City od Fallen Angels - 6.kapitola 1/2

24. srpna 2011 v 23:13 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 6
VSTÁVÁNÍ MRTVÝCH


Jacův pokoj byl uklizený. Postel perfektně ustlaná, knihy, které lemovaly police, byly uspořádané v abecedním pořadí a poznámky i učebnice byly pečlivě poskládané na stole. Dokonce i jeho zbraně byly u zdi seřazené podle velikostí od masivní široké šavle až po sadu malých dýk.
Clary stojící ve dveřích zadržela povzdech. Všude okolo byla vidět elegance. Byla na to zvyklá. Myslela si, že to byl vždycky Jaceův způsob, jak mít pod kontrolou určité aspekty jeho života, které by jinak mohly být zaplaveny chaosem. Žil tak dlouho, aniž by věděl kdo - nebo co - doopravdy byl. Těžko mu mohla vyčítat jeho básnické sbírky pečlivě seřazené podle abecedy. Mohla mu ale -a taky bude- vyčítat to, že tam nebyl. Když se nevrátil domů potom, co odešel ze svatebního salonu, kde teda byl? Když se rozhlédla po místnosti, napadla jí příšerná myšlenka. Nebylo přece možné, aby se to dělo, nebo jo? Věděla o rozchodech od ostatních dívek, které si jí vylévaly srdce. Nejprve se pomalu odtahovali, postupně neodpovídali na zprávy nebo telefony. Nakonec napsali nic neříkající zprávu, kde sdělovali, že chtějí jen trošku prostoru. Pak přišli na řadu věci jako : Ty za to nemůžeš, je to ve mně. A pak přišla ta část s pláčem.
Nikdy by jí nenapadlo, že by se tohle mohlo stát i jí a Jaceovi. To co měli mezi sebou, nebylo obyčejné. Neřídili se ani podle obyčejných pravidel vztahů a rozchodů. Patřili k sobě a vždycky patřit budou. Tak to prostě bylo.
Ale možná, že to tahle necítili oba. Třeba to tak bylo jenom do okamžiku, než oba zjistili, že jsou stejní jako všichni ostatní a všechno, o čem si mysleli, že bylo skutečné, se najednou rozbilo na kusy.
Něco třpytivého na druhé straně místnosti upoutalo její pohled. Byla to krabice, kterou dala Amatis Jaceovi. Na stranách byl jemný obrázek ptáčků. Věděla, že se tím pomalu prokousával. Postupně četl dopisy, procházel si poznámky a díval se na fotky. Moc jí o tom neřekl a ona do toho nechtěla strkat nos. Jeho pocity vůči jeho biologickému otci byly něco, s čím se musel vyrovnat sám.
Přistihla se, jak k sobě přitahuje krabičku. Vzpomněla si na něj, jak seděl na schodech budovy Dohody a jak držel tuhle krabičku pevně v klíně. Tenkrát jí řekl: Jako kdybych tě někdy dokázal přestat milovat. Dotkla se víka krabice a její prsty se dostaly k zámku, který šel až moc snadno otevřít. Uvnitř byly rozházené dokumenty a staré fotografie. Jednu vytáhla a podívala se na ní. Fascinovala jí. Byli tam dva lidé - mladá žena a mladý muž. Ihned poznala ženu. Byla to Lukova sestra Amatis. Dívala se na mladého muže pohledem, který mají jen poprvé zamilovaní. Muž byl krásný, vysoký a blond. Oči měl ale modré a ne zlaté a rysy měl mnohem míň ostré, než Jace ... a přesto jen vědomí toho, kdo to ve skutečnosti byl - Jaceův otec - stačilo, aby se jí stáhnul žaludek. Rychle položila fotku Stephena Herondala a skoro se řízla o ostrou úzkou loveckou dýku, která ležela napříč v krabici. Na její rukojeti byli vyřezáni ptáci. Čepel byla potřísněná rzí nebo něčím, co vypadalo jako rez. Určitě nebyla moc dobře vyčištěná. Rychle zaklapla víko a odvrátila se, když na ní dopadla tíhy viny.
Uvažovala o tom, že nechá Jaceovi vzkaz, ale usoudila, že bude lepší počkat, až si s ním bude moct promluvit osobně. Vyšla z pokoje a vydala se chodbou k výtahu. Předtím klepala na dveře pokoje Isabele, ale vypadalo to, že nebyla doma. Dokonce i magické světlo na chodbách hořelo slaběji, než bylo obvyklé. Když Clary zmáčkla tlačítko výtahu, byla úplně deprimovaná - pak si ale uvědomila, že už výtahem někdo jel. Z přízemí přímo do Ústavu.
Jace, pomyslela si hned a srdce jí začalo tlouct rychleji. Ale taky to nemusí být on, řekla si. Mohla by to být Izzy, nebo Marysa nebo -
"Luku?" řekla překvapeně, když se dveří výtahu otevřely. "Co tady děláš?"
"Mohl bych se tě zeptat na to samé." Vystoupil z výtahu a zavřel za sebou dveře. Měl na sobě zapínací flanelovou bundu, kterou se Jocelyn snažila vyhodit už od té doby, kdy spolu začali chodit. Bylo hezké, pomyslela si Clary, že se Luke nikdy nezměnil. Bez ohledu na to, co se dělo v jeho životě. Měl rád prostě to, co měl rád. I když to byl třeba ošoupaný starý kabát.
"I když, myslím, že to uhodnu. Takže, je tady?"
"Jace? Ne." Clary pokrčila rameny a snažila se tvářit lhostejně. "To je v pohodě. Uvidím ho zítra."
Luke zaváhal. "Clary-"
"Luciáne." Chladný hlas, který se ozval za nimi, patřil Maryse. "Děkuju, že jsi přišel tak brzy."
Otočil se a kývnul na ní. "Maryso."
Marysa Lightwoodová stála ve dveřích a ruku měla lehce položenou v bok. Měla na sobě světle šedé rukavice. Barvou odpovídaly její obleku šitému na míru. Clary napadalo, jestli někdy Marysa nosila džínsy. Ještě nikdy neviděla mámu Aleka a Isabelle v něčem jiném, než v obleku nebo výstroji.
"Clary," řekla. "Neuvědomila jsem si, že jsi tady."
Clary cítila, jak pomalu rudne. Nezdálo se, že by si Marysa všímala jejích příchodů a odchodů, ale ona vlastně ještě ani nevzala na vědomí vztah Clary a Jace. Bylo těžké jí z toho obviňovat. Marysa se pořád ještě vyrovnávala se smrtí Maxe, který zemřel teprve před šesti týdny. Snažila se s tím vypořádat sama. Pořád byla s Robertem Lightwoodem v Idris. Měla mnohem důležitější věci na práci, než monitorovat milostný život Jace.
"Právě jsem byla na odchodu," řekla Clary.
"Hodím tě domů, až tady skončím," řekl Luke a položil jí ruku na rameno. "Maryso, byl by nějaký problém v tom, že by tu Clary zůstala, zatímco spolu budeme mluvit? Protože já bych byl radši, kdyby tu byla taky."
Marysa zavrtěla hlavou. "Já v tom žádný problém nevidím." Povzdechla si a prohrábla si rukou vlasy. "Věř mi, přála bych si, abych tě nemusela zatěžovat těmihle problémy. Vím, že se za týden budeš ženit - mimochodem, gratuluju ti. Nevím, jestli jsem ti to už řekla."
"Neřekla," řekl Lukas, "ale vážím si toho. Děkuju ti."
"Jen šest týdnů." Marysa se pousmála. "Docela bleskové námluvy."
Luke sevřel pevněji rameno Clary. To byla ale jediná známka jeho zlosti. "Nepředpokládám, žes mě sem pozvala, abys mi mohla osobně pogratulovat, viď?"
Marysa zavrtěla hlavou. Vypadala unaveně, pomyslela si Clary. Ve vlasech měla šedivé pramínky, které tam ještě před pár měsíci nebyly. "Ne. Předpokládám, že jsi slyšel o tělech, které jsme našli během posledního týdne, viď?"
"Mrtví Temní lovci. Ano."
"Jednoho jsme našli i dneska večer. Nacpaného v popelnici u Kolumbova Parku. Na území tvojí smečky."
Luke zvedl obočí. "Ale ostatní-"
"První tělo bylo nalezeno v Greenpointu. Území čarodějů. Druhý plaval v jezírku v Central Parku. To je zase území Feyů. Teď tu máme pro změnu území vlkodlaků." Upřela pohled na Luka. "Co si o tom myslíš?"
"Je tu někdo, kdo zrovna neskáče do stropu z nových Smluv a tak se snaží proti sobě obrátit Podsvěťany," řekl Luke. "Můžu tě ujistit, že s tím moje smečka neměla nic společného. Nevím, kdo za tím stojí, ale je to celkem nepodařený pokus, jestli se mě ptáš na můj názor. Doufám, že to Claveové prokoukli."
"Je toho víc," řekla Marysa. "Identifikovali jsme první dvě těla. Trvalo to tak dlouho, protože to první shořelo téměř k nepoznání a to druhé už se začalo rozkládat. Uhádneš, kdo to mohl být?"
"Maryso-"
"Anson Pangborn," řekla, "a Charles Freeman. Po obou z nich, jestli mám správné informace, se po Valentýnově smrti slehla zem-"
"Ale to není možné," přerušila ji Clary. "Luke zabil Pangborna v srpnu - u Renwicka."
"Zabil Emila Pangbotna," řekla Marysa. "Anson byl Emilův mladší bratr. Oba byli členi Kruhu."
"Stejně jako Freeman," řekl Luke. "Takže někdo nezabíjí jenom Lovce stínů, ale i bývalé členy Kruhu? A nechávají jejich těla na území Podsvěťanů?" Zavrtěl hlavou. "Zní to, jako kdyby se někdo snažil otřást vůlí nějakých dalších ... ještě nerozhodnutých členů Claveů. Přimět je, aby přehodnotili svůj názor na nové Smlouvy. Měli jsme to očekávat."
"Předpokládám, že máš pravdu," řekla Marysa. "Už jsem se setkala s královnou Seelie a poslala jsem zprávu Krasomilovi. Tam, kde teď je." Obrátila oči v sloup.
Zdálo se, že Marysa a Robert přijali vztah Aleca s Krasomilem až překvapivě dobře. Clary ale mohla říct, že to neberou příliš vážně. "Jen jsem myslela-" Povzdechla si. "V poslední době jsem tak hrozně vyčerpaná. Mám pocit, že ani nezvládnu myslet. Doufala jsem, že tě napadne, kdo by to mohl dělat. Že přijdeš na něco, co mě uniklo."
Luke zavrtěl hlavou. "Někdo se záští proti novému systému. Ale to může být kdokoliv. Myslím, že jste na tělech nenašli žádné důkazy, že ne?"
Marysa si povzdechla. "Nic průkazného. Kéž by tak mrtví mohli mluvit, viď, Luciane."
Bylo to, jako kdyby Marysa zvedla ruku a strhla oponu, která Clary zatemňovala vidění. Všechno bylo temné, až na jeden symbol, která se vyjímal jako zářící znamení na prázdné noční obloze.
Zdálo se, že po tom všem její moc tak úplně nezmizela.
"Co kdyby ..." řekla pomalu a zvedla oči, aby se podívala na Marysu. "Co kdyby mohli?"
...
Simon se na sebe díval v zrcadle v koupelně malého Kylova bytu. Nemohl se ubránit myšlence, odkud vlastně celá ta záležitost s tím, že se upíři nemůžou vidět v zrcadle, pochází. On se viděl dokonale - jeho rozcuchané hnědé vlasy, velké hnědé oči a bílá kůže bez run. Na rtu měl krev z potyčky, ale jeho kůže se už zacelila. Věděl, že a se stane upírem, bude atraktivnější. Isabele mu vysvětlila, že se jeho pohyby staly elegantnějšími, a že to, co se na něm předtím zdálo neupravené, je teď spíš elegantně rozcuchané, jako kdyby právě vylezl z postele. "Z nějaké cizí postele," poznamenala, na což jí odvětil, že věděl, co tím předtím myslela, ale že děkuje za vysvětlení.
Když se na sebe podíval do zrcadla, nic z toho, co říkala, neviděl. Neuvěřitelná bělost jeho kůže ho vždycky znepokojovala, stejně jako tmavá barva jeho žil, které měl na spáncích. Svědčilo to o tom, že se dneska ještě nekrmil. Vypadal spíš jako cizinec. Nebyl to on. Možná, že celá ta věc s tím, že se nemůže vidět v zrcadle, jakmile se stane upírem, je jenom zbožné přání. Možná to byl jenom odkaz na to, že už v zrcadle neuvidí svoje bývalé já.
Umyl se a vrátil se zpátky do obývacího pokoje, kde se rozvaloval na gauči Jace. Četl Kylův výtisk Pána prstenů. Když Simon vešel, položil knížku na stolek. Měl mokré vlasy, jako kdyby si postříkal obličej vodou z dřezu v kuchyni.
"Už chápu, proč se ti tu líbí," řekl a rozmáchlým gestem zahrnul Kylovu sbírku filmových plakátů a knížek sci-fi. "Na všem je vidět tenká vrstva pitomce."
"Díky. Vážím si toho." Simon věnoval Jaceovi tvrdý pohled. Zblízka v jasném světle nestíněné žárovky nad ním, vypadal Jace zle. Simon si všiml, že jeho stíny pod očima, byly výraznější, než kdy předtím a v obličeji vypadal ještě pohubleji. Zvedl ruku a odhrnul si vlasy z čela v jeho charakteristickém gestu.
Simon zavrtěl hlavou, aby si jí pročistil. Odkdy znal Jace tak dobře, aby dokázal určit, jaké gesto je pro něj charakteristické? Oni přece nebyli přátelé. "Vypadáš mizerně," řekl.
Jace zamrkal. "Tohle je hodně zvláštní doba na soutěž v urážení, ale jestli na tom trváš, možná bych mohl vymyslet něco dobrého."
"Ne, myslím to vážně. Nevypadáš dobře."
"To sedí od člověka, který má sexuální přitažlivost tučňáka. Podívej, chápu, že můžeš žárlit na to, že tě Hospodin neobdaroval stejně krásně řezanými rysy obličeje jako mě, ale to není důvod pro to, abys-"
"Nechci tě urážet," odsekl mu Simon. "Chci jenom říct, že vážně vypadáš zle. Kdy jsi naposled něco jedl?"
Jace se zamyslel. "Včera?"
"Takže jsi naposled jedl včera. A víš to jistě?"
Jace pokrčil rameny. "No, asi bych kvůli tomu nepřísahal na hromadu Biblí. Myslím, že to bylo včera. Nebo tak nějak."
Simon už prohledal obsah Kylovy ledničky dřív, když prozkoumával tohle místo a nebylo tam nic moc k jídlu. Stará limonáda, nějaká plechovka sody, půl kila mletého hovězího masa a překvapivě měl v mrazáku i jeden zmražený koláč. Popadl klíče z kuchyňského pultu. "Pojď," řekl. "Za rohem je obchoďák. Jdeme ti obstarat něco k jídlu."
Jace vypadal, že se mu tenhle nápad celkem zamlouval. Pak ale jen pokrčil rameny. "Fajn," řekl tónem někoho, komu je úplně ukradené, kam půjde nebo co tam bude dělat. "Tak jdeme."
Venku na schodech za sebou Simon zamknul dveře klíčem, na který si pořád ještě zvykal a Jace mezitím zkoumal seznam jmen na zvoncích vedle vchodových dveří. "Takže tenhle je tvůj?" zeptal se a ukázal na cedulku s nápisem 3A. "Jak to, že je tu napsáno jenom Kyle? To jako nemá příjmení?"
"Kyle chce být jednou roková hvězda," řekl Simon a zamířil dolů po schodech. "Myslím, že používá jenom jedno jméno. Jako třeba Rihanna."
Jace se vydal za ním a zapřel se rameny proti větru, i když se ani nepokusil zapnout si zip semišového saka, které dostal ještě ten den od Clary. "Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš."
"Jo, to je mi jasný."
Když vyšli zpoza rohu na Avenue B, Simon se podíval na Jace, který šel vedle něj. "Takže," řekl. "Sledoval jsi mě? Nebo to byla prostě jenom neuvěřitelná náhoda, že ses ocitl zrovna na střeše budovy, pod kterou mě někdo napadl?"
Jace se zastavil na rohu a čekal, až se na semaforu rozsvítí zelená. Nejspíš se museli i Lovci stínů řídit dopravními prostředky. "Sledoval jsem tě."
"Jo, a teď přijde ta část, kdy mi řekneš, že mě už dlouho tajně miluješ? Upíří neodolatelnost znova zasahuje."
"Neexistuje nic takového jako upíří neodolatelnost," řekl Jace a tím reagoval na dřívější komentář Clary. "A sledoval jsem Clary, ale ta si pak chytila taxík a ani já nejsem tak dobrý, abych dokázal sledovat taxi. Tak jsem se vrátil zpátky a místo toho jsem sledoval tebe. Neměl jsem co dělat."
"Sledoval jsi Clary?" zopakoval po něm Simon. "Tak to ti dám jeden horký tip: Většině holek se moc nelíbí, když je někdo sleduje."
"Nechala si v kapse bundy telefon," řekl Jace a poklepal si na pravou stranu saka, kde byl nejspíš schovaný telefon Clary. "Myslel jsem, že kdybych zjistil, kam má namířeno, pak bych ho tam pro ní mohl nechat."
"Nebo," řekl Simon, "jsi jí mohl zavolat domů, že máš u sebe její telefon a ona by přišla k tobě a vzala si ho od tebe."
Jace nic neřekl. Rozsvítila se zelená a oni přešli ulici a vydali se směrem k městskému obchoďáku. Měli otevřeno non-stop. Trhy na Manhattanu nikdy nezavírali, napadlo Simona. Byla to příjemná změna oproti Brooklynu. Manhattan bylo dobré místo pro upíra. Mohl jít klidně nakupovat o půlnoci a nikdo by si nemyslel, že je to podezřelé.
"Vyhýbáš se Clary," došlo Simonovi. "Nepředpokládám, že mi chceš říct proč."
"Ne, to nechci," řekl Jace. "Měl jsi štěstí, že jsem tě sledoval, kdyby totiž ne-"
"Tak co? Umřel by i ten druhý zloděj?" Simon uslyšel hořkost ve svém vlastním hlase. "Viděl jsi přece, co se stalo."
"Jo. A taky jsem viděl výraz v tvojí tváři, když jsi to udělal." Tón Jaceova hlasu byl neutrální. "To nebylo poprvé, co se to stalo, viď?"
Simon se přistihl, jak Jaceovi vypráví o postavě v teplákové bundě, která ho napadla ve Williamsburgu a jak předpokládal, že to byl jenom obyčejný zloděj. "Když umřel, změnil se v sůl," dodal. "Stejně jako ten další. Myslím, že je to nějaká biblická věc. Solné sochy. Stejně jako Lotova žena."
Dorazili do obchoďáku. Jace strčil do dveří a Simon šel za ním. Vzal ze stojanu u dveří malý šedivý nákupní vozík. Vkročil do jedné uličky a Jace byl těsně za ním. Byl jasně ztracený ve vlastních myšlenkách. "Takže myslím, že otázka je," řekl Jace. "Máš nějakou představu, kdo by tě mohl chtít zabít?"
Simon pokrčil rameny. Z pohledu na všechny ty potraviny kolem něj mu kručelo v břiše a připomínalo mu, jaký měl vlastně hlad. I když tam nebylo nic, co by mohl sníst. "Možná Rafael. Vypadá to, že mě nenávidí. A už mě chtěl mrtvého předtím-"
"Nejde o Rafaela," řekl Jace.
"Jak si můžeš být tak jistý?"
"Kvůli tomu, že Rafael ví o tvojí značce a nebyl by tak hloupý, aby udeřil takhle přímo. Přesně ví, co se stane, když se o to pokusí. Ten kdo po tobě jde je někdo, kdo o tobě ví hodně, ale pravděpodobně nemá ani tušení o značce."
"Ale to může být kdokoliv."
"Přesně tak," řekl Jace a zazubil se na něj. Na okamžik zase vypadal, jako starý Jace.
Simon zavrtěl hlavou. "Podívej, víš co by sis dal k jídlu, nebo jenom chceš, abych nekonečně dlouho tlačil tenhle vozík a ty ses u toho mohl bavit?"
"Tohle," řekl Jace, "a navíc nejsem obeznámen s tím, jak to chodí v obchodech civilů. Marysa obvykle vaří nebo objedná hotové jídlo." Pokrčil rameny a zvedl jeden kousek ovoce. "Co je to?"
"To je mango." Simon zíral na Jace. Někdy to vážně vypadalo, jako kdyby byl tenhle Lovec stínů z jiné planety.
"Nemyslím si, že už bych někdy viděl tohle nerozkrájené," uvažoval Jace. "Mám rád mango."
Simon mu vytrhl mango z ruky a hodil ho do vozíku. "Super. Co ještě chceš?"
Jace chvíli přemýšlel. "Rajčatovou polévku," řekl nakonec.
"Rajčatovou polévku? Chceš na večeři rajčatovou polévku s mangem?"
Jace pokrčil rameny. "Mě je celkem jedno, co budu jíst."
"Fajn. Pro tebe cokoliv. Zůstaň tady. Jsem tu hned." Lovci stínů. Simon sám pro sebe tiše zuřil, když došel do uličky, která byla přeplněná polévkami v plechovce. Byli jakousi bizardní kříženinou milionářů - lidí, kteří nikdy nebrali v úvahu drobné důležité části života, jako nakupování jídla nebo používání čtečky jízdenek v metru - a vojáků s tou jejich úzkostlivou sebekázní a neustálým cvičením. Možná to tak pro ně bylo jednodušší, mít celý svůj život klapky na očích, pomyslel si, když bral polévku z regálu. Možná, že jim to pomáhalo udržet jejich pozornost na hlavním cíli jejich života - což byla prakticky jejich práce, ochránit svět před zlem. To vypadalo jako velký životní cíl.
Skoro Jace začal litovat, když se pomalu blížil k místu, kde ho nechal. Pak se ale zarazil. Jace se opíral o vozík a něco otáčel v rukách. Z té vzdálenosti Simon nemohl vidět, co to bylo a nemohl se k němu dostat blíž, protože mu blokovaly cestu dvě dospívající dívky, které stály uprostřed uličky, opíraly se o sebe a šeptaly si. Byly oblečené, jako kdyby už byly dávno dospělé. Měly vysoké podpatky, krátké sukně a push-up podprsenky. Neměly na sobě bundy, aby se ochránily před chladem venku. Byly cítit jako lesk na rty. Lesk na rty, dětský pudr a krev.
Slyšel je, i když šeptaly. Povídaly si o Jaceovi. O tom, jak byl k sežrání. Každá dodávala odvahu té druhé, aby za ním šla a promluvila si s ním. Mluvily o jeho vlasech a taky o jeho svalech na břiše. Ale jak mohly vidět svaly na jeho břiše, když měl na sobě tričko? Paranoiku, pomyslel si. Tohle bylo směšné. Chystal se říct "S dovolením", když ta vyšší s tmavšími vlasy najednou vykročila dopředu směrem k Jaceovi. Na jejích botách na podpatku trošku zaškobrtávala. Jace vzhlédl, když si všiml, že k němu míří. Jeho pohled byl ostražitý. Simona náhle ovládla panika, že by si jí Jace mohl splést s upírkou nebo nějakou sukubou a vrazit jí do těla jedno z andělských ostří. Pak by je oba zatkli.
Nemusel mít ale strach. Jace jenom zvedl obočí. Dívka mu něco se zatajeným dechem řekla. Pokrčil rameny. Pak něco stiskla ve svých rukách a rozběhla se ke své kamarádce. Obě se vydaly k východu a chichotaly se při tom.
Simon přišel k Jaceovi a pak do košíku hodil plechovku s polévkou. "Co to mělo znamenat?"
"Myslím," řekl Jace, "že se mě jenom chtěla zeptat, jestli by si mohla vzít moje mango."
"To ti řekla?"
Jace pokrčil rameny. "Jo, a pak mi dala číslo." Ukázal Simonovi kousek papíru. Na tváři měl lhostejný výraz. Pak ho hodil do košíku. "Můžeme už jít?"
"Nehodláš jí zavolat, nebo jo?"
Jace se na něj podíval, jako kdyby byl duševně nemocný.
"Zapomeň na to," řekl Simon. "Tohle se ti děje pořád, ne? Že za tebou chodí holky?"
"Jenom, když nejsem pod vlivem okouzlení."
"Jo, protože když jsi, ty holky tě nevidí." Simon zavrtěl hlavou. "Jsi hrozbou pro veřejnost. Neměli by tě jen tak pouštět mezi lidi."
"Žárlivost je ošklivá vlastnost, Lewisi." Jace se ušklíbl svým pokřiveným úsměvem, který by za normálních okolností donutil Simona mu jednu vrazit. Tentokrát ale ne. Uvědomil si, s čím si předtím Jace hrál. Co znovu a znovu obracel v prstech, jako kdyby to bylo něco drahého, nebezpečného nebo oboje dohromady. Byl to telefon Clary.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tessa Tessa | 25. srpna 2011 v 0:25 | Reagovat

Čekání se vyplatilo! Díky za překlad. :-)  Jace je chudák/blbec (nemůžu se rozhodnout), měl by si normálně promluvit s Clary, ale s ním je to vždycky téžký. :-D Jsem dost zvědavá,kdo jde po Simonovi.

2 kisee kisee | E-mail | 25. srpna 2011 v 12:36 | Reagovat

Bomba..ale co je sakra s tim Jacem to by me zajimalo...tohle je posledni dil?fakt uzasna serie a uzasna prekladatelka=)

3 Lil Lil | 25. srpna 2011 v 13:27 | Reagovat

wow super preklad... moc diky... uz se tesim na dalsi:-)... nemyslite ze ten kyle co s nim tet simon bydli neni obycejny?

4 mila mila | E-mail | 25. srpna 2011 v 13:28 | Reagovat

fakt super překlad a díky moc :-D  :-)  :-P

5 viki viki | 25. srpna 2011 v 15:15 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !

6 Łucííí Łucííí | E-mail | 25. srpna 2011 v 15:56 | Reagovat

Super překlad...:D...a jen tak mimochodem...to je přece jasný kdo to po Simonovy jde ne? ;-)  ;-)

7 Catrina Catrina | 25. srpna 2011 v 18:09 | Reagovat

Děkuju za překlad. Jace je někdy vážně dojemnej a někdy mám chuť ho zabít. Těším se na pokračování. :-D

8 eva eva | 25. srpna 2011 v 19:00 | Reagovat

dik za preklad
netrpezlivo cakam na dalsi:D

9 Marti Marti | Web | 25. srpna 2011 v 19:43 | Reagovat

[2]: Tohle není poslední díl.. Další díl se bude jmenovat City of Lost Souls.. A nejspíš budou ještě další..

10 Páája Páája | 25. srpna 2011 v 19:59 | Reagovat

Dík !! jako vždy supr. jenom se mi nelíbí že nepíšeš magnus, ale Krasomil. magnus mi přijde hezčí a je to originál

11 Marti Marti | Web | 25. srpna 2011 v 20:03 | Reagovat

[10]: Mě je jedno co tam budu psát, já jenom že v překladech bylo vždycky krasomil.. Ale je to na vás..

12 Nikuš Nikuš | 25. srpna 2011 v 20:43 | Reagovat

skvělej překlad, díky :-) už se těšim na další půlku :-)

13 katjajanu katjajanu | 25. srpna 2011 v 20:44 | Reagovat

Je to skveli a jak nekdo psal.ze je jasny kdo po nem jde,tak ja si pripadam hloupe protoze me to tak uplne nedochazi. A chtela jsem se zeptat jestli budes pridavat kapitoly pravidelne nebo kdyz na to budes mi cas.... Jo a ses skvela ze to prekladas...;)

14 kitkat kitkat | 25. srpna 2011 v 21:15 | Reagovat

to by me taky zajimalo jestli to bde nejak pravidelne:))

15 Marti Marti | Web | 25. srpna 2011 v 22:31 | Reagovat

[13]: Pravidelně to určo bude ale až od konce příštího týdne, protože se ted učim na zkoušku a chodim do práce a překládam jen, když mam časík.. Teď bude kapča tak obden.. Někdy by se tu mohla objevit každej den, ale zatim nic neslibuju..

16 katjajanu katjajanu | 25. srpna 2011 v 22:50 | Reagovat

Sem rada ze si to objasnila...dik...;)

17 Barčus Barčus | 25. srpna 2011 v 23:28 | Reagovat

Piš prosím Magnus :))

18 EvicQa EvicQa | 26. srpna 2011 v 0:27 | Reagovat

prosim rychlo dalsiu :-D  :-D  :-D  :-D  :-D prekladas uzasne :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

19 Janča Janča | E-mail | 26. srpna 2011 v 9:04 | Reagovat

ahoj já jsem se chtěla zeptat jestli by jsi mi mohla poslat City of Fallen Angel v angličtině mockrát děkuju :-)
demonhorse@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama