Nadpozemský - 3.kapitola 3/3

19. dubna 2011 v 0:03 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
kapitola 3 3/3

"Páni," poznamenává Wendy, která vedle mě seděla po celou dobu bez pípnutí. "Působivý pokus o flirtování."
"Myslím, že jsem jím byla inspirovaná," říkám trochu omámeně.
"No, nemyslím si, že tu je moc dívek, které nejsou inspirované Christianem Prescotem," říká a ostatní holky se začínají smát.
"V prváku jsem snila o tom, že mě pozve na ples a já budu korunovaná královnou," vzdychne ta, o které si myslím, že by to mohla být Emma. Pak se začíná červenat. "I teď o tom s ním."
"Vsadím cokoliv chcete, že Christian bude letos králem plesu." Wendy si zacpává nos. "Ale královna bude Kay. Tak si dej radši zpátečku."
"Opravdu je tak špatná?"
Wendy se směje a pak krčí rameny.
"Ona a já jsme dřív byly dobré kamarádky, na základce jsme spolu pořádaly pyžamové večírky a čajové dýchánky s našimi panenkami, ale když jsme se dostaly na střední, bylo to jako kdyby ..." Wendy smutně vrtí hlavou. "Je tak rozmazlená. Ale když ji pořádně poznáš, je docela milá, myslím. Umí být opravdu sladká. Ale nechtěj si jí znepřátelit."
Jsem si jistá, že už jsem na seznamu nepřátel Kay Patterson. Podle způsobu, jakým se mnou mluvila a jak milý a přátelský tón měla, bych mohla říct, že v tom bylo skryté opovržení.
Rozhlížím se po jídelně. Všímám si černovlasé dívky z angličtiny. Angela Zerbino. Sedí sama a před sebou má nedotčený oběd. Čte si černou tlustou knihu. Vypadá smutně. Kývá, je to jen ten nejmenší pohyb hlavou, jako kdyby mi tím chtěla dát najevo, že mě bere na vědomí. Chvíli se na sebe díváme a pak se otáčí pryč. Vrací se ke čtení svojí knížky.
"Co je to s ní?" ptám se Wendy a ukazuji hlavou směrem k Angele.
"Angela? Není sociální případ, nebo tak něco. Jen prostě upřednostňuje samotu. Je silně citově založená. Soustředěná. Vždycky to tak bylo."
"Co je to Růžový podvazek? Zní to jako ... víš co myslím, místo, kde ... ty víš ..."
Wendy se směje. "Bordel?"
"Jo," říkám rozpačitě.
"Je to divadelní restaurace tady ve městě," říká Wendy a stále se směje. "Hrajou se tam kovbojská melodramata a nějaké muzikály."
"Och," říkám a konečně mi to dochází. "Myslím, že by bylo divné, kdyby ve třídě řekla, že její máma vlastní nevěstinec a ona nikdy neviděla svého otce. Až moc informací, pokud víte, co tím myslím."
Teď už se smějí u stolu všichni. Znovu se dívám na Angelu, která se obrátila zády ke mně, takže ji nevidím do tváře.
"Zdá se pěkná," dávám zpátečku.
Wendy kývá.
"Je. Můj bratr se jí chvíli snažil sbalit."
"Máš bratra?"
Odfrkává si, jako kdyby si přála dát mi jinou odpověď.
"Jo. Vlastně je to moje dvojče. A taky je to příšernej otrava."
"Znám ten pocit." Celou dobu se dívám na Jeffreyho a jeho nový okruh přátel.
"A mluví ďábelskou řečí," říká Wendy a chytá za rukáv kluka, který jde kolem našeho stolu.
"Hej," protestuje. "Co?"
"Nic. Jen zrovna říkám téhle nové holce, jakého úžasného mám bratra a najednou jsi tu." Věnuje mu obrovský úsměv, kterým mu dává jasně najevo, že mu neřekla celou pravdu.
"Tady je, Tucker Avery," říká a ukazuje na něj.
Její bratr se jí podobá snad vším: stejně mlhavé modré oči, stejné opálení, stejně zlatohnědé vlasy. Jedinou vyjímkou asi byly jeho nakrátko ostříhané vlasy a to, že byl vyšší. Určitě je součástí nějaké kovbojské skupiny, protože má na sobě šedé tričko, jednoduché džíny a kovbojské boty. Je taky žhavý, ale jiným způsobem, než Christian. Je míň uhlazený, víc opálený a svalnatější. Okolo čelisti má náznak strniště. Vypadá, jako kdyby celý život pracoval na slunci.
"Tohle je Clara," říká Wendy.
"Ty jsi ta holka s Priusem, která to dneska ráno málem nabořila do mýho auta," říká.
"Och, omlouvám se za to."
Sjíždí mě pohledem. Rudnu, jako už dneska asi stokrát.
"Z Kalifornie, viď?" Slovo Kalifornie vyslovuje, jako kdyby ho to slovo uráželo.
"Tuckere," varuje ho Wendy a tahá ho za ruku.
"Pochybuju, že kdybych do tebe dneska ráno vrazila, udělala bych na tvém autě větší škodu, než už je," odpovídám. "Vypadá, že je celá jeho zadní strana kompletně zrezlá."
Oči Wendy se rozšiřují. Vypadá skutečně zděšeně.
Tucker se usmívá. "Ten zrezlej náklaďák pravděpodobně odtlačí tvoje autíčko do sněhový závěje. Příště beru tvoje auto útokem."
"Tuckere!" volá Wendy. "Nemáš náhodou setkání týmu rodea nebo tak něco?"¨
Jsem moc zaneprázdněná myšlením na to, kolik peněz bych ušetřila, kdybych to do toho jeho auta napálila hned, ale raději nic neříkám.
"Ty sis chtěla povídat," říká k Wendy.
"Nevěděla jsem, že se budeš chovat jako prase."
"Fajn." Zlomyslně se na mě šklebí. "Těšilo mě, mrkev," říká a dívá se na moje vlasy. "Ach, myslím tím, Claro."
Moje tváře hoří.
"Nápodobně Rezavče," vracím mu, ale on už kráčí pryč.
Skvělé. Nejsem na téhle škole ani pět hodin a už jsem si stačila udělat dva nepřátele.
"Říkala jsem ti, že je to otrava," říká Wendy.
"Myslím, že jsi byla až příliš skromná," říkám a obě se smějeme.
...
První osobu, kterou vidím, když přicházím na další hodinu, je Angela Zerbino. Sedí v první řadě a sklání se nad svým sešitem. Sedám si několik řad za ní. Rozhlížím se po třídě a prohlížím si portréty Britských panovníků, které visí na stěnách. Na velkém stolu v přední části místnosti je model londýnského Toweru z dřívek od nanuků a papírový model Stonehenge. V jednom rohu je figurína v obleku z papírových obálek a v dalším je velká dřevěná deska se třemi otvory: pravé prkno, ve kterém se dřív uzamykali vězni.
Vypadá to, že tohle bude zajímavé.
Ostatní studenti se trousí dovnitř. Když zvoní, učitel vychází ze zadní učebny. Je to vychrtlý chlapík s dlouhými vlasy, které má stažené dozadu. Má tlusté brýle, ale vypadá docela v pohodě. Má na sobě košili a kravatu, černé džíny a kovbojské boty.
"Čau, jsem pan Erikson. Vítejte na jarním semestru Britské historie," říká. Bere sklenici ze stolku a něco do ní sype. "Asi bychom měli začít rozdělováním. V téhle nádobě je deset kusů papíru s nápisem nevolník. Pokud si ho vyberete, jste v podstatě otrok. Smiřte se s tím. Jsou tu tři papírky se slovem kněz. Pokud si ho vytáhnete, jste součástí kostela. Kněz nebo jeptiška. Podle toho, kdo si to vytáhne."
Dívá se směrem k zadní části místnosti, kudy zrovna nějaký student vklouzl dovnitř. "Christiane, je od tebe hezké, že ses k nám přidal."
Sbírám všechnu svojí vůli, abych se na něj neotočila.
"Promiňte," slyším říkat Christiana. "Už se to nestane."
"Pokud ano, strávíš pět minut na kládě."
"Rozhodně se to už nebude opakovat."
"Výborně," říká pan Erikson. "tak kde jsme to skončili? Ach ano. Pět kusů papíru se slovem lord a lady. Pokud si vytáhnete jeden z těchto, gratuluji. Máte vlastní pozemek, možná i jednoho nebo dva nevolníky. Tři papírky nesou slovo rytíř-to už si domyslete. A je tu jen jeden a pouze jeden papírek se slovem král. Pokud si ho vytáhnete, ovládáte všechny tady."
Drží nádobu před Angelou.
"Budu královna," říká.
"Uvidíme," říká pan Erikson.
Angela tahá papírek ze skleničky a čte. Její úsměv mizí. "Lady."
"Nekňučel bych kvůli tomu," říká jí pan Erikson. "Je to dobrý život, relativně."
"Samozřejmě, pokud chci být prodána tomu nejbohatšímu muži, který mě dostane do vlastnictví tím, že si mě vezme."
"Zásah," říká pan Erikson. "Lady Angela."
Jde místností. Už zná studenty a říká jim jmény.
"Hm, zrzavé vlasy," říká, když se dostává ke mně. "Mohla bys být čarodějnice."
Někdo za mnou se řehtá. Vrhám rychlý pohled přes rameno a vidím nepříjemného bratra Wendy, Tuckera, jak sedí na židli hned za mnou. Věnuje mi ďábelský úsměv.
Chytám papír. Jeptiška.
"Velmi dobře, sestro Claro. Teď vy, pane Avery."
Obracím se a dívám se, jak si Tucker bere papírek ze sklenice.
"Rytíř," čte. Zřejmě je spokojený sám se sebou.
"Sire Tuckere."
Roli krále dostává kluk, kterého neznám, Brady, který je soudě podle jeho svalů a způsobů jakým rozdává rozkazy, jako kdyby se chtěl chytit jakékoliv šance, fotbalista.
Christian je na řadě poslední.
"Ach," říká smutně a čte nahlas ze svého papírku. "Jsem nevolník."
Pan Erickson pokračuje tím, že přechází po místnosti s párem kostek a dává nám hodit. Na našem hodu závisí, jestli přežijeme černý mor. Šance na přežití nejsou dobré ani pro nevolníky, ani pro duchovní, protože snadněji podléhají nemocím, ale jako zázrakem přežívám. Pan Erickson mi dává laminovaný odznak, kde se píše PŘEŽILA JSEM ČERNÝ MOR. Máma na mě bude tak hrdá.
Christian to ale nezvládá. Dostává odznak, který zdobí lebka a zkřížené hnáty. Píše se tam ZAHYNUL JSEM V ČERNÉM MORU. Pan Erikson si zaznamená smrti do sešitu stejně tak, jako naše nové životy. Ujišťuje nás, že v reálném životě takhle život a smrt nefunguje. Jde jen o cvičení.
Přesto si nemůžu pomoct. Christianův bezprostřední zánik je špatné znamení.
...
Máma na nás čeká ve dveřích, když se vracíme domů.
"Řekněte mi všechno," velí, jakmile překračujeme práh. "Chci znát všechny detaily. Chodí do tvé školy? Viděla jsi ho?"
"Ach, viděla ho," říká Jeffrey ještě předtím, než stačím odpovědět. "Viděla ho a sekla sebou uprostřed chodby. Celá škola o tom mluví."
Její oči se rozšiřují. Otáčí se ke mně. Krčím rameny.
"Říkal jsem ti, že omdlí," pokračuje Jeffrey.
"Jsi holt génius." Máma k němu přechází a cuchá mu vlasy. On ale uskakuje a říká: "Jsem na tebe příliš rychlý." Její ruka klesá. "Nechala jsem pro vás v kuchyni nějaké chipsy a salsu," říká.
"Co se stalo?" Ptá se potom, co Jeffrey odkráčí.
"Vlastně to, co řekl Jeffrey. Prostě jsem se tam přede všemi složila."
"Ach, miláčku." Nabízí mi svou sympatickou náruč.
"Když jsem se probudila, byla tam dívka, která mi pomohla. Myslím, že by to mohla být dobrá kamarádka. A pak ..." polykám. "Vrátil se se sestrou a odnesl mě na ošetřovnu."
Její ústa se doširoka otevírají. Nikdy jsem jí neviděla tak překvapenou. "On tě odnesl?"
"Jo, jako kdybych byla nějaká dáma v nesnázích."
Směje se. Já ale vzdychám.
"Už jsi jí řekla jeho jméno?" přichází Jeffreyho hlas z kuchyně.
"Sklapni," volám.
"Jeho jméno je Christian," volá nazpátek. "No věříš tomu? Přestěhovali jsme se tak daleko, aby Clara mohla zachránit kluka, co se jmenuje Christian."
"Jsem si vědoma té ironie."
"Ale teď už znáš jeho jméno," říká máma tiše.
"Ano," ze všech sil se snažím držet na rtech úsměv. "Znám jeho jméno."
"A všechno se to děje. Kousky skládačky do sebe pomalu zapadají." Teď vypadá vážněji. "Jsi na to připravená, holčičko?"
"Myslím, že ano," říkám.
Doufám v tom.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 xhex xhex | 19. dubna 2011 v 3:36 | Reagovat

supééééééééééééér :-)

2 jany jany | 19. dubna 2011 v 6:57 | Reagovat

čím dál zajímavější :-)

3 Marti Marti | Web | 19. dubna 2011 v 8:59 | Reagovat

Další kapča bude až navečír.. Teď mam přeloženej teprv kousíček.. Ale včera sem dočetla knížku a je skvělá.. Ju a nevim jestli sem to tu už zmiňovala, ale měla by to bejt taky série.. Večer prolítnu web a písnu co sem o tom zjistila víc.. :-)

4 simča simča | 19. dubna 2011 v 14:59 | Reagovat

úžasný...já sem byla tak nedočkavá, že jsem si tu knížku musela přečíst v angličtině a i když rozumím každýmu pátýmu slovu je to úžasný! :-D  :-D ale na tvůj překlad to ani v nejmenším nemá :-(  :-)  :-D

5 Janča Janča | 19. dubna 2011 v 16:46 | Reagovat

Děkuju moc za  překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama