Clockwork angel - 5.kapitola 1/2

1. června 2011 v 7:46 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 5
KODEX TEMNÝCH LOVCŮ

Sny jsou pravdivé, dokud trvají,
a jak víme, že nežijeme ve snu?
Alfred, Lord Tennyson, "The Higher Pantheism"
-
Uběhla snad věčnost, než nevrlá Tessa dlouhým putováním po domě, konečně našla totožnou chodbu s tou, v které by měl být její pokoj. Poznala to díky známé tapetě a došlo jí, že dveře do její ložnice by měli být jedny z těch, které jsou před ní. O několik minut později je našla díky osvědčené metodě pokus omyl. Vděčně za sebou zavřela správné dveře a zamknula za sebou.
Ve chvíli kdy byla převlečená do noční košile a vklouzla pod přikrývku, otevřela Kodex Temných lovců a začala číst. Nikdy nám neporozumíš jen díky tomu, že si přečteš tuhle knížku, řekl Will, ale na tom ve skutečnosti nezáleželo. Nevěděl, co pro ni tahle kniha znamená. Že tahle kniha byla symbol pravdy a že pro ni má smysl jí číst. Tahle kniha totiž uznávala, že na světě existoval i někdo jiný, jako ona. To, že jí držela v ruce, pro Tessu znamenalo, že všechno co se stalo v posledních šesti týdnech, bylo skutečné - skutečnější, než život, který žila předtím.
Tessa zjistila z Kodexu, že všichni Temní lovci pocházejí z archanděla Raziel, který jim dal první svazek, který byl nazvaný Šedá kniha, byla plná "nebeského jazyka" - černých znamení ruin, které se malovaly na kůži vyškolených Temných lovců, jako byla Charlotte nebo Will. Značky byly vyřezávány do jejich kůže pomocí nástroje, kterému se říká stéla - zvláštní věc podobná peru, který viděla u Willa, když s jeho pomocí otevíral dveře v Temném domě. Značky poskytují Nephilimům všemožné druhy ochrany: hojení, nadlidskou sílu a rychlost, noční vidění a dokonce jim i umožní skrýt se před lidským zrakem pomocí runy, které se říká Okouzlení. Ale nebylo to něco, co by mohl použít každý. Vyřezání runy do kůže Podsvěťana nebo člověka - nebo dokonce Temného lovce, který byl příliš mladý nebo málo vyškolený- by mu způsobilo mučivou bolest a přivedlo ho k šílenství nebo by mu to přivodilo smrt.
Runy nebyly jediný způsob, jak se ochránit - když šli do bitvy, nosili těžké magické obleky. Byly tam taky náčrtky mužů v těchhle oblecích z různých zemí. K překvapení Tessy tam byly také skici žen v dlouhých košilích a kalhotách - ne takových typických vtipné dámské kalhot na cvičení, jaké viděla v novinách, ale skutečné klučičí kalhoty. Otáčela stránky a vrtěla hlavou nad představou, že by Charlotte a Jessamine opravdu nosily takový bizardní úbor. Následující stránky byly věnovány dalším dárkům, které Raziel daroval prvním Temným lovcům - mocné magické předměty, kterým se říkalo Nástroje smrti - spolu se zemí k zabydlení: malý kus země uprostřed toho, co bylo později nazýváno Svatou říší římskou. Byla obehnána hradbou, takže tam nemohl vstoupit žádný Civil. Země se jmenovala Idris. Když se Tessa pustila do čtení, zablikala lampa a jí se pomalu začínaly zavírat víčka.
Podsvěťané, četla, byli nadpřirozené bytosti jako víly, vlkodlaci, upíři a čarodějové. V případě upírů a vlkodlaků lidé nakaženi démoní nemocí. Víly, na druhou stranu, byly napůl démoni a napůl andělé, proto měli k dispozici velkou krásou, ale velmi zlou povahu. Ale čarodějové - čarodějové byli přímými potomky lidí a démonů. Není divu, že se Charlotte ptala, jestli byli její rodiče lidé. Ale oni byli, pomyslela si, a tak nemůžu být čarodějka, díky Bohu. Zadívala se dolů na obrázek, který ukazoval velkého muže s hustými vlasy. Stál uprostřed pentagramu, který byl nakreslený křídou na kamenné podlaze. Vypadal naprosto normálně, až na to, že měl panenky stáhnuté do tenké linky, jako mají kočky. V každém z pěti cípů hvězdy hořela svíce. Jejich plameny se rozmazávaly, když Tessa vyčerpáním zavírala oči.
Ve snu tančila vířícím kouřem chodbou, lemovanou zrcadly. Každé zrcadlo jí ukazovalo jinou tvář. Slyšela krásnou hudbu, která jí k sobě táhla. Zdálo se, že přicházela z velké vzdálenosti a přitom byla všude okolo ní.
Přišel k ní nějaký člověk - kluk, opravdový, štíhlý a oholený - a Tessa cítila, že ho odněkud zná. Když ale uviděla jeho tvář, nepoznala ho. Mohl to být její bratr, Will nebo klidně někdo úplně jiný. Následovala ho, volala na něj, ale on pořád ustupoval chodbou dál od ní. Hudba se stále stupňovala, až to bylo skoro neúnosné -
Tessa se probudila. Ztěžka dýchala. Když se posadila, kniha jí sklouzla z klína. Sen byl pryč, ale hudba zůstala. Hlasitá, strašidelná a nádherná. Přešla ke dveřím a vykoukla ven na chodbu.
Hudba tu byla hlasitější. Ve skutečnosti přicházela z místnosti na druhém konci haly. Dveře byly mírně pootevřené a tóny procházely otvorem jako voda přes úzké hrdlo vázy.
Na háčku u dveří visel župan. Tessa si ho vzala a navlékla si ho přes pyžamo. Vykročila do chodby. Jako ve snu přešla chodbu a položila jemně ruku na dveře. Pod jejím dotekem se ale rozletěly. Uvnitř místnosti byla tma. Jediné světlo jí poskytovala zář měsíce. Zjistila, že mezi touhle místností a její ložnicí není žádný rozdíl. Stejná velká obdélníková postel, stejný těžký tmavý nábytek. Na vysokém okně byly roztažené závěsy. Bledé, stříbrné světlo se vlévalo dovnitř, jako kdyby to byl déšť blyštivých jehel. V měsíčním světle Tessa uviděla někoho stát přímo před oknem. Kluk - vypadal příliš křehce, než aby to byl dospělý člověk. Měl o rameno opřené housle. Tvář mu spočívala na nástroji a smyčcem přejížděl přes struny. Vydávaly zvuk tak dokonalý, že nic krásnějšího Tessa nikdy v životě neslyšela.
Měl zavřené oči. "Wille?" řekl, aniž by otevřel oči nebo přestal hrát. "Wille, jsi to ty?"
Tessa nic neřekla. Nedokázala promluvit a tím přerušit hudbu. Ale v tu chvíli jí ten muž přerušil sám, sklopil smyčec, otevřel oči a zamračil se.
"Wille-" začal, ale pak uviděl Tessu a otevřel rty v překvapení. "Ty nejsi Will." Znělo to zvědavě, ale ne naštvaně, a to i navzdory skutečnosti, že Tessa v noci vtrhla do jeho ložnice a překvapila ho při hře na housle, když byl v pyžamu nebo v tom, co Tessa předpokládala, že by mělo být jeho pyžamo. Měl na sobě světlé volné kalhoty a košili bez límečku. Přes to měl volně přehozený černý hedvábný župan. Byl mladý, asi ve stejném věku jako Will. Štíhlost ještě podtrhovala jeho mládí. Byl sice vysoký, ale opravdu velmi hubený. Pod límcem jeho košile viděla okraje černého znaku, který už viděla na kůži Willa a Charlotte. A teď už věděla, jak se těm znakům říká. Runy. A taky věděla, koho označují. Byl to Nephilim. Potomek člověka a anděla. Nebylo divu, že v měsíčním světle vypadal tak bledý. Jeho pleť zářila podobným způsobem, jako Willovo magické světlo. Jeho vlasy byly světle stříbrné. Jeho oči měly podobnou barvu.
"Omlouvám se," řekla a odkašlala si. Ten hlasitý zvuk zněl až příliš hlasitě v tichu pokoje. Chtěla se přikrčit. "Já-já nechtěla jsem sem takhle vtrhnout. To jen že - můj pokoj je přes chodbu a ..."
"To je v pořádku." Sundal si housle z ramene. "Jsi slečna Grayová? Ta dívka, která umí měnit podobu. Will mi o tobě povídal."
"Aha," řekla Tessa.
"Aha?" Kluk povytáhnul obočí. "Nezníš moc vystrašeně z toho, že vím, kdo jsi."
"Já jen, Will je na mě naštvaný," vysvětlila mu Tessa. "Cokoliv ti o mě řekl-"
Zasmál se. "Will je naštvaný na každého," řekl. "Nemyslím si, že by to mohlo jakkoliv ovlivnit můj úsudek."
Měsíční světlo se odrazilo od leštěného povrchu houslí a kluk je obrátil a položil na horní část skříně. Smyčec skončil vedle nich. Když se na ni znovu otočil, usmíval se. "Už jsem se měl představit dřív," řekl. "Jsem James Carstairs. Prosím, říkej mi Jeme - dělá to tak každý."
"Ach, ty jsi Jem. Nebyl jsi na večeři," vzpomněla si Tessa. "Charlotte říkala, že jsi byl nemocný. Cítíš se lépe?"
Pokrčil rameny. "Byl jsem jen unavený. To je všechno."
"No, umím si představit, že je únavné dělat všechno to, co děláte." Právě četla Kodex. Tessa cítila, jak hoří touhou položit mu otázky ohledně Temných lovců. "Will říkal, žes přišel z daleka, abys tu mohl žít - byl jsi v Idris?"
Zvedl obočí. "Víš o Idris?"
"Nebo jsi přišel z jiného Společenství? Jsou ve všech velkých městech, ne? A proč sis vybral zrovna Londýn-"
Přerušil ji. Vypadal zmateně. "Máš až příliš mnoho otázek, nemyslíš?"
"Můj bratr mi vždycky říká, že zvědavost je můj největší hřích."
"Pokud je tvůj největší hřích tohle, není to tak špatné." Posadil se na postel a zvědavě se na ní podíval. "Tak do toho. Ptej se mě na co chceš. Tak jako tak nemůžu spát. Uvítám nějaké rozptýlení."
V zadní části hlavy Tessa zaslechla Willův hlas. Jemovi rodiče byli zabiti démony. Ale na to se ho nemůžu zeptat, pomyslela si Tessa. Místo toho řekla: "Will mi řekl, že si sem přišel z velké dálky. Kde jsi žil předtím?"
"V Šanghaji," řekl Jem. "Víš kde to je?"
"V Číně," řekla Tessa rozhořčeně. "To snad vědí všichni, ne?"
Jem se usmál. "To by ses divila."
"Co jsi dělal v Číně?" zeptala se Tessa s upřímným zájmem. Nedokázala si představit, že by Jem mohl pocházet z místa, jako bylo tohle. Když myslela na Čínu, všechno co se jí vybavilo, byl Marco Polo a čaj. Měla pocit, že to bylo velmi, velmi daleko. Z místa, kde zapadá slunce a vychází měsíc, jak by řekla teta Harriet. "Myslela jsem, že se tam nikdy nedostal nikdo, kromě námořníků a misionářů."
"Temní lovci žijí po celém světě. Moje matka byla Číňanka a můj táta byl Brit. Setkali se v Londýně a přestěhovali se do Šanghaje, když byla otci nabídnuta pozice šéfa tamního Společenství."
Tessu to překvapilo. Pokud byla Jemova matka Číňanka, pak on byl Číňan taky ne? Věděla, že byli v New Yorku čínští přistěhovalci - většinou pracovali v prádelnách nebo postávali na ulicích a prodávali ručně balené doutníky. Ještě nikdy ale neviděla, aby někdo z nich vypadal jako Jem. Někoho s podivně stříbrnými vlasy o očima stejně barvy. Možná to mělo něco dočinění s tím, že to byl Temný lovec, nebo ne? Nedokázala vymyslet způsob, jak se ho na to zeptat a nebýt při tom hrubá.
Naštěstí se nezdálo, že by Jem čekal na to, až bude pokračovat v jejich konverzaci. "Omlouvám se, že se ptám, ale - tvoji rodiče jsou mrtví, viď?"
"To ti řekl Will?"
"To ani nemusel. My sirotci umíme rozpoznat jeden druhého. Pokud se můžu zeptat - byla jsi hodně mladá, když se to stalo?"
"Byli mi tři roky, když zemřeli při dopravní nehodě. Sotva si je pamatuju." Mám jen malé záblesky - vůni tabákového kouře nebo bledé liliové šaty mé matky. "Vychovala mě teta. A můj bratr, Nathaniel. Moje teta ale-" Najednou, k jejímu překvapení, se jí zadrhl hlas v krku. Vybavil se jí živý obrázek její tety Harriet. Jak leží na úzké mosazné posteli v ložnici a oči jí žhnou horečkou. Na konci jejího života už Tessu nepoznávala a říkala jí jménem její matky, Elizabeth. Teta Harriet byla jediná matka, kterou Tessa opravdu znala. Držela ji za ruku, zatímco umírala v pokoji, kde byl přítomný i kněz. Najednou jí došlo, že teď už byla opravdu sama. "Nedávno zemřela. Nečekaně dostala horečku. Nikdy nebyla moc silná."
"To je mi líto," řekl Jem a z jeho hlasu byl opravdu cítit zármutek.
"Bylo to hrozné, protože v té době byl můj bratr pryč. Odjel do Anglie před měsícem. Dokonce nám odtamtud poslal dárky - čaj od Fortuna a Masona a nějakou čokoládu. Pak teta onemocněla a zemřela. Psala jsem mu znovu a znovu, ale on mi na dopisy neodpovídal. Byla jsem zoufalá. A pak přišel lístek. Jízdenka na parník do Southamptonu a vzkaz od Nata, který psal, že se sejdeme v docích, že musím přijet za ním do Anglie a žít s ním, když už je teta pryč. Teď si ale nemyslím, že mi ten vzkaz vůbec napsal on-" Tessa se odmlčela a začaly jí pálit oči. "Omlouvám se. Začínám žvanit. Nemusíš slyšet všechno."
"Jaký je tvůj bratr? Co má rád?"
Tessa se překvapeně podívala na Jema. Jiní se jí ptali na to, co mohl udělat, aby se dostal do situace, ve které je, jestli ví, kde ho Temné sestry drží, jestli má stejnou sílu jako ona. Ale nikdo se jí nezeptal, jaký je.
"Táta říkal, že je to snílek," řekla. "Vždycky žil ve svém světě. Nikdy mu nezáleželo na tom, co bude v budoucnosti, když zrovna měl všechno, co chtěl. Kdy jsme měli všechno, co jsme chtěli," opravila se. "Kdysi propadl hazardu. Myslím, že to bylo proto, že si neuměl představit, že by mohl prohrát - to byla součást jeho snů."
"Sny můžou být nebezpečná věc."
"Ne-ne." Zavrtěla hlavou. "Neříkám, že byl dokonalý. Ale byl to skvělý bratr. On ..." Charlotte měla pravdu,bylo snadnější bránit slzám, když našla nějaké místo a zadívala se na něj. Dívala se na ruce Jema. Byly štíhlé a dlouhé. Na zadní straně ruky měl stejný znak, jako Will. Otevřené oko. Ukázala na něj. "Co to znamená?"
Zdálo se, že si Jem ani nevšimnul, že změnila téma. "Je to runa. Víš, co to znamená?" Natáhl k ní ruku, dlaní dolů. "To je Voyance. Pročistí náš zrak. Pomáhá nám vidět Podsvěťani." Otočil ruku a vyhrnul si rukáv košile. Podél vnitřní strany jeho zápěstí a vnitřku paže měl víc symbolů. Proti jeho bílé kůži černá barva vynikala. Zdálo se, že symbol proniká jeho žilami, jako kdyby jimi protékala krev. "Pro rychlost, noční vidění, andělskou sílu, rychlé léčení," četl nahlas. "I když jejich názvy jsou složitější, než jen tohle. A nejsou v Češtině."
"Bolelo to?"
"Bolelo to ve chvíli, když jsem je dostal. Teď už nebolí vůbec." Natáhl si rukáv zase dolů a usmál se na ní. "Neříkej mi, že to byly všechny otázky, na které ses mě chtěla zeptat."
Och, mám jich víc, než si myslíš. "Proč nemůžeš spát?"
Viděla, že si snaží udržet klidnou tvář, váhavě blýskl pohledem k její tváři, než jí odpověděl. Ale proč zaváhal? pomyslela si. Mohl prostě zalhat nebo se vyhnout odpovědi, jako to dělal Will. Ale Tessa instinktivně vycítila, že jí Jem nebude lhát. "Mám špatné sny."
"Taky se mi něco zdálo," řekla. "Snila jsem o tvé hudbě."
Zazubil se. "Pak to byla noční můra, ne?"
"Ne. Bylo to nádherné. Nejkrásnější věc, jakou jsem kdy slyšela od té doby, co jsem přišla do tohohle příšerného města."
"Londýn není tak špatný," řekl Jem klidně. "Jen ho prostě musíš poznat. Musíš se mnou jít někdy ven do Londýna. Můžu ti ukázat nádherná místa - místa, které mám rád."
"Pěješ ódy na naše nádherné město?" zeptal se lehký hlas. Tessa se otočila a spatřila Willa, který se opíral o rám dveří. Světlo z chodby za ním vrhalo na jeho mokré vlasy zlaté odlesky. Spodek jeho černého kabátu a i černé boty byly olemované blátem, jako kdyby se právě vrátil z venku. Měl zrudlé tváře. Byl bez klobouku, jako vždy. "Jednáme tu s tebou dobře, Jeme, ne? Nepochybuju o tom, že bych si to Šanghaji užil. Jak že tam tomu říkáte?"
"Yang guizi," řekl Jem, který nebyl překvapený náhlým objevením Willa. "Cizí démon."
"Slyšíš to, Tesso? Jsem démon. Stejně jako ty." Will se odlepil od dveří a vešel do místnosti. Lehnul si na okraj postele a rozepnul si kabát. Odhalil tím velmi elegantní košili z modrého hedvábí.
"Máš mokré vlasy," řekl Jem. "Kde jsi byl?"
"Tady, tam, vlastně všude." Wil se zazubil. Přes jeho obvyklý šarm se na něm něco změnilo - červeň ve tvářích a lesk v jeho očích -
"Vařená sova, viď?" řekl Jem se znechucením.
Aha, pomyslela si Tessa. Je opilý. Viděla vlastního bratra pod vlivem alkoholu tak často, že už rozpoznala příznaky. Ze zvláštního důvodu cítila zklamání.
Jem se usmál. "Kdes byl? Modrý drak? Mořská panna?"
"Hospoda u Démona, když to musíš vědět." Will si povzdechl a opřel se o čelo postele. "Měl jsem jisté plány na tenhle večer. Snažil jsem se opít do němoty a pak svést nějakou ženu. Ale bohužel, asi to tak nemělo být. Sotva jsem do sebe obrátil třetí drink v Démonovi, začalo mě obtěžovat malé krásné kytky prodávající dítě. To děvče si řeklo o dvě pence za sedmikrásku. Ta cena se mi zdála přemrštěná, tak jsem odmítl. Když jsem to ale dořekl, ta holčička pokračovala tím, že mě okradla."
"Okradla tě holčička?" zeptala se Tessa.
"Vlastně to vůbec nebyla malá holčička, jak to tak vypadá, byl to trpaslík v šatech se zálibou v násilí, který si říkal Šestiprstý Nigel."
"Jo, je lehké si je splést," řekl Jem.
"Chytil jsem ho za ruku, když mi zrovna šahal do kapsy," řekl Will a ukázal jim čerstvě zjizvenou štíhlou ruku. "Nemohl jsem ho to nechat udělat, samozřejmě. Boj vypukl téměř okamžitě. Měl jsem navrch až do té chvíle, než Nigel skočil na bar a udeřil mě zezadu flaškou ginu."
"Aha," řekl Jem. "To vysvětluje tvoje mokré vlasy."
"Byl to férový boj," řekl Will. "Ale majitel Démona to tak neviděl. Vyhodil mě ven. Nemůžu se tam ukázat čtrnáct dní."
"To je pro tebe stejně nejlepší," řekl Jem nesoucitně. "Rád slyším, že se držíš ve svých vyjetých kolejích. Bál jsem se, žes přišel domů dřív, aby ses podíval, jestli už se cítím líp."
"Zdá se, že se ti beze mě vedlo báječně. Vlastně, jak tak koukám, už ses setkal s naší novou spolubydlící. Záhadná žena měnící svou podobu." řekl Will a podíval se směrem k Tesse. Bylo to poprvé, co vůbec vzal na vědomí její přítomnost od té doby, co se objevil ve dveřích. "Myslíš si, že se sluší objevit se v noci v ložnici gentlemana? Kdybych to věděl, naléhal bych na Charlotte mnohem víc, abys tu s námi mohla zůstat."
"Nechápu, proč se o mě pořád staráš," odpověděla Tessa. "Hlavně proto, žes mě nechal na chodbě a já si musela najít sama zpáteční cestu do mého pokoje."
"A místo toho jsi našla cestu do Jemova pokoje?"
"Hrál jsem na housle," vysvětlil Jem. "Slyšela mě, jak cvičím."
"Strašný zvuk, skoro jako nářek, ne?" zeptal se Will Tessy. "Nechápu, jak je možné, že všechny kočky ze sousedství neutečou, když začne hrát."
"Vlastně mi to přišlo krásné."
"To proto, že to bylo," souhlasil Jem.
Will na ně ukázal vyčítavě prstem. "Spikli jste se proti mně. Takže takhle to teď bude? Budu mimo hru, ten lichý? Drahý Bože, budu se muset skamarádit s Jessamine."
"Jessamine tě nemůže vystát," připomněl mu Jem.
"Tekže Henry."
"Henry tě nejspíš zapálí."
"Thomas," navrhl Will.
"Thomas," začal Jem, ale pak se zkroutil bolestí a začala kašlat tak hrozně, že sklouzl k postele a klekl si na kolena. Příliš šokovaná na to, aby se mohla pohnout, Tessa zírala na to, jak Will - jehož údajná opilost zmizela ve zlomku sekundy - vyskočil z postele a klekl si k Jemovi. Položil mu ruku na rameno.
"Jamesi," řekl tiše. "Kde to je?"
Jem zvedl ruku, aby ho umlčel. Štíhlým tělem mu projel prudký záchvěv. "Nepotřebuju to - jsem v pořádku-"
Znovu se rozkašlal a jemná sprška červených kapiček potřísnila podlahu před ním. Krev. Willova ruka pevně stiskla přítelovo rameno. Tessa viděla, jak mu zbělely klouby. "Kde to je? Kam si to dal?"
Jem mávl slabě rukou k posteli. "Na-" zalapal po dechu. "Na římse, v - krabičce - stříbrné-"
"Přinesu to." Řekl to tak něžně. Tessa ho nikdy dřív takhle mluvit neslyšela. "Zůstaň tady."
"Jako kdybych někam mohl odejít." Jem svěsil ruku, kterou měl před ústy. Jeho symbol otevřeného oka byl potřísněný červenými kapkami krve.
Will vstal, otočil se a - uviděl Tessu. Na okamžik vypadal vyděšeně, jako kdyby zapomněl, že tam byla taky.
"Wille-" zašeptala. "Je tu něco, co-"
"Pojď se mnou." Chytnul jí za ruku a jemně ji strkal směrem k otevřeným dveřím. Vystrčil jí do chodby a stoupnul si tak, aby jí zablokoval výhled do místnosti. "Dobrou noc, Tesso."
"Ale on vykašlával krev," zaprotestovala Tessa tichým hlasem. "Možná bych měla zajít pro Charlotte-"
"Ne." Will se ohlédl přes rameno a pak pohlédl zpátky na Tessu. Naklonil se k ní a položil jí ruku na rameno. Cítila, jak se jí jeho prsty zanořují do kůže. Byl tak blízko, že mohla cítit vůni nočního vzduchu na jeho kůži, vůni kovu, kouře a mlhy. Něco na tom, jak voněl, bylo zvláštní, ale ona nemohla přijít na to, co přesně to bylo.
Will k ní promluvil tichým hlasem. "Má lék. Dám mu ho. Není třeba, aby o tom věděla Charlotte."
"Ale jestli je nemocný-"
"Prosím, Tesso." Ve Willových modrých očích se objevila prosebná naléhavost. "Bylo by nejlepší, kdybys o tom nikomu nic neříkala."
Tessa zjistila, že mu nemůže říct ne. "Já - dobře."
"Děkuju ti." Will pustil její rameno a zvedl ruku, aby se lehce dotkl její tváře - bylo to tak jemné, že si Tessa chvíli myslela, že si to jen představovala. Příliš vyděšená na to, aby něco řekla, tam jen tak mlčky stála, zatímco mezi nimi zavíral dveře. Když uslyšela cvaknutí zámku, uvědomila si, proč na jeho vůni, když se k ní naklonil, bylo něco zvláštního. Ačkoliv Will říkal, že pil celou noc - a dokonce tvrdil, že mu rozbili o hlavu láhev ginu - vůbec z něj necítila zápach alkoholu.
-
Uplynula dlouhá doba před tím, než Tessa mohla znovu usnout. Byla vzhůru. Vedle ní byl položený otevřený Kodex a mechanický anděl jí tikal na krku. Dívala se, jak lampa vrhá stíny na strop.
-
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lola Lola | 1. června 2011 v 14:41 | Reagovat

Krásné.. :-) úžasná kapitola.. :-P :-)

2 Barčus Barčus | 1. června 2011 v 16:53 | Reagovat

I ♥ Jem and Will .. :-D

3 eva eva | 1. června 2011 v 19:24 | Reagovat

[2]: aj ja :-D

dik za preklad

4 Týnka Týnka | 1. června 2011 v 20:31 | Reagovat

kdy bude další ? :)))

5 Marti Marti | Web | 1. června 2011 v 21:14 | Reagovat

Lidičky omlouvám se, ale dneska kapču nestíham.. ted sem přišla z práce a zejtra mam důležitej zápočet a musim se učit.. Od zejtřka už ale budou kapči každej den..

6 lucia lucia | 1. června 2011 v 21:33 | Reagovat

Držím palce na zápočet ;-)

7 Petaaa Petaaa | 1. června 2011 v 21:40 | Reagovat

Hodně štěstí u zápočtu

8 Marti Marti | Web | 1. června 2011 v 22:30 | Reagovat

[6]:

[7]: Děkuju moc.. :-)

9 lila lila | 2. června 2011 v 0:01 | Reagovat

diki za ďalšiu kapitolku a držím palce- nech ti všetko super dopadne :) ;-)

10 Já | 2. června 2011 v 16:32 | Reagovat

úžasná kapča, kdy bude prosím další????

11 Marti Marti | Web | 2. června 2011 v 20:02 | Reagovat

[10]: Dneska dlouho nebo zítra brzo.. ;-)

12 paja paja | E-mail | 2. června 2011 v 20:28 | Reagovat

neponocuj, určitě to vydržíme do rána :-D

13 Raven Raven | 21. ledna 2016 v 14:11 | Reagovat

Ahoj,
strašné dlouho jsem tu knížku sháněla a vau... díky za překládání ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama