19. kapitola 2/2

10. března 2011 v 15:37 | Marti |  Fallen / Pád (Lauren Kate)
kapitola 19

Kde byl? Sotva ho mohla vidět. Chtěla se brodit prsty ve světle až by ho našla a sevřela jeho zadní část krku. Nikdy, nikdy, nikdy by ho už nenechala jít.
Živé duhové tvary se vznášely kolem těla Luce. Místnost byla plná zářícího peří.
Hrnuli se k ní. Sklonily se k jejímu tělu v místech, kde byla pořezaná od skla. Pruh průsvitného světla smýval krev z jejích rukou a z malého šrámu na její hrudi, dokud nebyla úplně uzdravená.
Slečna Sophie běžela k protější zdi a horečně hrabala po cihlách ve snaze najít tajné dveře.
Luce ji chtěla zastavit -aby se zodpovídala za to, co udělala, a co málem udělala- ale pak se část stříbrné záře začala měnit na slabý fialový odstín a pomalu se z ní tvořil obrys postavy. Jasné pulzující světlo naplnilo místnost.
Světlo bylo tak jasné, že mohlo zastínit slunce. Stěny se zatřásly a svíčky se viklaly v jejich bronzových držácích. Děsivá tapiserie se třepotala na kamenné zdi.
Slečna Sophie se krčila a třásla se, když se jí záře dotkla. Luce ale cítila příjemné brnění až v morku kostí. A když se husté světlo šířilo spolu s teplem místností, zastavilo se před Luce a změnilo se v formu, kterou Luce uctívala a zbožňovala.
Daniel stál před ní před oltářem. Neměl tričko a byl bosý. Měl na sobě jen bílé plátěné kalhoty.
Usmál se na ni, pak zavřel oči a pomalu spustil paže podél svých boků.
Pak se pohyboval opatrně a velmi pomalu, jako by jí nechtěl šokovat. Zhluboka vydechl a rozvinul svá křídla. Objevovali se postupně. Začaly růst u jeho lopatek. Byly širší a tlustější, když se pomalu rozrůstaly směrem nahoru a do strany. Luce očima přejela přes jeho hrany. Toužila se jich dotknout rukama, tvářemi, rty. Jeho křídla začala zářit duhovými barvami. Stejně jako v jejím snu. Teprve teď, když konečně znala pravdu, se mohla poprvé podívat na jeho křídla bez kulení očí a pocitu slabosti.
Mohla se kochat Danielovou krásou.
Stále zářil. Jako kdyby světlo vycházelo z jeho útrob. Mohla jasně vidět jeho fialovošedé oči a jeho plná ústa. Jeho silné ruce a široká ramena. Mohla se natáhnout a najít se v tom světle plném lásky.
Natáhl se k ní. Luce zavřela oči pod jeho dotekem. Očekávala něco jiného. Něco, co její lidské tělo nebude moct vydržet. Ale ne. Byl to jednoduchý a konejšivý dotek Daniela.
Sáhla mu na záda a položila prst na jeho křídla. Její dotek byl nervózní, jako by mohla dostat nějakou ránu. Když se její prsty ale dotkly křídel, byly měkčí než samet nebo plyšový koberec. Přesně takhle by si představovala načechraný, slunečný mrak, kdyby si na něj mohla sáhnout.
"Jsi tak ... krásný," zašeptala mu do hrudi. "Já, myslím tím, ty jsi byl krásný vždycky, ale teď-"
"Děsí tě to?" zašeptal. "Zraňuje tě dívat se na mě?"
Zavrtěla hlavou. "Myslela jsem, že by mohlo," řekla a vrátila se zpátky do svých snů. "Ale ne, nezraňuje."
S úlevou si povzdechl. "Chci, aby ses se mnou cítila v bezpečí."
Světlo, které zářilo kolem něj, vypadalo jako konfety. Daniel si ji přitáhl k sobě. "Je toho moc, čemu musíš porozumět."
Sklonila hlavu a rozevřela rty. Byla dychtivá po polibku. Hlasité bouchnutí dveří ji vyrušilo. Slečna Sophie byla na schodech. Daniel mírně přikývl a svítící postava vyrazila tajnými dveřmi k ženě.
"Co to bylo?" zeptala se Luce a dívala se svítící postavou za dveřmi.
"Pomocník." Daniel jí otočil bradu zpátky k němu.
A pak, i když byl Daniel u ní a ona se cítila milovaná a zachráněná, taky ucítila ostré bodnutí nejistoty. Vzpomněla si na všechny temné věci, které se právě staly. A taky na Cama a jeho příšerné černé posluhovače. Bylo tu tolik nezodpovězených otázek, které se jí honily hlavou. Stalo se tolik hrozných událostí, kterým cítila, že nikdy neporozumí. Hlavně smrt Penn. Sladké, nevinné Penn. Její násilný, nesmyslný konec. Luce byla přemožená emocemi. Její rty se začaly chvět.
"Penn je pryč, Danieli," řekla mu, "slečna Sophie ji zabila. A chvíli jsem si myslela, že mě zabije taky."
"To bych nikdy nedopustil."
"Jak jsi věděl, že mě tu najdeš? Jak můžeš vždycky vědět, že potřebuju pomoc?"
Zavrtěla hlavou. "Ach můj bože," zašeptala pomalu, když jí najednou došla pravda. "Jsi můj strážný anděl."
Daniel se zasmál. "Ne tak docela. I když myslím, že jsi mi právě složila kompliment."
Luce se začervenala. "Tak jaký druh anděla jsi?"
"Teď jsem tak trochu mezidruhový," řekl Daniel.
Za ním se zbývající stříbrné světlo v místnosti rozdělilo na dvě poloviny. Luce se obrátila a podívala se na něj. Srdce jí bušilo, když se záře konečně spojila a vedle postavy Daniela se objevila další dvě těla: Arriane a Gabbe.
Gabbe rozvinula svá křídla. Byla široká a plyšová. Byla tak třikrát větší než její tělo. Měly měkoučké, jemně vroubkované hrany. Křídla andělů jaká vídala na pohlednicích a ve filmech, jen s nejsvětlejší růžovou aurou kolem nich. Luce si všimla, jak vypadaly lehce - a to byly nohy Gabbe pár centimetrů nad podlahou.
Křídla Arriane byly hladší, lesklejší a s více výraznými hranami. Skoro jako obří motýli křídla. Částečně průsvitné, ale zářily a odrážely od sebe na kamennou podlahu pod nimi duhové odlesky. Stejně jako Arriane sama byly podivné, lákavé a zcela nevyzpytatelné.
"Měla jsem to vědět," řekla Luce s úsměvem a přelétla očima přes jejich tváře. Gabbe se usmála a Arriane Luce vyšvihla pukrle.
"Co se děje tam venku?" zeptal se Daniel, když zaregistroval ustaraný výraz na tváři Gabbe.
"Musíme odsud Luce dostat."
Bitva. To to ještě neskončilo? Pokud byl Daniel, Gabbe i Arriane tady, museli už přece vyhrát-nebo ne? Luce se podívala na Daniela. Jeho výraz byl nečitelný.
"A někdo musí jít po Sophii," řekla Arriane. "Nemohla pracovat sama."
Luce polkla. "Je na straně Cama? Ona je nějaký druh ... ďábla? Padlý anděl?" Byl to jeden z mála pojmů, které Luce z přednášky slečny Sophie uvízly v hlavě.
Daniel zaťal zuby. Dokonce i jeho křídla vypadala ztuhlá vztekem. "Není ďábel," zamumlal, "a těžko by mohla být anděl. Mysleli jsme, že byla na naší straně. Nikdy jsme jí neměli nechat dostat se tak blízko."
"Byla jednou z čtyřiadvaceti starců," přidala Gabbe. Dopadla nohama na zem a složila si svá bledě růžová křídla za zády, aby si mohla sednout na oltář. "To je velmi úctyhodné postavení. Držela tuhle část sebe dobře skrytou."
"Jakmile jsme se dostali sem, bylo to, jakoby prostě zešílela," řekla Luce. Přejela si prstem po krku, kde byla odřená od dýky.
"Jsou šílení," řekla Gabbe. "Ale velmi ambiciózní. Ona je část tajné sekty. Měla jsem si to uvědomit dříve. Teď vidím jasně příznaky, které měla. Říkají si Zhsmaelim. Oblékají se podobně a všichni jsou ... elegantní. Vždycky jsem si myslela, že něco skrývají. Nikdo je v nebi nebral příliš vážně," sdělila Gabbe Luce, "ale teď už budou. To, co udělala dnes večer je důvod k vyhnanství. Mohla se podobat Camovi a Molly víc, než si myslela."
"Takže Molly je taky padlý naděl," řekla pomalu Luce. Z toho všeho, co dnes slyšela, jí tohle dávalo největší smysl.
"Luce, všichni tady jsme padlí andělé," řekl Daniel. "Je to jen o tom, kdo z nás je na jedné straně ... a kdo z nás je na straně druhé."
"Je tady ještě někdo, kdo" polkla, "je na druhé straně?"
"Roland," řekla Gabbe.
"Roland?" Luce byla ohromená. "Ale vy jste se s ním přátelili. Byl vždycky tak charismatický a skvělý."
Daniel jen pokrčil rameny. Ale Arriane vypadala, že se jí to dotýká. Její křídla se smutně a rozrušeně svěsila. Spolu s jejich poklesem Luce uviděla prašný vítr. "Jasně, jednou mu to všechno vrátíme," zašeptala.
"A co Penn?" zeptala se Luce a cítila slzy v zadní části krku. Ale Daniel zavrtěl hlavou a vzal ji za ruku. "Penn byla smrtelná. Nevinná oběť v dlouhé a nesmyslné válce. Je mi to líto, Luce."
"Takže celý ten boj tam ...?" zeptala se Luce. Její hlas byl přidušený. Dosud se nedokázala přimět, aby skutečně mluvila o Penn.
"Je to jen jedna z mnoha bitev, kterou vedeme proti démonům," řekla Gabbe.
"No, a kdo vyhrál?"
"Nikdo," řekl hořce Daniel. Zvedl velký střep z barevného okna a hodil ho přes kapli.
Rozbil se tak na sto drobných úlomků, ale nezdálo se, že by to ulevilo jeho hněvu. "Nikdo nikdy nevyhraje. Je skoro nemožné, aby to vyhrál jeden anděl. Je to prostě jen velká bitva, která trvá tak dlouho, dokud se všichni neunaví a neskončí to."
Luce se otřásla, když se jí do mysli dostal podivný obraz. Byl v něm Daniel, kterého do ramene udeřil stejný černý šlahoun, který zaútočil i na Penn. Otevřela oči a podívala se na jeho pravé rameno. Měl na hrudi krev.
"Jsi zraněný," zašeptala.
"Ne," řekl Daniel.
"Nemůžou mu ublížit, on je-"
"Co je to s tvoje paží, Danieli?" zeptala se Arriane a ukázala na jeho hruď. "To je krev?"
"Jo, je. Pennina krev," řekl Daniel stroze. "Našel jsem jí na úpatí schodů."
Srdce Luce se stáhlo. "Musíme pohřbít Penn," řekla. "Vedle jejího otce."
"Luce, miláčku," řekla Gabbe a vstala. "Přála bych si, aby na to byl čas, ale teď už musíme jít."
"Neopustím jí. Nemá nikoho jiného."
"Luce," řekl Daniel a mnul si čelo.
"Zemřela mi v náručí, Danieli. Protože jsem nemohla udělat nic jiného, než sledovat slečnu Sophii, jak jí vraždí."
Luce se podívala na všechny tři. "Protože mi nikdo z vás nic neřekl."
"Dobře," řekl Daniel. "Tuhle věc pro Penn udělat můžeme. Ale pak tě musíme dostat daleko odsud."
Závan větru, který sem proniknul z díry ve stropě způsobil, že svíčky začaly blikat a zbylé střepy, které zůstaly ve stropě, se začaly kývat. Za chvíli se ze stropu snesly ostré střepy. Právě včas Gabbe sklouzla z oltáře a postavila se Luce po boku. Vypadala znepokojeně. "Daniel má pravdu," řekla. "Příměří, které zavládlo po bitvě, se vztahuje pouze na anděly. A teď, když už se ví o" -zarazila se a polkla- "změnách ve tvém smrtelném stavu, venku existuje spousta špatných lidí, které se o tebe začnou zajímat."
Arriane znovu zvedla svá křídla. "A je tam taky mnoho dobrých, kteří ti přijdou na pomoc a porazí je," řekla a pomalu došla k druhému boku Luce. Jakoby ji chtěla uklidnit.
"Pořád to nechápu," řekla Luce. "Proč na tom tolik záleží? Proč jsem tolik důležitá? Je to jen proto, že mě Daniel miluje?"
Daniel si povzdechl. "Tahle část není tak nevinná, jak zní."
"Víš, každý buď miluje, nebo nenávidí šťastný pár hrdliček," Arriane na ně pokývala hlavou.
"Miláčku, to je velmi dlouhý příběh," řekla jí Gabbe. Její hlas zněl rozumně.
"Časem ti prozradíme nějakou kapitolu z něj."
"A stejně jako s mými křídly," dodal Daniel, "si budeš muset hodně věcí zjistit na vlastní pěst."
"Ale proč?" zeptala se Luce. Tenhle rozhovor byl tak frustrující. Připadala si jako dítě, kterému bylo řečeno, že všechno pochopí, až bude trochu starší. "Proč mi prostě nemůžete pomoct porozumět?"
"Můžeme ti pomoct," řekla Arriane, "ale nemůžeme ti to všechno vyložit najednou. Je to šok, jako když se náměsíčný probudí do bdělosti. Je to příliš nebezpečné."
Luce se objala rukama. "Zabilo by mě to," řekla a nabídla tak slova, kterým se všichni vyhýbali.
Daniel ji objal. "Nebylo už těch tvých blízkých setkání se smrtí za jednu noc dost?"
"Tak co? Teď budu muset odejít ze školy?" Obrátila se na Daniela. "Kam půjdeme?"
Zvedl obočí a odvrátil se od ní. "My nepůjdeme nikam. Přitahovalo by to moc pozornosti. Budeme se muset spolehnout na to, že ti bude dělat společnost někdo jiný. Je tu jeden smrtelný, kterému můžeme věřit." Podíval se na Arriane.
"Dojdu pro něj," řekla a vstala.
"Neopustím tě," řekla Luce Danielovi. Její rty se zachvěly. "Teprve teď jsem tě získala zpátky."
Daniel ji políbil na čelo a tím podněcoval teplo, které se šířilo přes její tělo. "Naštěstí máme ještě trochu času."
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kája kája | 10. března 2011 v 15:44 | Reagovat

díky moc,že to překládáš!Bez tebe bych asi těžko vydržela čekat na knížku...už se nemužu dočkat poslední kapitoly,bude ještě dnes?

2 Peyton Peyton | 10. března 2011 v 16:05 | Reagovat

To je tak úžasná knížka ♥♥♥. Díky, díky, máš moji poklonu. Já bych to nezvládla překládat :-)  :-D  8-)  :-P  :D Mohla bych se ještě zeptat, co studuješ???

3 Marti Marti | Web | 10. března 2011 v 16:13 | Reagovat

[2]: Čestinu a literaturu.. ;-)

[1]: Dneska určitě přibude půlka kapči. Zbytek zejtra i s epilogem.. :-)

4 zui* zui* | Web | 10. března 2011 v 16:23 | Reagovat

naprosto skvělá knížka a naprosto skvělý překlad :-) ... Myslela jsem, že nebude tak dobrá, ale strašně sem se mýlila :-D

5 Jennys Jennys | 10. března 2011 v 17:22 | Reagovat

a v sobotu tu máme druhý díl téhle série?? vau to je dost dobrý :-D

6 Marti Marti | Web | 10. března 2011 v 17:45 | Reagovat

[5]: Nu na víkend si dam s překládánim pauzu a kapči z druhý série vám sem začnu házet až od příštího týdne.. Kapánek si zarelaxuju.. :-)

7 Jennys Jennys | 10. března 2011 v 21:30 | Reagovat

[6]: jistě :D a nějak jsem tuto kapču nepochopila, on je Daniel, Gabe, Cam, Arr, Roland oni jsou padlí andělé, ale každý stojí na jiné straně??? NEBO jak to je??budete ještě vysvětleno?

8 Marti Marti | Web | 10. března 2011 v 21:41 | Reagovat

[7]: Jo.. Daniel, Gabe, Cam, Arr, Roland a nejspíš ještě další jsou padlí andělé.. a ju, stojí na jinejch stranách.. Jináč určitě to bude vysvětlený ale v tejhle knížce už asi ne.. Tak ještě jsou tři, takže taky musí nějkej děj a vysvětlování nacpat do nich.. :-)

9 Baruš Baruš | E-mail | 10. března 2011 v 22:00 | Reagovat

Krááásný! Souhlasim,že je to mnohem lepší,než jsem čekala,úplně mě to vtáhlo! Těšim se na poslední kapču. Klidně by ses mohla tim překládáním živit,je to vážně skvělí! :-)  :-D

10 Marti Marti | Web | 10. března 2011 v 23:21 | Reagovat

[9]: Děkuju.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama