City od Fallen Angels - 5.kapitola 2/2

22. srpna 2011 v 23:30 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 5


V dálce svítila restaurace na Páté Avenue jako hvězda v modrém soumraku. Simon procházel ulicemi po boku Clary a pár kroků před nimi šli Jocelyn a Luke. Clary se převlékla z šatů zpátky do svých džínsů. Okolo krku měla lehce omotanou tlustou bílou šálu. Každou chvíli si vzala do ruky prstýnek, který nosila kolem krku a nervózně ho žmoulala prsty. Simon přemýšlel, jestli o tom vůbec věděla. Když opouštěli obchod, zeptal se jí, jestli ví, co se děje s Jacem. Ani mu na to neodpověděla. Jen pokrčila rameny a hned obrátila a začala se ptát co se to děje s ním, jestli už mluvil s mámou a jestli nakonec zůstal u Erika. Když jí řekl, že se nakonec ubytoval u Kyla, byla šokovaná.
"Ale vždyť ho sotva znáš," řekla. "Mohl by to být sériový vrah."
"Taky jsem si to myslel. Už jsem byl u něj v bytě, ale jestli má chladiče na led plné zbraní, neviděl jsem je. Mimochodem, zdá se mi být dost upřímný."
"Takže jaký je jeho byt?"
"Celkem pěkný na to, že je to na Alphabet City. Mohla by ses tam potom zastavit."
"Dneska večer ne," řekla Clary trochu duchem nepřítomně. Znova si začala hrát s prstýnkem. Možná zítra?"
Půjdeš za Jacem? zeptal se v duchu Simon, ale nevyslovil to nahlas. Jestli o tom nechce mluvit, nebude jí nutit.
"Tak jsme tady." Otevřel jí dveře restaurace. Zasáhl je výbuch teplého, zapáchajícího vzduchu. Našli volný box vedle velké televize s plochou obrazovkou, která byla zavěšená na stěně. Když se do něj tlačili, Luke a Jocelyn si živě povídali o svatebních plánech. Lukova smečka se zdála být uražená, že nebyla pozvaná na slavnostní ceremonii - i když byl seznam hostů hodně malý- a trvali na vlastní oslavě v rekonstruované továrně v Queensu. Clary je poslouchala, ale nic neřekla. Po chvíli k nim přišla servírka a rozdala jim menu tak těsně laminované, že by mohlo být použité i jako zbraně. Simon to svoje postavil na stůl a díval se z okna. Přes ulici byla tělocvična a on přes sklo viděl lidi uvnitř. Běželi na běžících pásech, posilovali a na uších měli sluchátka. Všechno se stále ubíralo dopředu, ale nikdy to nebralo konce. To byl příběh jeho života. Pokusil se oprostit svoje myšlenky od temných stínů v jeho mysli a skoro se mu to i podařilo. Tohle byla jedna z nejznámějších věcí v jeho životě, pomyslel si. Box v restauraci. On, Clary a její rodina. Luke byl vždycky členem rodiny, i když ještě nebyl zasnoubený s mámou Clary. Simon by se tu měl cítit jako doma. Snažil se přinutit k úsměvu, když si uvědomil, že se ho máma Clary právě na něco ptala a on jí neslyšel.
Všichni u stolu se na něj s očekáváním dívali.
"Promiňte," řekl. "Já jsem ne - co jste říkala?"
Jocelyn se trpělivě usmála. "Clary mi řekla, že jste právě do kapely přijali nového člena."
Simon věděl, že je jenom zdvořilá. No, zdvořilá způsobem, jak se chovali rodiče, když předstírali, že se zajímají o koníčky svých dětí. Přesto přišla na několik jeho koncertů a přinesla jim tam občerstvení. Starala se o něj - vždycky to tak bylo. Ve velmi tmavém koutku své mysli měl Simon podezření, že vždycky věděla, co cítil ke Clary a napadlo ho, jestli by chtěla, aby její dcera udělala jinou volbu. Aby si vybrala někoho, kdo se tak nevymykal kontrole. Věděl, že nemá Jace moc v lásce. Bylo to zřejmé i ze způsobu, jak vyslovovala jeho jméno.
"Jo," řekl. "Kyla. Je trošku podivín, ale zato je to superhezoun." Když se ho Luke zeptal, proč je podivín, řekl jim o návštěvě jeho bytu - vynechal jenom detail o tom, že teď je ten byt i jeho - o jeho kole, na kterém dělal poslíčka, jeho starém, otlučeném pick-upu. "A na balkonu pěstuje roztodivné rostliny," dodal. "Není to tráva - kontroloval jsem to. Mají trošku stříbrné listy-"
Luke se zamračil, ale než stačil něco říct, přišla servírka a přinesla velkou stříbrnou konev kávy. Byla mladá, se světlými odbarvenými vlasy, které měla zapletené do dvou copánků. Když se sklonila, aby Simonovi nalila kafe, dotkla se jeho ruky. Cítil na ní pot a pod ním krev. Lidskou krev. Tu nejsladší vůni ze všech. Cítil to známé stažení žaludku. Pohlcoval ho chlad. Byl hladový a všechna krev, která mu zůstala, byla u Kyla v jeho batohu a teď měla nejspíš odpornou pokojovou teplotu. To byla odporná vyhlídka dokonce i pro upíra. Nikdy ses ještě nekrmil na člověku, viď? Budeš. A až to uděláš, nikdy na to nezapomeneš.
Zavřel oči. Když je zase otevřel, servírka byla pryč a Clary ho zvědavě pozorovala. "Jsi v pohodě?"
"Je mi fajn." Sevřel rukou hrnek s kafem. Třásl se. Nad nimi se v televizi rozezněly noční zprávy.
"Fuj," řekla Clary, zatímco se dívala na obrazovku. "Posloucháš to?"
Simon sledoval její pohled. Televizní reportér měl na obličeji nasazený ponurý výraz, který měli většinou, když mluvili o něčem vážném. "Nikdo neidentifikoval malého chlapce, který byl nalezený opuštěný v aleji za nemocnicí Beth Israel před několika dny," řekl. "Dítě je bílé, váží šest liber a osm uncí a je po všech stránkách zdravé. Byl objevený připoutaný na sedadle automobilu zaparkovaného za popelnicí v tmavé uličce," pokračoval hlasatel. "Nejvíc znepokojivý byl ale ručně psaný vzkaz zabalený spolu s dítětem do deky, kde žena prosila vedení nemocnice o uspání jejího dítěte, protože neměla sílu ho zabít sama. Policie tvrdí, že je pravděpodobné, že matka dítěte byla duševně nemocná a slibují jí zajištění odborné lékařské péče, až jí najdou. Každý kdo by měl nějaké informace o dítěti, měl zavolat kriminalistům na-"
"To je tak příšerné," řekla Clary a odvrátila se od televize. Zachvěla se. "Nemůžu pochopit, jak lidi dokážou prostě jen tak opustit svoje děti, jako kdyby to byly jenom odpadky, které-"
"Jocelyn," řekl Lukas. Jeho hlas byl protkaný obavami. Simon se podíval na mámu Clary. Byla bílá jako stěna a vypadala, že je jí na zvracení. Odstrčila od sebe talíř, vstala od stolu a rozběhla se na záchody. Po chvíli Luke odhodil ubrousek a šel za ní.
"Ach, sakra." Clary si položila ruku na pusu. "Nemůžu uvěřit, že jsem to vážně řekla. Jsem tak hloupá."
Simon byl naprosto mimo. "Co se děje?"
Clary se zhroutila na židli. "Myslela na Sebastiana," řekla. "Myslím tím Jonathana. Mého bratra. Přepokládám, že si ho ještě pamatuješ."
To byl sarkasmus. Žádný z nich už nejspíš nikdy nezapomene na Sebastiana, jehož skutečné jméno bylo Jonathan, který zavraždil Hodge a Maxe a málem dokázal pomoct Valentinovi vyhrát válku, která by vedla ke zničení všech Temných lovců. Jonathana, jehož černé oči spalovaly a úsměv byl podobný žiletce. Jonathan, jehož krev chutnala jako kyselina z baterie, když ho Simon jednou kousnul. Ne, že by toho litoval.
"Ale tvoje máma ho neopustila," řekl Simon. "Byla u něj a snažila se ho přivést na správnou cestu, i když tušila, že je s ní něco vážně hodně špatně."
"Jo, ale nenáviděla ho," řekla Clary. "Nemyslím si, že se přes to někdy dostane. Představ si, že nenávidíš vlastní dítě. Měla krabičku, ve které byly věci z jeho dětství. Brečela nad ní každý rok v den jeho narozenin. Myslím, že brečela pro syna, kterého mohla mít -vždyť víš, kdyby z něj Valentýn neudělal to, čím nakonec byl."
"A ty bys měla bratra," řekl Simon. "Normálního. A ne vraždícího psychopata."
Clary vypadala, že neměla daleko k slzám. Odstrčila od sebe talíř. "Je mi zle," řekla. "Znáš ten pocit, když máš hlad, ale nemůžeš vůbec nic sníst?"
Simon se podíval na servírku s odbarvenými vlasy, která se opírala o pult. "Jo," řekl. "Ten znám."
...
Luke se vrátil ke stolu, ale nakonec jen řekl Clary a Simonovi, že bere Jocelyn domů. Nechal jim tam nějaké peníze, aby zaplatili účet předtím, než se vydají do obchodu s komiksy na Sedmé avenue. Ani jeden z nich se ale nemohl soustředit, když byli spolu a tak se rozdělili s tím, že se uvidí druhý den.
Simon jel do města s nataženou kapucí a s iPodem v uších, který mu posílal do uší ohlušující hudbu. Muzika pro něj byla vždycky způsob, jak všechno zablokovat. Ve chvíli, kdy vystoupil na Druhé Avenue a zamířil dolů do Houstonu, začalo slabě pršet. Žaludek měl jako zauzlovaný.
Odbočil na První ulici, která byla většinou opuštěná- Byl to pás temnoty mezi jasnými světly První Avenue a Avenue A. Protože měl na uších iPod, neslyšel, že se za ním někdo plíží, dokud nebyli skoro u něj. První náznak toho, že něco nebylo v pořádku, byl dlouhý stín, který padl na chodník a překrýval jeho vlastní. Připojil se k němu další stín, tentokrát na jeho druhé straně. Otočil se a uviděla za sebou dva muže. Byli oblečení úplně stejně jako zloděj, který ho napadl předtím. V šedé teplákové soupravě a s šedou kapucí naraženou na hlavě, která jim zakrývala obličej. Byli dost blízko, aby se ho mohli dotknout.
Simon uskočil zpátky s takovou silou, která ho samotného překvapila. Upíří síla pro něj byla ještě pořád nová a stále ho ještě šokovala. Když se o chvíli později ocitl na hnědé verandě několik metrů od zlodějů, byl tak ohromený, že tam zůstal jen ztuhle stát. Zloději se k němu začali blížit. Mluvili stejným hrdelním hlasem jako ten první a Simon začal tušit, že to nebyly vůbec zloději. Zloději, pokud věděl, nepracovali ve skupinách a nebylo moc pravděpodobné, že byl ten mrtvý měl přátele, kteří by se za rozhodli pomstít za jeho smrt. Dělo se tu něco úplně jiného.
Shrbení se přiblížili až ke schodům a tak mu odřízli únikovou cestu. Simon si vytrhl z uší sluchátka iPodu a rychle natáhl ruce.
"Podívejte," řekl, "nevím o co vám jde, ale vážně byste mě měli nechat být."
Zloději se na něj jenom dál dívali. Nebo si alespoň myslel, že se na něj dívali. Pod jejich kapucemi jim neviděl do tváří.
"Začínám mít pocit, že vás za mnou někdo poslal," řekl. "Ale je to sebevražedná mise. Vážně. Nevím co vám za to platí, ale věřte mi, že to není dost."
Jeden z mužů se zasmál. Ten druhý si sáhl do kapsy a něco vytáhl. Něco, co se v pouličním světle černě zablýsklo. Zbraň.
"Ou, chlapi," řekl Simon. "Tohle vážně, ale vážně nechcete udělat. Já si nedělám legraci." Udělal krok zpět a ocitnul se na vrcholu schodů. Možná, že kdyby se dostal dost vysoko, mohl by je přeskočit nebo je nějak obejít. Jen je nesměl nechat zaútočit na něj. Nemyslel si, že by dokázal čelit tomu, co by znamenal jejich útok na něj. Zase.
Muž zvedl pistoli. Ozvalo se cvaknutí, jak natáhl kohoutek.
Simon se kousl do rtu. V náhlé panice se mu v ústech objevily špičáky. Projela jím bolest, když se mu zanořily do kůže. "Nedělejte-"
Najednou z nebe spadlo něco temného. Simon si nejdřív myslel, že to vypadlo z jednoho z horních oken -klimatizace, která se uvolnila nebo odpadky, které někdo vyhodil z okna, protože byl moc líný sejít dolů. Jenže věc, kterou viděl padat, byla nějaká osoba - padající určitým směrem, za určitým cílem a s jistou elegancí.
Osoba přistála na muži, který držel zbraň. Ta mu vylétla z ruky. Pak uslyšel jeho křik. Byl to slabý, vysoký zvuk. Druhý zloděj se sklonil a sáhnul po zbrani. Než Simon mohl zareagovat, zvedl jí a stiskl spoušť. Na hlavni zbraně se objevily jiskry.
Zbraň explodovala sama do sebe. Vybuchla a spolu s ní vybuchl i zloděj. Bylo to tak rychlé, že nestačil ani zakřičet. Měl v úmyslu Simonovi dopřát rychlou smrt a na oplátku dostal smrt ještě rychlejší. Rozprskl se jako sklo, jako vířící barvy v kaleidoskopu. Exploze byla tichá - připomínalo mu to dlouhý výdech - a pak už neslyšel nic. Na chodník mrholila jemná sůl. Vypadalo to jako kroupy.
Simonovi se zatmělo před očima a klesl na schody. Uvědomoval si hlasité hučení v uších a pak ho někdo tvrdě popadl za zápěstí a silně s ním zatřásl. "Simone. Simone!"
Vzhlédl. Osoba, která ho držela a třásla s ním, byl Jace. Neměl na sobě výstroj, ale jen džínsy a bundu, kterou si vzal zpátky od Clary. Byl rozcuchaný. Šaty i obličej měl pokrytý špínou a sazemi. Vlasy měl mokré od deště. "Co to sakra bylo?" zeptal se Jace.
Simon se rozhlédl po ulici. Byla prázdná. Asfalt se lesknul, byl černý a mokrý. Druhý zloděj byl pryč.
"Ty," řekl trochu omámeně. "Tys skočil na ty zloděje-"
"To nebyly zloději. Šli po tobě už, když jsi vystoupil z metra. Někdo je na tebe poslal." Jace si tím byl úplně jistý.
"Ten druhý," řekl Simon. "Co se mu stalo?"
"Prostě zmizel." Jace luskl prsty. "Viděl, co se stalo s jeho kamarádem a najednou byl prostě fuč. Nevím, co byly vlastně zač. Ne démoni, ale nebyli to ani lidi."
"Jo, tohle mi fakt pomohlo, dík."
Jace se na něj zblízka podíval. "To -co se stalo s tím zlodějem- bylo kvůli tobě, viď? Kvůli té značce." Ukázal mu na čelo. "Viděl jsem, jak se rozhořela bíle předtím, než ten člověk prostě ... vybuchnul."
Simon nic neřekl.
"Viděl jsem už vážně hodně," řekl Jace. Pro změnu v jeho hlase nebyly ani stopy po sarkasmu nebo po výsměchu. "Ale tohle nikdy."
"Nechtěl jsem to udělat," řekl Simon tiše. "Nic jsem neudělal."
"Ani jsi nemusel," řekl Jace. Jeho zlaté oči hořely v jeho obličeji pokrytém sazemi. "Neboť je psáno: Pomsta je má - a já se budu mstít, řekl Hospodin."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viki viki | 23. srpna 2011 v 0:55 | Reagovat

Děkuji za překlad !

2 kisee kisee | E-mail | 23. srpna 2011 v 10:47 | Reagovat

Diky,jsi nejlepsi=)

3 Didy Didy | 23. srpna 2011 v 11:19 | Reagovat

Děkuju moc za překlad!:)

4 Łucííí Łucííí | E-mail | 23. srpna 2011 v 12:33 | Reagovat

myslíte si že ty věci co napadly Simona,byli ty samý jako v Clockwork Angel???...jinak super překlad...vážně...:D

5 Rosette Rosette | 23. srpna 2011 v 16:05 | Reagovat

Moc ti děkuju za překlad. :-)

6 Catrina Catrina | 23. srpna 2011 v 19:43 | Reagovat

Bezva překlad. :-D

7 cheerleaders-mb cheerleaders-mb | E-mail | 23. srpna 2011 v 21:48 | Reagovat

můžu se tě zeptat jak jsi si nastavila to pozadí???...já na to pořád nemůžu přijít

8 Nikuš Nikuš | 24. srpna 2011 v 0:08 | Reagovat

moc díky za překlad :-)

9 Pavka Pavka | 24. srpna 2011 v 10:36 | Reagovat

myslím že tady ty překlady jdou rychleji než na mortalinstruments.wz.cz

10 Anna Anna | 24. srpna 2011 v 12:31 | Reagovat

[9]: to každopádně

11 No name No name | 24. srpna 2011 v 20:43 | Reagovat

Můžu se zeptat, kdy bude další půlka kapitoly? Díky

12 Marti Marti | Web | 24. srpna 2011 v 20:48 | Reagovat

Ještě dneska.. už se na tom pracuje.. ;-)

13 No name No name | 24. srpna 2011 v 22:35 | Reagovat

OK. Snad se dočkám, když budu vzhůru do půl druhý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama