Nadpozemský - 2.kapitola 2/2

17. dubna 2011 v 11:18 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
kapitola 2 2/2

To odpoledne poprvé stojíme na promenádě na Broadway Avenue v Jacksonu, ve Wyomingu. I v prosinci je tu spousta turistů. Dostavníky a koňské vozy jezdí každých pár minut, spolu s nekončícím řetězcem automobilů. Nemůžu si pomoct, ale dívám se po jednom konkrétním autě: tajemném Avalanche s poznávací značkou 99CX.
"Kdo by řekl, že tu bude takový provoz?" poznamenávám, zatímco se dívám, jak tu projíždí auta.
"Co bys udělala, kdybys ho právě teď uviděla?" ptá se máma. Má na sobě nový slaměný kovbojský klobouk, kterému nemohla odolat hned v prvním obchodě se suvenýry, kolem kterého jsme prošli. Kovbojský klobouk. Já osobně si myslím, že s tím Divokým západem už zachází příliš daleko.
"Nejspíš by tu omdlela," říká Jeffrey. Divoce mrká svými řasami, pak se ovívá a nakonec omdlívá na mámu. Oba se smějí.
Jeffrey si koupil tričko se snowboardistou a i ve skutečnosti tenhle sport zvažuje. Díkybohu se mu líbil jeden snowboard ve výloze. Když jsme dorazili do domu, byl najednou v mnohem lepší náladě, protože viděl, že všechno není úplně ztracené. Už se chová zase jako ten starý Jeffrey. Ten, který se umívá, škádlí nás a občas mluví i v celých větách.
"Jste nějak moc veselí," říkám a protáčím oči. Jdu dopředu malým parkem a dívám se na druhou stranu ulice. Vchod do ní představuje obrovský oblouk ze sobích parohů.
"Pojďme tudy," volám zpátky k mámě a Jeffreymu. Spěcháme přes přechod pro chodce zrovna, když začíná blikat oranžová ruka na semaforu. Pak se chvíli zdržujeme pod vchodem a díváme se na mříže z paroží, které se trochu podobají kostem. Nebe nad našimi hlavami tmavne díky mrakům a fouká studený vítr.
"Cítím nějaké grilování," říká Jeffrey.
"Ty jsi jeden obří žaludek."
"Hej, můžu za to, že mám rychlejší metabolismus než normální lidi? Co kdybychom se šli najíst támhle?" Ukazuje dolů na ulici, kde stojí řada lidí, kteří se chtějí dostat do baru Milionový Kovboj.
"Jasně, a rovnou ti tam můžu koupit pivo," říká máma.
"Vážně?"
"Ne!"
Zatímco se hašteřili, dostala jsem náhlé nutkání si tuhle chvíli zdokumentovat. Tak, abych se na to pak někdy mohla znovu podívat a říct, že byl tohle začátek. Část poslání Clary. Moje hruď se nadmula emocemi, jen při pomyšlení na to. Nový začátek pro nás všechny.
"Promiňte madam, nevadilo by vám vyfotit nás?" ptám se paní, která kolem nás prochází.
Přikyvuje a bere fotoaparát od mámy. Pózujeme pod obloukem. Máma je uprostřed a já a Jeffrey stojíme po stranách. Usmíváme se. Žena se snaží vyfotit obrázek, ale nic se neděje. Máma k ní jde a ukazuje jí, jak má pracovat s bleskem.
V tu chvíli vychází znovu slunce. Najednou jsem si až super dobře vědoma toho, co se děje kolem mě. Jako kdyby se kvůli mně všechno zpomalilo a odehrávalo se kousek po kousku: Hlasy ostatních lidí na promenádě, záblesk zubů lidí, kteří spolu mluví, rachot motorů a brzd, které kvičí, když někdo prudce zastaví na červenou. Moje srdce bije pomalu, jako hlasitý buben. Vdechuji vzduch do plic a zase ho vydechuji. Zápach koňského hnoje a soli, levandule z mého šamponu, mámy vanilkového parfému, Jeffreyho pánského deodorantu a i slabé aroma rozkladu, které se stále drží paroží nad námi. Z pod dveří jedné z uměleckých galerií se line klasická hudba. V dálce štěká pes. Někde pláče dítě. Je tu toho tolik, musela bych explodovat, kdybych to měla všechno zkusit pojmout. Všechno je příliš jasné. Je tu velký tmavý pták, který sedí na stromě v parku za námi. Zpívá a čechrá si peří proti chladu. Jak ho můžu vidět, když je za mnou? Cítím jeho ostré černé oči, které na mě zírají, vidím, že úhel jeho hlavy míří sem a pozoruje mě, sleduje. Najednou vzlétne ze stromu a vyletí k širému nebi barvy kouře. Pak zmizí ve slunci.
"Claro," šeptá Jeffrey naléhavě blízkou mého ucha. "Hej!"
Vracím se zpátky na zem. Jackson Hole. Jeffrey. Máma. Dáma s foťákem. Všichni na mě zírají.
"Co se děje?" Jsem zmatená. Cítím se, jako kdybych byla oddělená od mého těla. Jako kdyby moje část byla pořád na obloze s tím ptákem.
"Tvoje vlasy, ehm, září," mumlá Jeffrey. Odvrací pohled, jako kdyby byl v rozpacích.
Dívám se dolů. Lapám po dechu. Zářící není to správné slovo. Moje vlasy jsou stříbrno zlatá změť světla a barev. Plápolají. Zachytávají světlo stejně, jako zrcadlo odráží slunce. Sjíždím po nich rukou. Jsou teplé a mají v sobě zářící prvky. A moje srdce, které před chvílí bilo tak pomalu, najednou začíná bušit bolestně rychle. Co se se mnou děje?
"Mami?" volám slabě. Dívám se do jejích širokých, modrých očí. Otáčí se k dámě, perfektně klidná.
"Není dnes krásně?" říká máma. "Víš, co se říká: Nelíbí se ti počasí ve Wyomingu? Stačí počkat deset minut."
Dáma nepřítomně přikyvuje, ale stále zírá na moje nepřirozeně zářící vlasy. Snaží se přijít na to, co je to za kouzelnický trik. Máma ke mně přechází, energicky bere do ruky všechny moje vlasy a kroutí je jako kus provazu. Pak mi je strká za límec mikiny a přetahuje mi kapuci přes hlavu.
"Jen zůstaň klidná," zašeptala, když si stoupla na místo mezi Jeffreyho a mě. "Všechno je v pořádku. Teď už jsme připraveni."
Dáma několikrát zamrkala a zavrtěla hlavou, když se snažila uvolnit se. Když teď byly moje vlasy zakryté, jako kdyby se všechno najednou vrátilo do normálu. Jako kdyby se nic neobvyklého nestalo. Jako kdyby to všechno byla jenom naše fantazie. Dáma vytáhla fotoaparát.
"Řekněte sýr," dává nám instrukce.
Snažím se o svůj nejlepší úsměv.
...
Skončili jsme v Mountain High Pizza Pie na večeři, protože to bylo to nejbližší a nejlepší místo. Jeffrey už se pustil do své pizzy, zatímco jsme si máma a já vyzvedávaly tu naší. Nemluvili jsme. Cítila jsem se, jako kdybych byla přistižená při něčem strašném. Ostudném. Mám kapuci na hlavě po celou dobu, a to i ve voze, když naše cesta končí a my se vracíme pomalu do domu.
Když dorazíme domů, máma jde přímo do své kanceláře a zavírá dveře. Jeffrey a já, pro nedostatek čehokoliv lepšího na práci, se díváme na televizi.
Pořád se na mě dívá, jako kdybych měla každou chvíli vzplanout.
"Mohl bys na mě přestat zírat?" konečně na něj volám. "Doháníš mě k šílenství."
"To bylo divný, tam venku. Cos udělala?"
"Já nic neudělala. Prostě se to stalo."
Máma se objevila ve dveřích se svým kabátem.
"Musím ven," říká. "Prosím, neopouštějte dům, dokud se nevrátím." Předtím, než jsme se jí mohli na něco zeptat, byla pryč.
"Perfektní," mumlá Jeffrey.
Slabě ho praštím a ustupuju nahoru do mého pokoje. Stále mám dost věcí na vybalení, ale moje mysl se upíná znovu ke chvíli pod obloukem, když jsme měla pocit, že se celý svět snaží nacpat do mé hlavy. A moje vlasy! Nadpozemské.
Vybavuji si tvář té dámy, když mě uviděla: nejprve zmatená a pak trochu vyděšená. Jako kdybych byla nějaký cizí tvor, který patří do laboratoře s vědci, které zkoumají moje zářící vlasy pod mikroskopem. Jako kdybych byla blázen.
Musela jsem usnout. Další věc, kterou totiž vím je ta, že máma stojí ve dveřích mé ložnice. Hází krabičku barvy na vlasy Clairol na mojí postel. Zvedá ji.
"Sedonský západ slunce?" čtu. "Děláš si ze mě srandu, že jo? Červená?"
"Červenohnědá. Jako mám já."
"Ale proč?" ptám se.
"Pojďme dát do pořádku tvoje vlasy," říká. "Pak si promluvíme."
...
"Musím s touhle barvou do školy!" kňučím, když máma pracuje na mých vlasech v koupelně, zatímco já sedím na zavřeném záchodě s ručníkem kolem ramen.
"Nežádala bych tě o to, kdybych si nemyslela, že je to důležité." Udělala pár kroků zpátky a zkoumala, jestli na mojí hlavě nezůstala nějaká nenabarvená místa.
"Tak. Hotovo. Teď musíme počkat, dokud se barva nechytí."
"Ok, takže teď mi to všechno vysvětlíš, viď?"
Na pár sekund vypadá nervózně. Pak si sedá na kraj vany a skládá si ruce do klína.
"Co se stalo dneska, je normální," říká. To mi připomíná chvíli, kdy mi říkala o mojí periodě, nebo když jsme zabrousili na téma sex, všechno mi vysvětluje tak klidně a racionálně, jako kdyby tu řeč zkoušela už roky.
"Ehm, jasně, jak jako normální?"
"Dobře, není to normální," říká rychle. "Ale je to normální pro nás. Když tvoje schopnosti začnou růst, tvoje andělská část se začne projevovat výraznějším způsobem."
"Moje andělská část. Skvělé. Jako kdybych neměla dost věcí, které musím řešit."
"Není to tak zlé," říká máma. "Naučíš se to ovládat."
"Naučím se ovládat svoje vlasy?"
Směje se.
"Ano, nakonec se naučíš i to, jak to skrýt. Změnit barvu svých vlasů tak, aby nemohla být vnímána lidským okem. Ale teď se barvení zdá jako ten nejjednodušší způsob."
Vždycky nosí klobouky, uvědomuju si. Na pláži. V parku. Téměř kdykoliv jsme na veřejnosti, nosí klobouk. Vlastní desítky šátků a šál. Vždycky jsem předpokládala, že je to proto, že je ze staré školy.
"Takže tobě se to stává taky?" ptám se.
Otáčí se ke dveřím a slabě se usmívá.
"Pojď dál, Jeffrey."
Jeffrey se plíží z mého pokoje, kde nás odposlouchával. Vina na jeho tváři není znát dlouho. Mění se totiž na nekontrolovatelnou zvědavost.
"Stane se mi to taky?" ptá se. "Ta věc s vlasy?"
"Ano," odpovídá. "Stává se to většině z nás. Mně se to stalo poprvé roku 1908, v červenci, myslím. Četla jsem si knihu na lavičce v parku. Pak-" Zatíná ruce do pěstí a přesouvá je nad svojí hlavu. Pak je otvírá, jako kdyby měly symbolizovat explozi.
Dychtivě se k ní přikláním. "A taky se všechno zpomalilo a tys mohla slyšet a vidět věci, které bys neměla být schopná vidět a slyšet?"
Otáčí se a dívá se na mě. Její oči jsou modré jako obloha přesně ve chvíli, kdy jí opouští tma. Přerušovaná jen malými světelnými body, jako kdyby se doslova rozzářily zevnitř. Mohla jsem v nich vidět sama sebe. Dívá se na mě ustaraně.
"Bylo to pro tebe takovéhle?" ptá se. "Čas se zpomalili?"
Přikyvuji.
Vydává ze sebe trochu přemýšlivé hmm a pokládá svou teplou ruku na tu mojí. "Chudák dítě. Není divu, že jsi tak otřesená."
"Co jsi dělala, když se to stalo?" ptá se Jeffrey.
"Nasadila jsem si svůj klobouk. V těch dnech venku všechny řádné ženy nosily klobouky. Ale naštěstí nastala doba, kdy už je dávno vynalezená barva na vlasy. Já byla bruneta téměř dvacet let." Na nose se jí tvoří vrásky. "Moc mi to neslušelo."
"Ale co to je?" ptám se. "Proč se to děje?"
Mlčí, jako kdyby si chtěla opatrně zvolit slova. "Je to součást andělského prolomení mysli." Tváří se trošku nepohodlně, jako kdyby téhle informaci sama nevěřila. "No, pro dnešek už bylo dost vyučování. Pokud se tyhle věci stanou znovu, myslím tím na veřejnosti, pak by bylo nejlepší chovat se normálně, jak jsme zjistili. Většinou lidi budou sami sebe přesvědčovat, že to co viděli, ve skutečnosti neviděli a že to byl jenom trik světla, iluze. Ale není špatný nápad nosit teď častěji čepici, Jeffrey. Abys byl v bezpečí."
"Dobře," říká s úšklebkem. On v podstatě i spí s čepicí Obrů.
"A zkus na sebe tolik neupozorňovat," pokračuje a dívá se na něj ostře. Jasně tím odkazuje na to, že se cítí dobře, když je ve všem nejlepší: quaterback, hráč, univerzitní hvězda. "Nepředváděj se."
Zatíná čelist.
"To by neměl být problém," říká. "Tady se v lednu stejně nedá nikam chodit, ne? Zkoušky do týmu byli už v listopadu. Baseball není dřív než na jaře."
"Možná je to tak nejlepší. To ti dá nějaký čas se přizpůsobit, než si vybereš nějakou mimoškolní činnost."
"Přesně tak. Bude to tak nejlepší." Jeho tvář znovu pokrývá maska podrážděnosti. Pak vychází z místnosti a práská za sebou dveřmi.
"Fajn, takže tohle by bylo," říká mamka a s úsměvem se na mě otáčí. "Pojďme to opláchnout."
...
Moje vlasy jsou oranžové. Mají stejnou barvu jako mrkev. Ve chvíli kdy je vidím, vážně zvažuji možnost, že si oholím hlavu.
"Spravíme to," slibuje mi máma a snaží se nesmát. "Hned zítra ráno. Přísahám."
"Dobrou noc." Přibouchávám jí dveře před nosem. Pak se vrhám do postele a dávám si na dobrou noc dobrý dlouhý pláč. Tolik k mému pokusu imponovat tomu záhadnému klukovi s jeho nádhernými vlnitými vlasy.
Poté co se uklidňuji, ležím v posteli a poslouchám vítr, jak se opírá o mé okno. Lesy se zdají být obrovské, plné temnoty. Matně vidím hory, jejich masivní hrozivou přítomnost za naším domem. Dějí se věci, které nemůžu dostat pod kontrolu - měním se a nemůžu se vrátit na cestu, po které jsem kráčela předtím.
Přichází ke mně vize jako nějaký známý přítel. Opouštím svou ložnici a ocitám se uprostřed zakouřeného lesa. Vzduch je tak horký, suchý a těžký, že je obtížné dýchat. Vidím stříbrné Avalanche, které je zaparkované podél vozovky. Automaticky se otáčím směrem ke kopcům. Orientuji se na místo, kde vím, že najdu toho kluka. Jdu. Cítím smutek, který přechází v žal. Jako kdyby mi někdo trhal srdce. Roste s každým mým krokem. Moje oči se plní slzami. Mrkám, abych je zahnala a udržuji rychlost chůze. Rozhoduji se oslovit toho kluka. Když ho vidím, na minutu se zastavuji a prostě na něj jen zírám. Při pohledu na něj, jak tam jen stojí, mě naplňuje směs bolesti a touhy.
Myslím, že jsem tady.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LidkaH LidkaH | 17. dubna 2011 v 11:44 | Reagovat

Děkuji za překlad. Je super jako vždy!!! :-D  :-D  :-D

2 Angie Angie | E-mail | Web | 17. dubna 2011 v 11:53 | Reagovat

No a končí to zrovna v té lepší části. Sakra. :D

3 niky niky | 17. dubna 2011 v 12:03 | Reagovat

[2]: přesně jako..to je nefér :-D ne je to pěkný!! díky :-D

4 simča simča | 17. dubna 2011 v 12:41 | Reagovat

super!! já bych se asi zabila kdybych měla vlasy barvi mrkve, chudák holka :-D jinak zase to skončilo v tom nejlepším..ach jo :-D  :-)  8-)

5 míša míša | 17. dubna 2011 v 12:52 | Reagovat

[2]: jn.. já už se těším, až ho potká doopravdy a ne jenom ve vizích!! ;-) děkuju za překlad, je super! :-D

6 NIKOLA NIKOLA | 17. dubna 2011 v 16:52 | Reagovat

mě by zajímalo, proč, když ses na něj dívá cítí smutek, nebo bolest...co jí udělal?? 8-O máš to jaky vždy dokonale přeložené a já se zase nemůžu dočkat dalšího dílu :-D njn už ted jsem závislák, nebo spíš závislačka :-)  :-D

7 lissa lissa | 17. dubna 2011 v 18:11 | Reagovat

krásný :-D úžasně pžekládáš :-)

8 Janča Janča | 17. dubna 2011 v 19:16 | Reagovat

děkuju je to úžasné :-)

9 kasha kasha | 17. dubna 2011 v 19:27 | Reagovat
10 netty netty | 17. dubna 2011 v 19:46 | Reagovat

dokonalí :-* jenom jestli se můžu zeptat, kolik to má kapitol?? (jestli se už někdo ptal tak sory) :-)

11 hekate hekate | 17. dubna 2011 v 19:50 | Reagovat

Začína to vyzerať zaujímavo....super že prekladáš, kedy cca prihodíš ďalšiu? Lebo tu sliedim každú chvíľu miesto toho aby som sa učila :-D

12 simča simča | 17. dubna 2011 v 19:56 | Reagovat

[11]: jo, no... :-D  podle mě to tady zase bude tak navečer, ale stejně sem chodim každejch 5 minut :-D

13 BARČUS BARČUS | 17. dubna 2011 v 20:07 | Reagovat

Zatim to vypadá hezky :) ale hlavní postavy mě moc nezaujali.. Zatím nijak zajímavá Clara,smradlavej bráška a hrozně starostlivá matka,co všechno ví.Snad se všichni ještě nějak vyloupnou :).. zajímá mě,jakej bude ten kluk :)Sexy bad-boy by mi udělal radost:D (Padlej Patch ze zavrženýho byl ideál :-P )

14 simča simča | 17. dubna 2011 v 20:08 | Reagovat

[13]: mě taky, ale ještě rači jsem měla Jace z nástrojů smrti :-D

15 Barčus Barčus | 17. dubna 2011 v 20:28 | Reagovat

[14]: Ten byl taky dobrej :D Ale Patch ze Zavrženýho,Damon z (hraných) Upířích deníku a taky trochu Dimitrij z Vampýrský akademie jsou srdcovky :D

16 simča simča | 17. dubna 2011 v 21:20 | Reagovat

[15]: mě se Damon nelíbí, pořád se lituje ...ale Dimitrij je taky fajn i když je to slušnák :-D a patch je prostě..path je taky super a...fajn vyhrálas, ale Damon ne, Damon je blbej :-D  :-)  8-)

17 Barčus Barčus | 17. dubna 2011 v 21:24 | Reagovat

[16]:Damon u mě zabírá jednu z nejvyšších příček :D V knížce ne,tam přesahuje tu hraci bad-boye a už to je spíš takovej sráč.Ale v seriálu je dobrej :D Má dobrý hlášky,je sexy :D Hlavně to neni neslanej,nemastnej Stefan :) (neřikám,že nemám Stefana ráda) :D

18 simča simča | 17. dubna 2011 v 21:31 | Reagovat

[17]: tsss...stefan je teda lepší než damon i v serialu...mě totiž štve jak damon pořád chlastá a nic ho nezajímá...ale sexy to je, to máš pravdu :-D

Zajímalo by mě jakej bude tady ten kluk, asi taky nějakej bad-boy když je clara smutná ;-) fandim mu :-) (i když ještě ani pořádně nwm jak vypadá) :-D

19 Barčus Barčus | 17. dubna 2011 v 21:41 | Reagovat

[18]: Chudák,takhle ho pomlouvat :-D Navíc,vždyť ho ostatní zajímaj,jen to skrejvá za tu svojí masku ignoru.. :D

20 Marti Marti | Web | 17. dubna 2011 v 21:54 | Reagovat

Teď sem se vrátila z práce lidičky tak se du mrknout na další půlkapču a kolem 11 vám sem hodim co budu mít.. Další opět zejtra dopoledne..

[10]: Kapitolek je 22

[15]: Naprosto souhlasím s výběrem bad boyů.. :-) Uvidíme co se vyloupne z Christophera v tejhle knížce.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama