Nadpozemský - 12.kapitola 1/2

1. května 2011 v 13:42 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
KAPITOLA 12
SKLAPNI A TANCUJ

Od pondělí se začíná všechno vracet k normálu. Procházím chodbami Jacksonské střední a potkávám stejné studenty, navštěvuju stejné nudné třídy (samozřejmě s vyjímou Britských dějin, kde spolu Christian a Brady dělali prezentaci na Williama Wallace a já se bavila představou Christiana v kiltu) a brzy se Černé křídlo zdá jen jako špatný sen. Cítím se v bezpečí.
Přesto jsem se rozhodla, že musím začít brát celou tu věc s posláním mnohem vážněji. Žádné další hraní na to, že jsem jenom normální holka. Nejsem. Mám andělskou krev. Mám práci. Musím nechat toho fňukání, přestat ztrácet čas a skončit s neustálými dohady. Prostě to musím udělat.
Takže ve středu po škole doháním Christiana u jeho skříňky. Jdu za ním a chytám ho za rameno. Projíždí mnou pocit eufórie a zasahuje mě jako rána proudem. Otáčí se a utkvívá na mě svýma zelenýma očima. Nevypadá, jako kdyby měl náladu si povídat.
"Čau, Claro," říká. "Můžu ti nějak pomoct?"
"Myslela jsem, že bych spíš já mohla pomoct tobě. Všimla jsem si, žes minulý týden chyběl na hodině."
"Můj strýc mě vzal kempovat."
"Chceš si půjčit moje poznámky z Britské historie?"
"Jasně, poznámky by se mi hodily," říká, jako kdyby mu byla Britská historie ukradená, ale chce být ke mně zdvořilý. Nechová se jako obvykle. Žádné vtipy, žádné narážky a žádná lehká frajírovská chůze. Pod očima má kruhy.
Podávám mu svoje poznámky. Ve chvíli, kdy si ho ode mě bere, kolem nás prochází skupinka populárních holek - kamarádek Kay. Šeptají si a hází po něm znechucené pohledy. Svěšuje ramena.
"Zapomenou na to," říkám mu. "Dneska jsi sice titulní článek v jejich novinkách, ale dej tomu ještě týden. Usadí se to."
"Jo? A jak to, že toho o tom tolik víš?"
"Och, vždyť víš. Jsem královna jejich mlýnku na drby. Od té doby co jsem sem přišla to vypadá tak, že o mě každý týden vychází nejmíň jeden novej drb. Mluví se o mně jako o té nové holce, myslím. Slyšel jsi o tom, že jsem svedla basketbalového trenéra? Ten je můj oblíbený."
"Pomluvy o mně ale nejsou pravda," říká Christian rozhořčeně. "Rozešel jsem se s Kay, protože jsem neměl jinou možnost."
"Och. Z mojí vlastní zkušenosti pomluvy většinou nejsou-"
"Snažil jsem se udělat správnou věc. Nemohl jsem být tím, co potřebovala a tak jsem jen chtěl udělat to, co je správné," říká a divokost v jeho očích mi připomíná, jak vypadá v mojí vizi. Je to kombinace vášnivosti a zranitelnosti. I když je to nemožné, je díky tomu ještě žhavější.
"Tohle opravdu není moje věc," říkám.
"Nevěděl jsem, že to dopadne takhle."
Stojíme na chodbě a ostatní studenti kolem nás procházejí. Na zdi, prakticky přímo nad hlavou Christiana visí plakát, který oznamuje ples. MYTICKÁ LÁSKA, píše se tam jasně modrými písmeny. Sobota, od sedmi do půlnoci. Mytická láska.
Moje mysl náhle běží rychlostí miliony kilometrů za hodinu, jako kdybych byla na Kole osudu. Pak se zastavuje.
"Nechceš jít se mnou na ples?" vybreptnu.
"Cože?"
"Nemám rande na ples a nemáš ho ani ty, takže bychom možná mohli jít spolu."
Dívá se na mě. Kdyby moje srdce bilo ještě o něco málo rychleji, asi bych omdlela. Snažím se zachovat si chladnou hlavu. Snažím se vypadat lhostejně, jako když by mi řekl ne, nebude to pro mě až tak velký problém.
"Nikdo se tě nezeptal?" ptá se.
Proč se na tohle všichni ptají? "Ne."
V jeho očích se objevují světýlka. "Jasně, proč ne? Rande s královnou Alžbětou." Usmívá se.
Nemůžu si pomoct a vracím mu úsměv zpátky. "Zřejmě je to v sobotu, od sedmi do půlnoci." Ukazuju na plakát. Otáčí se a prohlíží si ho.
"Ani nevím, kde tě mám vyzvednout," říká. Rychle mu diktuju svojí adresu a začínám s vysvětlováním, jak se tam dostane. Zastavuje mě, když dělá tu věc, kdy se zároveň směje a vydechuje. Vrtí hlavou a sahá do skříňky. Vytahává pero. Pak mě chytá za zápěstí a v mém zátylku se okamžitě objevují elektrické jiskřičky tepla.
"Napiš mi svojí adresu," říká. Rozevírá mi prsty a píše mi zelenou barvou přes dlaň jeho e-mail.
"Dobře," říkám a můj hlas je najednou směšně vysoký a třesoucí se. Do obličeje mi spadá pramen vlasů a já si ho odhrnuju za ucho.
Zavírá svoje pero a hází si batoh přes rameno. "V sedm?"
"Dobře," říkám znovu. Zdá se, že mě jeho jediný dotek dostal do stavu, kdy ze sebe nejsem schopná dostat víc než jedno slovo. Možná, že měla Angela pravdu. Třeba to, jak jsme se v mé vizi drželi za ruce znamená, že část mého poslání je ta, že se tenhle opravdu žhavej kluk stane mým přítelem. To by nebylo špatné.
"Dobře, musím jít," říká a vytrhuje mě z mého snění.
Jeho ústa se vytahují do toho pokřiveného úsměvu, na který balí všechny holky. Najednou vypadá, jako kdyby byl zase sám sebou a na tu věc s Kay zapomněl. Alespoň pro tuhle chvíli.
"Uvidíme se v sobotu," říká.
"Jo, uvidíme se pak."
Když odchází, zavírám ruku v pěst, kolem jeho e-mailové adresy. Jsem génius, myslím si. Tohle je geniální plán.
Jdu na ples s Christianem Prescottem.
...
Máma znovu pláče. Stojím před velkým zrcadlem v jejím pokoji a chybí už jen pár minut do sedmi hodin večer a do začátku plesu. Máma pláče, teda vzlyká. Pláč by byl pro ni příliš nedůstojný, jenže slzy se jí rozlévají po tváři. Je to znepokojivé. V jednu chvíli mi pomáhá vplést do vlasů dva stříbrné pásky, abych vypadala ještě víc řecky, jak řekla a v té další sedí na okraji svojí postele a tiše pláče.
"Mami," říkám bezmocně.
"Jsem za tebe tak šťastná," říká a v rozpacích popotahuje.
"Správně. Šťastná." Nemůžu si pomoct, ale mám dost alarmující pocit, že se poslední dobou pomalu hroutí. "Dej se trochu dohromady, jo? Bude tu každou chvíli."
Usmívá se.
"Silver Avalanche přijíždí na příjezdovou cestu," volá na nás Jeffrey z přízemí. Máma vstává.
"Zůstaň tady," říká a otírá si oči. "Vždycky je pro něj lepší, když si na tebe počká."
Jdu k oknu a skrytá sleduju, jak Christian vystupuje a jde pomalu zahradou k domu. Rovná si kravatu a přejíždí si rukou rozcuchané vlasy těsně předtím, než přichází ke dveřím. Věnuju si poslední pohled v zrcadle. Téma Mytická láska mě přivedl na myšlenku mýtů o bozích a bohyních. Druh bohů, jako byl třeba Hercules. Na to jsou moje Řeckem inspirované šaty perfektní. Nechávám si vlasy viset na zádech ve volných vlnách, takže mi nenarušují styl. Brzy si je budu muset nabarvit znovu. Už se začínají ukazovat zlaté kořínky mých vlasů.
"Tady jí máme," říká máma, když se objevuju v horní části schodiště. Ona i Christian se na mě dívají. Usmívám se a opatrně sestupuju po schodech.
"Páni," říká Christian, když zastavuju před ním. Přejíždí mě pohledem od hlavy až k patě. "Nádhera."
Nejsem si jistá, jestli mluví o mě nebo o šatech. Tak jako tak to beru.
Má na sobě elegantní černý oblek se stříbrnou vestou a kravatou, bílou košili a manžetové knoflíčky. Je, jedním slovem, k sežrání. Dokonce ani máma od něj nemůže odtrhnout oči.
"Vypadáš skvěle," říkám.
"Christian mi říkal, že žije blízko odsud," říká máma a oči jí jiskří. Na tváři už není ani stopy po dřívějších slzách. "Říkal jsi tři míle přímo na východ od nás?"
"Plus, mínus," říká a stále se na mě dívá. "Když se to vezme vzdušnou čarou."
"Máš bratry nebo sestry?" ptá se.
"Ne, jsem jenom já."
"Měli bychom jít," říkám, protože mám pocit, že se máma snaží zjistit, jestli moje vize nakonec dopadne tím, že skončíme spolu. Obávám se ale, že ho tím spíš děsí.
"Vypadáte spolu tak nádherně," říká máma. "Můžu vás vyfotit?"
"Jasně," říká Christian.
Běží do kanceláře pro foťák. Christian a já na ní čekáme v tichosti. Voní úžasně. Je to nádherná směs vůně mýdla, kolínské a něčeho z něj. Feromony, myslím. Vypadá to ale, že je to něco mnohem jednoduššího než chemie.
Usmívám se na něj. "Díky za trpělivost. Víš, jaký umí být mámy."
Neodpovídá. Zajímalo by mě, jestli někdy během dnešního večera budeme mít šanci udělat nějaký pokrok. Pak se vrací moje máma a staví nás před dveře, zatímco dělá naší fotku. Christian mě objímá rukou a lehce se dotýká středu mých zad. Prochází mnou drobný třes. Když se dotkneme, něco se mezi námi děje. Něco, co nedokážu vysvětlit, ale nutí mě to cítit se slabě a silně současně, jsem si vědoma krve, která se pohybuje v mých žilách a pohybu vzduchu dovnitř a ven z mých plic. Je to, jako kdyby moje tělo rozpoznávalo to jeho. Nevím co to znamená, ale líbí se mi to.
"Ach, zapomněla jsem," říkám potom, co blesk na foťáku zhasíná. "Mám pro tebe kytku do klopy."
Běžím do kuchyně a vyndavám jí z lednice. "Tady," říkám a jdu zpátky. Dělám krok k němu a zapíchávám mu kytku -jedna bílá růže s kouskem zeleně- do klopy. Píchám se do prstu špendlíkem.
"Au," říká a mrká, jako kdyby měl propíchnutý prst on a ne já. Držím svůj prst nahoře, protože se mi na něm vytváří kapička krve.
Christian bere mojí ruku do svých a kontroluje jí. Vydává ze sebe úlevný povzdech. Tak na tohle bych si zvykla.
"Myslíš, že to přežiješ?" ptá se a dívá se mi do očí. Musím je zavřít, abych uklidnila svůj roztřesený dech.
"Myslím, že jo. Už to nekrvácí." Beru si od mámy náplast a dávám si jí na krvavý prst. Dávám si pozor, abych si neušpinila šaty.
"Zkusme to znovu," říkám a tentokrát se k němu skláním blízko. Náš dech se mísí, když mu pečlivě připínám kytku na klopu. Mám stejný pocit, jako když jsme leželi ve sněhu na lyžařském kopci a já na sobě cítila jeho dech. Mohla bych se jen předklonit a dát mu pusu. Před mámou. Dělám rychlý krok zpět a myslím na to, že věci dnes večer dopadnou buď výborně anebo příšerně.
"Díky," říká a dívá se dolů na mé dílo. "Mám pro tebe taky jednu, ale mám jí v autě." Obrací se k mámě. "Těšilo mě paní Gardner."
"Prosím, říkej mi Maggie."
Srdečně kývá.
"Buď doma před půlnocí," dodává. Zírám na ni. To nemůže myslet vážně. Vždyť před půlnocí ani nekončí ples.
"Půjdeme?" ptá se Christian předtím, než ze sebe dokážu vytlačit nějaký rozumný argument. Napřahuje ke mně rámě a já se do něj zavěšuju.
"Půjdeme," odpovídám a pak odtamtud odcházíme.
...
U vchodu do muzea umění v Jacksonu, kde se koná ples, dávají dívkám jemné věnce z vavřínů s namalovanými stříbrnými listy a kluci dostávají dlouhé šerpy z bílé látky, které si dávají přes rameno jejich smokingů. Styl tógy. Teď, když oficiálně vypadáme jako staří Řekové, máme dovoleno vstoupit do haly, kde už je ples v plném proudu.
"Nevyfotíme se nejdřív?" říká Christian. "Ta fronta nevypadá moc dlouhá."
"Jasně."
Když si razíme cestu přes parket, začíná hrát pomalá písnička. Sleduju, jak Jason Lovett žádá Wendy o tanec. Vypadá jako princezna v mých růžových šatech. Kývá na něj a pak okolo sebe dávají své paže a začínají se nešikovně pohybovat na hudbu. Je to roztomilé. Také vidím Tuckera, jak v rohu tančí s nějakou zrzkou, kterou neznám. Vidí mě. Skoro na mě začíná mávat, když si všímá Christiana. Jeho oči těkají tam a zpět mezi námi, jako kdyby se snažil zjistit co se stalo od minulé soboty, kdy jsem mu říkala, že nemám rande na ples.
"Dobře vy dva, jste na řadě," říká fotograf. Christian a já vstupujeme na platformu, kterou tu postavili. Christian si stoupá za mě a objímá mě zezadu rukama, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc. Usmívám se. Fotoaparát bliká.
"Pojď si zatancovat," říká Christian.
Najednou šťastná ho následuju na taneční parket, který je zakrytý v mlze a posypaný bílými růžemi. Bere mě za ruku a točí se mnou. Pak mě chytá do rukou. Pořád drží moje dlaně lehce v těch svých. Cítím se, jako kdyby mnou procházeli elektrické impulzy. Je to skoro jako kdybych si dala injekci espressa.
"Takže umíš tancovat," říkám, když se obratně hýbeme davem.
"Trochu." Šklebí se. Opravdu ví, jak vést. Uvolňuju se a nechávám ho, aby mě vedl kamkoliv chce. Dívám se na jeho tvář místo toho, abych se dívala na nohy. Tančíme přes mlhu a růže a cítím, jak nás lidé pozorují.
Šlapu mu na nohu. Podruhé. A to jsem si říkala, že jsem dobrá tanečnice.
Snažím se na něj moc nezírat. Někdy je pro mě pořád šok vidět ho zepředu. Připomíná mi to příběh, který mi vyprávěla máma. O sochařovi, jehož socha náhle ožila. Přesně takhle se teď cítím s Christianem. Je živý takovým způsob, jaký se zdá nemožný. Jako kdyby ožil ze skic, které jsem nakreslila, když jsem měla poprvé vizi. Z mých snů.
Ale tohle není pohádka, připomínám si. Jsem tu kvůli svému poslání. Musím se snažit pochopit, co nás spolu přivede do lesa.
"Takže, říkal jsi, že tě tvůj strýc vzal kempovat? Byl ten kemp blízko?" ptám se.
Vypadá zmateně. "Uh, bylo to v Tetonu. Takové odlehlé místo."
"Takže jste tam neřídili?"
"Ne, šli jsme pěšky." Pořád je rozhozený z mého výběru tématu.
"Ptám se, protože bych ráda letos v létě šla do nějakého kempu. Chci zkusit pěší turistiku. Spaní pod širákem. Tohle jsem v Kalifornii nikdy nedělala."
"Tak potom ses přestěhovala na správné místo," říká. "Existují celé knížky napsané o úžasných místech k tábořišti tady."
Zajímalo by mě, jestli spolu pojedeme do jednoho z těch kempů, když začne lesní požár.
Tančíme a těsně po závěrečném refrému píseň končí. Děláme od sebe trochu rozpačitě krok zpět.
"Víš, na co mám vážně chuť?" říkám a prolomuju tím mlčení. "Na punč."
Razíme si cestu ke stolu s občerstvením a hromadou řeckých oliv, sušenek a trochou sýru Feta, který je na malých plastových tácech. Neberu si toho hodně, protože si nejsem jistá, co mi to udělá s dechem. Nacházíme prázdný stůl a sedáme si. Vidím Angelu, která je ve víru tance s vysokým, blonďatým klukem, kterého jsem několikrát viděla na chodbě ve škole. Myslím, že je jeho jméno Tyler. Krvavě rudé šaty, které jí máma ušila, na ní vypadají fantasticky. Zlaté oči má olemované černou tužkou na očích. Linky má prodloužené až do koutků očí, jako to nosili staroegypťané. Pokud je tenhle ples o Mytické lásce, pak ona je určitě bohyně. Jenže ona je typ bohyně, která požaduje krvavé oběti. Na okamžik se naše pohledy střetávají a ona mi rychle ukazuje zdvižený palec. Pak opět svádivě tančí kolem kluka, který tam jen tak stojí a houpe se do rytmu hudby.
"Přátelíš se s Angelou?" ptá se Christian.
"Jo."
"Ona je dost vášnivá."
"Nejsi první, kdo mi to říká," říkám se smíchem, protože on nemá nejmenší představu, jak bláznivě vášnivá Angela dokáže být. Neslyšel ji diskutovat o schopnosti Intangere číst myšlenky. "Myslím, že lidi zastrašuje tím, jak je chytrá. Stejně jako lidi zastrašuješ ty-" odmlčuju se.
"Co? Myslíš si, že lidi zastrašuju? Proč?"
"Protože jsi tak ... perfektní a populární a všechno na co sáhneš ti jde."
"Perfektní," posmívá se mi. Věnuje mi pohled, který mě uvádí do rozpaků.
"Je to vlastně dost otravné."
Směje se. Pak se naklání přes stůl a chytá mě za ruku, čímž způsobuje, že se všechny moje nervy rozsvěcují.
"Věř mi, nejsem dokonalý," říká.
Od téhle chvíle jdou věci opravdu skvěle. Christian je ukázkový partner. Je okouzlující, pozorný a ohleduplný. Nemluvě o tom, že je to zosobněný bůh žhavosti. Na chvíli zapomínám na moje poslání. Jen tancuju. Nechávám se naplnit pocitem vzájemné přitažlivosti, kterým mě jeho blízkost naplňuje tak, až všechno ostatní mizí. Tohle je určitě nejlepší chvíle mého života.
Dokud se neukazuje Kay. Samozřejmě je nádherná v jejích levandulových krajkových šatech, které jí spadají dolů po ramenou a zvýrazňují její útlý pas. Její tmavé vlasy má sepnuté do culíku, z kterého jí volně na zadní stranu krku padají kudrliny. Má ve vlasech něco, co je dělá lehčími a lesklejšími. Na rukách má saténové rukavice, kterými drží svoje rande kolem pasu. Když vstupuje, každého bije do očí, jak si tohle užívá. Naším směrem nevěnuje ani jediný pohled. Táhne svého partnera na taneční parket, kde právě začíná hrát další pomalá hudba.
Christian si mě přitahuje blíž. Naše těla se setkávají. Moje hlava perfektně pasuje do křivky jeho ramena. Nemůžu si pomoct. Zavírám oči a zhluboka se nadechuju. Najednou dostávám vizi silnější, než když kdy dřív.
...
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lil Lil | 1. května 2011 v 14:51 | Reagovat

wow super... sem zvedava jak to dopadne... prosim prosim, bude jeste dneska jedna? prosim prosim smutne koukam:-)

2 Jess Jess | 1. května 2011 v 14:52 | Reagovat

jj prosim dalsi cast :-(  ;-)

3 zui* zui* | Web | 1. května 2011 v 15:18 | Reagovat

zase konec v tom nejlepším :D

4 lucia lucia | Web | 1. května 2011 v 15:52 | Reagovat

jj zese v tom najlsepsom :D ja tiez dufam ze bude dnaska este kapitola a som zvedava kedy uz bude ten poziar :) inak kolko ma kniha kapitol??? :-)  :-)

5 Marti Marti | Web | 1. května 2011 v 16:14 | Reagovat

[4]: Kapitolek je 22.. Teď sme za půlkou.. :-)
Jináč další kapča snad bude ještě dneska.. Pokusim se.. Ale ještě musim vytáhnout nějaký učení.. Takže počítejte kapánek dýl.. ;-)

6 Tuhka Tuhka | Web | 1. května 2011 v 19:04 | Reagovat

Ahoj, chtěla jsem se zeptat jestli byste spřátelily blogy... My překládáme knižky od Sherrilyn Kenyon...

7 viki viki | 1. května 2011 v 19:09 | Reagovat

Skvělý... děkuji !

8 Marti Marti | Web | 2. května 2011 v 12:59 | Reagovat

[6]: Už vás tam mam.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama