15. kapitola 2/2

6. března 2011 v 11:13 | Marti |  Fallen / Pád (Lauren Kate)
kapitola 15

"Jsi v pořádku?"
Byl to Daniel.
"Jak jsi mě tady našel?" zeptala se a úlevně si zabořila obličej do jeho ramene. Nenechala slzy, které v sobě dusila, aby si našly cestu ven.
"Pojď," řekl. "Odvedu tě odsud."
Bez jediného ohlédnutí vklouzla rukou do té jeho. Teplo se začalo skrz ruku šířit do celého jejího těla. A pak jí začaly téct slzy. Tohle nebylo fér. Nemohla se cítit tak bezpečně, zatímco stíny byly tak blízko.
Dokonce i Daniel vypadal vystrašeně. Táhl ji pryč tak rychle, že musela skoro sprintovat, aby s ním udržela krok.
Nechtěla se podívat zpátky, ani když vycítila, že se stíny dostaly z baru pryč a vsákly se do vzduchu. Jenže nakonec ani nemusela. Tekly jí v nekonečném proudu nad hlavou a vsákly do sebe všechno světlo, které bylo na jejich cestě. Bylo to, jako by se před jejíma očima celý svět roztrhal na malé kousky. Tlející zápach síry jí uvízl v nose. Bylo to to nejhorší, co kdy cítila.
Daniel se podíval pomalu nahoru taky. Zamračil se. Vypadal, jako by si snažil vzpomenout, kde zaparkoval.
Jenže se stala ta nejpodivnější věc. Stíny sebou trhly dozadu a rozpojily se v černé stříkance. Místo toho, aby se zase spojily, se vypařily. Jak to Daniel udělal? To přece nemohl udělat on, nebo jo?
"Co?" zeptal se Daniel a tím rozptýlil její myšlenky. Odemkl dveře spolujezdce bílého kombi Taurus. "Je něco špatně?"
"Nemáme čas na to, abych ti vyjmenovala celý seznam mnoha a mnoha věcí, které jsou špatně," řekla Luce a opřela se do sedadla.
"Podívej," řekla a ukázala směrem ke vchodu do baru. Síťové dveře se otevřely a z nich vyšel Cam. Musel přeprat toho kluka, ale nevypadal, jako by byl po boji. Měl zaťaté ruce v pěst. Daniel se ušklíbl a zavrtěl hlavou. Luce se marně snažila znovu a znovu zapnout si pás, dokud se k ní nenatáhnul a neodstrčil jí ruce pryč. Zadržela dech, když se jí prsty dotkl břicha. "Je to trik," zašeptal a zapnul jí sponu do základny.
Nastartoval auto a pak pomalu vycouval. Dával si na čas, když projížděl kolem dveří do baru. Luce nenapadla jediná věc, kterou by Camovi mohla říct. Daniel už měl ale perfektní větu vymyšlenou. Stáhl okýnko a řekl jen: "Dobrou noc, Came."
"Luce," řekl Cam a šel k autu. "Nedělej to. Nezůstávej s ním. Skončí to špatně." Nemohla se mu podívat do očí. Věděla, že budou odrážet jeho prosby. "Omlouvám se."
Daniel Cama úplně ignoroval a prostě jel. Bažiny vypadaly v soumraku jasnější a les před nimi vypadal temnější.
"Pořád jsi mi neřekl, jak jsi mě tady našel," řekla Luce. "Nebo jak jsi věděl, že jsem měla schůzku s Camem. Nebo kde jsi vzal tohle auto."
"Je slečny Sohie," vysvětlil jí Daniel a zapnul světla. Stromy, které jim rostly nad hlavou, tím házely na silnici ještě tmavší stíny.
"Slečna Sophie ti půjčila svoje auto?"
"Roky jsem žil na Skid Row v LA," řekl a pokrčil rameny. "Dalo by se říct, že jsem dostal magické nadání, když přijde na "půjčení auta"."
"Ukradl jsi auto slečně Sophii?" posmívala se mu Luce a přemýšlela, jak by to knihovnice zanesla do svých souborů.
"No, přivezu jí ho zpátky," řekl Daniel. "Kromě toho byla dost znepokojená dnešním dokumentem o občanské válce. Něco mi říká, že si ani nevšimne, že je pryč."
To bylo předtím, než si Luce uvědomila, co měl Daniel na sobě. Byl v modré uniformě vojáka Unie se směšným koženým pouzdrem, které měl přehozené přes hruď.
Byla tak vyděšená ze stínů, z Cama a z celé té strašidelné scény, že si ani nevšimla, co má Daniel na sobě.
"Nesměj se," řekl Daniel a sám se snažil přestat se smát. "Prošvihla jsi pravděpodobně ten nejhorší sociální večer z celého roku."
Luce si nemohla pomoct. Sáhla dopředu a cvrnkla do jednoho z Danielových knoflíků. "Styď se," řekla a napodobila ospalý jižanský přízvuk. "Ani sis pořádně nevyžehlil svoje nádherné plesové šaty."
Danielovy rty se roztáhly v úsměv, ale pak si povzdechl. "Luce. To co jsi udělala dnes večer - mohlo to skončit opravdu špatně. Víš to?"
Luce se podívala ven na silnici. Byla naštvaná, že byla nálada zase ponurá. Srandovní sova na ně zírala ze stromu.
"Nevěděla jsem, že jdu sem," řekla a byla to pravda. Cítila se, jako by ji Cam napálil. "Přála bych si, abych nešla," řekla tiše a přemýšlela, kde byl stín teď.
Daniel praštil pěstí do volantu, což jí přinutilo nadskočit. Zaskřípal zuby. Luce nenáviděla, když byla ta, na koho se tak zlobí.
"Já jen nemůžu uvěřit, že ses s ním zapletla," řekl.
"Nezapletla," trvala na svém. "Jediný důvod proč jsem přišla byl ten, abych mu to řekla ..." Bylo to zbytečné. Žárlil na Cama! Kdyby jen Daniel věděl, že ona a Penn strávily většinu svého volného času tím, že zkoumaly jeho rodinu ... no, pravděpodobně by byl naštvaný stejně.
"Nemusíš mi nic vysvětlovat," řekl Daniel a mávl rukou. "Tak jako tak je to moje chyba."
"Tvoje chyba?"
Najednou Daniel sjel ze silnice na písčitou cestu a na konci zastavil. Vypnul světla a zíral na oceán. Nebe mělo odstín švestky a hřebeny vln se zdály téměř černé a šumivé. Na pláži foukal vítr, takže tráva vydávala vysoký pískavý zvuk. Hejno otrhaných racků sedělo v linii podél zábradlí promenády a pečovali o svá peří.
"Ztratili jsme se?" zeptala se ho.
Daniel ji ignoroval. Vystoupil z auta a zavřel za sebou dveře. Vykročil směrem k vodě. Luce čekala vevnitř deset trýznivých sekund a sledovala jeho siluetu, která se ve fialovém soumraku stále zmenšovala. Pak vyskočila z auta, aby šla za ním. Vítr jí bičoval vlasy proti tváři. Vlny prorazily na břeh a tahaly sebou linii mušlí a mořských řas. Vzduch byl u vody chladný. Všechno mělo zlostně slaný zápach.
"Co se děje Danieli?" zeptala se a šla podél dun. Cítila, jak je chůze v písku těžší. "Kde to jsme? A co si myslíš, že je tvoje vina?"
Otočil se k ní. Vypadal poraženě. Jeho kostým na něm visel. Jeho šedé oči byly smutné. Řev vln téměř přehlušil jeho hlas. "Jen potřebuju trochu času na rozmyšlenou."
Luce cítila, jak se jí v krku tvořil kámen. Znovu a znovu, když konečně přestala plakat, přišel Daniel a všechno to udělal ještě těžší.
"Tak proč jsi mě zachránil? Proč jsi vážil celou cestu až sem, abys mě vyzvedl? Abys na mě pak mohl křičet a ignorovat mě?" Otřela si oči do černého lemu trička. Sůl, kterou na něm měla, ji začala štípat do očí. "Ne, že by to bylo moc odlišné od toho, jak ses ke mně choval většinu času, ale-"
Daniel se otočil a udeřil se oběma rukama do čela. "Ty to nechápeš, Luce."
Zavrtěl hlavou. "Nikdy to nepochopíš."
Nedal na svém hlase nic poznat. Ve skutečnosti byl jeho tón docela hezký. Dával jí stále najevo, že nedokáže pochopit, co je jemu tak zřejmé. Naprosto jí rozčiloval.
"Já to nechápu?" zeptala se. "Já to nechápu? Dovol mi, abych ti o sobě něco řekla. Myslíš si, že jsi tak chytrý? Já jsem strávila tři celé akademické roky na nejlepší škole v zemi. A když mě vykopli, musela jsem je žádat -žádat!- aby vymazaly moje čtyřhvězdičkové hodnocení."
Daniel se vzdálil, ale Luce šla za ním. S každým krokem se na ní obrátil. Pravděpodobně vyšiloval z toho, že jde za ním, a co? Pokaždé, než s ní strávil nějaký čas, se jí zeptal, jestli chce být s ním.
"Umím latinsky, francouzsky a na střední škole jsem třikrát za sebou vyhrála vědeckou soutěž."
Donutila ho se opřít o zábradlí na promenádě a šťouchala prstem do jeho hrudi. Ještě neskončila.
"Taky jsem v neděli luštila křížovky, někdy i při hodině. Mám neomylný orientační smysl ... ačkoliv ne, když jde o chlapy."
Polkla a chvíli trvalo, než chytla dech. "A jednou ze mě bude psychiatr, který opravdu poslouchá své pacienty a pomáhá jim. Jasný? Takže se mnou nemusíš mluvit, jako bych byla hloupá. A neříkej mi, že něco nechápu jen proto, že neumím dekódovat tvojí nevyzpytatelnost, potrhlost a tvoje chování, kdy seš ke mně v jednu chvíli hodný a v tu druhou chladný, a upřímně," -vzhlédla k němu a nadechla se- "chováš se opravdu hnusně." Odtrhla se od něj. Zlobila se na sebe, že se nechala tak strhnout.
"Mlč už," řekl Daniel. Řekl to jemně a něžně. Luce byla překvapená, že jí celou dobu poslouchal. "Nemyslím si, že jsi hloupá." Zavřel oči. "Myslím si, že jsi ten nejchytřejší člověk, kterého znám. A nejlaskavější. A" -polkl, otevřel oči a podíval se přímo na ni- "Nejkrásnější."
"Prosím?"
Podíval se na oceán. "Jsem jen ... z toho tak unavený," řekl a unaveně vzdychnul.
"Z čeho?"
Podíval se na ní tím nejsmutnější výrazem ve tváři. Jako by ztratil něco cenného. To byl Daniel, kterého znala, i když si nedokázala vysvětlit jak a odkud. To byl Daniel, kterého ... milovala.
"Můžeš mi to ukázat," zašeptala.
Zavrtěl hlavou. Ale jeho rty byly těm jejím tak blízko. A výraz v jeho očích byl tak toužebný. Bylo to skoro jako by chtěl, aby začala první ona. Její tělo se zachvělo, když si stoupla na špičky a naklonila se k němu. Položila mu ruku na tvář. Zamrkal, ale ani se nepohnul.
Přibližovala se k němu pomalu. Tak pomalu, jako by měla strach, že ho může polekat. Po každém sebemenším pohybu se na chvíli zastavila. A pak, když byli dostatečně blízko, že se téměř dotýkaly, zavřela oči a přitiskla své rty na jeho.
Byl to ten nejměkčí dotek rtů. Lehký, jako peří. Ale i ten v Luce rozdmýchal oheň, který nikdy nepoznala. Najednou věděla, že potřebuje víc -víc všeho- Daniela. Bylo příliš chtít po něm, aby jí potřeboval stejným způsobem, aby si jí složil v náručí, jako to udělal už tolikrát v jejích snech. Vrátit jí její polibek dalším, silnějším.
Ale on to udělal.
Jeho svalnaté paže se jí ovinuly kolem pasu. Přitáhl si ji k sobě a ona cítila, jak se jejich těla spojila do jedné linie- nohy se otíraly o nohy, boky se tiskly k bokům, prsa se vzdouvala ve stejnou chvíli. Daniel jí opřel o dřevěné zábradlí a přitáhl si ji k sobě tak blízko, až se nemohla pohnout. Dokud nebyla přesně tam, kde chtěla být. To všechno se stalo, aniž by se přerušilo vášnivé spojení jejich rtů.
Pak ji začal opravdu líbat. Nejdříve jí jemně a krásně vzdychnul do ucha. Pak jí dlouze, sladce a něžně přejel rty po bradě až ke krku. Zasténala a naklonila hlavu dozadu.
Lehce ji zatahal za vlasy a ona otevřela oči, aby zahlédla první hvězdy na obloze. Cítila se k nebi tak blízko, jako nikdy předtím. Nakonec si jí k sobě přitáhnul a vrátil se k jejím rtům. Věnoval jí intenzivní polibek -jemně jí sál spodní ret a pak jí jeho jemným jazykem olemoval rty. Otevřela svá ústa. Zoufale a nebojácně mu chtěla ukázat, jak moc po něm toužila. Odpovídala jeho polibkům těmi svými. Měla všude písek, i mezi prsty. Ze slaného vzduchu měla husí kůži a i přesto se jí v srdci rozlil ten nejsladší a nejkouzelnější pocit.
V tu chvíli by pro něj zemřela.
Odtáhl se a zadíval se na ni, jako by ji chtěl něco říct. Usmála se na něj a jemně ho políbila na rty. Nechala je prodlévat na těch jeho. Věděla, že neexistují lepší slova, ani žádný lepší způsob, jak vyjádřit, co k němu cítila a co chtěla.
"Jsi pořád tady," zašeptal.
"Nemohli mě odtáhnout pryč." Zasmála se.
Daniel ustoupil o krok dozadu. Věnoval jí temný pohled. Jeho úsměv byl pryč. Začal před ní přecházet, mnul si čelo rukou.
"Co se děje?" zeptala se lehce a zatahala ho za rukáv, aby se k ní vrátil pro další polibek. Přejel jí prsty po tváři, po vlasech a nechal je na jejím krku. Jako by se chtěl ujistit, že to není jen sen.
Byl tohle její první opravdový polibek? Nemyslela si, že by se dal počítat Trevor, takže technicky vzato byl. A všechno bylo tak skvělé, jako kdyby byla Danielovi souzena a on zas jí. A voněl tak ... krásně. Jeho ústa chutnala sladce a opojně. Byl vysoký a silný, když jí držel v objetí.
"Kam jdeš?" zeptala se.
Opřel se o zábradlí, ohnul kolena a klesnul o pár centimetrů. Díval se na oblohu. Vypadal, jako by ho něco bolelo.
"Říkala jsi, že tě nic nemůže odtáhnout pryč," zašeptal. "Ale můžou. Možná, že se jen zpozdily."
"Oni? Kdo?" zeptala se Luce a rozhlédla se po opuštěné pláži. "Cam? Myslím, že jsme mu ujeli."
"Ne." Daniel šel dolů po promenádě. Třásl se. "Není to možné."
"Danieli."
"Přijdou," zašeptal.
"Děsíš mě." Luce šla za ním a snažila se udržet své emoce pod kontrolou. Protože najednou, i když nechtěla, měla pocit, že ví, co tím myslí. Ne Cama. Ale něco jiného. Jinou hrozbu.
Luce se zatmělo před očima. Jeho slova zaklepala na její mozek a ona objevila děsivou pravdu. Unikaly jí ale důvody. Stejně jako s tím snem, nemohla si vzpomenout na všechno.
"Mluv se mnou," řekla. "Řekni mi, co se děje."
Otočil se na ní. Obličej měl bledý jako květ pivoňky. Ruce svěšené v kapitulaci. "Nevím, jak to zastavit," zašeptal. "Nevím, co mám dělat."
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anna anna | 6. března 2011 v 11:32 | Reagovat

KRASA...dekuju ti,moc dekuju..je to super knizka

2 Radienka Radienka | 6. března 2011 v 11:37 | Reagovat

♥♥♥ nejlepší kapitola!!!!!! ,děkuji za překlad :-)

3 viki viki | 6. března 2011 v 11:42 | Reagovat

Skvělé ! Začíná to být čím dál , tím lepší ! Děkuji za překlad !!!

4 kája kája | 6. března 2011 v 11:51 | Reagovat

díky díky moc za překlad :)
kdypak bude další kapča?už se nemůžu dočkat..máš fakt super blog ;-)

5 Barčus Barčus | 6. března 2011 v 11:51 | Reagovat

Tak tahle byla hoodně dobrá :-)  :-)  :-D

6 kacena kacena | 6. března 2011 v 11:59 | Reagovat

naadheraaa...Daniel a Luce sa konečne pobozkali :-P a ten konieec..no som zvedaava,čo sa bue diať dalej 8-O tešíím sa! a dik za tvoj preklad - je super :-D  :-D  :-D

7 Marti Marti | Web | 6. března 2011 v 12:20 | Reagovat

[4]: nu určo dneska.. buď odpoledne nebo navečír.. Ale spíš někdy kolem tý šestý.. Už jí mam rozdělanou..

8 Lil Lil | 6. března 2011 v 12:31 | Reagovat

dokonaly super.. tesim se na dalsi:-)

9 Ejdriana Ejdriana | E-mail | Web | 6. března 2011 v 12:36 | Reagovat

konečně si dali pusu:-)

10 Marti Marti | Web | 6. března 2011 v 12:39 | Reagovat

:-D  No nejspíš mi v týhle knížce bude scházet Danielův pohled.. Nevadilo by mi, kdyby autorka udělala něco podobnýho jako Stephanie -Midnight sun..

11 Ejdriana Ejdriana | E-mail | Web | 6. března 2011 v 13:14 | Reagovat

[10]: taky by se mi to líbilo... sakryš on je tak tajemnej:-)

12 Kerstin Kerstin | Web | 6. března 2011 v 13:23 | Reagovat

Oo :) Nádherný, dokonalý <3

13 Canti Canti | 6. března 2011 v 13:37 | Reagovat

Tak ta byla supr, díky za překlad. Už se mooc těším dál, kdo asi přijde :-?

14 Baruš Baruš | E-mail | 6. března 2011 v 14:29 | Reagovat

To jo,z jeho pohledu by to určitě bylo dost zajímavý,ale až po přečtení Fallen. Takhle je to napínavý a tajemný. Moooc hezký!!! :-)  :-D

15 Peyton Peyton | 6. března 2011 v 17:17 | Reagovat

Aaaaaa, to bylo krásný. Jen mě štve, že nevím, co si myslí Daniel ;-). Už se těším na další, doufám, že bude brzy :-)  :-D  8-)  :-P  :D

16 Hannah Hannah | 6. března 2011 v 17:20 | Reagovat

Ahoj :) chtěla jsem tě poprosit jestli by jsi mi neposlala Crescendo na e-mail doma mám 1 díl a moc se mi nechce utrácet tedkon peníze když vycházej tolik knížek na pokračování ;-)  ;-)  jistě to chápeš :-D
HnakaCetverykova@seznam.cz
předem ti moc děkuju :-)  :-)

17 Hannah Hannah | 6. března 2011 v 17:21 | Reagovat

promin špatně jsem napsala tu adresu je tam Hanka :-P

18 Terka Terka | E-mail | 6. března 2011 v 18:16 | Reagovat

Tvůj blog jsem našla až dnes ale už teď začínám číst tvůj úžasný překlad téhle nádherné knížky.... Velice obdivuji že tohle děláš! :)
A děkuji ti za přelad :) :-)

19 Ami Ami | 6. března 2011 v 19:45 | Reagovat

Tahle je totálně nejdokonalejší,nejkrásnější,nejůžasnější kapitolka!! :-) (prozatím ;-) , :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama