Daniel se zapotácel dozadu a tím narazil do Luce a Penn, které skončili na počítačovém stole. Obrátil se a zamumlal směrem k nim mdlou omluvu. Pak začal vrávorat zpátky.
"Ach, bože můj, přestaňte!" křičela Luce těsně předtím, než Daniel skočil na Cama. Daniel se ale věnoval Camovi. Věnoval mu příval ran na ramena a do stran obličeje.
"Skvělý pocit," zabručel Cam. Praštil ho ze strany do krku jako boxer. Stále na něm visel, když Daniel pohnul rukou a obmotal jí Camovi kolem ruku. Pak stisknul. Cam mu odpověděl tím, že prudce zacouval dozadu a přitiskl Daniela na vysokou polici s knihami. Ty spadly a v knihovně se ozvala rána hlasitější než hrom venku. Daniel zavrčel a pustil ho. Pak s dutou ránou spadl na zem.
"Tak co máš ještě v záloze, Grigori?"
Luce se zapotácela v domnění, že už nevstane. Jenže Daniel se dostal na nohy překvapivě rychle.
"To ti ukážu," zasyčel. "Venku." Vykročil směrem k Luce a pak šel k východu. "Ty zůstaneš tady."
Pak oba kluci vyšli z knihovny východem, který použila i Luce, když utíkala před ohněm. Ona i Penn stály zmrazené na místě. Dívali se na sebe a měly pokleslé čelisti.
"Pojď," řekl Penn a táhla Luce k oknu, aby měly výhled na hřiště. Přitiskli své tváře na sklo a to se před nimi zamlžovalo díky jejich dechu.
Déšť stékal po listech. Pole venku bylo tmavé, s vyjímkou světla, která procházelo ven skrz okna knihovny. Všechno venku bylo zablácené a tmavé. Bylo těžké venku něco vidět.
Pak se dvě postavy rozběhly do středu hřiště. Oba byli okamžitě promočení. Po chvíli kolem sebe začali kroužit. Měli znovu zvednuté pěsti.
Luce sevřela parapet a sledovala, jak Cam udělal první krok. Rozběhl se k Danielovi a srazil ho na zem. Pak se napřáhl a kopnul ho do žeber. Daniel se přetočil na bok a sevřel si břicho. Vstal. Luce se dala sílou vůle do pohybu. Připadala si, jako kdyby Cam právě kopnul do ní. Každý výpad Cama proti Danielovi cítila sama na sobě. Na svých kostech. Nemohla tam jen tak stát a dívat se.
"Daniel už podruhé spadnul," oznámila Penn Luce, když se odvrátila. "Ale zvednul se a teď stojí Camovi tváří v tvář. Krása!"
"Tobě se to líbí?" zeptala se Luce zděšeně.
"Můj táta a já jsme se dívali na UFC," řekla Penn. "Vypadá to, že oba tihle kluci ovládají nějaké bojové umění. Perfektní pravej hák, Daniele!" zasténala. "Ále, člověče."
"Co?" Luce přešla znovu k oknu. "Zranil ho?"
"Uklidni se," řekla Penn. "Nikdo už nikoho nemůže vážně zranit. Stačí, aby se Daniel znovu dostal na nohy."
Penn měla pravdu. Vypadalo to, jako by pan Cole běžel přes celý kampus. Když se dostal na místo, kde bojovali kluci, zastavil se a chvíli je pozoroval. Zdál se zhypnotizovaný tím, jak bojovali.
"Udělejte něco," zašeptala Luce a bylo jí na zvracení.
Konečně vzal pan Cole každého kluka za zátylek. Na chvíli spolu ještě bojovali, dokud pan Cole Daniela úplně neodtáhl. Sevřel si pravou ruku a pak přecházel v kruhu. Několikrát si odplivnul.
"Velmi atraktivní, Danieli," řekla sarkasticky Luce. To taky bylo. Teď mluvili s panem Colem. Mával rukama jako šílenec. Oba kluci vedle něj stáli se svěšenými hlavami. Cam byl propuštěn jako první. Rozběhl se směrem ke koleji a zmizel.
Pan Cole položil Danielovi ruku na rameno. Luce by ráda věděla, o čem mluvili. Jestli o tom, jak bude Daniel potrestán. Chtěla jít za ním, ale Penn jí v tom zabránila.
"Tohle všechno kvůli šperku. Co ti Cam vlastně dal?"
Pan Cole odešel a Daniel tam zůstal sám. Stál ve světle pouliční lampy a díval se, jak prší.
"Nevím," řekla Luce Penn a stále se dívala z okna.
"Ať je to cokoliv, nechci to. Zvlášť po tomhle ne." Obě se vrátili k počítačovému stolu a ona vytáhla z kapsy krabičku.
"Pokud ty ne, já jo." řekla Penn. Otevřela poprskané okno a pak se podívala na Luce, která vypadala zmateně.
Zlatý odlesk, který Luce viděla, nebyl šperk. V téhle krabičce byly jen dvě věci: Další z Camových zelených trsátek a zlatý proužek papíru.
Sejdeme se zítra po škole. Budu na tebe čekat u brány.
-C
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kája kája | 5. března 2011 v 12:16 | Reagovat

díky moc za překlad!bude dneska dalsi?

2 Marti Marti | Web | 5. března 2011 v 12:40 | Reagovat

[1]: Nu další kapča patří mezi extra dlouhý, takže nějaká část tu dneska určitě přibude.. A zbytek zejtra..

3 Ami Ami | 5. března 2011 v 12:50 | Reagovat

Skvělý,ůžasný..!!! :-DNa další kapču se nesmírně těšim! :-) Vím jak je těžké to překládat(aspon pro mne) :-D tak děkuju!Jen je mi líto Cama,trošku,že ho nechce :-( ale uvidíme :-)

4 Lucie Lucie | 5. března 2011 v 13:32 | Reagovat

Tak se nám to rozjelo... :-D  :-D  :-D

5 Marti Marti | Web | 5. března 2011 v 13:34 | Reagovat

No v příští kapitolce se taky máte na co těšit, jak sem to tak rychle projela.. :-)

6 Miki Miki | 5. března 2011 v 13:35 | Reagovat

Skvele :-D

7 viki viki | 5. března 2011 v 17:26 | Reagovat

Díky ! Jsi skvělá !!!

8 Peyton Peyton | 5. března 2011 v 17:38 | Reagovat

Teprve teď jsem našla tvůj blog, ani nevím jak. Prostě čirou náhodou jsem ho našla  avůbec toho nelituju, máš to tu úžasný. Ještě jednou ti děkuji za poslání Crescenda a nemůžu se dočkat další kapitoli. :-)  :-D  8-)  :-P  :D

9 Marti Marti | Web | 5. března 2011 v 18:22 | Reagovat

[8]: Není zač a děkuju za pochvaly.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama