6. kapitola 2/2

21. března 2011 v 20:22 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
KAPITOLA 6 2/2

Musela věřit, že bylo na tom, co cítila k Danielovi mnohem víc: drahocenná, stálá historie, která zní mnohem lépe, než pár nocí krásného líbání a pár nocí plných hádek. Protože pokud nemá minulost žádnou hodnotu, bylo tohle opravdu všechno, co měli.
"Soudě podle výrazu na tvé tváři," řekl Steven, "se zdá, že stojíš na mojí straně."
"Doufám, že necpeš Luce do hlavy nějakou tvojí ďábelskou špatnost." Francesca se objevila za nimi. Měla ruce v bok a mračila se. Dokud se nezačala smát, Luce neměla ani tušení, že ho jen škádlila.
"Mluvili jsme o stínech-myslím tím Vyhlašovatelech," řekla Luce. "Steven mi řekl, že si myslí, že jsou jich biliony."
"Steven si taky myslí, že nemusí volat instalatéra, když nám začne téct záchod." Francesca se srdečně zasmála, ale Luce cítila, že jsou v jejím hlase skryté rozpaky. Stejně, jakoby mluvila až příliš odvážně.
"Chceš se stát svědkem více hrůzných scén podobných té, kterou jsi viděla během vyučování?"
"Ne, to není to, co jsem myslela-"
"To je důvod, proč by se tyhle věci měli nechat spíš v rukách odborníků." Francesca se podívala na Stevena. "Obávám se, že jeho omyl s rozbitým WC je stejný jako to, že jsou Vyhlašovatelé oknem do minulosti."
"Samozřejmě že chápeme, proč se zrovna ty o ně tolik zajímáš," řekl Steven a tím si přitáhl plnou pozornost Luce. Takže Steven to chápe. Ví, že je to kvůli jejím minulým životům.
"Ale musíš pochopit," řekla Francesca, "že prohlédnutí stínů je velmi riskantní bez řádného výcviku. Pokud máš zájem, jsou tu univerzity se specializovanými akademickými programy. Dokonce by si i rádi promluvili o tvém budoucím studiu. Ale teď nám Luce musíš odpustit, že jsme to ukázali předčasně ve třídě střední školy a nechat to tak, jak to je."
Luce se cítila zvláštně a odhaleně. Oba se na ni dívali.
Naklonila se přes malé zábradlí a uviděla pár jejích přátel na palubě patro pod nimi. Miles měl u očí dalekohled a snažil se něco ukázat Shelby, která ho ale ignorovala a měla v ruce Ray-Bans. Na zádi seděly Dawn a Jasmine spolu s Amy Branshaw. Byly sehnuté nad poznámkami a něco rychle psaly.
"Měla bych jim jít pomoct s úvodním proslovem," řekla Luce a ustoupila od Francesci a Stevena. Cítila na sobě jejich oči celou dobu, kdy scházela po točitém schodišti.
Luce došla až na hlavní palubu. Sehnula se pod svinutou plachtou a vmáčkla se ke skupině ne-Nephilimů, kteří stáli v kruhu kolem pana Kramera, učitele biologie, a nudili se. Přednášel něco o křehkém ekosystému, který mají přímo pod nohama.
"Tady jsi!" Jasmine Luce vtáhla do jejich schůze. "Náš plán konečně dostává nějaký tvar."
"Super. Jak můžu pomoct?"
"Ve dvanáct hodin zazvoníme na zvon." Dawn ukázala na velký mosazný zvon, který visel na bílém trámu poblíž přídi lodi.
"Takže já všechny přivítám a Amy bude mluvit o tom, co všechno bude obnášet tenhle výlet a Jas bude mluvit o nadcházejících akcích v tomhle semestru. Všechno, co potřebujeme je, aby někdo promluvil o životním prostředí." Všechny tři holky se podívaly na Luce.
"To mám jako popsat, že je tahle jachta hybrid nebo tak něco?" zeptala se Luce.
Amy pokrčila rameny a pak zavrtěla hlavou.
Dawn se rozzářila tvář myšlenkou. "Nechceš říct něco o tom, jak se nám tady zdá všechno ekologičtější, protože kdo bydlí blíž přírodě, dělá taky všechny věci tak, aby mu byla příroda blíž?"
"Jsi dobrá v psaní básní?" zeptala se Jasmine. "Mohla by ses pokusit to udělat, no vždyť víš, zábavné?"
Luce projel zvláštní pocit kvůli tomu, že na ní přenáší skutečnou odpovědnost. Potřebovala být k těmhle lidem otevřená. "Environmentální poezie," řekla a myslela na to, že jediné, v čem byla horší než v poezii a mořské biologii bylo mluvení na veřejnosti. "Jasně. To bych mohla udělat."
"Dobře, uf!" Dawn si otřela čelo. "Tak, tady je moje představa." Vyskočila na zábradlí a sedla si. Začala na prstech počítat seznam věcí.
Luce věděla, že je třeba věnovat pozornost návrhům Dawn, ("Nebylo by úžasné, kdybychom se seřadili od nejmenší po největší?"), zejména proto, že měla velmi krátkou dobu na to, aby vymyslela něco inteligentního a zrýmovaného o životním prostředí a řekla to před sto spolužáky. Její mysl byla ale záhadně přeplněná bizardní konverzací s Francescou a Stevenem.
Odkázali jí na odborníky na Vyhlašovatele. Pokud měl Steven pravdu a opravdu každý vyhlašovatel nesl kousek každého momentu v dějinách - pak jí odkázali na odborníky na celou minulost. Luce se nesnažila zjistit podrobné informace o Sodomě a Gomoře, zajímala jí jen její vlastní minulost-její a Danielova. Pokud by na to měl být někdo odborník, pak by to měla být ona.
Ale Steven to řekl sám: bylo tam bilion stínů. Bylo téměř nemožné, aby našla ty, které měly co dočinění s ní a s Danielem. Natož aby věděla, co s nimi má dělat, pokud by náhodou našla ten správný.
Podívala se na palubu v druhém patře. Viděla jen vrcholy Francesciny a Stevenovy hlavy. Pokud by Luce nechala volně plout svou fantazii, mohla by si představit ostrý rozhovor mezi nimi. O Luce. A o Vyhlašovatelích. Pravděpodobně se shodli na tom, že už je před ní nikdy nevyvolají. Byla si jistá, že pokud se skrz ně někdy dostane ke svým minulým životům, bude to na vlastní pěst.
Počkat.
První den školy. Během Ledoborce. Shelby přece řekla, že-
Luce vstala a úplně zapomněla, že byla uprostřed jednání. Už šla přes palubu, když se za ní ozval pronikavý křik. Když se otočil za zvukem, Luce viděla, jak kousek nějakého černého popela klesá dolů z přídi lodi.
O vteřinu později to bylo pryč.
Pak se ozvalo šplouchnutí.
"Ach můj bože! Dawn!" Jasmine i Amy se nakláněly přes příď a dívaly se dolů do vody. Křičeli.
"Dojdu pro záchranný člun!" zakřičela Amy a běžela do kabiny.
Luce vyskočila na příď vedle Jasmine a pomalu polkla, když se podívala do vody. Dawn spadla přes palubu a teď sebou plácala ve vodě. Na první pohled mohla vidět jenom její tmavé vlasy na hlavě a plácající se ruce. Když se ale podívala nahoru na loď, Luce uviděla hrůzu na její bílé tváři.
O příšerně dlouhou vteřinu později se přes maličké tělo Luce přelila vlna. Loď byla stále v pohybu. Odplouvala od ní dál. Holky se třásly a čekaly, až se vynoří.
"Co se stalo?" Chtěl vědět Steven. Najednou byl u nich. Francesca uvolnila jednu záchrannou vestu z jejího držáku na palubě.
Jasmine se zachvěly rty: "Snažila se zazvonit, aby upoutala pozornost lidí tady a mohla pronést řeč. Ona s-sotva se naklonila ven - a já nevím, nějak ztratila rovnováhu."
Luce vrhla další bolestivý pohled na příď lodi. Pokles do ledové vody byl asi devět metrů. Ve vodě po Dawn nebyly žádné známky.
"Kde je?" plakala Luce. "Umí plavat?"
Aniž by čekala na jejich odpověď, popadla záchrannou vestu z rukou Francescy a pomocí jedné ruky se přehoupla přes zábradlí. Pak vylezla na vrchol přídi.
"Luce-vrať se!"
Slyšela křik za ní, ale už bylo příliš pozdě. Skočila střemhlav do vody. Zatajila dech a myslela na své cestě dolů na Daniela a na jejich poslední ponor do jezera.
Cítila, jak jí chladná voda narazila do hrudního koše, pak se jí stáhly plíce šokem z nízké teploty. Počkala, až se její ponor zastaví a pak začala kopat nohama, aby se dostala na hladinu. Bylo těžké plavat se záchrannou vestou, ale pokud najde Dawn -až najde Dawn- potřebovala jí, aby jí udržela na hladině, zatímco budou čekat na záchranný člun.
Nejasně vnímala lidi na jachtě, kteří na ní křičeli dolů a běhali po palubě. Pokud bude moct ale Luce jakkoliv pomoct Dawn, na všechny ty lidi na hoře kašle.
Luce uviděla v mrazivé vodě tmavou tečku hlavy Dawn. Vrhla se dopředu proti vlnám, směrem k ní.
Její nohy se něco dotýkalo -ruka?- ale pak to bylo pryč a Luce si nebyla jistá, jestli to vůbec byla Dawn. Nemohla se potopit, dokud držela záchrannou vestu. Měla pocit, že Dawn klesá stále hlouběji. Věděla, že by tu neměla nechat vestu, ale taky věděla, že nemůže zachránit Dawn, pokud to neudělá.
Odhodila ji stranou a zhluboka se nadechla. Pak se ponořila hluboko a plavala tak zběsile, až se za ní vodní hladina zavřela a voda byla tak studená, až to bolelo.
Neviděla nic. Sahala všude kolem a doufala, že najde Dawn dřív, než bude příliš pozdě. Zachytila vlasy Dawn. Ucítila krátký paralyzující šok, když se dotkla krátkých, tmavých vln. Pak přejela rukou níž a cítila tvář její kamarádky a pak krk a rameno. Dawn se potopila tak hrozně hluboko v tak krátké době.
Luce vzala Dawn pod rukou a použila veškerou svou sílu, aby jí pomocí kopání nohama vynesla až na hladinu.
Byli hluboko pod vodou. V dálce se lesklo denní světlo. Dawn byla strašně těžká. Těžší, než by normálně měla být. Měla tak velkou váhu, že je spíš obě bolestivě táhla dolů.
Na poslední chvíli Luce konečně prorazila hladinu. Dawn prskala, chrlila z úst vodu a kašlala. Měla červené oči a vlasy měla přilepené k čelu. S jednou rukou přes prsa Dawn, s ní Luce pomalu plavala směrem k záchranné vestě.
"Luce," zašeptala Dawn. Přes Luce se převalila vlna. Neslyšela jí, ale mohla jí odezírat ze rtů. "Co se to děje?"
"Já nevím." Luce zavrtěla hlavou a snažila se je udržet na vodě.
"Plavte k záchranným člunům," zakřičel na ně někdo z lodi. Ale plavání nebylo možné. Sotva je udržela nad vodou.
Posádka lodi na vodu spustila záchranný člun. Uvnitř byl Steven. Jakmile se loď dotkla oceánu, začal k nim rychle veslovat.
Luce zavřela oči a nechala hmatatelnou úlevu zaplavit její tělo. Už stačí se jen na hladině udržet trochu déle a budou v pořádku.
"Chyť mě za ruku," zavolal na ně Steven. Luce bolely nohy tak, jakoby plavala hodinu. Odstrčila k němu Dawn tak, aby jí zvednul do člunu jako první.
Steven měl na sobě jen kalhoty a bílou košili, která teď byla mokrá a přilepená k jeho hrudi. Jeho svalnaté paže se napjaly, když sáhnul pro Dawn. Jeho tvář byla brunátná námahou. Zavrčel a zvednul jí. Když Dawn ležela na okraji člunu natolik, že nebyla možnost, aby klesla zpátky do vody, Steven se rychle otočil a chytil Luce za paži.
Cítila, jak s jeho pomocí lehce a bez námahy stoupá z vody. Pak cítila, jak zbytek jejího těla vklouznul do člunu a teprve teď si uvědomila, jak mokrá a zmrzlá je.
S vyjímkou místa, kde se jí dotýkaly prsty Stevena. Tam se totiž kapky vody na její kůži vypařily.
Posadila se a šla pomoct Stevenovi vytáhnout třesoucí se Dawn ž do člunu. Vyčerpaná Dawn se sotva mohla posadit vzpřímeně.
Luce a Steven jí každý vzal za jednu ruku a tahaly jí dovnitř. Když byla skoro celá uvnitř, Luce ucítila, jak sebou Dawn škubla a skoro spadla zase zpátky do vody. Její tmavé oči se vyboulily a vykřikla, když sklouzla dozadu. Luce nebyla připravená na její prudký pohyb a Dawn jí vyklouzla z mokrých rukou a odhodilo jí to na druhou stranu člunu.
"Vydrž!" Steven chytil Dawn v pase jen tak tak. Vstal a téměř převrhnul člun, když se napjal, aby Dawn vytáhl ven z vody. Luce viděla zlatavý kapky, které se odrážely od jeho zad.
Byla to jeho křídla.
Vysunuly se ven ve chvíli, kdy Steven potřeboval největší sílu. Vypadalo to, jako by to bylo téměř proti jeho vůli. Zářily. Měly barvu duhy jako drahé šperky, které viděla jen za výlohou ve velkých obchoďácích. Nebyly jako křídla Daniela.
Ty Danielovi byly teplé, příjemné, nádherné a sexy. Ty Stevenovy byly drsné, nebezpečné, zubaté a děsivé. Steven zavrčel a napjal svaly. Jeho křídla jen jednou kmitla, ale to stačilo, aby Dawn vytáhl z vody.
Kmit křídel vyvolal dost velký vítr na to, aby Luce přitiskl na stranu člunu. Jakmile byla Dawn v bezpečí, Steven znovu bezpečně došlápl nohama na podlahu. Jeho křídla okamžitě zmizela v jeho kůži. Zůstaly jen dvě malé dírky v jeho košili. Důkaz toho, že to co Luce viděla, bylo skutečné. Jeho tvář byla vyčerpaná a třásly se mu ruce.
Všichni tři se zhroutili uvnitř člunu. Dawn si ničeho nevšimla a Luce napadlo, jestli si toho, co se tady stalo, všimnul někdo z lodi.
Steven se podíval na Luce, jakoby ho právě viděla nahého. Chtěla mu říct, že vidět jeho křídla bylo překvapující. Do té doby netušila, že i křídla padlých andělů z odvrácené strany mohou být tak dechberoucí.
Sáhla po Dawn. Částečně očekávala, že někde na její kůže najde krev. Opravdu to vypadalo, jako by jí někdo zmlátil. Ale nebyly na ní známky jakéhokoliv zranění.
"Jsi v pořádku?" nakonec zašeptala Luce.
Dawn zavrtěla hlavou. Kapičky vody odlétávaly z jejích vlasů. "Umím plavat, Luce. Jsem dobrý plavec. Něco mě tam -něco-"
"Je to pořád tam dole," dokončil Steven. Zvedl pádlo a vezl je zpátky k jachtě.
"Co je to?" Zeptala se Luce. "Žralok nebo-"
Dawn se otřásla. "Ruce."
"Ruce?"
"Luce!" vyštěkl Steven.
Otočila se k němu. Zdál se tolik jiný, než před pár minutami, když s ním mluvila nahoře na palubě. V jeho očích byla tvrdost, kterou ještě nikdy neviděla.
"To co jsi udělala bylo-" zarazil se. Z jeho tváře kapalo a vypadal jako divoch. Luce zatajila dech a čekala, co řekne. Bezohledné. Hloupé. Nebezpečné.
"Velmi odvážné," řekl nakonec. Tváře a jeho čelo se uvolnilo do jeho obvyklého výrazu.
Luce vydechla. Bylo pro ní těžké najít hlas, aby mu mohla poděkovat. Nemohla odtrhnout oči od třesoucích se nohou Dawn. A od stále výraznější červené otlačeniny, která ovinovala její kotníky. Otlačenin, které vypadaly jako prsty.
"Jsem si jistý, že jste vystrašené," zašeptal Steven. "Ale to není důvod k tomu, aby celá škola propadla hysterii. Dovolte mi, abych si promluvil s Francescou. Dokud vám neřeknu: nikomu ani slovo. Dawn?"
Dívka přikývla. Vypadala vyděšeně.
"Luce?"
Její tvář zaškubala. Nebyla si jistá, že může udržet tohle tajemství. Dawn skoro zemřela.
"Luce." Steven jí sevřel rameno a sundal si sluneční brýle, takže zíral Luce do jejích oříškových očí svými tmavě hnědými. Když zvedly člun na hlavní palubu, kde čekal zbytek školy, ucítila na svém uchu horký dech. "Ani slovo. Nikomu. Je to pro tvoje bezpečí."
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dev Dev | 21. března 2011 v 20:44 | Reagovat

Si úúúžasná.. :-)  :-)  :-)

2 wee-dee wee-dee | 21. března 2011 v 20:46 | Reagovat

Další pokus o Luceiny vzaždu? Aby se vůbec dožika konce knížky, natož třetího dílu :-D  Rychle, rychle dalí kapitolku!!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

3 Lil Lil | 21. března 2011 v 20:47 | Reagovat

super super.... uz se tesim na dalsi:-)

4 wee-dee wee-dee | 21. března 2011 v 20:47 | Reagovat

Oprava: DOŽILA ;-)  DALŠÍ :-D

5 Popy Popy | 21. března 2011 v 20:47 | Reagovat

wow super to by me zajimalo ci ruce byli pod tou vodou:-)

6 Jess Jess | 21. března 2011 v 20:48 | Reagovat

dik moc... prosim prosim dalsi:-)

7 viki viki | 21. března 2011 v 20:57 | Reagovat

Zajímavé, jsem opravdu zvědavá jak to vlastně všechno bude !

8 Lara Lara | 21. března 2011 v 21:14 | Reagovat

uplne uzasne uz se nemuzu dockat na dalsi dil

9 Baruzz Baruzz | E-mail | Web | 22. března 2011 v 20:51 | Reagovat

Dohaje, to je skvely :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama