Nadpozemský - 3.kapitola 1/3

17. dubna 2011 v 23:41 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
kapitola 3
PŘEŽILA JSEM ČERNÝ MOR

První věc, kterou zachytilo moje oko, když jsem vjížděla na parkoviště Jackson Holské střední školy, byl velký stříbrný vůz zaparkovaný v zadní části. Zašilhala jsem, abych uviděla SPZ.
"Héj!" křičí na mě Jeffrey, když skoro narážím do zadní části hrozně starého, zrezivělého, modrého vozu přede mnou. "Už se konečně nauč řídit!"
"Promiň." Snažím se omluvně mávnout na chlapa, který řídí jedoucí modré vozidlo přede mnou. On se ale naklání a něco na mě křičí z okýnka. Jsem si jistá, že ho nechci slyšet a tak uháním přes parkoviště. Pečlivě zaparkuju Prius na prázdném místě a minutu nehnutě sedím, zatímco se snažím dát dohromady.
Jackson Holská střední nepřipomíná ani tolik školu, jako spíš rekreační velkou cihlovou budovu, která je orámovaná řadou dřevěných nosníků, které tu asi mají představovat pilíře. Působí ale mnohem venkovštějším dojmem. Stejně jako všechno ostatní v našem novém městě, by z tohohle obrázku byla perfektní pohlednice. Zářící okna, která jsou perfektně rozmístěná po budově, stromy s bílou kůrou, které jsou krásné i bez listí, nemluvě o nádherných horách, tyčících se v pozadí na všech třech stranách školy. Dokonce i načechrané bílé mraky na obloze vypadají tak, jako kdyby je tam někdo naaranžoval.
"Později," říká Jeffrey a vyskakuje z auta. Bere si svůj batoh a běží ke dveřím školy, jako kdyby to tu vlastnil. Několik dívek na parkovišti se za ním obrazí a přejíždí ho pohledem. Věnuje jim lehký úsměv, který okamžitě vyvolává tu šeptací a hihňající holčičí věc, která ho provázela i v naší staré škole.
"Tolik o nepoutání na sebe pozornosti," mumlám si. Dávám si na rty další vrstvu lesku a kontroluji svůj odraz ve zpětném zrcátku. Krčím se, když vidím svojí ponižující barvu vlasů. I přes mámino a moje úsilí během celého minulého týdne jsou stále oranžové.
Vyzkoušeli jsme všechno, přebarvila jsem se pětkrát, dokonce jsem si na hlavu napatlala i barvu černou jako uhel, ale barva se vždycky vymyla na stejně příšernou do očí bijící oranžovou. Je to jako nějaký krutý kosmický vtip.
"Nemůžeš se vždycky spoléhat jen na svůj vzhled, Claro," říkala mi máma po neúspěšném pokusu číslo pět. Ona tak měla co mluvit. Jako kdyby byl v jejím životě alespoň jediný den, kdy by nevypadal nádherně.
"Nikdy jsem se nespoléhala na svůj vzhled, mami."
"Samozřejmě, že ne," řekla až příliš vesele. "Nechtěla jsi to, ale stejně. Věděla jsi, že tě ostatní studenti na střední škole v Mountain View viděli jako hezkou rusovlásku."
"Jo, tak teď už nejsem ani rusovláska ani hezká," řekla jsem nešťastně. Ano, litovala jsem se. Ale ty vlasy jsou tak příšerně oranžové.
Máma mi dala prst pod bradu a přinutila mě, abych se na ní podívala.
"Mohla bys mít svítící zelené vlasy a ani to by nepřekrylo to, jak krásná jsi," řekla.
"Ty jsi moje matka. Jsi povinná ze zákona říkat mi takové věci."
"Zkus si uvědomit, že nejsi tady, abys vyhrála soutěž krásy. Jsi tu kvůli svému poslání. Možná že tenhle problém s vlasy znamená, že věci tu nebudou tak snadné, jako byly v Kalifornii. A možná, že je tu pro to nějaký jiný důvod."
"Správně. Velmi dobrý důvod, tím jsem si jistá."
"Tahle barva alespoň skryje jasnou zář z tvých vlasů. To znamená, že se nebudeš muset starat o to, aby se tvoje vlasy náhodou nerozzářily."
"Hurá pro mě."
"Budeš si z toho muset vzít to nejlepší, Claro," řekla.
Tak jsem tady a beru si z toho to nejlepší. Jako kdybych měla na výběr. Vystupuji z auta a plížím se do zadní části parkoviště, abych obhlédla stříbrný náklaďáček. Avalanche, čtu stříbrný nápis, který je na zadním blatníku. SPZ 99CX.
Je tady. Nutím se zhluboka dýchat. On je opravdu tady.
Nezbývá mi nic jiného. Jdu do školy s mými bláznivými, nezvladatelnými, šíleně zářícími oranžovými vlasy. Dívám se, jak ostatní studenti proudí do budovy v malých skupinkách. Smějí se, povídají si a poflakují se. Všichni jsou pro mě úplní cizinci, každý jeden z nich. Kromě jednoho. I když já pro něj cizinec jsem. Moje ruce jsou zpocené a lepkavé. V mém žaludku se prohání hejno motýlků. Nikdy v mém životě jsem nebyla víc nervózní.
A máš to, Claro, pomyslím si. Vedle tvého poslání, by tahle škola měla být brnkačka.
Narovnávám ramena a pokouším se o sebedůvěru Jeffreyho. Pak vyrážím přímo ke škole.
...
Svojí první chybu jsme si uvědomila téměř okamžitě. Předpokládala jsem totiž, že i přes zvláštní exteriér by měl být interiér na každé škole stejný. To byl ale špatný odhad. Škola je neobvyklá z vnitřní strany stejně, jako z té vnější. Téměř všechny učebny mají vysoké stropy a obrovská okna mají výhled na hory. Jídelna je hybrid lyžařské chaty a uměleckého muzea. Prakticky v každém volném místě na zdi jsou obrazy, nástěnné malby, koláže. Voní mnohem lépe než běžné školy: po borovici, křídě a voňavé mixu drahých parfémů. Moje stará cihlová škola v Kalifornii se proti tomuhle jeví jako vězení.
Narazila jsem na zemi s nádhernými lidmi. A to jsem si myslela, že já pocházím ze země nádherných lidí. Víte, jak vám někdy v televizi ukážou fotku nějaké celebrity ze střední školy a ty osoby vypadají normálně a ničím se neliší od ostatních lidí? A vy si pomyslíte, co se to stalo? Proč je najednou Jennifer Garner tak sexy? Řeknu vám to: dělají to peníze. Šminky, jemné účesy, značkové oblečení a osobní trenéři. A děti na střední v Jacksonu mají ten lesk celebrit, s vyjímkou několika málo dětí, kteří vypadají jako skuteční kovbojové s kompletními Stetsony, perleťovými knoflíčky na jejich kostkovaných košilích stylu Divokého západu, příliš těsnými džínsy a ošoupanými kovbojskými boty.
Navíc, učební osnovy jsou fantazie. Jistě, můžete si vzít výtvarku, pokud cítíte potřebu učit se kreslit, nebo si můžete vzít AP studium umění, které připravuje Jackson na živou uměleckou scénu. Je tu taky třída tzv. svalových sportů, kde vás naučí jak vyladit svojí motorku, ATV nebo sněžní skútr. Taky se můžete naučit, jak si založit svůj vlastní byznys, navrhnout si svůj vysněný dům, rozvíjet svojí vášeň pro francouzskou kuchyni nebo jak udělat první kroky k tomu, stát se inženýrem. Pokud chcete dostat pilotní průkaz, škola nabízí několik kurzů aerodynamiky. Jackson Hole je perla celého světa.
Určitě bude trvat nějakou chvíli zvyknout si.
Myslela jsem, že ostatní studenti budou nadšení, že mě uvidí, nebo budou přinejmenším zvědaví. Jsem čerstvé maso a navíc jsem z Kalifornie. Možná bych mohla mít nějaké drby z velkého města, které bych mohla nabídnout domorodcům. Zase špatně. Ta větší část mě úplně ignoruje. Po třech hodinách (trigonometrie, francouzština III, laborky z chemie) se nikdo ani neobtěžoval jednoduchým Ahoj. Jsem připravená skočit do auta a co nejrychleji se vrátit zpátky do Kalifornie, kde každého znám a oni znají mě, kde jsou právě v tuhle chvíli všichni moji přátelé a já bych jim mohla povídat a naší dovolené a mluvit o společných plánech. Kde jsem hezká a populární. Kde je život snadný.
Jenže pak ho uvidím.
Stojí ke mně zády, blízko mojí skříňky. Projíždí mnou nárůst elektřiny, když rozpoznávám jeho ramena, vlasy a tvar jeho hlavy. V mžiku se přenáším znovu do vize a hledím na něj, jak ve své černé bundě stojí mezi stromy. Teď jsme ale spolu v jedné chodbě. Závoj vize se pomalu rozpouští a já jsem zpátky v realitě.
Dělám krok směrem k němu, otevírám ústa, abych mohla zavolat jeho jméno. Pak si ale uvědomuji, že ho neznám. Jako vždy, skoro jako kdyby mě slyšet, se začne otáčet. Moje srdce zběsile tluče, když se neprobouzím z vize. Vidím jeho tvář a ústa stočená do úsměvu, když kluk vedle něj řekne nějaký vtip.
Jeho pohled se stáčí na mě a naše oči se střetnou. Chodba taje. Je to teď jen on a já, v lese. Vize znovu přichází, oheň už je na svahu a míří k nám, rychleji, než by vůbec mohlo být možné.
Musím ho zachránit, myslím si.
Jenže jsem hrozně slabá.
Probouzím se a vidím dívku s dlouhými, zlatě hnědými vlasy, která sedí na podlaze vedle mě. Její ruce jsou na mém čele. Mluví tichým hlasem, jako kdyby se snažila uklidnit nějaké zvíře.
"Co se stalo?" Rozhlížím se okolo sebe, ale ten kluk je pryč. Něco tvrdého mě tlačí do zad. Uvědomuji si, že ležím na učebnici chemii.
"Spadla jsi," říká mi dívka, jako kdyby to nebylo zřejmé. "Máš epilepsii nebo tak něco? Vypadalo to, jako kdyby na tebe přišel nějaký záchvat."
Lidé zírají. Mám pocit, že mi do tváří stoupá teplo.
"Jsem v pořádku," říkám a sedám si.
"Jasně." Dívka skáče nahoru a podává mi ruku, aby mi pomohla. Beru ji za ní a nechám jí zvednout mě na nohy.
"Jsem tak trochu nemotora," říkám, jako kdyby to všechno vysvětlovalo.
"Je v pořádku. Jděte do třídy," říká dívka dětem, které na mě pořád zírají. "Jedla jsi už dneska ráno?"
"Co?"
"Mohla by to být ta věc s malým množstvím cukru v krvi." Pokládá mi ruku kolem ramen a vede mě dolů chodbou. "Jak se jmenuješ?"
"Clara."
"Wendy," říká v reakci na mé jméno.
"Kam jdeme?"
"K zdravotní sestře."
"Ne," odmlouvám a osvobozuju se od její ruky. Narovnávám se a pokouším se o úsměv. "Jsem v pořádku. Opravdu."
Zvoní. Najednou je chodba prázdná. Pak za rohem vyběhne baculatá blonďatá žena, která má na sobě ošetřovatelskou uniformu. Jde rychle. Za ní jde kluk. Můj kluk.
"Zrovna támhle jde," říká Wendy, když se vedle ní zachvěju.
"Christiane," poroučí rychle sestra, zatímco ke mně spěchají.
Christian. To je jeho jméno.
Jeho ruka se dostává pod má kolena a on mě zvedá. Moje ruka se automaticky obtáčí kolem jeho ramen. Prsty mám jen pár centimetrů od místa, kde na krku končí jeho vlasy. Jeho vůně, směs slonovinového mýdla a nádherné ostré kolínské, se nade mnou vznáší. Dívám se do jeho zelených očí. Je tak blízko, že v nich můžu vidět zlaté skvrnky.
"Ahoj," říká.
Nebe pomoz mi, myslím si, zatímco se na mě usmívá. Je toho prostě příliš mnoho.
"Ahoj," šeptám a dívám se pryč. Rudnu kvůli svým rozpuštěným velmi, ale velmi oranžovým vlasům.
"Drž se mě," říká a pak mě snáší dolů halou. Přes jeho rameno vidím, jak mě Wendy sleduje, než se otáčí a jde na druhou stranu.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 17. dubna 2011 v 23:45 | Reagovat

Další půlkapča zítra dopoledne.. :-)

2 simča simča | 18. dubna 2011 v 6:49 | Reagovat

ona vážně omdlela!! :-D děkujem :-D je to skvělí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama