17. kapitola 2/2

10. dubna 2011 v 14:31 | Marti |  Torment/Muka (Lauren Kate)
kapitola 17 2/2

"Pokud si vybereš špatného Vyhlašovatele, je velmi lehké se ztratit," vysvětloval Roland. "Nemáš ani ponětí, kam -nebo do jaké doby- jsi prošel. Ale pokud se nás budeš držet, nemusíš si dělat starosti."
Luce nervózně přejela pohledem přes Vyhlašovatele. Nepamatovala si, že stíny, kterými procházela předtím, by byly tak kalné a tmavé. Nebo je možná až do teď pořádně neznala. "Nechystáme se objevit uprostřed kuchyně mých rodičů, že ne? Protože si myslím, že by z toho moje máma mohla dostat infarkt-"
"Prosím." Arriane mlaskla jazykem a vedla Luce, Milese a pak Shelby před Vyhlašovatele. "Trochu důvěry."
-
Bylo to jako procházet kalnou, vlhkou, chladnou a nepříjemnou mlhou. Klouzala a obtáčela se kolem ruky Luce. Když vydechla, uvízla jí v plicích. Ozvěna nekonečného pronikavého zvuku zaplnila tunel jako vodopád. Už dvakrát Luce cestovala Vyhlašovatelem. Tehdy cítila, jak jí něco táhne a spěchá, aby jí mohlo katapultovat tmou a uvést jí zase do světla. Teď to ale bylo jiné. Ztratila představu o tom kde je, kolik je a i o tom kdo je a kam má namířeno. Pak jí něčí silná ruka škubla za její a ona se ocitla venku.
Když jí Roland pustil, ozvěna vodopádu se změnila jen v kapání. Závan chlóru jí naplnil nos. Skokanský můstek. Známý klenutý strop s barevnými skleněnými skly. Slunce procházelo okny, ale jeho světlo vrhalo jen slabé barevné odlesky na povrchu bazénu, který byl velký jako ten pro olympioniky. Podél stěn byly v kamenných výklencích svíčky a matně osvětlovaly místnost.
Poznala by tenhle kostel -tělocvičnu- kdekoliv.
"Ach můj Bože," zašeptala Luce. "Jsme zpátky na Sword&Cross."
Arriane se rychle rozhlédla po místnosti, bez zájmu. "Tvoji rodiče by byli zmatení, pokud by si tě zítra ráno nevyzvedli tady. Byla si tady přece celou dobu. Chápeš?"
Arriane se chovala, jako kdyby vrátit se na jednu na noc na Sword&Cross bylo stejné, jako zapsat se na noc v nějakém neznámém motelu. Návrat do téhle části života Luce však zasáhl jako facka přes obličej. Nesnášela to tu. Sword&Cross bylo mizerné místo, kde se to všechno odehrálo. Zamilovala se tady, viděla tu umírat blízkou kamarádku. Tohle místo jí změnilo víc, než cokoliv jiného na světě.
Zavřela oči a trochu hystericky se zasmála. V porovnání s tím co ví teď, předtím nevěděla vůbec nic. A přesto se tehdy cítila sebejistější a vyrovnanější. Nedovedla si představit, že by se tak ještě někdy dokázala cítit.
"Co je sakra tohle za místo?" zeptala se Shelby.
"Moje bývalá škola," řekla Luce a podívala se na Milese. Zdál se neklidný. Choulil se vedle Shelby u zdi. Luce to došlo: Byli to informované děti - a ačkoliv s nimi o tom nikdy předtím nemluvila, Nephilimové si mohli snadno vyplnit svou mysl přibarvenými detaily ohledně té děsivé noci na Sword&Cross.
"Ehm," řekla Arriane při pohledu na Shelby a Milese. "A když se vás budou rodiče Luce ptát, chodíte sem taky, jasný?"
"Vysvětli mi, co je tohle za školu," řekla Shelby. "Co tu děláte? Modlíte se a při tom plavete? To je typ naprosto příšerné hospodárnosti, kterou na západním pobřeží nikdy neuvidíš. Myslím, že se mi začíná stýskat po domově."
"Myslíš, že je tohle špatné?" řekla Luce. "Měla bys vidět zbytek kampusu."
Shelby zkřivila tvář a Luce se jí ani nedivila. Ve srovnání se Shoreline, bylo tohle místo jen druh příšerného očistce. Ale na rozdíl od zbytku dětí, tu byly jenom na jednu noc.
"Vypadáte vyčerpaně, lidi," řekla Arriane. "Což je skvělé, protože jsem slíbila panu Coleovi, že se tu utáboříme co nejmíň nápadně."
Roland se opřel o skokanské prkno a třel si spánky. Střepy Vyhlašovatele se chvěly u jeho nohou. Teď vstal a převzal iniciativu. "Milesi, ubytuješ se se mnou v mém starém pokoji. A Luce, tvůj pokoj je teď prázdný. Přidáme tam ještě postel pro Shleby. Pojďte všichni. Odneseme si svoje tašky a setkáme se v mém starém pokoji. Využiju svojí starou dobrou síť s černým trhem a objednám pizzu."
Zmínka o pizze Milese roztřásla nedočkavostí a Shleby vytrhla z jejího kómatu. Ale Luce se pořád snažila srovnat se s tím, že je zpátky. Nepřišlo jí divné, že je její pokoj stále prázdný. Počítala na prstech a uvědomila si, že nebyla pryč ani tři týdny. Přišlo jí to jako mnohem dýl. Jako kdyby byl každý den měsíc. Pro Luce bylo nemožné představit si Sword&Cross bez určitých lidí, -andělů a démonů- kteří tady dřív tvořili její život.
"Neboj se." Arriane najednou stála vedle Luce. "Tohle místo je jako otáčivé dveře. Lidé odcházejí a přicházejí po celou dobu. Kvůli propuštění, bláznivým rodičům a spoustě dalších věcí. Randy tu dnes večer není. Nikdo jiný tě tu neodsuzuje. Pokud ti někdo věnuje druhý pohled - ty mu věnuj třetí. Nebo je pošli ke mně." Ukázala jí pěst. "Jsi připravená jít odsud?" Ukázala na ostatní, kteří následovali Rolanda dveřmi.
"Doženu vás lidi." řekla Luce. "Je tu něco, co musím udělat jako první."
-
Ve vzdáleném východním konci hřbitova, vedle hrobu svého otce, byl skromný, ale čistý hrob Penn.
Naposledy, když Luce viděla tenhle hřbitov, byl obalený v husté vrstvě prachu. Pozůstatky z andělů, kteří prohráli v bitvě, řekl jí Daniel.
Luce nevěděla, zda vítr odnesl pozůstatky andělů hned, nebo jestli andělský prach prostě časem zmizel. Jak se ale zdálo, hřbitov se vrátil ke svému starému, zanedbanému já. Byl stále obklopen dubovým lesem. Stromy stále obrůstal lišejník. Nad ní byla stále pustá a bezvýrazná obloha. Ale něco tam chybělo. Něco zásadního, co Luce nedovolovalo jít dál a nutilo jí cítit se osaměle.
Řídká vrstva zelené trávy vyrostla v okolí Pennina hrobu. Nevypadal úplně nově v porovnání se stoletými hroby, které obklopovaly ten její. Kytice čerstvých lilií ležela na jednoduchém šedém náhrobku, ke kterému se Luce sklonila a četla:
PENNYWEATHER VAN SYCKLE LOCKWOOD
DRAHÁ KAMARÁDKA
1991-2009
Luce se prudce nadechla skrz duby a z očí jí vyhrkly slzy. Opustila Sword&Cross ještě předtím, než mohla Penn uspořádat řádný pohřeb, ale Daniel se o všechno postaral. Bylo to poprvé za mnoho dní, kdy jí srdce zabolelo láskou k Danielovi. Vzhledem k tomu, že jí znal lépe, než se kdy bude znát ona sama, přesně věděl, co by mělo na Penninu náhrobku být. Luce poklekla na trávu. Slzy jí už tekly volně po tvářích. Prsty zbytečně prohrábla trávu.
"Jsem tady, Penn," zašeptala. "Je mi líto, že jsem tě musela opustit. A hlavně se omluvám za to, že ses se mnou kdy zapletla. Zasloužila sis něco lepšího, než je tohle. Lepší kamarádku, než jsem byla já."
Přála si, aby tu její kamarádka pořád byla. Přála si, aby si s ní mohla promluvit. Věděla, že smrt Penn byla její chyba. Tohle vědomí jí téměř zlomilo srdce.
"Už nevím, co mám dělat. Bojím se."
Chtěla říct, jak moc jí celou tu dobu Penn chyběla. Ale to, co jí opravdu chybělo, byla představa kamarádky ze školy, kterou mohla poznat mnohem lépe, kdyby si jí smrt nevyžádala tak brzy. Tohle nebylo fér.
"Dobrý den, Luce." Musila si otřít slzy, aby mohla vidět pana Colea, který stál na druhé straně hrobu. Byla tak zvyklá na příliš elegantní učitele ze Shoreline, že jí přišel pan Cole oblečený téměř nevkusně v jeho žlutohnědém kabátě, s knírem, hnědými vlasy a s pěšinkou rovnou jako podle pravítka těsně nad jeho pravým uchem.
Luce se vyškrábala na nohy a otřela si zápěstím nos. "Ahoj, pane Cole."
Laskavě se na ní usmál. "Slyšel jsem, že si tam vedeš velmi dobře. Všichni říkají, že si vedeš velmi dobře."
"Och ... n-ne ... ," koktala. "O tom nic nevím."
"Dobře, jak myslíš. Také vím, že jsou tvoji rodiče velmi šťastní, že tě uvidí. Je dobře, že se nám věci tak dobře daří."
"Děkuju," řekla a doufala, že pochopil, jak vděčná mu byla.
"Nebudu tě zdržovat. Mám jen jednu otázku."
Luce čekala, že se jí zeptá na něco hlubokého. Třeba na Daniela a Cama. Dobro a zlo. Co je správné a co špatné. Důvěru a zradu, ...
Jenže všechno co řekl, bylo: "Co sis to udělala s vlasy?"
-
Luce zvedla hlavu z umyvadla v dívčí koupelně dole v jídelně na Sword&Cross. Shelby Luce přinesla poskládané na papírovém ubrousku dva poslední plátky sýrové pizzy. Arriane k ní napřáhla ruku s lahvičkou levné černé barvy na vlasy - to bylo to nejlepší, co mohl Roland sehnat v tak krátké době. Nebyl to ale velký rozdíl od přírodní barvy vlasů Luce. Arriane, ani Shelby neměli žádné otázky o její náhlé potřebě změny barvy jejích vlasů. Byla jim za to vděčná. Teď jí ale došlo, že jen čekali, až se barvením zbaví svojí zranitelnosti, aby mohli začít se svou inkvizicí.
"Myslím, že Daniel bude mít radost," řekla Arriane tím nejostýchavějším tónem hlasu, který na konci zvedla, jako do otázky. "Ne, že bys tohle dělala pro Daniela. Nebo jo?"
"Arriane," varovala ji Luce. Nechtěla to řešit. Ne dnes večer.
Ale zdálo se, že Shelby to řešit chtěla. "Víš, co se mi vždycky líbilo na Milesovi? Že se mu líbíš taková, jaká si. Nezáleží mu na tom, co si uděláš s vlasy."
"Pokud se vy dvě hodláte dál dohadovat, proč si rovnou nepořídíte trička s týmem Danielem a týmem Miles?"
"Jo, to bychom měli," řekla Shelby.
"To moje je v prádelně," řekla Arriane.
Luce je přestala poslouchat. Místo toho se zaměřila na teplou vodu a podivné věci, které se děly na její hlavě, pokožce a které pomalu odtékaly do umyvadla. Zavalité prsty Shelby pomáhaly Luce napatlat jí barvu na hlavu. Vrátit zpátky chvíli, kdy si Luce myslela, že je tohle jediný způsob, jak začít znovu. První akt přátelství, kterého se dočkala od Arriane byl rozkaz, aby jí ostříhala černé vlasy a ona vypadala jako Luce. Teď se její ruce prohrabávaly vlasy Luce ve stejné koupelně, kde jí Penn z vlasů smývala sekanou, kterou jí na hlavu vysypala Molly, hned její první den na Sword&Cross.
Znovu barvení hlavy bylo hořkosladké, ale zároveň krásné a Luce nemohla přijít na to, co to znamená. Snad jen to, že už se dál nechtěla schovávat - ne před sebou, před rodiči; ani před Danielem nebo dokonce před těmi, kteří se jí snažili dostat.
Když se poprvé dostala do Kalifornie, chtěla prostě nějakou změnu. Teď si uvědomila, že jediný opravdový způsob, jak může provést nějakou změnu, bylo žít přítomností.
Vrácení se k černé barvě jejích vlasů nebylo řešení jejích potíží -věděla, že tohle nestačí- ale byl to alespoň krok správným směrem.
Arriane a Shleby se přestaly dohadovat o tom, jaký kluk je spřízněná duše Luce. Mlčky se na ní podívali a kývli. Cítila se jako dřív ještě předtím, než se uviděla v zrcadle. Těžká váha melancholie, o které ani nevěděla, že jí v sobě nosila, se zvedla z jejího těla.
Vrátila se zpátky ke svým kořenům. Byla připravená vrátit se domů.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | 10. dubna 2011 v 14:51 | Reagovat

Užasné děkuju :-) kdy bude další kapitolka? :-D

2 Marti Marti | Web | 10. dubna 2011 v 15:01 | Reagovat

[1]: Joo tak to nevim.. Je fakt dlouhá, takže přemejšlim že bych jí možná rozdělila i na tři části.. Nebo jenom na dvě ale budou delší.. Uvidim nu.. Počítam že někdy k večeru..

3 Janča Janča | 10. dubna 2011 v 15:47 | Reagovat

[2]: Tak to by bylo úžasný kdyby to bylo ještě dnes :-)

4 Lara Lara | 10. dubna 2011 v 15:56 | Reagovat

skvělé,skvělé a zase skvělé :-D

5 lucia lucia | 10. dubna 2011 v 17:09 | Reagovat

ahoj :) kolko to ma kapitol ??? :-)  :-)

6 kája kája | 10. dubna 2011 v 17:35 | Reagovat

[5]:19+prolog ja uz jsem se jednov ptala :)

7 Ejdriana Ejdriana | E-mail | Web | 10. dubna 2011 v 17:43 | Reagovat

super:-D to bude ještě něco:-)

8 lucia lucia | 10. dubna 2011 v 18:10 | Reagovat

[6]:dakujem :-)  :-) ..ja som ten typ ze necitam skoro vobec komenty :D

9 Marti Marti | Web | 10. dubna 2011 v 18:24 | Reagovat

Přesně tak.. :-) 19 kapitolek + epilog.. Takže už se nám to chýlí ke konci.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama