City of Fallen Angels - 5.kapitola 1/2

21. srpna 2011 v 21:55 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 5
PEKLO VOLÁ PEKLO


Kylův byt byl příjemné překvapení. Simon čekal špinavý byt v domě bez výtahu v činžáku na Avenue D, kde po stěnách lezli švábi a matrace na posteli byly vyrobené z pěny a beden od mléka. Ve skutečnosti to byly dvě ložnice s malým obývákem, tunou poliček na knihy a velkým množstvím fotek slavných surfařů na stěnách. Pravda byla, že Kyle nejspíš na požárním schodišti pěstoval pár rostlin marihuany, ale nemohlo být všechno dokonalé.
Simonův pokoj byla v podstatě prázdná místnost. Ten kdo tam žil předtím, odešel a nenechal tam nic kromě matrace na zemi. Byly tam holé zdi, holá podlaha a jedno okno, kterým mohl Simon vidět neonový nápis čínské restaurace naproti přes ulici.
"Líbí se ti?" zeptal se Kyle. Objevil se před ním ve dveřích a jeho oříškově hnědé oči byly jasné a přátelské.
"Je to tu skvělé," odpověděl mu Simon upřímně. "Přesně to, co jsem potřeboval."
Nejdražší věc v bytě byla televize s plochou obrazovkou v obýváku. Vrhli se na gauč a sledovali televizi, dokud slunce venku nezačalo zapadat. Kyle byl skvělý, rozhodl se Simon. Nenavážel se do něj, neslídil kolem něj a ani mu nekladl otázky. Zdálo se, že od Simona nechtěl výměnou za pokoj nic, kromě peněz na nájem a na jídlo. Byl to přátelský člověk. Simona napadlo, jestli už zapomněl, jak lidé někdy dovedou být laskaví.
Potom, co Kyle odešel do práce na noční, Simon šel do svého pokoje a zhroutil se na matraci, kde poslouchal zvuky provozu na Avenue B. Pronásledovaly ho myšlenky na tvář jeho matky, když jí opouštěl: dívala se něj s odporem a se strachem, jako kdyby byl jen vetřelec v jejím domě. I když nemusel dýchat, nad tou myšlenkou se mu bolestí stáhla hruď. A teď ...
Když byl ještě dítě, vždycky měl rád cestování, protože být na novém místě znamenalo oprostit se od všech svých problémů. A i tady, když ho od Brooklynu dělila řeka, se jeho vzpomínky, které ho sžíraly jako kyselina - smrt zloděje, reakce jeho matky na pravdu o tom, kdo je - zdály rozmazané a daleko.
Možná, že tohle bylo to tajemství. Skrývat se. Jako žralok. Jít tam, kde ho nikdo nebude moct najít. Na zemi by byl už jenom jako uprchlík a poutník.
Jenže to by šlo jen v případě, že by tu už nebyl nikdo, komu by záleželo na tom, kdyby odešel.
Celou noc spal neklidně. Jeho přirozenost ho nutila usnout ještě během dne, a to i přes jeho síly Světlomilce, a tak se probudil z klidného spánku a divokých snů pozdě, když mu už do pokoje pronikaly první sluneční paprsky. Potom, co si obléknul čisté oblečení, které měl v batohu, vyšel z ložnice a našel Kyla v kuchyni, jak smažil na teflonové pánvi slaninu a vejce.
"Čau, spolubydlící," pozdravil ho Kyle vesele. "Chceš něco k snídani?"
Z pohledu na jídlo se Simonovi okamžitě udělalo špatně od žaludku. "Ne, díky. Dám si jenom kafe." Sednul si na jednu z barových židlí.
Kyle mu přes stůl podal otlučený hrnek. "Snídaně je nejdůležitější jídlo dne, brácho. I když už je poledne."
Simon vzal hrnek do rukou a cítil, jak mu do studené kůže proniká horko. Zvolil raději téma rozhovoru, který by nebyl o tom, jak málo jedl. "Takže, včera jsem se tě ani nezeptal - čím se vlastně živíš?"
Kyle vzal z pánve kus slaniny a zakousl se do něj. Simon si všiml, že má na krku zlatou medaili, na které bylo napsáno "Beati Bellicosi."
Simon znal slovo Beati. Mělo to co dočinění se svatými. Kyle musel být katolík.
"Sem poslíček. Jezdím na kole," řekl, zatímco žvýkal. "Je to super. Jezdím po městě a všechno vidím a s každým mluvím. Mnohem lepší, než na střední."
"Vyrazili tě?"
"Mám ročník GED. Ale dávám přednost škole života." Simon by si myslel, že si z něj dělal Kyle srandu, kdyby ale slova Škola života neřekl tak upřímně, jako všechno ostatní. "A co ty? Máš nějaké plány?"
No, vždyť víš. Chodit dál zemí a způsobovat smrt a zkázu nevinných lidí. Možná začít pít krev. Žít navždy, ale nikdy se doopravdy nebavit. No přece jako každý. "Teď zrovna nemám nejmenší tušení."
"Chceš tím říct, že nechceš být muzikant?" zeptal se Kyle.
K Simonově úlevě mu zazvonil telefon dřív, než mu musel odpovědět. Vylovil ho z kapsy a podíval se na displej. Byla to Maia. "Čau," pozdravil jí. "Co se děje?"
"Ty budeš dneska odpoledne na zkoušení šatů Clary?" zeptala se a v telefonu zapraskalo. Nejspíš volala ze sídla smečky v Čínské čtvrti, kde nebyl moc dobrý signál. "Řekla mi, že tě poprosila, abys jí dělal společnost."
"Cože? No jo. Jasně. Budu tam." Clary chtěla po Simonovi, aby jí šel pomoct vybrat šaty pro družičku a pak by mohli do obchodu s komiksy, aby se cítila trošku míň jako holka a zbavila se tak všech těch volánků.
"No, půjdu s vámi. Musím Lukovi říct, jak to jde ve smečce. Navíc mám pocit, jako kdybych tě neviděla už celé roky."
"Já vím. Hrozně se omlouvám-"
"To je v pohodě," řekla vesele. "Ale budeš mi muset dát vědět, co si nakonec vezmeš na sebe na svatbu, protože jinak k sobě nebudeme ladit."
Zavěsila. Simon zíral na telefon. Clary měla pravdu. Svatba byla den D a on byl na tuhle bitvu až žalostně nepřipravený.
"Jedna z tvých holek?" zeptal se Kyle zvědavě. "Je jedna z nich ta zrzavá kočka z garáže? Protože byla fakt k sežrání."
"Ne. To je Clary. Moje nejlepší kamarádka." Simon si dal telefon do kapsy. "A má kluka. Jako vážně, vážně, vážně kluka. Atomovou bombu mezi klukama. Tohle mi věř."
Kyle se usmál. "Jen jsem se ptal." Hodil teď už prázdnou pánev do dřezu. "Takže, tvoje dvě holky. Jaké jsou?"
"Jsou takové ... jiné." Svým vlastním způsobem, pomyslel si Simon, jsou svoje naprosté protiklady. Maia byla klidná a držela se při zemi a Isabele žila vzrušením. Maia byla nehasnoucí světlo ve tmě a Isabele zase hořící hvězda putující prázdnotou. "Myslím, že jsou obě skvělé. Krásné a chytré..."
"A neví jedna o druhé?" Kyle se opřel o pult. "Jak se ti to povedlo?"
Simon se přistihl, jak mu to vysvětluje - jak se vrátil zpátky z Idris (jen nezmínil jméno země) a jak mu obě začali volat a zvát ho na rande. A jelikož se mu líbili obě, šel. A najednou to s oběma začalo být vážné, ale nebyla příležitost k tomu, aby jim řekl, že se vídá ještě s někým jiným. A tak se to na něj všechno navalilo a on byl teď tady a nechtěl ani jedné z nich ublížit a nevěděl co dělat dál.
"No, kdyby tě zajímal můj názor," řekl Kyle a dal hrnek od kafe do dřezu, "měl by sis jednu z nich vybrat a přestat je vodit za nos. Ale to je jenom můj názor."
Kyle stál k Simonovi zády a tak neviděl jeho tvář, ale na okamžik ho napadlo, jestli na něj Kyle nebyl naštvaný. Jeho hlas zněl nezvykle ztuhle. Ale když se Kyle otočil, jeho výraz byl jasný a přátelský jako vždycky. Simon se rozhodl, že se mu to muselo jenom zdát.
"Já vím," řekl. "Máš pravdu." Podíval se zpátky na svojí ložnici. "Hele, seš si jistej, že ti nevadí, když tady zůstanu? Kdyby jo, můžu hned teď vypadnout ..."
"To je v pohodě. Zůstaň tady tak dlouho, jak budeš potřebovat." Kyle otevřel šuplík a šátral v něm, dokud nenašel náhradní klíče na gumovém kroužku. "Tohle je pro tebe. Jsi tu naprosto vítaný, jasný? Musím do práce, ale můžeš se tu poflakovat, jestli chceš. Hraj Halo nebo cokoliv jiného. Budeš tu, až se vrátím?"
Simon pokrčil rameny. "Nejspíš ne. Ve tři mám zkoušení šatů."
"Super," řekl Kyle, hodil si na záda batoh a zamířil ke dveřím. "Řekni jim, aby ti vybrali něco v červené. To je tvoje barva."
...
"Takže," řekla Clary a vylezla z šatny. "Co si myslíš?"
Udělala před ním otočku. Simon, který poposedával na jedné z nepohodlných bílých židlí v Karynině svatebním butiku, sebou trhnul a řekl: "Vypadáš krásně."
Ale vypadala líp, než jenom krásně. Clary byla matčina jediná družička, takže si mohla vybrat šaty, jaké chtěla. Vybrala si jednoduché hedvábné šaty barvy mědi s úzkými ramínky, které lichotily její malé postavě. Jediný šperk, který měla byl prsten Morgensterna, který nosila kolem krku na stříbrném řetízku. Ten podtrhoval tvar jejích klíčních kostí a křivky jejího krku. Před několika měsíci by pohled na Clary oblečenou na svatbu v Simonovi vykouzlil mix pocitů: temné zoufalství (že ho nikdy nebude milovat) a strašné napětí (že by možná i mohla, ale to by musel dostat odvahu na to říct jí, co k ní cítil). Teď měl jenom lehce melancholický pocit.
"Krásně?" zopakovala po něm Clary. "Vážně? Proboha." Obrátila se na Maiu. "Co myslíš ty?"
Maia vzdala nepohodlnou židli a sedla si na podlahu zády ke zdi, která byla ověšená čelenkami a dlouhými průsvitnými závoji. Na kolenou měla Simonův DS a zdálo se, že je úplně zažraná do GTA. "Mě se neptej," řekla. "Já nenávidím šaty. Kdybych mohla, vzala bych si na svatbu džíny."
To byla pravda. Simon zřídkakdy viděl Maiu bez trička a džínsů. V tomhle byla naprostý opak Isabele, která nosila šaty a podpatky i v tu nejnevhodnější chvíli. (I když od té chvíle, kdy viděl, jak poslala na smrt démona Vermis se svými jehlovými podpatky na nohách, už si s tím dělal o dost menší starosti.)
Nad dveřmi v obchodě zacinkal zvonek a dovnitř vešla Jocelyn následovaná Lukem. Oba měli v rukách kouřící kafe, a když se Jocelyn dívala na Lucase, hořely jí tváře a zářily jí oči. Simon si vzpomněl na to, co říkala Clary o jejich nechutné lásce. Jemu to nepřipadala nechutné, i když to bylo asi proto, že to nebyli jeho rodiče. Oba vypadali šťastní. Pomyslel si, že to bylo vlastně hezké.
Když Jocelyn uviděla Clary, vyvalila na ní oči. "Miláčku, vypadáš báječně!"
"Jo, ty to ale musíš říct. Jsi moje matka," řekla Clary, ale přesto se usmála. "Hele, není to náhodou černá káva?"
"Jo, vezmi si tuhle. Ber to za dárek typu promiň-že-jdeme-pozdě," řekl Lucas a podal jí kelímek. "Zdrželi jsme se u výběru cateringové společnosti." Kývl směrem k Simonovi a Maie. "Čau, lidi."
Maia naklonila hlavu. Luce byl v čele místní smečky, jejímž členem byla i Maia. I když už si odvykla mu říkat Pane nebo Mistře, pořád měla v jeho přítomnosti respekt. "Přišla jsem vám podat zprávu o smečce," řekla a odložila herní konzoly.
"Mají nějaké nejasnosti ohledně párty v železárně-"
Když se Maia a Luke zabrali do rozhovoru o párty vlčí smečky na počest sňatku alfa vlka, majitelka svatebního obchodu -vyšší žena, která si zrovna četla časopis za pultem, zatímco si teenageři povídali- si uvědomila, že nejspíš právě dorazil ti, kteří budou platit účty a spěchala je pozdravit. "Právě dorazily vaše svatební šaty a vypadají vážně úžasně," rozplývala se a vzala Clarynu matku za ruku, když jí vedla k zadní části obchodu. "Pojďte si je zkusit." Když se Luke vydal za nimi, pohrozila na něj prstem. "Vy zůstanete tady."
Luke sledoval, jak jeho snoubenka zmizela v bílých dveřích s motivem svatebních vzorů a vypadal zmateně.
"Civilové si myslí, že bys neměl vidět nevěstu ve svatebních šatech před obřadem," připomněla mu Clary. "Přináší to smůlu. Nejspíš si myslí, že je divné, když jsi přišel na zkoušku šatů s ní."
"Ale Jocelyn záleží na mém názoru-" Lukas zmlknul a zavrtěl hlavou. "Ach, dobře. Zvyky civilů jsou tak zvláštní." Zhroutil se na židli a trhl sebou, když ho jedna z vyřezaných růží píchla do zad. "Au."
"A co svatba Temných lovců?" zeptala se Maia zvědavě. "Mají taky svoje zvyky?"
"Mají," řekl Lukas pomalu, "ale tohle nebude klasický obřad Temných lovců. Ty tradičně nezahrnují situace, v nichž nejsou oba zúčastnění Temní lovci."
"Vážně?" Maia vypadala šokovaně. "To jsem nevěděla."
"Část obřadu svatby Temných lovců zahrnuje kreslení run na těla oddávaného páru," řekl Luke. Jeho hlas byl klidný, ale jeho oči smutné. "Runy lásky a oddanosti. Ale samozřejmě na někoho, kdo není Temný lovec, nemůžete kreslit andělské runy, takže místo toho si s Jocelyn vyměníme prsteny."
"To naštve," prohlásila Maia.
Na to se už Luke usmál. "Ne tak docela. Vzít si Jocelyn je všechno, co jsem kdy chtěl a tak touhle skutečností nejsem nijak znepokojený. Kromě toho, věci se mění. Noví členové Rady udělali velký pokrok v přesvědčení Claveů, aby tolerovali tenhle druh-"
"Clary!" Byla to Jocelyn, která na ní volala ze skladu vzadu. "Můžeš na chvilku sem?"
"Už jdu!" zavolala Clary a položila kafe na stůl. "Ach. Tohle zní jako pohotovost v záležitosti svatebních šatů."
"No, hodně štěstí s tím." Maia se zvedla na nohy a hodila Simonovi do klína zpátky jeho DS. Pak se sklonila, aby ho políbila na tvář. "Musím jít. Mám se setkat s pár přáteli v Lovcově měsíci."
Voněla krásně po vanilce. Většinou z ní Simon vždycky cítil sůl a krev smíšenou s ostrým citrónovým pachem typickým pro vlkodlaky. Každý Podsvěťan zase voněl jinak - víly byly cítit jako zvadlé květiny, čarodějové zase po spálenině a upíři jako kov.
Clary se ho jednou zeptala, jak jsou cítit Temní lovci.
"Jako slunce," odpověděl jí.
"Uvidíme se později, zlato." Maia si stoupla, prohrábla mu rukou vlasy a pak odešla. Když se za ní zavřely dveře, Clary na něj vrhla vražedný pohled.
"Musíš do soboty zapracovat na svém milostném životě," řekla. "Myslím to vážně, Simone. Jestli jim to neřekneš ty, udělám to já."
Luke vypadal zmateně. "O čem to mluvíte?"
Clary na Simona zavrtěla hlavou. "Jsi na tenkém ledě, Lewisi." S tímhle prohlášením důrazně odkráčela pryč. Když šla, zvedala se za ní hedvábná sukně.
Simon se zasmál, když si všimnul, že na nohách měla zelené tenisky.
"Jasně vidím," řekl Lucas, "že se tu děje něco, o čem nevím."
Simon se na něj podíval. "Někdy si myslím, že je to motto mého života."
Lucas zvedl obočí. "Stalo se něco?"
Simon zaváhal. Určitě nemohl říct Lukovi o svém milostném životě - Luke a Maia byly ve stejné smečce. Navíc vlkodlačí smečka byla mnohem víc loajální, než nějaký pouliční gang. To by stavělo Lukase do hodně choulostivé situace. Byla ale taky pravda, že by mohl Luka využít, jako zdroj informací. Jako vůdce vlkodlaků na Manhattanu, měl přístup ke všem druhům informací a měl zkušenosti v politice Podsvěťanů. "Už jsi slyšel o upírce, která se jmenuje Camille?"
Luce si tiše zapískal. "Vím kdo to je. Jsem ale překvapený, že to víš i ty."
"No, ona je paní klanu upírů v New Yorku. Něco o nich vím," řekl Simon trošku ztuhle.
"To jsem si neuvědomil. Myslel jsem, žes chtěl žít jako člověk tak moc, jak jsi jen mohl." V Lukově hlase nebylo žádné odsuzování. Jenom zvědavost.
"Od chvíle, kdy jsem převzal smečku od jejího minulého vůdce, o ní něco málo vím. Dala to tu Rafaelovi na starosti. Nemyslím si, že by někdo věděl, kam přesně šla. Je tu něco jako legenda. Mimořádně stará upírka. Tak stará, že je to nad hranice mého chápání. Příšerně krutá a mazaná. Dala nabídku společnosti Fair Folk, že bude spravovat jejich peníze."
"Už jsi ji někdy viděl?"
Luke zavrtěl hlavou. "Nemyslím si. Proč ta náhlá zvědavost?"
"Rafael se o ní zmínil," řekl Simon tiše.
Luce se zamračil. "Tys někdy v poslední době viděl Rafaela?"
Než mu Simon mohl odpovědět, v obchodě se znovu rozezněl zvonek a k Simonově překvapení vešel Jace. Clary se nezmínila, že přijde. Ve skutečnosti si uvědomil, že v poslední době Clary celkově moc Jace nezmiňovala.
Jace se podíval z Luka na Simona. Vypadal mírně zmatený, že je tam vidí, i když to bylo z výrazu jeho tváře těžce čitelné. I když Simon věděl, že když byl Jace sám s Clary, měl v nabídce širokou škálu různých výrazů, jeho obličej byl pro ostatní lidi jen směsicí divokosti a prázdnoty. "Vypadá," řekl Simon jednou Isabele, "že se zamýšlí nad něčím hlubokým a smysluplným, ale když se ho zeptáš, co to je, dát ti pěstí."
"Tak se ho neptej," řekla Isabele, jako kdyby si myslela, že si z ní Simon dělal srandu. "Nikdo neříká, že zrovna vy dva musíte být přátelé."
"Je tu Clary?" zeptal se Jace a zavřel za sebou dveře. Vypadal unaveně. Měl kruhy pod očima a nezdálo se, že by se obtěžoval vzít si na sebe bundu, když venku foukal ostrý vítr. I když Simon seděl v teple vevnitř a nebyla mu zima, když se podíval na Jace jenom v džínsech a tričku, začal se klepat.
"Pomáhá Jocelyn," vysvětlil mu Lucas. "Ale jsi tu vítán. Klidně tu počkej s námi."
Jace se nejistě rozhlédl kolem sebe. Na stěnách byly závoje, vějíře, čelenky a perlami pokryté vlečky. "Všechno je tu ... tak bílé."
"Samozřejmě, že je to tu bílé," řekl Simon. "Je to svatební salón."
"Bílá je pro Temné lovce barvou pohřbu," vysvětlil mu Lucas. "Ale civilové, Jaci, to považují za barvu svatby. Nevěsty, které mají na sobě bílou, tím symbolizují svojí čistotu."
"Myslel jsem, že Jocelyn říkala, že nebude mít bílé šaty," řekl Simon.
"No," řekl Jace, "přepokládám, že tahle loď už se párkrát plavila."
Lukovi se zakuckal kávou. Než mohl něco říct -nebo udělat- Clary se vrátila do místnosti. Vlasy měla sepnuté ve sponkách a několik kadeří jí volně viselo podél tváře. "Já nevím," řekla, když přišla blíž k nim. "Karin se do mě pustila a udělala mi vlasy, ale já si nejsem moc jistá těma třpytkama-"
Zarazila se, když uviděla Jace. Z jejího výrazu bylo jasné, že ho tu nečekala. Její rty se překvapeně otevřely, ale nic neřekla. Jace stál na místě a zíral na ní. Poprvé v životě mohl Simon číst z jeho výrazu, jako z otevřené knihy. Bylo to, jako kdyby všechno na světě kromě Jace a Clary zmizelo. Díval se na ní s neskrývanou touhou a vášní. Simon by se cítil trapně, kdyby jim nějak vstoupil do téhle jejich soukromé chvíle.
Jace si odkašlal. "Vypadáš nádherně."
"Jaci." Clary vypadala zmateně. "Je všechno v pořádku? Myslela jsem, žes nemohl přijít, kvůli setkání Spolku."
"To je pravda," řekl Luke. "Slyšel jsem o tom tělu Temného lovce v parku. Máte nějaké další zprávy?"
Jace zavrtěl hlavou a pořád se díval na Clary. "Ne. Nebyl to žádný z členů New Yorkského Spolku, ale pořád ještě nebyl identifikován. Žádné z těch těl nebylo. Mlčenlivý bratři je právě prohlíží."
"To je dobře. Bratři už přijdou na to, kdo to byl," řekl Luke.
Jace nic neřekl. Pořád se díval na Clary tím nejpodivnějším pohledem. Simon si pomyslel, že tenhle pohled byste mohli věnovat jenom někomu, koho milujete, ale nikdy ho nebudete moct mít. Chápal, že se takhle Jace na Clary díval dřív, ale proč teď?
"Jaci?" řekla Clary a udělala krok k němu.
Odtrhl od ní pohled. "Ta bunda, kterou sis ode mě půjčila včera v parku," řekl. "Máš jí ještě?"
Teď ještě víc zmatenější Clary ukázala s otázkou v očích na hnědé semišové sako, které viselo přes jednu židli. "Je tam. Chtěla jsem ti ho přinést po-"
"No," řekl Jace a zvedl jí, aby se do něj mohl rychle nasoukat. Jako kdyby někam spěchal. "Teď už nemusíš."
"Jaci," řekl mu Luke uklidňujícím tónem, "pak máme v plánu zajít na večeři do Park Slope. Rádi tě tam uvidíme."
"Ne," řekl Jace a zapnul si bundu až ke krku. "Odpoledne mám trénink. Radši bych měl už jít."
"Trénink?" zeptala se Clary. "Ale trénovali jsme včera."
"Někteří z nás musí cvičit každý den, Clary." Jace nezněl naštvaně, i když byl v jeho hlasu znatelný krutý tón. Clary zrudla. "Uvidíme se později," dodal, aniž by se na ní podíval a prakticky se vrhl ke dveřím.
Když se za ním zavřely dveře, Clary natáhla ruku a rozzlobeně si vytáhla sponky z vlasů. Ty se jí spustily na ramena.
"Clary," řekl Lukas jemně. Vstal. "Co to děláš?"
"Moje vlasy." Stáhla si z vlasů tvrdě poslední sponu. Její oči se leskly a Simon si byl jistý, že se musí hodně přemáhat, aby se nerozbrečela. "Nechci to mít takhle vyčesané. Vypadá to strašně."
"Ne, to ne." Luke si od ní vzal sponky a položil je na konec bílého stolu. "Podívej, svatby dělají muže nervózními, ne? Tohle nic neznamená."
"Jasně." Clary se pokusila o úsměv. Málem ho oklamala, ale Simon jí to nevěřil. Těžko jí za to mohl obviňovat. Potom, co Simon viděl výraz v Jaceově tváři mu nevěřil ani on.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tessa Tessa | 22. srpna 2011 v 15:55 | Reagovat

Díky za překlad, jsi skvělá. :-)  :-)

2 Nikuš Nikuš | 22. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

díky za skvělej překlad :-)

3 viki viki | 22. srpna 2011 v 18:47 | Reagovat

Děkuji za překlad !

4 Catrina Catrina | 22. srpna 2011 v 20:39 | Reagovat

Super překlad. :-D

5 Łucííí Łucííí | E-mail | 22. srpna 2011 v 21:50 | Reagovat

ten překlad je vážně úžasný...,můžu se tě zeptat jestli budeš překládat i druhý díl Infernal Devices???...byla bych moc ráda kdyby jo...:D

6 Marti Marti | Web | 22. srpna 2011 v 21:56 | Reagovat

[5]: Stopro bude.. :-) Hned jak se mi dostane do ruky anglickej originál s tím začnu.. ;-)

7 Łucííí Łucííí | E-mail | 23. srpna 2011 v 21:06 | Reagovat

díky ;D

8 simča simča | 4. září 2011 v 12:04 | Reagovat

úžasná kapitola..děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama