City od Fallen Angels - 4.kapitola 2/2

19. srpna 2011 v 21:59 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 4


Simon ležel na zádech a pod hlavou měl položené bavlněné sako. Zíral na strop Erikovi garáže s myšlenkou na svůj příšerný osud. Sportovní tašku měl položenou u nohou a k uchu měl přitisknutý telefon. Právě teď bylo poznání Clarina hlasu na druhém konci linky ta jediná věc, která ho držela od toho, aby se úplně sesypal.
"Simone, je mi to tak líto." Mohl říct, že byla někde ve městě. Z pozadí byl slyšet hlasitý zvuk dopravy, takže jí skoro neroměl. "Vážně jsi v Erikově garáži? Ví, že jsi tam?"
"Ne," řekl Simon. "Zrovna u nich není nikdo doma a já mam klíč od garáže. Zdálo se mi to jako místo, kam bych mohl jít. Kde vlastně jsi?"
"Ve městě." Pro Brooklyňany byl Manhattan vždycky "město". Žádná jiná metropole neexistovala. "Trénovala jsem s Jacem, ale pak se musel vrátit do Ústavu kvůli nějaké věci s Clavy. Zrovna teď mířím za Lukem." V pozadí zatroubilo hlasitě auto. "Hele, nechceš zůstat u nás? Můžeš spát na Lukově gauči."
Simon zaváhal. Na Luka měl dobré vzpomínky. Celé ty roky co znal Clary žil Luke pořád v jednom a tom samém starém, ale pěkném řadovém domě nad knihkupectvím. Clary měla klíč. Ona a Simon tam strávili hodně pěkných chvilek čtením knih, které si "vypůjčili" ze skladu v přízemí, nebo sledováním starých filmů v televizi. Ačkoliv věci už teď byly jinak.
"Možná, že by moje máma mohla promluvit s tvojí mámou," řekla Clary ustaraně, když mlčel. "Donutit jí to všechno pochopit."
"Donutit jí pochopit, že jsem upír? Clary, myslím že to pochopila, i když svým vlastním způsobem. To neznamená, že to přijme, nebo že se s tím někdy smíří."
"Fajn, ale nemůžeš jí prostě dál nutit zapomínat na to, co se stalo, Simone," řekla Clary. "Nebude to fungovat napořád."
"Proč ne?" Věděl, že to byl nesmysl, ale ležel na tvrdé podlaze obklopený vůní benzínu a ťapkáním pavouků, kteří si v rohu garáže dělali svoje sítě. Byl osamělejší, než kdy dřív a rozumnost mu byla v tuhle chvíli na hony vzdálená.
"Protože pak bude celý tvůj vztah s ní založený na lži. Nemůžeš se nikdy vrátit domů-"
"A co?" přerušil jí tvrdě Simon. "To je taky součást tohohle prokletí, ne? - Budeš tulákem a poutníkem." I přes zvuky dopravy a tlachání někoho v pozadí slyšel, jak se Clary prudce nadechla.
"A o čem ještě myslíš, že bych jí měl říct?" řekl. "Jak jsi na mě vložila Kainovo znamení? Jak jsem v podstatě jen jedno chodící prokletí? Myslíš, že bude chtít něco takového ve svém domě?"
Zvuky v pozadí se uklidnily. Clary musela vklouznout do nějaké budovy. Slyšel v jejím hlase potlačované slzy, když řekla: "Simone, omlouvám se. Je mi to tak líto-"
"Není to tvoje vina." Najednou se cítil unavený až do morku kostí. Pravda byla taková, že děsil svojí mámu a pak dohnal svojí nejlepší kamarádku k slzám. Vážně parádní den, Simone.
"Podívej, jak je ti nejspíš jasné, zrovna teď bych neměl být v blízkosti žádných lidí. Zůstanu tady a až se Erik vrátí domů, tak se na chvíli přestěhuju k němu."
Vydala přes slzy fňukavý smích. "Takže se Erik nepočítá jako člověk?"
"Ozvu se ti později," řekl a zaváhal. "Zavolám ti zítra, jo?"
"Uvidíš mě zítra. Slíbils mi, že spolu půjdeme vybírat šaty."
"Páni," řekl. "Já tě musím vážně milovat."
"Já vím," řekla. "Taky tě miluju."
Simon zavěsil, lehnul si a přitisknul si telefon k hrudi. Bylo to fakt vtipný, pomyslel si. Teď Clary dokázal říct "Miluju tě", i když se to snažil říct už celá léta a trvalo mu dlouho, než to vyslovil. Teď, když už to nemyslel stejně jako předtím, to bylo snadné.
Někdy přemýšlel o tom, co by se stalo, kdyby se nikdy neobjevil Jace Wayland. Kdyby Clary nikdy nezjistila, že byla Lovec stínů. Ale nakonec ty myšlenky zatlačil - byly nesmyslné. Nemohl sejít z cesty, na které byl. Nemohl změnit minulost. Mohl jít jen dopředu. I když neměl tušení, co to jít dopředu znamenalo. Nemohl zůstat u Erika v garáži napořád. I při svém současném rozpoložení musel uznat, že je to vážně příšerné místo na bydlení. Nebyla mu zima -už necítil teplo nebo chlad tak jako dřív- ale podlaha byla tvrdá a on měl problémy se spaním. Přál si, aby mohl otupit svoje smysly. Hlasitý hluk dopravy mu nedovolil odpočinout si stejně, jako nepříjemný zápach benzínu. Ale nejhorší na tom všem byly obavy, co bude dělat dál.
Už přišel o většinu krve a zbytek, který měl schovaný v batohu, mu vystačí jen na několik dní. Pak teprve bude mít problémy. Erik, ať už byl kdekoliv, by určitě nechal Simona bydlet v domě, kdyby chtěl, ale to by mohlo dovést jeho rodiče k tomu, aby zavolali jeho mámě. A protože si myslela, že je na školním výletě, moc by mu to nepomohlo.
Dny, pomyslel si. To byl čas, který měl. Předtím, než mu dojde krev a než jeho matka začne přemýšlet, kde byl a zavolá do školy, aby ho našla. Předtím, než si začne vzpomínat. Teď byl upír. Měl mít celou věčnost. Ale to co měl, byly jenom dny.
Byl tak opatrný. Strašně moc se snažil zůstat u svého normálního života -škola, přátelé, jeho dům, jeho vlastní pokoj. Bylo to sice pořád napjaté, ale takové to teď prostě bylo. Jeho další život měl být tak ponurý a osamělý, že na to ani nechtěl myslet. A přesto mu v hlavě pořád zněl hlas Camille. A co za deset let, až ti bude dvacet šest? A co za dvacet? Třicet? Myslíš si, že si nikdo nevšimne toho, že oni budou stárnout a měnit se, ale ty budeš pořád stejný?
Situace, do které se mu podařilo dostat, byla odlišná od jeho starého života, který nikdy nebyl trvalý, pomyslel si. Srdce mu pokleslo v hrudi. Nikdy už to nemohlo být jako dřív. Uchýlil se do stínů a do vzpomínek. Znovu pomyslel na Camille a její nabídku. Najednou mu to znělo mnohem líp než předtím. Nabídka přijetí do společenství. I když to nebylo zrovna to, co by chtěl. Už za tři dny si za ním přijde pro odpověď. A co jí řekne, až to udělá? Myslel si, že už je rozhodnutý, ale teď už si nebyl tak jistý.
Jeho snění přerušil hluk. Garážová vrata se otevřela a jasné světlo prořízlo tmavý prostor uvnitř. Simon se posadil. Celé jeho tělo bylo náhle ve střehu.
"Eriku?"
"Ne. To jsem já, Kyle."
"Kyle?" zeptal se Simon rozpačitě, než si vzpomněl, že tenhle kluk souhlasil s tím, že se připojí k jejich kapele jako zpěvák. Simon skoro spadnul zpátky na zem. "Ach. Jasně. Žádný z kluků tu teď není, jestli si doufal, že si trochu zacvičíš..."
"To je v pohodě. Nepřišel jsem kvůli tomu." Kyle vstoupil do garáže a zamrkal, aby si jeho oči zvykly na šero. Ruce měl zastrčené v zadních kapsách džínsů. "Ty jsi basista v té jaksesakrajmenuje skupině, viď?"
Simon vstal a otřepal si prach z oblečení. "Jsem Simon."
Kyle se rozhlédl kolem. Mezi obočím se mu objevila zamračená vráska. "Myslím, že jsem si tu včera nechal klíče. Hledal jsem je úplně všude. Hej, támhle jsou." Sklonil se za bubny a za chvíli se vítězně objevil se sadou klíčů v ruce. Byly podobné těm, které tu měl den předtím. Měl modré tričko a koženou bundu. Na krku měl řetízek se zlatou medailí. Vlasy měl ještě zacuchanější, než předtím. "Takže," řekl Kyle a opřel se o reproduktor. "Tys tu spal? Jako tady na podlaze?"
Simon přikývl. "Vyhodili mě z domu." Nebyla to úplná pravda, ale bylo to všechno, co chtěl prozradit.
Kyle chápavě přikývl. "Máma ti našla schovanou trávu? To naštve."
"Ne. Ne ... schovanou trávu." Simon pokrčil rameny. "Měli jsme rozdílné názory na můj životní styl."
"Tak zjistila, že máš dvě holky?" Kyle se usmál. Simon musel připustit, že byl pěkný. Na rozdíl od Jace, který věděl přesně, jak přitažlivý je, Kyle vypadal spíš jako někdo, kdo už si týdny neučesal vlasy. Bylo v něm něco otevřeného, přátelského a mladistvého a to ho dělalo atraktivním. "Jo, řekl mi o tom Kirk. Boduješ, kámo."
Simon zavrtěl hlavou. "Takhle to není."
Chvíli bylo ticho, ale pak Kyle řekl: "Já ... taky nebydlím doma. Odešel jsem před pár lety." Objal se rukama a sklopil hlavu. Pak zašeptal: "Od té doby jsem s rodiči nemluvil. Myslím tím, dělám všechno na vlastní pěst ... a zvládám to."
"Tvoje tetování," řekl Simon a lehce se dotkl jeho paže. "Co to znamená?"
Kyle roztáhl ruce. "Shaantih shaantih shaantih," řekl. "Jsou to mantry z Upanišády. Sanskrt. Modlitby za mír."
Normálně by si Simon myslel, že nechat si něco vytetovat v sanskrtu muselo být celkem náročné. Ale teď ne. "Šalom," řekl.
Kyle na něj zamrkal. "Cože?"
"To znamená mír," řekl Simon. "V hebrejštině. Jen jsem si říkal, že ta slova znějí celkem podobně."
Kyle se na něj dlouho díval. Zdálo se, že něco zvažuje. Nakonec řekl: "Tohle bude znít trošku šíleně-"
"No, nevím. Moje definice šílenosti se v několika posledních měsících posunula na úplně novou úroveň."
"-ale mám byt. V Alphabet City. A můj spolubydlící se odstěhoval. Jsou tam dvě ložnice, takže by ses mohl ubytovat tam, kde byl předtím on. Je tam postel a veškeré vybavení."
Simon zaváhal. Na jednu stranu vůbec nevěděl kdo Kyle je a stěhovat se do bytu úplně cizího kluka vypadalo jako hodně hloupý tah, až epických rozměrů. I přes Kylovo tetování míru se z něj mohl vyklubat sériový vrah. Ale jelikož Kyla vůbec neznal, znamenalo to, že ho u něj nebude nikdo hledat. A co záleželo na tom, jestli je Kyle sériový vrah? pomyslel si hořce. Pro Kyla by to dopadlo mnohem hůř než pro něj. Stejně jako s tím zlodějem noc předtím.
"Víš," řekl. "Myslím, že tě vezmu za slovo, jestli ti to nebude vadit."
Kyle přikývl. "Moje auto stojí venku, jestli budeš chtít jet do města se mnou."
Simon se sklonil, popadl tašku a hodil si jí přes rameno. Dal si telefon do kapsy a roztáhl ruce, aby mu dal najevo, že je připravený. "Tak jdeme."
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Barčus Barčus | 20. srpna 2011 v 23:12 | Reagovat

PĚKNÝÝ :))))
KDY BUDE PROSÍM DALŠÍ???

2 Marti Marti | Web | 20. srpna 2011 v 23:16 | Reagovat

[1]: Teď mam hafo práce, ale zejtra vám jí sem hodim.. ;-)

3 Nikuš Nikuš | 21. srpna 2011 v 0:40 | Reagovat

skvělej překlad, díky :-)

4 Elii Elii | 21. srpna 2011 v 7:35 | Reagovat

Děkuju za překlad ;)

5 Lenička:-D Lenička:-D | 21. srpna 2011 v 15:46 | Reagovat

Úžasnej překlad,moc moc děkuju :-)

6 andy andy | 21. srpna 2011 v 16:54 | Reagovat

děkuji ! :D

7 Cheap New Era Hats Cheap New Era Hats | E-mail | 20. dubna 2012 v 10:03 | Reagovat

:-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama