4. kapitola 1/2

19. března 2011 v 16:50 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
4. KAPITOLA 1/2
PATNÁCT DNÍ

Nebyla až tak blonďatá.
Luce si umyla vlasy v umyvadle a škubla za své krátké vybělené vlny. Vzpomněla si na dvouhodinovou bezpečnostní přednášku ve čtvrtek od Francesci, která jim říkala, proč by Vyhlašovatelé neměli být náhodně chytáni (to skoro vypadalo, jakoby řešila přímo Luce). Pak následovala hodina "normální" biologie a matematiky v hlavní školní budově. Bylo to osm hodin užaslých pohledů od spolužáků. Nephilimů i ne-Nephilimů.
I když byla Shelby včera v noci na koleji v pohodě, co se týkalo nového vzhledu Luce, ona moc nebrala přehnané komplimenty, které jí říkala způsobem, jakým by to udělala Arriane nebo povzbuzující řeči, které by použila Penn.
Dnes ráno Luce vykročila ven a snažila se překonat svoje nervy.
Miles jí uviděl jako první a zvednul na ní palec. Ale on byl tak hodný, že by jí neřekl pravdu, kdyby vypadala hrozně.
Samozřejmě, že Dawn a Jasmine se k ní okamžitě nahrnuly po humanitních vědách a hned jí sahaly na vlasy. Pak se jí ptali, kým se nechala inspirovat.
"Určitě Gwen Stefani," řekla Jasmine a kývala na ní.
"Ne, je to Madge, že jo?" řekla Dawn. "Stejně jako ve Vogue éře."
Než mohla Luce odpovědět, Dawn to udělala za ní. "Ale myslím, že my dvě už nejsme dvojčata."
"Dvojčata?" Luce zavrtěla hlavou.
Jasmine zamžourala na Luce. "No tak. Neříkej, že sis toho nikdy nevšimla. Vy dvě vypadáte ... no, vypadali jste dost podobně. Prakticky jste mohly být sestry."
Teď byla sama v koupelně hlavní budovy školy. Dívala se na svůj obraz v zrcadle a myslela na Dawn s jejíma velkýma očima. Opravdu vypadali dost podobně: bledá kůže, rudé rty a tmavé vlasy. Ale Dawn byla menší, než ona. Nosila světlé barvy šest dní v týdnu. A navíc byla mnohem veselejší, než kdy Luce mohla být. I kdyby dala povrchní aspekty stranou, Luce a Dawn nemohly být rozdílnější.
Dveře na toaletu se otevřely a krásná brunetka v džínách a žlutém svetru vstoupila. Luce jí znala z hodiny Evropské literatury. Nejspíš Amy. Opřela se o umyvadlo vedle Luce a zvedla na ní obočí.
"Proč jsi tohle udělala se svými vlasy?" zeptala se a měla pohled upřený na Luce. Ta zamrkala. Jedna věc byla mluvit o jejím účesu s přáteli na Shoreline, ale s touhle dívkou nikdy dřív ani neprohodila slovo.
Do mysli se jí vkradla slova Shelby-"nový začátek", ale nedělala si srandu? Všechno co láhev peroxidu za včerejší noc udělala bylo, že Luce vypadala falešně zvenku, stejně jako se cítila uvnitř. Callie a její rodiče by jí jen těžko poznali. To teď ale nebylo důležité.
A Daniel? Co si bude myslet Daniel? Luce se náhle cítila hrozně okatě falešná. Mohli to na ní vidět i cizí lidi.
"Nevím." Prošla kolem dívky a šla ke dveřím koupelny. "Nevím, proč jsem to udělala."
Odbarvení vlasů jí mělo pomoct smýt temné vzpomínky z několika posledních týdnů. Pokud opravdu chtěla začít znovu, musela něco udělat. Ale co? Bylo toho málo, co zrovna teď měla pod kontrolou. Celý její svět měli v rukou pan Cole a Daniel. Jenže oba byli daleko.
Bylo to děsivé jak rychle a moc začala důvěřovat Danielovi. Děsivější ale bylo, že nevěděla, kdy ho příště uvidí. Ve srovnání s dokonalými dny, kdy byla s ním předtím, než byla odvezena do Kalifornie, byly tohle zase ten nejosamělejší dny v jejím životě.
Plahočila se přes školní areál a pomalu si uvědomovala, že se cítila nezávislá od té doby, co přišla na Shoreline, jen jednou ....
Když byla sama v lese se stínem.
Po včerejší ukázce ve třídě, Luce od Francesci a Stevena dnes očekávala víc. Doufala, že by studenti mohli se stíny experimentovat. Dokonce fantazírovala, že by mohla udělat to, o co se pokoušela včera v lese, před všemi Nephilimy.
Ve skutečnosti dnes ale při hodině udělali spíš velký krok zpět. Nudná přednáška o etiketě Vyhlašovatelů a bezpečnosti pro studenty, kteří by nikdy, za žádných okolností neměli na vlastní pěst zkoušet to, co viděli den předtím.
Bylo to frustrující a přišlo jí to, jako by se tím posunuli spíš dozadu. Takže teď, místo toho, aby se vrátila zpátky na kolej, se Luce přistihla, že běží přes halu, po cestě dolů k okraji útesu, až k dřevěným schodům do ubytování Nephilimů. Kancelář Francesci byla v druhém patře. Ve třídě jí řekla, aby neváhala za ní přijít, kdyby něco potřebovala.
Budova se značně lišila od doby, kdy jí během vyučování obývali studenti. Byl v ní průvan a vypadala téměř opuštěně. Luce se zdálo, že každý krok, který udělala, se odrážel od šikmých dřevěných trámů na stropě. Viděla lampy, které ozařovali patro a cítila vůni bohatého aroma vařené kávy. Nevěděla, jestli by měla Francesce říct, o co se pokoušela v lese. Mohlo by se zdát bezvýznamné pro někoho tak kvalifikovaného jako je Francesca. Nebo by to mohla brát jako porušení jejích pokynů, které dnes dávala studentům ve třídě.
Část Luce chtěla opatrně zjistit, jestli by se někdy mohla na Francescu obrátit, kdyby měla den jako dnes, kdy měla pocit, jakoby se měla rozpadnout.
Šla nahoru po schodech a ocitla se v dlouhé a prostorné předsíni. Podívala se nalevo za dřevěné zábradlí na tmavou a prázdnou třídu. Po její pravici byla řada těžkých dřevěných dveří s barevnou traverzou nad nimi.
Luce šla podél zdi, když si uvědomila, že nevěděla, kde je kancelář Francesci. Pouze jedny dveře v celé chodbě byly pootevřené. Třetí zprava. Vycházelo z nich světlo. Myslela si, že uvnitř zaslechla mužský hlas. Chystala se zaklepat, když jí ostrý ženský hlas zmrazil na místě.
"Byla chyba to vůbec zkoušet," Francesca prakticky zasyčela.
"Zkusili jsme to. Neměli jsme štěstí."
Steven.
"Neměli štěstí?" ušklíbla se Francesca. "Chtěl jsi tím říct, že jsme byli nezodpovědní? Z čistě statistického hlediska, šance že Vyhlašovatel nese špatnou zprávu, byla až příliš velká. Viděl jsi, co to udělalo s dětmi. Ještě na to nebyli připravení."
Ticho. Luce se krok za krokem blížila halou po perském koberci blíž ke dveřím.
"Ale ona byla."
"Nehodlám obětovat veškerý pokrok, který naše třída zatím udělala, kvůli nějaké-"
"Nebuď krátkozraká, Francesco. Máme skvělé osnovy. Vím to stejně dobře, jako ty. Naši studenti překonávají všechny ostatní učební programy pro Nephilimi na světě. Udělali jsme pro to všechno. Máš právo na pocit hrdosti. Ale teď jsou věci jiné."
"Steven má pravdu, Francesco." Třetí hlas. Muž. Luce si pomyslela, že zní povědomě. Ale kdo to byl? "Klidně vyhoď svůj akademický kalendář z okna. Příměří mezi našimi stranami je jen dočasné. Na ničem už teď nezáleží."
Francesca si povzdechla. "Opravdu si myslíte, že-"
Neznámý hlas řekl: "Jak já znám Daniela, bude mít zase časem pravdu. Nejspíš už odpočítává minuty."
"To je něco jiného," řekl Steven.
Ticho. Potom zazněl zvuk, jakoby někdo otevíral zásuvku. Pak někdo zalapal po dechu. Luce by na druhé straně dveří zabíjela, aby mohla vidět, co vytáhly ze šuplíku.
"Kde jsi to vzal?" zeptal se známí mužský hlas. "Obchodoval jsi s nimi?"
"Samozřejmě, že ne!" Francescin hlas řezal. "Steven to našel na jedné ze svých obchůzek v lese včera večer."
"Je to pravé, nebo ne?" zeptal se Steven.
Povzdech. "Už je to příliš dlouho, abych ti to mohl říct," odvětil cizinec. "Neviděl jsem hvězdnou střelu už roky. Daniel to bude vědět. Vezmu mu to."
"To je všechno? Co navrhuješ, abychom do té doby dělali my?" zeptala se Francesca.
"Podívej, tohle není moje věc." Známý mužský hlas se odrážel Luce v zadní části hlavy. "A tohle opravdu není moje věc-"
"Prosím," žadonila Francesca.
Kancelář ztichla. Luce se rozbušilo srdce.
"Dobře. Co kdybych tu byl s vámi? Ohlídám to tady. Vy dohlídněte na studenty a udělejte všechno pro to, aby byli připravení co nejdřív. Konec světa nebude moc hezký."
Konec světa. To bylo to, co jí řekla Arriane že nastane, pokud by ten večer na Sword&Cross vyhrál Cam a jeho armáda. Ale oni řece nevyhráli. Pokud už tedy neproběhla další bitva. Ale na co se pak teda budou připravovat Nephilimové?
Zvuk těžkého škrábání židle po podlaze se ozvalo za dveřmi. Luce uskočila. Věděla, že by neměla být chycena, jak poslouchá tenhle rozhovor. Ať už byl o čemkoliv.
Pro jednou byla ráda za nekonečnou nabídku tajemných výklenků, které byly součástí architektury na Shoreline. Sklonila se pod dekorativní šindelovou římsu, která byla mezi dvěma skříněmi a přitiskla se k výklenku ve zdi.
Páry nohou vyšly z kanceláře a dveře se pevně zabouchly. Luce zatajila dech a čekala, až sestoupí po schodech. Nejdřív uviděla jen jeho nohy. Měl hnědé kožené evropské boty. Tmavé vyšísované džínsy uviděla, když pomalu šel ke schodům na konci chodby. Modrobílá proužkovaná polokošile. A konečně, zřetelně rozpoznatelná hříva černozlatých dredů.
Roland Sparks byl na Shoreline.
Luce vyskočila ze svého úkrytu. Mohla být nervózní ve společnosti Francesci a Stevena, který byli až strašidelně krásní, mocní a vyspělí ... a byli to její učitelé. Roland jí ale neděsil, -ne moc- teď už ne.
Kromě toho byl Danielovi za poslední dny mnohem blíž, než ona.
Plížila se pomalu dolů. Tak tiše, jak jen mohla, zavřela dveře do budovy. Roland šel směrem k oceánu. Jakoby se nestaral o osud světa.
"Rolande!" Křikla Luce, když scházela pár posledních schodů a dala se do běhu. Stál na místě, kde cesta skončila a pomalu se měnila na strmé a skalnaté skály.
Chvíli tam stál a díval se na vodu. Luce byla překvapená, že v břiše ucítila motýlky, když se k ní pomalu začal otáčet.
"Oh, skvěle." Usmál se. "Lucinda objevila peroxid."
"Ach." Sáhla si na vlasy. Musí mu připadat hloupá.
"Ne, ne," řekl a přešel k ní. Vjel jí prsty do vlasů a načechral jí je. "Sluší ti to. Drsné činy v drsných časech."
"Co tady děláš?"
"Učím se." Pokrčil rameny. "Zrovna jsem setkal s učiteli. Probrali jsme můj učební plán. Připadá mi to tady nádherné."
Přes jedno rameno měl přehozený tkaný batoh. Trčelo z něj něco dlouhého a stříbrného.
Následoval její oči. Roland si batoh přitáhl těsněji k ramenu a pevně batoh nahoře stáhnul.
"Rolande." Hlas se jí třásl. "Tys odešel ze Sword&Cross? Proč? Co tady děláš?"
"Jen jsem chtěl změnit místo," řekl záhadně. Luce se chtěla zeptat na ostatní -Arriane a Gabbe. I na Molly. Jestli si někdo všiml, nebo se zajímá o to, že odešla. Když ale otevřela ústa, to co z nich vyšlo, bylo něco úplně jiného, než původně zamýšlela. "O čem jsi mluvil s Francescou a Stevenem?"
Rolandova tvář se náhle změnila. Bylo v ní něco, co ho dělalo starším a mnohem míň bezstarostným. "To záleží na tom, kolik jsi toho slyšela."
"Daniel. Slyšela jsem tě říkat, že on ... Nemusíš mi lhát, Rolande. Za jak dlouho se vrátí? Protože si nemyslím, že bych mohla-"
"Pojď se se mnou projít, Luce."
Vzpomněla si, jak bylo trapné, když jí kolem ramen Roland objal na Sword&Cross, teď to bylo ale jiné. Uklidňující. Nikdy nebyli opravdu přátelé, ale připomínal jí její minulost - pouto, ke kterému se teď nemohla otočit zády.
Šli podél okraje útesu, kolem snídaňové terasy a podél západní strany koleje. Prošli kolem růží, které Luce nikdy předtím neviděla. Byl soumrak a voda na jejich pravé straně ožívala barvami. Odrážela barvu růžových, oranžových a fialových mraků, které pomalu zakrývaly slunce.
Roland ji odvedl k lavičce s výhledem na vodu. Daleko od areálu školy. Při pohledu dolů viděla robustní sochy, které byly vytesané do skály. Začínali těsně pod místem, kde seděli a, končili až dole na pláži.
"Co víš a nechceš mi to říct?" zeptala se Luce, když jí začalo ticho vadit.
"Ta voda je pod námi přesně 51 metrů," řekl Roland.
"Ne, to není to, co jsem chtěla vědět," řekla a podívala se mu přímo do očí. "Poslal tě sem, abys na mě dohlídnul?"
Roland se poškrábal na hlavě. "Podívej se. Daniel je pryč a má něco na práci." Ukázal rukou poletování po obloze. "A mezitím" -myslela si, že nenápadně naklonil hlavu směrem k lesu za kolejí- "ty se zase musíš postarat o tu svou věc."
"Cože? Ne. Já nic na práci nemám. Jsem tady jen proto-"
"Blbost." Zasmál se. "My všichni máme nějaké tajemství, Luce. Moje mě přivedlo sem na Shoreline. A tebe to zas táhne do těch lesů."
Začala protestovat, ale Roland ji pokynul rukou a tím ji umlčel. Podíval se jí do očí. "Nedostaneš se do problémů. Ve skutečnosti ti celkem fandím." Jeho oči se podívaly na moře. "Teď zpátky k oceánu. Je ledový. Už jsi v něm byla? Vím, že ráda plaveš."
Luce to došlo. Už byla na Shoreline tři dny. Vždycky oceán viděla, slyšela a i cítila ve vzduchu slanou příměs. Za celou dobu ale ještě nevkročila na pláž. Nebylo to jako na Sword&Cross, kde byla celá řada věcí, které měli zakázáno dělat. Nevěděla, proč jí to ještě nedošlo.
Zavrtěla hlavou.
"Ale je spousta věcí, které můžeš dělat na pláži, i když je voda studená, třeba táborák." Roland se na ní podíval. "Ty tu ještě nemáš žádný kamarády?"
Luce pokrčila rameny. "Pár."
"Přiveď je večer, po setmění." Ukázal na úzký plácek písku na úpatí skalního schodiště. "Přímo tam."
Nakoukla za Rolandův bok. "Co přesně máš na mysli?"
Roland se ďábelsky usmál. "Neboj se. Udržíme je nevinné. Ale víš, jak to je. Jsem ve městě nový a rád bych poznal nové tváře."
-
"Ty vole. Jestli ještě mi šlápneš na patu, tak už mi to asi vážně zlomí kotník."
"Možná, kdybys sehnala víc než jen jednu blbou baterku, Shel, zbytek z nás by teď vidělo, kam vlastně jdeme."
Luce se snažila potlačit smích, když sledovala hašteření Milese a Shelby. Šli areálem školy ve tmě. Bylo skoro jedenáct a Shorelina byla prázdná -černá a tichá, s vyjímkou houkání sov. Oranžový vypouklý měsíc byl na nebi nízko a byl zahalen závojem mlhy. Všichni byli schopni dát dohromady jenom jednu baterku (Shelby), takže jen jeden z nich (Shelby) měl jasný výhled na cestu dolů k vodě. Proto ostatní dva -na cestě, která se zdála za denního světla tak hezká a bezpečná - byly teď na cestě nastražené pasti -spadlé větve, tlusté kapradiny a zadní část nohou Shelby.
Když ji Roland požádal, aby dnes večer přivedla nějaké kamarády, Luce měla v žaludku zvláštní pocit. Na Shoreline je nikdo nesledoval, žádné děsivé bezpečnostní kamery, které zaznamenávají každý krok studentů. To, že tu nebyla žádná hrozba toho, že je přistihnou, jí nutila být nervózní. Ve skutečnosti bylo vyplížení se z koleje relativně snadné. Větší výzva byla, koho sebou vezme.
Dawn a Jasmine se zdály jako nejpravděpodobnější kandidáti na párty na pláži, ale když šla Luce do jejich pokoje, byla tam tma a nikdo jí neodpovídal na zaklepání.
Když se vrátila do svého pokoje, byla Shelby zrovna zabraná do nějaké tantrické jógy. Luce stačilo, aby se na to podívalo, a už cítila bolest. Luce nechtěla vyrušit svou spolubydlící z hluboké koncentrace, aby jí pozvala na nějakou neznámou párty - ale pak se ozvalo hlasité zaklepání na jejich dveře, což způsobilo, že Shelby spadla. Takže na ní byla naštvaná tak jako tak.
Byl to Miles s dotazem, jestli by s ním Luce nezašla na zmrzlinu. Luce se podívala na Shelby, pak Milese a pak zase Shelby. Nakonec se usmála. "Mám lepší nápad."
O deset minut později už byli na cestě. Zabalený do mikiny a s čepicí Dodgers (Miles), s vlněnými prstovými ponožkami tak, aby mohla nosit žabky (Shelby) a s nervózním pocitem díky své posádce z Shoreline, která se za chvíli setká s Rolandem (Luce). Šlapali směrem k okraji útesu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lara Lara | 19. března 2011 v 17:04 | Reagovat

Páni sem napnutá jak struna :-D už se těším na pokráčko :-)

2 wee-dee wee-dee | 19. března 2011 v 17:10 | Reagovat

Lucinda objevila peroxid :-D  :-D  Tohle bylo vážně skvělý, moc se těším na další část

3 jany jany | 19. března 2011 v 21:33 | Reagovat

začíná to být čím dál zajímavější a to už skoro nejde :-D, těším se na pokračování

4 Lucie Lucie | 19. března 2011 v 21:57 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D

5 Nikol Nikol | E-mail | 20. března 2011 v 9:23 | Reagovat

Děkují za překlad !! Těším se na pokracovaní!! :D :D

6 sering sering | Web | 22. června 2015 v 3:04 | Reagovat

pujcka od soukromnika ceske budejovice :-|

7 zaffar zaffar | Web | 8. září 2016 v 6:14 | Reagovat

online pujcky ihned mělník :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama