City of Fallen Angels - 7.kapitola 2/2

30. srpna 2011 v 23:22 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 7


Park Washington Square byl v časných ranních hodinách většinou opuštěný. Vzduch byl svěží a čistý. Chodník už hustě pokrývaly červené, zlaté a tmavě zelené listy. Simon je odkopával stranou, když procházel kamenným podchodem na jižním konci parku. Okolo něj bylo několik dalších lidí. Pár bezdomovců zabalených ve spacácích a ošoupaných dekách spalo na lavičkách. Nějací muži v zelených uniformách popelářů vyprazdňovali popelnice. Kolem něj prošel muž, který tlačil vozík a prodával koblihy, kávu a bagety. A v centru parku u velké kruhové kamenné kašny, stál Luke. Měl na sobě zelenou bundu, a když uviděl Simona, zamával mu. Simon mu trochu váhavě zamával nazpátek. Pořád si nebyl jistý, jestli nelítal v nějakém maléru. Když se Simon přiblížil a uviděl Lukův výraz, jenom to potvrdilo jeho zlou předtuchu. Luke vypadal unaveně a víc, než jen trošku ve stresu. Pohled, který upíral na Simona, byl plný obav.
"Simone," řekl. "Díky, žes přišel."
"V pohodě." Simonovi nebyla zima, ale stejně si strčil ruce do bundy proto, aby s nimi nervózně nemával. "Co se děje?"
"Neřekl jsem, že se něco děje."
"Kdyby se nic nedělo, netahal bys mě ven za úsvitu," připomněl mu Simon. "Pokud nejde o Clary, tak potom ...?"
"Včera v tom svatebním butiku," řekl Luke. "Ptal ses mě na ženu, která se jmenuje Camille."
Hejno ptáků vzlétlo z nedalekého stromu. Simon si vzpomněl na říkadlo se strakami, které mu říkala kdysi jeho máma. Měl počítat a říkat: jedna pro smutek, dvě pro radost, tři pro svatbu, čtyři pro narození, pět pro stříbro, šest pro zlato, sedm pro tajemství, které nebude nikdy prozrazeno.
"Správně," řekl Simon. Konečně přestal počítat ptáky, kteří vzlétli ze stromu. Bylo jich sedm. Tajemství, které nebude nikdy prozrazeno. Ať už to mělo znamenat cokoliv.
"Víš o Lovcích stínů, kteří byli nalezeni zavražděni minulý týden tady ve městě," řekl Luke. "Nebo ne?"
Simon pomalu přikývl. Měl patný pocit z toho, kam tahle debata směřovala.
"Zdá se, že za to může být zodpovědná Camille. Nemohl jsem si pomoct, ale vybavilo se mi, jak ses mě na ní ptal. Slyšet její jméno dvakrát v jeden den po mnoha letech, kdy jsem o ní neslyšel ani slovo, mi nepřišlo jako náhoda."
"Náhody se stávají."
"Někdy jo," řekl Lukas, "ale zřídkakdy jsou tou nejpravděpodobnější možností. Dneska večer Marysa předvolá Rafaela, aby ho vyslechla ohledně podílu Camille na těch vraždách. Jestli vyjde najevo, že jsi věděl něco o Camille - nebo že jsi s ní byl v kontaktu - nechci, abys byl na té špatné straně, Simone."
"To jsme dva." Simonovi začalo tepat v hlavě. Měli upíři bolesti hlavy? Nemohl si vzpomenout, kdy jí měl naposled před těmi událostmi několika posledních dní. "Setkal jsem se s Camille," řekl. "Asi před čtyřmi dny. Myslel jsem, že mě k sobě zavolal Rafael, ale ukázalo se, že to byla ona. Nabídla mi obchod. Když pro ní budu pracovat, ona ze mě udělá druhého nejdůležitějšího upíra města."
"Proč by chtěla, abys pro ní pracoval?" Lukův tón byl neutrální.
"Ví o mém znamení," odpověděl mu Simon. "Řekla mi, že ji Rafael zradil a ona by mě mohla použít k tomu, aby znovu převzala kontrolu nad klanem. Mám pocit, že nemá Rafaela moc v lásce."
"To je hodně zvláštní," řekl Luke. "Já slyšel o tom, že Camille před rokem odešla na dobu neurčitou z klanu a udělala z Rafaela svého dočasného nástupce. Když se rozhodla dosadit ho na své místo, proč jde teď proti němu?"
Simon pokrčil rameny. "Nevím. Jen ti říkám to, co mi řekla ona."
"Proč jsi nám o ní neřekl, Simone?" zeptal se Luke tiše.
"Řekla mi, ať to nedělám." Když to Simon dořekl, uvědomil si, jak hloupě to vyznělo. "Nikdy jsem se nesetkal s upírem, jako je ona," dodal. "Jen s Rafaelem a upíry v Dumontu. Je těžké popsat, jak na mě působila. Všechno co mi řekla - chtěl jsi jí věřit. Všechno o co mě požádala - prostě jsem to chtěl udělat. Chtěl jsem ji nějak potěšit, i když jsem věděl, že se mě jenom snaží oblbnout."
Muž s kávou a koblihami znovu prošel kolem nich. Luke jim koupil kafe a pečivo a sedl si na okraj fontány. Po chvíli se k němu Simon připojil.
"Ten muž, který mi dal jméno Camille, jí řekl starověká," řekl Luke. "To jsou myslím jedni z těch velmi, velmi starých upírů. Dovedu si představit, že se proti ní většina lidí cítí nicotná."
"Nutila mě cítit se vedle ní jako brouk," řekl Simon. "Slíbila mi, že když pro ní po pěti dnech nebudu chtít pracovat, už mě nebude znovu obtěžovat. Tak jsem jí řekl, že si to nechám projít hlavou."
"A nechal? Promyslel sis to?"
"Jestli vážně zabíjí Lovce stínů, nechci s ní mít nic společného," řekl Simon. "Tohle myslím vážně."
"Jsem si jistý, že až to Marysa uslyší, uleví se jí."
"Tak teď si byl sarkastický."
"Ne," řekl Lukas a vypadal vážně. Jen v okamžicích, jako byl tenhle, mohl Simon odložit svoje vzpomínky na Luka stranou -na nevlastního otce Clary, člověka, který byl vždycky poblíž, který byl ochotný vzít ho domů ze školy nebo mu půjčit deset dolarů na vstupenku do kina nebo na knížku - a vzpomenout si, že to byl hlavně člověk, který vedl tu největší vlčí smečku ve městě, a že to byl někdo, komu ve vážných chvílích naslouchali i Claveové.
"Zapomínáš na to, co jsi Simone. Zapomínáš na moc, kterou máš."
"Kéž bych na to mohl zapomenout," řekl Simon hořce. "Přál bych si, aby prostě zmizela, když jí nebudu používat."
Luke zavrtěl hlavou. "Moc je jako magnet. Je přitahována k těm, kdo po ní touží. Camille je jedna z nich, ale budou tu i jiní. My jsme měli štěstí v tom, že to trvalo tak dlouho." Podíval se na Simona. "Myslíš si, že když tě znovu kontaktuje, mohl bys o tom říct mě nebo Konklávě a dát nám vědět, kde jí můžeme najít?"
"Ano," řekl Simon pomalu. "Řekla mi, jak bych jí mohl kontaktovat. Ale není to tak, že se ukáže, jakmile zapískám na kouzelnou píšťalku. Naposled, když se mnou chtěla mluvit, překvapili mě její posluhovači a dovedli mě k ní. Takže jestli někde poblíž mě necháš poflakovat svoje lidi, nebude to fungovat. V tom nejlepším případě dostanete její sluhy, ale ne jí."
"Hm." Luke vypadal, že to zvažuje. "Vlastně jsem s tím počítal."
...
Simon opatrně otevřel dveře do Kylova bytu. "Ahoj," zakřičel, když vešel do chodby a pověsil si bundu na věšák. "Je někdo doma?"
Nikdo neodpověděl, ale Simon slyšel z obýváku známé zvuky bum - prásk z videohry. Zamířil tam a držel před sebou jako dar na usmířenou bílý pytel plný baget, které koupil v Bagetovém Ráji na Avenue A. "Přinesl jsem snídani..."
Jeho hlas se zlomil. Nebyl si jistý, co přesně čekal, že se stane, když se jeho dvěma samozvaným bodyguardům tiše vyplíží z bytu za jejich zády. Možná, že sklidí dva výrazy typu "Zkus to ještě jednou a zabiju tě". Co ale vážně nečekal, byl Kyle sedící na gauči vedle Jace, tvářící se, jako kdyby byli noví nejlepší přátelé. Kyle měl v rukách ovládání od videohry a Jace se nakláněl dopředu, lokty si opíral o kolena a upřeně se díval před sebe. Sotva si všimli, že Simon vešel dovnitř.
"Ten chlap támhle v rohu vážně vypadá, jako kdyby byl z jinýho světa," řekl Jace a ukázal na obrazovku. "Dej mu pěstí a dostaň ho mimo provoz."
"V téhle hře lidi nemůžu mlátit. Můžu je jenom zastřelit. Vidíš?" Kyle zmáčknul několik tlačítek.
"To je ale blbost." Jace vzhlédnul a zdálo se, že si poprvé všimnul, že je tam s nimi Simon. "Zpátky ze snídaně, jak vidím," řekl bez uvítacího tónu v hlase. "Vsadím se, že sis myslel, jak nejsi chytrý, takhle se vyplížit ven."
"Středně chytrý," přiznal Simon. "Něco mezi Georgem Clooneym v Danyho jedenáctce a těma chlapama v Bořičích mýtů, ale trochu hezčí."
"Vždycky jsem rád, že nemám nejmenší ponětí, o čem to furt meleš," řekl Jace. "To mě vždycky naplní pocitem klidu a pohody."
Kyle položil ovládání, takže obrazovka se zastavila na detailním záběru obrovské zbraně s hrotem podobným jehle. "Vezmu si jednu bagetu."
Simon mu jí hodil a Kyle šel do kuchyně, která byla od obýváku oddělná dlouhým pultem, pro věci do toastu a máslo na jeho snídani. Jace se podíval na bílou tašku a mávl rukou. "Ne, díky."
Simon si sedl na stolek před ním. "Měl bys něco sníst."
"Že to říkáš zrovna ty."
"Zrovna teď už nemám žádnou krev," řekl Simon. "Ale jestli se nabízíš..."
"Ne, díky. To už jsme zkusili dřív a myslím si, že nám to jde líp jako kamarádům." Jaceův tón byl lehce sarkastický jako vždycky, ale zblízka si Simon všimnul, že má pod očima kruhy. Kosti v jeho obličeji vypadaly, že začínají vyčnívat nápadněji, než předtím.
"Vážně," řekl Simon a přistrčil tašku přes stůl k Jaceovi. "Měl bys něco sníst. Já si nedělám srandu."
Jace se podíval dolů na pytel plný jídla a trhl sebou. Víčka měl šedomodrá vyčerpáním. "Už jenom z myšlenky na jídlo je mi zle, jestli mám být upřímný."
"V noci jsi usnul," řekl Simon. "I když jsi mě měl hlídat. Vím, že je ti tahle věc s ochrankou spíš k smíchu, ale stejně. Jak je to dlouho, co ses pořádně vyspal?"
"Myslíš jako, kdy jsem spal celou noc?" uvažoval nahlas Jace. "Dva týdny. Možná tři."
Simon otevřel pusu. "Proč? Teda chci říct, co se děje?"
Jace mu věnoval tajemný úsměv. "Mohl bych si klidně nechat zdát o tom, že jsem král nekonečného prostoru, jenže to nejde. Mám noční můry."
"To znám. Jako Hamlet. Takže říkáš, že nemůžeš spát, protože máš noční můry?"
"Upíre," řekl Jace unaveně, "nemáš ani nejmenší ponětí."
"Hej." Kyle se vrátil z kuchyně a vrhl se do křesla. Ukousnul si kus bagety. "O co jde?"
"Sešel jsem se s Lukem," řekl Simon, protože nevěděl, proč by jim to měl tajit. Jen vynechal zmínku o tom, co po něm vlastně Camille chtěla. A to nejen kvůli tomu, že to byl Světlomilec, ale hlavně kvůli jeho Kainovu znamení. Kyle přikývl, když skončil. "Luke Garrowaye. Je to hlava místní smečky. Už jsem o něm slyšel. Je to celkem velké zvíře."
"Jeho skutečné jméno není Garrowaye," řekl Jace. "Býval to Lovec stínů."
"Přesně tak. Taky jsem to slyšel. A teď je nápomocný všem těm věcem s novými smlouvami." Kyle se podíval na Simona. "Znáš pár vážně významných lidí."
"Významní lidé znamenají velké potíže," řekl Simone. "Například Camille."
"Když Luke řekne Maryse, co se děje, Claveové se už o ní postarají," řekl Jace. "Existují protokoly pro práci se zkaženými Podsvěťany."
Kyle se podíval stranou, ale Jace si toho ani nevšiml. "Už jsem ti řekl, že si nemyslím, že by se tě zrovna ona snažila zabít. Ona ví-"
Jace se odmlčel. "Ona ví, že by to pro ní nemuselo skončit dobře."
"A kromě toho, chce abys pro ní pracoval," řekl Kyle.
"Dobrá připomínka," řekl Jace. "Nikdo se nepokouší odstranit možného cenného spojence."
Simon se díval z jednoho na druhého a pak zavrtěl hlavou. "Kdy jste se vy dva dali takhle dohromady? Včera večer to bylo jen: Já jsem ten nejnebezpečnější bojovník! Ne, to já jsem ten nejnebezpečnější bojovník! A dneska si hrajete Halo a navzájem se doplňujete ve vašich nápadech."
"Uvědomili jsme si, že máme něco společného," řekl Jace. "Oba nás pěkně štveš."
"Když už jste to nakousli, myslel jsem si že," řekl Simon. "Nemyslím si, že by se vám líbilo, co vám teď řeknu."
Kyle zvedl obočí. "Poslechneme si to."
"Problém je v tom, že na mě dáváte celou dobu pozor," řekl Simon. "Pokud v tom budete pokračovat, ti muži se mě znovu nepokusí zabít a jestli se o to znovu nepokusí, pak nezjistíme, kdo jsou a navíc mě budete muset celou tu dobu sledovat. A předpokládám, že máte i jiné věci, které byste dělali radši, než dávat na mě pozor. Fajn," dodal směrem k Jaceovi, "ty možná ne."
"Takže," řekl Kyle. "Co navrhuješ?"
"Nalákáme je venku. Přinutíme je znovu zaútočit. Vy se pokusíte jednoho z nich chytit a zjistit, kdo je poslal."
"Pokud si vzpomínám," řekl Jace. "Měl jsem tenhle nápad už dřív a tobě se moc nezamlouval."
"Byl jsem unavený," řekl Simon. "Ale teď jsem o tom přemýšlel. A zatím jsem podle mých zkušeností se zločinci zjistil, že oni nezmizí jenom proto, že je budu ignorovat. Budou přicházet stále znovu a znovu, jen s jinými způsoby útoku na mě. Takže buď je nechám přijít ke mě, nebo strávím zbytek mé věčnosti čekáním na to, až na mě znovu zaútočí."
"Já jsem pro," řekl Jace, i když se Kyle tvářil pochybovačně. "Tak prostě jdi ven a procházej se tak dlouho, dokud se znovu neobjeví, jo?"
"Myslel jsem, že jim to trošku usnadním. Zavedu je na místo, o kterém budou všichni vědět, že tam budu."
"Myslíš...?" zeptal se Kyle.
Simon ukázal na leták přilepený k ledničce. MILLENIUM LINT, ŘÍJEN 16, BAR ALTO, BROOKLYN. 21:00. "Myslím tím tohle vystoupení. Proč ne?" Bolest hlavy neustávala. Byla tam pořád a v plné síle. Snažil se jí zatlačit zpátky, nemyslet na to, jak moc byl vyčerpaný a na to, že jak se právě mohl dobrovolně natlačil do tohohle koncertu. Musel dostat víc krve. Musel.
Jaceovi zazářily oči. "Víš, tohle je docela dobrý nápad, upíre."
"Chceš, aby na tebe zaútočili na jevišti?" zeptal se Kyle.
"Bude to vzrušující show," řekl Simon s větším klidem, než jaký doopravdy cítil. Myšlenka, že ho znovu napadnou, byla téměř víc, než dokázal snést. I když neměl strach o vlastní bezpečí. Nebyl si jistý, že by se zvládal dívat na to, jak Kainovo znamení znovu zasahuje.
Jace zavrtěl hlavou. "Nezaútočí na veřejnosti. Budou čekat, až show skončí. A my tam budeme a dostaneme je."
Kyle zavrtěl hlavou. "Já nevím ..."
A tak to šlo ještě několik kol. Jace a Simon se svými argumenty na jedné straně a Kyle s těmi svými na té druhé. Simon se cítil trošku provinile. Kdyby Kyle věděl o jeho znamení, bylo by lehčí ho přesvědčit. Nakonec se pod jejich tlakem podvolil a neochotně souhlasil s tím, co nazval "vážně stupidním plánem".
"Ale," řekl nakonec, když si z nohou a z košile oprašoval drobky od bagety, "Souhlasil jsme jenom proto, že jsem věděl, že vy dva do toho půjdete ať s mým souhlasem nebo bez něj. Takže chci být u toho." Podíval se na Simona. "Kdo by si myslel, že ochránit tě před tebou bude tak těžké?"
"To jsem ti mohl říct hned," ozval se Jace, když si vzal Kyle bundu a zamířil ke dveřím. Vysvětlil jim, že musí do práce. Zdálo se, že to byl vážně poslíček na kole: Vlčí strážce, a i když měl hezké jméno, neplatili mu moc dobře. Když se za ním zavřely dveře, Jace se otočil zpátky na Simona. "Takže koncert v devět, jo? Co budeme dělat zbytek dne?"
"My?" Simon se na něj nevěřícně podíval. "Vrátíš se vůbec někdy domů?"
"Co, moje společnost tě už nudí?"
"Dovol mi, abych se tě na něco zeptal," řekl Simon. "Vážně tě tak fascinuje být v mé blízkosti?"
"Cos říkal?" řekl Jace. "Promiň, myslím, že jsem na chvíli usnul. Do toho, pokračuj s tou fascinující věcí, o které jsi mi zrovna povídal."
"Přestaň," řekl Simon. "Alespoň chvíli nebuď sarkastický. Nejíš, nespíš. A víš, kdo je na tom podobně jako ty? Clary. Nevím, co se to mezi vámi děje, protože upřímně řečeno, ona mi o tom vůbec nic neřekla. Přepokládám, že o tom nechce mluvit. Ale je dost zřejmé, že se hádáte. A jestli máš v plánu se s ní rozejít-"
"Rozejít se s ní?" Jace na něj zíral. "Zbláznil ses?"
"Pokud se jí budeš dál vyhýbat," řekl Simon, "ona se rozejde s tebou."
Jace vstal. Jeho uvolněnost byla pryč. Najednou byl napjatý, jako plížící se kočka. Šel k oknu a neklidně zvedl roletu. Oknem prošlo dovnitř ranní světlo a vybělilo barvu v jeho očích. "Mám důvody pro to, co dělám," řekl nakonec.
"Super," řekl Simon. "A ví o nich Clary?"
Jace nic neřekl.
"Všechno co dělá je to, že tě miluje a věří ti," řekl Simon. "Dlužíš jí-"
"Jsou mnohem důležitější věci, než je upřímnost," řekl Jace. "Myslíš si, že mě baví ubližovat jí? Myslíš, že se mi líbí vědomí, že kvůli mně zuří a že mě možná nenávidí? Proč si myslíš, že jsem tady?" Podíval se na Simona s bezútěšným hněvem vepsaným v očích. "Nemůžu s ní být," řekl. "A když nemůžu být s ní, moc mi nezáleží na tom, kde jsem. Jsem s tebou, protože kdyby věděla, že jsem se tě snažil chránit, mohlo by jí to udělat šťastnou."
"Takže se snažíš udělat jí šťastnou, i když jediný důvod, proč je nešťastná jsi ty," řekl Simon ne moc mile. "To si trochu odporuje, ne?"
"Láska je plná rozporů," řekl Jace a obrátil se zpátky k oknu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 andy andy | 30. srpna 2011 v 23:37 | Reagovat

:-P  8-) !

2 EvicQa EvicQa | 30. srpna 2011 v 23:39 | Reagovat

naaaaaaaaaadhera :-)  :-)  :-) kedy bude dalsia? uz sa nemozem dockat :-D

3 Rosette Rosette | Web | 31. srpna 2011 v 0:18 | Reagovat

Krásný. Děkuju. :-)

4 Łucííí Łucííí | E-mail | 31. srpna 2011 v 0:20 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeer překlad...:D...a kdy bude vyhodnocení zkoušek...musíš nám hned dát vědět...jinak jsi moc veliká šikulka...:*

5 Cava Cava | 31. srpna 2011 v 8:58 | Reagovat

Uzasny, dik! :-)

6 Nikuš Nikuš | 31. srpna 2011 v 19:19 | Reagovat

moc díky :-)

7 viki viki | 31. srpna 2011 v 21:02 | Reagovat

Děkuji za překlad !

8 Kája Kája | 1. září 2011 v 12:37 | Reagovat

Moc děkuji za překlad! :-P  :-)

9 EvicQa EvicQa | 1. září 2011 v 18:20 | Reagovat

prosiiiim kedy bude dalsia? uz sa nemozem dockat :-)

10 Martina Martina | E-mail | 1. září 2011 v 18:45 | Reagovat

ahojky úžasný překlad i když se přiznám, že jsem to nevydržela a přečetla v aj :-D chtěla jsem se ale zeptat, jestli máš i ty ostatní knihy co byly v anketě? mohla bys mi je poslat na email? :-) eremo@seznam.cz :) moc děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama