Clockwork angel - 9.kapitola 1/3

11. června 2011 v 0:05 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 9
ENKLÁVA

Můžeš udělat z mého srdce pouhý mlýnský kámen, vmést mi do obličeje, že jsem necitelný člověk,
Podvádět a být podváděn, a zemřít: kdo ví? Jsme prach a popel.
-Alfred, Lord Tennyson, "Maud"
-
"Zkus to znovu," navrhl Will. "Stačí jít z jednoho konce místnosti na druhý. Řekneme ti, až budeš vypadat přesvědčivě."
Tessa si povzdechla. Pulzovala jí hlava a cítila bolest v očích. Bylo to vyčerpávající předstírat, že jste upír.
Uplynuly dva dny od chvíle, co je navštívila lady Belcourt a Tessa strávila téměř každou chvíli tím, že se snažila proměnit se v upírku a působit co nejvíc přesvědčivě. Bez valného úspěchu. Stále měla pocit, jako kdyby se posouvala po povrchu Camilliny mysli, neschopná dotknout se jejích myšlenek nebo pocitů. Bylo obtížné zjistit jak chodit, mluvit a jaké výrazy používat, až na de Quienceyho večírku potká nějaké upíry - část těch, o kterých není pochyb, že je Camille dobře zná a část těch, kteří budou od Tessy očekávat, že je pozná a pozdraví.
Právě teď byla v knihovně. Od oběda strávila několik hodin cvičením Camilliny plachtivé chůze a mluvení s jejím pečlivým přízvukem. Připnula si na rameno brož, kterou jeden z Camilliných podmaněných poddaných, malé vrásčité stvoření zvané Acher, přinesl v kufru. Byly tam taky šaty, které si Tessa vezme na de Quiceyho večírek. Byly ale příliš těžké a honosné na běžné nošení. Tessa se sžívala se svými novými modrobílými šatami, které byly až příliš těsné na hrudníku a až příliš volné v pase pokaždé, když se změnila v Camille.
Jem a Will si založili tábor na jednm z dlouhých stolů v zadní části knihovny. Zdánlivě jí pomáhali a radili, ale jak se zdálo, spíš jí uváděli do rozpaků a bavili se jejím zděšením. "Když jdeš, příliš vytáčíš nohy," pokračoval Will. Leštil si jablko o lem košile a zdálo se, že si nevšiml, že na něj Tessa zírá. "Camille chodí elegantně. Ne jako faun v lese. Ne jako kachna."
"Nechodím jako kachna."
"Mám rád kachny," poznamenal Jem diplomaticky. "Obzvlášť ty v Hide parku."
Jem se úkosem podíval na Willa. Seděli na kraji vysokého stolu a houpali nohama, které jim vyseli přes okraj stolu. "Pamatuješ, když ses mě snažil přesvědčit, abych nakrmil divoké kachny v parku drůbežím koláčem, abys viděl, jestli se z nich vyvine plemeno kachen kanibalek?"
"Ale snědli to," vzpomínal Will. "Ta krvežíznivá malá zvířata. Nikdy nevěř kachnám."
"Co tím myslíš?" zeptala se Tessa. "Pokud mi nehodláte pomáhat, můžete klidně oba jít. Nenechala jsem vás tady kvůli tomu, abych poslouchala klábosení o kachnách."
"Tvoje netrpělivost," řekl Will, "není zrovna vlastnost, která se hodí k dámě." Usmál se na ní a zakousl se do jablka. "Možná se dere dopředu Camillina přírodní upírská stránka?"
Jeho tón byl hravý. Bylo to tak divné, pomyslela si Tessa. Jen před pár dny na ní křičel kvůli svým rodičům a o chvíli později jí prosil, aby mu pomohla ututlat Jemův krvavý kašel. Jeho tvář hořela intenzitou, když s ní mluvil. A teď jí škádlil, jako kdyby to byla malá sestra jeho kamaráda. Někdo, koho znal jen letmo a snad k ní cítil malou náklonnost, ale nechoval k ní žádné něžné city.
Tessa se kousla do rtu - a nečekaně sebou trhla, když ucítila ostrou bolest. Camilliny upírské zuby -její zuby- byly ovládány instinktem, který nedokázala pochopit. Zdálo se, že se vysunuly bez varování, či nějaké výzvy, která by jí je připomněla. Upozornil ji na ně ale až náhlý výbuch bolesti, když si prokousla křehkou kůži na rtu. V puse ucítila krev - svou krev. Slanou a teplou. Přitiskla si ruku k ústům a na svých prstech spatřila červenou tekutinu.
"Nech to být," řekl Will, který položil svoje jablko a vstal. "Zjistíš, že se hojíš velmi rychle."
Tessa si přejela přes pravý řezák jazykem. Byl to zase jen obyčejný zub. "Nechápu, co způsobuje, že se takhle vysunují!"
"Hlad," řekl Jem. "Myslela jsi na krev?"
"Ne."
"Přemýšlela jsi o tom, že by sis mě dala ke svačince?" zeptal se Will.
"Ne!"
"Nikdo tě z ničeho neobviňuje," řekl Jem. "Will je jen příšerně otravný."
Tessa si povzdechla. "Camille je tak složitá. Nechápu jí a ještě horší je, když jsem ona."
Jem se na ní zblízka podíval. "Jsi schopna dotknout se jejích myšlenek? Říkala jsi, že se můžeš dotknout myšlenek těch, v které se přeměníš?"
"Ještě ne. Snažila jsem se. Ale všechno, čeho jsem dosáhla, jsou občasné obrazy. Zdá se, že si svoje myšlenky velmi dobře chrání."
"No, doufejme, že prorazíš její obranu před zítřejším večerem," řekl Will. "Jinak bych neřekl, že máme moc šancí."
"Wille," řekl mu Jem vyčítavým hlasem. "Tohle neříkej."
"Máš pravdu," řekl Will. "Neměl bych podceňovat své vlastní dovednosti. I když nám to Tessa pořádně zavaří, jsem si jistý, že si dokážu probojovat cestu slintající masou upírů ven na svobodu."
Jem -jak bylo jeho zvykem, což si Tessa právě uvědomila- ho jednoduše ignoroval. "Je možné," řekl, "že se můžeš dotknout jenom myšlenek mrtvých lidí? Většina věcí, které jsi dostala od Temných sester, patřila lidem, které zavraždili."
"Ne. Dotkla jsem se Jessamininých myšlenek, když jsem udělala přeměnu do jejího těla. Takže to tak nemohlo být, díkybohu. To by bylo hodně morbidní nadání."
Jem se na ni díval zamyšleně svýma stříbrnýma očima. Něco v intenzitě jeho pohledu jí nutilo cítit se nepříjemně. "Jak dobře vidíš myšlenky mrtvých? Například, kdybych ti dal věc, která patřila mému otci, mohla bys zjistit, co si myslel, když zemřel?"
Will se na něj zděšeně obrátil. "Jamesi, nemyslím si, že-" začal, ale zarazil se, když se dveře do knihovny otevřely a dovnitř vstoupila Charlotte. Nebyla sama. Bylo s ní nejméně tucet mužů, kteří pro ní byli cizinci. Nikdy předtím je neviděla.
"Enkláva," zašeptal Will a pokynul Jemovi a Tesse, aby ho následovali za jednu asi z deseti skříní v knihovně. Z jejich úkrytu si všimli, že je místnost naplněná Temnými lovci - především muži. Tessa ale viděla, když všichni vstoupili do místnosti, že mezi zúčastněnými jsou i dvě ženy.
Nemohla si pomoct a zírala na ně, protože si vzpomněla, co jí Will řekl o Boadiceae. Ženě, která byla bojovnice. Vyšší žena - musela mít skoro šest stop- měla bílé vlasy spletené do drdolu, který byl na zadní straně hlavy. Vypadala, jako kdyby jí bylo tak šedesát let. Vypadala elegantně. Druhá z žen byla mladší, s tmavými vlasy, kočičíma očima a s nenápadným chováním.
Muži byli velice smíšená skupina. Nejstarší muž byl oblečený celý v šedé barvě. Jeho vlasy i kůže byli šedivé, stejně jako kostnatý obličej a orlí tenký nos s ostrou bradou. V koutcích očí měl tvrdé vrásky a pod lícními kostmi měl tmavé prohlubně. Jeho oči byly zarudlé. Vedle něj stál nejmladší ze skupiny. Kluk pravděpodobně ne o víc než rok starší, než Jem nebo Will. Byl hezký svým zvláštním způsobem. Měl ostré, ale souměrné rysy, rozcuchané vlasy a ostražitý výraz.
Jem překvapeně a znechuceně vydechnul. "Gabriel Lightwood," zamumlala tiše směrem k Willovi. "Co ten tady dělá? Myslel jsem, že byl ve škole v Idris."
Will se ani nepohnul. Zíral na hnědovlasého kluka se staženým obočím a na rtech mu hrál lehký úsměv.
"Opovaž se s ním poprat, Wille," varoval ho rychle Jem. "Tady ne. To je všechno, o co tě prosím."
"Žádáš mě o hodně, nemyslíš?" řekl Will, aniž by se na Jema podíval. Will se vyklonil a vykouknul za okrajem police. Pozoroval, jak Charlotte každého usazovala k velkému stolu v přední části místnosti. Zdálo se, že nutí každého, aby se posadili do křesel okolo něj.
"Frederick Ashdown a George Penhallow, tady prosím," řekla Charlotte.
"Lilian Highsmith, pokud chcete sedět vedle mapy-"
"A kde je Henry?" zeptal se šedovlasý muž s velice příkrou zdvořilostí.
"Váš manžel? Jako jeden z vůdců Společenství by tu měl být taky."
Charlotte zaváhala jen na zlomek vteřiny předtím, než se jí po tváři rozlil úsměv. "Je na cestě, pane Lightwoode," řekla a Tessa si uvědomila dvě věci - že šedovlasý muž byl pravděpodobně otec Gabriela Lightwooda a ta druhá byla, že Charlotte lhala.
"To bych mu radil," zabručel pan Lightwood. "Setkání Enklávy bez současné hlavy Společenství - velice ojedinělé." Otočil se a pak se kachním krokem přesunul za vysokou knihovnu.
Bylo už příliš pozdě. Muž přimhouřil oči. "Kdo to tam stojí? Pojď ven a ukaž se!"
Will se podíval na Jema, který bezmocně pokrčil rameny. "Nemá smysl se skrývat, když nás stejně vytáhnou ven, ne?"
"Mluv za sebe," zasyčela na něj Tessa. "Nepotřebuju, aby se na mě Charlotte zlobila, pokud tu nemáme co dělat."
"Nedělej ze sebe chudinku. Neexistuje žádná možnost, jak bychom mohli vědět něco o setkání Enklávy a Charlotte si je toho velmi dobře vědoma," řekl Will. "Vždycky ví přesně, kdo nese vinu." Usmál se. "Být tebou, radši bych se změnil zase zpátky na sebe. Pokud víš, co mám na mysli. Není třeba příliš vystrašit jejich staré členy Společenství."
"Ach!" Tessa na okamžik málem zapomněla, že jim pořád stála tváří tvář jako Camille. Spěšně odešla odstranit svojí přeměnu. Než stačili napočítat do tří, byla znovu sama sebou.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 prekladyknih prekladyknih | 11. června 2011 v 0:05 | Reagovat

Tak sem vám sem hodila aspon kousek kapči.. Zbytek zítra.. Dobrou.. :-)

2 Petaaa Petaaa | 11. června 2011 v 1:00 | Reagovat

Jsi super díky za kapitolku :-D

3 Marťa Marťa | 11. června 2011 v 11:59 | Reagovat

úžasný..hlavně ten začátek :-D  :D

4 anna anna | 11. června 2011 v 16:24 | Reagovat

dekuju..uz se tesim na dalsi ;-)  :-)

5 sobka sobka | 11. června 2011 v 20:38 | Reagovat

kedy bude dalšia kapitola?

6 prekladyknih prekladyknih | 11. června 2011 v 21:32 | Reagovat

[5]: Opět sem se vrátila před pár minutama.. Ted je toho moc.. Dneska vám sem hodim co stihnu a zbytek zejtra.. omlouvám se, že to bude na tři části, ale opravdu nestíhám.. ale přes pondělí, úterý už to bude zase v poho.. Možná toho stihnu přeložit i víc.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama