Clockwork angel - 17.kapitola 2/3

30. června 2011 v 12:43 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 17



Ve chvíli, kdy se Tessa vrátila do obývacího pokoje, Nate a Jessamine tam už byli. Slunce začalo zapadat. Šla k oknu a vyhlédla ven. Na nádvoří byl Will, Jem, Henry a Charlotte. Jejich postavy vrhaly na schody Společenství dlouhé a tmavé stíny. Henry si na rameno kreslil poslední runu, zatímco se zdálo, že Charlotte dává Willovi a Jemovi pokyny. Jem přikyvoval, ale Will měl ruce zkřížené na hrudi. Tessa na tuhle vzdálenost nedokázala říct, jestli to mělo vyjadřovat jeho nesouhlas. Chce jít s nimi, pomyslela si Tessa. Nechce tu zůstat. Jem chtěl jít nejspíš taky, ale nestěžoval si. Tohle byl rozdíl mezi nimi. Teda vlastně jeden z rozdílů.
"Tessie, jsi si jistá, že nechceš hrát?" Nate se otočil a podíval se na sestru. Seděl zase v křesle. Na nohách měl položený přehoz. Na stolku mezi ním a Jessamine byly vyložené karty. Ona zatím nalévala do stříbrných šálků čaj a dávala na malý talíř chlebíčky. Měl mírně vlhké vlasy, jako kdyby se právě vykoupal a byl oblečený v Jemově věcech. Nathaniel zhubl, došlo Tesse. Jem byl ale natolik štíhlý, že byla Nateovi jeho košile na límci a rukávech malá. V ramenou byl ale Jem širší. Tahle košile dělala Natea ještě hubenějším.
Tessa se stále dívala z okna. Do brány, po jejíchž stranách hořely pochodně, právě vjel černý kočár a Henry a Charlotte do něj nastoupili. Will a Jem jí zmizeli z dohledu.
"Je si jistá." Jessamine si odfrkla, když Tessa neodpověděla. "Stačí se na ní podívat. Vypadá tak odmítavě."
Tessa odtrhla oči od okna. "Nekoukám se odmítavě. Jen se mi zdá nefér hrát hry, když Charlotte a Henry riskují své životy."
"Jo, to už jsi říkala předtím." Jessamine odložila karty na stůl. "Vážně, Tesso. Tohle se děje pořád. Jdou do boje a zase se vrátí. Nestojí to za to, pořád se kvůli tomu nervovat."
Tessa se kousla do rtu. "Mám pocit, že bych jim měla dát sbohem a popřát jim hodně štěstí, ale se vším tím spěchem okolo-"
"Nemusíš se bát," řekl Jem, který přišel do salonu. Will ho následoval. "Temní lovci si neříkají sbohem. Ne před bitvou. Nepřejí si ani hodně štěstí. Musíš se chovat tak, jako kdyby byl jejich návrat samozřejmost. A ne tak, že je to jen v rukách náhody."
"Nepotřebujeme štěstí," řekl Will a svalil se do křesla vedle Jessamine, která po něm střelila rozzlobeným pohledem. "Naše poslání pochází přímo z nebe. S Bohem na naší straně, komu by ještě záleželo na štěstí?" Jeho hlas zněl překvapivě hořce.
"Ach, přestaň být tak depresivní, Wille," řekla Jessamine. "Hrajeme karty. Můžeš se k nám buď připojit, nebo sklapnout."
Will zvedl obočí. "Co hrajete?"
"Papeže Joana," řekla Jessamine chladně a dívala se do svých karet. "Právě jsem panu Grayovi vysvětlovala pravidla."
"Slečna Lovelacová říká, že výhra nastává, když se zbavím všech svých karet. Mně se zdá, že je to nějaké pokroucené." Nate se usmál přes stůl na Jessamine, která se okamžitě začervenala.
Will se dotkl kouřícího se šálku, který byl položený vedle Nathaniela. "Je v tom vůbec nějaký čaj," zeptal se, "nebo je to jen čistá brandy?"
Nate zrudl. "Brandy má léčivé účinky."
"Ano," řekl Jem. Jeho hlas byl ostrý. "Často posílá lidi zpátky do chudobinců."
"Vážně! Vy dva jste takový pokrytci! Děláte, jako kdybys ty Wille nepil a ty Jeme-" Jessamine ztichla a kousla se do rtu. "Vy dva jste naštvaní, protože vás Henry a Charlotte nevzali sebou," řekla nakonec. "Protože jste moc mladí." Usmála se přes stůl na Natea. "Dávám přednost společnosti zralejších gentlemanů." Nate, pomyslela si Tessa znechuceně, je jen o dva roky starší, než Will. Stěží to bylo století. A ani v té nejbujnější fantazii by nemohl být nazvaný "zralým". Ale než něco stačila říct, z útrob Společenství se ozvalo hlasité zadunění.
Nate zvedl obočí. "Myslel jsem, že tohle není skutečný kostel. A taky, že tu nejsou žádné zvony."
Will se zvedl na nohy. "To je svolávací zvon. Znamená to, že je někdo dole na schodech a vyžaduje konferenci s Temnými lovci. A protože já a Jem jsme tu jediný, kdo ..."
Podíval se na Jessamine a Tessa si uvědomila, že čeká, jestli mu to nevyvrátí a neřekne, že ona je taky Temný lovec. Jessamine se ale usmívala na Natea. Ten se naklonil, aby jí něco pošeptal do ucha. Ani jeden z nich nevěnoval pozornost tomu, co se dělo v pokoji.
Jem se podíval na Willa a zavrtěl hlavou. Oba se otočili ke dveřím. Když vycházeli ven, Jem se otočil na Tessu a pokrčil rameny. Přál bych si, abys byla Temný lovec, vyčetla z jeho očí. Nebo to možná bylo jen to, co si v nich přála vidět. Možná, že se na ní jen laskavě usmál a nebyl v tom žádný skrytý význam.
Nate si nalil další horkou vodu s brandy. On a Jessamine se věnovali jeden druhému. Hráli karty a něco si tlumeně mumlali. Tessa ucítila tupou bolest ze zklamání. Nějak očekávala, že Nateovo utrpení ho donutí víc se nad sebou zamyslet a dojít k závěru, že jsou na světě i důležitější věci, než jen jeho bezprostřední potěšení. Od Jessamine nic jiného ani neočekávala, ale kdysi okouzlující Nate jí teď šel pěkně na nervy způsobem, jaký jí překvapil.
Naklonila se k oknu. Na nádvoří byl kočár. Will a Jem stáli na schodech. Vedle nich stál muž ve večerním obleku, elegantním černém fraku, vysokém cylindru a s bílou vestou, která zářila v magickém světle jako pochodeň. Tesse přišel jako člověk. I když na tuhle vzdálenost to bylo těžké říct. Když ho sledovala, zvedl ruce a doširoka je roztáhl v nějakém gestu. Viděla, jak se Will podíval na Jema a ten přikývl. Přemýšlela, o čem to vlastně mluví.
Podívala se za muže na kočár a strnula. Místo erbu, co byl většinou na dveřích, na nich bylo napsané: MORTMAIN A SPOLEČNOST.
Mortmain. Muž, pro kterého pracoval její otec, kterého Nathaniel vydíral, a který uvrhl jejího bratra do Říše stínů. Co tu dělal?
Znovu se podívala na Natea a její pocity zlosti odplavila vlna ochranitelství. Kdyby věděl, že tu byl Mortmain, určitě by byl rozhozený. Bylo by nejlepší, kdyby zjistila co se děje už předtím. Odstoupila od okna a vydala se tiše přes místnost, aby Natea a Jessamine nevyrušila z jejich rozhovoru, do kterého byli oba zabraní. Nate jen stěží zaregistroval, že opustila místnost.
Tessa překvapivě snadno našla cestu k obrovskému točitému kamennému schodišti, které vedlo středem Společenství. Měla by se v tomhle domě konečně naučit orientovat, rozhodla se Tessa, když po schodech sestupovala dolů do předsíně. Našla tam stát Thomase.
Držel v ruce masivní meč, svěšený dolů. Jeho tvář vypadala vážně. Za ním byly dvoukřídlé masivní dveře. Byly otevřené a ukazovaly modročerný londýnský soumrak, který osvětlovaly pochodně z magických světel na nádvoří. Zaskočeně se podíval na Tessu. "Slečno Grayová?"
Zašeptala. "Co se tam venku děje, Thomasi?"
Pokrčil rameny. "Pan Mortmain," řekl. "Chtěl mluvit s panem a paní Branwellovou, ale protože tady nejsou-"
Tessa zamířila ke dveřím.
Thomas se překvapeně pohnul a stoupnul si před ní, aby jí zabránil jít dál. "Slečno Grayová, nemyslím si, že-"
"Budeš muset použít meč, abys mě zastavil, Thomasi," řekla chladným hlasem a Thomas po chvíli váhání uhnul. Tessa se cítila provinile a doufala, že tím nezranila jeho city. Vypadal ale víc překvapeně, než cokoliv jiného. Prošla kolem něj až na schody, vedoucí do Společenství, kde stál Will a Jem. Blížil se silný vítr a rozcuchal jí vlasy. Zachvěla se. Na schodišti stál muž, kterého viděla z okna. Byl ještě menší, než si myslela: malý s větrem ošlehanou, přátelskou a opálenou tváří, která byla viditelná z pod krempy cylindru. I přes eleganci jeho oblečení vypadal jako námořník nebo obchodník.
"Ano," řekl, "pan a paní Branwellová byli tak laskaví, že mě minulý týden kontaktovali. A díky jejich šlechetnosti, pokud to správně chápu, mi slíbili, že udrží část toho, o čem jsme mluvili, v tajnosti."
"Neřekli Enklávě o vašich okultních experimentech, jestli je to, co jste tím měl na mysli," odsekl mu Will.
Mortmain zrudl. "Ano. Jednalo se o laskavost. Myslel jsem, že bych jim jí mohl vrátit-"
Odmlčel se a podíval se přes Willa na Tessu. "A kdo je tohle? Další Temný lovec?"
Jem a Will se otočili ve stejnou dobu a uviděli Tessu. Jem se na ní potěšeně podíval, ale Will vypadal podrážděně. A možná i trochu pobaveně. "Tesso," řekl. "Tys z toho ten svůj zvědavej nos prostě nemohla vynechat, viď?" Otočil se zpátky k Mortmainovi. "Tohle je slečna Grayová. Sestra Nathaniela Graye."
Mortmain vypadal zděšeně. "Ach, dobrý Bože. Měl jsem si to uvědomit. Vypadáte přesně jako on. Slečno Grayová-"
"Nemyslím si, že by si byli podobní," řekl Will tak tiše, že Tessa pochybovala, že ho Mortmain slyšel.
"Nemůžete vidět Natea," řekla Tessa. "Nevím, jestli je to důvod, proč jste sem přišel, pan Mortmaine, ale není mu moc dobře. Potřebuje se dostat z následků mučení a není důvod mu to ještě připomínat."
Koutky Mortmainových úst se protáhly. "Nejsem tu, abych viděl toho kluka," řekl. "Uznávám, že jsem ho zklamal, strašně jsem ho zklamal. Paní Branwellová mi řekla, že-"
"Měl jste na něj dohlédnout," řekla Tessa. "Na mého bratra. Nechal jste ho potopit se do Říše stínů a ani mu nenabídl pomoc." Nějaká malá část Tessy byla překvapená, že byla tak smělá, ale pokračovala dál a nebrala na nic ohledy. "Když vám řekl, že jde pracovat k de Quinceymu, měl jste něco udělat. Věděl jste, jaký muž de Quincey byl - pokud se mu tedy dá říkat člověk."
"Já vím." Mortmain vypadal pod svým kloboukem zamračeně. "To je taky důvod, proč jsem tady. Snažím se napravit to, co jsem udělal."
"A jak to navrhujete udělat?" zeptal se Jem jasným a silným hlasem. "A proč zrovna teď?"
Mortmain se podíval na Tessu. "Vaši rodiče," řekl, "byli dobří lidé. Vždycky jsem litoval jejich zavedení do Říše stínů. V té době jsem si myslel, že je to všechno jen krásná hra se špetkou humoru. Od té doby jsem mnohé pochopil. Utiším svou vinu tím, když vám řeknu, co vím. I když to znamená, že budu muset opustit Anglii a uprchnou tak před hněvem de Quinceyho." Povzdechl si. "Před časem si u mě de Quincey objednal velké množství mechanických částí, šroubů, čepů, ozubených kol a dalších věcí. Nikdy jsem se ho nezeptal, na co to potřebuje. Nikdo by se na tyhle věci neměl ptát Magistera. Až když ke mně přišli Nephilimové mě napadlo, že je možná chce využít k hanebným účelům. Pátral jsem a informátor v klubu mi řekl, že de Quincey staví celou armádu mechanických monster, které budou mít za úkol zničit řady Temných lovců." Zavrtěl hlavou. "De Quincey a jemu podobní můžou opovrhovat Temnými lovci, ale já ne. Jsem jen člověk. Vím, že v cestě správnému fungování světa stojí tyhle démoni. Nemůžu stát opodál, když vím, co de Quincey chystá."
"To je všechno velmi hezké," řekl Will s náznakem netrpělivosti v hlase, "ale neříkáte nám nic, co bychom už dávno nevěděli."
"A víte," řekl Mortmain, "že donutil pár čarodějek, kterým se říká Temné sestry k tomu, aby vytvořily závazné kouzlo, které by tyto stroje oživily ne jen mechanikou, ale i démonickou energií?"
"To už taky víme," řekl Jem. "Věřím ale, že už zbývá jenom jedna Temná sestra. Will tu druhou zničil."
"Ale její sestra se díky nekromantskému kouzlu vrátila," řekl Mortmain s náznakem triumfu v hlase, jako kdyby se mu ulevilo, že má konečně informaci, kterou ještě neví. "Zrovna teď jsou obě dvě v rezidenci v Highgate- patřila čarodějovi, dokud ho de Quincey nezabil- budou pracovat na závazném kouzlu. Pokud jsou moje zdroje pravdivé, pak se Temné sestry pokusí vyřknout to kouzlo dnes v noci."
Willovi modré oči byly temné a zamyšlené. "Děkuju vám za informaci," řekl, "ale de Quincey už pro nás brzy nebude hrozbou. Ani jeho mechanická monstra."
Mortmainovi oči se rozšířily. "Claveové útočí na Magistera? Dneska v noci?"
"Proboha," řekl Will. "Opravdu víte všechno. To je na civila velmi znepokojivé." Mile se na něj usmál.
"Tím jste mi chtěl nejspíš naznačit, že mi nic neřeknete," řekl smutně Mortmain. "Předpokládám, že ne. Ale měli byste vědět, že de Quincey má k dispozici stovky těch mechanických stvoření. V okamžiku, kdy na ně Temné sestry vyšlou své kouzlo, armáda ožije a spojí se s de Quinceym. I pokud ho Enkláva porazí, bylo by moudré nenechat tuhle armádu obživnout. Pak jí totiž bude téměř nemožné porazit."
"Jste si jistý tím, že jsou Temné sestry v Highate?" zeptal se ho Jem.
Mortmain přikývl. "Určitě ano," řekl a vychrlil jim název ulice a číslo domu.
Will přikývl. "No, určitě to budeme brát v potaz. Děkujeme vám."
"Opravdu děkujeme," řekl Jem. "Dobrou noc, pane Mortmaine."
"Ale," Mortmain vypadal zaraženě. "Budete s tím přece něco dělat, nebo ne?"
"Řekl jsem, že to budeme brát v potaz," zopakoval mu Will. Pokud jde o vás, pane Mortmaine, vypadáte jako muž, který už měl být dávno někde jinde."
"Cože?" Mortmain překvapeně pohlédl na své večerní šaty a zasmál se. "Myslím, že máte pravdu. Já jen - pokud Magister zjistí, že jsem vám tohle řekl, můj život pak bude v ohrožení."
"Pak je možná čas na dovolenou," navrhl mu Jem. "Slyšel jsem, že v tomhle ročním období je v Itálii nádherně."
Mortmain pohlédl z Willa na Jema a zase zpátky. Pak se zdálo, že to vzdal. Svěsil ramena. Zvedl oči k Tesse. "Kdybyste mohla předat mou omluvu svému bratrovi..."
"To si nemyslím," řekla Tessa, "ale děkuji vám, pane Mortmaine."
Po dlouhé odmlce přikývl a pak se odvrátil. Všichni tři sledovali, jak vlezl zpátky do kočáru. Zvuk kopyt koní, které klusali k bráně Společenství, byl hlasitý.
"Co budete dělat?" zeptala se jich Tessa v okamžiku, kdy byl vůz z dohledu. "Ohledně Temných sester?"
"Samozřejmě, že po nich půjdeme." Willovi oči zářily a byly ještě tmavší než dřív. "Tvůj bratr řekl, že má de Quincey k dispozici desítky těch stvoření. Mortmain ale říká, že je jich stovky. Pokud se Mortmain nemýlí, pak musíme dostat Temné sestry ještě před tím, než dokončí kouzlo, jinak bude Enkláva ztracená."
"Ale možná by bylo lepší varovat Charlotte a Henryho a ostatní-"
"Jak?" Willovi se do jednoho slova podařilo vložit ostrý podtón. "Myslím, že bychom mohli poslat Thomase, aby varoval Enklávu. Jenže neexistuje žádná záruka, že se tam dostane včas a pokud se Temným sestrám podaří dokončit jejich armádu, mohl by jednoduše zahynout se zbytkem z nich. Ne. My musíme chytit Temné sestry na vlastní pěst. Jednu z nich už jsem předtím zabil, s Jemem bychom měli být schopní vyřídit obě dvě.
"Ale možná se Mortmain mýlí," řekla Tessa. "Máte jen jeho slovo. Mohl by mít chybné informace."
"Možná," přiznal Jem, "ale dovedeš si představit, kdyby to tak nebylo? A my ignorovali jeho varování? Pro Enklávu by to mohl být konec."
Tessa věděla, že má pravdu. Cítila, jak jí trochu pokleslo srdce. "Možná bych vám mohla pomoct. Už předtím jsem bojovala s Temnými sestrami. Kdybych se k vám mohla připojit-"
"Ne," řekl Will. "To nepřichází v úvahu. Už takhle máme málo času na přípravu. Musíme se spoléhat na naše bojové zkušenosti. A ty nemáš žádné."
"Bojovala jsem na večírku s de Quinceym-"
"Řekl jsem ne." Willův tón jasně naznačoval, že se o téhle věci už hodlá bavit. Tessa se podívala na Jema, ale ten jen omluvně pokrčil rameny, jako kdyby jí tím říkal, že je mu to líto, ale Will má pravdu.
Obrátila svůj pohled zpátky k Willovi. "Ale co Boadicea?"
Na okamžik si pomyslela, že zapomněl na to, co jí řekl tehdy v knihovně. Pak se mu ale koutky se zacukáním zvedly do mírného úsměvu, jako kdyby proti tomu chtěl bojovat, ale bylo to zbytečné. "Jednou budeš Boadicea, Tesso," řekl, "ale ne dneska."
Obrátil se k Jemovi. "Měli bychom jít za Thomasem a říct mu, aby připravil kočár. Highgate není zrovna blízko, měli bychom vyrazit."
...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viki viki | 30. června 2011 v 20:19 | Reagovat

Děkuji !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama