Clockwork angel - 8.kapitola 1/2

9. června 2011 v 11:00 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 8
CAMILLE

Plody padají, láska umírá a čas letí,
Krmíš se věčným vánkem,
Přežíváš nekonečné změny,
Jsi svěží z polibků smrti,
znovu povoláváš a shromažďuješ naší nostalgii,
prázdné požitky a špinavosti
Věci nestvůrné a neplodné,
zsinalá a otrávená královna.
-Algeron Charles Swinburne, "Dolores"
...
Tessa byla teprve v polovině chodby, když jí dohonili. Will a Jem. Každý z nich se zařadil po jedné její straně. "Přece sis nemyslela, že s tebou nepůjdeme, ne?" zeptal se Will. Zvedl ruku a nechal mezi jeho prsty magické světlo vzplanout. Osvětlilo chodbu září tak jasnou, že sen podobala světlu ve dne. Charlotte spěchala před nimi. Otočila se a zamračila se, ale nic neřekla.
"Vím, že se musíš do všeho plést," odpověděla mu Tessa s pohledem upřeným před sebe. "Ale o Jemovi jsem měla lepší mínění."
"Kam jde Will, tam jdu i já," řekl Jem jednoduše. "A kromě toho, jsem stejně zvědavý jako on."
"Tohle není zrovna něco, s čím by ses měl chlubit. Kam jdeme?" dodala Tessa překvapeně, když došli na konec chodby a zahnuli doleva. Další chodba se táhla za nimi a ztrácela se do strašidelného stínu. Před nimi byla jen kamenná zeď. "Někde jsme špatně zabočili?"
"Trpělivost je ctnost, slečno Grayová," řekl Will. "Prospělo by ti, kdyby ses jí naučila."
"Jestli si myslíš-" začala Tessa, ale nedopověděla to. Charlotte vytáhla z kapsy své honosné sukně stélu. Když její špičku přiložila ke kamenné stěně a začala na ní kreslit jako na kousek papíru, zdálo se, jako kdyby zevnitř zářila tlumeným světlem. Z hrotu se linula tlustá černá linka, která tvořila spirály a kola velkého spletitého symbolu.
Tessa jen zírala, když se z kamene ozvalo zahučení a část stěny se odsunula. Odkryla dlouhou chodbu, která vedla strmě dolů. Stěny byly holé, bez jakýchkoliv tapet nebo pochodní. V šeru si Tessa uvědomila, proč Will nesl magické světlo.
"Tahle chodba vede do naší Svatyně," řekla Charlotte. "Je to jediná část Společenství, kde není posvátná země. Tady se setkáváme s těmi, kteří z jakéhokoliv důvodu nemohou vstoupit na posvátnou půdu: s těmi, kteří jsou prokletí. Jako jsou upíři a další stvoření. To je taky často místem, kde poskytujeme přístřeší Podsvěťanům, kteří jsou v nebezpečí před démony nebo jinými obyvateli Říše stínů. Z toho důvodu je na dveřích umístěno mnoho ochran. Je obtížné vstoupit i vystoupit z téhle místnosti bez toho, abys vlastnila stélu."
"Je to prokletí? Být upír?" zeptala se Tessa.
Charlotte zavrtěla hlavou. "Ne. Myslíme si, že je to druh démoní nákazy. Většina nemocí, které ovlivňují démony, nejsou přenosné na člověka. Ale v některých případech, obvykle díky škrábnutí nebo kousnutí, může být nemoc předána. Třeba vampyrismus. Lykantropie-"
"Nebo démoní neštovice," doplnil Will.
"Wille, žádná věc jako démoní neštovice neexistuje, a ty to víš," řekla Charlotte. "Kde jsem to skončila?"
"Že být upírem není prokletí. Je to nemoc," doplnila jí Tessa. "Ale proč potom nemůžou vstoupit na posvátnou zem? Znamená to, že jsou zatracení?"
"To záleží na tom, čemu věříš," řekl Jem. "A jestli vůbec věříš v něco, jako je zatracení."
"Ale vy lovíte démony. Musíte věřit v zatracení!"
"Já věřím v dobro a zlo," řekl Jem. "a věřím, je duše věčná. Ale nevěřím v pekelnou jámu, vidle nebo ve věčná muka. Nevěřím, že můžeš přivést člověka k dobru hrozbami."
Tessa se podívala na Willa. "A co ty? Co si myslíš?"
"Pulvis et umbra sumus," řekl Will a ani se na ní nepodíval. "Věřím, že jsme prach a v prach se obrátíme. Co jiného by v tom mohlo být?"
"Ať už věříš čemukoliv, prosím, nenaznačuj lady Belcourtové, že si myslíš, že je zatracená," řekla Charlotte. Zastavila se v místě, kde chodba končila velkými železnými dveřmi, na kterých byly vytesané zvláštní symboly, které vypadaly jako dva páry obrácených C. Otočila se a podívala se na své tři společníky. "Velmi laskavě nám nabídla svou pomoc. Není tu žádný důvod k tomu, jí jakkoliv urážet. To se týká hlavně tebe, Wille. Pokud nedokážeš být zdvořilý, vyhodím tě ze svatyně. Jeme, věřím, že budeš okouzlující jako vždy. Tesso ..." Charlotte otočila své vážné laskavé oči na Tessu. "Snaž se nevyděsit."
Vytáhla z kapsy šatů velký železný klíč a zasunula ho do zámku. Vršek klíče tvořil tvar anděla s roztaženými lesknoucími se křídly. Charlotte otočila klíčem a dveře se otevřely. Místnost vypadala jako kobka. Nebyla tam žádná okna a žádné další dveře, kterými by se dalo uniknout. Od podlahy se zvedaly obrovské kamenné pilíře a mizeli ve stínu stropu. Světlo poskytovala řada hořících svícnů. Do pilířů byly vyřezané různé runy a smyčky. Na stěnách byly obrovské tapisérie. Na každé z nich byla zobrazena nějaká runa. Dohromady tvořily obrovské oko. Na stěně bylo až příliš velké pozlacené zrcadlo, čímž se místnost jevila dvakrát tak velká. Ve středu místnosti se tyčila masivní kamenná kašna. Měla kruhovou základnu a v jejím středu byla socha anděla se složenými křídly. Z očí mu řekly potůčky slz a se šploucháním se vlévaly do fontány dole. Vedle fontány, která stála mezi dvěma masivními pilíři, stála skupinka křesel čalouněných černým sametem. Žena, která seděla na nejvyšším křesle, byla štíhlá a impozantní. Klobouk měla nakloněný trochu do čela a na jeho vrcholu měla zapíchnuté velké černé pero. Její šaty byly z honosného červeného sametu. Její ledově bílá kůže jemně vystupovala nad vybaveným živůtkem, ačkoliv její hruď kvůli nádechům a výdechům nikdy nestoupla ani neklesla. Měla husté blonďaté vlasy shrnuté na šíji v jemných kudrlinkách. Její oči zářily zelenou barvou a vypadaly jako kočičí.
Tessa zatajila dech. Takže Podsvěťani mohli být i krásní.
"Zhasni svoje magické světlo, Wille," řekla Charlotte tiše, když spěchala pozdravit svého hosta. "Je od vás hezké, že jste na nás počkala, baronko. Doufám, že pro vás byla naše Svatyně dostatečně pohodlná."
"Jako vždy, Charlotte." Lady Belcourt zněla znuděně. Měla slabý přízvuk, který se Tesse nepodařil identifikovat.
"Lady Belcourt. Prosím dovolte mi, abych vám představila slečnu Terezu Grayovou." Charlotte poradila Tesse, že když neví, co má dělat, vždycky musí zdvořile sklonit hlavu. Snažila si vzpomenout, jak se vítají baronky. Pomyslela si, že to má nejspíš co dočinění s tím, jestli je oddána za barona, nebo ne. Ale nemohla si vybavit, jak přesně se v téhle situaci chovat. "Vedle ní je pan James Carstair, jeden z našich mladých Temných lovců. A ten vedle něj je-"
Oči lady Belcourt zůstávaly na Willovi. "William Herondale," řekla a usmála se. Tessa se napjala, ale upírské zuby se zdály pořád normální, bez jakéhokoliv náznaku naštvaných upířích ostrých tesáků. "Je od tebe hezké, žes mě sem přišel přivítat."
"Znáte se?" zeptala se překvapeně Charlotte.
"William nade mnou vyhrál dvacet liber," řekla lady Belcourt a její oči stále přetrvávaly na Willovi. Tessa cítila hluboko v krku velký osten. "Před několika týdny v Podsvětí v jedné herně, kterou provozuje klub Pandemonium."
"Opravdu?" Charlotte se podívala na Willa, který jen pokrčil rameny.
"Bylo to součástí vyšetřování. Tvářil jsem se jako hloupý civil, který přišel na to místo ukázat svůj nehezký zlozvyk," vysvětloval Will. "Vzbudilo by to podezření, kdybych odmítl zariskovat."
Charlotte vystrčila bradu. "Nicméně, Wille, peníze které jsi vyhrál byly důkaz. Měl bys je odevzdat Clavům."
"Utratil jsem je za gin."
"Wille."
Will pokrčil rameny. "Cítil jsem opravdu tíživou zodpovědnost za kořist z mého zlozvyku."
"Ale zdá se, žes to nějak unesl," poznamenal Jem s pobaveným leskem v jeho stříbrných očích.
Charlotte rozhodila rukama. "Vyřídím si to s tebou později, Wille. Lady Belcourt, mám tím chápat, že jste členkou klubu Pandemonium?"
Lady Belcourt znechuceně stáhla obličej. "Ani náhodou. Byla jsem ten večer v herně, protože můj kamarád čaroděj doufal, že by mohl v kartách vyhrát snadné peníze. Akce klubu jsou otevřené pro většinu Podsvěťanů. Členové se tam objevují proto, aby okouzlily civily a tak je donutily použít tam všechny své finanční prostředky. Vím, že Podsvěťané udržují ten podnik v chodu, ale nikdy bych se nemohla stát jedním z nich. Celý tenhle obchod se zdá tak podřadný."
"De Quincey je členem," řekla Charlotte a v jejích velkých hnědých očích mohla Tessa spatřit nezkrotnou inteligenci. "Bylo mi řečeno, že ve skutečnosti stojí v čele celé organizace. Věděla jste to?"
Lady Belcourt zavrtěla hlavou. Jasně nezaujatá tímhle druhem informace. "De Quincey a já jsme si byli léta velmi blízcí, ale už ne. Ale přepokládám, že by mohl být hlavou celého toho klubu, je to směšná organizace, pokud se ptáte na můj názor, ale nepochybně velmi výnosná." Naklonila se trochu dopředu a položila si své štíhlé ruce v rukavicích do klína. Bylo něco zvláštně fascinujícího na jejích pohybech. I těch nejnepatrnějších. Měla v sobě podivnou zvířecí eleganci. Bylo to jako pozorovat kočku, která se plíží stíny.
"První věc, kterou musíte o de Quincim vědět," řekla, "je ta, že je to ten nejnebezpečnější upír v Londýně. Propracoval se až na hlavu nejmocnějšího klanu ve městě. Jakýkoliv upír žijící v Londýně spadá pod jeho kontrolu." Stáhla své rudé rty. "Druhá věc, kterou musíte vědět je skutečnost, že je de Quincey starý - starý i na jednoho z dětí noci. Většinu svého života žil ještě před Smlouvou a nenávidí ji. Nenávidí to, že musí žít pod nějakým hloupým Zákoníkem. A ze všeho nejvíc nenávidí Nephilimi."
Tessa viděla, jak se Jem naklání a něco šeptá Willovi, kterému se po chvíli vytáhly koutky nahoru, do širokého úsměvu. "Máš pravdu," řekl Will. "Jak by námi mohl někdo pohrdat, když jsme tak okouzlující?"
"Jsem si jistá tím, že víte, že nejste zrovna miláčky mnoha Podsvěťanů."
"Ale my si mysleli, že je de Quincey naším spojencem." Charlotte si nervózně opřela své malé ruce o opěradlo jednoho křesla. "Vždycky spolupracoval s Clavy."
"Jen záminka. Je v jeho zájmu s vámi spolupracovat. A tak to dělá. Ale byl by nejšťastnější, kdyby vás všechny viděl potopené hluboko pod hladinou moře."
Charlotte byla bledá, ale sebrala se. "A nevíte něco o jeho spojení s dvěma ženami, kteří si říkají Temné sestry? Nebo o jeho zájmu ohledně mechanických stvoření?"
"Fuj. Temné sestry." Lady Belcourt se otřásla. "Takové ošklivé a nepříjemné potvory. Čarodějnice, myslím. Vyhýbám se jim. Je o nich známo, že poskytují služby členům klubu, kteří mají trochu ... pikantnější zájmy. Démoní drogy, Podsvěťanské prostitutky a další věci."
"A ta mechanická stvoření?"
Lady Belcourt znuděně rozhodila rukama. "Jestli má de Quincey nějakou fascinaci mechanickými díly, já o tom nic nevím. Ve skutečnosti, když ses na mě poprvé Charlotte obrátila kvůli de Quincimu, neměla jsem v úmyslu přijít sem s nějakými informacemi. Jedna věc je podělit se s Clavy o několik tajemství Podsvětí, ale úplně jiná je zradit nejmocnějšího upíra v Londýně. To bylo ale ještě předtím, než jsem se doslechla o vaší malé měničce podob." Její zelené oči spočinuly na Tesse. Rudé rty se roztáhly do úsměvu. "Vidím rodinou podobu."
Tessa na ní zírala. "Podobnost s kým?"
"No s Nathanielem, samozřejmě. Nebo chceš li, s tvým bratrem."
Tessa měla pocit, jako kdyby jí někdo nalil za krk kýbl ledové vody. Ten šok jí uvrhl do plné bdělosti. "Viděla jste mého bratra?"
Lady Belcout se usmála. Byl to úsměv ženy, která věděla, že drží celou místnost pevně ve svých dlaních. "Viděla jsem ho několikrát. Na různých akcích klubu Pandemonium," řekla. "Byl na něj žalostný pohled, ubohé stvoření, očarovaný civil. Pravděpodobně prohrál všechno, co měl. To oni vždycky. Charlotte mi řekla, že ho drželi Temné sestry, to mě nepřekvapuje. Milují ovládání a věznění civilů, kteří mají dluhy. Shromažďují je naprosto šokujícími způsoby, když ..."
"Ale je naživu?" zeptala se Tessa. "Viděla jste ho živého?"
"Bylo to sice už před nějakým časem, ale ano." Lady Belcourt mávla rukou. Měla na sobě rudé rukavice a její ruce vypadaly, jako kdyby byly namočené v krvi. "A teď se vrátíme k původnímu tématu," řekla. "Mluvili jsme o de Quinceym. Řekni mi, Charlotte, víš že pořádá párty ve svém domě na Carletonově náměstí?
Charlotte sundala své ruce z opěradla. "Už jsem o tom slyšela."
"Bohužel," řekl Will, "zdá se, že nás zapomněli pozvat. Možná, že se naše pozvánka ztratila v poště."
"Na těchhle večírcích," pokračovala lady Belcourt, "jsou mučeni a zabíjeni lidé. Věřím, že jsou pak jejich těla házeny do Temže, kde je na konci někdo vyloví. Ale, to už víte, ne?"
Will vypadal zaraženě. Charlotte řekla: "Ale vražda člověka nějakým Dítětem noci je podle zákona zakázaná-"
"A de Quincey pohrdá zákonem. Nejen, že se tím vysmívá Nephilimům, ale navíc si zabíjení užívá. Ale i když ho to baví, nedělá žádné chyby, které by na něj někoho upozornily."
Charottiny rty byly bezbarvé. "Jak dlouho už se to děje, Camille?"
Tak tohle bylo její jméno, pomyslela si Tessa. Camille. To znělo francouzsky. Možná by to vysvětlovalo její přízvuk.
"Alespoň rok. Možná dýl." Tón upírky byl chladný a lhostejný.
"A vy mi to říkáte teprve teď protože ..." Charlotte zněla zraněně.
"Cena za odhalení tajemství Pána Londýna je smrt," řekla Camille a její zelené oči se zatemněly. "A vám by to nebylo k ničemu, kdybych vám tuhle informaci řekla. De Quincey je jeden z vašich spojenců. Nemáte žádný důvod ani záminku, abyste vtrhli do jeho domu, jako kdyby to byl jen obyčejný zločinec. Nemáte žádný důkaz o tom, že by na jeho straně došlo k nějakému pochybení. Vypozorovala jsem správně, na základě téhle nové Dohody, že upír musí být chycen při tom, jak ubližuje nějakému člověku, aby mohl Nephilim zakročit?"
"Ano," řekla Charlotte neochotně, "ale pokud bychom byli schopni zúčastnit se jednoho z těch večírků-"
Camille se krátce zasmála. "De Quincey nikdy nedopustí, aby se to stalo! Při prvním pohledu na jakéhokoliv Temného lovce by svůj dům okamžitě uzamknul. Nikdy nedostanete povolení ke vstupu."
"Ale vy byste mohla," řekla Charlotte. "Mohla byste vzít jednoho z nás s tebou a-"
Peří na Camillině klobouku se zatřáslo, když pohodila hlavou. "A riskovat vlastní život?"
"No, vy stejně nejste tak úplně naživu, ne?" poznamenal Will.
"Vážím si své existence stejně jako ty, Temný lovče," řekla lady Belcourt a přimhouřila oči. "Tohle je něco, co by sis měl zapamatovat. Ale jen těžko se mě dotkneš tím, Nephilime, že si nepřestaneš myslet, že když někdo není tak úplně naživu, nežije vůbec."
Byl to Jem, který pak promluvil. Byla to jeho první slova od chvíle, kdy vstoupil do téhle místnosti. "Lady Belcourt -pokud vám nevadí, že se ptám- co přesně chcete od Tessy?"
Camille se podívala přímo na Tessu a pak se její zelené oči rozzářily jako drahokamy. "Můžeš na sebe vzít podobu někoho jiného, je to pravda? Dokonalá přeměna - vzhled, hlas a způsoby? To je to, co jsem o tobě slyšela." Její rty se zkroutily. "Mám své zdroje."
"Ano," řekla Tessa váhavě. "Takhle to je. Řekla bych, že je přeměna identická."
Camille se na ní pronikavě podívala. "To by bylo dokonalé. Pokud bys změnila podobu na tu mojí-"
"Na tu vaší?" zeptala se Charlotte. "Lady Belcourt, nechápu-"
"Ale já jo," řekl Will okamžitě. "Pokud by se Tessa proměnila v lady Belcourt, mohla by se dostat na večírek jako jeden z hostů de Quinceyho. Mohla by být svědkem jeho porušení Zákonů. Pak by ho mohli Clavové napadnout, aniž by nějak porušili Dohodu."
"Koukám, že jsi malý stratég." Camille se usmála a odhalila znovu své bílé zuby.
"A taky by nám to poskytlo perfektní příležitost k prohledání de Quinceyho residence," řekl Jem. "Podívat se, co bychom mohli zjistit o jeho zájmu na těch mechanických věcičkách. Pokud opravdu vraždí civily, není tu žádný důvod myslet si, že tu nejde o žádný vyšší cíl, a ne jen o jeho zábavu." Věnoval Charlotte významný pohled a Tessa věděla, že naráží na to, co našli ve sklepě Temných sester.
"Museli bychom vymyslet nějaký způsob, jak dát zevnitř de Quinceyho domu vědět Clavům," uvažoval Will a modré oči mu svítily nadšením. "Možná by mohl něco vymyslet Henry. Taky by bylo cenným přínosem získat plány jeho domu-"
"Wille," protestovala Tessa. "Já ne-"
"A samozřejmě, že bys nešla sama," řekl netrpělivě Will. "Šel bych s tebou. Nedovolil bych, aby se ti něco stalo."
"Wille, ne," řekla Charlotte. "Ty a Tessa sami v domě plném upírů? Zakazuju vám to."
"Tak koho bys s ní poslala, když ne mě?" naléhal Will. "Víš, že jí dokážu ochránit. A víš, že já jsem ta správná volba-"
"Mohla bych jít já. Nebo Henry-"
Camille, která tohle všechno sledovala se směsicí nudy a pobavení, řekla: "Obávám se, že musím souhlasit s Willem. Na tyhle večírky jsou zváni jen jednotlivci. Blízcí přátelé de Quinceyho, upíři a lidští poddaní upírů. De Quincey už viděl Willa dřív. Jevil se mu jako civil fascinovaný okultním světem. Nebude překvapený, že se dopracoval až do upírského otroctví."
Lidské podmanění. Tessa o tom četla v Kodexu? Podmanění, nebo-li zasvěcení noci, byli civilové, kteří přísahali své služby upírovi. Pro upíra představovali jen společnost a potravu. Na oplátku dostávali v pravidelných intervalech malé transfuze upíří krve. Tahle krev je stále vázala na jejich upířího pána. Také jim zajišťovala, že když zemřou, stanou se úplnými upíry.
"Ale Willovi je jen sedmnáct," protestovala Charlotte.
"Většina Podmaněných jsou mladí lidé," řekl Will. "Upíři je chtějí získat do své moci, když jsou ještě mladí - nejen že jsou hezčí na pohled, ale je tu menší šance, že mají v krvi nějakou nemoc. A navíc budou žít o něco déle. I když ne o moc." Vypadal spokojený sám se sebou. "Většina lidí z Enklávy by rozhodně nikoho nepřesvědčila, že jsou pohlední mladí poddaní upíra-"
"Protože zbytek z nás je ohavný, viď?" nadhodil Jem a vypadal pobaveně. "Proč to vlastně nemůžu udělat já?"
"Ne," řekl Will. "Víš moc dobře, proč to nemůžeš být ty." Řekl to naprosto bezvýrazně. Jem se na něj na okamžik podíval a pak jen pokrčil rameny a odvrátil od něj pohled.
"Opravdu si tím nejsem moc jistá," řekla Charlotte. "Kdy je dalších z naplánovaných večírků, Camille?"
"V sobotu v noci."
Charlotte se zhluboka nadechla. "Budu si muset promluvit s Enklávou, než to odsouhlasím. A Tessa bude muset souhlasit taky."
Všichni se podívali na Tessu.
Nervózně si olízla suché rty. "Vy věříte," řekla lady Belcourt, "že je tu nějaká šance, že by tam mohl být můj bratr?"
"Nemůžu ti slíbit, že tam bude. Mohl by být. Ale někdo tam bude pravděpodobně vědět, co se s ním stalo. Temné sestry byly štamgastky na večírcích de Quinceyho. Nepochybně vám ony nebo jejich stoupenci dají odpovědi, když je zajmete a ujmete se výslechu."
Tessu začal bolet žaludek. "Udělám to," řekla. "Ale chci váš slib, že pokud tam bude Nate, dostanete ho ven. A když tam nebude, zjistíte, kde je. Potřebuju se jen ujistit, že to není jen o lapení de Quinceyho. Je to i o záchraně Nata."
"Samozřejmě," řekla Charlotte. "Ale já nevím, Tesso. Bude to velmi nebezpečné-"
"Už ses někdy změnila v nějakého Podsvěťana?" zeptal se Will. "Myslím tím, víš vůbec, jestli to dokážeš?"
Tessa zavrtěla hlavou. "Nikdy jsem nic podobného nedělala. Ale ... mohla bych to zkusit.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 anna anna | 9. června 2011 v 11:01 | Reagovat

Super!! 8-O  :-D

2 Petaaa Petaaa | 9. června 2011 v 13:34 | Reagovat

skvěká kapitola

3 Andy Andy | 9. června 2011 v 17:18 | Reagovat

:-D děkuji za překlad..měla jsem počkat než to budeš mít přeložený celý,protože sem ted budu koukat pořád a doufat,že je tu další kapitolka..možná příště :-D ..jsi skvělá ;-)

4 jitush jitush | 9. června 2011 v 21:45 | Reagovat

[3]: mam to uplne stejne:-D taky moc diky:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama