6. kapitola 1/2

21. března 2011 v 15:29 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
KAPITOLA 6 1/2
TŘINÁCT DNÍ

"Je to tady," někdo hlasitě zazpíval za dveřmi Luce brzy ráno druhý den. Ozvalo se klepání. "Konečně je to tady!"
Klepání bylo stále naléhavější. Luce nevěděla kolik je, ale tušila, že je příliš brzy na všechno to chichotání, které slyšela na druhé straně dveří.
"Tvoji přátelé," zavolala na ní Shelby z horní palandy. Luce zasténala a sklouzla z postele. Podívala se na Shelby, která ležela na břiše na horním lůžku a byla už úplně oblečená v džínách a červeném tílku. Luštila křížovky.
"Spíš někdy?" zamumlala Luce a sáhla do skříně pro fialový kostkovaný župan, který jí máma ušila k třináctým narozeninám.
Pořád jí byl-více méně.
Přitiskla oko ke kukátku a uviděla vypouklé tváře Dawn a Jasmine. Měli na sobě stejné šátky a chlupaté klapky na uši. Jasmine měla v ruce držák se čtyřmi kávami a Dawn měla v ruce velký papírový sáček. Zaklepali znovu.
"Chystáš se je odehnat nebo mám zavolat školní ochranku?" zeptala se jí Shelby.
Luce ji ignorovala. Otevřela dveře, které se rozlétly a dvě dívky se nahrnuly do pokoje. Mluvily rychlostí míle za minutu.
"Konečně." Jasmine se zasmála a podala Luce kelímek s kafem. Pak hupsla dolů na neustlanou palandu. "Je toho tolik, co musíme probrat."
Dawn ani Jasmine tu nikdy dřív nebyly, ale Luce si užívala, že se tu chovaly jako doma. Připomínalo jí to Penn, která si "vypůjčila" náhradní klíč k pokoji Luce, aby se k ní dostal kdykoliv to potřebovala.
Luce pohlédla na kafe a těžce polkla. Nechtěla se teď sesypat, ne před těmihle třemi.
Dawn byla v koupelně skloněná u skříňky vedle umyvadla. "Jako nedílná část našeho řídícího výboru si myslíme, že bys měla být součástí dnešního uvítacího projevu," řekla a podívala se nevěřícně na Luce. "Jak to, že ještě nejsi oblečená? Jachta odplouvá za hodinu."
Luce se poškrábala na čele. "Můžeš mi to připomenout?"
"Uf." Dawn dramaticky zasténala. "Amy Branshaw? Moje partnerka na laborky? Ta, jejíž otec je majitel monstrózní jachty? Tak co, už ti to docvaklo?"
Všechno se to k ní vrátilo. Sobota. Výlet po pobřeží na jachtě. Neurčitý nápad na vzdělávací akci Jasmine a Dawn v rámci Shorelinského řídícího výboru -krycí jméno Francesca- který byl nějakou náhodou schválený. Luce souhlasila, že pomůže, ale zatím neudělala vůbec nic. Všechno o čem mohla přemýšlet, byla Danielova tvář, když mu řekla o tom, že pojede. Okamžitě tu myšlenku zahnala.
Teď Dawn prohledávala skříň Luce. Vytáhla šaty s dlouhým rukávem barvy lilku. Hodila je na Luce a vyhnala jí do koupelny. "Nezapomeň si pod ně vzít legíny. Na vodě je chladno."
Luce cestou popadla svůj mobilní telefon z nabíječky. Včera večer, potom, co jí sem odvezl Cam, se cítila vyděšená a osamocená a porušila jedno pravidlo pana Cola. Napsala Callie. Kdyby pan Cole věděl, jak moc potřebovala slyšet něco od její kamarádky ... nejspíš by se na ní stejně rozzuřil.
Příliš pozdě.
Otevřela složku se zprávami a vzpomínala, jak se jí třásly prsty, když psala lživou zprávu: Konečně jsem skórovala a mám mobil! Signál je trochu horší, ale zavolám, až budu moct. Všechno je tu skvělé, ale chybíš mi! Napiš mi brzy!
Žádná odpověď od Callie. Byla nemocná? Měla plnou paměť zpráv? Neměla čas? Byla mimo město? Ignorovala Luce, protože ona předtím ignorovala jí?
Luce se shlédla v zrcadle. Podívala se na sebe a cítila se mizerně.
Nechala ale Dawn a Jasmine, aby jí natáhly do šatů a zkroutily jí vlasy několika natáčkami.
Ve chvíli, kdy Luce vyšla z koupelny, už Shelby holkám pomáhala spořádat snídani, kterou přinesly v papírovém sáčku. Byly to dokonale vypadající třešňová buchty, jablečné lívance a vdolky se skořicí. K tomu přinesli tři druhy džusu. Jasmine jí podala obrovský muffin a kelímek se smetanovým sýrem.
"To je jídlo pro tvou duši."
"Co je to tu za sešlost?" Miles strčil hlavu dovnitř pootevřených dveří. Luce nemohla vidět jeho oči, kvůli basebalové čepici, kterou měl stáhnutou do obličeje. Jeho hnědé vlasy se na koncích vlnily, a když se na ně usmál, tak se mu vytvořily obří dolíčky. Dawn okamžitě dostala záchvat smíchu. Neměla k tomu žádný jiný důvod kromě toho, že byl Miles roztomilý a že Dawn byla prostě Dawn.
Miles nevypadal, že by si toho všimnul. Byl úplně uvolněný a neformální i mezi skupinou mnohem víc holčičích dívek, než kdy byla Luce. Možná měl hodně sester, nebo nevěděla proč. Nebyl jako jiné děti na Shoreline, jejichž chladnokrevnost se zdála být na prvním místě. Miles byl upřímný a víc skutečný.
"Nemáš žádné přátele svého pohlaví?" zeptala se ho Shelby. Předstírala, že je víc nepříjemná, než byla ve skutečnosti. Teď, když Luce znala svojí spolubydlící trochu lépe, začal jí přicházet její drsný humor téměř rozkošný.
"Jídlo." Miles vstoupil zcela bezstarostně do místnosti. "Jo mám. Jen se moji kamarádi většinou neobjevují se snídaní." Vzal si obrovský vdolek se skořicí z pytle a ukousl si obří sousto. "Vypadáš nádherně, Luce," řekl s plnými ústy.
Luce se začervenala, Dawn se přestala pochichtávat a Shelby si zakašlala do rukávu: "Trapné!"
Když se ozval zvuk z hlasitého reproduktoru na chodbě, Luce nadskočila. Ostatní se na ní podívali, jakoby byla cvok, ale Luce byla pořád ještě zvyklá na to, že hlášením pomocí reproduktoru na Sword&Cross, se většinou ohlašovaly nějaké tresty. Místo toho ale místnost naplnil Francescin jantarový hlas: "Dobré ráno, Shoreline. Pokud dnes jedete s námi na nás výlet jachtou, buďte připraveni u autobusu za deset minut. Sejdeme se u jižního vchodu, abychom se mohli spočítat. A nezapomeňte se teple obléct!"
Miles si vzal na cestu další kus pečiva. Shelby si natáhla puntíkované galoše. Jasmine si dala chlupaté klapky na uši a pokrčila rameny na Luce. "Musíme toho tolik naplánovat! Budeme muset sepsat přivítací projev."
"Posaď se k nám v autobuse," pokynula jí Dawn. "Naplánujeme to po cestě k Noyo."
Noyo. Muce se musela přinutit polknout sousto muffinu. Vybavil se jí mrtvolný výraz, který měla dívka z Psanců i za živa a příšerná cesta domů s Camem. Vzpomínka na to Luce způsobila husí kůži. Nepomohlo ani to, že jí Cam vlastně zachránil život. Hned potom jí totiž řekl, že nesmí znovu opustit areál.
Bylo divné, že jí to řekl. Skoro, jako by byli s Danielem domluvení.
Luce se zastavila a sedla si na kraj svojí postele. "Takže jedem všichni?"
Nikdy předtím neporušila slib, co dala Danielovi. Ačkoli mu nikdy vlastně opravdu neslíbila, že na tu jachtu nepůjde. To omezení bylo tak kruté, ale její instinkt jí říkal, že je správné. Ale pokud by souhlasila hrát podle Danielových pravidel, možná by nemusela čelit tomu, že by zabili i někoho jiného. To se ale nejspíš jen zase ozývá její paranoia.
Předtím to bylo o tom, že jí záměrně vylákali z kampusu. Školní výlet na jachtě bylo něco úplně jiného. Nemyslela si, že by se Psanci mohli dostat na loď.
"Samozřejmě, že jdeme všichni." Miles chytil Luce za ruku. Vytáhnul jí na nohy a dotáhnul jí ke dveřím. "Proč bysme neměli?"
Tohle byl okamžik výběru: Luce mohla zůstat v bezpečí kampusu, jak jí to řekl Daniel (a Cam). Jako vězeň. Nebo mohla vyjít ven z těchhle dveří a dokázat si, že pořád vlastní svůj život.
O půl hodiny později Luce zírala, spolu s polovinou studentského sboru na Shoreline, na zářivě bílou 130 stop vysokou luxusní jachtu Austral.
Vzduch na Shoreline byl čistější, ale tady dole v blízkosti doků byla ještě tenká vrstva mlhy, která tu zbyla z minulého dne. Když Francesca vyhlédla ven z autobusu, zamumlala: "Už toho bylo dost," a zvedla dlaně do vzduchu.
Jakoby nic odsunula závěsy na okýnku a doslova svými prsty rozehnala mlhu a tím otevřela přímo před nimi výhled na lesknoucí se loď.
Udělala to tak jemně, že žádný z ne-Nephilimských studentů nemohl říct, že to bylo něco jiného, než práce přírody. Ani Luce si nebyla příliš jistá tím, co právě viděla, nebo co si myslela, že viděla, dokud Dawn nezačala velmi tiše tleskat. "Ohromující, jako obvykle."
Francesca se pousmála. "Ano, je to takhle lepší, ne?"
Luce si začala všímat drobných detailů, které mohly být prací anděla. Jízda v pronajatém vozidle byla mnohem hladší, než jízda veřejného autobusu, kterým jela den předtím. Výkladní skříně se zdály být víc svěží, jako by celé město dostalo zvláštní nový nátěr.
Studenti se postavili na palubu jachty, která zářila oslnivým způsobem, stejně jako všechny nové věci. Její elegantní profil byl zakřivený jako mušle, každé z jejích tří pater mělo vlastní širokou palubu. Z místa, kterým vstoupili na příď, mohla Luce vidět obrovským oknem do tří luxusně zařízených kajut. V teplém, slunečném přístavu se starosti Luce ohledně Cama a Psanců zdály absurdní.
Překvapilo ji, že cítila, jakoby se rozplynuly.
Následovala Milese do kabiny v druhém patře jachty. Stěny byly tmavošedé s dlouhými černobílými lavicemi, které byly postaveny kolem stěn. Půl tuctu studentů už se posadilo na čalouněné lavice a vrhly se na obrovské množství jídla, které bylo na konferenčních stolcích.
U baru si Miles otevřel plechovku koly a nalil jí do dvou plastových kelímků. Jeden podal Luce. "Takže, démon říká andělovi: Zažaluješ mě? Kde si myslíš, že najdeš právníka?" Šťouchl do ní. "Chápeš to? Protože všichni právníci mají ..."
Pointa jí unikla. Její mysl byla jinde a ona si ani neuvědomila, že se Miles dokonce pokoušel o vtip. Přinutila se nahlas zasmát, dokonce plácnout do stolu. Milesovi se ulevilo. Ani trochu mu nebyla podezřelá její přehnaná reakce.
"Páni," řekla Luce. Měla mizerný pocit, když skončila s falešným smíchem. "Ten byl dobrej."
Po jejich levici stála Lilith. Byla to ta vysoká holka z trojčat, s kterou se Luce setkala první den ve škole. Zastavila sousto tataráku na půl cestě k jejím ústům.
"Jakému druhu hloupé míšenky tohle může přijít vtipné?" Mračila se hlavně na Luce. Její lesklé rty na ní zavrčely. "Skutečně si myslíš, že je to legrační? Už jsi někdy byla v podsvětí? To není k smíchu. Očekávala bych to od Mila, ale u tebe bych si myslela, že máš lepší vkus."
Luce byla zaskočená. "Neuvědomila jsem si, že je to otázka vkusu," řekla. "V tom případě rozhodně stojím za Milesem."
"Shhh." Francesca najednou položila své pěstěné ruce na ramena Luce a Lilith. "Ať už se bavíte o čemkoliv, pamatujte: Jste na lodi se sedmdesáti třemi ne-Nephilimi. Slovo dne je diskrétnost."
To byla jedna z nejpodivnějších věcí, jaké si na Shoreline kdy všimla. Veškerý čas, který pravidelně strávila s dětmi ve škole předstírala, že nedělají to, co ve skutečnosti dělají uvnitř třídy Nephilimů.
Luce si s Francescou chtěla promluvit o Vyhlašovateli, se kterým se setkala minulý týden v lese.
Francesca odešla a mezi Luce a Milese se vetřela Shelby. "Teď vážně, jak diskrétní si myslíte, že bych měla být, když se budu snažit nacpat sedmdesát tři ne-Nephilimů do jedné kabinky na toaletách?"
"Ty jsi zlá." Luce se smála. Pak jen vrhla nevěřící pohled na Shelby, která se natáhla, aby na talíř nandala předkrmy. "Podívejte se, kdo se umí rozdělit," řekla Luce. "A to si říkáš jedináček."
Shelby hodila talíř zpátky k Luce a vzala si jednu olivu. "Ehm, no, nezvykej si na to."
Když pod jejich nohama ucítili, jak nastartoval motor, celá loď plná studentů zajásala. Luce dávala na Shoreline přednost momentům, jako byl tenhle, kdy opravdu neměla ani tušení kdo je Nephilim, a kdo ne.
Skupinka holek venku, která čelila chladnému vzduchu, se smála a nechala si větrem čechrat vlasy. Někteří kluci z její třídy Historie hráli v jednom roku kajuty poker. Luce čekala, že by u tohohle stolu měla najít Rolanda, ale nebyl tam.
U baru Jasmine fotila celou loď, zatímco Dawn pokynula na Luce a ve vzduchu naznačila, jak perem píše po papíře. Ještě museli napsat tu řeč. Luce se k nim hodlala připojit, když si koutkem oka přes okno všimla Stevena.
Stál sám opřený o zábradlí v dlouhém černém nepromokavém plášti. Jeho vlasy barvy soli a pepře a byly přikryté kloboukem. Stále jí znervózňovalo myslet na něj jako na démona, a to zejména proto, že se jí opravdu líbil - nebo alespoň to, co o něm věděla. Z jeho vztahu s Francescou byla zmatená ještě víc. Byli jako celek: připomnělo jí to to, co řekl v noci Cam. Že on a Daniel jsou jen dvě strany jedné mince.
To srovnání na ní stále dotíralo. Otevřela dveře z tónovaného skla a vyšla na palubu.
Všechno, co bylo k vidění na západní straně jachty, byl výhled na nekonečně modrý oceán a jasnou oblohu. Voda byla klidná, ale na stranách lodi foukal svěží prudký vítr. Luce se musela držet zábradlí. Zamžourala do jasného slunečního světla, pak si zastínila oči rukou a pomalu se blížila ke Stevenovi.
Francescu tu nikde neviděla.
"Ahoj, Luce." Usmál se na ni a sundal si klobouk, když se opřela vedle něj o zábradlí. Jeho tvář byla opálená na to, že byl listopad. "Tak jak to jde?"
"To je trochu obsáhlá otázka," řekla.
"Jsi z tohohle týdne ohromená? Nerozrušila tě příliš naše ukázka s Vyhlašovateli? Víš," -ztišil hlas- "nikdy předtím jsme to neučili."
"Nerozrušilo? Ne, líbilo se mi to," řekla rychle Luce. "Myslím, že - bylo trochu těžké se na to dívat. Ale také fascinující. Chtěla jsem si o tom s někým promluvit ..."
Když se podívala Stevenovi do očí, vzpomněla si na ten rozhovor, který zaslechla mezi jejími dvěma učiteli a Rolandem. Byl to Steve, ne Francesca, kdo byl víc otevřený těmhle věcem, včetně Vyhlašovatelů v učebních osnovách. "Chci se o tom dozvědět všechno."
"Všechno?" Steven zaklonil hlavu a vystavil svou už bronzovou kůži slunci. "To by mohlo chvíli trvat. Jsou biliony Vyhlašovatelů. Každý znázorňuje nějaký moment v historii. Jejich počet je nekonečný. Většina z nás ani neví, kde by měla začít."
"Je to důvod, proč jste to předtím neučili?"
"To je sporné," řekl Steven. "Jsou tu andělé, kteří Vyhlašovatelům nepřičítají žádný význam. Nebo to, že špatné věci většinou převáží ty dobré. Lidem jako já říkají banda historických krys, jsme příliš posedlí minulostí na to, abychom věnovali pozornost hříchům současnosti."
"Ale to je jako tvrdit, že ... minulost nemá žádnou hodnotu."
Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že všechny minulé životy Luce neznamenají nic. A že její historie s Danielem je taky bezcenná. Takže všechno, co by bylo důležité a co by o Danielovi věděla, by bylo jen z tohohle života. Ale opravdu by to stačilo?
Ne, nestačilo.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 prekladyknih prekladyknih | Web | 21. března 2011 v 15:54 | Reagovat

Dneska navečír bude druhá půlka kapitolky.. ;-)

2 Lara Lara | 21. března 2011 v 16:00 | Reagovat

Jsi úžasná :-D

3 viki viki | 21. března 2011 v 16:27 | Reagovat

Skvělé - děkuji !

4 Popy Popy | 21. března 2011 v 18:54 | Reagovat

wow moc diky:-)

5 Lil Lil | 21. března 2011 v 18:55 | Reagovat

super super... uz se  tesim na pokracko:-):-D

6 Jess Jess | 21. března 2011 v 18:55 | Reagovat

prosim prosim dalsi kapitolu:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama