Nadpozemský - 8.kapitola

25. dubna 2011 v 19:40 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
kapitola 8
HOLKA CO JEZDÍ MODRÝ ČTVEREC

Dnes ráno slunce svítí tak jasně, že mám pocit, že stojím na zmrzlém mraku sněhu. Jsem na začátku dráhy, která se jmenuje Plnou rychlostí. Je to druhá úroveň, modrý čtverec-těžší než zelený kruh ale ne tak těžký jako dráha černého diamantu. Zvládla jsem to. Údolí pode mnou je tak bílé a klidné, že je těžké uvěřit, že je první týden v březnu.
Upravuju si brýle, kloužu rukama do popruhů hůlek a zkouším, jestli nemám povolené boty. Všechno je v pořádku. Spouštím se z kopce dolů. Studený vzduch mě bičuje do odhalené části obličeje, ale já se usmívám jako idiot. Cítím se tak dobře. Je to to nejbližší létání, co může být. Ve chvílích jako je tahle si uvědomuju přítomnost mých křídel, i když jsou pevně skrytá. Na jedné straně tratě jsou sněhové boule a já se je pokouším sjet. Je to jen zvedání, pak klesání a jsem z nich pryč. Zpevňuju kolena. Zbožňuju sněhové skokánky. Prach, který se za vámi zvedá jako mrak, potopení se až po kolena do sněhu, načechraný bílý sníh, který za vámi vyletí, když dopadnete. Zbožňuju, když jsem první, kdo jede po ranním nově napadaném sněhu, to, jak si vytvářím cestu přes čerstvý sníh.
Přišla jsem lyžování na chuť. Škoda, že je sezóna už téměř u konce.
Stezka Plnou rychlostí mě vede na jižní stranu hory. Je tam stezka, která jde skoro vodorovně přes hory. Narovnávám moje lyže a odrážím se, abych získala rychlost. Projíždím mezi stromy. Někde se ozývá ptačí zpěv. Když ho míjím, zastavuju. Stezka se napojuje na jiný, upravený svah, Werner, jeden z mých oblíbených a já se popojíždím na jeho okraj. Lidé se shromažďují kolem obří slalomové brány na kopci. Dneska je závod.
Což znamená, že tu bude Christian.
"V kolik hodin je závod?" volám na jednoho kluka, který sedí poblíž.
"V poledne," volá nazpátek.
Kontroluju moje hodinky. Je pár minut před jedenáctou. Měla bych se jít najíst a pak si najít nějakou židli až na vrcholu Werneru, odkud budu moct sledovat závod.
Na místě potkávám Tuckera Averyho na obědě s nějakou dívkou. To je něco nového. Strávila jsem téměř každý víkend letošní zimy v Teton Village (jo, mámě se nezdála moc vtipná cena sezónní permanentky) a téměř každý víkend vidím Tuckera někdy v odpoledních hodinách potom, co končí svoje ranní vyučování začátečníků na kopci. Ale nestává se, že bych na něj narážela někde na hoře. Je mnohem víc, než jen sjezdař a tak lyžuje mimo upravené tratě. Já jsem zatím ještě něco takového nezkoušela - vyžaduje to mít sebou partnera, takže pokud by se stalo něco strašného, jeden z nás by mohl jít pro pomoc. Nejsem blázen do těchhle extrémních věcí. Mým cílem je být holka, co bude jezdit černý diamant. Nic míň, nic víc. Teton Vilagge je legrační, s jeho cedulemi mi vždycky připomene, že TAHLE HORA NENÍ NIC, CO JSTE DOSUD ZAŽILI a když nevíte, co máte dělat, MAXIMÁLNĚ TU MŮŽETE ZEMŘÍT. Znaky za hranicí sjezdovek říkají věci jako ZA TÍMHLE BODEM JE VYSOKÉ RIZIKO OHROŽENÍ, ČEKÁ TU MNOHO NEBEZPEČÍ, ZAHRNUJE TO JÍZDU BEZ LIMIT, LAVINY, SKÁLY A SKRYTÉ PŘEKÁŽKY. MŮŽETE BÝT OZNAČENI ZA ZODPOVĚDNÉ A ZAPLATIT CENU ZA VAŠI ZÁCHRANU a, myslím, ehm, ne děkuju. Vybírám si život.
Je dívka, která mluví s Tuckerem, jeho partnerka pro sjezdy tratí mimo vyznačené stezky? Dělám několik diskrétních kroků do strany, abych jí viděla do tváře. Je to Ava Peters. Chodí se mnou na chemii. Určitě jedna z těch krásných lidí. Malá prsa, superjasná blond, která vypadá skoro bíle. Její otec vlastní raftovou společnost. Nedivím se, že vidím Tuckera s populární dívkou, i když on populární rozhodně není. Na škole jsem si všimla, že je jeden z těch kluků, který vychází úplně s každým. S každým, kromě mě, jak se zdá.
Ava má na sobě moc make-upu. Zajímalo by mě, jestli se mu tyhle věci líbí.
Dívá se na mě a šklebí se dřív, než stačím pohlédnout pryč. Vracím mu úšklebek a pak se snažím loudat k pultu s jídlem, jenže se tam nemůžu dostat. Je nemožné courat se po bufetu v lyžařských botách.
...
Stojím s několika diváky u tratě Werner a sleduju, jak Christian vyjíždí z hořejší brány. Když jí míjí, otírá se o ní rameny. Jeho tělo se blíží elegantně k cíli. Otočky dělá ladně na okrajích lyží a koleny se téměř dotýká sněhu. Jeho pohyby jsou tak přirozené a přesné. Má rty sevřené soustředěním.
Potom, co míjí cílovou čáru, se pomalu se kolébám v lyžařských botách k místu, kde se dívá na to, jak ostatní závodníci sjíždí kopec a zdraví je.
"Vyhrál jsi?" ptám se ho.
"Vždycky vyhrávám. Kromě případů, kdy se mi to nepovede. Ale to se stalo teprve jednou." Krčí rameny, jako kdyby ho to nezajímalo, ale z výrazu jeho tváře můžu říct, že je ze svého výkonu nešťastný.
"Přišel jsi mi dobrý. Myslím tím, rychlý."
"Díky," říká. Hraje si s číslem, které má přilepené na hrudi: 9. Nutí mě to přemýšlet o 99CX, jeho SPZ.
"Snažíš se dostat na Olympijské hry?"
Vrtí hlavou. "Ne. Jsem v lyžařském týmu. Ne v lyžařském klubu."
Musím vypadat zmateně, protože se usmívá a dodává: "Lyžařský tým je oficiální tým střední školy. Ty soutěží jen proti ostatním týmům z Wyomingu. Lyžařské kluby jsou ale místa, kam se dostávají jen ti nejlepší lyžaři, mají sponzory, národní uznání a všechno to okolo."
"Copak ty nechceš vyhrávat zlaté medaile?"
"Byl jsem v klubu, chvíli. Ale je to pro mě až příliš. Je tam moc velký tlak. Nechci být profesionální lyžař. Jen mám prostě rád lyžování. Miluju závodění." Najednou se šklebí. "Rychlost je návyková."
Jo, to je. Usmívám se. "Já se pořád snažím sjet z kopce v jednom kuse."
"A jak to jde? Přišlas tomu na kloub?"
"Je to každý den lepší."
"Brzy budeš taky připravená na závodní dráhu."
"Jo, a pak si budeš muset dávat větší pozor."
Směje se. "Jsem si jistý, že mě rozdrtíš."
"Děláš dobře."
Vypadá to, jako kdyby čekal, že se k němu někdo každou chvíli připojí. Jsem z toho nervózní. Jako kdyby se tu v jakémkoliv okamžiku měla zjevit Kay a říct mi, ať dám pracky pryč od jejího přítele.
"Má Kay taky lyže?" ptám se.
Krátce se směje. "Ne, je v tomhle úplný zajíček. Teda pokud vůbec přijde. Ví, jak lyžovat, ale říká, že je příliš zima. Nesnáší lyžařskou sezónu, protože s ní nemůžu být o víkendech."
"Jo, to naštve."
Rozhlíží se kolem sebe.
"Jo," říká.
"Kay je v mojí třídě na angličtinu. Nikdy moc nemluví. Vždycky jsem byla zvědavá, jestli ty knížky vůbec čte."
Fajn, moje ústa jsou úplně odpojené od mého mozku. Dívám se na jeho tvář, abych zjistila, jestli jsem ho neurazila. Ale on se směje. Tentokrát delším a teplejším úsměvem.
"Chodí na ty hodiny, aby to vypadalo dobře ne její přihlášce na vysokou školu, ale knihy opravdu nejsou její šálek kávy," říká.
Nechci přemýšlet o tom, co by mohlo být její šálek kávy. Nechci teď vůbec přemýšlet o Kay, ale když už se o ní bavíme, jsem zvědavá.
"Kdy jste spolu ty a Kay začali chodit?"
"Podzim, druhý ročník," odpovídá mi. "Je roztleskávačka a já tehdy hrál fotbal. Při jedné hře se zranila, když dělala pyramidu. Myslím, že se to tak jmenuje - Kay to obvykle vypráví takhle. Ale upadla a zranila si kotník."
"Nech mě hádat. Odnesl jsi jí z hřiště. A pak to bylo: Žili šťastně až do smrti?"
Dívá se rozpačitě pryč. "Něco takového," říká.
A najednou jako na povel nastává trapné ticho.
"Kay se zdá ..." Chci říct "milá", ale nemyslím si, že to je zrovna to slovo, co bych teď měla říct. "Vypadá, jako kdyby tě měla opravdu ráda."
Asi minutu nic neříká. Kouká na trať, kterou teď někdo sjíždí na snowboardu.
"Jo, to má," říká zamyšleně, jako kdyby mluvil spíš k sobě než ke mně. "Ona je dobrý člověk."
"Super," poznamenávám. Nemám nijak velkou chuť nazývat Kay dobrým člověkem. Naprosto mi vyhovuje přemýšlet o ní, jako o zlé čarodějnici.
Nepříjemně si odkašlává a já si uvědomuju, že na něj zírám mýma velkýma sovíma očima. Červenám a dívám se nahoru na kopec, kde zrovna dojíždí dolů snowboardista.
"Pěknej sjezd!" křičí na něj Christian. "Ještě se z tebe kouří."
"Díky, kámo," volá na něj snowboardista nazpátek. Vytahává si brýle. Je to Shawn Davidson, snowboarder Shawn, kluk z Pizza Hut, kteří mi říkal Šmíračka. Dívá se ze mě na Christiana a zase zpátky. Cítím jeho pohled na mě, jako kdyby měl místo očí reflektory.
"Měl bych jít," říká Christian. "Závod je u konce. Trenér bude chtít, abychom se shromáždili v lyžařské chatě a sledovali videa a tak."
"Dobře," říkám. "Jsem ráda, že-"
Ale už je pryč. Lyžuje z kopce dolů a nechává mě znovu samotnou, abych sjela zbytek kopce úplně sama.
...
Na konci března nastává teplé období a sníh se rozpouští během dvou dní. Naše lesy se naplňují shlukem červených a fialových květů. Na osikách se objevují jasně zelené listy. Pozemek, který byl celou zimu tichý a nedotčený je teď vyplněný barvami a hlukem. Mám ráda, když se postavím na naší zadní verandu a poslouchám, jak vánek čeří stromy rytmickým šumem, potůček, který protéká naším pozemkem, šťastný zpěv ptáků (a občas jejich strašidelné sledování mé maličkosti) a klevetění čipmanků. Vzduch voní jako květiny a sluncem vyhřívané borovice. Hory za domem jsou ještě stále pokryté bílým sněhem. Na jaře to ale určitě roztaje.
S ním ale přichází také vize v plné síle. Celou zimu je nějakým zvláštním způsobem v mé hlavě úplně ticho. Ve skutečnosti jsem měla vize jenom dvakrát, hned první den ve škole, když jsem uviděla Christiana na chodbě. Myslela jsem, že mi daly nahoře v nebi malou přestávku nebo že už je s vizemi úplný konec. Jsem zrovna v půli cesty do školy, když to jednoho rána zčistajasna přijde (Poof!) a jsem zpátky ve známém lese. Procházím mezi stromy směrem k Christianovi.
Volám jeho jméno. Otáčí ke mně svoje zelené oči s příměsí zlaté, od kterých se odráží odpolední světlo.
"To jsi ty," říká chraplavě.
"To jsem já," odpovídám. "Jsem tady."
"Claro!"
Mrkám. První věc, kterou vidím je Jeffreyho ruka na volantu mého Priuse. Moje noha stále lehce spočívá na plynu. Auto se pohybuje plynule na stranu silnice.
"Omlouvám se," lapám po dechu. Okamžitě šlapu na brzdu a parkuju. "Jeffrey, je mi to tak líto."
"To je v pořádku," šeptá. "Byla to vize, viď?"
"Jo."
"Takže to není tak, že by sis mohla určit, kdy se to stane."
"Jo, ale jak sis všimnul, teď se to stalo v době, kdy mě to mohlo zabít. Co kdybych nabourala. K čemu by mi pak byla ta vize?"
"Ale tys nenabourala," říká. "Byl jsem tady."
"Díky bohu."
Šibalsky se na mě usmívá. "Takže to znamená, že můžu zbytek cesty řídit?"
Když říkám mámě o návratu vize, začíná mluvit o nových pokusech, aby mě naučila létat. Používá slovo "vzdělávání" tak často, že cítím, jako kdyby náš dům byl změněn na nějaký druh výcvikového tábora. Celou zimu byla ve zvláštní náladě. Tráví většinu času ve své kanceláři za zavřenými dveřmi, pije čaj a hrbí se v háčkované přikrývce. Kdykoliv zaklepu nebo strčím hlavu dovnitř, napne se a vypadá, jako kdyby nechtěla být rušená. A po pravdě řečeno, vyhýbám se jí od prvního dne, kdy mi o sobě Angela prozradila pravdu. Když jsem odhalila její jasné úmysly držet mě ohledně všeho ve tmě. Trávím často odpoledne v Růžovém podvazku s Angelou, kterou máma nemá ráda, ale je to technicky vzato jen kvůli škole (po tom všem děláme společně na našem projektu královny Alžběty), že proti tomu nemůže formálně nic říct. A víkendy trávím na sjezdovce. Což, jak jí tvrdím, souvisí s Christianem a tím pádem i s mým posláním. Takže je to vlastně trénink, ne?
Jenže sníh na horách začíná být neskutečně tenký.
...
Wendy se s teplým počasím chytá příležitosti mě přesvědčit k jízdě na koni. Takže se zrovna teď nacházím na ranči Lazy Dog a sedím na hřbetě černobílé klisně, která se jmenuje Sassy. Wendy říká, že na učení je Sassy dobrý kůň, protože je jí asi třicet a je úplně krotká. Což se akorát hodí pro mě. I když se v sedle cítím okamžitě pohodlně, jako kdybych na koni jezdila celý život.
"Děláš to opravdu dobře," říká Wendy a dívá se na mě za plotem, když s koněm jedu pomalu kolem okraje pastviny. "Jsi zrozená k tomu, abys jezdila na koni."
Uši Sassy se zvedají. V dálce vidím dva muže na koni. Cválají směrem k velké červené stodole na konci pastviny. Jejich smích se k nám rozléhá přes celé pole.
"To je táta a Tucker," říká Wendy. "Večeře bude brzy. Radši vezmeme Sassy dovnitř."
Jemně Sassy šťouchám do slabin a ona cválá směrem ke stodole.
"Nazdárek!" volá na mě pan Avery, když se blížíme. "Vypadá to dobře."
"Díky. Jsem Clara."
"Já vím," říká pan Avery. Vypadá hodně jako Tucker. "Wendy o tobě mluví nonstop celé měsíce." Šklebí se, díky čemuž vypadá ještě víc, jako Tucker.
"Tati," mumlá Wendy. Přechází ke koni jejího táty a drbe ho pod bradou.
"Och bože," směje se Tucker. "Posadila tě na starou Sassy."
Slíbila jsem si, že se dnes budu k Tuckerovi chovat chladně. Hlavně kvůli Wendy. Bez ohledu na to, co bych nejradši udělala. Žádné neslušné poznámky. Žádné pošťuchování. Chystám se chovat nejlíp, jak dovedu.
"Mám ji ráda." Nakláním se dopředu a drbu Sassy na krku.
"Je to kůň, na kterého dáváme malé děti."
"Tuckere, sklapni," říká Wendy.
"Vždyť je to pravda. Ten kůň se nepohybuje rychleji než pětiletý šnek. Sedět na ní je prakticky to samé, jako sedět v křesle."
Fajn, ukážeme mu.
"Hodná holka," říkám Sassy velmi tiše v andělském jazyce. Její uši se napínají, když slyší můj hlas. "Tak pojď. Poběž," šeptám.
Jsem překvapená tím, jak rychle mě poslechne. Během několika sekund jsme v plném trysku a rázujeme si to k opačné straně pastviny. Na chvíli se svět zpomaluje. Hory v pozadí září broskvovým zlatem, jsou osvětlené zapadajícím sluncem. Vychutnávám si chladný jarní vzduch, který mě hladí po tváři. Silný, prašný pocit z koně pode mnou, její nohy, které se dotýkají země pod námi, když běží a její přerývavý dech, který voní po seně. Je to úžasné.
Pak mi závan větru posouvá vlasy do tváře a já začínám propadat panice. Nic nevidím a všechno se děje příliš rychle. Představuju si sebe, jak mě kůň ze sebe vyhazuje a já přistávám v hromadě hnoje, Tucker padá na kolena a prohýbá se smíchy. Divoce házím hlavou a moje vlasy mi mizí z očí. Uklidňuju svůj dech. Plot se řítí směrem k nám a Sassy nevykazuje žádné známky toho, že by se chystala zpomalit.
"Zvládneš ten skok?" ptám se stále šeptem. Přece jenom je to dost starý kůň.
Cítím, jak se pode mnou odhodlává. Odříkávám krátkou modlitbu a hladím jí po štíhlém krku. Pak jsme ve vzduchu, sotva si všímám plotu pod námi. Pak tvrdě dopadáme a mě cvakají zuby o sebe. Obracím koně ke stodole a tahám za otěže, abych jí trochu zpomalila. Klušeme k Tuckerovi, Wendy a panu Averymu. Všichni na mě zírají s ústy otevřenými dokořán.
Tolik k mému nejlepšímu chování.
"Hou," říkám a tahám za otěže, abych Sassy zastavila.
"Svatej kouř!" vzdychá Wendy. "Co to bylo?"
"Já nevím." Nutím se do úsměvu. "Myslím, že to byl z velké většiny nápad toho koně."
"To bylo úžasné!"
"Myslím, že i po tom všem to má Sassy pořád v sobě." Dívám se vítězoslavně na Tuckera. Pro jednou mu došla řeč.
"To bylo něco," říká pan Avery. "Nevěděl jsem, že to v téhle staré holce pořád dříme."
"Jak dlouho už jezdíš?" ptá se Tucker.
"Je to její poprvé, není to úžasné?" říká Wendy. "Má přirozený talent."
"Jasně," říká Tucker a stále pevně drží můj pohled. "Přirozený talent."
...
"Takže, už jsi pozvala Jasona Lovetta na ples?" vyzvídám od Wendy, když o několik minut později scházíme od stodoly, a vedeme sebou Sassy.
Okamžitě nabírá barvu červené řepy. "Je to ples," říká s nucenou lehkostí. "On se má přece zeptat mě, ne?"
"Každý ví, že je trochu plašší. Nejspíš ho zastrašila tvoje ohromující krása. Takže by ses ho měla zeptat ty."
"Ale možná má v Kalifornii nějakou holku."
"Vztah na dlouhou vzdálenost. Je to odsouzený k zániku. Mimochodem, nevíš to určitě. Řekni mu. Pak se to dozvíš."
"Já nevím-"
"Wen, no tak. Má tě rád: zírá na tebe každou angličtinu. A já vím, že máš pro něj taky slabost. Co vlastně máte s těmi Kaliforňany?"
Na minutu je ticho a ozývá se jen tichý stabilní dech koně.
"Takže co se děje mezi tebou a mým bratrem?" ptá se Wendy. Úplně mimo téma.
"Tvým bratrem? Co myslíš tím, co se děje?"
"Vypadá to, jako kdyby mezi vámi něco bylo."
"Děláš si legraci, viď? Prostě se nesnášíme, to víš."
"Ale ty ho máš ráda, ne?"
Padá mi čelist. "Ne, já-" Zastavuju se.
"Líbí se ti Christian Prescott," dokončuje za mě a vytahuje obočí. "Jo, to vím. Ale on je jako bůh. Uctíváš bohy, ale nechceš s nimi chodit. Měla bys mít ráda spíš nějakýho kluka od vedle."
Nevím co na to říct. "Wendy-"
"Podívej se, netlačím tě k mému bratrovi. Jen z té představy mi popravdě naskakuje husí kůže. Moje nejlepší kamarádka a můj brácha. Ale chtěla jsme tím říct, že v případě, že bys měla zájem, je to v pohodě. Dostanu se přes to. Pokud bys s ním chtěla na rande-"
"Ale Tucker mě nemá rád," prskám.
"Líbíš se mu."
"Kecáš."
"Copak tě na základce nikdy žádnej kluk, kterýmu ses líbila, nepošťuchoval nebo nebouchal do ruky?"
"Tucker je na střední."
"Je, ale psychicky je pořád na základce, věř mi," říká.
Zírám na ni. "Takže říkáš, že Tucker se chová jako blbec, protože se mu líbím?"
"Opravdu hodně."
"V žádném případě."
Nevěřícně vrtím hlavou.
"Tebe to nikdy nenapadlo?"
"Ne!"
"Hm," říká. "Nebudu vám stát v cestě nebo tak něco. Je to v pohodě."
Moje srdce bije rychle. Polykám. "Wendy, mě se nelíbí tvůj bratr. Ne tímhle způsobem. V žádném případě, vážně. Bez urážky."
"Nic proti," říká a ležérně krčí rameny. "Jsem jsem chtěla, abys věděla, že jsem v pohodě, co se týče věci s tebou a Tuckerem, když někdy bude ta věc s tebou a Tuckerem."
"Není žádná věc se mnou a s Tuckerem, jo? Můžeme mluvit o něčem jiném?"
"Jasně," říká, ale z pohledu na její tváři usuzuju, že je toho víc, co mi chce říct.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | 25. dubna 2011 v 20:07 | Reagovat

supeeer... děkuju moc za překlad  :-)

2 Meryna Meryna | 25. dubna 2011 v 20:50 | Reagovat

:-)

3 Baruzz Baruzz | E-mail | 25. dubna 2011 v 22:08 | Reagovat

Jeee. ja chci aby bylo neco mezi ni a Tuckerem :-D  :-D  :-D  8-O  8-)

4 Baruš Baruš | E-mail | 25. dubna 2011 v 23:13 | Reagovat

[3]: Já ani nevim,líbí se mi oba,Tucker i christian,pro mě nerozhodně! :-D Jinak super Marti,moc se mi to líbí. Těšim se na další! :-)

5 Tina Tina | 26. dubna 2011 v 9:51 | Reagovat

Super kapitolka, díky za úžasnej překládek :-)

6 Marti Marti | Web | 26. dubna 2011 v 11:26 | Reagovat

Další kapitolka až se vrátim z práce.. :-)

7 viki viki | 26. dubna 2011 v 19:02 | Reagovat

Děkuji za překlad !

8 Niki Salvatore Niki Salvatore | 15. dubna 2012 v 19:57 | Reagovat

ja som za Tuckera :D ...páči sa mi keď sa podrýpavajú :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama