Clockwork angel - 4.kapitola 2/2

30. května 2011 v 20:52 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 4 2/2

Místnost, do které vstoupili, byla dokonce ještě větší, než místnost, kde se konaly bály, kterou jí Will ukázal předtím. Byla delší než širší s dubovými obdélníkovými stoly, které se rozkládaly uprostřed a mizely až u protější zdi. Každý stůl byl osvětlen skleněnou lampou, která zářila bílým světlem. Od poloviny stěny se nahoru táhla galerie, kterou obklopovalo dřevěné zábradlí. Dalo se tam dostat pomocí spirálovitého schodiště po obou stranách místnosti. Police stály v řadě stejně daleko od sebe a vypadaly jako hlídky, které byly rozestavěné po obou stranách místnosti. Nahoře bylo polic úplně stejně. Knihy uvnitř byly skryté za kovovou zástěnou. Měla na sobě čtyři vnější barevná okna a kamenné lavice byly rozestaveny v pravidelných intervalech mezi regály.
Na jednom stojanu ležela neuvěřitelně tlustá kniha. Otevřená a zvoucí k sobě. Tessa k ní přešla. Myslela si, že to bude slovník, ale zjistila, že stránky jsou počmárané nečitelným písmem, ilustrované obrázky a místy jsou tam vyryté jí neznámé mapy.
"Tohle je Velká knihovna," řekl Will. "Každé společenství má svou knihovnu, ale tohle je na západě největší." Opřel se o dveře a zkřížil si paže na prsou. "Říkal jsem, že vám dám víc knih, ne?"
Tessa byla tak překvapená, že jí trvalo několik sekund, než zpracovala to, co jí právě řekl a dokázala mu odpovědět. "Všechny knihy jsou ale za mřížemi!" řekla. "Je to jako nějaký druh vězení pro knihy!"
Will se usmál. "Některé z těchhle knih jsou nebezpečné," řekl. "Je moudré být opatrný."
"Člověk musí být vždy opatrný, co se týče knih," řekla Tessa. "a toho, co je v nich. Slova mají tu moc nás změnit."
"Nejsem si jistý tím, že mě někdy změnila nějaká kniha," řekl Will. "No, je tu jeden svazek, který slibuje naučení postupu, jak ovládnout stádo ovcí a naučit je poslušnosti-"
"Jen velký hlupák by se vzpíral ovlivnění literaturou a poezií," řekla Tessa a rozhodla se nenechat ho dokončit divoce se rozvíjející konverzaci.
"Samozřejmě, proč by chtěl mít člověk celé stádo ovcí, co by ho poslouchalo už je jiná věc," dokončil svou výpověď Will. "Je tu něco, co byste si chtěla přečíst, slečno Grayová? Řekněte mi jméno a já se tu knihu pokusím kvůli vám vysvobodit z vězení."
"Myslíte si, že má tahle knihovna Široký, široký svět? Nebo Malé ženy?"
"Žádný z těch názvů jsem nikdy neslyšel," řekl Will. "Nemáme moc románů."
"Fajn, já chci román," řekla Tessa. "Nebo poezii. Knihy jsou na čtení, ne na ovládání zvířat."
Willovi se zaleskly oči. "Myslím, že tu bude někde kopie Alenky v Říši divů."
Tessa nakrčila nos. "Ale to je pro malé děti, ne?" řekla. "Nikdy se mi to moc nelíbilo. Vypadalo to spíš jako hromada nesmyslů."
Willovi oči byly tak neuvěřitelně modré. "Někdy je v nesmyslu spousta smyslu, když ho tam ale chcete najít."
Tessa si prohlédla známé svazky na polici a přitom s radostí přivítala starého přítele. "Oliver Twist!" zakřičela. "Máte nějaké další romány od Dickense?" Sepjala ruce. "Ach, máte Příběh dvou měst?"
"Tu blbost? Muži, kteří se nechávají připravit o hlavu kvůli lásce? Směšné." Will se odlepil od dveří a vydal se směrem k regálu, kde stála Tessa. Ukázal náhodně na obrovský počet knih kolem něj. "Ne, tady ale můžete najít celou řadu rad o tom, jak někomu useknout hlavu, pokud to budete někdy potřebovat. To je mnohem užitečnější."
"To nechci!" protestovala Tessa. "Nebudu nikdy někomu potřebovat useknout hlavu. A jaký účel má mít tu knihy, které ve skutečnosti nikdo nechce číst? Copak tu opravdu nemáte žádné další romány?"
"Ne, kromě Tajemství Lady Audley, a ta ve svém volném čase zabíjí démony." Will vylezl na jeden z žebříků a vytáhl z regálu knihu. "Najdu vám něco na čtení. Chytejte." Pustil jí na zem a Tessa se nemusela pohnout ani o píď, aby knížku chytila předtím, než spadne na zem.
Byl to velký čtvercový svazek vázaný v tmavě modrém sametu. Do sametu bylo něco vyryté. Symbol, který připomínal znak, který zdobil i Willovu kůži. Na přední straně byl stříbrně vyražený název: Kodex Temných lovců. Tessa se podívala na Willa. "Co to je?"
"Předpokládal jsem, že budete mít další otázky, co se týče Temných lovců, vzhledem k tomu, že v současné době přebýváte v našem sanctum sancotoru, jak bych tak řekl. Ta kniha by ti vám měla dát odpověď na všechno, co byste chtěla vědět - o nás, o naší historii a dokonce i o Podsvěťanech jako jste vy." Willův obličej byl najednou smrtelně vážný. "Ale buďte na ni opatrná. Je to šest set let stará kniha a je jediná kopie svého druhu. Její ztráta nebo poškození se podle zákona trestá smrtí."
Tessa odhodila knížku, jako kdyby hořela. "To nemyslíte vážně."
"Máte pravdu. Nemyslím." Will seskočil z žebříku a lehce přistál přímo před ní. "Vy vážně věříte všemu, co vám řeknu, viďte? Vypadám vážně tak důvěryhodně nebo jste prostě jen hrozně naivní?"
Místo odpovědi se na něj Tessa zamračila a odkráčela přes místnost k jedné z kamenných lavic uvnitř okenního výklenku. Sedla si a otevřela Kodex. Začala číst. Záměrně ignorovala Willa, který si sednul vedle ní. Cítila na sobě váhu jeho pohledu, zatímco četla.
Na první stránce knihy Nephilimů byl stejný obrazec, který vídala na tapisériích na chodbách. Anděl vystupující z jezera, držící v jedné ruce meč a v té druhé pohár. Pod obrázkem byla poznámka: Anděl Raziel a Nástroj smrti.
"Takhle to začalo," řekl Will vesele, jako kdyby zapomněl na skutečnost, že ho Tessa ignoruje. "Vyřknutí nějakého kouzla sem a trocha andělské krve tam a máte recept na nezničitelného lidského bojovníka. Nikdy nám neporozumíte jen díky četbě z knih, myslete na to. Je to ale začátek."
"Sotva člověk - spíš anděl pomsty," řekla Tessa tiše, když obracela stránky. Byly tam desítky fotografií andělů vyhozených z nebe, zanechávající za sebou své peří stejně, jako za sebou hvězda při svém pádu zanechává jiskry. Bylo tam víc obrázků anděla Raziela. Držel otevřenou knížku, na jejíchž stránkách znaky zářily jako oheň. Kolem něj klečeli muži, jaké viděla ve svých nočních můrách, chyběly jim oči a měli zašitá ústa. Byly tam i obrázky Temných lovců, kteří se oháněli meči, stejně jako andělští válečníci z nebe. Podívala se na Willa. "Takže tohle jste teda vy? Částečný anděl?"
Will neodpověděl. Díval se z okna přes jasné sklo. Tessa sledovala jeho pohled. Díval se na nádvoří před Společenstvím, obklopeném hradbami. Přes zamřížovaná vysoká železná vrata mohla zahlédnout kousek ulice venku, osvětlenou žlutým světlem z plynové lampy. Na vrcholu oblouku brány byl vytesaný nějaký nápis. Když se podívala líp, zjistila, že je napsaný pozpátku. Zamžourala, aby ho mohla rozluštit.
"Pulvis et umbra sumus. Je to verš z Horaceho. Prach jsi a v prach se obrátíš. To sedí, nemyslíte?" řekl Will. "Nemáme moc dlouhou životnost. Zabíjíme démony. Jeden má holt tendenci zemřít mladý a pak spálí naše těla - prach prachu, v pravém slova smyslu. Pak zmizíme do stínů historie. Ani jediné písmeno na stránce jakékoliv pozemské knihy světu nepřipomene, že jsme kdy vůbec existovali."
Tessa se na něj podívala. Měl na sobě zrovna ten výraz, který shledávala tak zvláštním a nečitelným - pobavení, které nedosáhlo až k povrchu jeho rysů, jako kdyby mu přišlo všechno na světě nekonečně tragické, ale zároveň i zábavné.
Napadlo jí, co z něj udělalo takového člověka, kde přišel ke svému temnému humoru. Byli to vlastnosti, se kterými se nesetkala u žádných dalších Temných lovců, i když jich bylo málo. Možná to bylo něco, co se naučil od svých rodičů - ale jakých rodičů?
"Copak nemáte nikdy strach?" řekla tiše. "Z toho co je tam veku - že by to mohlo přijít sem?"
"Máte na mysli démony a další nepříjemnosti?" zeptal se Will, i když si Tessa nebyla jistá, jestli to bylo zrovna to, co měla na mysli. Mluvila spíš obecně o zlu na světě. Položil ruku na zeď. "Malta, která spojuje tyhle kameny, byla smíšená s krví Temných lovců. Každý kousek dřeva je vytesán ze dřeva stromu jeřábu. Každý hřebík stejně jako kladivo, které ho zatloukalo, aby udržel trámy pohromadě, je vyroben ze stříbra, železa nebo jantaru. Tohle místo bývala kdysi posvátná země a je obklopená nádvořím. Přední dveře jdou otevřít pouze někým, kdo vlastní krev Temných lovců. Pro každého jiného, je tohle místo navždy uzamčeno. Tahle budova je tvrz. Takže ne, nemám strach."
"Ale proč žijete v pevnosti?" Na jeho překvapený pohled to trochu upřesnila. "Vy zjevně nejste příbuzný se Charlotte a Henrym, jsou sotva dost staří na to, aby vás mohli adoptovat, a ne všichni mladí Temní lovci musí žít tady. Určitě je vás víc, než jen vy, Jessamine­-"
"A Jem," připomněl jí Will.
"Ano, ale - víte, co myslím. Proč nežijete se svými rodinami?"
"Nikdo z nás už nemá rodiče. Ty Jessamininy zemřely při požáru, Jemovi - Jem ušel velmi, velmi dlouhou vzdálenost, aby tu mohl žít potom, co byli jeho rodiče zavražděni démony. Podle našeho práva je Společenství odpovědné za Temné lovce bez rodičů do osmnácti let."
"Takže jste rodina jeden druhého."
"Pokud si to takhle musíte idealizovat, tak předpokládám, že ano - všichni pod střechou Společenství jsme bratři a sestry. I vy, slečno Grayová, ovšem jen dočasně."
"V tom případě," řekla Tessa a cítila, jak se jí do tváře rozlétá horko, "myslím, že bych byla radši, kdybyste mi říkal křestním jménem, stejně jako to děláte se slečnou Lovelaceovou."
Will se na ní podíval. Pomalu a zasmušile, pak se usmál. Jeho modré oči se rozzářily, když se smál.
"Pak musíš udělat to samé ty pro mě," řekl. "Tesso."
Nikdy dřív nepřemýšlela nad svým jménem, ale když ho vyslovil on, bylo to, jako kdyby ho slyšela poprvé - tvrdé T, dvojité S znělo jako pohlazení. Vyslovil ho způsobem, ze kterého se jí zastavil dech. Dýchala krátce, když tiše řekla: "Wille."
"Ano?" V očích se mu objevily světýlka pobavení.
S hrůzou si Tessa uvědomila, že vyslovila jeho jméno jenom proto, že chtěla vědět jak z ní. Neměla připravenou žádnou otázku. Rychle řekla: "Jak ses to naučil - myslím tím, jak ses naučil bojovat? Kreslení magických znaků a zbytek toho všeho?"
Will se usmál. "Měli jsme učitele, který nás trénoval jak psychicky, tak fyzicky - odešel do Idris a Charlotte hledá nějakého náhradního- spolu s Charlotte, která se stará o naší výuku historie a starověkých jazyků.
"Takže je to tvoje vychovatelka?"
Očima Willa přešlo temné pobavení. "Dalo by se to tak říct. Ale být tebou, raději bych nikdy neříkal Charlotte vychovatelka, pokud chceš, aby ti zůstaly všechny končetiny. Nemůžeš se na ní takhle dívat, naše Charlotte je dost zručná v zacházení různými zbraněmi."
Tessa zamrkala překvapením. "To nemyslíš vážně. Charlotte nebojuje, ne? Ne způsobem, jakým to dělal Henry."
"Samozřejmě, že ano. Proč by ne?"
"Protože je to žena," řekla Tessa.
"To byla i Boadicea."
"Kdo?"
"Vznešená královna Boadicea, oháněla se oštěpem v ruce a házela okolo sebe pohledy podobné těm lvím-" Will se odmlčel, když viděl nechápající tvář Tessy. Zazubil se. "Nic? Jsi v Anglii, tohle bys měla vědět. Připomeň mi, abych ti našel knížku o ní. Tak podívej, byla to velmi silná královna bojovnice. Když jí nakonec porazili, vzala si raději jed, než aby se nechala zajmout Římany. Byla statečnější, než jakýkoliv jiný člověk na téhle planetě. Myslím si, že jí je Charlotte v hodně věcech podobná, i když je poněkud menší než byla ona."
"Ale nemůže v tom být moc dobrá, ne? Myslím tím, že ženy přece nemají tu samou povahu jako vy."
"Jakou povahu máš na mysli?"
"Krvežíznivost, myslím," řekla Tessa po chvíli. "Divokost. Povahu válečníka."
"Viděl jsem tě mávat pilou na Temné sestry," připomněl jí Will. "A pokud si dobře vzpomínám, tajemství lady Audley bylo to, že byla ve skutečnosti vražedkyně."
"Takže jsi to četl!" Tessa nemohla skrýt své potěšení.
Díval se na ní pobaveně. "Dávám přednost Stezce hada. Je tam víc dobrodružství a míň domácích dramat. Ale nic z toho není tak dobré jako Měsíční kámen. Četla jsi Collinse?"
"Zbožňuju Wilkie Collinse," vykřikla Tessa. "Ach - Armadale! A Žena v bílém ... Ty se mi směješ?"
"Vůbec ne tobě," řekl Will s úsměvem, "spíš díky tobě. Nikdy dřív jsem neviděl nikoho, kdo by byl tak nadšený z knížek. Myslíš si, že jsou to diamanty."
"No, a nejsou? Je na světě něco, co bys miloval tolik jako knížky? A neříkej věci jako "hádky" nebo "tenis" nebo něco podobně hloupého."
"Dobrý boře," řekl s předstíranou hrůzou, "už mě máš úplně přečteného."
"Každý má něco, bez čeho nemůže žít. Zjistím, co je to pro tebe. Už třeba vím, že nikdy nemáš strach." Chtěla, aby to vyznělo lehce, ale při pohledu na jeho tvář se její hlas nejistě vytratil. Díval se na ní se zvláštní vytrvalostí. Jeho oči byly stejně tmavé jako samet na vazbě knihy, kterou držela. Přejel pohledem přes její tvář, po krku až dolů k pasu, kde opět zvedl oči k jejímu obličeji. Setrval jí očima na ústech.
Tesse se rozbušilo srdce, jako kdyby běžela nahoru po schodech. Bolelo jí v hrudi, jako kdyby měla hlad nebo žízeň. Bylo tam něco, co chtěla, ale neměla nejmenší tušení co-
"Už je pozdě," řekl Will náhle a odvrátil od ní zrak. "Měl bych ti ukázat cestu zpátky do tvého pokoje."
"Já-" Tessa chtěla začít protestovat, ale nebyl k tomu žádný důvod. Měl pravdu. Bylo pozdě. Přes skleněnou tabuli okna byly venku vidět hvězdy. Zvedla se na nohy a přitiskla si knihu k hrudi. Šla za Willem na chodbu.
"Existuje několik triků k tomu, jak si zapamatovat cestu skrz Společenství. Měla bych tě je naučit," řekl a stále se na ní nedíval. V jeho postoji bylo najednou něco zvláštně nesmělého. Něco, co tam ještě před chvíli nebylo. Jako kdyby ho Tessa něčím urazila. "Ale co to mohlo být? "Způsoby, jak identifikovat jednotlivé dveře a otáčení-" odmlčel se. Tessa viděla, jak k nim někdo přichází chodbou. Byla to Sophie. Pod jednou rukou měla zastrčený košík s prádlem. Když uviděla Tessu a Willa, zastavila se. Její výraz byl čím dál tím víc obezřetný.
"Sophie!" Willova nesmělost se změnila v zlomyslnost. "Už jsi skončila s nezbytným úklidem mého pokoje?"
"Je hotový." Sophie neopětovala jeho úsměv. "Byl odporně špinavý. Doufám, že v budoucnosti upustíš od odhazování kousků mrtvých démonů po domě."
Tessa otevřela ústa dokořán. Jak mohla Sophie takhle mluvit s Willem? Byla jen služka a on - i když byl mladší než ona - byl gentleman.
Ale Will vypadal, že mu to nevadí. "Je to část tvé práce, mladá Sophie."
"Zdá se, že pan Branwell a pan Carstairs nemají problémy s tím, očistit si boty před vstupem do domu," řekla Sophie a přesunula svůj temný pohled z Willa na Tessu. "Možná bys mohl následovat jejich příklad a poučit se z toho."
"Možná," řekl Will. "Ale pochybuju o tom."
Sophie se zamračila a vyrazila chodbou pryč od nich. Ramena měla napnutá rozhořčením.
Tessa se na Willa podívala v němém úžasu. "Co to bylo?"
Will líně pokrčil rameny. "Sophie předstírá, že mě nemá ráda."
"Nemá ráda? Ona tě nenávidí!" Za jiných okolností by se Willa zeptala, jestli se se Sophií rozešli, ale páni nechodili se služkami. Pokud by je totiž shledali neuspokojivými, mohli je vyhodit. "Stalo - stalo se mezi vámi něco?"
"Tesso," řekl Will s přehnanou trpělivostí. "Stačilo. Jsou tu věci, které ty prostě nikdy nepochopíš."
Pokud existovala věc, kterou Tessa nenáviděla nejvíc na světě, byla to ta, když jí někdo řekl, že něco nemůže pochopit. Protože byla mladá, protože to byla dívka - pro tisíc důvodů, které zřejmě nikdy v životě nebyly ten pravý důvod, proč jí někdo něco nevysvětlil. Tvrdohlavě vystrčila bradu. "Nepochopím, když mi to neřekneš. Ale pak bych ti musela říct, že to vypadá, jako že tě nenávidí, protože si jí udělal něco strašného."
Willův výraz potemněl. "Můžeš si myslet, co chceš. Nic o mně nevíš."
"Vím, že tě nebaví dávat na jednoduché otázky jednoduché odpovědi. Vím, že je ti pravděpodobně něco kolem sedmnácti. Vím, že máš rád Tennysona - citovals ho v Temném domě a teď znovu. Vím, že jsi sirotek jako já-"
"Nikdy jsem neřekl, že jsem sirotek." Will mluvil s nečekanou divokostí. "A hnusí se mi poezie. Takže jak to vypadá, opravdu o mě nic nevíš, nebo snad jo?"
S tím se otočil a odešel.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Norakiss Norakiss | 30. května 2011 v 21:38 | Reagovat

moc díky :)

2 Petaaa Petaaa | 30. května 2011 v 22:13 | Reagovat

pěkná kapitolka, už se těším na další :-)

3 jitush jitush | 30. května 2011 v 22:23 | Reagovat

super, moc dekuju

4 iv iv | 30. května 2011 v 23:16 | Reagovat

díky

5 Lola Lola | 31. května 2011 v 14:43 | Reagovat

krása..:-)

6 dm dm | 31. května 2011 v 19:42 | Reagovat

Ahoj, překlady jsou pěkné, ale rád bych se zeptal: nedělal ti ještě nikdo problémy kvůli autorským právům? Taky bych chtěl přeložit pár knížek, které v češtině nikdy nevyšly, a právě kvůli tomu se bojím něco takhle zveřejňovat...

7 Marti Marti | Web | 31. května 2011 v 19:56 | Reagovat

[6]: čauky.. problémy by ti mohl dělat někdo jenom tehdy, když by knížka už v češtině byla vyšlá.. Pak se na ní vztahuje půlroční doba hájení.. Jinak o ničem nevim..

8 xhex xhex | 31. května 2011 v 20:12 | Reagovat

přibude dnaska něco?

9 Marti Marti | Web | 31. května 2011 v 20:31 | Reagovat

[8]: ted sem se vrátila domů a du na to.. Tak nejspíš jo ale až hodně dlouho..

10 hekate hekate | 31. května 2011 v 23:26 | Reagovat

[6]:Tiež prekladám a zatiaľ proti tomu nikto nič nemal, ale keby ano stačí keď to budeš sprístupňovať na heslo ktoré pošleš záujemcom o preklad. Tedáá aspom tak sa to robí, či sa to môže, to je druhá vec. 8-)

11 ivana ivana | 1. června 2011 v 6:45 | Reagovat

[10]: a aj zverejňuješ svoje preklady ? alebo máš nejaký blog ?

12 hekate hekate | 1. června 2011 v 23:30 | Reagovat

[11]:Preklady normálne zverejňujem na jednom blogu, ale iba tie veci pri ktorých by sme sa oficiálneho prekladu asi nikdy nedočkali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama