Nadpozemský - 10.kapitola 1/2

28. dubna 2011 v 17:22 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
kapitola 10
LEKCE LÉTÁNÍ

Kéž bych si mohla během jarních prázdnin užít nějakou zábavu, třeba nějaký divoký výlet s kamarády do Miami. Stačil by mi dokonce i jenom obyčejný výlet s kamarády. Jenže Wendy se mnou ještě pořád nemluví (jo lidi, tahle holka si opravdu může udržet tak dlouho k někomu zášť!) a Angela byla zaneprázdněná, protože pomáhala svojí mámě s jarním úklidem v Růžovém podvazku. Takže moje jarní prázdniny se skládaly ze sedmi zábavou naplněné dní, kdy jsem byla uvězněná v domě s Jeffreym, který má domácí vězení proto, že vyhrál v zápasení celé Regionální mistrovství. Dva týdny bez televize, telefonu a internetu. Myslím si, že je to trochu přehnané. Jeffrey zuřil, máma byla rozmrzelá a žádný čas, kdy jsem stála na verandě a opalovala se, nemohl odnést chlad, který se držel uvnitř domu.
Je to úleva být zpátky ve škole. Je čas oběda a já sedím a čekám, až se ukáže Angela. Beru si ubrousek, abych si vzala plátek feferonkové pizzy, když do bufetu prakticky přiskakuje Wendy. Stojí ve frontě na rybu a pak si trochu křečovitě přisedá ke stolu pro Neviditelné. Má na sobě její výraz ´nemůžu se dočkat, až vám to povím´. Hádám, že to zahrnuje ples.
Ukusuju si sousto pizzy a připomínám si, že nechci jít na ples. Mnohem raději bych zůstala doma s Benem a Jerrym a dívala se na telku s mámou, která by taky potřebovala nějaký odpočinek.
Proč mě jenom tahle myšlenka tak deprimuje?
"Nikdy neuhodnete, co se stalo," dívám se na Wendy, která se právě boří do židle u stolu Neviditelných, jen pár metrů ode mě. Za chvíli se naše oči setkávají a já vím, že se obě chceme dostat přes naší hloupou hádku a smazat to, aby mi pak mohla říct všechny její vzrušující novinky.
"Máš rande na ples?" ptá se Emma.
V modrých očích Wendy se objevuje jiskra. Zajímalo by mě, jestli naše usmíření bude v téhle situaci vyžadovat kňučení a doprošování.
"Ne," říká. "Vlastně ano. Jdu s Jasonem Lovettem. Jenže to není ta velká novinka. Dostala jsem tu stáž!"
"Stáž," opakuje Lindsey bezvýrazně.
Samozřejmě! Stáž v Montaně, o které mluví nonstop od té doby, kdy jí objevila! Kterou absolvovali všichni veterináři ve státě Washington. No tak, lidi! A co takhle to zavolat svojí kamarádce?
"Na Všeobecné Západní veterinární nemocnici," vysvětluje.
"Jo, jasně," říká Lindsey nejasně. "Ta v Bozemanu?"
"Jo," říká a zní jako bez dechu. "Zabíjela bych, abych dostala tu stáž. Prakticky všichni veterináři ve státě Washington jí absolvovali. To je můj sen už od malička, víte?"
Znovu se na mě dívá. Slabě se usmívám. Uhýbá pohledem.
"Gratulujeme!" říkají všichni dívky u stolu najednou.
"Díky." Vypadá opravdu šťastně a hrdě. Je nadšená z budoucnosti, a to i bez vítězného doprošování se.
"Počkej, to znamená, že budeš pryč celé léto?" ptá se Audrey a mračí se.
"Červen až srpen."
"To je super," říká Emma. "A teď nám řekni jak tě Jason Lovett požádal."
Můžu téměř vidět, jak se Wendy červená.
"Vlastně jsem se ho zeptala já."
Nakláním se dopředu a pokládám si bradu do dlaní, jako kdybych se opravdu nudila a neposlouchala všechno, co se kolem mě děje. Jsem ráda. Už kvůli Wendy. Jason se zdá být dobrý kluk, trochu menší, velké hnědé oči plné naděje a jemný hlas. Už kvůli němu doufám, že až zestárne, trochu mu zhrubne. Ale je milý. Přesně takový kluk, jaký si bude Wendy vážit.
Angela se nakonec ukazuje. Hází na stůl přede mě hnědý papírový balíček s obědem a sedá si na židli. Intuitivně brousí pohledem ke stolu Neviditelných, kde Wendy a její kamarádky pořád probírají, jak se zeptala Jasona. "Měla by ses s ní usmířit," říká Angela. "Přenese se přes to, ať už jste se pohádali kvůli čemukoliv. A co se vlastně stalo, žes dostala kopačky z její party?"
"Z velké části to bylo kvůli tomu, že žárlila na dobu, kterou jsem strávila s tebou," říkám ostře.
"Och, jasně. Tak v tom ti pomoct nemůžu. Jsem prostě úžasná, jak víš."
Usmívám se. "Vím."
"Och! Když už mluvíme o tom, jak jsem úžasná, mám pro tebe novinku." Naklání se dopředu a v jejích očích jasně vidím rošťácké jiskry. "Slyšela jsem, že Christian a Kay měli během jarních prázdnin dost velké problémy," šeptá a tváří se přitom jako herečka.
Rychle očima zkoumám jídelnu. Trvá mi chvilku, než zjišťuju, že Christian sedí sám v zadní části místnosti. Žádná Kay v dohledu. Žádní kamarádi. Zajímavé. "Jaké problémy?"
"Hádka s velkým křikem před sto lidmi na večírku. Takovýhle druh problémů. Byli tu nějaké ošklivé fámy o tom, jak Christian Kay podvedl s nějakou dívkou z lyžařského týmu Cheyenne na Národním mistrovství."
"A kdo tuhle pomluvu roznesl?"
Usmívá se a v očích jí září nebezpečný, vědoucí pohled. "Říkala jsem ti to, ne? Pomluva nebo ne, byla to jen otázka času ..."
Přesně v ten moment Kay Patterson vstupuje do místnosti.
Má na sobě sukni. Jsem si jistá, že tím porušuje školní řád. Navíc má na sobě víc make-upu, než je běžné, černé linky kolem očí a rty má namalované provokativní tmavou rudou.
Její pohled okamžitě hledá Christiana. Ten se ale zdá byt zaneprázdněný jeho obědem. Nedívá se na ní, ale z jeho postoje můžu říct, že ví, že tam je. A ona ví, že to Christian ví. Na chvíli si myslím, že se tam rozpláče. Pak ale pokračuje dál a vstupuje do skupinky stojících atletů v rohu. Celá jídelna mlčí a sleduje jí. Zdánlivě náhodně si vybírá jednoho kluka a něco mu šeptá nízkým sexy hlasem, který používají holky na telefonu. Vjíždí mu rukou do vlasů.
Pak se otáčí a sedá si Jeffreymu na klín.
Myslím, že každému spadla čelist skoro až na podlahu přibližně ve stejnou dobu.
Tak tohle je mnohem víc, než jen nějaký problém mezi Christianem a Kay. Kay se opírá Jeffreymu o hruď a šeptá mu něco do ucha tak zblízka, že by ho mohla klidně olíznout. Jeho šedé oči se rozšiřují, ale samozřejmě se snaží vypadat v pohodě. Nehýbá se.
Vstávám.
"Omluv mě na chvilku," říkám Angele zdvořile, jako kdybych si šla jenom přepudrovat nos. Jenže já vidím rudě. Mám v úmyslu tam jít, použít svojí andělskou supersílu a praštit Kay do toho jejího rozkošného nosu. Mám pro to řadu důvodů. To, že si vybrala mého mladšího bratříčka pro její zvrácenou hru, byla poslední kapka. Nikdo si nebude zahrávat s mým mladším bráškou.
"Počkej." Angela mě chytá za ruku s ocelovým sevřením. "Uklidni se, C. Jeffrey je velkej kluk. Dokáže se o sebe postarat sám."
Jeffrey vypadá, že nemá daleko k tomu, aby si spolknul vlastní ohryzek.
"Kde je Christian?" skřehotá.
"Nevím, kde je Christian," přede Kay, jako kdyby jí to už nemohlo být víc jedno. "Ty to víš?"
Odvracím svůj pohled od nové verze Kay, která se chová jako děvka. Christian přestal jíst a sbírá si svoje věci na tác. Pak vstává a odnáší ho do kuchyně. Otáčí se a vrhá pohled plný opovržení směrem ke Kay. Pak pokračuje směrem ke dveřím.
Dobře pro něj, myslím si, když odchází otevřenými dveřmi. Dveře se s prásknutím zavírají. Sleduju ho oknem, jak kráčí chodbou směrem k hlavnímu východu. Jeho zuřivost z něj prýští tak jasně, jako kdyby za sebou nechával ve vzduchu stopy kouře. Pak je pryč.
"Teď máš šanci," říká Angela. "Jdi za ním."
Mohla bych mu něco říct. Ale co?
"Teď chce být sám," říkám Angele. "Ty bys nechtěla?"
"Zbabělče," říká.
Vrhám na ní pohled. "Ne," říkám a cítím najednou takovou zuřivost, že je těžké skrz moje zaťaté zuby dostat nějaká slova. "Neříkej. Mi. Zbabělče."
Setřásám ze sebe ruku Angely a kráčím přes bufet přímo ke Kay. Klepu jí na rameno.
"Promiň," říkám. "Ale co si myslíš, že děláš?"
Kay se dívá nahoru na mě a něco se jí míhá v očích. Pak se umívá.
"Máš nějaký problém, Pippi?"
Pippi. Stejně jako v Longstockingu. Jídelnou se ozývá smích. Jenže máma měla pravdu. Nevadí mi to. Už jsem to slyšela předtím.
"Wow. Jak originální. Teď vypadni z mého bratra. Prosím."
Někdo chytá mou ruku a jemně mi jí tiskne. Ohlížím se, abych viděla Wendy, která stojí vedle mě.
"Tohle nejsi ty, Kay," říká jí Wendy.
Což je pravda. I když chci moc věřit, že je Kay zosobněním zla, část mně chce vědět, že ta malá scénka, kterou jsem před chvílí zhlédla a která mnou otřásla, není Kay. Je to jenom zjevná, patetická fasáda. Jako když kolem sebe mlátí zraněné zvíře. To, že to najednou vidím tak jasně, snižuje mojí touhu praštit jí.
"Vím, že jsi naštvaná, Kay, ale-" začínám.
"Ty nevíš nic." Uvolňuje svojí přilnavost na Jeffreym, za kterou by se nemusela stydět ani chobotnice. Mračí se a dívá se na mě svýma rozzuřenýma čokoládovýma očima. Jeffreyho oči ale říkají něco úplně jiného: Nedělej to. Ztrapňuješ mě. Jdi pryč.
"Christian je pryč," pokračuju. "Odešel. Tak jaký má teď smysl plazit se po nějakým jiným klukovi? Snažíš se nám zničit chuť k jídlu nebo co?"
Pokud Kay vypadá ztrapněně nebo nejistě, je to jen na milisekundu. Pak se obrací k Jeffreymu.
"Máš nějakou přítelkyni?" ptá se sladkým tónem.
Jeffrey se na ní dívá svýma nebezpečnýma černýma očima a pak jeho pohled směřuje směrem ke Kimber, která stojí u pizzy, i když už odtamtud všichni ostatní odešli. Připomíná mi Keeblerskou elfku. Má blonďaté vlasy spletené a omotané kolem hlavy, jako nějaká Švýcarská miss horké čokolády.
Ale vypadá opravdu rozrušeně. Její tvář je bledá a na tvářích jí svítí dvě velké rudé skvrny. Její oči nebezpečně jiskří.
Možná to po tom všem nebudu já, kdo dá Kay výprask.
"Jo," říká Jeffrey a na ústech se mu objevuje náznak úsměvu. "Kimber Lane. Je to moje holka."
Pohled, který právě pobíhá mezi Jeffreym a Kimber připomíná ten, ke kterému v pozadí hraje kýčovitá hudba. Páni, myslím si. Můj malej bráška je zamilovanej. Zjišťuju, že je to na první pohled víc než zřejmé.
"Pak je to tedy v pořádku," říká Kay s nucenou lehkostí. Vstává, narovnává si sukni, zvedá hlavu a dává se do nuceného smíchu. Jako, kdyby to byla jenom hra, která jí bavila, ale teď už jí nudí.
"Uvidíme se později," poznamenává směrem k Jeffreymu a pak líně kráčí pryč. Obchází skupinku co se utvořila kolem a za minutu je daleko od nás. Když odchází z jídelny, vypuká exploze hluku, protože všichni studenti začínají mluvit najednou.
Wendy pouští mojí ruku.
"Hej," říkám, když se k ní otáčím. "Omlouvám se za tu hloupou věc, co jsem ti předtím řekla."
"Já taky."
"Nechceš se po škole sejít?"
Usmívá se.
"Jasně," říká. "Moc ráda."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 28. dubna 2011 v 17:23 | Reagovat

Zbytek kapči někdy navečír.. ;-)

2 Natt Natt | 28. dubna 2011 v 17:58 | Reagovat

skvělé ;-)  ;-)

3 Ivana Ivana | 28. dubna 2011 v 18:03 | Reagovat

jupí :-D

4 zui* zui* | Web | 28. dubna 2011 v 18:34 | Reagovat

já se těšila, že ji fakt jednu natáhne :D ... ale i tak, super. díky :)

5 viki viki | 28. dubna 2011 v 18:48 | Reagovat

děkuji :-)

6 Baruzz Baruzz | E-mail | 28. dubna 2011 v 22:38 | Reagovat

ahoj, vim ze to je otravny a moc se omlouvam, ale bude dneska jeste jedna pulka kapitolky?? :D:D: Jeno jestli mam cekat, nebo mam jit spat :D

7 Baruš Baruš | E-mail | 28. dubna 2011 v 22:46 | Reagovat

Dobře že se holky usmířily. A chudák Kimber,Jeffrey je lump,takhle ji ponížit. A Kay...škoda mluvit! :-? Díky Marti,je to super! :-)

8 Marti Marti | Web | 28. dubna 2011 v 22:49 | Reagovat

[6]: Za deset minutek.. Ještě kontroluju chybky ;-)

9 Baruzz Baruzz | E-mail | 28. dubna 2011 v 22:58 | Reagovat

[8]:Tyjo, tak to ses skvela, vazne moc dekuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama