4. kapitola 2/2

20. března 2011 v 13:18 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
4. KAPITOLA 2/2

"Takže můžeš mi říct znova, kdo je ten chlap?" zeptal se Miles a ukazoval na vrcholek skalnaté stěny, která se těsně nad nimi tyčila.
"Je to jenom ... kluk z mé poslední školy." Luce přemýšlela nad lepším popisem, když scházeli po skalním schodišti. Roland nebyl tak úplně její přítel. A dokonce, i když se děti na Shoreline zdáli jaksi otevřenější těmhle věcem, nebyla si jistá, že by jim měla říct, na jaké straně stojí padlý anděl Roland. "Byl to kamarád Daniela," řekla nakonec. "Bude to zřejmě dost malá párty. Nemyslím si, že by o ní věděl někdo kromě mě."
Ucítili ho ještě předtím, než to mohli vidět: výmluvný sloup kouře - velký táborák. Pak, když byli téměř na úpatí strmých schodů, které byly vytesané ve skále, strnuli když uviděli jiskry barvy divokého pomeranče a konečně jim do pohledu vstoupil planoucí oheň.
Na pláži se muselo být alespoň sto lidí.
Vítr divoce foukal, jako nezkrocené zvíře, ale to nebylo nic proti hlasitým návštěvníkům párty. Na jednom konci shromaždiště, blíže k Luce stál dav hippie kluků s dlouhými a hustými vlasy a vousy. Měly na sobě tkané košile a tvořili provizorní hudbu na bubny. Poskytovali stálý rytmus nedaleké skupince dětí, která se svíjela v neustále se měnícím dráždivém tanci. Na druhé straně byl oheň, a když si Luce stoupla na špičky, poznala, že je kolem něj shluklých spousta dětí ze Shoreline, doufajících, že tam nebude taková zima.
Každý, kdo držel v plamenech klacek, soupeřil o nejlepší místo k opékání párků v rohlíku a marshmallows. Na ohni byl postavený litinový hrnec s fazolemi. Bylo nemožné odhadnout, jak se o téhle párty všichni dozvěděli, ale bylo jasné, že tu byl každý s dostatečným předstihem.
Ve středu toho všeho byl Roland. Převlékl se. Neměl polokošili a drahé kožené boty, ale byl oblečený v mikině s kapucí a roztrhaných džínách, jako všichni tam. Stál na balvanu a dělal rychlá a přehnaná gesta, zatímco vyprávěl nějaký příběh, jaký Luce nemohla slyšet. Dawn a Jasmine stály mezi zaujatými posluchači. Jejich osvětlené obličeje ohněm vypadaly krásně a živě.
"Tohle je tvoje představa o malé párty?" zeptal se Miles.
Luce se podívala na Rolanda a přemýšlela, co je to za příběh, co vypráví.
Něco na tom, jak byl středem pozornosti, jí připomněla párty na pokoji Cama, první a jedinou skutečnou párty, na které na Sword&Cross byla. Připomnělo jí to, jak moc jí schází Arriane. A samozřejmě Penn, která byla tak nervózní, když přišli na párty, ale byla tam nakonec déle, než většina ostatních. A Daniel, který s ní sotva promluvil. Věci byly teď tak odlišné.
"No, já nevím jak vy," řekla Shelby a skopla z nohy žabky do písku, takže zůstala jenom v ponožkách, "ale já si chystám pořídit něco k pití, pak párek v rohlíku a pak si možná nechám dát lekci od jednoho z těchhle bubeníků."
"Já taky," řekl Miles. "Až na tu část s těma bubeníkama. V případě, že by vám to hned nedošlo."
"Luce." Roland na ní mával ze svého balvanu. "Přišla jsi."
Miles a Shelby už byli daleko před ní. Mířili ke stanovišti, kde byly párky v rohlíku. Luce šla přes pláž chladným a mokrým pískem k Rolandovi a ostatním.
"Nedělal sis legraci, když jsi říkal, že se chceš s někým seznámit. Tohle je opravdu něco, Rolande."
Roland vlídně přikývnul. "Něco? Něco dobrého, nebo něco špatného?"
Zdálo se to jako záludná otázka. To, co mu na to Luce chtěla odpovědět bylo, že to nedokáže posoudit. Myslela na konverzaci, kterou dneska v kanceláři vyslechla. Jak ostrý byl hlas Francescy. Linie mezí tím co bylo dobré a co bylo špatné, byla neuvěřitelně rozmazaná.
Roland a Steve byli padlí andělé, kteří přešli na druhou stranu.
A stali se z nich ... démoni? Ví vůbec, co to znamená? Ale pak tu byl Cam a ... co vlastně Roland myslel tou otázkou? Podívala se na něj přimhouřenýma očima. Možná, že se opravdu jen ptal, jestli se Luce baví.
Nesčetné množství barevně oblečených návštěvníků párty vířilo kolem ní. Luce viděla v okolí nekonečné černé vlny. Vzduch v blízkosti vody byl mrazivý, ale oheň jí zase na kůži pálil. Tolik věcí se právě teď zdálo být v rozporu. Všechno jakoby se proti ní teď obrátilo.
"Kdo jsou všichni ti lidé, Rolande?"
"Tak se podívej." Roland ukázal na hippie kluky u bubnů. "Měšťáci." Ukázal na velkou skupinu kluků, kteří se snažili zapůsobit na mnohem menší skupinu holek několika velmi špatnými tanečními pohyby. "Tihle kluci jsou mariňáci z Fort Bragg. Podle způsobu, jaký se tu baví bych si tipnul, že jsou tu na dovolené na víkend." Když si Dawn a Jasmine sedly vedle něj, každé kolem ramen omotal jednu ruku. "A tyhle dvě věřím, že znáš."
"Neřeklas nám, že ses přátelila s velkým nebeským ředitelem sociálního života, Luce," řekla Jasmína.
"Vážně." Dawn se naklonila dopředu a hlasitě Luce zašeptala: "Jen můj deník ví, kolikrát jsem chtěla jít na párty Rolanda Sparkse. A můj deník ti to nikdy neřekne."
"Ale mě by mohl," zažertoval Roland.
"Je na téhle párty něco dobrého k jídlu?" Shelby se objevila za Luce a Miles byl po jejím boku. Držela dva párky v rohlíku v jedné ruce a tu volnou podala Rolandovi. "Shelby Sterris. A ty jsi?"
"Shelby Sterris," opakoval Roland. "Jsem Roland Sparks. Nežila jsi někdy na východním L.A? Už jsme se někdy viděli?"
"Ne!"
"Má fotografickou paměť," dodal Miles a podal Luce vegetariánský párek v rohlíku. Sice to nebylo zrovna její nejoblíbenější jídlo, ale nic méně to bylo moc pěkné gesto.
"Jsem Miles. Skvělá párty, mimochodem."
"Jo, fakt úžasná," souhlasila Dawn a houpala se Rolandovi u boku do zvuku bubnů.
"A co Steven a Francesca?" Luce musela na Shelby prakticky křičet. "Neuslyší náš?"
Jedna věc byla proklouznout ven ze školy. Druhá ale byla přímo pod ní udělat aerodynamický třesk.
Jasmine se ohlédla směrem k areálu. "Uslyší nás. Jistě. Ale na pobřeží je pro ně stále jejich vodítko dost dlouhé. Alespoň pro Nephilimské děti. Dokud zůstaneme na akademické půdě v rámci jejich dozoru, tak máme do značné míry volnost."
"To znamená, že si dáme soutěž v podlézání?" Roland se ušklíbl a rozpustile sáhnul po něčem dlouhém a tlustém, co leželo za ním.
"Milesi, budeš držet druhý konec?"
O sekundu později už byl provaz natáhnutý a rytmus bubnování se změnil s tím, jak se provaz pomalu snižoval. Všichni před ním udělali jednu dlouhou, rušnou řadu.
"Luce," zavolal na ní Miles. "Nebudeš tam jen tak stát, že ne?"
Luce studovala dav. Měla pocit, jakoby v písku pustila kořeny. Ale Dawn a Jasmine udělali otvor, aby jí vměstnali do řady mezi ně. Během soutěže -pravděpodobně během začátku soutěže- se Shelby natáhla a chtěla jí vtáhnout do řady. Dokonce i mariňáci šli hrát.
"Fajn." Luce se zasmála a zařadila se.
Jakmile hra vypukla, řada postupovala rychle. Třikrát Luce pod lanem podlezla celkem snadno. Počtvrté už jí to dělalo trochu potíže. Musela zaklonit bradu dost daleko, aby viděla hvězdy. Všichni okolo jí fandili. Brzy i ona fandila ostatním dětem. Byla překvapená, když dokonce začala skákat nahoru a dolů, když se to povedlo Shelby. Bylo něco úžasného na tom, když se oddělila z řady potom, co úspěšně zvládla podlézt pod lanem. Pokaždé to dalo Luce překvapující příval adrenalinu.
Bavit se pro ní obvykle nebyla tak jednoduchá věc. Tak dlouhý smích byl obvykle následován pocitem viny z toho důvodu, že by pro ní mělo být mnohem těžší se bavit. Ale dnes v noci se cítila nějak lehčí. Aniž by si to uvědomovala, zachvěla se ve tmě.
V době, kdy probíhalo páté kolo, byla řada výrazně menší. Polovina dětí už z párty odešla nebo se shlukla kolem Rolanda a Milese a pozorovala poslední děti v řadě. Na konci řady, kde stála Luce, bylo míň lidí a málo světla - najednou cítila něčí silný stisk na paži, až téměř ztratila rovnováhu.
Začala křičet. Ucítila na puse něčí ruku.
"Psst."
Daniel jí tahal z řady pryč. Dál od párty. Jeho silná teplá ruka sklouzla z jejích úst na krk a rty jí okamžitě přejel po tváři.
Jen na okamžik jeho rty na její tváří v kombinaci s jasně fialovou září v jeho očích a její dny stará rostoucí potřeba chytit ho a nikdy nepustit, způsobily Luce božskou závrať.
"Co tady děláš?" zašeptala. Chtěla říct něco jako: Díky bohu, že jsi tady, nebo jak je to pro ní bez něj těžké, nebo jak moc ho miluje. Ale byly tu i věci jako: Tys mě opustil, Myslela jsem, že není bezpečné, abys tu byl a co je to příměří? Všechny otázky vířily v její mysli.
"Musel jsem tě vidět," řekl. Vedl ji za skálu na pláži. Měl na tváři spiklenecký úsměv. Druh úsměvu, který byl nakažlivý, ale příliš těžký pro Luce na to, aby se objevil i na jejích rtech. Úsměv, který potvrzoval nejen to, že zlomili Danielovo pravidlo-ale že si to porušení užijí.
"Když jsem byl blízko, viděl jsem, že na té párty každý tančí," řekl. "A trochu jsem žárlil."
"Žárlil?" zeptala se Luce. Teď byli sami. Objala ho pažemi kolem ramen a podívala se hluboko do jeho fialových očí. "Proč bys žárlil?"
"Protože," řekl a položil jí ruce na záda. "Seznam tvých tanečních partnerů je plný. Navždy."
Daniel jí chytil za pravou ruku a levou jí dal na jeho rameno. Pak se začali pomalu pohybovat v písku. Ještě mohli z párty slyšet hudbu, ale na tomhle osamoceném místě to bylo spíš jako osamocený koncert. Luce zavřela oči a opřela se o jeho hruď. Hledala místo, kde jí hlava zapadne na jeho rameno, jako kousek skládačky.
"Ne, tohle není ono," řekl Daniel po chvíli. Ukázal na její nohy. Všimla si, že je bos. "Sundej si boty," řekl, "a já ti ukážu, jak tančí andělé."
Luce si sundala černé boty a kopla je stranou. Písek mezi prsty byl měkký a studený. Daniel si ji přitáhl k sobě a propletl si prsty s těmi jejími. Téměř ztratila rovnováhu, ale on ji držel v rukách. Podívala se dolů. Její nohy byly na těch jeho.
Když se podívala nahoru, uviděla jeho toužící pohled. Rozvinul svá stříbrno-bílá křídla.
Zaplnila její zorné pole. Jejich rozpětí bylo tak dvacet stop. Byla široká, krásná a v noci zářila. Musela to být ta nejnádhernější křídla v celém nebi.
Pod nohama Luce ucítila, jak se i s Danielem zvedla nad zem. Jeho křídla lehce kmitla, téměř tak rychle, jako jeden srdeční tep. Vyneslo je to tak pět centimetrů nad pláž.
"Připravena?" zeptal se.
Nevěděla na co měla být připravena. Nezáleželo na tom. Vznesli se do vzduchu. Tak lehce, jako krasobruslaři jezdí po ledě. Daniel se vznesl nad vodu a držel ji v náruči. Luce zalapala po dechu, když první pěnivá vlna olízla její prsty. Daniel za zasmál a zvedl je o něco málo výš k obloze. Zaklonil ji dozadu.
Otočili se dokola. Tančili. Na oceánu.
Zdálo se, jako by byly středem světla, jakoby měsíc svítil jen pro ně. Luce se zasmála z čiré radosti. Její smích byl tak nakažlivý, že se Daniel začal smát taky. Nikdy se necítila lehčí.
"Děkuju," zašeptala.
Jeho odpovědí byl polibek. Nejdřív jí líbal něžně. Na čelo, na nos a pak si konečně našel cestu k jejím rtům.
Políbila ho zpátky. Hluboce, hladově a trochu zoufale. Opřela se o něj celým tělem. Bylo to, jako by se vrátila domů k Danielovi. Když se jí dotkl, ucítila lásku, kterou sdíleli tak dlouho.
Na okamžik celý svět ztichnul. Pak Luce zalapala po dechu. Ani si toho nevšimla a už byly zpátky na pláži.
Uchopil ji vzadu na hlavě a stáhl jí bílou čepici. Uvolnil tím její blonďaté vlasy. Udeřil do nich prudký oceánský vítr. "Co sis to udělala s vlasy?"
Jeho hlas byl tichý, ale i tak to znělo jako obvinění. Možná to bylo proto, že píseň právě končila a tanec a ten polibek byl až příliš krásný. Teď byli jen dva lidé, kteří stáli na pláži. Danielova křídla se zatáhla zpátky za jeho ramena. Stále byla viditelná, ale nedosažitelná.
"Koho zajímají moje vlasy?" Všechno, o co se teď starala bylo to, že jí drží v náručí. Nemělo by to být taky všechno, co by měl chtít?
Luce se natáhla dozadu pro čepici. Její odhalená blond hlava byla příliš vystavená, bylo to jako varovné červené vlajky. Luce mu chtěla naznačit, že by se mohla sesypat. Dřív, než mu stačila utéct, Daniel znovu položil své paže kolem ní.
"Hej," přitáhl si ji k sobě znovu. "Omlouvám se."
Vydechla a položila se na něj. Nechala ho, aby jí hladil. Naklonila hlavu, aby se mu mohla podívat do očí.
"Teď už je to bezpečné?" zeptala se. To Daniel byl tím, kdo chtěl vyvolat příměří. Mohli už být konečně spolu? Ale otupělý výraz v jeho očích jí dal odpověď dřív, než vůbec otevřel ústa.
"Nemůžu tady být, ale bojím se o tebe." Držel ji v náručí. "A z toho, jak teď věci vypadají vidím, že jsem si dělal starosti oprávněně." Vzal mezi prsty pramen jejích vlasů. "Nechápu, proč jsi to udělala, Luce. Tohle nejsi ty."
Odstrčila ho. Vždycky jí vadilo, když jí to lidé říkali. "Ne, to já jsem si ty vlasy odbarvila, Danieli. Takže technicky vzato, tohle jsem já. Možná nejsem taková, jakou bys mě chtěl mít-"
"Tohle není fér. Nechci, abys byla někým jiným, než jsi."
"A kdo jsem Danieli? Pokud znáš odpověď na tuhle otázku, měl bys být tak hodný a spravit mě o ní." Její hlas sílil a frustrace předstihla i vášeň, která se jí vymykala z rukou. "Jsem tady a snažím se přijít na to, proč. Snažím se zjistit, co tu dělám se všemi těmi ... když nejsem dokonce ani ..."
"Když nejsi co?"
Jak mohli takhle rychle přejít od tance ve vzduchu k tomuhle?
"Nevím. Jen se to tu snažím přežít ze dne na den. Udělat si nějaké přátele, víš? Včera jsem vstoupila do klubu a plánujeme výlet na jachtě. A podobné věci." Co mu opravdu chtěla říct, bylo to o stínech. Zejména o tom, co udělala v lese.
Daniel ale přimhouřil oči, jako kdyby udělala něco špatně.
"Nepojedeš na výlet na jachtě nebo kamkoliv jinam."
"Cože?"
"Zůstaneš na téhle škole, dokud ti neřeknu něco jiného." Vydechl a vycítil její rostoucí hněv. "Nenávidím, že ti musím dávat tyhle pravidla, Luce, ale ... Dělám toho tolik, abych tě udržel v bezpečí. Nedovolím, aby se ti něco stalo."
"Doslova." Luce zaskřípala zuby. "Ani dobrého, ani zlého ani nic jiného. Vypadá to, že kdy nejsi u mě, chtěl bys, abych nedělala vůbec nic."
"To není pravda." Zavrtěl na ní prstem. Nikdy ho neviděla tak rychle ztratit náladu. Pak se podíval na oblohu. Luce sledovala jeho pohled. Nad jejich hlavami -jako vždycky- proplul černý stín. Když zmizel, zůstal za ním smrtící, kouřový oblak. Daniel vypadal, že hned pochopil, o co jde.
"Musím jít," řekl.
"Jak šokující." Odvrátila se od něj. "Z ničeho nic se zjevíš, pak se pohádáme a nakonec prchneš. To musí být skutečná pravá láska."
Chytl jí za ramena a zatřásl s ní. Pak jí donutil se na něj podívat. "Tohle je pravá láska," řekl s takovým zoufalstvím, že Luce nemohla říct, jestli jí tím chtěl odseknout nebo jestli do těch slov vložil bolest ze svého srdce. "Ty to víš." Jeho oči hořely fialově - ne hněvem, ale intenzivní touhou. Druh pohledu, který říkal, že milujete nějakou osobu tak moc, že vám schází, i když stojí přímo před vámi.
Daniel sklonil hlavu a políbil jí na tvář. Měla příliš blízko k slzám. V rozpacích se odvrátila. Uslyšela jeho povzdech a pak: tlukot křídel.
Ne.
Když rychle otočila hlavu, Daniel už stoupal k obloze. Byl na půli cesty mezi oceánem a měsícem. Jeho křídla svítila zářivou bílou pod měsíčními paprsky. O chvíli později už bylo těžké rozeznat ho od nějakých hvězd na nebi.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wee-dee wee-dee | 20. března 2011 v 13:32 | Reagovat

No, čekala jsem od Daniela na Lucyin nový účes trochu jinou reakci, ale taky dobrý :-D  Už se moc, moc těším na další kapitolku! ;-)

2 jitush jitush | 20. března 2011 v 13:44 | Reagovat

taky se tesim na dalsi...diky :-)

3 juicy juicy | 20. března 2011 v 13:49 | Reagovat

Poslednou dobou mi to pripadá viac a viac nezaujímavé. Také nasilu. Jednoducho sa tam nič poriadne nedeja. Keď je porovám k iním knihám, príde mi to ako čaj a káva. Ako keby auorka obkukala scény z druhoradých filmou a zmenila zopár drobností, pridala tak našeho sladkého Daniela, večne nespokojnú Luce a podla mňa božského Cama. (Môj dvôvod prečo som sa dokopala prečítať si aj túto knihu v angličtine.) Nič v zlom. Jednoducho to je môj názor. Nechcem nikoho presviedčať ani nič také. Niekomu sa páči niekomu nie. Ja tvrdím že je to také kniha na pobavenie. Počas reklám a tak. NIč čo by pohlo svetom. :-)  :-)  :-)  :-)  Inak perfekný preklad. Chválim. ;-)

4 Marti Marti | Web | 20. března 2011 v 13:49 | Reagovat

Možná bude další kapitolka ještě dneska.. :-) Podle časíku.. ;-) Ale nejspíš ju..

5 Lara Lara | 20. března 2011 v 14:50 | Reagovat

už se těšim na dalši :-)

6 Xhex Xhex | 20. března 2011 v 17:23 | Reagovat

[4]: holka ty si užasná

7 Nikol Nikol | E-mail | 20. března 2011 v 19:16 | Reagovat

Jses uplný zlato!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama