City of Fallen Angels - 6.kapitola 2/2

26. srpna 2011 v 17:04 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 6


"Pořád si nejsem jistý, že je to dobrý nápad," řekl Luke.
Clary si zkřížila ruce na prsou, aby zahnala chlad, který se šířil ulicemi Tichého města a podívala se na něj. "To jsi měl říct nejspíš předtím, než jsme se sem dostali."
"Jsem si jistý, že jsem to udělal. Několikrát." Lukův hlas se odrážel od kamenných pilířů, které se zvedaly nad jejich hlavami. Byly pokryté pruhy polodrahokamů, černých onyxů, zelených nefritů, růžových karneolů a modrých lapisů. Stříbřité magické světlo hořelo v pochodních připevněných ke sloupům sloužícím k osvětlení, které lemovaly mausoleum. Každá zeď tady byla tak intenzivně bílá, že to téměř bodalo do očí.
Od té doby, co byla Clary v Tichém městě naposled, se tu toho změnilo jen málo. Pořád to ještě vypadalo zvláštně a cize, ale teď jí runy, které pokrývaly celou podlahu, proudily myslí a jejich významy pro ní už nebyly úplně nepochopené. Marysa opustila jí a Lukase v okamžiku, kdy vkročili do téhle místnosti. Otočila se na podpatku a svěřila se do rukou Mlčenlivých bratrů. Neměli žádnou záruku, že nechají ty tři podívat se na těla, na které Clary Marysa upozornila. Mrtví Nephilimové patřili strážcům Města kostí a nikdo nad nimi neměl žádnou pravomoc. Ne, že by tam bylo strážců nějak moc. Valentýn většinu z nich zabil při hledání Meče smrti. Přežili jen ti, kteří v tu chvíli nebyli v Městě kostí, a těch bylo málo. Od té doby se k nim postupně přidávali další, ale Clary pochybovala, že bylo na světě víc, než deset nebo patnáct Mlčenlivých bratrů.
Hlasité klapání Marysiných podpatků na kamenné podlaze je upozorňovalo na to, že se vrací ještě předtím, než se vynořila v místnosti, následovaná Mlčenlivým bratrem v rouchu. "Tady jste," řekla, jako kdyby Luke a Clary nebyli přesně tam, kde je nechala. "Tohle je bratr Zachariáš. Bratře Zachariáši, tohle je dívka, o které jsem vám vyprávěla."
Mlčenlivý bratr si trošku odsunul roucho z tváře. Clary zadržela překvapený vzdech. Nevypadal jako bratr Jeremiáš s jeho prázdnými očními důlky a zašitými ústy. Bratr Zachariáš měl zavřené oči a jeho lícní kosti lemovala jako jizva dlouhá černá runa. Ústa neměl zašitá a Clary si nemyslela, že by měl pod tou kápí oholenou hlavu. Bylo těžké to říct, protože měl pořád nasazenou kápi, ale pod kapucí neviděla jen stíny, ale i jeho tmavé vlasy.
Cítila, jak se jeho hlas dotýká její mysli. Vážně věříš tomu, že bys tohle dokázala udělat, Valentýnova dcero?
Cítila, jak rudne ve tvářích. Nesnášela, když jí někdo připomínal, čí dcera vlastně byla.
"Jistě jste slyšel o věcech, které už dokázala," řekl Luke. "Její závazná runa nám pomohla ukončit Válku smrti."
Bratr Zachariáš si znovu stáhl kapuci a tak si zakryl tvář. Pojď se mnou do Ossuaria. Clary se podívala na Lukase a doufala, že jí vyjádří podporu přikývnutím. On se ale díval přímo před sebe a hrál si s brýlemi, jak to dělal vždycky, když cítil úzkost. S povzdechem se vydal za Marisou a bratrem Zachariášem. Pohyboval se tiše jako mlha, zatímco Marysiny podpatky zněly na mramorové podlaze jako výstřely. Clary napadlo, jestli byl Isabelin sklon k nevhodné obuvi zděděný. Šli po klikaté cestě mezi sloupy, kolem Velkého náměstí Mluvících hvězd, kde Mlčenlivý bratři poprvé řekli Clary o Magnusovi Baneovi. Za náměstím byl klenutý vchod, který byl zatarasený obrovskými železnými dveřmi. Na jejich povrchu byly vypálené runy, které Clary poznala jako runy smrti a míru. Přes dveře byl napsán latinský nápis. Přála si, aby sebou měla svůj sešit. Až žalostně zaostávala v Latině pro Lovce Stínů. Většina z nich latinou mluvila, jako kdyby to byl jejich druhý jazyk.
Taceant Colloquia. Effugiant risus. Hic locus est ubi mors gaudet succurrere vitae.
"Přestaňte mluvit. Přestaňte se smát," řekl Luke nahlas. "Tady je místo, kde se mrtví učí radosti žití."
Bratr Zachariáš položil ruku na dveře. Poslední zavražděný je pro vás připraven. Jste připravená i vy?
Clary polkla. Byla překvapená, když ze sebe vytlačila: "Jsem připravená."
Dveře se otevřely dokořán a oni jimi prošli. Uvnitř byla velká místnost bez oken se stěnami z hladkého bílého mramoru. Všude byly háky, na kterých visely stříbrné nástroje určené pro pitvu: zářící skalpely, věci, které vypadaly jako kladiva, pilky na kosti a drtiče žeber.
Vedle nich na pultech ležely ještě podivnější nástroje: velké spirálovité věci, listy skelného papíru a sklenice s různobarevnými tekutinami, včetně jedné nazelenalé označené "kyselina", z které se kouřilo. Uprostřed místnosti byla řada vysokých mramorových stolů. Většinou byly prázdné. Tři ale byly obsazené a dvě ze tří postav byly zakryté bílým prostěradlem. Na třetím stole leželo tělo, které mělo prostěradlo stáhnuté těsně pod hrudním košem. Od pasu nahoru bylo tělo nahé. Jednoznačně patřilo muži. Lovci stínů. Mrtvolně bledá kůže byla pokrytá celou řadou jizviček. Oči mrtvoly byly ovázané bílým hedvábím, což bylo pro Lovce stínů typické. Clary potlačila vzrůstající nevolnost a přešla k mrtvole. Luke šel vedle ní. Rukou jí držel za rameno. Marysa stála naproti nim a všechno pečlivě sledovala svýma zvědavýma modrýma očima, které měly stejnou barvu jako ty Alekovi. Clary vytáhla ze své kapsy stélu. Když se naklonila nad mrtvého muže, cítila chlad, který mu vycházel z mramorové kůže. Byla u něj tak blízko, že si začala všímat detailů - měl červenohnědé vlasy a jeho krk byl roztrhaný na cáry, jako kdyby ho zasáhla nějaká obrovská tlapa s drápy.
Bratr Zachariáš natáhl ruku a odstranil mrtvému z očí bílé hedvábí. Měl zavřená víčka.
Můžeš začít.
Runa, která se jí vynořila v mysli už předtím, u vchodu do Ústavu, se objevila znovu tak jasně, že napsat jí, bylo jako psát své jméno do dopisu. Clary se zhluboka nadechla a přiložila špičku stély ke kůži, jako vždycky. Její ruka ale byla těžká. Se stélou šlo pohybovat lehce, jako kdyby psala do bahna a ne na kůži. Bylo to, jako kdyby byla stéla zmatená z toho, že kreslí na pokožku mrtvoly, a že se obrací na duši mrtvého Lovce stínů, která už tam ale není. Clary se zvedal žaludek, když kreslila runu a když byla hotová a odtahovala stélu, potila se a bylo jí na zvracení.
Dlouhou chvíli se nic nedělo. Pak najednou mrtvý Temný lovec otevřel oči. Byly modré, ale potažené mrtvolnou bledostí, kterou prosakovala červená krev.
Marysa zalapala po dechu. Bylo jasné, že ve skutečnosti nevěřila, že bude runa fungovat. "U andělů."
Mrtvý se trhaně nadechnul. Ozval se příšerný zvuk, když se snažil dýchat i přes to, že měl rozervaný krk. Roztrhaná kůže na krku se zatřepotala jako rybí žábry. Jeho hrudník se zvedl a z úst mu vyšla slova. "To bolí."
Luke zaklel a podíval se směrem k Zachariášovi. Mlčenlivý bratr se ale tvářil lhostejně.
Marysa se přiblížila ke stolu. Najednou měla v očích ostrý, skoro dravý pohled. "Lovče stínů," řekla. "Kdo jsi? Žádám tě, abys mi prozradil svoje jméno."
Muž mlátil hlavou ze strany na hlavu. Jeho ruce se křečovitě zvedaly a zase klesaly. "Ta bolest ... ať přestane."
Clary málem vypadla stéla z ruky. Tohle bylo mnohem příšernější, než si představovala. Podívala se na Luka, který ustupoval od stolu s očima vytřeštěnýma hrůzou.
"Lovče stínů." Marysin tón byl panovačný. "Kdo ti to udělal?"
"Prosím ..." Luke se ke Clary otočil zády. Zdálo se, že se přehraboval v nářadí Mlčenlivých bratrů. Clary stála zmrazená hrůzou a šokovaně pozorovala, jak Marysina ruka v šedivé rukavici vystřelila dopředu a sevřela rameno mrtvého muže. Prsty mu zaryla do kůže. "Ve jménu Anděla ti přikazuju, abys mi odpověděl!"
Lovec stínů vydal tlumený vzdech. "Podsvěťan ... upír ..."
"Který upír?" zeptala se Marysa.
"Camille. Starověká-" Slova přerušila sražená černá krev, která se mrtvole vyvalila z úst.
Marysa zalapala po dechu a rychle ucukla rukou. Najednou se objevil Luke a nesl sklenici zelené kyseliny, které už si Clary všimla předtím. Jediným pohybem strhl víko a chrstnul jí na runu na ruce mrtvoly. Ta jí vypálila. Mrtvola vydala poslední výkřik, když na jeho těle začala prskat kyselina a pak se zhroutila zpátky na stůl. Oči měla prázdné a vykulené. Její krátké z mrtvých vstání bylo pryč.
Luke postavil prázdnou sklenici na stůl. "Maryso." Jeho hlas byl plný výčitek. "Tohle není způsob, jak nakládáme s našimi mrtvými."
"Sama se rozhodnu, jak budeme zacházet s našimi mrtvými, Podsvěťane." Obličej Marysy byl bledý, ale tváře měla červené. "Máme jméno. Camille. Možná díky tomu budeme schopní zabránit dalším úmrtím."
"Jsou horší věci, než smrt." Luke vzal Clary za ruku, ale nepodíval se na ní. "Pojď, Clary. Myslím, že je čas, abychom odešli."
...
"Takže tě vážně nenapadá nikdo jiný, kdo by tě chtěl zabít?" zeptal se Jace. Nebylo to poprvé. Prošli seznam osob, které ho nenávidí několikrát. Simon byl unavený z toho, jak mu pořád dokola kladl jedny a ty samé otázky. Nemluvě o tom, že měl podezření, že mu Jace nevěnuje plnou pozornost. Právě snědl polévku, kterou mu Simon koupil - studenou, přímo z plechovky a lžící, o které si Simon myslel, že byla vážně nechutně špinavá- a opíral se o okno. Trošku odhrnul závěs, aby lépe viděl na provoz na Avenue B a na jasně osvětlené byty naproti přes ulici. Díky nim mohl Simon vidět lidi jíst večeři, dívat se na televizi a sedět u stolu a povídat si. Obyčejné věci, které dělali obyčejní lidé. Ano. Cítil se díky tomu zvláštně prázdný.
"Na rozdíl od tebe," řekl Simon, "tu není moc lidí, kteří by mě nenáviděli."
Jace ho ignoroval. "Je tu něco, cos mi neřekl."
Simon si povzdechl. Nechtěl mu říkat nic o nabídce Camille, ale tváří v tvář někomu, kdo ho chtěl zabít, i když neúspěšně, možná přehodnotí důležitost tohohle tajemství. Řekl mu, co se stalo na schůzce s tou upírkou, zatímco ho Jace sledoval upřeným pohledem. Když skončil, Jace mu na to odvětil: "Zajímavé, ale není pravděpodobné, že by se tě snažila zabít. Ví o tvojí značce. A nejsem si jistý, že by chtěla riskovat porušení Dohody. Když jsou Podsvěťané tak staří, obvykle ví, jak se vyhnout problémům." Postavil plechovku od polévky na stůl. "Můžeme jít ven," navrhl. "Uvidíme, jestli se na tebe pokusí zaútočit potřetí. Pokud bychom jednoho z nich chytili, možná bychom mohli-"
"Ne," řekl Simon. "Proč se vždycky ze všech sil snažíš připravit se o život?"
"Je to moje práce."
"Je to jenom riziko tvojí práce. Alespoň to tak je pro většinu Lovců stínů. U tebe to spíš vypadá, že je to tvoje poslání."
Jace pokrčil rameny. "Můj otec vždycky říkal-" Zarazil se a jeho tvář se zachmuřila. "Promiň. Myslím tím Valentýna. Anděla. Vždycky, když mu tak řeknu, mám pocit, jako kdybych tím zradil mého skutečného otce."
Simonovi bylo Jace líto. "Podívej, myslel si, že to byl tvůj otec jak dlouho, šestnáct let? To není zrovna krátká doba. A tys nikdy neviděl člověka, který byl ve skutečnosti tvůj otec. Je mrtvý. Takže můžeš mít na chvíli dva otce."
"Nemůžeš mít dva otce."
"Samozřejmě, že můžeš," řekl Simon. "Kdo řekl, že ne? Můžeme ti koupit jednu z těch knížek pro malé děti. Timmy má dva táty. Myslím, že se dokonce jedna z těch knížek jmenuje Timmy má dva tatínky a jeden z nich je zlý. Tímhle si prostě budeš muset projít na vlastní pěst."
Jace obrátil oči v sloup. "Je to fascinující," řekl. "Víš, všechno, co jsi řekl je sice anglicky, ale když je za sebou seřadíš do věty, nedávají smysl." Lehce zatáhl záclony na okně. "Neřekl bych, že jsem ti rozuměl."
"Můj otec je mrtvý," řekl Simon.
Jace se otočil a podíval se na něj. "Cože?"
"Myslel jsem si, že to nevíš," řekl Simon. "Myslím, že ses na mě nikdy nezeptal a nikdy tě nijak zvlášť nezajímal můj život. Takže ano. Můj otec je mrtvý. A tohle máme společné." Najednou vyčerpaný se opřel zády o dveře. Bylo mu zle, byl unavený, měl závratě a cítil hlubokou únavu, která jako kdyby se mu zavrtala až do morku kostí. Na druhé straně Jace vypadal hodně neklidně, což shledával Simon ještě víc znepokojujícím. Nebylo jednoduché pozorovat ho, jak jedl rajskou polévku. Vypadala až moc jako krev na to, aby mu to nevadilo.
Jace ho pozoroval. "Jak je to dlouho, cos naposled ... jedl? Vypadáš fakt zle."
Simon si povzdechl. Přepokládal, že nemohl nic říct potom, co otravoval Jace kvůli jídlu. "Počkej," řekl. "Hned jsem zpátky."
Odlepil se od dveří a šel do svého pokoje. Vzal si poslední láhev krve ze skrýše pod jeho postelí. Snažil se na ní dívat bez pohledu plného odporu. Silně protřepal lahev a zamířil do obývacího pokoje, kde se Jace pořád díval z okna. Opřel se o kuchyňskou linku, odšrouboval víčko a napil se. Normálně by se mu protivilo pít krev před normálními lidmi, ale tohle byl Jace a Simonovi bylo naprosto ukradené, co si myslel. Kromě toho, Jace ho už viděl pít krev dřív. Alespoň, že Kyle nebyl doma. Nikdo neměl rád kluka, co si v ledničce skladoval krev.
Dívali se na něj dva Jaceové - jeden skutečný a pak i jeho odraz v okně. "Nemůžeš se prostě přestat krmit. Vždyť to víš."
Simon pokrčil rameny. "Vždyť teď jím."
"Jo," řekl Jace, "ale jsi upír. Krev pro tebe není jen jídlo. Krev je prostě ... krev."
"Hm, to bylo vážně poučné." Simon se posadil do křesla vedle televize. Kdysi mohlo být sametové a zlaté, ale teď bylo jenom ošuntělé a šedivé. "Máš nějaké další hluboké myšlenky, jako byla tahle? Krev je krev? Toustovač je toustovač? Želatinová krychle je želatinová krychle?"
Jace pokrčil rameny. "Dobře. Ignoruj mojí radu. Pak budeš litovat."
Než Simon mohl odpovědět, uslyšel zvuk od vchodových dveří. Podíval se na Jaceovi dýky. "To je můj spolubydlící. Kyle. Buď milý."
Jace se nevinně usmál. "Vždycky jsem milý."
Simon neměl šanci zareagovat způsobem, jakým by si přál, protože v tu chvíli vešel Kyle do pokoje a díval se na ně svýma zářícíma očima plnýma energie. "Člověče, dneska jsem procestoval snad celé město," řekl. "Málem jsem se ztratil, ale víš, co se říká. Přijdeš do Bronxu a hned dostaneš pěstí do-" Podíval se na Jace. Opožděně si všiml, že je v místnosti ještě někdo další. "Ach, ahoj. Nevěděl jsem, že tu máš kamaráda." Natáhl ruku. "Já jsem Kyle."
Jace neodpověděl. K překvapení Simona se jeho tělo napjalo. Působil jako Lovec stínů. Zdálo se, že ho jeho ostražitost změnila z obyčejného puberťáka na něco úplně jiného.
"Zajímavé," řekl. "Víš, Simon se nikdy nezmínil, že je jeho nový spolubydlící vlkodlak."
...
Clary a Luke absolvovali většinu cesty zpátky do Brooklynu v tichosti. Clary se dívala z okna, když jeli autem domů a sledovala, jak míjí stánek v Čínské čtvrti, a pak Williamsburg Bridge, který zářil na noční obloze jako řetěz plný diamantů. V dálce, nad černou vodou řeky mohla vidět Renwick, který byl vždycky osvětlený. Vypadal jako ruina. Černá prázdná rozbitá okna vypadala jako zapadlé oči v hlavě. V mysli se jí vybavil hlas mrtvého Lovce stínů:
Ta bolest ... ať přestane.
Zachvěla se a přitáhla si bundu těsněji kolem ramen. Luke se na ní krátce podíval, ale nic neřekl. Mlčel, dokud nezastavil před svým domem a nevypnul motor náklaďáku. Pak se k ní otočil a řekl: "Clary. To, co jsi právě udělala-"
"Bylo špatné," řekla. "Vím, že to bylo špatné. Taky jsem tam byla." Utřela si obličej rukávem bundy. "Jen do toho. Křič na mě."
Lukas se díval přes přední sklo auta. "Nebudu na tebe křičet. Nevěděla jsi, co se stane. Sakra, já si taky myslel, že by to mohlo fungovat. Nenechal bych tě to udělat, kdybych si to nemyslel."
Clary věděla, že tohle řekl, aby se cítila líp, ale nepomohlo to. "Kdybys na tu runu nechrstnul tu kyselinu-"
"Ale já to udělal."
"Ani jsem nevěděl, že tohle můžeš udělat. Takhle zničit runu."
"Pokud je dost znetvoříš, můžeš tak runy oslabit, nebo úplně zničit jejich moc. Někdy v boji s nepřítelem můžeš zkusit runy Lovců stínů spálit nebo nějak poškodit. Tak jim zabráníš čerpat moc z run." Luke zněl, že byl ponořený ve vlastních myšlenkách.
Clary cítila, jak se jí chvějí rty. Přitiskla je k sobě, ale nedokázala zastavit jejich třesot. Někdy zapomínala na to, že je v životech Lovců stínů hodně děsivých momentů - Tenhle život je plný jizev a zabíjení, řekl jí jednou Hodge. "No," řekla, "znova už to neudělám."
"Co znova neuděláš? Nevyzkoušíš neobvyklé runy? Nepochybuju o tom, že to neuděláš, ale nejsem si jistý, že to nějak vyřeší tenhle problém." Luke zabubnoval prsty na volant. "Máš nadání, Clary. Velké nadání. Ale nemáš ani nejmenší tušení, co to znamená. Nevíš téměř nic o historii run nebo o tom, co pro Nephilimy celá ta staletí znamenají. Nemůžeš říct, jestli jsou runy určené k dobru nebo jestli jsou navrženy tak, aby škodily."
"Byl jsi šťastný, když jsi mě nechal použít mojí moc, abych vytvořila závaznou runu," řekla rozzlobeně. "Neřekl jsi mi, abych pak už runy netvořila."
"Ani teď ti nezakážu používat svojí sílu. Ve skutečnosti si myslím, že problém je v tom, že ty jí prostě nedokážeš používat. Nemůžeš používat svojí moc, kdy se ti zachce. Není to jako změnit si barvu nehtů nebo jít na zastávku metra. Můžeš jí použít jen někdy a to, když je to otázka života a smrti."
"Runy ke mně přicházejí jen v těch chvílích."
"Možná je to proto, žes ještě nebyla vyškolená v tom, jak tvoje síla funguje. Vzpomeň si na Magnuse - jeho moc je jeho součástí. Zdá se ale, že ty si myslíš, že je tvoje moc od tebe oddělená. Že je to něco, co se s tebou děje. To není pravda. Je to nástroj, který se musíš naučit používat."
"Jace řekl, že Marysa chce najmout odborníka na runy, aby se mnou pracoval, ale to se nestalo."
"Ano," řekl Lukas. "Dovedu si představit, že má Marysa důležitější věci na práci." Vyndal klíčky ze zapalování a chvíli jen tak mlčky seděl. "Ztráta dítěte způsobem, jakým ona ztratila Maxe," řekl. "Nedovedu si to představit. Měl bych být víc tolerantní k jejímu chování. Kdyby se ti něco stalo, já bych ..."
Jeho hlas se zlomil.
"Přála bych si, aby se Robert vrátil zpátky z Idris," řekla Clary. "Nechápu, proč se s tím vším musí vyrovnávat sama. To musí být hrozné."
"Mnoho manželství skončí, když zemře dítě. Manželé se nemohou přestat obviňovat. Musí to být strašné. Dovedu si představit, že je Robert pryč právě kvůli tomu, že potřebuje prostor. Nebo to tak chtěla Marysa."
"Ale oni se milují," řekla Clary zděšeně. "Neznamená tohle láska? Že tu máš být pro toho druhého? Mít se na koho obrátit bez ohledu na to, co se děje?"
Luke se podíval směrem k řece. V temné vodě se vznášelo světlo podzimního měsíce. "Někdy, Clary," řekl, "láska prostě nestačí."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 26. srpna 2011 v 17:10 | Reagovat

Další kapča nejspíš zítra.. ;-)

2 EvicQa EvicQa | 26. srpna 2011 v 18:26 | Reagovat

juchuuuuuuuuuuuuuuu :-D  :-D :-D  :-D  :-D uz sa nemozem dockat :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

3 Catrina Catrina | 26. srpna 2011 v 19:54 | Reagovat

Supéééééééér, moc se těším.

4 Netty Netty | 26. srpna 2011 v 20:34 | Reagovat

nádhera, moc se těšim :-D díky

5 viki viki | 26. srpna 2011 v 22:16 | Reagovat

Děkuji za překlad !

6 Nikuš Nikuš | 26. srpna 2011 v 23:04 | Reagovat

jsem zvědavá, jak Kyle zareaguje... a moc díky za úžasnej překlad :-)

7 Barčus Barčus | 27. srpna 2011 v 21:08 | Reagovat

Where is Alec or Magnus?? I miss you :D

8 haha haha | 10. října 2011 v 17:30 | Reagovat

:-?

9 Rozka Rozka | Web | 13. prosince 2011 v 20:38 | Reagovat

Úžasný! Miluju tuhle sérii ;)€

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama