27. kapitolka

8. dubna 2011 v 16:54 | Marti
kapitola 27

Mám dojem, jako kdyby všechno naráz vybuchlo. Půda se zvedá ve sprškách hlíny a kusů rostlin. Stromy se ocitají v plamenech. I oblohu plní jasně zbarvené květy oslepující záře. Nechápu, proč
bombardují nebe, dokud mi nedochází, že tam tvůrci her odpalují ohňostroje, zatímco skutečná zkáza se odehrává na zemi. Pro případ, že by se diváci dostatečně nebavili při likvidaci arény a zbývajících splátců. Nebo možná proto, aby bylo líp vidět, jak umíráme.
Nechají vůbec někoho naživu? Bude mít sedmdesátý pátý ročník Hladových her vítěze? Možná ne. Nakonec, co tyhle Čtvrtohry symbolizují jiného, než...,jak to prezident Snow četl z té kartičky?
"... připomínka povstalcům, že ani ti nejsilnější z nich nemohou přemoci Kapitol..."
Ani ti nejsilnější ze silných nezvítězí. Možná od začátku nechtěli mít žádného vítěze. Nebo jsem je k tomu dohnala svým posledním vzpurným činem.
Je mi to líto, Peeto, říkám v duchu. Promiň, že jsem tě nemohla zachránit. Zachránit? Možná jsem mu naopak ukradla poslední naději na přežití a odsoudila jsem ho k smrti tím, že jsem zničila silové pole. Kdybychom hráli podle pravidel, třeba by ho nechali žít.
Bez varování se nade mnou objevuje vznášedlo. Kdyby bylo ticho a poletovali tu reprodrozdi, slyšela bych, jak džungle umlká, a pak by některý z reprodrozdů vydal ono varovné volání, které předchází příletu kapitolského stroje. Při ohlušujících explozích, které všude kolem mě duní, bych ale nikdy nedokázala rozeznat tak jemný zvuk.
Z podbřišku vznášedla klesají kovová klepeta a drápy se zasunují pod moje tělo. Chci křičet, utéct, nějak se osvobodit, ale nemohu se hýbat. Jsem úplně bezmocná a mohu pouze úpěnlivě
doufat, že zemřu dřív, než se dostanu do spárů temných postav, které na mě čekají na palubě. Kapitol mě neušetřil proto, aby mě korunoval vítězkou, nýbrž aby mě co nejpomaleji a na očích veřejnosti
umučil.
Mé nejhorší obavy se potvrzují, když vidím, že první tvář ve vznášedle patří Plutarchu Heavensbeeovi, vrchnímu tvůrci her, z jehož krásných her s nápaditými tikajícími hodinami a arénou plnou minulých vítězů kvůli mně nezůstal kámen na kameni.
Patrně na něj také čeká trest a s velkou pravděpodobností bude popraven, ale ještě předtím dohlédne na to, abych trpěla já. Natahuje ke mně ruku. Čekám, že mě udeří, jenomže pak udělá
něco horšího. Palcem a ukazováčkem mi zavírá víčka a odsuzuje mě do tmy. Takhle mi mohou dělat cokoliv a já ani neuvidím, co se chystá.
Srdce mi buší tak překotně, že mi zpod promočeného mechového obvazu znovu začíná kapat krev. Nedokážu souvisle uvažovat. Třeba přece jen vykrvácím, než mě stihnou oživit. V duchu šeptám slova díků Johanně Masonové zato, jaké zranění mi způsobila, a v další chvíli omdlívám.
Když se znovu probírám k vědomí, ležím na vypolstrovaném stole a z levé paže mi vycházejí nějaké hadičky. Snaží se mě udržet naživu, protože pokud se mi podaří zemřít v soukromí, bude to moje malé vítězství. Pořád se nedokážu pořádně hýbat, otevřít oči nebo zvednout hlavu. Mohu však trochu pohnout pravou rukou a s obtížemi ji zvedám. Připadá mi necitlivá jako rybí ploutev, ne, něco méně životného, jako hůl. Chybí mi přesná koordinace a ani netuším, jestli mám ještě prsty. Přesto se mi daří máchnout paží tak, že si vytrhuji z levé paže všechny hadičky. V pozadí utichá pípavý zvuk, ale já nedokážu zůstat při vědomí dost dlouho, abych zjistila, koho jsem tím přivolala.
Když se probouzím podruhé, mám přivázané ruce ke stolu a z paže mi opět vedou trubičky. Teď už ale mohu otevřít oči a mírně pozvednout hlavu. Ležím ve velké místnosti s nízkým stropem, vyplněné stříbřitým světlem. Stojí zde dvě řady postelí proti sobě. Slyším oddechování a předpokládám, že tu se mnou jsou i ostatní vítězové. Přímo naproti vidím Dioda, který je napojený nejmíň na deset různých přístrojů. Nechte nás zemřít! křičím v duchu. Tvrdě udeřím hlavou o stůl a opět ztrácím
vědomí.
Když se konečně doopravdy probírám, mám volné ruce. Zvedám jednu z nich a vidím, že prsty opět poslouchají mou vůli. Sedám si a držím se polstrovaného stolu, dokud se mi nepodaří zaostřit. Levou paži mám obvázanou, ale hadičky volně visí vedle postele.
Jsem tu sama kromě Dioda, který stále leží přede mnou a naživu ho udržuje jen armáda přístrojů. Kde jsou ostatní? Peeta, Finnick, Enobaria a... a.., ještě někdo, ne? Johanna, Plev nebo Brutus. Jeden z nich byl na začátku bombardování ještě naživu. Určitě nás všechny chtějí exemplárně potrestat. Kam je uložili? Přesunuli je z nemocnice do vězení?
"Peeto...," šeptám. Chci ho ochránit. Pořád mám v úmyslu splnit svůj slib. Když už mu nemohu zařídit bezpečný život, musím ho najít a zabít ho dřív, než pro něj Kapitol vybere tu nejtrýznivější smrt. Spouštím nohy ze stolu a rozhlížím se po nějaké zbrani. Na stole vedle Diodovy postele leží ve sterilních plastových obalech několik injekčních jehel. Dokonalé. Stačí mu do žíly vstříknout trochu vzduchu.
Na chvíli se zastavuji a přemýšlím, jestli bych neměla zabít také Dioda. Pak by ale začaly pípat monitory a chytili by mě, než se dostanu k Peetovi. V duchu si slibuji, že se sem vrátím a vysvobodím
ho, pokud budu moct.
Na sobě mám pouze tenkou noční košili, a tak si zasunuji injekční stříkačku pod obvaz na levé ruce. U dveří nestojí žádné stráže. Bezpochyby jsem kilometry hluboko pod Výcvikovým centrem nebo v nějaké kapitolské pevnosti, odkud se nedá uniknout. Na tom ale nesejde. Nechci utéct, jen dokončit svůj úkol.
Plížím se úzkou chodbou k pootevřeným kovovým dveřím. Někdo za nimi je. Vytahuji jehlu a pevně ji svírám v ruce. Tisknu se ke stěně a poslouchám, co si uvnitř povídají.
"V Sedmičce, Desítce a Dvanáctce nefunguje komunikace. Jedenáctka ale teď má pod palcem dopravu, takže můžeme aspoň doufat, že jim dodáme nějaké jídlo," Plutarch Heavensbee. Aspoň myslím. Mluvila jsem s ním jenom jednou. Nějaký chraptivý hlas se na něco ptá.
"Ne, je mi líto. Neexistuje způsob, jak bych tě mohl dostat do Čtyrky. Vydal jsem ale zvláštní rozkazy, aby ji zajistili. Víc udělat nemohu, Finnicku."
Finnick. Pokouším se pochopit, co se tu děje. Jak se spolu mohou bavit Plutarch Heavensbee a Finnick. Je snad Finnick takovým miláčkem Kapitolu, že mu prominou jeho zločiny? Nebo opravdu netušil, co má Diod v úmyslu? Znovu něco zachraptí. V jeho hlase se ozývá čiré zoufalství.
"Nebuď hlupák. To by bylo to nejhorší, co bys mohl udělat. Tím bys jí podepsal rozsudek smrti. Dokud žiješ, nechají naživu i ji, jako návnadu," říká Haymitch.
Haymitch! Vpadám do místnosti. U stolu s jídlem, které nikdo nejí, sedí Haymitch, Plutarch a silně potlučený Finnick. Okny dovnitř proudí denní světlo a v dálce vidím vrcholky korun stromů. Letíme.
"Už ses probrala, zlato?" oslovuje mě Haymitch rozmrzele. Když se k němu potácím, chytá mě za zápěstí a drží mě, abych neupadla. Dívá se na mou ruku. "Takže ty sama s injekční stříkačkou proti celému Kapitolu? Vidíš, právě proto tě nikdo nenechá nic plánovat." Nechápavě na něj zírám. "Pusť to." Cítím, jak mi tiskne pravé zápéstí, dokud nerozevírám prsty a jehla se neřítí k zemi. Usazuje mě na židli vedle Finnicka.
Plutarch přede mě přistrkuje misku s vývarem a housku. Podává mi lžici. "Jez," říká mnohem laskavěji než Haymitch.
Haymitch si sedá přímo proti mně. "Katniss, vysvětlím ti, co se stalo. Chci, abys mi nekladla žádné otázky, dokud neskončím. Je to jasné?"
Otupěle přikyvuji. Pak mi říká zhruba tohle:
Od chvíle, kdy vyhlásili Čtvrtohry, existoval plán, jak nás dostat ven. Všichni vítězové ze Třetího, Čtvrtého, Šestého, Sedmé ho, Osmého a Jedenáctého kraje věděli něco málo o chystaném rozvržení arény. Plutarch Heavensbee je dlouholetým členem podzemní skupiny, jejímž cílem je svrhnout Kapitol. Zařídil, aby mezi zbraněmi byl drát. Diod měl za úkol prorazit otvor v silovém poli. Pečivo, které jsme dostávali, představovalo šifrovaný vzkaz stanovující čas plánovaného úniku. Číslo kraje představovalo den. Tři. Počet housek hodinu. Dvacet čtyři. Vznášedlo patří Třináctému kraji. Bonnie a Kepra, ty dvě ženy z Osmého kraje, které jsem potkala v lese, se nemýlily - Třináctý kraj opravdu
existuje a my do něj právě oklikou míříme. Ve většině krajů Panemu vypukla vzpoura.
Haymitch se odmlčí, aby se ujistil, že ho sleduji. Nebo prozatím řekl všechno, co chtěl.
Je toho naráz zatraceně hodně: takový komplikovaný plán, jehož jsem byla titěrnou součástí, stejně jako jsem byla pěšákem Hladových her. Využili mě bez mého souhlasu a bez mého vědomí. V Hladových hrách jsem aspoň věděla, že si se mnou zahrávají.
Moji údajní přátelé jsou daleko větší tajnůstkáři.
"Nic jste mi neřekli." Můj hlas zní stejně chraptivě jako Finnickův.
"Ani tobě, ani Peetovi. Nemohli jsme to riskovat," odpovídá Plutarch. "Už tak jsem se bál, že se během her zmíníš o mé indiskrétnosti." Vytahuje kapesní hodinky a přejíždí po nich palcem, aby se
rozsvítil symbol reprodrozda. "Když jsem ti je ukazoval, chtěl jsem ti jenom napovědět něco o aréně. Očekával jsem, že budeš trenérka, a napadlo mě, že udělám první krok k tomu, abych si získal
tvoji důvěru. Vůbec jsem nepředvídal, že budeš zase splátce."
"Pořád nechápu, proč jste nám s Peetou neřekli o svém plánu," opakuji.
"Protože po narušení silového pole jste vy dva představovali primární cíle Kapitolu, a čím míň jste věděli, tím líp," vysvětluje Haymitch.
"Primární cíle? Proč?" ptám se a snažím se pochopit jeho zdůvodnění.
"Ze stejného důvodu, z jakého jsme my ostatní souhlasili, že zemřeme, abychom vás udrželi naživu," říká Finnick.
"Johanna se mě pokusila zabít," namítám.
"Johanna tě omráčila, aby ti vyřízla z paže sledovací zařízení a odlákala od tebe Bruta s Enobarií," odpovídá Haymitch.
"Cože?" Bolí mě hlava a chci, aby přestali mluvit takové nesmysly. "Nechápu, co tím..."
"Museli jsme tě zachránit, protože jsi reprodrozd, Katniss," říká Plutarch. "Dokud jsi naživu, žije i povstání."
Reprodrozd, odznak, píseň, bobule, hodinky, oplatka, šaty, které se vzňaly. Jsem reprodrozd. Tvor, který přežil navzdory plánům Kapitolu. Symbol povstání.
Něco takového jsem tušila už v lese, když jsem potkala Bonnie
a Kepru. Nikdy jsem si ale neuvědomila rozsah celé věci. Jenže to jsem ani neměla. Vzpomínám, jak se Haymitch poškleboval mým plánům na útěk z Dvanáctého kraje, na rozpoutání vlastního povstání, dokonce i mým úvahám o existenci Třináctého kraje. Samé podvody a klam. A pokud to všechno dokázal skrývat pod maskou jízlivosti a opilství tak přesvědčivě a po tak dlouhou dobu, co dalšího mi tají? Vzápětí mi to dochází.
"Peeta," šeptám a opouští mě veškerá naděje.
"Ostatní chránili Peetu, protože kdyby zemřel, věděli jsme, že by s tebou ostatní nijak neudrželi spojenectví," pokračuje Haymitch. "A nemohli jsme riskovat, abys běhala po aréně jen tak sama." Mluví věcně a bezvýrazně, ale nedokáže zakrýt stopu provinilosti, která mu zní v hlase.
"Kde je Peeta?" syčím na něj.
"Zajal ho Kapitol, spolu s Johannou a Enobarií," říká Haymitch. A konečně má dost slušnosti, aby sklopil oči k zemi.
Přísně vzato nejsem ozbrojená, nikdo by však nikdy neměl podceňovat škodu, jakou dokážou napáchat nehty, zvlášť v případě, kdy oběť nečeká, že na ni zaútočíte. Vrhám se přes stůl na
Haymitche a drásám mu obličej. Z tváří mu vytéká krev a má poraněné jedno oko. Ječíme na sebe strašné, hrozné věci, Finnick se mě snaží odtáhnout pryč a já vím, že se Haymitch musí setsakramentsky ovládat, aby mě neroztrhl vejpůl, jenže jsem reprodrozd. Jsem reprodrozd a už tak je dost těžké udržet mě naživu.
Finnickovi pomáhá další pár rukou a já najednou znovu ležím na svém stole, jsem přivázaná a mám spoutaná zápěstí, takže aspoň opakovaně bouchám hlavou do stolu, dokud se mi do paže nezabodne jehla. Hlava mě bolí tolik, že přestávám bojovat a jenom kvílím jako raněné, umírající zvíře, a nakonec mě zrazuje i můj vlastní hlas.
Léky, které mi píchají, mě omamují, ale neuspávají, takže zůstávám uvězněna ve svém neštěstí po dobu, která mi připadá jako věčnost. Opět mě připojují k hadičkám a mluví na mě tichými, konejšivými hlasy, ale ty hlasy nikdy nedolehnou až do mého vědomí. Dokážu myslet jenom na Peetu, jak někde leží na podobném stole a Kapitol se z něj snaží vydolovat informace, o nichž on nemá sebemenší potuchy.
"Katniss, Katniss, je mi to líto," ozývá se vedle postele Finnickův hlas a nakrátko proniká mlhou utišujících léků. Možná proto, že oba trpíme podobnou bolestí. "Chtěl jsem se vrátit pro něj
i pro Johannu, ale nemohl jsem se hýbat."
Neodpovídám. Dobré úmysly Finnicka Odaira znamenají míň než nic.
"Je na tom líp než Johanna. Brzy zjistí, že nic neví, a nezabijou ho, pokud si budou myslet, že ho mohou použít proti tobě," pokračuje Finnick.
"Jako návnadu?" říkám do stropu. "Tak jako použijou Annii, Finnicku?"
Slyším, jak vzlyká, ale je mi to jedno. Annii se možná ani nebudou pokoušet vyslýchat, protože je příliš vyšinutá. Nikdy se nevzpamatovala z těch her před několika lety. Je klidně možné, že kráčím v jejích šlépějích. Postupně se zblázním a nikdo nebude mít odvahu, aby mi to řekl. V každém případě si už teď připadám dost nepříčetná.
"Přeju si, aby byla mrtvá," říká Finnick. "Kdyby tak byli všichni po smrti a my taky. Tak by to bylo nejlepší."
Na to neexistuje žádná dobrá odpověď. Sotva mu to mohu rozmlouvat, když jsem k nim vpadla ve chvíli, kdy jsem šla s injekční stříkačkou v ruce zabít Peetu. Opravdu chci, aby byl mrtvý? Chci... chci ho mít zpátky u sebe, jenže to se nikdy nestane. I kdyby se silám vzbouřenců nějak podařilo svrhnout Kapitol, posledním rozkazem prezidenta Snowa určitě bude pokyn, ať podříznou Peetovi hrdlo. Ne, nikdy se mi nevrátí. Takže by bylo opravdu nejlepší, aby byl mrtvý.
Dojde to ale Peetovi, nebo bude pokračovat v boji? Je silný a umí výborně lhát. Myslí si, že má šanci přežít? A záleží mu vůbec na tom? Vždyť si neplánoval, že Čtvrtohry přežije. Svůj život už odepsal. Možná, pokud ví, že mě zachránili, je dokonce šťastný. Má pocit, že splnil svůj úkol.
Asi ho nenávidím ještě víc než Haymitche.
Vzdávám se. Přestávám mluvit i reagovat, odmítám jíst a pít. Do ruky mi mohou pumpovat, co chtějí, ale infuze nestačí, pokud člověk ztratil vůli k životu. Dokonce mě napadá, že pokud zemřu, Peetu možná nechají žít. Ne jako svobodného člověka, ale třeba jako avoxe, který bude čekat na budoucí splátce z Dvanáctého kraje. Pak se mu třeba podaří nějak uprchnout. Svou smrtí ho tak možná přece jen zachráním.
I pokud ne, je to jedno. Stačí, když zemřu, abych potrestala Haymitche, který - ze všech lidí na tomhle mizerném světě právě on!- udělal ze mě a z Peety figurky ve svých hrách. Důvěřovala
jsem mu. Vložila jsem mu do rukou to, co mi bylo drahé. A on mě zradil.
"Vidíš, právě proto tě nikdo nenechá nic plánovat," řekl.
To je pravda. Nikdo rozumný mě nenechá nic plánovat, protože očividně nedokážu poznat přítele od nepřítele.
Přichází za mnou řada lidí, ale já jejich slova v duchu přetavuji ve cvakání toho hmyzu v džungli. Nesmyslné a vzdálené. Je nebezpečné pouze tehdy, když se příliš přiblíží. Kdykoliv začínám rozeznávat jednotlivá slova, sténám, dokud mi nedají další analgetikum a nenechají mě na pokoji.
Do té doby, než u sebe nespatřím člověka, kterého nemohu jen tak odříznout. Člověka, který nebude prosit, vysvětlovat, ani se snažit změnit moje úmysly žadoněním, protože mě na to zná
příliš dobře.
"Hurikáne," šeptám.
"Ahoj Katrys." Natahuje ke mně ruku a odhrnuje mí z očí pruh vlasů. Jednu stranu obličeje má čerstvě popálenou, paže mu visí v pásce a pod hornickou košilí má obvázanou hruď. Co se mu stalo? Jak se sem vůbec dostal? Doma se muselo odehrát něco strašného.
Nejde ani tak o to, že bych zapomněla na Peetu, jako že se spíš rozvzpomínám na ostatní. Stačí jediný pohled na Hurikána a všichni se naráz dožaduji mé pozornosti.
"Prim?" vydechuji.
"Žije. Stejně jako tvoje matka. Odvedl jsem je včas," odpovídá.
"Nejsou ve Dvanáctém kraji?" ptám se.
"Po Čtvrtohrách poslali letadla se zápalnými bombami."
Váhá. "Víš, jak dopadl Jarmark."
Vím. Viděla jsem ho hořet. Starý sklad s uhelným prachem, jehož je plný celý kraj. Dme se ve mně nová hrůza a já si představuji, jak se na Sloj snášejí zápalné bomby.
"Nejsou ve Dvanáctém kraji?" opakuji. Jako kdybych se tím nějak mohla obrnit před pravdou.
"Katniss," říká Hurikán tiše.
Ten hlas poznávám. Stejný tón používá, když se blíží k raněnému zvířeti, aby mu zasadil smrtící ránu. Instinktivně zvedám ruku, protože chci odrazit jeho slova, ale Hurikán ji chytá a pevně ji tiskne ve své.
"Ne," šeptám.
Hurikán ale není typ, který by přede mnou něco držel v tajnosti.
"Katniss, žádný Dvanáctý kraj už neexistuje."
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amme Amme | 8. dubna 2011 v 17:36 | Reagovat

to je konec 2.dilu ? :(

2 Marti Marti | Web | 8. dubna 2011 v 17:37 | Reagovat

Jj.. Konec.. Bohužel..

3 Amme Amme | 8. dubna 2011 v 17:39 | Reagovat

aha takže zítra vyrážim pro trojku a dík moc :))

4 zui* zui* | Web | 8. dubna 2011 v 20:03 | Reagovat

pááááni, já myslela že tam nakonec bude něco s 13. krajem, ale že to skončí takhle... ale moc díky :)

5 Baruš Baruš | E-mail | 8. dubna 2011 v 23:56 | Reagovat

Páááni! To skončilo přesně tak,aby si člověk za každou cenu někde sehnal trojku. Díky moc,bylo to vážně úžasný. A ani žádný epilog už nebude? :-) A jen se chci zeptat,máš v plánu sem dát tu trojku po době hájení? Nebo když to budeš mít dřív,tak to posílat na maily,kdo bude chtít? :-D  :-D  :-D Jako to bylo s crescendem?! :-)Do toho se ti ale asi nechce,vid?! :-(  :-)  :-)

6 Marti Marti | Web | 9. dubna 2011 v 9:43 | Reagovat

[5]: Nn.. Epilog už tahle knížka nemá.. :-) A nevim jestli se pustim do trojky.. Ještě ani nemam tu knížku doma.. Ale kdyby ju určitě vám sem písnu ;-)

7 Petaaa Petaaa | 9. dubna 2011 v 15:18 | Reagovat

Parádní série, moooc díky :-D

8 Jiřulka Jiřulka | 9. dubna 2011 v 21:06 | Reagovat

To jsou konce na zabiti! :D

9 aniisek aniisek | 10. dubna 2011 v 13:27 | Reagovat

heeeej!!! to je nefér, takhle nás napínat!! 8-O chudák peeta :-x

10 Marťa Marťa | 10. dubna 2011 v 14:24 | Reagovat

úžasný..Moc díky!!! :-)

11 NIKOLA NIKOLA | 10. dubna 2011 v 14:51 | Reagovat

Úžo...fakticky moc dokonalí a už se nemůžu dočkat dalšího díli :-D hele já jsem někde četla že se autorka volně inspirovala nějakým řeckým mítem, nevíte kerej to byl?? mě to žádnej mít teda nepřipomíná :-?

12 Marti Marti | Web | 10. dubna 2011 v 15:05 | Reagovat

[11]: Tak o otm sem ještě neslyšela ale mrknu na net.. :-) Taky by mi to zajímalo.. :-)

13 Marťa Marťa | 10. dubna 2011 v 19:55 | Reagovat

[11]: to sem někdy teď četla že to byl mýtus o Theseovi :-) ;-)

14 pajuška pajuška | E-mail | 11. dubna 2011 v 19:14 | Reagovat

[12]:ahoj prosím mohla by si mi poslať 1 diel?? lebo na nete to nikde neviem nájst a rada by som si to prečítala diky moc...:)

15 Diblik Diblik | E-mail | 14. května 2011 v 19:25 | Reagovat

Marti, pustíš se do trojky? Díky.

16 Marti Marti | Web | 14. května 2011 v 22:44 | Reagovat

[15]: Zatim to v plánu nemam.. Ještě ani knížku nemam doma.. KAždopádně na blog bych jí dát strjnka nemohla.. Maximálně posílat knížku po kapitolkách na mejly

17 Diblik Diblik | 17. května 2011 v 19:13 | Reagovat

POkud by ses do ní pustila, tak bych ji brala kapitolově na maily. Určo se písni, pokud bude možnost. Díky

18 ivwulik ivwulik | E-mail | 25. května 2011 v 22:10 | Reagovat

ahoj mohla by si mi posielat kapitoli 3 na mail? ak ano velmi dakujem :D

19 Niki Niki | E-mail | 6. června 2011 v 17:28 | Reagovat

Krásná knížky! Kdybys překládala další díl tak mi prosím kapitolky také pošli. Díky :-)

20 jitush jitush | 11. června 2011 v 23:55 | Reagovat

moc dobra serie :-) moc dekuju, ze to sem davas, taky bych mela zajem si precist trojku, ale asi uvidime casem ze :-) jsi nejlepsi ;-)  :-D

21 Rhonnie Rhonnie | 24. června 2011 v 23:41 | Reagovat

Taky musím poděkovat za přidávání kapitol, knížku jsem přečetla jedním dechem. Vážně to nutí sehnat si další díl stůj co stůj. :-D

22 Kačul Kačul | E-mail | 11. července 2011 v 23:16 | Reagovat

Mohl by mi to někdo poslat na e-mail celý? Nebo popř. odkaz, kde to stáhnu? Chci si to udělat jako e-book a nechce se mi to kapitolu po kapitole kopírovat, protože minule se mi sekl počítač a já kopčila zbytečně :D :) Díky

23 Mikita Mikita | 23. července 2011 v 1:48 | Reagovat

Děkuju moc za překlad. Skvělé ;)

24 Jumper- Jumper- | E-mail | 24. července 2011 v 13:15 | Reagovat

Pokud budeš posílat ty kapitoly na maily tak bych měl taky zájem. díky :)

25 Ann Ann | E-mail | 30. července 2011 v 11:48 | Reagovat

Moc dobrá série, jestli budeš posílat trojku tak mi to prosím taky pošli, děkuju :-)

26 Katka Katka | E-mail | 31. srpna 2011 v 20:30 | Reagovat

prosím pošleš mi kdyžtak taky trojku

27 knihy-download knihy-download | E-mail | Web | 5. září 2011 v 14:29 | Reagovat

Ahoj, ani nevíš, jak jsem ti neskutečně vděčná! Úžasná knížka...! Jsi šíleně moc hodná! Páni... kdyby jsi sem dávala 3 byla bych... nepopsatelně vděčná! :-) Kdyžtak na email, nebo tě mám v spřátelených blozích:-) Páni! Fakt DĚKUJI!! :-) Kdyby ta trojka... tak moc děkuji předem! Udělala jsi strašně moc lidem radost:)

28 knihy-download knihy-download | E-mail | Web | 7. září 2011 v 20:36 | Reagovat

Nechci dělat reklamu, ale na google books je online :-) Jsem ji hledala na zakjoupení, protože opravdu nechci čekat a je na google books :)) Ale chybí tam hodn stránek... do 60 stránky v pohodě, ale potom velké vynechávky :-/ Tady : http://books.google.com/books?id=bv7qGdgW3IYC&printsec=frontcover#v=twopage&q&f=false

Snad se Marťa neurazí :( Ale chtěla jsem ti ušetřit čas ;)

29 Mirka Mirka | E-mail | 30. prosince 2011 v 17:48 | Reagovat

Ahoj .. ja sa chcem len spytat ci mas v plane prekladat aj poslednu knihu ..lebo ja ju stale hladam ale nasla som ju len po anglicky :-(

30 kikuš kikuš | E-mail | 21. února 2012 v 17:25 | Reagovat

Mohla by si mi to celé poslať na e-mail?? :) bola by si taká zlatá??? :) tak v celku by som si to prečítala.. moc ti ďakujem už vopred  :) ;-)

31 christie. christie. | Web | 15. dubna 2012 v 14:22 | Reagovat

Teprve chci dvojku číst, ale prostě nebudu v klidu spát dokud se nedozvím : zkončí Katniss s Peetou?

32 Any Any | 19. května 2012 v 13:46 | Reagovat

vážně skvělý už se těšim na trojku..ale ty konce sou na zabití!!

33 lucia lucia | E-mail | 21. září 2012 v 19:14 | Reagovat

ked budete mat trojku tak ju poslite aj mne na mail lucqa97@gmail.com prosim :-)

34 Sona Sona | E-mail | 18. února 2013 v 17:59 | Reagovat

ahoj dáš tu 3 alebo link kde sa da stiahnuť?po pripadne poslať na moj email prosím :-|

35 Nerea Nerea | Web | 10. dubna 2013 v 17:41 | Reagovat

Ahoj, doufám, že neotravuju. Nevím, jak to teď je, ale myslíš, že bys mi mohla poslat 3. díl na emal? Mouinek@email.cz ;) moc děkuju!!! jsi zlato! ;)

36 nic nic | 5. května 2013 v 23:55 | Reagovat

je to prej mytus o tom jak musely atheny davat obeti minotaurovi dokud ho theseus nezabil. ale me to pripomina spis severni koreu :D

37 sonka sonka | E-mail | 24. srpna 2013 v 21:44 | Reagovat

ahoj aj ja sa pridam ak budes posielat ci by si nemohla aj mne!dikičko! :-D

38 Sojinkaa Sojinkaa | E-mail | 26. srpna 2013 v 16:01 | Reagovat

Ahoj :)
Četla jsem sice všechny tři díly,ale stejně jsem si přečetla dvojku znova,je to opravdu úžasná knížka :D Mohla by si mi poslat jedničku na e-mail ? :)

39 kaja kaja | 25. listopadu 2013 v 21:44 | Reagovat

ahojte baby...neviete mi niektora prosim poslať treti diel ? ak ano tak na e-mail: karolina.marekova@gmail.com vopred dakujem :-)

40 Anna Anna | 27. listopadu 2013 v 11:35 | Reagovat

Ahoj, máš někde napsaný i 3. díl? Jestli ano, mohla bys mi ho poslat třeba na email? ..nebo nevíš, kde by se dal stáhnout?:) Díky moc! :-)

41 Tai Shizen Tai Shizen | 15. ledna 2014 v 18:48 | Reagovat

úžas!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama