Clockwork angel - 16.kapitola 2/2

26. června 2011 v 22:43 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 16

"Nate," řekla tiše. "Předpokládám, že už jste se všichni navzájem představili?
Nate, stále žmoulající deku, přikývl.
"Pane Grayi," řekla Charlotte, "již jsme hovořili s panem Mortmainem. Hodně nám o vás řekl. O vaší zaujatosti Podsvětím. A hazardem."
"Charlotte," protestovala Tessa.
Nate promluvil hlubokým hlasem. "Je to pravda, Tessie."
"Nikdo neviní tvého bratra z toho, co se stalo, Tesso." Charlottin hlas byl velmi jemný, když se obrátila zpátky k Nateovi. "Mortmain řekl, že jste už věděl o jeho zapojení do okultních praktik, když jste přijel do Londýna. Jak jste věděl, že byl členem klubu Pandemonium?"
Nate zaváhal.
"Pane Grayi, prostě jen potřebujeme pochopit, co se vám stalo. De Quinceyho jste zajímal - Víme, že jste nezvolil správně a nemáme nejmenší zájem vás krutě vyslýchat, ale pokud byste nám mohl poskytnout i málo informací, mohla by to pro nás být neocenitelná pomoc-"
"Byly v tom šicí potřeby tety Harriet," řekl Nate tiše.
Tessa zamrkala. "Cože v tom bylo?"
Nate pokračoval tichým hlasem. "Naše teta Harriet měla vždy na nočním stolku u postele matčinu starou šperkovnici. Vždycky říkala, že v ní má šicí potřeby, ale já-" Nate se zhluboka nadechl a díval se na Tessu, když mluvil. "Byl jsem zadlužený. Párkrát jsem si vsadil, prohrál nějaké peníze a byl jsem na tom vážně špatně. Nechtěl jsem, aby to teta věděla. Vzpomněl jsem si na zlatý náramek, který matka nosila, když ještě žila. Vzal jsem si do hlavy, že je v té šperkovnici a teta Harriet byla příliš tvrdohlavá, aby ho prodala. Víš jaká je - jaká byla. Prostě jsem nemohl tu myšlenku vyhnat z hlavy. Věděl jsem, že kdybych ten náramek zastavil, mohl bych získat peníze na splacení svých dluhů. Takže jeden den, když jsi byla s tetou venku, otevřel jsem tu krabičku, abych si ho mohl vzít."
"Náramek v ní samozřejmě nebyl. Ale našel jsem v ní falešně dno. Nebylo tam nic, co by mělo nějakou cenu kromě pár starých dokumentů. Popadl jsem je, když jsem slyšel, jak se vracíte nahoru po schodech. Odnesl jsem je do svého pokoje."
Nate se odmlčel. Všechny oči spočívaly na něm. Po chvíli Tessa, která už svojí zvědavost nemohla vydržet, se zeptala: "A?"
"Byli to stránky z matčina deníku," řekl Nate. "Vytrženy z původního notesu. Hodně jich tam chybělo, ale stačilo mi to, abych si dal dohromady tenhle zvláštní příběh."
"Začalo to, když naši rodiče žili ještě v Londýně. Otec byl často pryč, protože pracoval dole v docích v Mortmainově kanceláři. U matky byla často teta Harriet, aby jí dělala společnost a občas mě pohlídala. Zrovna jsem se narodil. To bylo předtím, než začal otec z práce přicházet noc co noc naprosto zoufalý. Povídal o divných věcech, které se odehrávaly v továrně, stroje, které se porouchávaly zvláštním způsobem, zvuky tikotu hodin, které byly všude slyšet a nakonec jednu noc zmizel jejich noční hlídač. Kolovaly tam pověsti, že byl Mortmain zapojen do okultních praktik." Nate zněl, jako kdyby se rozpomínal na dávný příběh. "Otec nad těmi pomluvami zprvu jen krčil rameny, ale nakonec udeřil na Mortmaina a ten všechno přiznal. Soudím, že se mu podařilo všechno podat celkem neškodně. Jako kdyby jen dělal nějaké kejkle s kouzly a pentagramy. Odvolával se na organizaci, která se jmenovala klub Pandemonium. Navrhl, že vezme otce na jedno z jejich setkání a otec přivede i matku."
"Přivede matku? Ale to přece nemohl udělat-"
"Pravděpodobně ne, ale protože měl doma novomanželku a novorozence, nemohl jen tak svému zaměstnavateli nic odmítnout. Souhlasil, že půjde matka s ním."
"Otec s tím měl jít na policii-"
"Boháč jako Mortmain měl policii v kapse," přerušil ji Will. "Kdyby šel tvůj otec na policii, vysmáli by se mu."
Nathaniel si odhrnul z čela zpocený pramen vlasů, který se mu lepil na kůži. "Mortmain zařídil dopravu pro oba dva. Kočár přijel pozdě v noci. Dovezl je před Mortmainův dům. Potom tam chybělo hodně stránek. Nebyly tam žádné podrobnosti o tom, co se stalo tu noc. Bylo to poprvé, co tam šli, ale jak jsem se záhy dozvěděl, ne naposledy. Účastnili se setkání v klubu Pandemonium ještě několikrát. Matka nenáviděla to, že tam musela chodit, ale i tak pokračovali v účasti na shromážděních do té doby, než se něco náhle změnilo. Nevím co. Opět tam chybělo několik stránek. Pochopil jsem jen, že když opustili Londýn, udělali to pod rouškou noci. Nikomu neřekli, kam jedou a nenechali ani adresu. Nic v deníku neříkalo, proč tak narychlo odjeli-"
Nathaniel přerušil svůj příběh záchvatem suchého kašle. Jessamine se natáhla pro čaj, který nechala Sophie na stolku. Za chvíli vtiskla Nateovi do ruky hrníček. Věnovala Tesse pohoršený výraz, jako kdyby jí tím chtěla naznačit, že na to měla myslet jako první.
Nate utišil svůj kašel douškem čaje a pokračoval. "Po tom, co jsem si přečetl ty stránky, jsem měl pocit, jako kdybych narazil na zlatý důl. Slyšel jsem o Mortmainovi. Věděl jsem, že ten muž byl bohatý jako Croesus, i když byl zřejmě trošku šílený. Napsal jsem mu a řekl mu, že jsem Nathaniel Gray, syn Richarda a Elizabeth Grayových. Že je můj otec mrtev a matka taky, ale mezi jejími věcmi jsem našel důkazy o jeho okultní činnosti. Naznačil jsem mu, že už se nemůžu dočkat, až si s ním budu moct promluvit o naší budoucí spolupráci a pokud se ukáže, že se se mnou touží setkat méně než já s ním, budu ho muset upozornit na pár novinek, které mě zaujaly v matčině deníku."
"Jak podnikavé." Will zněl skoro dojmutě.
Nate se usmál. Tessa na něj vrhla zuřivý pohled. "Nebuď sám se sebou tak spokojený. Když Will říká "podnikavé", myslí tím "mravně odpudivé"."
"Ne, já vážně myslím podnikavé," řekl Will. "Když chci říct mravně odpudivé, říkám: Hm, to je něco, co bych udělal taky."
"Tak dost," přerušila je Charlotte. "Ať pan Gray dokončí svůj příběh."
"Myslel jsem, že by mi mohl poslat úplatek, nějaké peníze, kterými by mě donutil mlčet," pokračoval Nate. "Místo toho jsem dostal lístek na parník první třídou do Londýna. A až přijedu, nabídne mi i oficiální práci pro něj. Myslel jsem to dobře. Poprvé v životě jsem neměl v plánu to nějak ošidit."
"Když jsem se dostal do Londýna, šel jsem rovnou do domu Mortmaina, kde jsem byl uveden do studia. Tam jsme se setkali. Vřele mě pozdravil a řekl mi, jak je rád, že mě vidí, a že vypadám stejně jak moje drahá mrtvá matka. Pak zvážněl. Posadil mě a řekl mi, že měl rád mé rodiče a byl smutný, když odjeli do Anglie. Nevěděl, že jsou mrtví až do chvíle, kdy dostal můj dopis. I kdybych vyšel na veřejnost s tím, co jsem o něm věděl, řekl mi, že by mi radostně nabídl práci a udělal pro mě všechno, co by mohl. Kvůli rodičům."
"Řekl jsem, že udržím jeho tajemství, když mě vezme sebou na setkání klubu Pandemonium. Dlužil mi to. Ukázat mi to, co ukázal mým rodičům. Pravda byla taková, že hazard, o kterém se zmiňovala matka ve svém deníku, podnítil můj zájem. Představoval jsem si setkání skupiny mužů tak hloupých, že věří magii a monstrům. Jistě, že by neměl být problém získat od těchhle bláznů trochu peněz."
Nate zavřel oči. "Mortmain neochotně souhlasil. Předpokládám, že neměl na vybranou. Tu noc se setkání konalo v de Quinceyho městském domě. Ve chvíli, kdy se otevřely dveře, jsem věděl, že jsem byl blázen. Nebyl to žádný ochotnický spolek, který se věnoval spiritismu. Byl to pravý Svět stínů, o kterém se matka zmiňovala ve svém deníku. Bylo to skutečné. Sotva jsem mohl popsat svůj šok, když jsem se rozhlédl kolem sebe. Místnost naplňovala monstra neskutečných tvarů. Byly tam i Temné sestry. Pošilhávaly po mě přes jejich karty. Místo nehtů měly drápy. Žena s tváří a rameny plnými bílého prášku se na mě usmála. Z koutků jí tekla krev. Malá stvoření, jejichž oči měnily barvu, utíkala po podlaze. Nikdy jsem si nemyslel, že by tyhle věci mohly být skutečné. A taky jsem to řekl Mortmainovi."
"Je víc věcí mezi nebem a zemí, Nathanieli, než ty, o kterých se zmiňuje tvoje filozofie, řekl mi."
"No, citoval jsem to jen kvůli tobě, Tesso. Vždycky jsi mi četla Shakespeara a já dokonce i někdy dával pozor. Chystal jsem se zeptat Mortmaina, jestli si ze mě dělá legraci, když k nám přišel ten člověk. Viděl jsem, jak Mortmain ztuhnul jako prkno. Jako kdyby to byl někdo, koho se bojí. Představil mě jako Nathaniela, svého nového zaměstnance. Řekl mi taky jeho jméno. De Quincey."
"De Quincey se na mě usmál. Okamžitě jsem si uvědomil, že to není člověk. Nikdy předtím jsem neviděl upíra. Všiml jsem si ale, že jeho kůže byla bílá, jako kdyby byl mrtvý. A samozřejmě, když se usmál, viděl jsem jeho zuby. Myslím, že jsem zíral."
"Řekl: "Mortmaine, opět přede mnou něco skrýváš. Tohle je víc, než jen pouhý zaměstnanec. To je Nathaniel Gray. Syn Elizabeth a Richarda Graye."
"Mortmain něco zakoktal o tom, že je to omyl. De Quincey se zasmál. "Slyším věci, Axele," řekl. Pak se obrátil ke mně. "Znal jsem tvého otce," řekl mi. "Měl jsem ho rád. Hodně. Možná, že by sis se mnou chtěl dát partičku karet?"
"Mortmain na mě zavrtěl hlavou. Jenže já už si samozřejmě hned při příchodu do toho domu všimnul místnosti, kde se hrály karty. Byl jsem přitahován k hazardu jako můra ke světlu. Seděl jsem a hrál jsem celou noc karty. S upírem, dvěma vlkodlaky a čarodějem s rezavými vlasy. Tu noc jsem měl šťastnou kartu - vyhrál jsem velké množství peněz a vypil hodně barevných šumivých nápojů, které nám nosily na stříbrných podnosech. V určitém okamžiku Mortmain odešel, ale mě to bylo jedno. Když začalo svítat, byl jsem šťastný a na vrcholu blaha jsem přijal de Quinceyho pozvání k návratu do klubu, kdykoliv se mi bude chtít."
"Byl jsem hlupák. Samozřejmě. Byl jsem tak šťastný, protože v nápojích byla směs lektvarů od nějakého čaroděje. Návykové směsi. A navíc jsem v ten večer měl dovoleno vyhrát. Vrátil jsem se tam hned další noc a pak znovu, a znovu. Bez Mortmaina, samozřejmě. Zpočátku jsem vyhrával a postupně získával částku, kterou jsem chtěl poslat tobě a tetě Harriet do Londýna, Tessie. Tolik bych z pouhé práce pro Mortmaina rozhodně nevydělal. Do práce jsem chodil nepravidelně a sotva jsem se mohl soustředit i na jednoduché úkoly, které mi byly přiděleny. Všechno, na co jsem myslel, bylo vrátit se zpátky do toho klubu, pít víc těch nápojů a vyhrát víc a víc peněz. Čím víc jsem prohrál, tím víc jsem byl posedlý tím všechno vyhrát zpátky. De Quincey navrhl, abych začal hrát na dluh, tak jsem si půjčil peníze. Úplně jsem přestal chodit do kanceláře. Spal jsem celý den a celou noc hrál. Prohrál jsem všechno." Jeho hlas byl vzdálený. "Když jsem dostal dopis, že teta zemřela, Tesso, myslel jsem si, že je to kvůli mně. Jako trest za mé chování. Chtěl jsem hned vyrazit za tebou, koupit si letenku a vrátit se do New Yorku. Jenže jsem neměl peníze. Zoufalý jsem šel do klubu. Byl jsem neoholený, měl jsem zarudlé oči a vypadal jsem uboze. Musel jsem připomínat někoho, kdo dopadl až na to nejhlubší dno. Tehdy mě de Quincey oslovil a něco mi nabídl. Vtáhl mě do zadní místnosti a poukázal na to, že už jsem přišel na dluh o víc peněz, než bych mu kdy mohl vrátit. Zdálo se, že se tím vším bavil, ďábel, oprášil si neviditelný prach z jeho manžet a usmál se na mě s vyceněnými zuby. Zeptal se mě, jestli bych byl ochoten splatit mu své dluhy. "Řekl jsem: Udělám cokoliv. A on řekl. A co tvoje sestra?"
Tessa cítila, jak se jí zvedly chloupky na rukách. Vědomí, že se všechny oči v místnosti upřely na ní, jí bylo nepříjemné. "Co - co říkal o mě?"
"Z toho jsem byl úplně vynechaný," řekl Nate. "Nikdy jsem s ním o tobě nediskutoval, ale kolikrát jsem byl v klubu hodně opilý a mluvili jsme spolu hodně otevřeně ..."
Šálek čaje v ruce se mu začal třást a on ho velmi tvrdě položil na stůl. "Zeptal jsem se ho, co by mohl chtít dělat s mou sestrou. Řekl mi, že má důvod domnívat se, že jedno z dětí mé matky je ... zvláštní. Myslel si, že bych to mohl být já, ale měl mnoho času na to, aby mě pozoroval a jediné, co na mě objevil, byla moje neobyčejná hloupost." Nateův tón byl hořký. "Ale tvoje sestra, to je něco jiného," řekl mi. "Má všechnu moc, kterou ty nemáš. Nemám v úmyslu jí ublížit. Je pro mě příliš důležitá."
"Prosil jsem ho o další informace, ale byl neúprosný. Buď mu přivedu Tessu, nebo zemřu. Řekl mi jen, co musím udělat."
Tessa pomalu vydechla. "De Quincey ti řekl, abys mi napsal ten dopis," řekla. "Měl jsi mi poslat lístek na parník. Měl jsi mě dostat sem."
Nate měl v očích tichou prosbu. Chtěl, aby to pochopila. "Přísahal, že ti neublíží. Řekl, že ti jen ukáže, jak použít tvou sílu. Řekl mi, že budu ctěný a bohatší, než jsem si kdy vůbec představoval."
"No, tak potom je všechno v pořádku," přerušil ho Will. "Na světě přece není nic důležitějšího než peníze." Jeho oči plály rozhořčením. Jem vypadal stejně znechuceně.
"Není to Nateova vina!" odsekla jim Jessamine. "Neslyšeli jste ho? De Quincey by ho zabil. A on věděl, kdo je Nate ještě předtím, než přišel. Nakonec by Tessu tak jako tak našel. A Nate by zemřel bez důvodu."
"Takže tohle je tvůj objektivní etický názor, Jessamine?" řekl Will. "A já předpokládám, že to nemá nic společného s tím, že slintáš nad bratrem Tessy od té doby, co přišel. Tohle bys jinak neudělal pro žádného civila, předpokládám, bez ohledu na to, jak ušlechtilé by to bylo-"
Jessamine ze sebe vydala rozhořčené skřehotání a vstala. Charlotte zvýšila hlas, když se je snažila uklidnit, zatímco na sebe křičeli. Tessa je ale neposlouchala. Dívala se na Natea.
Už delší dobu věděla, že byl Nate slabý. Že tomu, čemu její teta říkala nevinnost, byla ve skutečnosti rozmazlená mrzutá dětinskost. Byl to kluk, je prvorozený a krásný. Nate byl vždycky princ ve svém malém království. Měla pochopit, že i když to byl její starší bratr a jeho povinností bylo jí chránit, ve skutečnosti to bylo tak, že její teta a ona chránili Natea.
Ale byl to její bratr a ona ho milovala. Ozvala se v ní stará ochranitelská slabost, kterou k Nateovi vždycky měla a pravděpodobně mít i vždycky bude. "Jessamine má pravdu," řekla a zvýšila hlas, aby překřičela rozzlobené hlasy v místnosti. "Ničemu by nepomohlo, kdyby de Quinceyho odmítnul a teď nemá cenu se o tom dohadovat. Stále potřebujeme vědět, co má de Quincey v plánu. Víš to, Nate? Řekl ti, co měl se mnou v úmyslu udělat?"
Nate zavrtěl hlavou. "Od té chvíle, co jsem souhlasil, že pro tebe pošlu, mě držel zavřeného ve svém domě. Měl jsem poslat Mortmainovi dopis, že odstupuju od našeho pracovního poměru - chudák, určitě si myslel, že mu jeho velkorysost házím zpátky do tváře. De Quincey ze mě nespustil oči. Dokud tě ještě neměl v ruce, Tessie, já jsem byl jeho pojištění. Temné sestry mi vzaly prsten, aby ti dokázaly, že mě mají ve své moci. Sliboval mi znovu a znovu, že ti neubližuje, že jen najal Temné sestry, aby tě naučily, jak použít svou sílu. Temné sestry ho informovaly o každém jejich pokroku. Každý den. Alespoň jsem měl jistotu, že jsi ještě naživu."
"Jelikož jsem byl tak jako tak v jeho domě, pozoroval jsem, jak vlastně funguje klub Pandemonium. Viděl jsem tamní organizaci. Byli tam ti, kteří ulpívali na velmi nízkých pozicích - Mortmain a jemu podobní. De Quincey a další vyšší členové se drželi poblíž nich, protože měli peníze. Na oplátku jim ukazovali malá kouzla a Svět stínů, aby je nutili stále se vracet. Pak tu byli ti, podobní Temným sestrám, ti měli víc pravomocí a byli odpovědní za klub. Všichni byli nějaké nadpřirozené bytosti - žádní lidé. A na vrcholu byl de Quincey. Ostatní mu říkali Magister."
"Často se konala setkání, na které lidé a ti z nižších pozic nebyli zváni. Tam jsem se poprvé dozvěděl o Temných lovcích. De Quincey vámi pohrdá," řekl Nate a obrátil se k Henrymu a Charlotte. "Cítí k vám zášť. Pořád mluví o tom, jak budou věci lepší, až budou Temní lovci zničeni. Prý potom budou moct žít Podsvěťané v míru-"
"Taková blbost." Henry vypadal opravdu uraženě. "Nevím, jaký mír si myslí, že tu bude bez Temných lovců."
"Mluvil o tom, že nikdy nebyla možnost, jak porazit Temné lovce kvůli tomu, že měli tak dobré zbraně. Vyprávěl legendu o tom, že Bůh udělal z Nephilimů lepší bojovníky, takže je žádná žijící bytost nemohla zničit. Pak ale dodal: "Proč by je tedy nemohla zničit monstra, která nežijí vůbec?"
"Automaty," řekla Charlotte. "Viděl jsi je?"
"Pár z nich napadlo včera v noci tvou sestru," řekl Will. "Naštěstí byli kolem zrůdy, kterým se říká Temní lovci, aby jí zachránili."
"Ne, že by si vedla sama zle," zamumlal Jem.
"Víš něco o těch strojích?" zeptala se Charlotte a dychtivě se předklonila. "Cokoliv? Mluvil o nich před tebou někdy de Quincey?"
Nate klesl zpátky do křesla. "Mluvil, ale většinu z toho jsem nechápal. Nemám zrovna mechanickou paměť."
"Je to jednoduché." Byl to Henry. Mluvil tónem někoho, kdo se snaží uklidnit vyděšenou kočku. "V součastné době tyhle stroje de Quinceyho běží na určitý mechanismus. Musí být natahovány stejně jako hodiny. V jeho knihovně jsme ale našli kopii kouzla, které naznačuje, že se snaží najít nějaký způsob, jak je oživit a svázat do nich démoní energii. Tak je chce přivést k životu."
"Ach, ano! O tom mluvil," odpověděl Nate nadšeně jako dítě, které je rádo, že může dát ve třídě učitelovi správnou odpověď. Tessa mohla skoro vidět, jak se uši Temných lovců napínají vzrušením. To je to, co chtěli celou dobu vědět.
"To je to, proč si najal Temné sestry - nejen pro trénink Tessy. Jsou to čarodějky, víte, a prý mohly přijít na to, jak to udělat. A dokázaly to. Není to moc dlouho -pár týdnů- kdy to zvládly."
"Opravdu?" Charlotte vypadala šokovaně. "Ale proč to de Quincey ještě neudělal? Na co čeká?" Nate odtrhl pohled z Tessiny nedočkavé tváře a rozhlédl se po místnosti. "Myslel jsem si, že to víte. Řekl, že závazné kouzlo může být použito jen při úplňku. Když nastane, zavolá Temné sestry a pak jim dá na starost desítky těch věcí, co jsou schované v jeho úkrytu. Vím, že v jeho plánech jich ale bylo víc. Stovky, možná tisíce. Přepokládám že je oživí a pak..."
"Úplněk?" Charlotte se podívala směrem k oknu a kousla do rtu. "Ten nastane velmi brzy. Zítra, myslím."
Jem se narovnal a vystřelil z místnosti. "Jdu zkontrolovat měsíční tabulky v knihovně. Jsem tu hned." Zmizel ve dveřích.
Charlotte se obrátila na Nate. "Jsi si opravdu jistý?"
Nate kývl a těžce polkl. "Když Tessa utekla od Temných sester, de Quincey z toho obviňoval mě, i když jsem o tom nic nevěděl. Řekl mi, že nechá Děti noci vypít moji krev, jako trest pro mě. Držel mě uvězněného celé dny před tou párty. Bylo mu jedno, co přede mnou říkal. Věděl, že zemřu. Slyšel jsem ho mluvit o tom, jak dobře sestry zvládají závazné kouzlo. Že to nebude trvat dlouho a Nephilimové budou zničeni. Prý potom všichni členové klubu Pandemonium budou místo nich vládnout Londýnu."
Will promluvil drsným hlasem. "Máš představu, kde by se mohl de Quincey skrývat teď, když mu jeho dům vyhořel?"
Nate vypadal vyčerpaně. "Má útočiště v Chelsea. Šel na tu zemi s těmi, co přežili a jsou mu věrní. Je jich asi stovka. Jsou to upíři z jeho klanu, kteří s ní tu noc nebyli. Vím přesně, kde to místo leží. Můžu vám to ukázat na mapě." Odmlčel se, protože Jem vtrhl do místnosti. Oči měl doširoka otevřené.
"Není to zítra," řekl. "Úplněk. Je dnes."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 26. června 2011 v 22:49 | Reagovat

Lidičky nevim jak to bude zejtra s kapitolkou.. Sem v práci a v úterý mam poslední zápočet.. Tak kapča bude nejspíš až v úterý..

2 jitush jitush | 27. června 2011 v 0:04 | Reagovat

no teda...zas je to pekne nepinavy...diky moc ;-) a at se dari, tesim se tedy v utery :-)

3 viki viki | 27. června 2011 v 1:04 | Reagovat

Skvělé... děkuji ! Hodně štěstí u zápočtu !

4 Cimbelina Cimbelina | 27. června 2011 v 13:04 | Reagovat

Opět zajímavé. :-)  :-)

5 Nora-kiss Nora-kiss | 27. června 2011 v 15:36 | Reagovat

Díky a ať ten zápočet uděláš, držím pěsti :)

6 leontýnka leontýnka | 27. června 2011 v 19:55 | Reagovat

:D hustý :D

7 xhex xhex | 28. června 2011 v 11:26 | Reagovat

děkuju moc

8 sabina sabina | 28. června 2011 v 17:37 | Reagovat

kdy bude další kapitola? O_O  O_O  O_O

9 dii dii | 28. června 2011 v 20:39 | Reagovat

Ahoj, nemohla by som ťa poprosiť, aby si mi poslala na mail tvoj preklad Nadpozemského a kapitoly Mechanického anjela, čo máš zatiaľ preložené? Z čítania na počítači ma totiž veľmi bolia oči a chcela by som si to prečítať v mojej elektronickej čítačke... Bola by som ti veľmi vďačná :-) Môj mail je dadussqa64(zavináč)gmail.com :-)

10 proč proč | 28. června 2011 v 20:50 | Reagovat

[9]: tak proč si to nezkopíruješ a nehodíš si to sama do wordu? není to jednodušší než tady takhle otravovat? :-?

11 dii dii | 28. června 2011 v 21:01 | Reagovat

[10]: Myslím, že som sa celkom slušne opýtala, či by mi to nemohla poslať. Ak mi odpovie nie, tak nie. A prečo to sama neurobím? Už som si tak kopírovala Hunger games a zabralo mi to more času, pretože mi kapitoly nešli načítať a niekedy som sa na otvorenie stránky čakala aj 10 minút, preto. Inak ak TEBA tak strašne otravujem, tak si môj komentár nevšímaj, dobre? Nie je určený pre teba, ale pre autorku článkov. ;-)

12 proč proč | 28. června 2011 v 21:47 | Reagovat

[11]: blá blá blá, akorát si líní a otravuješ ostatní :-?  kdo se tim pak má prolouskávat a hledat něco užitečnýho?

13 Marti Marti | Web | 28. června 2011 v 21:50 | Reagovat

Lidičky.. Teď sem se vrátila a du se natovrhnout.. Tak nevim kdy bude.. Ale ještě dneska by tu měla bejt..

[9]: Až budu mít trochu časíku, tak ti to tam hodim..

14 dii dii | 28. června 2011 v 21:55 | Reagovat

[12]: Komentáre sú tu na to, aby ľudia vyjadrili svoj názor, niečo povedali autorovi a prípadne sa opýtali. Neviem, či je tvoja kritika na mňa na mieste, skôr nikoho nezaujíma to, ako sa mi tu snažíš čo najviac vynadať za jeden dotaz, ako by ostatných mal otravovať jeden môj komentár určený pre Marti, nie pre TEBA, pretože ťa to neskutočne otravuje a sú to pre teba bláboly, tak ako pre mňa tvoje reakcie. :-)  Inak držím palce v hľadaní niečoho užitočného v komentároch, možno v nich nájdeš pre teba ešte neznámu slušnosť a rešpekt k druhým. ;-)  Ďakujem za pochopenie a už nemusíš k tomu nič dodať, myslím, že to stačilo.

15 Lee Lee | 28. června 2011 v 21:55 | Reagovat

[12]:"kdo se tim pak má prolouskávat a hledat něco užitečnýho?" Ehm, kdo že je tu líný?

16 dii dii | 28. června 2011 v 21:56 | Reagovat

[13]: Naozaj ďakujem. :-)

17 lucy lucy | 29. června 2011 v 21:02 | Reagovat

[10]:

[11]:

[12]:

[14]:

[15]:
dámy, mně přijde úplně zbytečný o hádat se tu o takový drobnosti jako je jeden mail, jak už bylo řečeno slušně požádala a pokud autorka vyhoví nebo ne, je to její věc
navíc se ten člověk ani nedokáže pod svůj "úchvatnej" komentář podepsat nebo napsat alespoň přezdívku
tzn. člověku pod nickem: proč, jsi vážně UBOHÝ/Á :-?  :-?  :-?

18 simča simča | 2. července 2011 v 11:01 | Reagovat

souhlásím s proč...protože jí to zabere stejně práce jako by to zabralo tobě... prominte lidi...jenom můj názor :-) neber si to osobně ale všichni to čtou na počítači a nikdo si nestěžuje :-) ale třeba máš nějaký jiný broblémy....každopádně rači to nechám na vás :-D mimochodem pěknej překlad ;-)

19 Maťa Maťa | 3. července 2011 v 19:32 | Reagovat

ťapy :-D  :-D  :-D  :-D
ďakujem za preklad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama