City of Fallen Angels - 7.kapitola 1/2

27. srpna 2011 v 22:41 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 7
VLČÍ STRÁŽCI


Simonovi vyklouzla láhev z ruky a spadla na zem, kde se rozbila. Střepy se rozletěly do všech směrů. "Kyle je vlkodlak?"
"Samozřejmě, že je to vlkodlak, ty idiote," řekl Jace. Podíval se na Kyla. "Není to snad pravda?"
Kyle nic neříkal. Z jeho výrazu se vytratila dobrá nálada. Jeho oříškově hnědé oči byly tvrdé a lesklé jako sklo. "Kdo se ptá?"
Jace se vzdálil od okna. V jeho chování nebylo nic nepřátelského, a přesto byla z jeho postoje patrná jasná hrozba. Ruce měl podél těla, ale Simon si vzpomněl, jak předtím viděl Jace zaútočit během okamžiku. Jako kdyby mezi jeho myšlenkou a reakcí na ní nebyla odezva ani sekunda. "Jace Lightwood," řekl. "Z Lightwoodova Ústavu. Jaké smečce jsi složil přísahu?"
"Ježiši," řekl Kyle. "Ty jsi Lovec stínů?" Podíval se na Simona. "A ta kočka se zrzavými vlasy, která s tebou byla v garáži je taky Lovec stínů, že jo?"
Simon zaskočeně přikývl.
"Víš, někdo si myslí, že jsou Lovci stínů jenom mýty. Stejně jako mumie a džinové." Kyle se na Jace zašklebil. "Můžeš mi splnit nějaké přání?"
Zdálo se, že skutečnost, že Kyle právě nazval Clary kočkou, se Jaceovi moc nelíbila. Jeho tvář byla znepokojivě zamračená. "To záleží na tom," řekl. "Přeješ si, abych ti dal pěstí do ksichtu?"
"Ale, ale," řekl Kyle. "A já si myslel, že v těchhle dnech kvůli Dohodě musíme všichni držet spolu-"
"Dohoda platí pro upíry a vlkodlaky v nějaké alianci," přerušil ho Jace. "Řekni mi, jaké smečce jsi přísahal nebo budu automaticky předpokládat, že jsi hajzl."
"Fajn, to stačí," řekl Simon. "Oba se přestaňte chovat, jako kdybyste chtěli toho druhého zmlátit." Podíval se na Kyla. "Měl jsi mi říct, že jsi vlkodlak."
"Nevšiml jsem si, že bys mi řekl, že jsi upír. Možná jsem si myslel, že ti do toho nic není."
Simonovo tělo sebou trhlo překvapením. "Jak?" Podíval se na rozbité sklo a krev na podlaze. "Já jsem ne - Nechtěl jsem-"
"Neobtěžuj se," řekl Jace tiše. "Může vycítit, že jsi upír. Stejně jako ty bys mohl vnímat vlkodlaky a další Podsvěťany, kdybys v tom měl trošku víc praxe. Ví to už od chvíle, kdy tě poprvé uviděl. Není to snad pravda?" Setkal se s Kylovýma oříškově hnědýma ledovýma očima. Kyle mlčel. "A ta věc, co pěstuje na balkoně? To je oměj. Teď už to víš."
Simon si založil ruce na hrudi a zamračil se na Kyla. "Tak co se tu sakra děje? Nějaká past? Proč jsi mi řekl, abych s tebou bydlel? Vlkodlaci nenávidí upíry."
"Já ne," řekl Kyle. "Nejsem odpůrce jejich druhu." Ukázal prstem na Jace. "To oni si myslí, že jsou lepší, než všichni ostatní."
"Ne," řekl Jace. "Myslím si, že jsem JÁ lepší, než všichni ostatní. Tenhle názor byl už podepřený dostatečným množstvím důkazů."
Kyle se podíval na Simona. "Mluví takhle vždycky?"
"Jo."
"Existuje něco, co ho dokáže umlčet? Teda samozřejmě něco jiného, než z něj ty žvásty vymlátit."
Jace přešel k nim. "Budu radostí bez sebe, když to zkusíš."
Simon si stoupnul mezi ně. "Nenechám vás spolu bojovat."
"A co uděláš, když ... Oh." Jaceův pohled sjel na Simonovo čelo. Zlověstně se usmál. "Takže ty mi vlastně vyhrožuješ tím, že když neudělám to, co po mě chceš, tak mě posypeš popcornem?"
Kyle vypadal zaskočeně. "Co to-"
"Jen si myslím, že byste si vy dva měli promluvit," přerušil ho Simon. "Takže Kyle je vlkodlak. Já jsem upír. A ty nejsi zrovna kluk od vedle," řekl Jaceovi. "Jen říkám, že jsme zjistili o co tady jde a teď by bylo fajn na to nějak navázat."
"Tvoje idiotská důvěřivost nezná hranic," řekl Jace, ale sedl si na parapet a zkřížil si ruce na prsou. Po chvíli se i Kyle posadil na gauč. Oba se na sebe dívali. Tiše a bez hnutí, pomyslel si Simon. Stejně to byl pokrok.
"Fajn," řekl Kyle. "Jsem vlkodlak. Nejsem součástí smečky, ale jsem v alianci. Už jste slyšeli o Praetor Lupus?"
"Já už slyšel o lupence," řekl Simon. "Není to nějaká nemoc?"
Jace mu věnoval tvrdý pohled. "Lupus znamená vlk," vysvětlil mu. "A Pretoriáni byli elitní římské vojenské síly. Takže si myslím, že překlad je něco jako Vlčí strážci." Pokrčil rameny. "Už jsem o nich viděl nějaké zmínky, ale je to dost tajemná organizace."
"A Lovci stínů snad ne?" odpověděl mu Kyle.
"Máme pro to svoje důvody."
"To i my." Kyle se naklonil dopředu. Svaly na pažích se mu napnuly, když se opřel lokty o kolena. "Existují dva druhy vlkodlaků," vysvětloval jim. "Takoví, kteří se vlkodlaky rodí a mají i rodiče vlkodlaky a pak takoví, které nakazí lykantropové svým kousnutím." Simon se na něj překvapeně díval. Myslel si, že Kyle -líný poslíček, který jezdil po městě na starodávném kole- slovo "lykantropie" ani nezdá, natož aby ho pak dokázal vyslovit. Ale tohle byl úplně jiný Kyle - soustředěný, odhodlaný a přímý. "Pro ty z nás, kteří se změnili kousnutím, bylo těch prvních pár let klíčových. Nápor démonské energie, která způsobuje lykantropii, může zapříčinit řadu dalších změn. Vlny nekontrolovatelné agrese, neschopnost ovládnout vztek, sebevražedný hněv a zoufalství. Smečka nám může pomoct, ale spousta nově nakažených nemá to štěstí, že hned natrefí na nějakou smečku. Jsou odkázáni sami na sebe. Snaží se sami vypořádat se všemi těmi velkými věcmi a mnoho z nich nakonec spáchají násilí na sobě, nebo na někom jiném. Je tu vysoký počet vražd a sebevražd a navíc vysoká míra domácího násilí." Podíval se na Simona. "Totéž platí pro upíry. Jenže u těch to může být ještě horší. Osiřelé mládě nemá ani ponětí o tom, co se stalo. Bez vedení neví, jak se bezpečně krmit nebo dokonce zůstat mimo sluneční světlo. V tu chvíli přicházíme my."
"A co uděláte?" zeptal se Simon.
"Budeme sledovat osiřelé Podsvěťany, upíry a vlkodlaky, kteří byli právě změněni a ještě neví, co vlastně jsou. Někdy si dokonce ani čarodějové celá léta neuvědomují, co vlastně jsou. My zasahujeme a pokoušíme se je dostat do smečky nebo do klanu, kde jim pomůžou kontrolovat jejich síly."
"Hm, takže jste vlastně takový Dobří Samaritáni, co?" Jaceovi se zaleskly oči.
"Vlastně máš pravdu." Kyle zněl, jako kdyby se snažil, aby jeho hlas byl neutrální. "Zasáhneme ještě dřív, než noví Podsvěťané můžou začít používat násilí a způsobovat tak bolest sobě nebo jiným lidem. Vím, co by se se mnou stalo, kdyby nebylo strážců. Udělal jsem špatné věci. Vážně špatné."
"Jak moc?" zeptal se Jace. "Nelegálně špatné?"
"Sklapni, Jaci," řekl Simon. "Nejsi ve službě, ne? Přestaň být aspoň na vteřinu Lovec stínů." Otočil se na Kyla. "Takže jak ses teda dostal na konkurz do mé mizerné skupiny?"
"Neuvědomil jsem si, že víš, že je mizerná."
"Jen mi odpověz na otázku."
"Dostali jsme zprávu o nové upírovi - Světlomilcovi, který žije na vlastní pěst a není u žádného klanu. Tvoje tajemství není tak tajné, jak si myslíš. Právě stvoření upíři bez klanu, který by jim mohl pomoct, můžou být hodně nebezpeční. Poslali mě, abych dal na tebe pozor."
"Takže to co říkáš je," řekl Simon, "že nechceš, abych se odstěhoval teď, když vím, že jsi vlkodlak, ale naopak, že mi nedovolíš se odstěhovat?"
"Přesně tak," řekl Kyle. "Myslím tím, můžeš se odstěhovat, ale já půjdu s tebou."
"To není nutné," řekl Jace. "Já můžu dát na Simona dokonalý pozor. Děkuju. Je to můj nováček Podsvěťan a to já ho budu zesměšňovat a dělat mu šéfa, ne ty."
"Sklapni!" zakřičel Simon. "Oba dva. Ani jeden z vás nebyl dneska u toho, když se mě někdo pokusil zabít."
"Já tam byl," řekl Jace. "A ty to víš."
Kylovi oči zazářily, jako oči vlka v noci. "Někdo se tě pokusil zabít? Co se stalo?"
Simon se podíval přes celou místnost na Jace. Proběhla mezi nimi tichá dohoda o nezmiňování se o Kainově znamení. "Před dvěma dny, a pak dneska, jsem byl napaden několika muži v šedých teplákových soupravách."
"Lidé?"
"Nejsme si jistí."
"A nemáš ponětí, co od tebe chtějí?"
"Rozhodně mě chtějí mrtvého," řekl Simon. "Kromě tohohle nemám nejmenší tušení."
"Máme nějaká vodítka," řekl Jace. "Teď to musíme vyšetřit."
Kyle zavrtěl hlavou. "Dobře. Ať už jste mi neřekli cokoliv, nakonec to zjistím." Zvedl se na nohy. "A teď jsem unavený. Jdu spát. Uvidíme se ráno," řekl Simonovi. "Ty," řekl Jaceovi, "fajn, no myslím, že tě tu někde poblíž stejně uvidím. Jsi první Lovec stínů, kterého jsem kdy potkal."
"To je zlé," řekl Jace, "protože všichni ti, které potkáš od teď, už pro tebe budou jenom strašné zklamání."
Kyle obrátil oči v sloup a odešel. Zabouchnul za sebou dveře ložnice.
Simon se podíval na Jace. "Ty se nevrátíš zpátky do Ústavu," řekl, "že ne?"
Jace zavrtěl hlavou. "Potřebuješ ochránit. Kdo ví, kdy se tě někdo pokusí znova zabít?"
"Ta věc s tvým vyhýbáním se Clary vážně nabírá epických rozměrů," řekl Simon a vstal. "Vrátíš se vůbec někdy domů?"
Jace se na něj podíval. "A ty?"
Simon šel do kuchyně, vytáhl koště a zametl rozbité sklo na podlaze. Tohle byla jeho poslední lahev. Vysypal střepy do koše a prošel kolem Jace do malé ložnice, kde si svlékl bundu, boty a vrhl se na matraci.
O chvíli později do místnosti vstoupil Jace. Rozhlédl se kolem sebe. Měl zvednuté obočí a na obličeji mu hrál výraz pobavení. "Máš tady vážně dost prostoru. Je to tu takové minimalistické. Zbožňuju to tady."
Simon se převalil na bok a nevěřícně se podíval na Jace. "Prosím, řekni mi, že vážně nemáš v pánu přenocovat v mém pokoji."
Jace si sednul na parapet a podíval se na něj. "Ty vážně nechápeš význam slova bodyguard, viď?"
"Nikdy jsem si nemyslel, že mě máš tak moc rád," řekl Simon. "Je to jedna z těch věcí Drž si přátele blízko a nepřátele ještě blíž?"
"Myslel jsem si, že to spíš nějak takhle: Drž si přátele blízko tak, abys mohl řídit jejich auto, když tajně jedete v noci k domu vašeho nepřítele a vyzvracíte se mu do poštovní schránky."
"Jsem si jistý, že tohle není ono. A ta věc s mým ochraňováním je vážně strašidelná, abys věděl. Já jsem v pohodě. Viděls co se stane, když se mi někdo pokusí ublížit."
"Jo, to jsem viděl," řekl Jace. "Ale nakonec se ten, kdo se ti pokouší ublížit, dozví o Kainově znamení. A pak to buď vzdá, nebo přijde na nějaký jiný způsob, jak tě dostat." Opřel se o rám okna. "A to je důvod, proč jsem tady já."
I přes své rozhořčení, Simon nenašel v jeho argumentu žádnou skulinku. Nebo alespoň ne tak velkou, aby jí vyslovil nahlas. Převalil se na břicho a zabořil si obličej do paže. Během několika minut usnul.
...
Šel pouští, přes rozpálený písek, kolem kostí vybělených sluncem. Ještě nikdy neměl takovou žízeň. Když polkl, měl v ústech pocit, jako kdyby byla vyplněná pískem a jako kdyby ho do krku bodaly nože.
Simona probudilo hlasité zabzučení jeho mobilu. Převalil se a unaveně se natáhnul pro bundu. Ve chvíli, kdy vytáhnul telefon z kapsy, přestal zvonit.
Otočil ho displejem k sobě, aby se podíval, kdo volal. Byl to Luke.
Sakra. Vsadím se, že moje máma volala ke Clary domů a hledala mě, pomyslel si, když si sedl. Byl pořád rozespalý a ještě mu to nemyslelo tak, jak by mělo. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že když usínal ve svém pokoji, nebyl sám.
Podíval se rychle k oknu. Jace tam pořád byl. Spal. Seděl s hlavou opřenou o okno. Kolem něj se rozprostíralo bledě modré světlo vycházejícího slunce. Simona napadlo, že vypadal hodně mladě. V jeho výrazu nebyl patrný žádný výsměch. Nebyl ostražitý ani sarkastický. Najednou si skoro dokázal představit, co na něm Clary viděla.
Bylo jasné, že nebral tu věc s jeho osobní stráží moc vážně, ale to věděl už od začátku. Simon se už poněkolikáté zamyslel nad tím, co se to sakra dělo mezi ním a Clary.
Telefon začal zase zvonit. Vyhoupl se na nohy a přešel do obývacího pokoje. Přijal hovor těsně předtím, než byl přesměrovaný do hlasové schránky. "Luku?"
"Promiň, že jsem tě vzbudil, Simone." Luke byl jako vždycky naprosto zdvořilý.
"Byl jsem vzhůru," zalhal Simon.
"Potřebuju, aby ses se mnou setkal v Parku Washington Square za půl hodiny," řekl Luke. "U fontány."
Simon byl najednou neklidný. "Je všechno v pořádku? Je Clary v pořádku?"
"Je v pohodě. Tady nejde o ní." V pozadí se ozval nějaký dunivý zvuk. Simon hádal, že Luke nastartoval auto. "Jen se prostě sejdeme v parku. A neber nikoho sebou."
Zavěsil.
...
Zvuk Lukova vozu, který zrovna vyjížděl z příjezdové cesty, probudil Clary z neklidného snu. Posadila se a trhla sebou. Řetízek, který měla kolem krku, se jí zamotal do vlasů, když spala. Opatrně si ho z nich vymotala.
Pustila si prstýnek do dlaně a kolem něj omotala řetízek. Malý stříbrný prstýnek byl označený hvězdami, které vypadaly, jako kdyby se jí vysmívaly. Vzpomněla si, jak jí ho Jace dal zabalený ve vzkazu, který jí nechal, kdy odešel, aby chytil Jonathana. Přes to všechno, nemůžu snést pomyšlení, že by byl tenhle prsten ztracen navždy o nic víc, než to, že bych tě mohl navždy opustit.
To bylo skoro před dvěma měsíci. Byla si jistá, že jí miluje. Tak jistá, jako tím, že jí královna soudu Seelie nebude schopná nalákat. Jak by mohlo existovat něco, co by mohla ještě chtít, když měla Jace?
Ale možná, že nikdy nikoho nemůžete mít, pomyslela si. Možná, že bez ohledu na to, jak někoho milujete, může vám proklouznut mezi prsty jako voda a není nic, co byste proti tomu mohli udělat. Už chápala, co lidi mysleli, když mluvili o zlomených srdcích. Cítila, jako kdyby se její srdce rozpadlo na malé střepy a vždycky když vydechla, bodaly jí do hrudi jako malé nože. "Představ si svůj život bez něj," řekla jí královna Seelie-
V tu chvíli zazvonil telefon a Clary se ulevilo, že něco prolomilo její utrpení. Její druhá myšlenka byla - Jace. Možná, že jí nezastihnul na mobilu a tak volal k ní domů. Pustila prstýnek na noční stolek a natáhla se, aby si vzala sluchátko. Přemýšlela čí byl hlas, který pozdravil, když si uvědomila, že telefon už někdo zvednul. Její matka.
"Haló?" Její matka zněla úzkostlivě. Bylo překvapivé, že byla vzhůru už tak brzy ráno.
Hlas, který jí odpověděl byl neznámý s měkkým přízvukem. "Tady je Catarina z nemocnice Beth Israel. Hledám Jocelyn."
Clary ztuhla. Nemocnice? Stalo se něco? Bylo něco s Lukem? Vyjel ráno z příjezdové cesty hrozně rychle.
"Tady je Jocelyn." Její matka nezněla vystrašeně. Spíš, jako kdyby na tenhle hovor čekala. "Děkuju, že jste mi zavolala tak brzy."
"To je samozřejmé. Byla jsem ráda, že jste se ozvala. Nevidím často lidi, kteří se dostali z utrpení, jakým jste si prošla vy." Jasně, pomyslela si Clary. Její matka byla v nemocnici Beth Israel, když byla v kómatu z účinků lektvaru, který si vzala, aby Valentýnovi zabránila jí vyslýchat. "A každý přítel Magnuse Banea je i můj přítel."
Jocelyn zněla napnutě. "Dávala vám moje zpráva smysl? Víte, proč jsem volala?"
"Chtěla jste se dozvědět pravdu o tom dítěti," řekla žena na druhém konci linky. Clary věděla, že by měla zavěsit, ale nešlo to. Jakém dítěti? Co se to dělo? "To, které bylo opuštěné."
Jocelyn přeskočil hlas. "A-ano. Myslela jsem, že-"
"Je mi líto, že vám to musím říct, ale je mrtvé. V noci zemřelo."
Na okamžik Jocelyn mlčela. Clary i přes telefon cítila šok její matky. "Zemřelo? A jak?"
"Popravdě si ani nejsem jistá, jestli já vím, jak zemřelo. Kněz přišel včera večer křtít dítě a-"
"Ach, můj Bože." Jocelyn se zachvěl hlas. "Mohla - mohla bych se přijít podívat na tělo?"
Nastalo dlouhé ticho. Nakonec sestra řekla: "Nejsem si jistá. Tělo je teď v márnici a čeká na transfer do lékařského centra, kde ho prohlédnou."
"Catarino, myslím, že vím, co se stalo s tím chlapcem." Jocelyn zněla zadýchaně. "A kdybych to mohla potvrdit, možná bych pak mohla zabránit tomu, aby se to opakovalo."
"Jocelyn-"
"Jedu tam," řekla matka Clary a zavěsila telefon. Clary chvíli zírala tupě na sluchátko. Pak taky zavěsila. Vyškrábala se na nohy, běžela si učesat vlasy, natáhla na sebe džínsy a svetr a vyšla z ložnice právě včas, aby našla svojí mámu v obývacím pokoji, jak čmárá na papír u telefonu vzkaz. Když Clary vešla, vzhlédla a věnovala jí provinilý pohled.
"Zrovna odcházím," řekla. "Musím ještě zařídit pár věcí těsně před svatbou a-"
"Nesnaž se mi lhát," řekla Clary bez pozdravu. "Poslouchala jsem vás v telefonu a vím přesně, kam jdeš."
Jocelyn zbledla. Pomalu položila pero. "Clary-"
"Musíš mě přestat zkoušet pořád ochraňovat," řekla Clary. "Vsadím se, žes Lukovi neřekla nic o tvém volání do nemocnice."
Jocelyn si nervózně odhrnula vlasy z tváře. "Zdá se, že je to k němu nefér. Až přijde svatba, tak všechno-"
"Přesně tak. Svatba. Máš svatbu. A proč? Kvůli tomu, že se vdáváš. Nemyslíš si, že je na čase začít Lukovi věřit? A věřit i mě?"
"Já ti věřím," řekla Jocelyn tiše.
"V tom případě ti nebude vadit, když s tebou půjdu do nemocnice."
"Clary, nemyslím si, že-"
"Vím, co si myslíš. Myslíš si, že je tohle to samé, co se stalo se Sebastianem - myslím tím s Jonathanem. Myslíš si, že je nejspíš venku někdo, kdo dělá těm dětem to samé, co udělal Valentýn mému bratrovi."
Jocelyn se mírně zachvěl hlas. "Valentýn je mrtvý. Ale jsou ti i jiní, kteří byli v Kruhu, a kteří nebyli nikdy dopadeni."
A nikdy se nenašlo Jonathanovo tělo. To nebylo něco, o čem by Clary ráda přemýšlela. Byla tam ale Isabele, která byla skálopevně přesvědčená, že Jace bodl Jonathana dýkou do páteře a že byl úplně mrtvý. Sestoupila za ním do vody, aby to zkontrolovala. Neměl žádný pulz, žádný tep.
"Mami," řekla Clary. "Byl to můj bratr. Mám právo jít s tebou."
Jocelyn velmi pomalu přikývla. "Máš pravdu. Předpokládám, že na to máš právo." Sáhla po kabelce, která visela na věšáku u dveří. "Tak pojď a vezmi si kabát. V televizi říkali, že by mohlo pršet."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 EvicQa EvicQa | 27. srpna 2011 v 23:04 | Reagovat

naaaaaaadhera :-)  :-)  :-) rychlo dalsiu

2 viki viki | 28. srpna 2011 v 1:29 | Reagovat

Děkuji za překlad !

3 Cava Cava | 28. srpna 2011 v 10:22 | Reagovat

Diky moc za preklad!

4 Lenička Lenička | 28. srpna 2011 v 12:21 | Reagovat

Super:-D děuju moc za překlad a rychle sem s dalším dílkem ;-)

5 Łucííí Łucííí | E-mail | 28. srpna 2011 v 21:43 | Reagovat

úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúžo...kdy bude další kapitolka???...už se nemlůžu dočkat:D

6 Marti Marti | Web | 28. srpna 2011 v 22:03 | Reagovat

Lidičky omlouvám se, ale další kapča bude až v úterý.. Teď mi čekaj poslední zkoušky a nechci se na to vykašlat. Pak už by měli bějt pravidelně nejspíš každej den něco.. Tak trpělivost a držte palce.. :-)

7 Łucííí Łucííí | E-mail | 28. srpna 2011 v 23:49 | Reagovat

držet palce ? ...no jasný...přeju moc moc štěstí a ať se ti to povede:D

8 Nikuš Nikuš | 29. srpna 2011 v 1:06 | Reagovat

moc děkuju za překlad :-)

9 Lenička Lenička | 29. srpna 2011 v 8:45 | Reagovat

jj hodně štěstí:)

10 ivana ivana | 29. srpna 2011 v 9:31 | Reagovat

ďakujeme za výborné preklady a najlepší blog na nete a nech všetko dobre dopadne :-D  :D

11 Tuhka Tuhka | Web | 29. srpna 2011 v 22:56 | Reagovat

Ahoj, jedna holčina na blogu se ptala, kdy bude další díl Zmocni se noci ... JInak hodně štěstí u zkoušek :)

12 Mannon Mannon | Web | 30. srpna 2011 v 12:53 | Reagovat

taky držím palce hodně štěstí :-)

13 kisee kisee | E-mail | 30. srpna 2011 v 19:09 | Reagovat

Drzim palce a moc dekuji

14 Marti Marti | Web | 30. srpna 2011 v 20:15 | Reagovat

Děkuju moc za podporu.. Pomohla, protože mam všechny zkoušky s úspěchem za sebou.. Teď se du vrhnout na kapitolku..

15 Xhex Xhex | E-mail | 30. srpna 2011 v 20:47 | Reagovat

[14]: gratuluju a na kapitolku se těším

16 EvicQa EvicQa | 30. srpna 2011 v 23:07 | Reagovat

juchuuuuuuu a gratulujem ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama