Clockwork angel - 18.kapitola 1/2

1. července 2011 v 0:03 | Marti |  Clockwork Angel / Mechanický anděl (Cassandra Clare)
kapitola 18
TŘICET STŘÍBRNÝCH

Skrývá své jméno, a pak, už vnímá jen další ztracenou duši,
odmítá další úkol, další cesta zůstává neprozkoumaná,
další triumf Ďábla a další zármutek andělů,
jen další zlý člověk, další urážka Boha!
-Robert Browning, "The Lost Leader"
-
Tessa se odpotácela od dveří. Za ní Sophie zmrazená strachem klečela nad Agátou. Ruce tiskla na hruď starší ženy. Obvaz pod jejími prsty byl žalostně prosáklý krví. Agáta dostávala do tváří příšernou mrtvolnou barvu a vydávala zvuky jako konvice na čaj při varu. Když uviděla mechanické stroje, rozšířily se jí oči a snažila se od sebe odtlačit pryč krvavé ruce Sophie. Ta ale pořád křičela, houževnatě odolávala Agátě a odmítla se pohnout.
"Sophie!" Ze schodů se ozvaly zvuky kroků. Thomas vtrhl do dveří. Ve tváři byl úplně bílý. V ruce svíral velký meč, s kterým ho Tessa viděla už předtím. S ním dovnitř vběhla i Jessamine se slunečníkem v ruce. Za ní postával Nathaniel, který vypadal naprosto vyděšeně.
"Co se to tu zatraceně-" Thomas se zarazil, když se podíval ze Sophie na Tessu, Agátu a pak na dveře. Automaty se zastavily. Stály ve dveřích v řadě, jako kdyby to byly loutky, které čekají, až někdo zatahá za jejich struny. Své prázdné pohledy upíraly před sebe.
"Agáto!" Sophiin hlas se proměnil v nářek. Starší žena měla stále ještě oči doširoka otevřené a vytřeštěné, ale její zrak byl rozostřený. Její ruce bezvládně visely u jejích boků.
I když jí nebylo příjemné obrátit se ke strojům zády, Tessa se otočila a položila Sophii dlaň na rameno. Druhá dívka setřásla její ruku. Vydala tichý kňučivý zvuk, který připomínal nakopnutého psa. Tessa se přes ní podívala na automaty. Byli stále nehybní jako šachové figurky. Jak dlouho to ještě mohlo trvat?
"Sophie, prosím!"
Nate měl srdce v kalhotách. Oči měl upřené na dveře. Ve tváři byl bílý jako křída. Vypadal, že nechce nic jiného, jen se otočit a utéct pryč. Jessamine se na něj podívala jen jednou. V obličeji se jí zračil výraz překvapení a pohrdání. Pak se obrátila k Thomasovi. "Zvedni jí na nohy."
Potom, co na Jessamine vrhl překvapený pohled, sklonil se a jemně, ale pevně vyprostil Sophiiny ruce od Agáty. Pak jí zvedl na nohy. Přitiskla se k němu. Ruce měla krvavé, jako kdyby přišla z jatek. Její zástěra byla roztržená na dvě poloviny. Měla na ní červené otisky svých rukou.
"Slečno Lovelacová," řekl tichým hlasem. Rukou, kterou nedržel meč, si k sobě přitisknul Sophii ještě blíž. "Vezměte Sophii a slečnu Grayovou do Svatyně-"
"Ne," ozval se za ní hlas s přízvukem. "To si nemyslím. Nebo spíš, vezmi si tu služku a jdi s ní kamkoliv budeš chtít. Ale slečna Grayová zůstane tady. Stejně jako její bratr."
Ten hlas jí byl povědomý - až otřesně povědomý. Tessa se velmi pomalu otočila. Mezi nehybnými stroji se jako zázrakem zjevil muž. Vypadal stejně obyčejně jako předtím, pomyslela si Tessa, i když měl sundaný klobouk a magické světlo odhalovalo jeho pomalu plešatící šedivou hlavu. Mortmain.
Usmíval se. Ne jako předtím, teď se mu na tváři zračila upřímná radost. "Nathanieli Grayi," řekl. "Výborná práce. Přiznám, že má víra v tebe byla tentokrát zkoušená - těžce zkoušená- ale obdivuhodně rychle jsi napravil své chyby, které jsi udělal v minulosti. Jsem na tebe hrdý."
Tessa se otočila a podívala se na svého bratra. Zdálo se, že si Nate neuvědomoval, že je v místnosti ještě někdo další. Díval se na Mortmaina, na jeho tváři se usadil ten nejpodivnější výraz - mix strachu a úcty. Udělal krok vpřed. Protáhl se kolem Tessy, ta ho zadržela, ale on zlostně setřásl její ruku z té jeho. Nakonec se zastavil až před Mortmainem.
S výkřikem si klekl na kolena a sepjal před sebou ruce, jako kdyby se modlil. "To byl vždycky můj sen," řekl, "sloužit Magisterovi."
...
Paní Temná se ještě stále smála.
"Cože?" řekl Jem zmateně. Zvýšil hlas, aby přerušil její salvy smíchu. "Co tím myslíš?"
S přerývavým nadechnutím se paní Temné podařilo naplnit vzduch svým malým vítězstvím. "De Quincey není Magister," ušklíbla se. "Je to jen hloupá pijavice. Není o nic lepší než všichni ostatní. To, že jste se dali tak snadno oklamat dokazuje, že nemáte tušení kdo je Magister nebo co je to, co máte celou dobu před sebou. Jste mrtví, mladí Temní lovci. Mladí chodící mrtví muži."
To už bylo na Willovu výbušnou povahu příliš. Se zavrčením se vrhl ke schodům s nataženým andělským ostřím. Jem na něj zakřičel, aby toho nechal, ale už bylo pozdě. Paní Temná na něj zasyčela jako kobra a odhalila tak svoje zuby. Zatočila párkrát s rukou a pak po Willovi hodila useknutou hlavu své sestry. Will zaječel odporem a sklonil se. Využila příležitosti a seběhla po schodech dolů. Minula Willa a zamířila ven dveřmi na západním konci haly. Zmizela ve stínu za nimi.
Hlava paní Černé se zatím skutálela ze schodů a zastavila se milimetr od špičky Willovi boty. Podíval se dolů a trhnul sebou. Jedno z jejích víček bylo zavřené a z úst jí visel šedivý jazyk. Vypadalo to, jako kdyby ho na něj vyplazovala.
"Asi mi bude zle," prohlásil.
"Není čas na to, aby ti bylo zle," řekl Jem. "Jdeme-"
A vyběhl dveřmi za paní za paní Temnou. Potom co do hlavy šťouchnul špičkou boty, následoval Will svého přítele a rozběhl se za ním.
...
"Magister?" zopakovala Tessa nepřítomně. Ale to není možné. De Quincey je Magister. Ti tvorové na mostě to tvrdili. Nate to řekl ... Podívala se na svého bratra. "Nate?"
Promluvit nahlas byla chyba. Mortmainův pohled padl na Tessu a usmál se. "Chopte se měničky podob," řekl mechanickým stvořením. "Nenechte jí odejít."
"Nate!" vykřikla Tessa, ale její bratr se ani neobrátil a nepodíval se na ní, když se dali tvorové náhle do pohybu, vydaly vrčivý zvuk a trhanými pohyby se vydali k Tesse. Jeden z nich ji chytil svýma kovovýma rukama jako do svěráku, čímž jí vyrazil dech.
Mortmain se na Tessu usmál. "Nebuďte na svého bratra příliš tvrdá, slečno Grayová. Ve skutečnosti je chytřejší, než jsem si myslel. Byl to jeho nápad vylákat odtud mladého Carstairsa a Herondala příběhem, který byl trochu přitažený za vlasy tak, aby mému vstupu sem už nic nebránilo."
"Co se to děje?" Jessaminin hlas se třásl, když se dívala z Tessy na Natea, pak na Mortmaina a pak znovu dokola. "Já tomu nerozumím. Kdo je to, Nate? Proč před ním klečíš?"
"Je to Magister," řekl Nate. "Kdybys byla aspoň trochu chytrá, klekla by sis taky."
Jessamine se na něj nevěřícně podívala. "Tohle je de Quincey?"
Nateovi oči zaplály. "De Quincey je jen nicka, nevolník. Zodpovídá se Magisterovi. Jen málo z nás zná skutečnou identitu Magistera - já jsem jeden z vyvolených. Jsem jeho oblíbenec."
Jessamine vydala naštvaný vzdech. "Jsi vyvolený k tomu, abys předním klečel na kolenou?"
Nate vypadal naštvaně. Vyškrábal se na nohy. Něco na Jessamine křičel, ale Tessa ho už neslyšela. Kovový manekýn jí sevřel ještě pevněji, takže téměř nemohla dýchat. Před očima začínala mít tmavé fleky. Matně si uvědomovala, jak Mortmain křičí na stvoření, aby okamžitě uvolnil své sevření, ale neposlechl. Svými oslabenými prsty se snažila uvolnit jeho kovové paže. Sotva si byla vědomá něčeho, co se jí vznášelo pod šaty. Měla pocit, jako kdyby jí pod límcem uvíznul motýl. Řetízek, který měla kolem krku, sebou zaškubal a začal vibrovat. Podívala se dolů a svým rozmazaným viděním si s úžasem všimla, že malý kovový anděl se vnesl nahoru zpod jejích šatů a stoupal vzhůru, dokud se řetízek neuvolnil z jejího krku. Když letěl nahoru, vypadalo to, že jeho oči září. Najednou se jeho kovová křídla rozevřela a Tessa uviděla, že je každé křídlo ostré jako břitva. Překvapeně sledovala, jak se anděl vrhnul vpřed jako sršeň a sekl svými křídly monstrum, které jí drželo, do hlavy. Prořízl měď i kov. Ze stvoření vytryskly červené jiskry, které Tessu bodaly do krku, jako kdyby na ní pršely horké uhlíky. Skoro si toho ale nevšimla. Paže stvoření uvolnily svůj stisk. Vykroutila se mu, otočila se a zavrávorala. Mechanické stvoření před sebou prudce a slepě mávalo pažemi. Nemohla si pomoct, ale připomínalo jí to obrázek, který kdysi viděla. Byl na něm zachycený muž na zahradní párty, který rozzlobeně odháněl včely. Mortmain si všiml příliš pozdě co se děje. Zakřičel a další bytosti se dali do pohybu. Rychle se přibližovali k Tesse. Rozhlédla se kolem sebe, jestli ještě zahlédne malého anděla. Zdálo se, že zmizel.
"Tesso! Uhni z cesty!" Studená ruka jí chytila za zápěstí. Byla to Jessamine. Odstrčila jí dozadu k Thomasovi. Ten uvolnil své sevření kolem Sophie a stoupl si před ní. Jessamine se postavila před Tessu a vedla jí ke schodům na zadní straně místnosti. Máchala před sebou svým slunečníkem. Její tvář byla stažená odhodláním. Byl to Thomas, který zasadil první ránu. Skočil dopředu se svým mečem a zabořil ho do hrudi stroji, který se k němu kymácel s napřaženýma rukama. Mechanické stvoření se zapotácelo a hlasitě zavrčelo. Z hrudi mu létaly červené jiskry, které vypadaly jako krev. Jessamine se tomu pohledu zasmála a rozmáchla se svým slunečníkem. Ostrá hrana prořízla dvěma tvorům nohy. Zakymáceli se a nešikovně spadli na zem. Vypadali jako ryby na suchu.
Mortmain vypadal rozmrzele. "Svatá dobroto. Ty-" Ukázal prsty na jeden automat, jehož zápěstí vypadalo jako dvě kovové trubky svařené k sobě. "Zbav se jí. Je to Temný lovec."
Tvor zvedl trhavě ruku. Z kovové trubky vystřelil rezavý šroub. Zasáhl Jessamine do hrudi a srazil ji dozadu. Deštník jí vylétl z ruky, když dopadla na zem. Její tělo sebou zaškubalo. Měla skelný pohled. Nathaniel, který se přestěhoval k Mortmainovi na okraj rvačky, se zasmál.
Tessou prošla s šokující intenzitou vlna nenávisti. Chtěla se vrhnout na Natea a nehty ho drápat po tváři, kopat do něj, dokud by nezačal křičet. Netrvalo by to moc dlouho, tím si byla jistá. Vždycky byl zbabělec, když šlo o bolest.
Pomalu se vydala dopředu, ale stroje, které Jessamine poslala k zemi, už se zase houpavým krokem přesunovaly k ní. Thomas, který měl vlasy přilepené potem k obličeji a na košili měl dlouhý krvavý šrám, k ní přiběhl a stoupnul si před ní. Uměl skvěle zacházet s mečem. Dlouze s ním máchl. Bylo těžké uvěřit, že i když ty stroje sekal na součástky, byl stále až překvapivě obratný. Vyhýbal se úderům těch, kteří přicházeli s očima upřenýma na Tessu. Thomas se otočil a podíval se na ní. Jeho pohled byl divoký. "Slečno Grayová! Teď! Vezměte Sophii!"
Tessa zaváhala. Nechtěla utíkat. Chtěla tu zůstat. Ale Sophie se tiskla za něj. Byla ochromená a oči měla plné děsu.
"Sophie!" zakřičel na ní Thomas. Tessa slyšela naléhavost v jeho hlase a teď už si byla o jeho citech k Sophii naprosto jistá. "Svatyně! Běžte!"
"Ne!" zakřičel Mortmain a otočil se na mechanické stvoření, které napadlo Jessamine. Pozvedlo svojí ruku. Tessa chytila Sophii za zápěstí a začala jí táhnout ke schodům. Červené jiskry narazily do kamenné zdi vedle nich a spálily jí. Tessa vykřikla, ale nezpomalila. Táhla za sebou Sophii po točitém schodišti. Když utíkali dál, Tessa za nimi cítila vůni kouře a smrti.
...
Will běžel chodbou, která oddělovala halu od místnosti na jejím konci. Byla krátká. Jem už tam byl a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Ačkoliv tam nebyl žádný východ z místnosti, po paní Temné tam nebyly ani stopy. Místnost ale nebyla úplně prázdná. S největší pravděpodobností to byla jednou jídelna. Zdi zdobily obrovské portréty, ačkoliv byly špinavé a roztrhané k nepoznání. Nad hlavami jim visel velký křišťálový lustr, který byl propletený řetězci pavučin, které se vznášely ve vzduchu jako krajkové záclony. Pravděpodobně jednou visel nad velkým stolem. Teď pod ním byla jen mramorová podlaha, která byla pomalovaná celou řadou magických symbolů. Uvnitř místnosti byla nakreslená pěticípá hvězda. Uvnitř pentagramu stála odporná kamenná socha nějakého démona, který měl pokroucené končetiny zakončené drápy. Z hlavy mu vyrůstaly rohy. Všude po místnosti byly roztroušené pomůcky, které se používaly při černé magii -kosti, peří a proužky kůže. Na podlaze byly kaluže krve, které vypadaly jako černé šampaňské. V rohu místnosti ležela prázdná klec a nízký stolek, pokrývaly krvavé nože a kamenné misky naplněné nepříjemně páchnoucí tmavou tekutinou. Mezi rohy hvězdy byly nakreslené runy a různé klikyháky. Byly úplným opakem run z Šedé knihy, která mluvila o kráse a míru. Tohle byly magické symboly, které znázorňovaly zkázu a smrt.
"Jeme," řekl Will. "Tohle nejsou přípravy na závazné kouzlo. Tohle je černá magie."
"Vždyť říkala, že se snažila přivést zpátky k životu svojí sestru, ne?"
"Jo, ale dělala tu i něco jiného." V zadní části jeho mysli se začalo tvořit hrozné podezření.
Jem neodpověděl. Jeho pozornost upoutalo něco v místnosti.
"Je tam kočka," zašeptal a ukázal na druhou stranu místnosti. "V jedné z tamtěch klecí."
Will se podíval, kam ukazoval jeho přítel. Opravdu. V jedné ze zamčených zvířecích klecí, které byly podél zdi, ležela schoulená šedá kočka. "A?"
"Je pořád naživu."
"Je to kočka, Jamesi. Máme mnohem důležitější věci na práci." Jem už ale šel ke kleci. Vzal jí do ruky a zvedl jí do úrovně očí. Kočka vypadala jako šedá perská s mačkaným obličejem a žlutýma očima, kterýma si Jema zlomyslně prohlížela. Najednou nahrbila záda a hlasitě zasyčela. Oči měla upřené na pentagram. Jem vzhlédl - a zůstal zírat.
"Wille," řekl varovným tónem. "Podívej se."
Socha ve středu pentagramu se začala hýbat. Ze skrčené polohy se stále víc a víc narovnávala, až stála úplně vzpřímeně. Její oči zářily příšernou září, podobnou síře. Když se usmála, Will si uvědomil, že nebyla zabetonovaná. Bylo to jen zvíře, které mělo tvrdou šedou kůži podobnou kamenu. Démon.
Will se přikrčil a instinktivně po něm mávl andělským ostřím. Ve skutečnosti ani neočekával, že by tímhle reflexem docílil něčeho dobrého. A taky ne. Když se ostří dostalo blízko pentagramu, narazilo na neviditelnou stěnu a spadlo na mramorovou podlahu. Démon v pentagramu se zahihňal. "Vážně se mě pokoušíš napadnout?" zeptal se vysokým a tenkým hlasem. "Můžeš zavolat celou nebeskou armádu a nic s tím neudělají! Žádná andělská síla nemůže porušit tenhle kruh!"
"Paní Temná," procedil mezi zuby.
"Takže jsi mě konečně poznal? Nikdo nikdy netvrdil, že jsou Temní lovci moc chytří." Démonka vycenila své nazelenalé tesáky. "Tohle je moje pravá podoba. Předpokládám, že je to pro tebe ošklivé překvapení."
"Troufám si tvrdit, že ti to takhle sluší víc," řekl Will. "Nevypadalas moc dobře ani předtím, ale tyhle rohy vypadají aspoň dramaticky."
"Co teda jste?" zeptal se Jem a stále se díval na kočku v kleci, která teď byla položená na podlaze u jeho nohou. "Myslel jsem, že ty a tvoje sestra jste čarodějky."
"Moje sestra byla čarodějka," syklo na něj stvoření, které se ukázalo být paní Temnou. "Já jsem celou mou krví démonka - Eidolon. Měnič podob. Stejně jako ta vaše drahocenná Tessa. Ale na rozdíl od ní, já si nemůžu vybrat, v co se přeměním. Nemůžu se ani dotknout myslí živých nebo mrtvých. Takže mně Magister nechtěl." V jejím zvířecím hlase rozpoznal ublížený podtón. "Pověřil mě jejím trénováním. Patřím mezi jeho vyvolené, kterých je ale žalostně málo. I má sestra tam patří. Víme, jak se proměnit. Víme, jak funguje Přeměna. Byly jsme schopné donutit jí k tomu. Ale ona nikdy nebyla vděčná."
"To vás muselo zranit," řekl Jem svým co nejklidnějším hlasem. Will otevřel ústa, ale když uviděl Jemův varovný pohled, zase je zavřel. "Tessa sice dělala, co jste chtěly, ale nikdy to nechápala."
"Ano, nikdy to nepochopila. Nevěděla, že je jí prokazovaná čest. Že bude slavná." Její žluté oči hořely. "Když utekla, vztek Magistera padnul na mě. Já jsem zklamala. Přísahal mi pomstu."
Jem byl otřesený, nebo to spíš hrál. "Chceš tím říct, že tě de Quincey chtěl mrtvou?"
"Kolikrát vám musím říkat, že de Quincey není Magister? Magister je ..." Démonka na ně zavrčela. "Snažíte se mě oklamat, malí Temní lovci, ale vaše lest nebude fungovat."
Jem pokrčil rameny. "Nemůžeš v tom pentagramu zůstat navždy. Nakonec přijde zbytek Enklávy. Necháme vás hladovět. A pak budeš naše a víš, jak Claveové zachází s těmi, co porušují zákon." Paní Temná zasyčela.
"Možná, že mě dostanete," řekla, "ale pořád se víc bojím Magistera, než vaší Enklávy."
Víc, než se bojím vaší Enklávy. Byla vyděšená, pomyslel si Will. Co jí řekl Jem, byla pravda. Měla by se bát, ale nebojí se. Will z vlastní zkušenosti věděl, že když by měl mít někdo strach a nemá ho, jen zřídkakdy je to jeho odvahou. Obvykle to znamenalo, že oni ví něco, co on ne.
"Pokud nám neposkytneš informace o tom, kdo je Magister," řekl Will a jeho hlas byl pevný jako ocel, "možná bys nám mohla místo toho odpovědět na jednoduchou otázku. Je Axel Mortmain Magister?"
Démonka zanaříkala. Pak zatleskala svýma kostnatýma rukama a dala si je na pusu. Očima provrtávala zem. "Magister. Bude si myslet, že jsem vám to řekla. Nikdy mi to neodpustí­-"
"Mortmain?" zopakoval Jem. "Ale on je ten, kdo nás před vámi varoval -Ach." Odmlčel se. "Chápu."
Byl v obličeji nebezpečně bílý; Will věděl, jakým směrem se vinuly jeho myšlenky. Stejným, jako ty jeho. Pravděpodobně by ho to napadlo jako prvního -Will měl podezření, že byl Jem ve skutečnosti mnohem chytřejší než on- jenže Will mě tendenci vždycky na lidech vidět jenom to nejhorší a tak se na ně taky dívat. "Mortmain nám lhal o Temných sestrách a závazném kouzlu," přemýšlel nahlas. "Ve skutečnosti to byl právě Mortmain, kdo Charlotte nasadil do hlavy myšlenku na to, že byl de Quincey Magister. Kdyby ho nebylo, nikdy bychom toho upíra nepodezírali. Ale proč?"
"De Quincey je odporné zvíře," naříkala paní Temná, která se stále krčila v pentagramu. Zdálo se, že zjistila, že už nemá cenu zapírat. "Neposlechl Mortmaina v ničem, co mu nařídil. Chtěl být sám Magisterem. Taková neposlušnost musí být potrestaná."
Will se setkal s Jemovým pohledem. Mohl říct, že si oba myslí to samé. "Mortmain v tom viděl příležitost zbavit se svého soka," řekl Jem. "To je důvod, proč si vybral zrovna de Quinceyho."
"Mohl skrýt tyhle tajné plány na výrobu automatů v de Quinceyho knihovně," souhlasil Will. "De Quincey nepřiznal, že jsou jeho. Dokonce se zdál překvapený, když mu je Charlotte ukázala. A Mortmain donutil ty automaty na mostě říct, že pracují pro upíra. Navíc vyryl de Quinceyho značky do dílů v hrudi té mechanické dívky, kterou nechal v Temném domě, abychom jí našli. Tímhle vším od sebe dokonale odpoutal pozornost."
"Ale Mortmain není jediný, kdo na de Quinceyho ukázal prstem," řekl Jem a jeho hlas byl hrubý. "Nathaniel Gray, Wille. Tessin bratr. Když dva lidé vypráví tu samou lež ..."
"Spolupracují," dokončil za něj Will. Na chvíli cítil cosi, jako pocit zadostiučinění. Ten ale rychle vyprchal. Nesnášel Nathaniela Graye, nenáviděl, že k němu Tessa chovala, jako kdyby neudělal nic špatného. Pak ale pohrdal sám sebou za svou žárlivost. Vědět pravdu o Nateově charakteru byla jedna věc, ale za jakou cenu?
Paní Temná se zasmála. Byl to vysoký ječivý zvuk. "Nate Gray," vyprskla. "Malý lidský domácí mazlíček našeho Magistera. Prodal svou sestru Mortmainovi. Jen za hrst stříbra. Malý úplatek pro jeho ješitnost. Nikdy bych takhle nemohla zradit svojí sestru. A to říkáte, že jsou démoni zlí. To lidé jsou ti, před kterými byste se měli chránit!" řekla zvýšeným hlasem.
Will si jí nevšímal. Jeho mysl vířila. Panebože, celý Nathanielův příběh o de Quinceym byla lež. Měl jen přivést Clavy na falešnou stopu. Tak proč se Mortmain objevil hned, jakmile odešli? Aby se nás zbavil. Mě a Jema, pomyslel si chmurně. Nate nemohl vědět, že s Charlotte a Henrym nepůjdeme. Musel rychle improvizovat, když zjistil, že tam zůstáváme. Tak Mortmain vymyslel další podvod. Nate v tom byl s Mortmainem už do začátku.
A teď je s ním Tessa ve Společenství. Willovi bylo zle od žaludku. Chtěl se otočit a běžet ke dveřím. Jet jako o závod zpátky do společenství a omlátit Nathanielovi hlavu o zeď. Jen léta tréninku a strach o Henryho a Charlotte ho nutily zůstat tam, kde byl.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cimbelina Cimbelina | 1. července 2011 v 0:38 | Reagovat

Nate, je tedy pěkný ubožák!! Takhle sprostě podrazit, Tessu... :-?
Krásný. :-)  :-)

2 Petaaa Petaaa | 1. července 2011 v 1:56 | Reagovat

Nate je hnusnej malej slizoun, někdo by ho měl rozšlápnout jako červa.
Super překlad díky

3 H@nka H@nka | 1. července 2011 v 8:29 | Reagovat

úžasná kapitola, ale nesnášim Natea

PS: kolik to má celkem kapitol???

4 Marti Marti | Web | 1. července 2011 v 10:20 | Reagovat

[3]: Kapitolek je 20 + epilog

5 H@nka H@nka | 1. července 2011 v 10:46 | Reagovat

[4]: díky, to už bude brzo konec, co? :-?

6 viki viki | 1. července 2011 v 14:17 | Reagovat

Děkuji za překlad ! :-)

7 Kika Kika | 3. července 2011 v 22:01 | Reagovat

Will ju má naozaj celkom rád... :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama