Passion - 19.kapitola 2/2

1. srpna 2011 v 18:01 | Marti |  Passion / Vášeň (Lauren Kate)
kapitola 19


V jeho nahých do bronzova opálených pažích by se měla Luce cítit dobře. Ale ona nemohla. Její srdce bylo rozervané a chladné. Tohle jednoduché štěstí, pocit naprosté důvěry, každá z těch emocí k Danielovi jí připomněla, jak se cítila v každém životě - a teď ji to mučilo.
"Neboj se," zašeptal. "Nech mě ti říct, lásko, co se stane po tomhle životě. Vrátíš se. Znovu se narodíš. Tvoje znovuzrození je krásné. Opravdové. Můžeš se ke mně znovu a znovu vracet."
Světlo z lampy zablikalo a ukázalo v jeho očích fialové světlo. Jeho tělo bylo proti tomu jejímu tak teplé.
"Ale já umírám. Stále dokola."
"Cože?" Naklonil k ní hlavu. I když jí jeho postava přišla exotická, moc dobře znala tenhle jeho výraz - zmatené zbožňování, když se vyjádří k něčemu, o čem nečekal, že by to mohla pochopit. "Jak jsi - nemysli na to. Nezáleží na tom. Důležité je, že budeme opět spolu. Vždycky najdeme jeden druhého. Nikdy tě neopustím."
Luce padla na kolena na kamennou podlahu. Skryla si obličej do dlaní. "Nechápu, jak to můžeš vydržet. Znovu a znovu ten samý smutek-"
Zvedl ji. "Stejná ohromná radost-"
"Stejný oheň, který všechno zničí-"
"A stejné nadšení z toho, že se všechno znovu zrodí. Ty to nechápeš. Nevíš, jak báječné to je-"
"Viděla jsem to. Vím to."
Teď měla jeho pozornost. Nezdálo se, že by si byl jistý, jestli jí má věřit nebo ne, ale alespoň jí poslouchal.
"Co když už není naděje, že se to někdy změní?" zeptala se.
"Je tu naděje. Jednoho dne to přežiješ. Tahle věc je to jediné co mě nutí jít dál. Nikdy se tě nevzdám. I kdyby to trvalo celou věčnost." Utřel jí palcem slzy z tváří. "Budu tě milovat celým srdcem. V každém životě. Po každé tvé smrti. Nebudu tě k sobě ničím vázat. Jen mojí láskou."
"Ale je to tak těžké. Pro tebe to není těžké? Copak jsi nikdy nepřemýšlel, co kdyby ..."
"Jednoho dne naše láska zvítězí nad tímhle temným prokletím. A to pro mě znamená všechno."
Luce vzhlédla a spatřila lásku, která mu zářila v očích. Věřil tomu, co říkal. Nestaral se o to, jestli musel znovu a znovu trpět: šel dál, ztrácel jí stále dokola, ale dál ho hnala naděje, že jednoho dne jejich konec nenastane. Věděl, že byl zatracený, ale i tak se snažil stále znovu a znovu jít dál. A tak to i vždycky bude.
Jeho oddanost k ní, k nim, se dotkla její části, o které si myslela, že už se vzdala.
Stále se s ním chtěla hádat: tenhle Daniel nevěděl o překážkách, které budou na jejich cestě ani o všech těch slzách, které za ty roky vypláče. Nevěděl, že ho viděla ve chvílích jeho nejhlubšího zoufalství. Toho, co s ním dělala její smrt.
Ale pak-
Luce pochopila. A všechno bylo najednou jiné.
Danielovi nejslabší chvíle jí děsily, ale věci se změnily. Celou tu dobu se cítila zavázaná jejich lásce, ale teď už věděla, jak jí ochránit. Teď viděla její lásku z mnoha různých úhlů. Pochopila něco, co by jí nikdy samotné nedošlo. Pokud by Daniel někdy zaváhal, ona by ho zvedla a přivedla zpátky na jeho cestu.
Naučila se to od nejlepšího: od Daniela. Jejího Daniela, kterého nechala v zahradě jejích rodičů v Thunderboltu. Musela jít.
"Polib mě," zašeptala.
Seděl na schodech s koleny jen tak daleko od sebe, aby se mezi ně vešlo její tělo. Klekla si před něj. Jejich čela i špičky nosů se dotýkaly.
Daniel jí vzal za ruce. Zdálo se, že jí chtěl něco říct, ale nenašel vhodná slova.
"Prosím," naléhala na něj se rty u těch jeho. "Polib mě a osvoboď mě."
Daniel se k ní naklonil. Vzal jí za boky a položil si jí do klína. Kolébal jí v náruči. Jeho rty našly její. Byly sladké jako nektar. Zasténala z hluboké radosti, která protékala každým jejím kouskem. Věděla, že smrt Layly byla blízko. Nikdy se ale necítila bezpečněji a živěji, než kdy jí držel Daniel v náruči.
Dala mu ruce kolem krku. Dotýkala se jeho svalnatých ramenou i malých vyvýšených jizev, které skrývaly jeho křídla. Jeho ruce bloudily po jejích zádech přes její dlouhé, husté vlasy. Každý dotek byl tak nenasytný, každý polibek tak nádherný a čistý, že se jí z toho točila hlava.
"Zůstaň se mnou," zaprosil. Svaly v obličeji měl napnuté a jeho polibky byly hladovější a zoufalejší. Musel cítit, jak se tělo Luce otepluje. Teplo stoupalo v jejím nitru a šířilo se jejím hrudníkem až do tváří. Oči se jí zalily slzami. Políbila ho vášnivěji. Už si tímhle prošla mnohokrát předtím, ale tohle bylo z nějakého důvodu jiné.
S hlasitým zvukem roztáhl svá křídla a pak je zabalil těsně kolem ní, jako bílou kolébku, která je oba držela v zajetí.
"Opravdu tomu věříš?" zašeptala. "Že jednou tohle všechno přežiju?"
"Z celého srdce a z celé duše," řekl a vzal její obličej do dlaní. Přitáhl k nim těsněji svá křídla. "Budu na tebe čekat tak dlouho, jak bude potřeba. Budu tě milovat každý okamžik věčnosti."
V tu chvíli Luce pohltilo žhnoucí teplo. Vykřikla bolestí a přetočila se v Danielově náruči, když jí žár přemohl. Její kůže hořela, ale on jí nepustil.
Ta chvíle byla tady. Hvězdná střela byla zastrčená v jejích šatech a teď -hned teď- byl moment, kdy jí měla použít. Ale ona se nikdy nevzdá. Ne Daniela. Ne, když věděla, jak těžké to měl on, a že ani on se jí nikdy nevzdal.
Na její kůži se začaly tvořit puchýře. Žár byl tak brutální, že jediné co mohla dělat, bylo třást se.
A pak už mohla jen křičet.
Layla vzplanula. Plameny pohltily její tělo. Luce cítila, jak se její tělo i duše, které sdílela s tímhle tělem, štěpí. Snaží se o co nejrychlejší úprk z nelítostného žáru. Sloup ohně rostl do výšky i do šířky. Než naplnil celou místnost. Pak bylo po všem. A z Layly nic nezbylo.
...
Luce očekávala tmu a našla světlo.
Kde byl Vyhlašovatel? Mohla být ještě uvnitř Layly?
Vzplál oheň. Nešlo ho uhasit. Rozšiřoval se. Plameny pohlcovaly víc a víc temnoty. Sahaly až do nebe, jako kdyby byl i vzduch hořlavý. Všechno co mohla Luce vidět, byla žhavá červenozlatá záře.
Pokaždé, když nějaké z jejích minulých jí zemřelo, Luce byla propuštěná z plamenů a zároveň vehnaná do Vyhlašovatele. Něco se změnilo. Něco jí nutilo vidět věci, které nebyly skutečné.
Křídla v ohni.
"Danieli!" vykřikla. Něco, co vypadalo jako Danielova křídla proletělo ohněm a vzplanulo. Doutnalo, jako kdyby to bylo tvořené ohněm. Všechno co rozeznávala, byla bílá křídla a fialové oči. "Danieli?"
Oheň se valil tmou, jako obrovská vlna oceánem. Rozbila se o neviditelnou zábranu a zuřivě se řítila na Luce. Na její tělo, hlavu a daleko za ní. Pak, jako kdyby někdo sfouknul svíčku, se ozvalo zasyčení a zatmělo se.
Ovanul jí studený vítr. Na kůži se jí objevila husí kůže. Objala si tělo a přitáhla si k sobě kolena. Byla překvapená tím, že pod sebou neucítila žádnou zem. Nelétala úplně, jen se bezcílně vznášela. Tahle tma nebyla Vyhlašovatel. Nepoužila hvězdnou střelu, ale i tak ... zemřela?
Měla strach. Nevěděla, kde byla. Jen to, že byla sama.
Ne, byl tam i někdo jiný. Někdo vydával škrabavý zvuk. Uviděla tlumené šedé světlo.
"Bille!" zakřičela Luce při pohledu na něj. Ulevilo se jí tak, že se začala smát. "Och, díky bohu. Myslela jsem, že jsem se ztratila - myslela jsem - no, to je jedno." Zhluboka se nadechla. "Nemohla jsem to udělat. Nemohla jsem zabít mojí duši. Najdu jiný způsob, jak zlomit to prokletí. Daniel a já - nemůžeme se jeden druhého vzdát."
Bill byl daleko, ale pomalu mířil k ní. Létal ve vzduchu v kruzích. Čím blíž se k ní dostal, tím byl větší. Polkla, když byl dvakrát, pak třikrát a nakonec desetkrát větší, než byl malý kamenný chrlič, se kterým cestovala. Pak začala jeho skutečná proměna:
Za jeho rameny vyrostl pár silnějších, plnějších černých křídel, která rozmetala jeho malá kamenná křídla do změti kamenných úlomků. Vrásky na čele se mu prohloubily a rozšířily se po celém jeho těle, dokud nevypadal svraštěle a staře. Drápy na nohách a rukách mu vyrostly a byly ostřejší a žlutější. Třpytily se ve tmě a byly ostré jako břitva. Jeho hruď se zvětšila. Když se stával nekonečněkrát větším, než byl předtím, narostly mu husté, kudrnaté černé vlasy.
Luce potlačila zanaříkání, které se jí dralo ven z krku. A podařilo se jí to, dokud kamenité šedé oči Billa nezměnily barvu z nespočetných šedých zákalů a nezazářily rudě jako oheň.
Pak zakřičela.
"Vždycky jsi dělala špatná rozhodnutí." Billův hlas se změnil na monstrózní, hluboký, drsný a pronikavý. Neslyšely ho jen uši Luce, ale i její duše. Udeřil jí jeho dech páchnoucí po smrti.
"Ty jsi-" Luce nedokázala dokončit tu větu. Bylo jen jedno slovo pro to zvíře před ní. A jen myšlenka na to vyslovit to nahlas, jí děsila.
"Padouch?" zakdákal Bill. "Překvápko!" Natáhl ta slova tak, že si byla Luce jistá, že se rozkašle, ale neudělal to.
"Ale - tys mě toho tolik naučil. Pomohl jsi mi zjistit - proč bys - jak - celou tu dobu?"
"Podvedl jsem tě. To je to, co dělám, Lucindo."
Záleželo jí na Billovi. Na tom odporném ničemovi, jakým byl. Svěřovala se mu a poslouchala ho. Věřila mu natolik, že málem zabila svou duši, protože jí to řekl. Ta myšlenka jí zasáhla. Málem kvůli Billovi ztratila Daniela. Stále ho kvůli Billovi mohla ztratit. Ale on nebyl Bill-
Nebyl jenom démon, jako Steven nebo dokonce Cam v jeho nejhorší podstatě.
Byl ztělesněné Zlo.
A byl celou dobu s Luce a dýchal jí na krk.
Snažila se od něho odvrátit, ale temnota byla všude. Vypadalo to, jako kdyby se vznášela na noční obloze, ale všechny hvězdy byly neuvěřitelně daleko. Dokonce ani neviděla zem. Blízko ní byly tmavší skvrny. Vířící propasti. Tu a tam se objevil paprsek světla. Maják naděje. Zvláštní osvětlení téhle temnoty. Pak světlo zmizelo.
"Kde to jsme?" zeptala se.
Satan se ušklíbl nad nesmyslností její otázky. "Nikde," řekl. Jeho hlas už byl opět stejný, jako jejího společníka na cestách. "V temném srdci ničeho. Ani nebe, ani země, ani pekla. Místo těch nejtemnějších cest. Nic z tohohle ale tvoje mysl nedokáže pochopit, takže ti to tu nejspíš připadá" -vypoulil oči- "děsivé."
"A co ty záblesky světla?" Luce se zeptala a snažila se nedat na sobě znát, jak jí tohle místo děsí. Viděla nejméně čtyři záblesky světla, jako nějaké náhle požáry vznikající z ničeho, a pak se rychle vytratily a staly se opět temnotou.
"Ach, tohle." Bill sledoval jak se objevilo světlo a zmizelo za ramenem Luce. "Cestování andělů. Démonů. Rušná noc, viď? Zdá se, že každý někam spěchá."
"Ano." Luce čekala na další záblesk světla na obloze. Když přišel a vrhnul na ní stín, zoufale po něm sáhla. Vyhlašovatel se začal třást, ale když světlo zhaslo, neviděla ho. "Včetně mě."
Vyhlašovatel jí rychle rostl v ruce. Byl tak velký, naléhavý a ohebný, že si chvíli myslela, že by to mohla zvládnout.
Místo toho ale ucítila tvrdé sevření kolem boků. Bill celé její tělo sevřel v ostrých drápech. "Ještě nejsem připravený říct ti sbohem," zašeptal hlasem, z kterého se roztřásla. "Podívej, oblíbil jsem si tě. Ne, počkej, takhle to není. Vždycky jsem tě ... měl rád."
Luce nechala stín v její ruce, aby zmizel v nicotě.
"A jako všechny, které miluju, tě potřebuju. A to hlavně teď, takže už nenič moje plány. Zase."
"Alespoň jsi mi dal teď nový cíl," řekla Luce a napnula se proti jeho sevření. Bylo to k ničemu. Sevřel ji pevněji a zmáčknul jí kosti.
"Vždycky jsi v sobě měla vnitřní oheň. To na tobě miluju." Usmál se a bylo to příšerné. "Kdyby jen ta tvoje jiskra zůstala jenom uvnitř, viď? Někteří lidé mají prostě smůlu v lásce."
"Ty mi nemluv o lásce," vyštěkla na něj Luce. "Nemůžu uvěřit, že jsem kdy poslouchala třeba jen jedno slovo, co ti vyšlo z úst. Ty nevíš nic o lásce."
"To už jsem jednou slyšel. Ale náhodou vím o lásce jednu důležitou věc: Myslíš si, že je větší než nebe a peklo a osud všech, kteří jsou mezi nimi. Ale mýlíš se. Tvoje láska k Danielu Grigorimu je ještě míň než bezvýznamná. Není to nic!"
Jeho výkřik byl jako nárazová vlna, která přejela přes Luce a rozevlála jí vlasy. Vydechla a trhaně se nadechla. "Říkej si co chceš. Miluju Daniela. Vždycky jsem ho milovala. A to s tebou nemá nic společného."
Satan na ní upíral svůj ohnivý pohled a zarýval jí do kůže jeho ostré drápy. "Vím, že ho miluješ. Jsi do něj blázen. Jen mi řekni proč."
"Proč?"
"Proč. Proč on? Zkus to dát do slov. Donuť mě to doopravdy pocítit. Chci být dojatý."
"Je pro to milion důvodů. Prostě to tak je."
Jeho úsměv se ještě prohloubil a znělo to jako, kdyby v jeho nitru vrčelo tisíce psů. "Tohle byl test. Selhala jsi, ale to není tvoje vina. Ne tak docela. Tohle je jen nešťastný vedlejší účinek tvého prokletí zlatíčko. Už neděláš žádné rozhodnutí."
"To není pravda. Pokud si vzpomínám, udělala jsem dost velké rozhodnutí, když jsem si vybrala, že nezabiju svojí duši."
To ho rozzlobilo. Viděla, jak se mu roztahovalo chřípí. Natáhnul ruku a zaťal jí v pěst. Odtrhnul kus hvězdného nebe a hodil ho někam do dálky. Dlouho nic neříkal. Jen se díval do noci.
Luce napadla hrozná myšlenka. "Říkal jsi mi vůbec někdy pravdu? Co by se stalo, kdybych doopravdy použila tu hvězdnou střelu-" Zachvěla se a byla znechucená tím, jak málo k tomu chybělo. "Proč tohle všechno děláš? Chceš mě dostat ze hry, aby ses mohl dostat k Danielovi? Je to důvod, proč ses před ním nikdy neukázal? Kvůli tomu, že by po tobě šel a-"
Satan se zasmál. Z jeho smíchu zešedly hvězdy. "Myslíš si, že se bojím Daniela Grigoriho? Máš o něm celkem vysoké mínění. Řekni mi, jaké lži ti navykládal o jeho velkolepém místě v nebi?"
"Jsi lhář," řekla Luce. "Od chvíle kdy jsem tě potkala, jsi nedělal nic jiného, jen jsi mi lhal. Není divu, že tebou celý vesmír pohrdá."
"Bojí se mě. Nepohrdají mnou. V tom je rozdíl. Strach je pro někoho předmět závisti. Asi mi neuvěříš, ale existuje hodně lidí, kteří si přejí mít sílu, kterou mám já. Kteří ... mě zbožňují."
"Máš pravdu. Nevěřím ti."
"Prostě jen nevíš dost. O ničem. Vzal jsem tě na cestu tvojí minulostí, ukázal jsem ti marnost téhle existence a doufal jsem, že v tobě probudím pravdu, ale jediné, čeho jsem se od tebe dočkal bylo: "Daniel! Chci Daniela!"
Hodil ji na zem a ona upadla do temnoty. Zastavila se teprve, když na ní pohlédnul. Jako kdyby jí mohl zastavit na místě. Pohyboval se v těsném kruhu kolem ní. Ruce měl za zády, křídla měl těsně u těla a hlavu měl obrácenou k obloze. Všechno co tady vidíš je všechno, co vůbec můžeš vidět. Sice z dálky, ano, ale je to všechno. Všechny životy a světy. Je to daleko od slabých smrtelníků. Podívej se na to."
Udělala to. Bylo to jiné, než předtím. Hvězdy byly nekonečné. Pod rouškou noci viděla tolik jasných míst, že byla obloha spíš světlá, než černá. "Je to nádherné."
"Tohle je tabula rasa." Jeho rty se zvlnily do pokřiveného úsměvu. "Už jsem unavený z téhle hry."
"Je to pro tebe jenom hra?"
"Je to hra pro něj." Přejel rukou po obloze a za jeho dotekem zůstával jen temný pás noci. A já odmítám dovolit Těm druhým, aby to měli tak jednoduché jen díky vesmírným vahám. Naše strany jsou teď v rovnováze."
"Rovnováha. Chceš tím říct, že je stejný počet padlých andělů, kteří se spojili s tebou a kteří se spojili s-"
"Neříkej to. Ale ano, tohle myslím. Právě teď je rovnováha a-"
"A ještě jeden anděl si nezvolil stranu," řekla Luce a vzpomněla si na dlouhý rozhovor s Arriane na večeři v Las Vegas.
"Hmmm. Nemůžu to nechat náhodě. Celá ta věc s hvězdnou střelou byl jenom jeden z mých cílů. Ale počítal jsem s tím, že se něco zvrtne. Tak jsem vymýšlel další spiknutí. Plánoval jsem. Často jsem to dělal, když jsi byl v těle nějaké svého minulého já zaneprázdněná olizováním Daniela Grigoriho. Takže brzy uvidíš, že to co jsem naplánoval já, už mi nebude moct nikdo překazit.
Vymažu minulost. Začnu znovu. Můžu přeskočit tisíciletí, které vedlo až k tobě a tvým mezerám v životech, Lucindo Priceová" -odfrkl si- "a začnu od znova. A tentokrát budu hrát mnohem víc moudře. Tentokrát to vyhraju."
"Co to znamená udělat ´tlustou čáru za minulostí´?"
"Čas je jako velká břidlice, Lucindo. Nikde není psáno, že nemůže být kousek nějakým chytrákem vymazaný. Je to drastický krok, ano. Znamená to, že vymažu několik tisíciletí. Je to velký krok zpátky pro všechny - ale hej, co je to pár ztracených tisíciletí v porovnání s věčností?"
"Jak to chceš udělat?" Cítila, jak se v jeho blízkosti chvěje. "Co to znamená?"
"Znamená to, že se vrátím na začátek. K Pádu. Všichni jsme byli vyhnáni z Nebe kvůli naší svobodné vůli. Mluvím tu o velké nespravedlnosti."
"Prožiješ znova svoje největší hity," řekla, ale on jí neposlouchal. Ztratil se v detailech jeho plánu.
"Ty a ten úděsný Daniel Grigori podniknete ten výlet se mnou. Ve skutečnosti je tvoje spřízněná duše právě teď na cestě tam."
"Proč by Daniel-"
"Ukázal jsem mu cestu, samozřejmě. Teď všechno co musím udělat je dostat se tam ve chvíli, kdy budou andělé vyhnáni a začne jejich Pád na zem. Bude to dokonalý okamžik."
"Kdy začne jejich pád? Jak dlouho to trvá?"
"Devět dní," zašeptal, "ale pro nás vyhnané to bylo jako celá věčnost. Nikdy ses na to nezeptala svých přátel? Cama. Rolanda. Arriane. Nebo tvého drahocenného Daniela? Všichni jsme tam byli."
"Tak uvidíš, jak se to stane znovu. No a co?"
"Udělám něco neočekávatelného. A víš, co to bude?" Uchechtl se a jeho rudé oči zazářily.
"Nevím," řekla tiše. "Zabiješ Daniela?"
"Nezabiju. Chytím. Chytím každého z nás. Otevřu Vyhlašovatele jako velkou síť a chytím je do mé časové smyčky. Pak se vtělím do mého minulého já a odnesu mé andělské hosty do současnosti se mnou. Dokonce i ty, co jsou na mé straně."
"A pak co?"
"Co? Začneme od začátku. Protože pád je začátek. To není součást dějin - to je začátek historie. A všechno co se stalo před dobou, kam je přenesu? Už nebude dál existovat."
"Už nebude existovat - myslíš tím život v Egyptě?"
"Nikdy se nestane."
"Čína? Versailles? Las Vegas?"
"Nikdy, nikdy, nikdy. Ale je to mnohem větší než jen ty a tvůj přítel ty jeden sobče. Jde tu Římskou říši a další věci - to alespoň říkají Syni a Ti druzí. Je to smutné období lidstva, kdy země stoupá z první temnoty a pomalu směřuje do parádní žumpy. Takže všechno, co se kdy stalo, prostě přeskočíme. Je to, jako když hodíš kámen do vody."
"Ale nemůžeš prostě ... vymazat veškerou minulost!"
"Jasně, že můžeš. Stejně, jako když zkracuješ sukni v pase. Stačí odstranit přebytečnou látku a přišít dvě části k sobě. Je to, jako kdyby ta prostřední část nikdy neexistovala. Začneme od znovu. Celý cyklus se bude opakovat a já budu mít další pokus na to, zlákat k sobě důležité duše. Duše jako-"
"Nikdy ho nedostaneš. Nikdy se nepřipojí k tvojí straně."
Byla svědkem toho, že se Daniel nevzdal už pět tisíc let. Bez ohledu na to, že znovu a znovu umírala. Že mu byla odpírána jeho pravá láska. Nechtěl se vzdát a vybrat si stranu. A i kdyby to nějak ovlivnilo jeho rozhodnutí, byla by tam, aby ho podpořila. Teď už věděla, že je dost silná, aby tam byla pro případ, že by Daniel zaváhal. Podpoří ho stejně jako on jí.
"Nezáleží na tom, kolikrát vymažeš minulost," řekla. "Vůbec nic se nezmění."
"Ach." Zasmál se, jako kdyby ho Luce uvedla do rozpaků - příšerný, děsivý chechot. "Samozřejmě, že ano. Všechno se změní. Mám ti to vyjmenovat?" Natáhl své špičaté a zažloutlé drápy. "Tak zaprvé Daniel a Cam budou znovu bratři. Stejně, jako to bylo před pádem. Nebude to pro tebe zábava? Horší to ale bude s Nephilimy. Čas, kdy andělé chodili po světě a pářili se smrtelníky, prostě zmizí. Tak se rozluč se svými malými kamarády ze školy."
"Ne-"
Luskl drápy. "Jo, ještě je tu jedna věc, o které jsem se nezmínil: Tvoje historie s Danielem? Vymazána. Takže všechny ty věci, co jsi objevila na naší malé výpravě, všechny ty věci, které jsi mi tak upřímně svěřila a všechno co ses naučila ve tvé minulosti? Můžeš tomu dát polibek na rozloučenou."
"Ne! To nemůžeš udělat!"
Ještě jednou jí uchopil do svých studených paží. "Ach, miláčku, je to prakticky hotové."
Zasmál se. Znělo to jako lavina času a prostoru, který se začal hroutit kolem nich. Luce se otřásla a přikrčila se. Snažila se vymanit z jeho sevření, ale držel jí příliš pevně. Příliš hluboko pod jeho odpornými křídly. Nic neviděla. Jen cítila, jak se do nich opírá vítr a pak už jen výbuch tepla. Neotřesitelný chlad pohltil její duši.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natt Natt | 1. srpna 2011 v 23:06 | Reagovat

no tohle je fakt zajmavý..a tomu "Billovi" šplouchá na majááák :P jako sem pořádně nepochopila proč to všechno se dělat :-O ??

2 hekate hekate | 1. srpna 2011 v 23:50 | Reagovat

Len aby milý Bill nebol ten "chlapík" s kopytami čo bol na začiatku. Som zvedavá čo sa z toho vykľuje O_O

3 Lexie Lexie | E-mail | 2. srpna 2011 v 14:01 | Reagovat

Ahoj.. vidím, že tu prekladáš knihy, ďakujem hlavne za Clockwork Angel a Unearthly. Nechceš prekladať aj iné Young adult knihy, ktoré ešte nevišlo, napríklad ako Matched, Forbidden, Across the universe ?? :) Ďakujem za odpoveď.

4 Lua Lua | 2. srpna 2011 v 19:51 | Reagovat

[3]: Kuk na anketu...vitaznu knizku bude úžasná Marti prekladat az sa vrati z dovolenky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama