Passion - 7.kapitola 2/2

19. července 2011 v 22:47 | Marti |  Passion / Vášeň (Lauren Kate)
kapitola 7

Luce našla Henriettu stát u dveří do hlavního sálu, který vypadal jako záhon plný kvetoucích rostlin: Místnost naplňovaly extravagantní, pestrobarevné šaty všech barev z tylu a hedvábí, s nádhernými šerpami přes jedno rameno. Mladší dívky nosili malé košíčky květin, které provoněly celý dům jako v létě.
Henriettiným úkolem bylo sbírat od dam u vchodu kabelky a šály, když vstoupily. Luce bylo řečeno, aby roznášela taneční kartičky - malé, draze vyhlížející kartičky s rodinným erbem Constancesových, vyšitým na přední straně a se seznamem písniček orchestru napsaným uvnitř.
"Kde jsou všichni muži?" zašeptala Luce Henrietta.
Henrietta si odfrkla. "Ty seš moje holka! V kuřárně, samozřejmě." Trhla hlavou doleva, kde byla tmavá chodba. "Jsou dost chytří na to, aby tam zůstali, dokud se nezačne podávat jídlo. Kdo chce slyšet všechno to blábolení o nějaké válce na jejich cestě do Krymu? Ne tyhle dámy. Ne já a ty, Myrtle." Pak Henrietta vytáhla svoje tenké obočí a ukázala směrem k francouzským oknům. "Och, zdá se, že jsem to zakřikla. Jeden z nich utekl."
Luce se otočila. Jeden muž stál v místnosti plné žen. Byl k nim zády a ukazoval jim jen své uhlově černé vlasy sepnuté do culíku pod jeho pláštěm. Mluvil s blond ženou v jemně růžových plesových šatech. Její diamantové náušnice jiskřily, když otočila hlavu - a podívala se na Luce.
Gabbe.
Krásný anděl několikrát zamrkal, jako kdyby se nemohla rozhodnout, jestli Luce není jenom zjevení. Pak naklonila hlavu k muži, u kterého stála, jako kdyby mu tím dávala signál. Dřív, než se otočil, Luce poznala jeho ostrý, nevinný profil. Cam.
Luce zalapala po dechu a upustila všechny brožury tanečního pořádku. Sklonila se a nemotorně je začala sbírat z podlahy. Pak je vrazila Henriettě do rukou a vyklouzla z místnosti.
"Myrtle!" zakřičela na ní Henrietta.
"Hned jsem zpátky," zašeptala Luce a utíkala po dlouhém, točitém schodišti předtím, než jí mohla Henrietta něco odpovědět.
Slečna McGovernová pošle Luce balit hned, jak se dozví, že Luce opustila své místo a taky drahé taneční brožurky ve velkém sále. Ale to byl ten nejmenší problém. Nebyla připravená čelit Gabbe. Ne, když bylo potřeba, aby se soustředila na Lucindu.
A už nikdy nechtěla být v blízkosti Cama. Ve svém vlastním životě, nebo v těch předchozích. Trhla sebou, když si vzpomněla, jak přímo na ní vystřelil šíp, protože si myslel, že je to ona a ne jen její odraz, který Psanci unášeli do nebe.
Jen kdyby tu byl Daniel.
Jenže nebyl. Všechno co mohla Luce udělat, bylo doufat, že na ni čeká a až se vrátí zpátky domů do současnosti, nebude se příliš zlobit, až zjistí co udělala.
V horní části schodiště Luce vběhla do první místnosti, kterou uviděla. Zavřela za sebou dveře a opřela se o ně, aby mohla popadnout dech.
Byla sama v obrovském salonu. Byl to úžasný prostor s polstrovaným křeslem z luxusní slonoviny a s pár koženými křesli postavenými u leštěného cembala. Křiklavě rudé závěsy byly pověšené na třech velkých oknech na západní stěně. V krbu praskal oheň.
Vedle Luce byla celá stěna pokrytá policemi s knihami. Řada za řadou silných v kůži vázaných svazků, které sahaly od podlahy až ke stropu tak vysoko, že musel být u polic postavený železný žebřík.
V koutě stál stojan. Něco na tom přišlo Luce povědomé. Nikdy nebyla nahoře a neviděla majetek Constanceových, a přece: jeden krok na perském koberci jí otevřel nějakou skrytou část její paměti a řekl jí, že tohle všechno už dřív viděla.
Daniel. Luce si vzpomněla na konverzaci, kterou měl s Margaret v zahradě. Mluvili o jeho obraze. On se živil jako umělec. Stojan v rohu muselo být místo, kde pracoval.
Přešla k němu. Musela zjistit, co maloval.
Těsně předtím, než odkryla obraz, tři vysoké hlasy jí donutily naskočit.
Byly hned za dveřmi.
Ztuhla a sledovala, jak někdo zvenčí otáčel klikou. Neměla jinou možnost, než vklouznout za tlusté červené sametové záclony a schovat se tam.
Ozvalo se zašustění šatů a pak jedno zalapání po dechu. Následoval smích. Luce si dala ruku před ústa a mírně se naklonila, aby viděla zpod závěsu.
Lucinda z Helstonu stála necelých deset stop od ní. Byla oblečená v bílých šatech s živůtkem z jemného hedvábí a zavazovacím korzetem na zádech. Tmavé vlasy měla vyčesané. Lesklé kadeře byly umístěné nahoře na její hlavě ve složitém účesu. Diamantový náhrdelník svítil na její bledé kůži. Vypadala tak vznešeně, že Luce téměř ztratila dech.
Její minulé já bylo to nejelegantnější stvoření, jaké kdy viděla.
"Dnes večer záříš, Lucindo," řekl tichý hlas.
"Ozval se ti znovu Thomas?" dobíral si ji jiný.
Další dvě dívky - Luce poznala jednu jako Margaret, starší dceru Constance, která se procházela s Danielem v zahradě. Ta druhá, mladší replika Margaret, musela být její mladší sestra. Vypadala, že je tak v Lucindině věku. Dobírala si jí jako dobrá kamarádka.
A měla pravdu. Lucinda vážně zářila. Muselo to být kvůli Danielovi.
Lucinda se zavrtala do křesla ze slonoviny a povzdechla si tak, jak by si Luce nikdy nepovzdechla. Byl to dramatický povzdech, kterým prosila o pomoc. Luce okamžitě věděla, že měl Bill pravdu. Ona a její minulé já si nebyly vůbec v ničem podobné.
"Thomas?" Lucinda pokrčila svůj malý nosík. "Thomas je jen obyčejný dělník-"
"To není pravda!" vykřikla mladší sestra. "Je to velmi neobvyklý dělník! Je bohatý."
"Přesto Amelie," řekla Lucinda a přetáhla si sukni kolem svých kotníků. "Je to obyčejný člověk z dělnické třídy."
Margaret si sedla na opěradlo křesla. "Nemyslela sis o něm, že je to takový chudák, když ti z Londýna minulý týden přivezl klobouk."
"No, věci se mění. A já zbožňuju krásné klobouky." Lucinda se zamračila. "Ale klobouky stranou, řeknu otci, aby už mu nedovolil znovu mě kontaktovat."
Jakmile domluvila, Lucinda vyměnila zamračení za zasněný úsměv a začala si pobrukovat. Obě dívky nevěřícně pozorovaly, jak si tiše zpívala a hladila krajkový šál. Dívala se z okna jen pár centimetrů od úkrytu Luce.
"Co to do ní vjelo?" zašeptala Amélie hlasitě své sestře.
Margaret si odfrkla. "Ona je taková."
Lucinda se zvedla a šla k oknu, což Luce donutilo ustoupit víc za závěs. Kůže Luce začala pálit, když slyšela jemné hučení hlasu Lucindy Biscoeové jen pár centimetrů od ní. Pak se ozvaly kroky, když se Luce odvrátila od okna a její zvláštní píseň náhle umlkla.
Luce se odvážila podívat se zpod záclony. Lucinda přešla ke stojanu, kde stála jako přikovaná.
"Co je to?" Lucinda zvedla plátno z obrazu, aby ho ukázala svým přátelům. Luce neviděla jasně co to bylo, ale vypadalo to obyčejně. Jen nějaký druh květin.
"To je práce pana Grigoriho," řekla Margaret. "Jeho náčrtky vypadaly tak slibně, když přišel, ale obávám se, že se nějak zaseknul. Už jsou to tři dny a nemaluje nic jiného, než pivoňky." Pokrčila rameny. "Zvláštní. Umělci jsou tak divní."
"No, ale on je tak hezký, Lucindo." Amelie vzala Lucindu za ruku. "Musíme tě dnes s panem Grigorim seznámit. Má tak krásné blond vlasy a oči ... "Och, z jeho očí se na místě rozpustíš!"
"Pokud se Lucinda cítí až příliš dobrá pro Thomase Kenningtona a všechny jeho peníze, pak pochybuju, že se jejímu ideálu vyrovná obyčejný malíř." Margaret to řekla tak prudce, že bylo Luce jasné, že sama chová k Danielovi nějaké city.
"Ráda bych se s ním setkala," řekla Lucinda. Její hlas se vrátil k jemnému pobrukování.
Luce zatajila dech. Takže Lucinda se s ním ještě nesetkala? Jak je tedy možné, že už do něj byla podle všeho zamilovaná?
"Tak teda pojďme," řekla Amelia a tahala Lucindu za ruku. "Klábosením tady nám uteče polovina párty."
Luce musela něco udělat. Ale podle toho, co jí řekl Roland a Bill, nemohla svoje minulé já zachránit. Bylo příliš nebezpečné i to jenom zkoušet. A i kdyby se jí to podařilo, cyklus životů Luce, které žila po tomhle, by byly nějak změněné. Luce by se mohla změnit. Nebo ještě hůř.
Vůbec by nemusela existovat.
Ale možná tu byl nějaký způsob, jak by mohla Luce Lucindu alespoň varovat. Tak, aby do toho vztahu nešla už zaslepená láskou. Tak, aby nebyla jenom pěšák v prastarém trestu bez toho, aby tomu alespoň trochu rozuměla. Dívky byly téměř u dveří, když Luce sebrala odvahu a vyšla zpoza záclony.
"Lucindo!"
Její minulé já se otočilo. Lucindiny oči se zúžily, když její zrak padl na šaty služky. "Tys nás špehovala?"
V jejích očích nebyl žádná jiskra poznání. Bylo zvláštní, že Roland si Luce s Lucindou v kuchyni spletl, ale na druhé straně Lucinda mezi nimi neviděla žádnu podobu. Co viděl Roland a tahle dívka ne? Luce se zhluboka nadechla a přinutila se přejít ke svému chatrnému plánu. "N-ne, nešpehovala, to ne," vykoktala. "Musím s tebou mluvit."
Lucinda se zasmála a podívala se na své dvě kamarádky. "Prosím?"
"Nejseš ty ta, co rozdávala taneční karty?" zeptala se Margaret Luce. "Matka nebude zrovna nadšená, že zanedbáváš svoje pracovní povinnosti. Jaké je tvoje jméno?"
"Lucindo." Luce se k ní blížila a ztišila hlas. "Jde o toho umělce. Pana Grigoriho."
Lucinda se podívala Luce do očí. Něco mezi nimi proběhlo. Lucinda vypadala, že není schopná odejít. "Jděte beze mě," řekla svým kamarádkám. "Budu dole za malou chvíli."
Dívky si vyměnily zmatené pohledy, ale bylo jasné, že Lucinda byla vůdce téhle malé skupiny. Její kamarádky vyklouzly bez jediného slova ven.
Luce zavřela dveře.
"Co je tak důležitého?" zeptala se Lucinda a pak jí věnovala malý úsměv. "Ptal se na mě?"
"Nesmíš se s ním zaplést," řekla Luce rychle. "Pokud s ním dnes večer budeš, pomyslíš si o něm, že je nádherný. Zamiluješ se do něho. Ale to nesmíš." Luce měla hrozný pocit, když musela o Danielovi mluvit takhle hnusně, ale byl to jediný způsob jak zachránit jejímu minulému já život.
Lucinda Biscoeová se rozzlobila a obrátila se k odchodu. "Znala jsem dívku z, um - Derbyshiru," pokračovala Luce, "která mi řekla různé historky o jeho příšerné pověsti. Už zranil hodně dívek. On - on je zničil."
Šokovaný výdech unikl z Lucindiných rtů. "Jak se vůbec opovažuješ oslovit mě! Kdo si myslíš, že jsi? A to, jestli se zajímám o toho umělce, nebo ne, není vůbec tvoje starost." Ukázala na Luce prstem. "Ty ses do něj zamilovala, ty jedna sobecká posluhovačko?"
"Ne!" Luce sebou škubla, jako kdyby jí někdo uhodil.
Bill ji varoval, že byla Lucinda jiná. Tahle namyšlená stránka, ale nemusela být všechno, co na ní bylo. Proč by ji jinak Daniel miloval? Jak by jinak mohla být součástí její duše?
Muselo je pojit něco hlubšího.
Ale Lucinda se sklonila nad stolkem a na kousek papíru naškrábala vzkaz. Narovnala se, složila ho a dala ho Luce do ruky.
"Nenahlásím paní Constanceové tuhle tvojí drzost," řekla s povýšeným pohledem upřeným na Luce, "když dáš panu Grigorimu tenhle vzkaz. Nenech si ujít šanci zachránit si práci." O vteřinu později už Luce viděla jen bílou siluetu, která mizela na schodech v chodbě. Šla zpátky na párty.
Luce otevřela vzkaz.
-
Vážený pane Grigori,
Od té doby, kdy jsme se náhodou setkali v krejčovství, na vás nedokážu přestat myslet. Sejdeme se dnes večer v devět hodin v altánku? Budu tam čekat.
Vaše Lucinda Biscoeová
-
Luce roztrhala dopis na kousky a hodila je do ohně v krbu. Jestli nikdy nedá Danielovi tenhle vzkaz, Lucinda bude v altánku sama. Luce by mohla jít ven a počkat tam na ní. Mohla by se jí pokusit znovu varovat.
Běžela do haly a ostře zahnula na schodiště pro služebnictvo, které vedlo dolů do kuchyně. Proběhla kolem kuchařů, pekařů a Henrietty.
"Dostaneš nás obě do potíží, Myrtle!" zavolala dívka na Luce, ale ta už byla venku ze dveří.
Když běžela, na tváři cítila chladný a suchý večerní vzduch. Bylo skoro devět hodin a slunce bylo ještě vidět nad stromy na západním konci pozemku. Běžela kolem cesty poseté růžovými květy a kolem zahrady plné zralých plodů, která byla provoněná opojnou a sladkou vůní růží. Nakonec proběhla kolem živého plotu ve tvaru bludiště.
Její pohled padl na místo, kde poprvé v tomhle životě vyšla z Vyhlašovatele. Její nohy se ubíraly po cestě k prázdnému altánu. Zastavila se těsně u něj, když jí někdo chytil za ruku.
Otočila se.
A ocitla se tváří v tvář Danielovi.
Lehký vítr mu nechal spadnout vlasy do čela. V jeho formálním černém obleku s řetízkem od zlatých hodinek, které mu vyčuhovaly z kapsy a s malou bílou pivoňkou připnutou ke klopě, byl Daniel ještě krásnější, než si ho pamatovala. Jeho kůže byla jasná a zářivá v záři zapadajícího slunce. Jeho rty byly stočené do jemného úsměvu. Jeho oči při pohledu na ní začaly hořet fialovou barvou. Unikl jí jemný povzdech. Toužila překonat těch pár centimetrů a přitisknout své rty na ty jeho. Chtěla, aby jí zabalil do své náruče a ona se dotkla místa na jeho širokých ramenou, kde mu vyrůstala křídla. Chtěla zapomenout proč sem přišla a jen ho držet a nechat ho, aby jí držel. Slovy nešlo vyjádřit, jak moc jí chyběl.
Ne. Byla tady kvůli Lucindě.
Daniel, její Daniel byl právě teď od nich daleko. Bylo těžké představit si co dělal nebo na co teď myslel. Ještě těžší bylo představit si jejich shledání po tomhle všem. Ale nebyl tohle cíl jejího pátrání? Zajistit v její minulosti, aby mohla být v jejím současném životě s Danielem? Aby spolu byli doopravdy?
"Nemáš tady být," řekla Danielovi z Helstonu. Nemohl tušit, že se tu s ním chtěla Lucinda setkat. Ale byl tady. Bylo to tak, že nic nemohlo stát v cestě jejich setkání - byli k sobě přitahováni bez ohledu na všechno ostatní.
Danielův smích byl úplně stejný jako ten, na který byla zvyklá. Ten, který slyšela poprvé na Sword&Cross, když jí Daniel políbil, ten který tak milovala. Ale tenhle Daniel jí neznal. Nevěděl kdo byla nebo co se tu snažila udělat.
"Ani ty bys tu neměla být." Usmál se. "Nejdřív jsme si měli uvnitř zatancovat, a později, až bychom poznali jeden druhého, bych tě vzal na procházku při měsíčku. Ale slunce ještě ani nezapadlo. Což znamená, že je tu pořád hodně tance, který musíme zvládnout." Natáhl ruku. "Jmenuju se Daniel Grigori."
Ani si nevšiml, že na sobě měla uniformu služky, místo plesových šatů. Že se nechovala jako správná britská dívka. Sotva jí spatřil, stejně jako Lucinda, už byl Daniel zaslepený láskou.
Tohle jí nutilo dívat se na jejich vztah z úplně jiného úhlu. Bylo to sice nádherné, ale taky tragicky krátkozraké. Byla to Lucinda, kterou Daniel tolik miloval, nebo to bylo všechno jenom stále se opakující cyklus, ze kterého se nemohl vymanit?
"To nejsem já," řekla Luce smutně.
Vzal jí za ruce. Trochu roztála.
"Samozřejmě, že jsi to ty," řekl. "Vždycky jsi to ty."
"Ne," řekla Luce. "Tohle k ní není fér, ty nejsi fér. A kromě toho, Danieli, ona je pěkně nepříjemná."
"O kom to mluvíš?" Vypadal, jako kdyby se nemohl rozhodnout, jestli jí má brát vážně nebo se začít smát.
Koutkem oka Luce uviděla postavu v bílém, jak k nim pomalu přicházela ze zadní části domu.
Lucinda.
Přišla na schůzku s Danielem. Byla tu brzy. V jejím vzkazu bylo napsáno v devět hodin - tedy psalo se tam v devět předtím, než ho Luce hodila do ohně.
Luce se rozbušilo srdce. Nemohla tu být nachytaná, když přicházela Lucinda. A přesto tak brzy od Daniela nemohla odejít.
"Proč ji miluješ?" vyhrkla Luce. "Co tě nutí se do ní zamilovat, Danieli?"
Daniel jí položil ruku na rameno - tělem se jí rozlil nádherný pocit. "Zpomal," řekl. "Sotva jsme se potkali, ale můžu ti slíbit, že není nikdo, koho miluju kromě-"
"Ty tam! Služko!" Lucinda si všimla, že tón jejího hlasu nebyl zrovna radostný. Rozběhla se k altánku. Nadávala na šaty, blátivou trávu a na Luce. "Co jsi udělala s mým dopisem?"
"T-ta dívka, která k nám přichází," koktala Luce, "je já, v jistém slova smyslu. Já jsem ona. Ty nás miluješ a já to potřebuju pochopit-"
Daniel se otočil, aby se podíval na Lucindu, tu kterou miloval - v téhle době. Teď viděl její tvář jasněji. Viděl, že tu byly dvě.
Když se otočil zpátky k Luce, začala se mu třást ruka položená na jejím rameni. "To jsi ty, ta druhá. Co jsi to udělala? Jak jsi to udělala?"
"Ty! Služko!" Lucinda si všimla Danielovi ruka na rameni Luce. Celý obličej se jí stáhl zlobou. "Věděla jsem to!" Zaječela a rozběhla se ještě rychleji. "Nech ho, ty couro!"
Luce cítila, jak nad ní začíná vyhrávat panika. Neměla jinou možnost. Musela utéct, ale nejdřív: Dotkla se Danielovi tváře. "Je to láska? Nebo je to jen prokletí, které vás dává dohromady?"
"Je to láska," vydechl. "Copak ty to nevíš?"
Vytrhla se z jeho sevření a utekla. Běžela rychle a zběsile po trávníku. Míjela břízy a vrátila se na pole, které bylo zarostlé trávou. Tam vyšla z Vyhlašovatele. Začaly se jí plést nohy a ona zakopla. Přistála přímo na tváři. Všechno jí bolelo. A byla naštvaná. Příšerně naštvaná. Na Lucindu, že na ní byla tak hnusná. Na Daniela za to, že se do ní bez přemýšlení okamžitě zamiloval. Na vlastní neschopnost udělat něco, co by to mohlo změnit. Lucinda umře - Luce tu byla a nijak to nedokázala ovlivnit. Mlátila pěstmi do země a frustrovaně vydechla.
"No, no." Malá kamenná ruka jí hladila po zádech.
Luce jí odstrčila. "Nech mě být, Bille."
"Hej, to bylo náhodou znamenité úsilí. Tentokrát ses dostala vážně blízko. Ale" -Bill pokrčil rameny- "teď je konec."
Luce se posadila a zírala na něj. Kvůli jeho arogantnímu výrazu se chtěla vrátit zpátky a říct Lucindě kdo doopravdy je - říct jí o věcech, co jí zanedlouho čekají.
"Ne." Luce se postavila. "Ještě není konec."
Bill ji strhl zpátky. Byl neuvěřitelně silný na to, jak byl malý. "Och, tohle je konec. Pojď, jdeme do Vyhlašovatele."
Luce se otočila tam, kam jí Bill ukazoval. Nevšimla si hustého černého portálu, který se vznášel přímo před ní. Z jeho zatuchlého pachu jí bylo zle.
"Ne!"
"Ano," řekl Bill.
"Ty jsi ten, kdo mi řekl, ať hlavně zpomalím."
"Hele, dovol mi, abych něco poznamenal: V tomhle životě jsi pěkná děvka a Danielovi to vůbec nevadí. Jak šokující! Pár týdnů se uchází o tvojí přízeň a pak tu bude taky nějaká výměna kytek. Velká pusa a pak Bum. V pohodě? Už tu není nic k vidění."
"Ty to nechápeš."
"Co? Nechápu, že Viktoriáni jsou příšerně staromódní jako podkroví a nudní, jako když sleduješ, jak se loupe tapeta? No, jestli se ještě pořád chystáš na cestu cik cak tvojí minulostí, tak si pohni. Jdeme zase o dům dál. K jiné důležité události."
Luce se nepohnula. "Existuje způsob, jak zařídit, abys zmizel?"
"Musím tě nacpat do tohohle Vyhlašovatele jako kočku do kufru? Jdeme!"
"Musím vidět, že mě miluje. Ne jen nějakou představu o mě a ne kvůli prokletí, kterým je vázán. Potřebuju mít pocit, že je v tom něco silnějšího, co nás spojuje. Něco skutečného."
Bill se posadil na trávu vedle Luce. Pak se zdálo, že si to rozmyslel a vlezl jí na klín. Nejdřív ho chtěla praštit a pak pokračovat stejně s mouchami u jeho hlavy, ale když se na ní podíval, jeho oči byly upřímné.
"Miláčku, to jestli tě Daniel skutečně miluje, je ta poslední věc, která by ti měla dělat starosti. Jste zatracené duše. Vy dva jste vymysleli tuhle frázi. Nemusíš se držet poblíž, abys to viděla. Je to v každém životě stejné."
"Cože?"
"Chceš vidět pravou lásku?"
Kývla.
"Pojď." Přitáhl ji k sobě. Vyhlašovatel se vznášel nad nimi a začal se tvarovat do nové podoby. Nakonec se podobal stanu. Bill vyletěl do vzduchu. Vzal prsty za neviditelnou západku a stáhnul jí dolů. Vyhlašovatel se prodloužil a snížil se dolů jako padací most, dokud všechno, co Luce mohla vidět, nebyl jen tunel plný tmy.
Luce se podívala směrem, kde byl Daniel a Lucinda, ale nedokázala rozpoznat jejich obrysy. Barvy byly rozostřené. Bill pokynul rukou k Vyhlašovateli. "Běž dovnitř."
A ona to udělala.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 carlyK carlyK | 19. července 2011 v 23:19 | Reagovat

Děkuju moc za překlad :)) těším se na další kapču :D

2 Lucie Lucie | E-mail | 20. července 2011 v 12:03 | Reagovat

úžasnýýýýýý... děkují :)aspon budu mít v práci co dělat :D

3 kacena kacena | 20. července 2011 v 13:48 | Reagovat

dakujem, super,
to su riadne dlhe kapitoly :-) - tolko prace si s tym das, si uzasna

4 Norakiss Norakiss | 20. července 2011 v 15:26 | Reagovat

děkuju děkuju a ještě jednou děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama