Nadpozemský - 9.kapitola 1/2

26. dubna 2011 v 20:30 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
KAPITOLA 9
AŤ ŽIJE KRÁLOVNA

"Můžu se do téhle věci dostat sama?" ptám se.
"Obleč se do toho nejvíc, jak budeš moct," volá na mě Angela zpátky, "a já ti pomůžu s tím zbytkem."
Přemýšlím o šatech, které mají strašně moc částí a visí z ramínka v zákulisí v šatně v Růžovém podvazku. Vypadají komplikovaně. Možná jsme měli spíš jít do návrhu s Andělským přízrakem.
"Jak dlouho to budu muset mít zítra na sobě?" ptám se. Beru si hedvábné punčochy a vážu si je páskami pod koleny.
"Moc dlouho ne," odpovídá Angela. "Pomůžu ti obléct se těsně před hodinou a pak to budeš mít jenom během prezentace."
"Jenom abys věděla, tohle mě asi zabije. Možná budu muset obětovat svůj život, abych pro nás získala z toho projektu dobrou známku."
"Jsi tak ušlechtilá," říká.
Zápasím s korzetem a šílenými obručemi spodniček. Pak chytám do ruky strany šatů a vycházím na jeviště.
"Myslím, že budu potřebovat zavázat korzet, než si obleču ten zbytek," říkám.
Vyskakuje, aby mi pomohla. To je jeden fakt o Angele: nikdy nedělá nic jenom na půl. Škube za tkaničky.
"Nemusí to být tak těsné! Pořád bych v tom měla dýchat, pamatuješ?"
"Přestaň fňukat. Máš štěstí, že jsme pro tenhle projekt nemohli najít žádné skutečné kostice."
Do doby, než mi přetahuje šaty přes hlavu, mám pocit, jako kdyby byl každý kousek mého těla ve svěráku. Chodí kolem mě a upravuje kousky oblečení, aby se ujistila, že je každý na svém místě. Dělá krok zpět.
"Wow, to je skvělé. S make-upem a tím správným účesem budeš vypadat přesně jako královna Alžběta."
"Skvělé," říkám bez nadšení. "Budu vypadat jako bledá lehká holka."
"Ach, zapomněla jsem na límce!"
Skáče dolů z jeviště a přehrabuje se v papírové krabici na podlaze. Vytahává tvrdý krční límec, který vypadá jako ten, který se dává psům, aby se nemohli drbat. A pak zjišťuju, že existují ještě další dva na zápěstí.
"Nikdo neříkal nic o límcích," říkám a couvám.
Přiskakuje ke mně. Její křídla se rychlostí blesku vytahují a několikrát jimi mává, aby se dostala na pódium. Pak mizí.
"Show skončila."
"Nehýbej se." Pokládá poslední límec na konec mého rukávu. "Moje máma je génius." Jako na povel přichází Anna Zerbino z haly s hromadou ubrusů. Zastavuje se v uličce, když mě vidí.
"Sedí ti to," říká a její šedé oči mě přejíždějí odshora až dolů.
"Je to skvělé," říkám. "Děkuji vám, za vaší tvrdou práci."
Kývá.
"Večeři máte připravenou nahoře. Lasagne."
"Fajn, takže končíme s touhle zkouškou," říkám Angele. "Dostaň mě z téhle věci."
"Ne tak rychle," šeptá Angela a dívá se na její mámu přes moje rameno. "Ještě jsme neprobrali hodně věcí z našeho dalšího výzkumu."
Ona je tak předvídatelná. Vždycky to souvisí s naším výzkumem.
"Pojď," šeptám zpátky. "Lasagne."
"Hned jsme tam, mami," říká Angela. Předstírá, že manipuluje s mým límcem, dokud její mamka neopouští divadlo. Jakmile jsme zase sami, říká: "Myslím, že jsem přišla na něco dobrého."
"Co to je?"
"Andělé - myslím tím čistokrevní andělé - jsou všichni muži."
"Všichni jsou muži?"
"Neexistuje žádná ženská Intangere."
"Zajímavé. A teď mi pomoc dostat se z těchhle šatů."
"Ale myslím, že kdyby andělé chtěli, můžou se zjevit jako ženy. Věřím, že můžou změnit svůj tvar i formu-" říká a její zlaté oči září vzrušením.
"Takže se můžou stát kočkami, ptáky a tak dál."
"Správně, ale i víc než jen tohle," říká. "Mám další teorii."
"Ach, a je to tady zas," sténám.
"Myslím, že všechny příběhy o nadpřirozených bytostech, jako jsou upíří, vlkodlaci, duchové, mořské panny a všechny druhy, na které si vzpomeneš, by mohli souviset s anděly. Lidi neví, co vidí, ale to všechno by mohli jít jen jiné formy andělů."
Některé teorie Angely jsou dost bláznivé, ale vždycky stojí za zvážení.
"Super," říkám. "Teď se jdeme najíst."
"Počkej," říká. "Taky jsem našla něco o tvých vlasech."
"Mých vlasech?"
"Ta planoucí věc, o které jsi mi vyprávěla." Jde ke stolu a chytá blok. Obrací ho ke mně. "Jmenuje se to comae caelestis. Římané tuhle frázi popisují jako ´oslňující paprsky světla, které vycházejí z vlasů jako znamení, že je dotyčná osoba nebeské stvoření´."
"Cože? Tys tohle zjistila na internetu?" ptám se ohromeně a směju se. Kývá. Jako obvykle si Angela vzala kapičku informací a obrátila ji ve valoun zlata.
"Přála bych si, aby se mi to stalo," říká a kroutí si na prst roztouženě pramen jejích lesklých černých vlasů. "Vsadím se, že je to úžasné."
"Je to dost oslepující, víš? A taky si budeš muset nabarvit vlasy."
Krčí rameny, jako kdyby jí to neznělo tak špatně.
"A co máš pro mě tenhle týden ty?" ptá se.
"Co takhle něco o poslání?" To je velká věc. Něco, o čem jsme měli mluvit už mnohem dřív. Jenže se mi nechtělo, protože pak bychom museli mluvit i o mě. Ale teď jí říkám všechno, co vím. Dokonce vytahuju i můj andělský deník a ukazuju jí moje staré poznámky. Tajně doufám, že ve své nekonečné moudrosti už všechno o poslání ví.
"Definuj poslání," říká.
Nemám asi takové štěstí.
"Nejdřív mě dostaň z téhle věci." Ukazuju na šaty.
Pohybuje se kolem mě rychle. Uvolňuje a sundavá všechny tkaničky a šňůrky. Jdu do šatny a tam se převlékám zpátky do mého oblečení. Když vycházím, sedí u stolu a bubnuje tužkou o svůj poznámkový blok.
"Dobře," říká. "Mluv."
Sedám si naproti ní.
"Každý s andělskou krví má na zemi svoje poslání. Obvykle přichází v podobě vizí."
Zuřivě si dělá poznámky do svého bloku.
"Kdy vidíš ty vize?" ptá se.
"U každého je to jiné, ale většinou někdy mezi třinácti a dvaceti. Stane se to, když se začnou projevovat tvoje síly. Já dostala ty svoje minulý rok."
"A ty můžeš mít jenom jedno poslání?"
"Pokud vím, tak jo. Máma vždycky říká, že je jedna věc, kvůli které jsem na zemi, a kterou musím udělat."
"A co se stane, když to neuděláš?"
"Nevím," říkám.
"A co se stane, až ji dokončíš? Žiješ normální spokojený život?"
"Nevím," říkám znovu. Nejsem na to žádný odborník. "Máma mi nic z toho neřekla."
"A jaké je tvoje poslání?" ptá se a stále píše.
Zvedá svůj pohled, když nic neříkám. "Ach, to má být tajné?"
"Nevím. Jen je to osobní."
"To je v pořádku," říká. "Nemusíš mi to říkat."
Jenže já chci. Chci o tom mluvit s někým jiným, než jen s mojí mámou.
"Jde o Christiana Prescotta."
Pokládá tužku a její tvář vypadá tak překvapeně, že se skoro začínám smát.
"Christian Prescott?" opakuje, jako kdyby jí unikala pointa velmi hloupého vtipu.
"Vidím lesní požár a pak vidím Christiana, jak stojí mezi stromy. Myslím, že je mým posláním ho zachránit."
"Wow."
"Já vím."
Minutu je zticha.
"To je důvod, proč ses sem přestěhovala?" ptá se nakonec.
"Jo. Viděla jsem auto Christiana ve své vizi a přečetla jsem si SPZ. To je důvod proč jsme věděli, že máme jít sem."
"Wow."
"Můžeš to přestat říkat?"
"A kdy se to má stát?"
"Přála bych si to vědět. Asi někdy během sezóny požárů. To je všechno, co vím."
"Není divu, že jsi jím tak posedlá."
"Angie!"
"Ale no tak. Hypnotizuješ ho očima celou Britskou historii. Myslela jsem, že jsi jím okouzlená jako všichni ostatní ve škole. Jsem šťastná, že jsem zjistila, že máš k tomu dobrý důvod."
"Dobře, dost mluvení o andělských věcech," říkám. Vstávám a jdu ke dveřím. Jsem si jistá, že v tuhle chvíli mám barvu červené řepy. "Vystydnou nám lasagne."
"Ale ty ses mě nezeptala na moje poslání," říká.
Zastavuju se.
"Ty znáš svoje poslání?"
"No, až doteď jsem nevěděla, že to je moje poslání. Ale už tři roky sním s otevřenýma očima. Stále vidím tu samou věc znovu a znovu."
"Co je to? Pokud ti nevadí, že se ptám."
Najednou vypadá vážně.
"Ne, to je v pohodě," říká. "Je tam velký dvůr. Jdu přes něj rychle, skoro běžím, protože vím, že jdu pozdě. Kolem mě je spousta lidí. Mají batohy a šálky kávy, takže myslím, že je to kampus vysoké školy nebo tak něco. Je dopoledne. Jdu po kamenných schodech a na vrcholu stojí muž v šedém obleku. Pokládám mu ruku na rameno a on se otáčí."
Přestává mluvit a hledí do tmavého divadla, jako kdyby se ta vize právě odehrávala v její mysli.
"A?" pobízím ji.
Dívá se na mě, jako kdyby jí to bylo nepříjemné.
"Nevím. Myslím, že mu mám doručit nějakou zprávu. Jsou tam nějaká slova nebo věci, které mu musím sdělit, ale nikdy si na ně nevzpomenu."
"Přijdou k tobě v tu správnou chvíli," říkám.
Zním přesně jako moje matka.
...
Co mi na Angele přijde uklidňující, myslím si když se chystám do postele, je to, že mi připomíná, že v tom nejsem sama. Možná, že bych se neměla cítit tak sama, protože mám mámu a Jeffreyho. Jenže se cítím, jako kdybych byla jediný člověk na světě, který má čelit tomuto božskému poslání. Ale teď už ne. A Angela, navzdory jejímu všeznalství teorie o andělech, neví o svém poslání o moc víc, než já. Žádné množství výzkumů nebo zvláštních teorií jí v tom nemůže pomoct. Prostě musí čekat na odpovědi. Připadám si líp, když to vím. Jako kdyby toho už na mě nebylo tak moc.
"Hej, ty," říká máma a strká hlavu do mého pokoje. "Užila sis to s Angelou?" Její tvář je pečlivě neutrální, jako vždycky, když je řeč o Angele.
"Jo, dokončili jsme náš projekt. Zítra ho prezentujeme. Takže si myslím, že už se nebudeme scházet tak často, jako do teď."
"Dobře, aspoň budeme mít víc času na naše lekce létání."
"Úžasný," říkám bezvýrazně.
Mračí se. "Jsem ráda za Angelu." Přichází do mého pokoje a sedá si vedle mě na postel. "Myslím, že je dobré, že máš kamarádku, která je andělské krve."
"Vážně?"
"Přesně tak. Musíš jen být patrná, to je všechno."
"Přesně tak, protože každý ví, jaký chuligán Angela je."
"Máš pocit, že když jsi s Angelou, můžeš být sama sebou," říká. "Znám to. Ale lidé s andělskou krví se liší. Nejsou jako normální přátelé. Nikdy nevíš, jaké jsou jejich skutečné úmysly."
"Nejsi trochu paranoidní?"
"Jen si dej pozor," říká.
Vždyť ona Angelu ani nezná. Nebo její poslání. Neví jak je Angela zábavná, inteligentní a neví, kolik skvělých věcí jsem se od ní naučila.
"Mami," říkám váhavě. "Jak dlouho ti trvalo, než sis spojila všechny kousky a pochopila jsem svoje poslání? Kdy ses dozvěděla -myslím tím věděla jistě- co přesně musíš udělat?"
"Nedozvěděla." Její oči jsou po dobu několika sekund truchlivé. Pak se její výraz opět stává kontrolovaným a její tělo je ztuhlé.
Myslí si, že mi toho řekla až příliš mnoho. Nedá mi nic jiného než to, co už prozradila.
Vzdychám.
"Mami, proč mi to prostě nemůžeš říct?"
"Myslela jsem tím," pokračuje, jako kdyby ani neslyšela mojí otázku, "že jsem nikdy neměla absolutní jistotu, co musím udělat. Nikdy to nevíš jistě. Celý proces je obvykle dost intuitivní."
Slyším hlasitou hudbu, když Jeffrey otvírá dveře svého pokoje a slyším kroky jeho obrovských nohou, jak jde chodbou a pak pokračuje do koupelny. Když se dívám znovu na mámu, opět se na mě usmívá jako sluníčko.
"Něco z toho prostě budeš muset nechat na svojí víře," říká.
"Jo, já vím," říkám rezignovaně. Cítím, jako kdybych měla v krku knedlík. Chci se zeptat na tolik otázek. Ale ona mi na ně nikdy neodpoví. Nikdy mi nedovolí proniknout do tajemství světa andělů a já nechápu proč.
"Měla bych jít spát," říkám. "Zítra mám velkou prezentaci na historii."
"Dobře," říká.
Vypadá vyčerpaně. Má fialové kruhy pod očima. Dokonce si všímám pár jemných vrásek v koutcích očí, kterých jsem nikdy předtím neviděla. Mohly by se na ní teď projevovat známky středního věku, což je stále dost dobré, když si vezmu, že je jí sto osmnáct. Nikdy jsem jí ale neviděla tak strhanou.
"Jsi v pořádku?" ptám se. Pokládám jí ruku na tu její. Její kůže je studená a vlhká. To mě děsí.
"Je mi fajn." Tahá ruku z pod té mojí. "Jen to byl dlouhý týden."
Vstává a jde ke dveřím.
"Jsi připravená?" Sahá po vypínači.
"Jo."
"Dobrou noc," říká a vypíná světlo.
Za chvíli už stojí ve dveřích. Vidím její siluetu, která se rýsuje ve světle z chodby.
"Miluju tě, Claro," říká. "Nikdy na to nezapomeň, jo?"
Chce se mi plakat. Jak jsme se mohli za tak krátkou dobu tolik odcizit?
"Já tebe taky, mami."
Pak vychází ven a zavírá dveře. Zůstávám sama ve tmě.
...
"Ještě kabát," říká Angela. "Tvoje vlasy jsou tak ... nepoddajné!"
"Říkala jsem ti to," odpovídám.
Vysílá k mým vlasům další jedovatý mrak tužícího spreje. Kašlu. Když mi přestávají slzet oči, dívám se do zrcadla. Zírá na mě královna Alžběta. Nevypadá moc pobaveně.
"Myslím, že bychom měli dostat A."
"Tys o tom pochybovala?" říká Angela a tlačí si brýle blíž k nosu. "Já obstarávám mluvení, pamatuješ? Stačí, že budeš jen stát a vypadat pěkně."
"To se ti snadno řekne," nadávám. "Ty šaty musí vážit aspoň sto kilo."
Otáčí oči v sloup.
"Počkej chvíli," říkám. "Od kdy nosíš brýle? Máš perfektní zrak."
"Je to můj kostým. Ty hraješ královnu. Já hraju pilného studenta, co dostává samá áčka a který ví všechno o alžbětinském věku."
"Wow. Jsi nemocná, víš to?"
"Tak pojď," říká. "Za chvíli zvoní."
Ostatní studenti se za mnou otáčí, když kolem nich procházím, zatímco sleduju Angelu chodbou. Snažím se na ně usmívat, když si na mě ukazují a šeptají si. Zastavujeme přímo před dveřmi britské historie. Angela se otáčí a začíná si hrát s mými šaty.
"Pěknej límec," škádlí mě.
"Dlužíš mi."
"Počkej tady." Vypadá trošku nervózně. "Dám ti vědět."
Potom, co vklouzává do třídy, stojím v hale a poslouchám. Čekám a moje srdce najednou rychle buší. Slyším, jak Angela mluví a pak Erikson jí na to něco odpovídá. Třída se směje něčemu, co říká. Vidím tam přes malé obdélníkové okno, které je vedle dveří do třídy. Angela stojí před třídou a ukazuje na plakát, který vytvořila a kde je znázorněná časová osa života královny Alžběty. Chystá se mě uvést po smrti královny Marie. Každou chvíli. Zhluboka se nadechuji a snažím se stát rovně, i když mi to drtivá váha šatů ztěžuje.
Christian je tam. Vidím ho oknem. Sedí v první řadě a má položenou hlavu na rukách.
Má ten nejhezčí profil.
"Takže bez dalšího protahování," říká Angela konečně nahlas, "vám představuju Její královskou výsost královnu Alžbětu první z rodu Tudorovců, královnu Anglie a Irska ... Tuckere, otevři dveře."
Dveře se otevírají a já dělám krok do třídy. Snažím se udržet rovný postoj. Dávám si pozor, abych se nezhroutila pod váhou šatů a stavím se do přední části místnosti vedle Angely. Zdá se, že celá třída lapá po dechu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 26. dubna 2011 v 20:31 | Reagovat

Další půlka někdy zejtra odpoledne.. a možná bude večer další.. Uvidíme.. :-)

2 Barčus Barčus | 26. dubna 2011 v 21:09 | Reagovat

[1]: Dneská :)))

3 Janča Janča | 26. dubna 2011 v 21:17 | Reagovat

Jsem zvědavá na reakci Christiana :-) :-D

4 viki viki | 26. dubna 2011 v 22:06 | Reagovat

Děkuji za překlad !

5 Baruš Baruš | E-mail | 26. dubna 2011 v 22:21 | Reagovat

Krása Marti,dekuji! :-)  :-)  :-) Mam blbý tušení,že se z Angely ještě něco vyklube,když před ní Claru mamka varovala.Ale snad né! ;-)  :-D

6 Marti Marti | Web | 26. dubna 2011 v 23:13 | Reagovat

[2]: Jo tak to nestíham.. :-) Ale zejtra jí sem dam co nejdřív.. ;-)

7 Tina Tina | 27. dubna 2011 v 10:17 | Reagovat

[5]:Mě už nesedí tak nějak od začátku. Moc se vyptává a hodně toho o sobě neopatrně prozrazuje.
Díky za překlad, těším se dál :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama