Nadpozemský - 11.kapitola 1/2

29. dubna 2011 v 10:36 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
kapitola 11
IDAHO FALLS

Angela se objevuje v našem domě brzo ráno v sobotu. Ve chvíli, kdy jí vidím stát na verandě mi dochází, že nápad s dámskou jízdou byl velká chyba. Vypadá jako dítě ráno o Vánocích. Je úplně neskutečně vzrušená ze setkání s mojí mámou.
"Jen buď v pohodě, jo?" říkám jí, než jí nechávám jít dál. "Pamatuj si, o čem jsme mluvili. Pro tuhle chvíli. Žádné mluvení o andělech."
"Dobře."
"Myslím to vážně. Žádné otázky, které by se týkaly andělů."
"Říkala jsi mi to už stokrát."
"Zeptej se jí na Pearl Harbor nebo tak něco. Nejspíš se jí to bude líbit."
Angela protáčí oči.
Nezdá se, že by pochopila skutečnost, že naše přátelství do značné míry závisí na tom, jak bezradná bude vypadat před mojí mámou. Kdyby máma věděla, o čem všem s Angelou mluvím odpoledne po škole -o andělských výzkumech, otázkách a Angeliných šílených teoriích- už nikdy by mi nedovolila jít znovu do Růžového podvazku.
"Možná by bylo nejlepší, kdybys nemluvila vůbec," říkám. Dává si ruce v bok a věnuje mi naštvaný pohled. "Fajn. Fajn. Pojď se mnou." V kuchyni stojí máma a zrovna dává na stůl obrovský talíř palačinek. Usmívá se.
"Ahoj, Angelo."
"Zdravím, paní Gardner," říká Angela celkem uctivým tónem.
"Říkej mi Maggie," říká máma. "Jsem ráda, že tě konečně poznávám tváří v tvář."
"Clara mi o vás tolik vyprávěla, že už mám pocit, jako bych vás stejně znala."
"Jenom v dobrém, doufám."
Dívám se na mámu. Od té zpackané lekce létání jsme spolu promluvili sotva tři věty. Usmívá se, aniž by ukazovala zuby. Její společenský úsměv. "Clara mi toho o tobě moc neřekla," říká.
"Och," říká Angela, "to asi proto, že toho není moc co říct."
"Dobře, dáme si palačinky," říkám. "Vsadím se, že Angela umírá hlady."
Máma se obrací, aby přinesla talíř ze stolu a já střílím po Angele varovným pohledem.
"Co?" šeptá.
Je naprosto fascinovaná mojí mámou. Hledí na ní během celé snídaně. Bylo by to v pohodě -trošku divné, ale pořád v pohodě- kdyby asi po dvou soustech palačinek nepronesla: "Jak vysoko může letět někdo s andělskou krví? Myslíte, že můžeme letět až do vesmíru?"
Máma se jen směje a říká, že to zní sice cool, ale je si dost jistá tím, že potřebujeme kyslík. "Žádné Supermanské výlety na Měsíc," říká.
Smějí se na sebe, což mi leze na nervy. Když já položím mámě nějakou otázku, řekne mi že neví nebo že to není důležité nebo změní téma. Vím, co právě teď dělá: Snaží se proklepnout Angelu. Chce vědět, co všechno Angela ví. Což rozhodně nechci, aby se stalo.
Ale Angela nejde zastavit. "A co ta věc se světlem?" ptá se.
"Věc se světlem?"
"No víte, když andělé září nebeským světlem? Co to je?"
"Říkáme tomu svatozář," odpovídá máma.
"A jaký to má smysl?" ptá se Angela.
Máma pokládá sklenici s mlékem a vypadá, jako kdyby to byla hluboká otázka, která vyžaduje vážné přemýšlení. "Má to mnoho významů," říká nakonec.
"Vsadím se, že světlo přijde vhod," říká Angela. "Něco jako vlastní baterka. Až na to, že při tom vypadáte andělsky, samozřejmě. Nikdo o tobě nebude pochybovat, když mu ukážeš křídla a svatozář. Ale nemělo by se to dělat, že?"
"Nikdy se nikomu neodhalujeme," říká máma a na chvíli se na mě dívá, "ačkoliv jsou tu i vyjímky. Svatozář má na člověka zvláštní vliv."
"Jaký?"
"Děsí je."
Sjíždím víc do židle. To jsem nevěděla. A ani Angela.
"Och, jasně," říká Angela a opravdu si zahrává s ohněm. "Ale co je to svatozář? Je to víc než jenom světlo, má to jiný druh smyslu, že?"
Máma si odkašlává. Cítí se nepříjemně. Tyhle věci nikdy neřekla ani mě.
"Vždycky jsi říkala, že by pro mě bylo létání mnohem jednodušší, kdybych mohla proniknout do svatozáře," poznamenávám, aby to nemohla zamluvit. "Zní to jako zdroj energie."
Z úst jí uniká povzdech. "Je to způsob, jakým jsme spojeni s Bohem."
Angela a já nad tím uvažujeme.
"Jako jak?" ptá se Angela. "Jako když se lidé modlí?"
"Když jste spojeni se svou svatozáří, jste vlastně spojeni se vším. Můžete cítit stromy, jak dýchají. Můžete spočítat peříčka na ptačím křídle. Víte, jestli bude pršet. Jste součástí síly, která tvoří život."
"Naučíte nás, jak se to dělá?" ptá se Angela. Celý tenhle rozhovor jí teď zřejmě vrtá hlavou. Je určitě v pokušení vytáhnout svůj notes a udělat si nějaké důležité poznámky.
"To nejde naučit. Musíte se to naučit sami od sebe. Oprostit se od všeho a dostat se až k samotnému jádru sebe sama. Nejsou to vaše myšlenky nebo vaše pocity. Je to ve vašem nitru."
"Fajn, tak tohle zní těžce."
"Bylo mi čtyřicet, než jsem byla schopná to úplně zvládnout," říká máma. "Někdo s andělskou krví se do toho stavu nemusí dostat nikdy. Může to být vyvoláno i silnými událostmi nebo pocity."
"Stejně jako ta věc s vlasy Clary, ne? Řekla jste jí, že to spouští emoce," říká Angela.
Máma vstává od stolu a přechází k oknu.
"Ach. Můj. Bože. Sklapni," slabikuju tiše k Angele.
"Na příjezdové cestě je modrý vůz," říká po chvíli máma. "Wendy je tady."
Opouštím mámu a Angelu a pouštím se za Wendy, která, aniž by to věděla, mě právě zachránila do tohohle andělského rozhovoru.
...
Dovezl ji sem Tucker. Je opřený o svojí modrou dodávku na příjezdové cestě a dívá se směrem k lesům. Něco mě nutí cítit, že by mu nemělo být dovoleno být tady, mít možnost nahlédnout do mého lesa, slyšet můj potůček nebo zpěv mých ptáků.
"Čau, mrkev," říká, když mě spatří. Dívám se přes něj na Wendy, která se přehrabuje v autě. "Krásný den na nákupy," dodává.
Vysmívá se mi, myslím si. Nehodlám mu to vracet.
"Jo," říkám.
Wendy zavírá dveře od auta a blíží se nahoru na verandu, kde právě z domu vychází Angela. "Ahoj, Angelo," říká lehce. Jako by bylo zřejmé, že bude přátelská k mojí další nejlepší kamarádce. "Jak se máš?"
"Skvěle," říká Angela.
"Jsem tak nadšená, že jedeme do Idaho Falls. Nebyla jsem tam celou věčnost."
"Já taky ne."
Tucker neodchází. Dívá se znovu na můj les. Proti svému přesvědčení scházím z verandy a jdu k němu.
"Takže nakupování plesových šatů, co?" ptá se, když k němu přicházím.
"Hm, věci na ples. Wendy potřebuje boty. Angela jede pro doplňky, protože jí její máma šaty šije. A já jsem ta, co je tam odveze, myslím."
"Nejdeš na ples?"
"Ne." Je mi nepříjemně a tak se dívám pryč, zpátky k domu, kde se Wendy právě dává do prkenného rozhovoru s Angelou.
"Proč ne?"
Věnuju mu pohled ´co myslíš?´.
"Nikdo tě nepozval?" Dívá se na mě.
Vrtím hlavou. "Šokující, viď?"
"Jo, vlastně to šokující je."
Tře si zadní část krku a pak se dívá na lesy. Odkašlává si. Na chvilku dostávám šílený nápad, že se mě chystá zeptat, jestli bych s ním nešla na ples a moje srdce dělá v mojí hrudi nevyzpytatelné skoky nad hrůzou téhle představy. Protože bych ho musela odmítnout před Wendy a Angelou, které dělají, jako kdyby si spolu povídali. Jenže já vím, že dávají moc velký pozor a nechci ho ponížit. Nemám žádnou skutečnou touhu vidět Tuckera poníženého.
"Jdi sólo," říká místo toho. "To je to, co udělám já."
Málem se směju úlevou. "Možná."
Otáčí se a volá na Wendy. "Musím letět. Pojď sem."
"Clara mě vezme domů, takže už dneska nebudu potřebovat tvoje služby, Jeeveso," říká Wendy, jako kdyby to byl její šofér. Kývá, bere jí za ruku a vede jí k boku vozu, kde k ní promlouvá tichým hlasem.
"Nevím, kolik stojí ty boty na ples, ale tohle by mohlo pomoct," říká.
"Tuckere Avery," říká. "Víš, že si to nemůžu vzít."
"Vydělám si další."
Musel jí peníze vnutit, protože pak říká ne víc důrazně.
"Dobře, fajn," bručí Tucker. Rychle ji objímá a pak nastupuje do auta. Objíždí kruhový výjezd a pak otvírá okýnko, aby na nás mohl zavolat.
"Bavte se v Idahu. Neprovokujte žádné zemědělce, co pěstujou brambory," říká.
"Správně. Protože to by od nás nebylo hezké."
"Jo, a, mrkev ..."
"Ano?"
"Jestli nakonec půjdeš na ten ples, mám u tebe tanec, jo?"
Než stačím zpracovat tuhle žádost, už odjíždí.
"Muži," říká Angela vedle mě.
Vzdychám. Vyvedlo mě to z míry. "Pojďme."
Najednou Wendy prudce lapá po dechu. Vytahává z kapsy mikiny padesáti dolarovou bankovku.
"Ten malej smradlavej skunk," říká s úsměvem.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 29. dubna 2011 v 10:37 | Reagovat

Další kapitolka nejspíš navečír.. ;-)

2 aallen aallen | 29. dubna 2011 v 11:24 | Reagovat

Si zlatá,že na nás myslíš.Ide ti to perfektne

3 Natt Natt | 29. dubna 2011 v 15:02 | Reagovat

to je vážně super ,že se stím překládáš...celkem mě to začíná bavit...jsem zvědavá jestli Clara na ten ples půjde a co se stane :-D jestli si zatančí s Tuckerem

4 Baruzz Baruzz | E-mail | 29. dubna 2011 v 23:08 | Reagovat

Ahoj :D zase stejne blba otaza jako vcera :D bude dneska kapitolka, nebo mam jit spat ?? :D

5 Marti Marti | Web | 29. dubna 2011 v 23:15 | Reagovat

[4]: Tak tentokrát tě pošlu do hajan.. Kapča bude zejtra ráno.. Dorazila sem dom asi před hodkou a kapánek nestíham..

6 Baruš Baruš | E-mail | 29. dubna 2011 v 23:21 | Reagovat

Tucker je navrch frajírek,ale uvnitř bude fajn :-D! Díky moc,je to skvělý! :-)

7 viki viki | 29. dubna 2011 v 23:29 | Reagovat

děkuji !

8 kristy kristy | 16. června 2012 v 22:28 | Reagovat

podla mna sa s tuckerom pobozka a uvidi ich cristian a bude ziarlit alebo nieco a vdaka tomu sa clara da s nim nejak dokopy :-D :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama