14. kapitola 1. polovina

3. dubna 2011 v 22:30 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
kapitola 14 1/2
PĚT DNÍ

Někdo je prásknul.
V neděli ráno, zatímco zbytek areálu byl ještě ponořený v děsivém klidu, Shelby, Miles a Luce seděli vedle sebe na jedné lavičce u kanceláře Francesci a čekali na výslech. Její kancelář byla větší než Stevenova-světlejší, s vysokými šikmými stropy a se třemi velkými okny s výhledem na les na severu. Každé z nich bylo olemováno sametovými levandulovými závěsy. Ukazovaly jim výhled na neuvěřitelně modrou oblohu. Nad mramorovým stolem visela velká zarámovaná fotografie galaxie. A to nebyl jediný umělecký kousek v místnosti. Barokní židle, na kterých seděli byly krásné, ale dost nepohodlné. Luce se musela pořád ošívat.
"Prej ´anonymní typ´, nejsem hloupá," zamumlala Shelby. Citovala drsný e-mail, který dnes ráno od Francesci obdržel každý z nich. "Tohle nedospělé práskání zapáchá zásahem Lilith."
Luce si nemyslela, že by bylo možné, aby Lilith - nebo jakýkoliv jiný student- věděla, že odešli z kampusu. To je spíš prásknul někdo jiný.
"Co jim tam trvá?" Miles kývnul směrem ke kanceláři Stevena na druhé straně zdi, kde mohli slyšet šeptání a výměnu názorů jejich učitelů. "Proč už pro nás vymýšlejí trest, když ještě neslyšeli naší verzi příběhu?" Kousl se do spodního rtu. "Jaká je vlastně naše verze příběhu?"
Luce ho ale neposlouchala. "Opravdu nevím, co je na tom tak složitého," řekla polohlasně spíš pro sebe než pro někoho jiného. "Prostě si jen vybere stranu a půjde dál."
"Huh?" řekl Miles i Shelby najednou.
"Promiňte," řekla Luce. "Já jen ... Pamatujete, co nám řekla v noci Arriane o tom ustálením vah jedním rozhodnutím? Když jsem to nadhodila před Danielem, choval se divně. Vážně, copak není zřejmé, co je dobré a co je špatné?"
"Mě to jasné je," řekl Miles. "Vím co je špatná a dobrá volba."
"Jak to můžeš říct?" zeptala se Shelby. "Tenhle druh přemýšlení je přesně to, co nás do týhle šlamastiky dostalo. Slepá víra! Hloupé přijímání všeho, co už je ustálené!" Její tvář byla brunátná a její hlas byl pravděpodobně dost hlasitý na to, aby ho slyšel Steven i Francesca. "Je mi zle ze všech stran andělů a démonů- bla, bla, bla. Z toho, že jsou démoni zlý. Ne, nejsou zlý! Stále to samé dokola - jako kdyby někdo věděl, co je nejlepší pro všechny ve vesmíru."
"Takže naznačuješ, že je Daniel na straně zla?" posmíval se jí Miles. "Že díky němu nastane konec světa?"
"Je mi fuk, co dělá Daniel," řekla Shelby. "A upřímně řečeno, nechce se mi věřit, že by to bylo všechno jenom na něm."
Ale muselo to tak být. Luce nenapadlo žádné jiné vysvětlení.
"Podívejte. Možná linie, která od sebe odděluje dobro a zlo není tak jasná, jak jsme se učili, že je," pokračovala Shelby. "Chci říct, kdo říká, že je Lucifer špatný-"
"Hm, všichni?" řekl Miles a otočil se k Luce pro podporu.
"Chyba," vyštěkla na něj Shelby. "Skupina velmi přesvědčivých andělů si snaží zachovat status quo. Jen proto, že kdysi dávno vyhráli velkou bitvu, si myslí, že mají ve všem pravdu."
Luce sledovala, jak Shelby krčí obočí. Svezla se do tvrdé židle. Slova Shelby jí totiž připomněla něco, co už někde slyšela. ...
"Vítězové přepisují historii," zamumlala. To bylo to, co jí řekl Cam ten den v Noyo. Myslela Shelby tohle? To, že prohráli ti nesprávní? Jejich hlediska byla podobná - jen Cam byl samozřejmě prokazatelně zlý. Nebo ne?
Shelby mluvila pořád dál.
"Přesně tak." Kývla na Luce. "Počkej - co?"
Francesca a Steven prošli dveřmi. Francesca si sedla do černé otáčivé židle za stolem. Steven si stoupnul za ní a položil si ruce na opěradlo židle. Vypadal svěže v riflích a bílé košili. Na rozdíl od Francesi, která vypadala vážně v černých obtažených šatech se čtvercovým výstřihem.
Díky tomu se jí vybavila řeč Shelby o andělech a démonech a o rozmazané dělicí čáře mezi nimi. Bylo samozřejmě povrchní soudit je jenom podle jejich oblečení. Věděla, že to není jenom o tom. V mnoha ohledech bylo až moc snadné zapomenout na to, jaký z nich byl co.
"Kdo chce začít?" zeptala se jich Francesca a položila si své propletené ruce na mramorovou desku stolu. "Víme o všem, co se stalo, takže se nemusíte obtěžovat tím, líčit nám detaily. Tohle je vaše šance obhájit se a vysvětlit nám proč jste to udělali."
Luce se zhluboka nadechla. Ačkoli ještě nebyla připravená na to, aby si jí Francesca podala, nechtěla, aby se jí Miles nebo Shelby pokusili krýt. "Byla to moje chyba," řekla. "Chtěla jsem-" Podívala se na Stevenův nerozhodný výraz a pak sklopila zrak do klína. "Viděla jsem ve Vyhlašovateli něco z mé minulosti a chtěla jsem vidět víc."
"A tak ses vydala na nebezpečný výlet a neoprávněně jsi prošla Vyhlašovatelem a ohrozila své dva spolužáky, kteří měli jednat mnohem víc chytře - potom, co unesli tvou spolužačku?" zeptala se jí Francesca.
"Tohle není fér," řekla Luce. "Vy jste byla ta, kdo zlehčoval to, co se stalo Dawn. Myslela jsem, že se jen podívám do Vyhlašovatele, ale-"
"Ale ...?" pobídl jí Steven. "Ale teď sis konečně uvědomila, jak příšerně stupidní bylo tvoje rozhodnutí?"
Luce se chytla opěradel jejího židle ve snaze zabránit tomu, aby se rozplakala. Francesca se zlobila na všechny tři, ale vypadalo to, že zuřivost Stevena byla zaměřená jenom na Luce. To nebylo fér.
"Ano, fajn, unikli jsme ze školy a vydali se do Las Vegas," řekla nakonec. "Ale jediný důvod, proč jsme byli v nebezpečí byl ten, že jste mě nechali tápat ve tmě. Věděli jste, že po mně někdo jde a nejspíš jste i věděli proč. Nikdy bych neopustila areál, kdybyste mi to řekli."
Steven se podíval dolů na Luce. "Pokud to, co jsi nám teď řekla, myslíš upřímně, pak jsi mě Luce opravdu zklamala." Položil ruku Francesce na rameno. "Možná jsi o ní měla pravdu, má drahá."
"Počkejte-" začala Luce.
Ale Francesca jí umlčela zvednutou rukou. "Je nutné ti výslovně připomenout, že příležitost, kterou jsi dostala studiem na Shoreline, aby ses mohla vzdělávat a osobnostně růst, je jen jedna jediná ve tvém tisíciletém životě?" Luce začala rudnout. "Dostala jsi nás do velmi nepříjemné situace. Hlavní škola" -ukázala na jižní část kampusu- "má svoje tresty a programy prospěšných prací pro studenty, kteří porušili pravidla. Ale Steven a já nemáme v naší třídě vymyšlený žádný systém trestů. Měli jsme štěstí na studenty, kteří nepřekračovali naše velmi shovívavé hranice."
"Až do teď," řekl Steven a díval se na Luce. "Francesca i já se shodujeme, že z toho musí být rychle vyvozeny těžké následky."
Luce se naklonila na židli. "Ale Shelby a Miles ne-"
"Přesně tak." Francesca přikývla. "A to je důvod, proč za to, že ti pomáhali s útěkem, budou Shelby a Miles posláni k panu Kramerovi na Hlavní školu, aby dostali nějaké veřejně prospěšné práce. Dnes začíná Shorelinský výroční festival sklizně potravin. Jsem si jistá, že najde práci jako stvořenou pro vás."
"Co to sak-" Shelby se odmlčela a podívala se na Francescu. "Myslím, že Festival sklizně potravin zní jako parádní legrace."
"A co Luce?" zeptal se Miles.
Steven naštvaně rozhodil paže. Jeho hnědé oči shlédly dolů na Luce skrz brýle s želvovinovými obroučkami.
"Jako výstraha, bude Luce uzemněná."
Uzemněná? Co to má jako být?
"Třída. Jídlo. Kolej." Recitovala Francesca. "Dokud od nás neuslyšíš něco jiného. A dokud budeš pod naším přísným dohledem - budeš jen na místech, které ti dovolíme. To neznamená procházení Vyhlašovatelem. Rozumíš?"
Luce přikývla.
Steven dodal: "Už nás znovu nezkoušej. Dokonce ani naše trpělivost není nekonečná."
-
Třída. Jídlo. Kolej. S touhle škálou možností se Luce potýkala v neděli ráno. Venku byla ještě pořád tma a jídelna otevírá až v jedenáct. Potom, co se Shelby a Miles neochotně přesunuli k pracovní skupině pana Kramera, Luce neměla na výběr. Musela se vrátit do pokoje.
Zavřela okno, které Shelby nechávala ráda otevřené a pak se zhroutila na židli u stolu.
Mohlo to být i horší. Ve srovnání s příběhy o samovazbách na Sword&Cross to skoro vypadalo, jako kdyby z toho vyklouzla snadno. Nedali jí ani sledovací náramek.
Ve skutečnosti jí dali Steven a Francesca v podstatě stejná omezení, jako Daniel. Rozdíl byl v tom, že oni byli učitelé a mohli jí tím pádem hlídat ve dne, v noci.
Naproti tomu Daniel tam nebyl vůbec.
Otráveně zapnula počítač. Napůl očekávala, že bude náhle její přístup k internetu omezen. Přihlásila se ale jako obvykle a našli tři e-maily od svých rodičů a jeden od Callie. Možná že světlá stránka toho všeho byla, že mohla zůstat v lepším kontaktu se svými přáteli a rodinou.
Pro: lucinda44@gamil.com
Od: thegaprices@aol.com
Odesláno: pátek 11/20 v 8:22
Předmět: krůtí hot-dog
Podívej se na tenhle obrázek! Já s Andrewem oblečení jako krocani na podzimní Block Párty. Jak můžeš vidět na opelíchaném peří : Zbožnovali to. Co myslíš? Měli bychom si ho vzít znovu, až přijedeš na Díkuvzdání?
-
Pro: lucinda44@gamil.com
Od: thegaprices@aol.com
Odesláno: Pátek, 11/20 v 09:06
Předmět: PS
Tvůj táta si přečetl e-mail, který jsem ti poslala a řekl, že jsem to možná napsala špatně. Nechci tě tím do toho výletu nutit, zlatíčko. Pokud ti dovolí vrátit se domů na Den díkuvzdání, budeme rádi. Pokud nebudeš moct, naplánujeme to na jindy. Máme tě rádi.
-
Pro: lucinda44@gamil.com
Od: thegaprices@aol.com
Odeslán: Sobota, 11/21 v 00:12
Předmět: bez předmětu
Jen nám dej vědět, jestli přijedeš, jo? xoxo máma
-
Luce si složila hlavu do dlaní. Zmýlila se. Žádné uzemnění na celém světě jí neusnadní odpovědět jejím rodičům.
Oblékli se jako krocani. Začala plakat nahlas. Lámalo jí srdce, když pomyslela na to, jak je zklame. Neotálela s otevřením e-mailu od Callie.
-
Pro: lucinda44@gamil.com
Od: callieallieoxenfree@gamil.com
Odesláno: Pátek, 11/20 v 16:14
Předmět: Tak je to tady!
Věřím, že moje rezervace letu mluví sama za sebe. Pošli mi svou adresu a já si vezmu taxíka, když přijedu ve čtvrtek ráno. Poprvé budu v Georgii! S mojí dlouho ztracenou nejlepší kamarádkou. Bude to táááák báječný! Uvidíme se za šest dní!
-
Za méně než šest dní se nejlepší kamarádka Luce objeví na Den díkuvzdání v domě jejích rodičů. Budou jí čekat a bude jí čekat i Callie. Luce ale bude uvězněná v jejím pokoji na koleji. Zachvátil jí obrovský smutek. Dala by všechno za to, aby mohla strávit pár dní s lidmi, kteří jí milovali. Dalo by jí to přestávku od těchhle pár vyčerpávajících a matoucích týdnů, které stráví uvězněná v rámci těchto dřevěných stěn jejího pokoje.
Otevřela obrazovku s novým emailem a sesmolila rychlou zprávu:
Pro: cole321@swordandcross.edu
Od: lucinda44@gamil.com
Odesláno: Neděle, 11/22 v 9:33
Zdravím pane Cole.
Nebojte. Nebudu vás prosit, abyste mě nechal jít domů na Den díkuvzdání. Vím, že je to beznadějné a marné, takže se o to nebudu ani pokoušet. Ale nemám to srdce říct to mým rodičům. Dáte jim vědět? Řekněte jim, že je mi to líto. Všechno je tu v pořádku. Více méně. Stýská se mi po domově.
Luce
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruš Baruš | E-mail | 4. dubna 2011 v 0:22 | Reagovat

Chudák holka! Nikdo s ní nemá soucit. :-(  :-? Trestaj jí za to,že se chce dozvědět něco o sobě. A Daniel mi taky přijde zbytečně moc tajnůstkářskej. No,už se těšim na další,co se z toho vyvrbí :-D  :-) Tobě dekuji,jsi zlato! ;-)  :-D

2 Ejdriana Ejdriana | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 8:59 | Reagovat

mě by zajímalo, kdo je naprášil:D

3 Xhex Xhex | 4. dubna 2011 v 17:10 | Reagovat

[2]: myslim že buď Lilith nebo Daniel ale uvidíme

4 Janča Janča | 4. dubna 2011 v 17:51 | Reagovat

heeej je to čím dál víc napínavé :-) sem zvědavá jak to dopadne :-D

5 viki viki | 4. dubna 2011 v 20:33 | Reagovat

děkuji - bude dneska něco ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama