15. kapitola 2/2

6. dubna 2011 v 17:42 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
kapitola 15 2/2

"Díváš se na mě a na Stevena," pokračovala Francesca, "-a já vím, že to může být matoucí. Miluju ho? Ano. Ale až přijde konečná bitva, budu ho muset zabít. To je prostě naše realita. Oba víme, kde přesně stojíme."
"Ale nevěříte mu?"
"Věřím v to, že záleží jen na jeho charakteru, který je démonský. Musíš věřit tomu, že lidé kolem tebe budou věrní tomu, v co věří. I když se může stát, že někdo zradí to, v co věří."
"Co když to není tak jednoduché?"
"Jsi silná, Luce. Nezávisle na něčem nebo na někom. Viděla jsem to včera v mé kanceláři, podle toho, jak jsi reagovala. A to mě velmi ... potěšilo."
Luce se necítila silná. Cítila se jako hlupák. Daniel byl anděl, takže jeho charakter by měl být dobrý. Měla to jen slepě přijmout? A jaký je vlastně její pravý charakter? Nebyl černobílý. Byla Luce důvod, proč je to mezi ní a Danielem tak komplikované?
Ani dlouho potom, co přišla do svého pokoje a zavřela za sebou dveře, nemohla dostat slova Francesci z hlavy.
O hodinu později jí někdo zaklepal na okno. Luce sebou cukla. Seděla u krbu a zírala do slábnoucího ohně. Než stačila vstát, ozvalo se druhé zaklepání na okno, ale tentokrát znělo víc váhavěji. Luce se zvedla a šla k oknu. Co by tu Daniel zase dělal? Potom co jí odhalil jak strašně nebezpečné je vidět se, proč se nedržel zpátky? Nevěděla, co od ní Daniel chtěl - teda kromě toho jí způsobovat muka, stejně jako ho viděla mučit její další já ve Vyhlašovateli. Všechna její minulá já, které -jak jí Daniel řekl- tolik miloval. Všechno co od něj dnes večer chtěla, bylo, aby jí nechal samotnou.
Rozrazila dřevěné okenice a pak zatlačila na okenní tabuli, přičemž shodila jednu z tisíce kytek Shelby. Opřela se rukama o parapet, vystrčila hlavu do noci a byla připravená začít řvát na Daniela.
Ale nebyl to Daniel, kdo stál v měsíčním světle na římse.
Byl to Miles.
Převlékl se ze svého oblečení na večírku, ale nevzal si čepici Dodgers. Většina z jeho těla byla ve stínu, ale obrys jeho širokých ramen se krásně rýsoval proti modré, hluboké noci. Jeho plachý úsměv vyvolal úsměv i na její tváři. Držel zlatý roh hojnosti plný oranžových lilií, které utrhl na Festivalu sklizně.
"Milesi," řekla Luce. Z jejích úst tahle slova vyzněla nezvykle. Byla zaplavená příjemným překvapením, i když se před chvílí připravovala na něco dost ošklivého. Měla zvýšený tep a nemohla se přestat usmívat.
"Není trochu bláznivé, že můžu přejít po římse od mého okna až k tomu tvému?"
Luce zavrtěla hlavou. Taky byla ohromená. Nikdy dokonce ani nebyla na klučičí straně koleje. Ani nevěděla, kde to bylo.
"Vidíš?" Jeho úsměv se rozšířil. "Kdybys neměla domácí vězení, nikdy bychom to nezjistili. Je to tu opravdu parádní Luce. Měla bys sem jít taky. Nemáš strach z výšek nebo tak něco?"
Luce chtěla jít za Milesem ven na římsu. Jen si prostě nechtěla připomínat chvíli, kdy tam byla s Danielem. Tihle dva byli tak odlišní. Miles-spolehlivý, sladký, starostlivý. Daniel-láska jejího života. Kdyby to bylo tak jednoduché. Zdálo se nespravedlivé a nemožné, je porovnávat.
"Jak to, že nejsi na pláži se všemi?" zeptala se ho.
"Ne každý je dole na pláži." Miles se usmál. "Ty jsi tady." Mávl ve vzduchu květinami. "Přinesl jsem ti to od večeře. Shelby dostala všechny květiny na její straně večírku. Myslel jsem, že by sis je mohla dát na stůl."
Miles jí podal oknem proutěný roh hojnosti. Překypoval lesklými oranžovými květy. Jejich černé tyčinky se zachvěly ve větru. Nebyli dokonalé. Pár z nich už bylo uvadlých, ale stejně byly mnohem hezčí, než pivoňky v nadživotní velikosti, které Francesca nechala vykvést. Někdy do našeho života přicházejí krásné věci z ničeho nic.
Tohle bylo snad to nejhezčí, co pro ní někdo na Shoreline udělal-třeba když se Miles vloupal do Stevenovi kanceláře, aby ukradl knihu. Jen kvůli tomu, aby mohl Luce naučit procházet stíny. Nebo, když ji Miles pozval na snídani hned první den, co se setkali. Nebo jak ji Miles okamžitě zahrnul do svých plánu na Díkuvzdání. Nebo naprostá absence odporu, když musel Miles sbírat odpadky, kvůli tomu, že se dostal do potíží, když pomáhal Luce. Nebo jak Miles ...
Mohla s ním jít, uvědomila si, klidně na celou noc. Odnesla květiny na stůl v jejím pokoji. Když se vrátila, Miles už k ní napřahoval ruce, aby se mohla dostat do okna. Mohla se vymluvit. Mohla říct, že nechce porušovat pravidla Francesci. Nebo mohla vzít jeho teplou, silnou a bezpečnou ruku do té své, a nechat se k němu vyhoupnout. Mohla by alespoň pro tuhle chvíli zapomenout na Daniela.
Venku byla obloha plná hvězd. Třpytily se v černé noci, jako diamanty paní Fisher. Byly ale mnohem jasnější a ještě krásnější. Odtud vypadaly sekvoje na východní straně od školy hustě, tmavě a zlověstně. Na západ od školy viděla pěnivou vodu a vzdálenou záři planoucího ohně dole, na větrné pláži. Konečně si Luce všimla z římsy těchhle věcí. Oceán. Les. Nebe.
Stále to bylo tady. Jenže když tu byl Daniel, nemohla se soustředit na nic jiného. Téměř ji oslepilo, když si uvědomila, že nikdy téhle nádherné scenérii nevěnovala pozornost.
Bylo to opravdu úchvatné.
"Asi tě zajímá, proč jsem přišel," řekl Miles. Luce si uvědomila, že už pěknou chvíli oba mlčí. "Chtěl jsem ti to říct už dřív, ale - nemohl jsem - nejsem si jistý -"
"Jsem ráda, že jsi přišel. Už tu byla trochu nuda. Zírala jsem do ohně." Věnovala mu malý úsměv.
Miles si strčil ruce do kapes. "Podívej, já vím, že ty a Daniel-"
Luce nevědomky zasténala.
"Máš pravdu. Neměl jsem to vytahovat-"
"Ne, to není důvod, proč jsem zasténala."
"Já jen ... víš, že tě mám rád, ne?"
"Hm."
Samozřejmě, že ji měl Miles rád. Byli přátelé. Dobří přátelé. Luce se kousla do rtu. Teď si hrála na hlupáka, což nikdy nebylo dobré znamení. Pravda byla, že jí měl Miles rád. A ona ho měla ráda taky.
Podívala se na toho kluka. Na jeho oceánově modré oči a nesmělé rty, které se pokaždé zvedly do úsměvu. Navíc to byl ten nejmilejší člověk, jakého kdy potkala.
Jenže tu byl Daniel. A před ním byl taky Daniel, už mockrát. A Daniel tu bude znovu a znovu - bylo to nekonečně komplikované.
"Zkazil jsem to." Miles sebou trhnul. "Protože všechno, co jsem chtěl dneska udělat, bylo dát ti dobrou noc."
Podívala se na něj a zjistila, že jí pozoruje. Vyndal si ruce z kapes a našel jimi ty její. Sevřel je mezi jejich hrudníky. Nakláněl se k ní. Pomalu a rozvážně. Dával tím Luce další šanci cítit velkolepý noční vzduch všude mezi nimi.
Věděla, že se jí Miles chystal políbit. A věděla, že ho nemůže nechat.
Kvůli Danielovi, samozřejmě - ale také kvůli tomu, co se stalo, když políbila Trevora. Její první polibek. Jediný polibek, který s kým kdy, kromě Daniela, měla. Mohlo být její svázání s Danielem důvodem, proč Trevor zemřel? Co když druhý koho políbí bude Miles a ... ani na to nemohla pomyslet.
"Milesi." Trochu ho od sebe odstrčila. "Neměl bys to dělat. Líbání mě je" -polkla- "nebezpečné."
Zasmál se. Samozřejmě. Nevěděl nic o Trevorovi. "Myslím, že to zvládnu."
Pokusila se od něj odtáhnout, ale Miles znal způsob, jak jí donutit mít skvělý pocit, skoro ze všeho. Tohohle nevyjímaje. Když jeho ústa našla ta její, zadržela dech a čekala na nejhorší.
Ale nic se nestalo.
Milesovi rty byly měkké jako peří. Políbil jí tak jemně, že se to stále dalo považovat za polibek od dobrého přítele - ale s vášní, kterou jí ukazoval, že k ní cítí mnohem víc, než jen tohle. Kdyby to ale chtěla.
Ale i když tu nebyly žádné plameny, žádná spálená kůže, smrt nebo destrukce, -a proč to vlastně nebylo?- tenhle polibek jí nutil cítit se špatně.
Tak dlouho všechno co její rty chtěly, byly Danielovy rty. Celou dobu. Snila o jeho polibcích, úsměvu, nádherných fialových očích, jeho tělu, které drží to její. Nikdy tu neměl být nikdo jiný. Co když se ale v Danielovi mýlila? Co kdyby byla šťastnější -nebo alespoň šťastná- s jiným klukem?
Miles se od ní odtáhl a vypadal přitom šťastně a zároveň i smutně. "Takže, dobrou noc."
Odvrátil se, skoro jako kdyby se chystal vrátit zpátky do svého pokoje. Pak se ale otočil zpátky. Vzal jí za ruku. "Pokud bys měla někdy pocit, že věci nefungují tak jak by měly s ..." Podíval se na oblohu. "Jsem tady. Jen chci, abys to věděla."
Luce přikývla. Zavalila ji vlna zmatku.
Miles jí stiskl ruku a pak se vydal opačným směrem ke svažující se šindelové střeše. Asi se vracel zpátky do svého pokoje na koleji.
Luce zůstala sama. Sáhla si na rty, kde ještě před chvílí byly ty Milesovi. Příště až uvidí Daniela, byl by schopný mu to říct? Hlava jí bolela ze všech vzestupů a pádů dnešního dne. Chtěla si jen zalézt do postele. Když se oknem vracela zpátky do pokoje, naposled se otočila, aby si do paměti uložila noc, kdy se tolik věcí změnilo.
Místo hvězd, stromů a burácejících vln se ale oči Luce zaměřily na něco jiného. Na střechu k jednomu z komínů. Bylo tam něco bílého a vlajícího. Duhový pár křídel.
Daniel.
Byl přikrčený a napůl skrytý jejímu pohledu. Byl jen třicet centimetrů od místa, kde se s Milesem políbili. Byl k ní otočený zády. Měl svěšenou hlavu.
"Danieli," zavolala a cítila, jak se jí hlas zlomil. Když se k ní obrátil, výraz v jeho tváři byl plný bolesti. Jako kdyby mu Luce právě vytrhla srdce z těla. Ohnul se v kolenou, rozvinul svá křídla a odletěl do noci.
O chvíli později vypadal jen jako další hvězda na černé obloze.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karmelinka karmelinka | 6. dubna 2011 v 18:26 | Reagovat

xDxDxD

2 Janča Janča | 6. dubna 2011 v 18:28 | Reagovat

TAkle jsem vůbec netušila že jse to bude vyvíjet :-) ale stejnak je mi líto Daniela :-(

3 Nikol Nikol | E-mail | 6. dubna 2011 v 19:06 | Reagovat

No mam rada Milese ,ale chudak Daniel!! Moc dekujii za preklad !!! Bude jeste dneska dalsi kapča?? :D

4 Marti Marti | Web | 6. dubna 2011 v 20:19 | Reagovat

Nu další kapča nebude rozpůlená protože neni moc dlouhá, takže bude až zítra.. :-)

5 viki viki | 6. dubna 2011 v 21:20 | Reagovat

Dobrý, děkuji za překlad !

6 Ejdriana Ejdriana | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 21:20 | Reagovat

tak tohle bylo zajímavý:-D

7 Jane Jane | 6. dubna 2011 v 22:03 | Reagovat

koliok kap. do konce?

8 Baruš Baruš | E-mail | 6. dubna 2011 v 22:30 | Reagovat

Taky je mi líto Daniela.I když je Miles hodnej kluk, Luce patří k Danielovi! Teda doufám! :-) A děkuji za překlad! ;-)  :-D

9 Marti Marti | Web | 6. dubna 2011 v 22:38 | Reagovat

[7]: Kapitolek je celkem devatenáct + epilog

10 Janča Janča | 7. dubna 2011 v 8:42 | Reagovat

[8]: souhlasím sice mám ráda Milese ale Daniel je lepší :-)

11 Lee Lee | 7. dubna 2011 v 14:48 | Reagovat

No očividně jsem jediná, kdo nemá rád Daniela a fandí Milesovi. Nevadí no. :-D  Děkuju moc za další kapču

12 Ejdriana Ejdriana | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 16:44 | Reagovat

[11]: mně se Miles taky líbí:-D

13 Marti Marti | Web | 7. dubna 2011 v 19:27 | Reagovat

Lidičky ted sem se vrátila z práce, takže se du pustit do kapitolky.. Ale nevim kdy bude.. Jelikož neni půlená.. Ale tak kolem desátý by tu měla bejt.. ;-)

14 Marti Marti | Web | 7. dubna 2011 v 22:27 | Reagovat

Nu tak kapča mi de kapánek pomalejš.. Tak bude nejspíš až dýl..

15 Domca Domca | 24. ledna 2012 v 17:41 | Reagovat

[10]: taky bych rekla.Je mi ho moc lito

16 Bára Bára | 4. srpna 2017 v 0:11 | Reagovat

Taky nemám ráda Daniela :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama