Clockwork angel - 12.kapitola 2/2

19. června 2011 v 1:52 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 12

Dveře před ní vedly k úzkému schodišti, které vedlo nahoru. Když šla, držela kbelík před sebou. Voda jí kapala na živůtek šatů a na rukách měla husí kůži. Ve chvíli, kdy se dostala na vrchol schodů, byla mokrá a bez dechu. Na konci schodů nebyly žádné dveře. Končily podkrovím - velkou místností, jejíž střecha byla do špičky, takže budila dojem, že má nízký strop. Trámy, které byly těsně nad Tessinou hlavou se táhly přes celou místnost. Na zdi byly v pravidelných intervalech rozestavěná okna, přes které Tessa viděla šedou barvu přicházejícího svítání. Podlaha byla tvořená z holých leštěných prken. Nebyl tam žádný nábytek a kromě světla, které přicházelo z oken, ani žádné osvětlení. Ještě užší schodiště, než to, na kterém teď stála, vedlo k padacím dveřím na stropě.
Ve středu místnosti ležel na zádech Will. Neměl boty. Kolem něj ležela hromada kyblíků, a když se Tessa pomalu blížila, všimla si, že podlaha kolem něj byla nasáklá vodou. Zbylá voda se usadila v rýhách mezi prkny a sdružovala se v nerovných místech na podlaze. Troška vody měla rudý nádech, jako kdyby byla smíchaná s krví.
Will měl přes obličej přehozenou paži, jako kdyby si schovával oči. Neležel bez hnutí. Neklidně se převaloval, jako kdyby měl nějakou křeč. Když se Tessa blížila, řekl něco tichým hlasem. Znělo to jako nějaké jméno. Cecily, pomyslela si Tessa. Ano, bylo to hodně podobné jménu Cecily.
"Wille?" řekla. "O kom tom mluvíš?"
"Vrátila ses, Sophie?" odvětil Will, aniž by zvedl hlavu. "Říkal jsem ti, že pokud přineseš další z těch ďábelských věder, tak tě-"
"Ne, to není Sophie," řekla Tessa. "To jsem já. Tessa."
Na okamžik Will mlčel a nehýbal se. S vyjímkou vzestupu a následného pádu jeho hrudi, když dýchal. Měl na sobě jen tmavé kalhoty a bílou košili. Stejně jako podlaha kolem něj, byl úplně promočený. Látka jeho oblečení se k němu lepila a černé vlasy měl připláclé k hlavě, jako mokrý hadr. Musela mu být příšerná zima.
"Poslali tě?" řekl nakonec. Jeho hlas zněl nevěřícně. Ale bylo v něm ještě něco jiného.
"Ano," odpověděla Tessa, i když to nebyla tak úplně pravda.
Will otevřel oči a otočil k ní hlavu. I v šeru mohla vidět intenzivní barvu jeho čí. "Fajn. Pusť tu vodu a běž."
Tessa se podívala dolů na kbelík. Z nějakého důvodu její ruce nevypadaly, že by hodlaly pustit kovovou rukojeť. "Co to je? Chci říct, co přesně ti to vlastně nesu?"
"Neřekli ti to?" Překvapeně na ni zamrkal. "Je to svěcená voda. Spaluje to co je ve mně."
Teď byla řada na Tesse, aby zmateně zamrkala. "Myslíš-"
"Stále zapomínám, jak moc toho nevíš," řekl Will. "Vzpomínáš si na dnešní večer? Jak jsem kousl de Quinceyho? No, spolkl jsem něco málo jeho krve. Ne moc, ale ono moc nezáleží na množství. Stačí to."
"K čemu?"
"K přeměně v upíra."
V tu chvíli Tessa málem upustila vědro. "Ty se měníš v upíra?"
Will se zazubil a opřel se o loket. "Nemusíš se zbytečně plašit. Přeměna vyžaduje několik dní a dokonce i potom bych musel zemřít, aby se to skutečně povedlo. Co ale krev dělá je to, že mě neovladatelně přitahuje k upírům - přitahuje v naději, že se stanu jedním z nich. Stejně jako jejich lidské otroky."
"A svěcená voda ..."
"Dostává tyhle účinky z mé krve. Musím jí pít. Je mi z toho zle, samozřejmě - nutí mě to vykašlávat krev a všechno, co v sobě mám."
"Pane Bože." Tessa k němu se šklebem natáhla kbelík. "Myslím, že pak bych ti měla tohle radši dát."
"Předpokládám, že máš pravdu." Will se posadil a natáhnul ruku, aby si od ní vědro vzal. Zamračil se na obsah, ale pak ho naklonil ke svým ústům. Potom co párkrát polknul, se zašklebil a vylil si zbytek nádoby za hlavu. Když skončil, odhodil jí stranou.
"Tohle pomáhá?" zeptala se Tessa s upřímnou zvědavostí. "Lít si jí za hlavu, jako si to právě udělal?"
Will ze sebe vypadal přiškrcený zvuk, který byl podobný smíchu. "Otázky které mi pokládáš ..." Zavrtěl hlavou a kapky vody spadly Tesse na oblečení. Jeho vodou nasáklý límec i zbytek košile byl průhledný. Byla k němu přilepená a odhalovala tělo pod ní -jeho tvrdé svaly, linii jeho klíční kosti, runu, která připomínala černý oheň. Tessa pomyslela na tenký papír, který leží pod mosaznou rytinou, přes kterou přejíždí uhlí ve snaze vyplnit jí. Těžce polkla. "Krev mi způsobuje horečku, moje kůže hoří," řekl Will. "Nemůžu se ochladit. Ale ano, ta voda mi pomáhá."
Tessa na něj jenom zírala. Když přišel do jejího pokoje v Temném domě, myslela si, že je to ten nejkrásnější kuk, kterého kdy viděla. Ale teď při pohledu na něj -nikdy se takhle nedívala na žádného kluka, ne způsobem, ze kterého se jí do tváří hrnula krev a svírala se jí hruď. Víc, než kdy cokoliv jiného, se ho chtěla dotknout. Dotknout se jeho mokrých vlasů, zjistit, jestli je jeho svalnatá paže tak tvrdá, jak vypadá nebo jestli jsou jeho mozolnaté dlaně drsné. Položit svou tvář na tu jeho a cítit, jak se řasami dotýká její tváře. Bože, tak dlouhé řasy ...
"Wille," řekla a její hlas zněl nakřáple i jejím vlastním uším. "Wille, chci se tě zeptat ..."
Podíval se na ni. Voda se držela na jeho řasách a tvořila na nich ostré hroty. "Na co?"
"Chováš se, jako kdyby ti na ničem nezáleželo," řekla tiše. Cítila, jako kdyby vyrazila vpřed a už jí nikdo nemohl zastavit. Před ní byl vysoký hřeben a ona se musela dostat na druhou stranu. Gravitace jí táhla do míst, kam se musela vydat. "Ale každému přece na něčem záleží. Ne?"
"Vážně?" řekl Will tiše. Když neodpověděla, opřel se o ruce.
"Tess," řekl. "Pojď sem a sedni si ke mně." Udělala to. Podlaha byla ledová a mokrá, ale ona si sedla. Rozprostřela kolem sebe svojí sukni tak, že jí koukaly jenom špičky bot. Podívala se na Willa. Byl blízko. Hodně blízko. Seděli naproti sobě. Jeho obličej byl v šeru chladný a bezvýrazný, jen jeho ústa naznačovala jakousi jemnost.
"Nikdy se nesměješ," řekla. "Chováš se, jako kdyby ti bylo k smíchu všechno, ale nikdy se nesměješ. Směješ se jen někdy, když si myslíš, že ti nikdo nevěnuje pozornost."
Chvíli mlčel. "Ty," řekl skoro neochotně. "Tys mě rozesmála. Když jsi mě praštila tou láhví do hlavy."
"Byl to džbán," řekla automaticky.
Koutky jeho úst se vytáhly do úsměvu. "Nemluvě o tom, jak mě pořád opravuješ. Máš takový zvláštní výraz na tváři, když to děláš. A jak jsi křičela na Gabriela Lightwooda. A dokonce i způsob, jakým jsi odpovídala de Quinceymu. Nutíš mě ..." Odmlčel se. Podíval se na ní. Přemýšlela, jestli vypadala tak, jak se cítila. Překvapeně a bez dechu. "Ukaž mi ruce," řekl najednou. "Tesso?"
Dala mu je. Obrátila je dlaněmi vzhůru. Jen těžko se mohla donutit podívat se na ně. Nemohla odtrhnout oči od jeho tváře.
"Pořád je tu krev," řekl je. "Na tvých rukavicích." Podívala se dolů a zjistila, že má pravdu. Ještě si nesundala Camilliny kožené rukavice. Byly potřísněné krví a špínou. U prstů byly roztrhané. To se stalo, když se snažila sundat Nateovi pouta.
"Aha," řekla a začala odtahovat ruce z těch jeho, aby se mohla zbavit rukavic. Will ale pustil jen její levou ruku. Tu pravou pořád držel. Lehce. Za zápěstí. Na pravém ukazováčku měl velký stříbrný prsten. Viděla, že je na něm vyrytý malý obrázek ptáků v letu. Měl skloněnou hlavu. Jeho vlhké černé vlasy mu padaly dopředu a tak nemohla vidět jeho tvář. Lehce jí přejel prsty po povrchu jejích rukavic. Na vnitřní straně zápěstí měla čtyři perleťové knoflíky. Přejel po nich lehce prsty a rozepnul je. Pak začal palcem hladit holou kůži jejího zápěstí, kde jí pulzovala modrá žíla.
Málem vyskočila z kůže. "Wille."
"Tesso," řekl. "Co ode mě chceš?"
Stále hladil vnitřní stranu jejího zápěstí. Jeho doteky dělaly zvláštní krásné věci s její kůží a s jejími nervy. Hlas se jí třásl, když promluvila. "Chci ti rozumět."
Podíval se na ní přes své řasy. "Je to vážně nutné?"
"Nevím," řekla Tessa. "Nejsem si jistá, jestli ti vůbec někdo, kromě Jema, rozumí."
"Jem mi nerozumí," řekl Will. "Stará se o mě jako bratr. Není to to samé."
"Nechceš, aby tě chápal?"
"Proboha, jen to ne," řekl. "Proč by měl znát důvody toho, proč žiju svůj život tak, jak ho žiju?"
"Možná," řekla Tessa, "chce jen vědět, jestli tu je nějaký důvod."
"A záleží na tom?" zašeptal Will a rychlým pohybem nechal sklouznout rukavici z její ruky. Chladný vzduch v místnosti zasáhl holou kůži jejích prstů. Tesse prošlo celým tělem zachvění, jako kdyby se najednou ocitla nahá uprostřed zimy. "Záleží na tom, jaké jsou mé důvody, když na světě není nic, co by je mohlo změnit?"
Tessa se mu chystala odpovědět, ale nenašla nic vhodného, co by mohla říct. Třásla se tolik, že pro ni bylo příliš těžké mluvit.
"Je ti zima?" Will ji vzal za ruku a propletl si prsty s těmi jejími. Přitiskl si je k tváři. Byla překvapivě horká. "Tess," řekl. Jeho hlas byl křehký a měkký touhou. Naklonila se k němu. Zhoupla se jako větve stromu, které tížila váha sněhu. Celé tělo jí bolelo; bylo to, jako kdyby byla uvnitř ní jen hrozná dutá prázdnota. Uvědomovala si Willa mnohem víc, než kohokoliv jiného v jejím životě. Slabou záři jeho modrých očí, které byly vidět z jeho přivřených víček, stín světla na jemném strništi na neoholené bradě, slabé bílé jizvy, které zaplňovaly jeho krk a ramena a víc, než cokoliv jiného, jeho ústa ve tvaru srpku měsíce a mírný důlek pod jeho spodním rtem. Když se k ní naklonil a přejel rty přes ty její, sáhla po něm, jako kdyby byl její záchrana před utopením.
Na okamžik se jejich ústa setkala ve vášnivém polibku. Will jí zapletl volnou ruku do vlasů. Tessa zalapala po dechu, když kolem ní omotal své paže. Sukně se jí zadrhávala o podlahu, když si jí tvrdě přitáhl k sobě. Položila mu ruku kolem krku. Jeho kůže na dotek hořela. Přes tenký promočený materiál košile cítila jeho tvrdé a hladké svaly na ramenou. Jeho prsty našly sponu s drahokamem a rozepnul jí. Vlasy se jí rozprostřely kolem ramen. Spona se zachrastěním dopadla na podlahu. Tessa slabě překvapeně vykřikla proti jeho ústům. A pak, bez varování, z ní sundal ruce a tvrdě ji zatlačil proti ramenům. Odstrčil ji od sebe s takovou silou, že málem spadla dozadu. Neobratně se zastavila a opřela se rukama o zem.
Seděla, vlasy jí visely podél ramen jako opona a užasle se na něj dívala. Will byl na kolenou. Prudce dýchal, jako kdyby běžel buď neuvěřitelně rychle nebo daleko. Byl bledý, kromě dvou červených skvrn z horečky, které měl na tvářích. "Bože na nebesích," zašeptal. "Co to bylo?"
Tessa cítila, jak se jí po tvářích rozlévá horkost. Nebyl to náhodou Will, kdo měl přesně vědět, co to bylo? A neměla to být ona, kdo ho měl od sebe odstrčit?
"Nemůžu." Obě ruce měl zatnuté v pěst. Viděla, jak se chvěje. "Tesso, myslím, že bys měla radši jít."
"Jít?" Její mysl se rozběhla na plné obrátky. Měla pocit, jako kdyby byla na teplém a bezpečném místě a najednou jí někdo bez varování vyhnal do mrazu a prázdné temnoty. "Já ... já neměla jsem to tak uspěchat. Omlouvám se."
Přes obličej mu přejel výraz intenzivní bolesti. "Bože. Tesso." Jako kdyby ta slova ze sebe musel tlačit. "Prosím. Jen odejdi. Nemůžu tě tu mít. Tohle - nejde to."
"Wille, prosím."
"Ne." Odvrátil od ní zrak. Oči měl upřené na zem.
"Zítra ti řeknu cokoliv budeš chtít vědět. Cokoliv. Nech mě o samotě." Jeho hlas se zlomil. "Tesso. Já tě prosím. Chápeš. Prosím tě. Prosím, prosím odejdi."
"Dobře," řekla Tessa. Se směsicí překvapení a bolesti viděla, jak se z jeho ramen ztratilo napětí. Bylo pro něj tak hrozné, že tam byla, a cítil takovou úlevu, že ho opouští?
Vstala. Šaty měla vlhké a studené. Málem uklouzla na vlhké podlaze. Will se ani nepohnul, ani se nepodíval jejím směrem. Zůstal na kolenou a zíral na zem. Tessa přešla přes místnost a pokračovala po schodech dolů bez jediného ohlédnutí.
...
O chvíli později v jejím pokoji napůl osvětleném londýnským východem slunce, Tessa ležela na posteli. Byla příliš vyčerpaná na to, aby se převlékla z Camillina oblečení. Byla příliš vyčerpaná i na spánek. Ten den měla hodně prvenství. Poprvé použila svou moc, protože sama chtěla. A měla z toho dobrý pocit. Poprvé vystřelila z pistole. A -o čemž už roky snila- dostala svůj první polibek.
Tessa se převalila a zabořila tvář do polštáře. Tolik let přemýšlela, jestli jí dá první polibek někdo hezký, jestli jí bude milovat a jestli k ní bude laskavý. Nikdy si nepředstavovala, že její první polibek bude tak krátký, naléhavý a vášnivý. Nebo že bude chutnat po svěcené vodě. Svěcené vodě a krvi.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 xhex xhex | 19. června 2011 v 8:51 | Reagovat

Tessa a will forever :D
přibide dneska něco?

2 Petaaa Petaaa | 19. června 2011 v 11:28 | Reagovat

Will je prostě super a zajímá mě kdo je Cecily, už se těším na další kapitolu :-)  díky

3 Janča Janča | 19. června 2011 v 13:02 | Reagovat

Naprostě dokonalá kapitola :-) mockrát děkuju za peklad :-D

4 Baruš Baruš | E-mail | 19. června 2011 v 13:10 | Reagovat

U téhle ,,knihy" se člověk vážně nenudí,pořád se tam něco děje! :-) Moc hezký,děkuji a těšim se na další! ;-)  :-D

5 Andy Andy | 19. června 2011 v 17:33 | Reagovat

achh!! prosím další :-D  :-) jinak děkuji za překlad :-)

6 jamine jamine | 19. června 2011 v 19:07 | Reagovat

další kapča asik dnneska nebude, co? O_O  O_O  O_O

7 Marti Marti | Web | 19. června 2011 v 19:33 | Reagovat

[6]: Bude.. Jen uvidim jestli půlka nebo celá.. ;-)

8 Maťa Maťa | 20. června 2011 v 17:05 | Reagovat

Podľa mňa si z nej robí srandu, nemyslí to vážne. Veď čo kedy Will myslel vážne.... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama