Nadpozemský - 18.kapitola 1/2

12. května 2011 v 18:20 | Marti |  Unearthly/Nadpozemský (Cynthia Hand)
kapitola 18
MŮJ POSLÁNÍM ŘÍZENÝ ŽIVOT

Sedím s Tuckerem v loďce uprostřed jezera Jackson a líbáme se, když mi Angela konečně volá zpátky.
"Dobře, tak co se děje?" ptá se. Slyším v pozadí zvuk zvonů. "Pořád to ještě hoří?"
"Ne."
"Už ses konečně dostala k nějaké akci s Christianem?"
"Ne!" vykoktávám. Úplně mě to vyvedlo z míry. "On je - já nejsem - on není ve městě." Dívám se na Tuckera. Zvedá obočí a naznačuje mi ústy "Kdo je to?". Lehce vrtím hlavou.
"Tak co je ta velká pohotovost?" ptá se netrpělivě.
"Poslala jsem ten e-mail už před týdny. To ti došel teprve teď?"
"Na chvíli jsem neměla připojení k internetu," říká trochu defenzivně. "Byla jsem na takovém druhu ujetého putování. Takže je všechno v pořádku? Krize odvrácena?"
"Jo," říkám a stále se dívám na Tuckera. Usmívá se. "Všechno je v pořádku."
"Tak co se stalo?"
"Chceš, abychom už jeli pryč?" ptá se Tucker. Znovu vrtím hlavou a usmívám se, abych mu ukázala, že je všechno naprosto v pořádku.
"Můžu ti zavolat později?" ptám se Angely.
"Ne, nemůžeš mi zavolat později! Kdo to byl?"
"Tucker," odpovídám s nucenou lehkostí. Ten se pohybuje po loďce a sklouzává na sedadlo vedle mě. Celou dobu se na mě usmívá tak zlomyslným způsobem, že se mi zastavuje dech a moje srdce zrychluje.
"Tucker Avery," říká.
"Jo."
"A Wendy je tam taky?"
"Ne, Wendy je pořád v Montaně."
Tucker zvedá mou volnou ruku a začíná mě líbat na klouby. Otřásám se a snažím se uvolnit, ale on mě nepouští.
"Takže jenom Tucker," říká Angela.
"Správně." Snažím se potlačit smích, když mě Tucker lochtá na žebrech.
"A co děláš s Tuckerem Averym?"
"Rybařím." Strávili jsme odpoledne pomalou jízdou v kruzích po jezeře, líbáním, stříkáním na sebe vody, jezením hroznů, preclíků a krůtích sendvičů, dalším líbáním, tulením, lechtáním, smíchem a ach jo, dalším líbáním. Ale někde mezi tím byl určitě i nějaký rybolov. Jasně si vzpomínám, že jsem někdy během dne v ruce držela rybářský prut.
"Ne," říká Angela tichým hlasem.
"Co?"
"Co děláš s Tuckerem Averym?" ptá se znovu. Ostře. Někdy je až příliš chytrá a to není dobré.
Zvedám se a odtahuju se od Tuckera. "Tohle opravdu není ten správný čas. Zavolám ti zpátky.
Odmítá nechat se odbít.
"Tys to podělala, viď?" říká. "Přestala ses zabývat svým posláním ve chvíli, kdy ses mu měla věnovat ještě víc, připravovat se na něj. Nemůžu uvěřit tomu, že se teď flákáš s Tuckerem Averym. A co Christian? A co tvůj osud, Claro?"
"Nic nepodělávám." Vstávám a opatrně přecházím na druhý konec lodi. "Stále můžu udělat, co je mi předurčeno."
"Jo, jasně. Zníš, jako bys měla všechno pod kontrolou."
"Nech mě na pokoji. Nic nevíš."
"A tvoje máma to ví?"
Když neodpovídám, věnuje mi krátký hořký smích.
"No to je perfektní," říká. "Wow."
"Je to můj život."
"Jo, to je. A ty si ho právě pěkně packáš."
Pokládám jí to. Pak se otáčím a čelím Tuckerovým modrým očím, které jsou plné otázek.
"Co to všechno mělo znamenat?" ptá se tiše.
Neví nic o tom, že má Angela taky andělskou krev. A já nemůžu její tajemství prozradit.
"Nic. To byl jen někdo, kdo by měl být můj přítel."
Mračí se. "Myslím, že bychom měli jít. Už jsme tady dost dlouho."
"Ještě ne," prosím.
Nad námi se objevují bouřkové mraky. Tucker se na ně dívá.
"Opravdu bychom se měli dostat pryč z jezera. Začíná bouřková sezóna. Bouřky se začínají objevovat odnikud. Trvají jen dvacet minut, ale můžou být dost brutální. Měli bychom jít."
"Ne," beru ho za ruku a tahám ho na konec lodi. Pak ho tlačím dolů a sedám si k němu. Dávám kolem sebe jeho paže a konečně se cítím v jeho náruči, jeho teple a jeho známé uklidňující vůni, bezpečně. Tisknu mu polibek na pulz na jeho krku.
"Claro-"
Pokládám mu prst na pusu. "Ještě ne," šeptám. "Prostě tu zůstaneme o chvíli déle."
...
Podruhé mi zvoní telefon, když zrovna jím vepřovou panenku s jablky a fenyklem, jedno z máminých nejlepších jídel. Je to vynikající, jako vždy, ale já nepřemýšlím o jídle. Dokonce nemyslím ani na Angelu. Od telefonátu na jezeru už uplynuly dva dny a já dělám všechno co můžu, abych na něj zapomněla. Místo toho jsem zabraná do snění o Tuckerovi. Posledních pár dní byl venku na řece a pracoval, aby měl peníze na nákup steaku pro svojí na holku na naše měsíční výročí, jak mi řekl. Už jsme spolu celý měsíc, to je šílené. Pokaždé, když o mě mluví jako o své přítelkyni, projíždí mnou vzrušení. Chce mě vzít tančit. Naučit mě nějaký speciální rychlý tanec a další věci.
"Copak to nezvedneš?" ptá se máma a vytahuje na mě obočí přes jídelní stůl. Jeffrey na mě zírá taky. Snažím se posbírat svoje neuspořádané myšlenky. Vytahuju mobil z kapsy a dívá se na display.
Neznámé číslo. Zvědavost nade mnou vyhrává a jí mačkám tlačítko ZVEDNOUT.
"Haló," říkám.
"Ahoj cizinče," říká známý hlas.
Christian.
Skoro pouštím telefon.
"Och, ahoj. Nepoznala jsem tvoje číslo. Wow, tak jak se máš? Jak si užíváš léto? Jak je v New Yorku?" ptám se až na příliš mnoho otázek.
"Byla to nuda. Ale už jsem zpátky."
"Už?"
"No, vždyť už je srpen. Musíme se vrátit za chvíli do školy, víš. Vlastně jsem měl v plánu se tam letos objevit. Odmaturovat a takové ty věci."
"Jasně," říkám a pokouším se usmát.
"Tak, jak už jsem řekl, jsem zpátky. Myslel jsem na tebe celé léto. Chci se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla zítra na večeři. Opravdové rande. Říkám to pro případ, že by to nebylo jasné," říká hlasem, který je záměrně odlehčený, ale je v něm zároveň i natolik vážný tón, že si najednou připadám, jako kdyby v místnosti nebyl žádný vzduch.
Dívám se před sebe a vidím, jak na mě máma i Jeffrey zírají.
Čeká, že mu řeknu ano. Ano, ráda s tebou půjdu na večeři, kdy mě můžeš vyzvednout, už nemůžu se dočkat. Jenže já neříkám nic. Co můžu říct? Omlouvám se, vím že to dřív vypadlo, že jsem do tebe tak trochu blázen, ale to bylo dřív. Ale teď mám přítele, víš? Váhal jsi moc dlouho a prohráls, víš?
"Jsi tam ještě?" ptá se.
"Jo, jasně. Omlouvám se."
"Dobře ..."
"Zítra večer nemůžu," říkám rychle a tiše. Vím, že mě ale máma stejně slyšela. Má velmi dobrý sluch.
"Ach." Christian zní překvapeně. "To je v pohodě. A co v sobotu?"
"Nevím. Budu ti muset zavolat zpátky," říkám a tím zbaběle couvám.
"Jasně," říká Christian a snaží se působit, jako kdyby o nic nešlo. Ale všichni -on, máma i Jeffrey- víme, že tu jde o dost. "Moje číslo máš." Pak rychle mumlá sbohem a pokládá mi to.
Zaklapávám telefon. Minutu je tíživé ticho. Máma i Jeffrey mají téměř stejný výraz: myslí si, že jsem se zbláznila.
"Proč jsi řekla ne?" ptá se máma. Tak to je otázka za milion dolarů. Otázka, na kterou se mi nechce odpovědět.
"Neřekla jsem ne. Jen prostě zítra nemůžu."
"Proč ne?"
"Už mám plány. Mám vlastní život, víš?"
Vypadá, že se zlobí. "Jo, ale co může být právě teď pro tvůj život důležitější, než Christian?"
"Jdu ven s Tuckerem." Celou dobu jsem jí říkala, že chodím ven s lidmi ze školy a ona mi věřila. Nikdy neměla důvod pochybovat. A byla moc vystresovaná a posedlá svou prací, než aby mi věnovala pozornost.
"Tak to zruš," říká.
Vrtím hlavou a říkám: "Ne." Musím jí ukázat, že mě nepochopila. Dívám se na ni. "Jdu ven s Tuckerem."
"To si děláš srandu," říká Jeffrey přiškrceně. Vím, že to není proto, že by neměl Tuckera rád, ale protože je tak neuvěřitelné, že by se kdokoliv z naší rodiny zajímal o kohokoliv jiného, než o Christiana. Vždyť on je důvod, proč jsme sem přišli.
"Ne. Tucker je můj kluk." Miluju ho, chci dodat, ale vím, že tohle už by bylo moc. Máma pouští vidličku.
"Promiň, že jsem ti to neřekla dřív," dodávám rozpačitě. "Myslela jsem - nevím, co jsem si myslela. Chci tím říct, stále platí, že zachráním Christiana. Stejně, jako se to děje v mé vizi."
Jenže ne tak jako v mé vizi, myslím si. Bez toho držení se za ruce, dotýkání se mé tváře a všech těch láskyplných věcí. Ale zachráním ho. Jsem pevně rozhodnutá. "Cvičila jsem létání. Jsem stále silnější, jak jsi říkala. Myslím, že ho unesu."
"Jak víš, že tvoje poslání je zachránit Christiana?"
"Protože v mé vizi jsem ho vynesla z ohně. Tomu se říká záchrana, ne?"
"A to je všechno?"
Dívám se do jejích vědoucích očí. Patříme k sobě. Od té doby co jsem měla naposledy vizi, na to musím neustále myslet. Procházím znovu a znovu moje vidění a neúspěšně se snažím přijít na to, co to mělo znamenat. Nechci být zamilovaná do Christiana Prescotta. Už ne.
"Nevím," říkám. "Ale budu tam. Zachráním ho."
"Tohle není jen nějaká náhodná pochůzka, kterou musíš udělat, Claro," šeptá máma. "Je to tvoje poslání na zemi. A už je čas. Teton včera vyhlásil vysokou požární pohotovost. Oheň může přijít každou chvíli. Musíš se soustředit. Nemůžeš se teď nechat něčím rozptýlit. Mluvíme teď o tvém životě."
"Jo," říkám a zvedám bradu. "Je to můj život."
Tohle říkám v poslední době nějak moc často.
Její tvář je bledá a její oči jsou tvrdé a bez lesku. Jednou ráno, když jsme byli ještě děti, Jeffrey našel chřestýše, který byl schoulený na terase na našem dvorku. Nehybný a studený. Máma šla do garáže a vrátila se s motykou. Pak jí zvedla a odťala hadovi hlavu od těla jednou čistou ránou.
Teď má ve tváři stejný výraz. Pevný a rozhodný. Děsí mě to.
"Mami, to je v pohodě," zkouším to.
"To není v pohodě," říká velmi pomalu. "Máš domácí vězení."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 12. května 2011 v 18:21 | Reagovat

Možná včer dodam zbytek kapči, ale podle časíku.. ;-)

2 barčus barčus | 12. května 2011 v 18:33 | Reagovat

Ta matka je kráva :D:D
pardon,ale teĎka mám averzi vůči manipulativním matkám
Doufám,že sebou Clara nenechá vytírat :D

3 LidkaH LidkaH | 12. května 2011 v 19:09 | Reagovat

[1]:Děkuji za skvělej překlad!!! To by bylo super !!! Však uvidíš jak budeš stíhat. :-D  :-D  :-D

4 vickie vickie | 12. května 2011 v 19:21 | Reagovat

jejku...to je tak desny...nemuzu se dockat pokracovani...:) a diky za preklad.. :-)

5 Ivana Ivana | 12. května 2011 v 20:13 | Reagovat

keby to tuckerovi vysvetlila mohla ísť s christianom von a vybaviť to , si myslím , mohlo by to byť tak, dúfam že sa to moc neskomplikuje :-( :-D

6 Tina Tina | 12. května 2011 v 20:30 | Reagovat

teda, její máma mě dostala. Fandím Tuckerovi, třeba s ním nakonec bude, kdo ví :-(

7 viki viki | 12. května 2011 v 20:52 | Reagovat

Děkuji moc !Pokud stihneš další, budu jenom ráda :-) díky !

8 nika nika | 12. května 2011 v 21:30 | Reagovat

koľko ešte chyba kapitol?? :-)

9 Baruš Baruš | E-mail | 12. května 2011 v 22:01 | Reagovat

Já tu její mámu taky nějak nechápu! Přeci neznamená,že když je její poslání zachránit Christiana,že s nim musí jít na večeři,nebo s nim chodit.To jako nemůže mít mimo to poslání i normální život? To je děs,chudák holka! Díky moc za překlad,těšim se na další,opravdu mooooooc! :-D

10 El El | 12. května 2011 v 23:33 | Reagovat

Jsem z toho taková nějaká celá zmatená :o( Snad se to brzo všechno nějak vysvětlí a vyřeší :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama