City of Fallen Angels - 10.kapitola 1/2

4. září 2011 v 21:24 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
ČÁST DRUHÁ
ZA KAŽDÝ ŽIVOT


Nic není zadarmo. Za všechno se musí platit.
Abys získal jednu věc, musíš za ní zaplatit jinou. Za každý život, i za smrt. Dokonce i za hudbu, o které jsme toho slyšeli už tolik, že za ní musí být zaplaceno. Tvoje manželka zaplatila za tvou hudbu. Peklo je nyní spokojeno.
-Ted Hughes, "Kosti tygrů"
kapitola 10
NÁBŘEŽNÍ ULICE
Simon seděl v křesle v Kylově obývacím pokoji. Zíral na zmrazený obraz na televizi v rohu místnosti. Byl to obrázek ze zastavené Kylovi hry, kterou hrál s Jacem -vlhce vypadající podzemní tunel s hromadou těl na zemi a velmi realisticky vypadajícími kalužemi krve. Byl to sice znepokojivý obrázek, ale Simon neměl ani energii a ani chuť televizi vypnout. Vzpomínky na uplynulou noc, které se mu honily hlavou, byly ještě horší.
Ranní světlo pronikalo okny do místnosti, ale Simon si toho sotva všiml. Pořád viděl bezvládné tělo Maureen ležet na zemi. Její blond vlasy potřísněné krví. Jeho vlastní ohromující zbystření všech smyslů, když se krev rozlila jeho žilami. A pak jak Maia zaútočila na Kyla. Jak do něj zatnula svoje drápy. Kyle jen ležel na zemi a ani nezvedl ruku, aby se nějak bránil. Nejspíš by jí nechal, ať ho zabije, kdyby Isabele nezasáhla a neodtáhla Maiu od jeho těla. Pak jí dovlekla na chodník a násilím jí tam držela, dokud se její vztek neodplavil v nekonečných slzách. Simon se za ní snažil jít, ale Isabele ho držela dál rozzuřeným pohledem. Jednou rukou objímala Maiu a tou druhou mu ukazovala, aby se klidil.
"Jdi pryč," řekla. "A jeho vem sebou. Nevím, co jí udělal, ale nejspíš to bylo hodně zlé."
A taky bylo. Simon znal jméno Jordan. Už se o něm zmínila dřív, když se jí ptal, jak se proměnila ve vlkodlaka. Řekla mu, že jí to udělal její ex přítel. Divoce a brutálně na ní zaútočil a pak jí nechal, aby se s následky vypořádala sama. Jeho jméno bylo Jordan.
To byl důvod, proč měl Kyle na zvonku u dveří jenom jedno jméno. Protože to bylo jeho příjmení. Jeho celé jméno muselo být Jordan Kyle, došlo Simonovi. Byl hloupý, neuvěřitelně hloupý, že mu to nedošlo dřív. Ne, že by zrovna teď potřeboval další důvod, proč by se měl nenávidět.
Kyle, nebo spíš Jordan, se díky své vlkodlačí krvi rychle uzdravil. V době, kdy ho Simon ne příliš jemně vytáhl na nohy a vedl ho k jeho autu, už se mu rána na krku i rány na břiše pod roztrhanými cáry košile pokryly strupy a pak už po nich zůstaly jenom jizvy. Simon si od něj vzal klíče a zamířil zpátky na Manhattan. Jízda proběhla v tichosti. Jordan seděl téměř bez hnutí na sedadle spolujezdce a díval se dolů na své zkrvavené ruce.
"Maureen je v pořádku," řekl nakonec, když projížděli přes most Williamsburg. "Vypadalo to mnohem horší, než to ve skutečnosti bylo. Ještě nejsi tak dobrý v krmení se z lidí, takže neztratila moc krve. Naložil jsem jí do taxíku. Nic si nepamatuje. Myslí si, že před tebou omdlela a cítí se vážně trapně."
Simon věděl, že by měl Jordanovi poděkovat, ale nedokázal to vyslovit. "Ty jsi Jordan," řekl. "Bývalý kluk Maiy. Ten, který jí změnil ve vlkodlaka."
Zrovna byli na Kenmare. Simon zatočil na sever a jel dál po ulici Bowery. Projeli kolem pár domů a osvětlených prodejen.
"Jo," prohlásil Jordan nakonec. "Kyle je moje příjmení. Začal jsem ho používat, když jsem se přidal ke Strážcům."
"Zabila by tě, kdyby jí Isabele neodtrhla."
"Má plné právo na to mě zabít, pokud to tak bude chtít," řekl Jordan a zmlkl. Do konce cesty už neřekl nic. Simon nechal auto na parkovišti a pak oba vyšli po schodech nahoru. Jordan šel do svého pokoje, aniž by si sundal svojí krvavou bundu a zabouchl za sebou dveře. Simon si sbalil věci do batohu a byl na odchodu z bytu, když zaváhal. Nebyl si jistý proč, ale místo odchodu hodil batoh ke dveřím a sedl si do křesla, kde seděl celou noc. Přál si, aby mohl zavolat Clary, ale bylo příliš brzy ráno a kromě toho mu Isabele řekla, že odjela někam s Jacem. Pomyslel si, že vyhlídka na to, vyrušit je v nějakém soukromém okamžiku, nebyla zrovna moc lákavá. Napadlo ho, jak by zareagovala jeho matka. Kdyby ho viděla v noci s Maureen, obvinila by ho z toho, že je monstrum.
A možná, že i byl.
Najednou se pootevřely dveře do pokoje a do místnosti vešel Jordan. Byl bosý a měl na sobě pořád jedny a ty samé džínsy a košili, které měl i včera. Jizvy na krku mu vybledly a zůstaly po nich už jenom červené čáry. Podíval se na Simona. Jeho oříškově hnědé oči, obvykle tak jasné a veselé, byly protkané temnými stíny. "Myslel jsem, žes odešel," řekl.
"Byl jsem na odchodu," řekl Simon. "Ale pak jsem usoudil, že bych ti měl dát šanci to vysvětlit."
"Tady není co vysvětlovat." Jordan se šoural kuchyní. Prohrabal celý šuplík, než našel kávový filtr. "Ať už ti o mě Maia řekla cokoliv, jsem si jistý, že je to pravda."
"Řekla, žes jí uhodil," řekl Simon.
Jordan v kuchyni znehybněl. Podíval se na filtr, jako kdyby si už nebyl jistý, co to vlastně je.
"Řekla, že jste spolu chodili pár měsíců a všechno bylo skvělé," pokračoval Simon. "Pak ses najednou změnil v násilníka a žárlivce. Když ti to řekla, praštil jsi jí. Rozešla se s tebou, a když se jednou v noci vracela domů, něco jí napadlo a málem jí to zabilo. A ty - tys zmizel z města. Žádná omluva, žádné vysvětlení."
Jordan položil filtr na pult. "Jak se sem dostala? Jak našla smečku Luka Garrowaye?"
Simon zavrtěl hlavou. "Nasedla na vlak do New Yorku a sledovala je. Maia přežila. Nechtěla se nechat tím vším, cos jí provedl, zničit."
"Takže tohle je důvod, proč si tu zůstal?" zeptal se Jordan. "Abys mi řekl, že jsem grázl? Protože tohle já už vím."
"Zůstal jsem," řekla Simon, "kvůli tomu, co jsem udělal minulou noc. Kdybych to o tobě zjistil včera, tak bych odešel. Ale po tom, co jsem udělal Maureen ..."
Kousl se do rtu. "Myslel jsem, že mám kontrolu nad tím, co dělám. Ale nemám. Ublížil jsem někomu, kdo si to nezasloužil. Takže to je důvod, proč tady zůstávám."
"Protože když já nejsem zrůda, tak ty nejsi monstrum."
"Protože chci vědět, co bych měl teď dělat a ty mi to možná řekneš." Simon se naklonil dopředu. "Protože mi přídeš jako dobrej kluk už od tý chvíle, kdy jsem tě poznal. Nikdy jsem tě neviděl naštvanýho nebo nepříčetnýho. Pak jsem přemýšlel o Vlčích strážcích a tom, co jsi mi řekl. Že ses k nim přidal kvůli něčemu zlému, co jsi provedl. A mě napadlo, že možná Maia byla ta špatná věc, kterou jsi udělal a kterou ses snažil napravit."
"Máš pravdu," řekl Jordan. "Ale snažím se to napravit pořád."
...
Clary seděla u svého stolu v malém pokoji u Lukase doma. Před ní byl rozšířený kousek látky, který si odnesla z nemocnice Beth Izrael. Zatěžkala jí na každé straně tužkami a teď se stélou v ruce snažila vzpomenout na runu, kterou viděla v nemocnici. Bylo těžké se soustředit. Pořád myslela na Jace a na minulou noc. Na to, jak odešel. Proč byl tak nešťastný. Dokud ho neuviděla, nedošlo jí, že je na tom stejně mizerně jako ona a to jí rvalo srdce. Chtěla mu zavolat, ale od chvíle, kdy se vrátila domů, si to už několikrát rozmyslela. Až jí bude chtít říct co se děje, řekne jí to bez toho, aby ho o to prosila. Znala ho až moc dobře na to, aby tohle věděla.
Zavřela oči a snažila se k sobě přivolat obrázek runy. Nebyla to jedna z těch, které si vymyslela. Tím si byla jistá. Byla to jedna z těch, která už existovala. Nebyla si ale jistá, jestli jí viděla v Šedé knize. Tvar, který viděla, jí toho řekl mnohem méně, než překlad nebo zjevení. Něco bylo skryté pod povrchem. Musela pomalu sfouknout prach z povrchu a přečíst nápis, co byl pod tím schovaný ...
Stéla se jí zakroutila v prstech a ona ke svému překvapení zjistila, že našla malý vzor na okraji látky. Vypadalo to jako rozpitá skvrna. Zamračila se a uvažovala, jestli ztrácí svoje schopnosti. Látka se najednou ale začala mihotat, jako když stoupá teplo z horkého asfaltu. Dívala se, jak se na kusu látky objevila slova, jako kdyby je tam napsala nějaká neviditelná ruka: Majetek kostela Talto. Nábřežní ulice 232.
Projela jí vlna vzrušení. Byla to stopa. Skutečná stopa. A našla jí sama. Bez pomoci kohokoliv jiného. Nábřežní ulice 232. To bylo na Upper West Side, pomyslela si. Přes Riverside Park a pak už jenom přejít přes most z New Jersey. Nebylo to tak daleko. Kostel Talto. Clary položila stélu na stůl a ustaraně se zamračila. Ať už to bylo cokoliv, znělo to jako hodně špatný nápad. Sedla s na židli k Lukovu příšerně starému stolnímu počítači a zapnula Internet. Nemohla říct, že by byla překvapená tím, že když zadala do vyhledávače kostel Talto, nenašla žádný srozumitelný výsledek. Ať už bylo napsáno v rohu látky cokoliv, bylo to v nějakém démonském jazyce.
Jedna věc ale byla jistá: Cokoliv bylo v kostele Talto, bylo to součást nějakého tajemství. Zřejmě zlého tajemství. Pokud náplň tohohle náboženství bylo měnit děti v monstra s drápy na rukách, pak to nemohlo být skutečné náboženství. Clary přemýšlela, jestli matka, které nechala své dítě v blízkosti nemocnice byla členka téhle církve a věděla co se stane ještě předtím, než se dítě narodilo.
Cítila, jak jí polil chlad. Sáhla po telefonu. Chvíli ho držela v ruce. Měla by nejspíš zavolat matce. Jenže to nemohla zavolat Jocelyn. Zrovna přestala brečet a souhlasila, že půjde s Lukem ven podívat se na prstýnky. A i když si Clary myslela, že by možná její matka mohla být dost silná na to, aby zvládla přijmout pravdu bez ohledu na to, co vyjde najevo, věděla, že by se její máma dostala do velkých problémů s Clavy, kvůli tomu, že pokračovala dál ve svém vyšetřování bez toho, aby je o tom informovala.
Luke. Ale Luke byl s její mámou. Nemohla mu zavolat.
Marysa, možná. Ale jenom myšlenka na to, že by jí zavolala, byla děsivá a nepředstavitelná. Navíc Clary věděla -a i když si to nechtěla přiznat, byla to pravda- že kdyby se to dozvěděli Claveové, byla by z vyšetřování vynechaná. Byla by odtlačená na okraj tajemství, které se zdálo, že se jí osobně dotýká. Nemluvě o vědomí, že kdyby tohle všechno prozradila Claevům, zradila by tak svojí mámu.
Ale nemohla tam jít na vlastní pěst. Nevěděla, co by tam mohla najít ... no, měla sice nějaký trénink, ale ne tolik tréninku, aby tohle zvládla. Navíc věděla o své slabině - nejdřív jednat a až potom myslet. Neochotně vzala telefon a poslal rychlou zprávu: Nábřežní ulice 232. Potřebuju se tam s tebou setkat. Hned. Je to důležité.
Stiskla tlačítko odeslat a chvíli ještě seděla, dokud se jí na obrazovce neukázala nová zpráva. Fajn.
S povzdechem Clary zandala telefon a šla si pro svoje zbraně.
...
"Miloval jsem Maiu," řekl Jordan. Seděl na pohovce s hrníčkem kafe, i když se z něj ještě nenapil. Jen ho držel v ruce a otáčel s ním kolem dokola, když mluvil. "Tohle musíš vědět dřív, než ti řeknu něco dalšího. Oba jsme byli z příšerné díry v New Jersey. Ona měla neuvěřitelnou smůlu, protože její otec byl černoch a její máma byla bílá. Měla bráchu, který byl ale celkem psychopat. Nevím, jestli ti o něm vyprávěla. Daniel."
"Moc toho o něm nevím," řekl Simon.
"Se vším tímhle byl její život celkem peklo, ale ona se tím nenechala zničit. Potkal jsem jí v hudebním obchodě. Nakupovala staré desky. Do gramofonu. Začali jsme spolu mluvit a já si uvědomil, že je to ta nejlepší holka na míle daleko. Nádherná. A roztomilá." Jordan vypadal nepřítomně. "Chodili jsme spolu a bylo to super. Byli jsme zamilovaní. Způsobem, jakým se v šestnácti zamilováváš. Pak mě kousli. Jednu noc v klubu jsem se dostal do rvačky. Bojovalo se tam tvrdě. Byl jsem zvyklý, když mi dal někdo ránu, ale pokousat mě? Myslel jsem si, že ten kdo to udělal, byl šílený. Šel jsem do nemocnice, kde mi to sešili. Pak jsem na to zapomněl.
O tři týdny později to začalo. Vlny nekontrolovatelného vzteku a zlosti. Moje vidění bylo zatemněné a já ani nevěděl co se vlastně děje. Prorazil jsem pěstí kuchyňské okno kvůli tomu, že byl zaseknutý šuplík na lince. Bláznivě jsem žárlil na Maiu. Byl jsem přesvědčený, že kouká po jiných klucích ... ani nevím, co mě to popadlo. Jen vím, že mi ruply nervy. Praštil jsem jí. Chci říct, ani si nepamatuju, že bych to udělal, ale prostě se to stalo. A pak se se mnou rozešla..." Jeho hlas se vytratil. Napil se kávy. Vypadal vážně zle, napadlo Simona. Mockrát tenhle příběh nevyprávěl. Nebo nejspíš ještě nikdy. "O pár dní později jsem šel na večírek a ona tam byla. Tancovala s nějakým chlapem. Líbala ho, aby mi tím dokázala, že to skončilo. Vybrala si pro to hodně špatnou noc, ale to nemohla vědět. Byl to můj první úplněk od té chvíle, kdy jsem byl pokousaný." Zbělely mu klouby, když pevně chytil hrníček. "Poprvé jsem se proměnil. Přeměna mi projela tělem, zlámala mi všechny kosti a roztrhla mi kůži. Byl jsem v agónii. Ale nebylo to jenom kvůli tomu. Chtěl jsem jí, aby se vrátila. Potřeboval jsem jí to vysvětlit. Jenže všechno co jsem mohl udělat, bylo výt. Rozběhl jsem si ulicemi. Pak jsem jí uviděl. Šla přes park u jejího domu. Šla domů..."
"A tys jí napadl," řekl Simon. "Kousnuls jí."
"Jo." Jordan se vracel do svých vzpomínek. "Když jsem se ráno probudil, věděl jsem, co jsem udělal. Snažil jsem se jít do jejího domu a vysvětlit jí to. Byl jsem v polovině cesty, když mi cestu zastoupil velkej chlap a zíral na mě. Věděl, kdo jsem. Věděl o mně úplně všechno. Vysvětlil mi, že je to člen Vlčích strážců a že byl ke mně přidělený. Nebyl moc šťastný, že se tam dostal příliš pozdě, a že už jsem stihl někoho pokousat. Nedovolil mi, abych se k ní přiblížil. Řekl mi, že by to bylo ještě horší. Slíbil mi, že na ní dohlédne Vlčí strážce. Řekl mi taky, že když jsem kousl člověka -což bylo přísně zakázáno- byl jediný způsob, jak bych se z toho mohl dostat a vyhnout se tak trestu, připojit se ke Strážcům a dostat výcvik k tomu, abych se dokázal ovládat.
Neudělal jsem to. Plivnul jsem na něj a řekl mu, ať mě potrestají, jak chtějí. Že to přijmu. Tolik jsem se nenáviděl. Ale když mi vysvětlil, že budu schopný pomoct jiným lidem, jako jsem já a možná budu moct zařídit, aby se to, co se stalo mě a Maie, už znovu neopakovalo, bylo to, jako kdybych někde daleko uviděl světlo ve tmě. Třeba to byla šance k tomu, abych napravil, co jsem udělal."
"Dobře," řekl Simon pomalu. "ale není to tak trošku zvláštní náhoda, žes byl přidělený ke mně? Ke klukovi, co chodí s holkou, kterou jsi kdysi změnil na vlkodlaka?"
"Není to náhoda," prohlásil Jordan. "Tvoje složka byla jenom jedna z těch, co mi prošli rukama. Vzal jsem to proto, že tam bylo zmíněno jméno Maiy. Chození vlkodlaka s upírem. Není to moc obvyklé. Bylo to poprvé, co mi došlo, že se z ní stal vlkodlak potom, co jsem jí udělal."
"Nikdy jsi to nezkusil zjistit? To je celkem-"
"Snažil jsem se. Strážce mě ale nenechal, ale já jsem dělal, co jsem mohl, abych zjistil, co se jí stalo. Věděl jsem, že utekla z domova, ale měla doma mizerný život, tak mi to nepřišlo tak divný. A neexistuje žádný mezinárodní registr vlkodlaků, kde bych si mohl vyhledat její jméno. Já jen ... doufal jsem, že jí najdu."
"Takže jsi vzal můj případ kvůli Maie?"
Jordan zrudl. "Myslel jsem, že kdybych se s tebou seznámil, mohl bych tak zjistit, co se jí stalo. Jestli je v pořádku."
"To je důvod, proč jsi mi řekl, abych přestal chodit s oběma," vzpomněl si Simon. "Tys jí chránil."
Jordan na něj zíral přes okraj hrníčku kafe. "Jo, byl to ode mě hloupý krok."
"A ty jsi ten, kdo jí dal pod dveře plakát včerejšího koncertu skupiny. Nebo ne?" Simon zavrtěl hlavou. "Takže vyřešit můj milostný život bylo součástí tvého poslání, nebo je snad tohle práce navíc?"
"Zradil jsem jí," řekl Jordan. "Nechtěl jsem, aby jí to udělal ještě někdo další."
"A nenapadlo tě, že kdyby se objevila na našem koncertě, nejspíš by se ti snažila pěkně podrápat krk? Kdyby nepřišla pozdě, nejspíš by to udělala ještě, když jsi byl na jevišti. To by bylo pro diváky moc zajímavé představení."
"To mě nenapadlo," řekl Jordan. "Nevěděl jsem, že mě tolik nenávidí. Chci říct, že já necítím nenávist k chlápkovi, který mi to udělal, protože vím, že byl mimo svojí kontrolu."
"Jo," řekl Simon. "Ale tys toho kluka neměl nikdy rád. Nikdy jsi s ním neměl žádný vztah. Maia tě milovala. Myslí si, žes jí kousnul, odkopnul a pak už si na ní nikdy nevzpomněl. Bude tě nenávidět tak silně, jak tě kdysi milovala."
Než mohl Jordan odpovědět, zazvonil zvonek. Ne bzučák, který se ozýval, když byl někdo dole, ale ten, který mohl zmáčknout jenom někdo, kdo stál na chodbě přímo před dveřmi do bytu. Kluci si vyměnili bezradné pohledy. "Čekáš někoho?" zeptal se Simon.
Jordan zavrtěl hlavou a položil na stůl hrníček s kafem. Společně šli do malé předsíňky. Jordan naznačil Simonovi, aby si stoupl za něj předtím, než trhnutím otevřel dveře. Nikdo tam nebyl. Místo toho, tam byl položený list papíru. Na něm byl položený malý kámen. Jordan se sklonil a zvedl papír. Pak se narovnal a zamračil.
"To je pro tebe," řekl a podal ho Simonovi.
Simon zmateně rozložil papír. Přes celou plochu byla hůlkovým písmem napsána zpráva: SIMONE LEWISI. MÁME TVOJÍ PŘÍTELKYNI. MUSÍŠ DNESKA PŘIJÍT NA NÁBŘEŽNÍ ULICI 232. BUĎ TADY PŘED SETMĚNÍM, NEBO JÍ PODŘÍZNEME KRK.
"Je to vtip," řekl Simon a tupě zíral na papír. "Musí být."
Jordan beze slova chytil Simona za ruku a odtáhl ho do obývacího pokoje. Pustil ho a prohledal celou místnost, dokud nenašel telefon. "Zavolej jí," řekl a praštil Simona telefonem do hrudi. "Zavolej Maie a ujisti se, že je v pořádku."
"Ale to nemusí být ona." Simon se díval vyděšeně na telefon. Příšerné myšlenky mu kroužili kolem mozku jako vlkodlak, který běhá kolem domu a prosí, aby ho pustili dovnitř. Soustřeď se, řekl si. Nepropadej panice. "Mohla by to být Isabele."
"Ach proboha." Jordan se na něj zamračil. "Máš ještě nějaké další holky? Musíme vytvořit seznam jmen holek, které teď musíš obvolat?"
Simon mu vytrhl telefon a odvrátil se od něj. Rychle vymačkal číslo.
Maia to zvedla už po druhém zazvonění. "Haló?"
"Maio, to je Simon."
Z jejího hlasu zmizel přívětivý tón. "Ach. Co chceš?"
"Jen jsem se chtěl přesvědčit, jestli jsi v pořádku," řekl.
"Jsem v pohodě," Maia mluvila naštvaně. "Nemysli si, že to co se dělo mezi námi, pro mě mělo nějaký velký význam. Nejsem šťastná, ale přežiju to. Ty seš mi úplně ukradenej."
"Tak jsem to nemyslel," řekl Simon. "Jen jsem si chtěl prostě ověřit, jestli jsi v pořádku."
"Je to kvůli Jordanovi?" Když vyslovila jeho jméno, v hlase se jí odrážel vztek. "Mám pravdu, viď. Vy jste odešli spolu? Jste přátelé? No, každopádně mu můžeš říct, aby se ode mě držel co nejdál. Vlastně vy oba."
Zavěsila. Tón, který se rozezněl v telefonu, připomínal rozzuřenou včelu.
Simon se podíval na Jordana. "Je v pohodě. Oba nás sice nenávidí, ale jinak zněla celkem v pohodě."
"Fajn," prohlásil Jordan pevně. "Teď zavolej Isabele."
Telefon třikrát zazvonil, než to Izzy zvedla. Simon už skoro začal panikařit, když to zvedla. Její hlas zněl roztržitě a naštvaně.
"Ať už je to kdokoliv, doufám, že je to důležité."
Tělem se mu rozlila úleva. "Isabele. To je Simon."
"Ach proboha. Co chceš?"
"Chtěl jsem se jenom ujistit, že jsi v pořádku."
"Ach, a proč bych neměla být? Kvůli tvému lhaní a podvádění ty jeden-"
"Ne," Simonovi už to začínalo lézt na nervy. "Jen jsem tím chtěl říct, jestli jsi v pořádku. Nebylas unesená nebo tak něco?"
Nastalo dlouhé ticho. "Simone," řekla nakonec Isabele. "To je vážně ta nejblbější výmluva pro ufňukané volání, kterou jsem kdy slyšela. Co je to s tebou?"
"Nejsem si jistý," řekl Simon dřív, než mu stihla zavěsit. Podal telefon zpátky Jordanovi. "Je taky v pohodě."
"Já to nechápu." Jordan vypadal zmateně. "Proč by ti někdo posílal planou výhružku? Myslím, že je dost snadné zavolat a zkontrolovat, jestli ten vzkaz není lež."
"Musí si myslet, že jsem hlupák," začal Simon, ale pak ho napadla hrozná myšlenka. Vytrhl Jordanovi telefon a začal vytáčet číslo prsty ztuhlými strachem.
"Kdo je to?" zeptal se Jordan. "Komu to voláš?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mannon Mannon | Web | 4. září 2011 v 22:16 | Reagovat

ááá :-D já už chci další :D zrovna v tom nejnapínavějším :D heh

2 EvicQa EvicQa | 4. září 2011 v 23:30 | Reagovat

mam taky strasne neprijemny pocit, ze tym mysleli clary :-(

3 viki viki | 5. září 2011 v 0:16 | Reagovat

Děkuji za překlad !

4 Lenide Lenide | 5. září 2011 v 1:21 | Reagovat

podľa mňa je úplne jasné, komu volá :p

5 Łucííí Łucííí | E-mail | 5. září 2011 v 6:19 | Reagovat

jéééééžiš...to čekání vždycky nesnášim...jinak vážně super překlad...:D

6 Norakiss Norakiss | 5. září 2011 v 12:34 | Reagovat

Díky jako vždy za super překlad :)

7 Cava Cava | 5. září 2011 v 12:58 | Reagovat

Diky!!!

8 Rosette Rosette | Web | 5. září 2011 v 15:12 | Reagovat

Moc děkuju. Těším se na další... :-)

9 simča simča | 5. září 2011 v 18:44 | Reagovat

aha takže clary...bezva kapča :-) děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama