12. kapitolka

2. dubna 2011 v 10:41 | Marti
kapitola 12

Po tomhle odhalení je těžké zůstat nečinně ležet v posteli. Chci něco podnikat, zjišťovat víc věcí o Třináctém kraji nebo pomáhat při vzpouře proti Kapitolu. Místo toho jenom sedím, cpu se sýrovými bochánky a pozoruji Peetu při kreslení. Občas se tu zastavuje Haymitch s novinkami z města, které jsou všechny bez výjimky špatné. Mírotvorci trestají další a další obyvatele a lidé trpí hladem.
Ve chvíli, kdy matka konečně prohlašuje mou nohu za způsobilou k chůzi, zima ustupuje. Matka mi předepisuje cviky a dovoluje mi trochu se procházet. Jednoho večera jdu spát s tím, že ráno vyrazím do města, ale po probuzení nad sebou vidím tváře Venie, Octavie a Flavia s úsměvy od ucha k uchu.
"Překvapení!" zubí se na mě. "Jsme tu dřív!"
Po té ráně bičem do tváře Haymitch odložil jejich návštěvu o několik měsíců, abych se stihla uzdravit. Nečekala jsem je dřív než za tři týdny, ale snažím se předstírat radost z toho, že se budu konečně fotit ve svatebních šatech. Matka všechny pečlivě rozvěsila, ale mám-li být upřímná, ještě jsem si ani jedny nezkusila-
Po obvyklých afektovaných nářcích nad tím, jak od jejich poslední návštěvy povadla má krása, se pouštějí rovnou do práce. Největší starost jim dělá moje tvář, ačkoliv si myslím, že mě matka ošetřila neobyčejně dobře. Na líci mi zůstává jen tenký, bledý růžový proužek. O skutečné příčině se všeobecně neví, a tak jim namlouvám, že jsem uklouzla na ledu a rozřízla si tvář o ostrý zmrazek. Stejnou výmluvu jsem použila k vysvětlení zranění paty, kvůli němuž budu mít ještě nějakou dobu problém chodit na vysokých podpatcích, ale Flavius, Octavia a Venia nepatří mezi podezřívavé typy, takže se nebojím, že by něco vytušili.
Protože se mám zbavit chloupků jen na pár hodin a ne na několik týdnů, nečeká mě voskování a trháni, nýbrž pouze holení. I tak se musím naložit do horké vany s nějakým speciálním roztokem, ale nejde o nic přehnaně odporného a za chvíli už přikračujeme k česání a líčení. Přípravný tým mě jako obyčejně zavaluje kapitolskými novinkami, které se většinou snažím ze všech sil nevnímat. Jedna Octaviina poznámka však poutá mou pozornost. Jen tak mimochodem se zmiňuje, že si na jednom večírku nemohla dát garnáta.
"Proč sis ho nemohla dát? Není snad jejich sezona?" ptám se hned.
"Ach, Katniss, nemůžeme sehnat žádné mořské plody už celé týdny!" odpovídá Octavia. "Kvůli špatnému počasí ve čtvrtém kraji."
Mozek mi okamžité začíná pracovat na plné obrátky. Celé týdny nejsou mořské plody. Ze Čtvrtého kraje. Vzpomínám na chabě skrývaný vztek davu při Turné vítězů. A náhle jsem si stoprocentně jistá, že povstání vypuklo i ve Čtvrtém kraji.
Opatrně se začínám vyptávat na další těžkosti, které jim přichystala letošní zima. Nedostatek u nich není běžnou součástí života, a tak si všimnou každé odchylky v zásobování. Než mě stačí zkrášlit, získávám dobrou představu o vzbouřených krajích z jejich vyprávění o tom, jak je těžké sehnat různé věci - od krabího masa přes hudební nosiče až po stuhy. Mořské plody pocházejí ze čtvrtého kraje. Elektronické přístroje ze Třetího. A látky pochopitelně z osmého. Při pomyšlení na tak rozšířené povstání se chvěju strachem a vzrušením.
Chci se jich vyptávat dál, ale objevuje se Cinna, objímá mě a kontroluje moje líčení. Okamžitě se zaměřuje na jizvu na mé tváři. I když mám pocit, že historce o uklouznutí na ledu nevěří,
na nic se neptá. Jenom mi přidává na tvář trochu pudru a poslední zbytky jizvy se ztrácejí.
Obývací pokoj je vyklizen a připraven na fotografování. Cetkie si užívá, že může všechny sekýrovat a popohánět, abychom se nedostali do časového skluzu. Je to asi dobře, protože máme celkem šestery šaty a ke každým patři jiný závoj, boty, šperky, účes, líčení, pozadí a nasvětlení. Krémové krajky, růžové růže a lokny. Slonovinový satén, zlatá tetováni a zeleň. Sada diamantů, závoj se šperky a měsíční svit. Těžké bílé hedvábí, rukávy, které mi splývají od zápěstí až na zem, a perly.
Jakmile je schválen výsledek jednoho fotografování, hned se přesunujeme k dalšímu.
Připadám si jako těsto, které neustále hnětou a formují do nových tvarů. Matce se daří podávat mi kousky jídla a dává mi i napít čaje, ale po posledním fotografování jsem nesmírně vyčerpaná a hladová jako vlk. Přála bych si nyní strávit nějaký čas s Cinnou, ale Cetkie vyhání všechny ze dveří a já se musím spokojit s příslibem brzkého telefonního hovoru.
Stmívá se a mě tolik bolí noha od všech těch šílených střevíčků, že si nechávám zajit chuť na výlet do města. Místo toho odcházím nahoru po schodech, smývám ze sebe vrstvy líčidel, kondicionérů
i barev a pak zase scházím dolů, abych si usušila vlasy u krbu. Prim, která se vrátila ze školy dostatečně včas, aby viděla zkoušku posledních dvou šatů, o nich štěbetá s matkou. Obě vypadají nadmíru spokojeně. Když padám do postele, dochází mi, že to totiž podle nich dokládá, že jsem v bezpečí. Že Kapitol přehlédl, jak jsem narušila probíhající bičování, neboť nikdo by přece neplýtval časem a penězi na člověka, kterého mají stejně
v úmyslu zabít. Jasně.
Ve své dnešní noční můře mám na sobě hedvábné svatební šaty, ale jsou roztrhané a zabahněné, Dlouhé rukávy se zachytávají za trny a větve, zatímco utíkám lesem. Pronásleduje mě smečka mutantních splátců, která se ke mně stále přibližuje. Cítím jejich horý dech i dotyk tesáků, z nichž odkapávají sliny, a s výkřikem se probouzím.
Už je skoro ráno, a tak se ani nepokouším znovu usínat. Navíc dnes opravdu potřebuji vypadnout z domova a s někým si promluvit. K Hurikánovi se nedostanu, protože je v dole, ale chci si popovídat s Haymitchem, Peetou nebo někým jiným, abych se podělila o břemeno zážitků od svého výletu k jezeru. Uprchlíci z Osmého kraje, překonávání plotu, nezávislý Třináctý kraj, nedostatek,
který postihl Kapitol. Všechno musím někomu říct.
Hned po snídani s matkou a Prim vyrážím z domova. Je docela teplo a ve vzduchu visí první náznaky nadcházejícího jara. Mám pocit, že jaro je vhodná doba k povstání. Všichni si po skončení zimy připadají méně zranitelní. Peeta není doma. Asi už odešel do města, Překvapuje mě ale, když vidím Haymitche, jak tak časně pohybuje po své kuchyni. Vstupuji bez klepání do jeho domu. V prvním patře slyším Hazelle, jak zametá bezvadně čisté podlahy. Haymitch sice není úplně namol, ale nevypadá ani příliš střízlivý. Zvěsti o tom, že Rozparovačka až zase obchoduje se svým obvyklým zbožím, jsou patrně pravdivé. Napadá mě, že bych ho radši měla nechat, ať jde do postele, ale Haymitch sám od sebe navrhuje procházku do města.
My dva už spolu dokážeme mluvit ve zkratkách. Za pár minut mu vyklopím všechno a on mi říká o fámách, že došlo k povstáním v Sedmém a Jedenáctém kraji. Pokud máme oba pravdu, znamenalo by to, že se o vzpouru přinejmenším pokusila skoro polovina krajů.
"Pořád si myslíte, že by to tady nefungovalo?" ptám se.
"Ještě ne. Ostatní kraje jsou mnohem větší. I když zůstane doma půlka lidí, povstalci mají pořád šanci uspět. Tady ve Dvanáctce musíme povstat všichni," vysvětluje.
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela. O tom, že nám chybí početní převaha.
"Ale někdy v budoucnu?" naléhám.
"Možná. Jenže jsme malí, slabí a nevyvíjíme jaderné zbraně." odpovídá Haymitch s
náznakem sarkasmu. Moje slova o Třináctém kraji ho nechala víceméně chladným.
"Co podle vás udělají, Haymitchi? Krajům, které se bouří?" ptám se.
"No, slyšela jsi, co udělali v Osmém kraji. Vidíš, co tady, a to je ničím neprovokujeme," krčí Haymitch rameny. "Pokud se jim věci opravdu vymknou z ruky, myslím, že by se nerozpakovali zničit další kraj,
jako zničili ten Třináctý. Aby z něj udělali nový odstrašující příklad."
"Takže myslíte, že Třináctku opravdu zlikvidovali? Bonnie a Kepra měly pravdu o
tom záběru s reprodrozdem," říkám.
"Ale co to dokazuje? Vůbec nic. Je plno důvodů, proč mohou používat staré záběry. Možná vypadají působivěji. A taky je to o hodně jednodušší, ne? Zmáčknou pár knoflíků ve střižně a nemusejí letět bůhvíkam, aby natočili krátkou reportáž," namítá. "Představa, že by se Třináctý kraj osamostatnil a Kapitol by ho nechal na pokoji, zní jako fáma,které se drží zoufalí lidé."
"Já vím. Jen jsem doufala ...," začínám.
"Právě. Protože jsi zoufalá,' říká Haymitch.
Nehádám se. Má samozřejmě pravdu.
Prim toho dne přichází ze školy dřív a překypuje vzrušením. Učitelé jim oznámili, že dnes večer musejí všichni povinně sledovat televizi. "To bude určitě tvoje fotografování!"
"To není možné, Prim. Fotili mě teprve včera," odporuji.
"Ale říká se to," odpovídá.
Doufám, že se mýlí. Neměla jsem čas připravit na to Hurikána. Od bičování ho vídám jedině tehdy, když přijde za mou matkou, aby zkontrolovala, jak se mu hojí rány. Často musí pracovat
v dole sedm dní v týdnu. Během těch několika minut soukromí, kdy jsem ho doprovázela zpátky do města, jsem získala dojem, že zvěsti o povstání v Dvanáctém kraji po Knutových tvrdých zákrocích
utichly. Hurikán ví, že neuteču. Ale zároveň musí vědět, že pokud se nevzbouříme, vezmu si Peetu. Když mě uvidí v televizi, jak se producíruju v nádherných svatebních šatech..., co
s tím nadělá?
V půl osmé se shromažďujeme u televize a já zjišťuji, že Prim měla pravdu. Objevuje se Caesar Flickerman a hovoří před shromážděným davem lidí u výcvikového centra o mém nadcházejícím sňatku. Představuje Cinnu, který se díky mým kostýmům pro minulé hry stal přes noc hvězdou, a po minutě dobrosrdečného povídání se diváci mají otočit k obří obrazovce.
Už chápu, jak mě mohli včera fotografovat a dnes předvést výsledky. Cinna původně navrhl dva tucty šatů, ale od té doby probíhal proces výběru a volby doplňků. Kapitolští obyvatelé podle všeho dostali možnost hlasovat, které šaty se jim líbí nejvíc. Promítání vrcholí mými fotografiemi v šesti finálních
šatech, které mohli klidně zařadit do celé show na poslední chvíli. Každá fotografie se dočká silné reakce publika. Lidé křičí, hlasitě podporují svoje oblíbené šaty a bučí na ty, které se jim
nelíbí. Po hlasování a patrně také poté, co si vsadili na vítěze, mají všichni zájem na tom, aby vyhrál jejich favorit. Je to absurdní, když si uvědomím, že jsem se sama neobtěžovala žádné vyzkoušet, dokud nedorazily kamery a fotografové. Caesar oznamuje, že zájemci musejí odevzdat poslední hlasy do poledne následujícího dne.
"Ať se Katniss Everdeenová vdává ve velkém stylu!" haleká do davu. Už se chystám vypnout televizi, když nám Caesar říká, abychom neodcházeli, protože nás dnes večer čeká ještě velká událost. "Ano, letos je sedmdesátý pátý ročník Hladových her, a to znamená, že nás čekají třetí Čtvrtohry!"
"Proč o tom teď mluví?" ptá se Prim. "Vždyť budou až za, několik měsíců."
Ohlížíme se na matku, která se dívá nepřítomně před sebe, jako kdyby na něco vzpomínala. "Určitě budou otvírat obálku."
Hraje hymna a mně se stahuje hrdlo odporem, když na jeviště vystupuje prezident Snow. Následuje ho chlapec v bílém obleku, který drží jednoduchou dřevěnou truhlu. Hymna končí a prezident Snow začíná hovořit. Připomíná nám všem temné doby, z nichž se zrodily Hladové hry. Při sestavování pravidel tvůrci her rozhodli, že každé čtvrtstoletí proběhnou Čtvrtohry coby slavnostnější verze her na připomínku obětí vzpoury krajů.
Tato slova ani nemohou být aktuálnější, protože mám podezření, že právě probíhají v řadě krajů další povstání.
Prezident Snow shrnuje, jak probíhaly minulé Čtvrtohry. "Ve pětadvacátém ročníku, jako připomínka vzbouřencům, že jejich děti umírají kvůli jejich rozhodnutí pokusit se o násilný převrat, každý kraj zvolit své dva splátce všelidovým hlasováním."
Uvažuji, jak to asi lidé vnímali. Že musejí sami vybrat děti, které se zúčastní her. Myslím, že je to o moc horší, když víte, že vás vybrali vaši vlastní sousedé, než když vylosují vaše jméno z osudí.
"V padesátém ročníku," pokračuje prezident, "jako připomínka toho, že na každého občana Kapitolu zemřeli dva vzbouřenci, musel každý kraj poslat dvojnásobný počet splátců."
Představuji si, jaké to je, stát proti čtyřiceti sedmi soupeřům místo třiadvaceti. Máte menší naději přežit a víc dětí přijde o život.
Právě v tomhle ročníku zvítězil Haymitch...
"Tenkrát se her zúčastnila i jedna moje kamarádka," říká matka tiše. "Maysilee Donnerová. Její rodiče měli cukrárnu. Pak mi dali jejího ptáčka. Kanárka."
Vyměňujeme si s Prim pohled. Nikdy předtím jsme o Maysilee Donnerové neslyšely. Možná proto, že matka tušila, že bychom chtěly vědět, jak zemřela.
"A nyní, u příležitosti třetích Čtvrtoher," říká prezident, chlapec v bílém pokročí kupředu a pozvedne truhličku. Snow zvedá víko a my vidíme řadu svislých obálek. Ať již vymyslel systém Čtvrtoher kdokoliv, připravil se na celá staletí dopředu. Prezident vytahuje obálku, jasně označenou číslem 75, projíždí prstem pod jejím přehybem a vytahuje kartičku. Bez váhání se dává do čtení. "V sedmdesátém pátém ročníku her, jako připomínka povstalcům, že ani ti nejsilnější z nich nemohou přemoci Kapitol, budou vybráni splátci z existujících řad vítězů."
Matka tlumeně vyjekne a Prim si zakryje tvář dlaněmi, ale já jsem na tom podobně jako diváci, které vidím v televizi. Jsem zmatená. Co to znamená?. Existující řady vítězů?
Vtom mi dochází, co to znamená. Aspoň pro mě. Dvanáctý kraj může vybírat pouze ze tří vítězů. Dvou mužů. Jedné ženy...
Musím zpátky do arény.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jiřulka Jiřulka | 2. dubna 2011 v 16:09 | Reagovat

No nemám slov! Běhá mi z toho konce mráz po zádech! Je to čím dál lepší. Těším se na další kapitolu! A děkuji! :)

2 nikaaa nikaaa | 2. dubna 2011 v 18:42 | Reagovat

waaaa

3 Petaaa Petaaa | 2. dubna 2011 v 21:23 | Reagovat

Skvělá kapitola a ten závěr

4 aniisek aniisek | 2. dubna 2011 v 22:23 | Reagovat

hej ten prezident snow je ale kretén!!! :-! to je prostě nefér!! O_O  :-(  :-?

5 Baruš Baruš | E-mail | 2. dubna 2011 v 23:54 | Reagovat

Hrozný,úplně se mi zastavilo srdce.To snad ani neni pravda,to vymyslel ten kreténskej prezident,aby se jí zbavil. Ted už nezbývá nic jiného,než vzpoura!!! Radši zemřít při vzpouře,než se vrátit do arény,navíc mezi ty nejleší.Ale ona přeci stejně nemůže zemřít,je to hlavní hrdinka,nebo ne? Jasně že je!!! :-)  ;-)  :-)

6 Marti Marti | Web | 2. dubna 2011 v 23:58 | Reagovat

No bude to ještě zajímavý.. ;-) Zejtra navečír vám sem hodimm zase tak dvě kapči.. :-)

7 Baruš Baruš | E-mail | 2. dubna 2011 v 23:58 | Reagovat

[5]: Pardon! O_O oprava: nejlepší! :-?  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama