City of Fallen angels - 10.kapitola 2/2

5. září 2011 v 17:00 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 10


Clary zazvonil telefon přesně ve chvíli, kdy došla na roh Devadesáté šesté a Pobřežní. Zdálo se, že déšť odplavil z ulic většinu odpadků. Slunce svítilo z jasného nebe na zelený pruh parku, který se rozprostíral podél řeky. Řeka dneska vypadala azurově modrá.
Sáhla do tašky pro telefon, zjistila kdo jí volá a otevřela ho. "Haló?"
Na druhém konci linky se ozval Simonův hlas. "Ach, díky-" Odmlčel se. "Jsi v pořádku? Nejsi unesená nebo tak něco?"
"Unesená?" Clary se dívala na čísla budov, když je míjela. 220, 224. Nebyla si úplně jistá tím, co hledala. Bude to vypadat jako kostel? Nebo jako něco jiného? Nebo to bude pod vlivem okouzlení připomínat rozpadlou budovu? "Jsi opilý nebo co?"
"Na to je trošku brzy." Jasně slyšela úlevu v jeho hlase. "Ne, já jen, že jsem dostal divný vzkaz. Někdo mi vyhrožoval, že má mojí přítelkyni."
"Kterou?"
"Těžko říct." Simon nezněl pobaveně. "Už jsem volal Maie i Isabele, ale obě jsou v pořádku. Pak jsi mě napadla ty - myslím tím, že spolu trávíme hodně času. Někdo by si to mohl špatně vyložit. Ale teď nevím, co si mám myslet."
"Já nevím." Najednou se před Clary objevila Nábřežní ulice 232. Byla to velká kamenná budova se špičatou střechou. Sice by to z jednoho úhlu pohledu mohl být kostel, ale z většiny ho to moc nepřipomínalo.
"Maia a Isabele se o sobě včera večer dozvěděly, jen tak mimochodem. Nebylo to moc pěkné," dodal Simon. "Měla jsi pravdu, s tím hraním si s ohněm."
Clary zkoumala tabulku s číslem 232. Většina staveb lemující ulici byly drahé vily s vrátnými, kteří čekali v malých budkách u brány. Tahle budova měla ale jenom vysoké dřevěné dveře se zaobleným vrcholem a staromódní kovovou rukojetí místo kliky. "Ach, jau. To mě mrzí, Simone. Mluví s tebou aspoň jedna z nich?"
"Ani ne."
Vzala za rukojeť a zatlačila. Dveře se s měkkým skřípavým zvukem otevřely. Clary ztišila hlas. "Možná ti ten vzkaz nechala jedna z nich."
"Tohle není jejich styl," řekl Simon, ale zněl opravdu zmateně. "Myslíš, že by to mohl udělat Jace?"
Vyslovení jeho jména pro ní bylo jako rána do žaludku. Clary zalapala po dechu a řekla: "Nemyslím si, že by to udělal. Ani kdyby byl naštvaný."
Odtáhla si telefon od ucha. Podívala se do z poloviny otevřených dveří. Vevnitř viděla normální dlouhou uličku, jaká byla v kostelích a blikající světla, jako od svíček. Jistě jí nemohlo nijak ublížit podívat se dovnitř. "Musím jít, Simone," řekla. "Zavolám ti později."
Zaklapla svůj telefon a vstoupila dovnitř.
...
"Opravdu si myslíš, že to byl vtip?" Jordan chodil bytem sem a tam, jako tygr chycení v kleci v zoologické zahradě. "Já nevím. Mě to vážně nepřipadá jako vtip."
"Neříkám, že je to nějaký zvrácený vtip." Simon se podíval na vzkaz, který ležel na stolku před nimi. Tiskací písmo bylo čitelné i z dálky. Při pohledu na něj se mu zvednul žaludek. "Jen se snažím přijít na to, kdo mi to poslal. A taky proč."
"Možná bych si měl vzít den volno a dát na ní pozor," řekl Jordan. "Víš, jen pro případ."
"Předpokládám, že mluvíš o Maie," řekl Simon. "Vím, že to myslíš dobře, ale vážně si nemyslím, že by toužila po tvojí přítomnosti. Ať už jsou tvoje úmysly jakékoliv."
Jordan zaťal zuby. "Držel bych se od ní dál, takže by ani nevěděla, že tam jsem."
"Wow. Pořád jí miluješ, viď?"
"Mám za ní zodpovědnost." Jordan zněl ztuhle. "Ať už k ní cítím cokoliv, nezáleží na tom."
"Můžeš si dělat, co chceš," řekl Simon. "Ale myslím-"
Znovu se ozval bzučák u dveří. Oba dva kluci si vyměnili pohledy, když se šourali úzkou chodbou ke dveřím. Jordan tam byl první. Popadl věšák, který stál u dveří, trhnutím z něj shodil bundy a otevřel dveře dokořán. Věšák držel nad hlavou, jako oštěp.
Za dveřmi byl Jace. Zamrkal. "Je tohle vážně věšák?"
Jordan ho s bouchnutím položil na zem a povzdechl si. "Kdybys byl upír, bylo by tohle mnohem užitečnější."
"Jo," řekl Jace. "Nebo kdybych byl někdo, kdo by sem přišel tak s pěti vrstvama oblečení."
Simon vystrčil hlavu ven a řekl: "Omlouvám se. Měli jsme stresující ráno."
"Jo, fajn," řekl Jace. "Ale bude ještě mnohem víc stresující. Přišel jsem tě dovést do Ústavu, Simone. Kokláva tě chce vidět a věř mi, neradi čekají."
...
Ve chvíli, kdy se za Clary zavřely dveře kostela Talto, cítila se, jako kdyby byla v jiném městě. Po hluku a shonu New Yorku tu nebyly ani stopy. Prostor uvnitř budovy byl velký a vznešený. Nad ní se tyčily vysoké stropy. Před ní byla úzká ulička obklopená řadami lavic. Podél stěn byly ve svícnech umístěny hnědé svíčky. Interiér byl špatně osvětlený, ale možná to bylo proto, že byla zvyklá na jas magického světla.
Přešla do uličky. Její měkké podrážky tenisek se nořily do prachu na kamenech. Bylo to zvláštní, pomyslela si. Kostel bez oken. Na konci uličky se dostala do apsidy, kde byl soubor kamenných schodů vedoucích k pódiu, na kterém byl oltář. Zamrkala, když si uvědomila, že tam bylo něco divného: v tomhle kostele nebyly žádné kříže. Místo toho byla na oltáři ve svislé poloze kamenná deska. Na ní byla vyrytá postava a slova:
Její dům se chýlí k jisté smrti,
její krok míří do podsvětí.
Kdo vejde k ní, už nevyjde více,
na stezky života se nikdy nevrátí.
Clary zamrkala. Nebyla moc dobře obeznámená s Biblí - a navíc určitě neměla nic takového, jako byla Jaceovo perfektní paměť, aby si zapamatovala všechny tyhle dlouhé pasáže - ale i když to znělo nábožensky, byl to zvláštní text na to, aby byl umístěný v kostele. Roztřásla se. Přiblížila se k oltáři, kde byla položená velká knížka. Jedna ze stránek byla něčím označená. Clary sáhla před sebe, aby otevřela knihu, když jí došlo, že v ní nebyla žádná záložka, ale černý dýka s vyřezanými okultními symboly na rukojeti. Viděla ty obrázky už dřív ve své učebnici. Ta dýka byla athame, často používaná při démonických rituálech.
Žaludek se jí stáhnul a roztřásla se. Ale i tak otevřela knížku a podívala se na označenou stránku. Rozhodla se zjistit, co to bylo - jenže zjistila, že ten kdo to psal, měl nečitelný rukopis, takže i kdyby byla knížka v angličtině, nedokázala by to rozluštit. Jenže to v angličtině nebylo: byla to ostrá, špičatá písmenka, o kterých si byla jistá, že je nikdy dřív neviděla. Ta slova byla napsána pod obrázkem něčeho, co vypadalo jako kruh - kruh, který kreslili čarodějové na zem předtím, než začali kouzlit. Kruhy byly určené k čerpání a soustředění magické síly. Tenhle byl zelený. Byly to dva soustředné kruhy. V jejich centru byl prázdný prostor, kde byly načmárané runy. Clary je neznala, ale mohla cítit runy ve svých kostech. Zachvěla se. Znamenaly krev a smrt.
Rychle obrátila stránku a našla tam obrázky, které jí braly dech. Jednalo se o obrázky, které na sebe navazovaly. Začalo to obrázkem ženy, které seděl na levém rameni pták. Nejspíš to byl krkavec. Vypadal zlověstně a lstivě. Na druhém obrázku už pták nebyl a žena byla zřejmě těhotná. Na třetím obrázku ležela žena na oltáři, který se ničím nelišil od toho, před kterým teď byla Clary. Před ženou stála nějaká postava v plášti. V ruce měla moderně vypadající injekční stříkačku naplněnou tmavě červenou kapalinou. Žena jasně věděla, že do ní hodlá vstříknout její obsah, protože křičela. Na posledním obrázku seděla žena s dítětem na klíně. Dítě vypadalo skoro normálně, kromě toho, že mělo úplně černé oči bez bělma. Žena se dívala dolů na své dítě s výrazem plným hrůzy.
Clary cítila, jak se jí zvedly chloupky na zadní straně krku. Její matka měla pravdu. Někdo se snažil udělat víc dětí, jako byl Jonathan. Ve skutečnosti už je udělali.
Ustoupila od oltáře. Každý nerv v jejím těle křičel, že je s tímhle místem něco strašně špatně. Řekla si, že už tady nemůže strávit ani sekundu. Bylo lepší jít ven a tam počkat, až sem přijede kavalérie. Mohla sice objevit tuhle stopu na vlastní pěst, ale to co tu našla bylo mnohem víc, než mohla sama zvládnout.
Jenže pak uslyšela zvuk.
Měkké ševelení, jako kdyby někdo pomalu přecházel po podlaze. Ozývalo se to nad ní. Vzhlédla a pevně uchopila athame. Pak už jen mžourala do šera. Všude kolem ní stála nahoře na galerii řada němých postav. Měli na sobě něco, co připomínalo šedé tepláky, tenisky a teplákovou bundu na zip. Přes hlavy měli přetažené kapuce. Stáli naprosto nehybně. Ruce měli položené na zábradlí galerie. Dívali se na ní. Aspoň předpokládala, že se dívali na ní. Jejich tváře byly skryté ve stínech. Nedokázala ani říct, jestli to byli muži nebo ženy.
"Já ... Omlouvám se," řekla. Její hlas se hlasitě rozléhal po kamenné místnosti. "Nechtěla jsem rušit nebo ..."
Nikdo jí neodpověděl. Všude bylo ticho. Tíživé ticho. Clary začalo bít srdce rychleji.
"Takže teď odejdu," řekla a ztěžka polkla. Vykročila vpřed a položila athame na oltář. Pak se obrátila k odchodu. Vteřinu předtím, než se otočila, ucítila závan větru. Ucítila známý pach hnijícího odpadu. Mezi ní a dveřmi stoupal jako zeď příšerný mišmaš kůže, ostrých zubů a dlouhých drápů.
Za posledních sedm týdnů se Clary cvičila v boji proti démonům. Dokonce i proti hmotným démonům. Ale teď, když se to všechno dělo doopravdy, všechno co dokázala udělat, bylo křičet.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Łucííí Łucííí | E-mail | 5. září 2011 v 18:06 | Reagovat

no...tak to vypadá,že tady někdo umí předpovídat budoucnost...protože teď opravdu budou mít Clary...jinak super překládek...jsi šikulka :D :D :D

2 simča simča | 5. září 2011 v 18:55 | Reagovat

ouuu...no a ted se jí jace prozměnu nebude chtít vyhýbat,ale bude ji chtít najít :-D ach jo...jinak si nejlepší,že nám to tady překládáš :-)

3 Saba Saba | 5. září 2011 v 19:58 | Reagovat

Super preklad, uz se strasne tesim na dalsi a jsem hrozne moc zvedava jak to bude pokracovat...jsi skvela, moc diky :)

4 EvicQa EvicQa | 5. září 2011 v 20:01 | Reagovat

super kapitola dik za preklad :-D

5 viki viki | 5. září 2011 v 23:42 | Reagovat

Děkuji za překlad !

6 Rosette Rosette | Web | 6. září 2011 v 17:43 | Reagovat

Ááá... Jinak než úžasný, krásný... Báječně překládáš. Fakt super. Doufám, že bude brzy další. :-D

7 lucy lucy | 6. září 2011 v 18:28 | Reagovat

mě tak napadlo,že když nemá clary,izzy ani maiu tak musí mít tu mo...jak jí simon sál krev :-( máš nejlepší překlad jaký sem kdy četla :-)

8 Łucííí Łucííí | E-mail | 6. září 2011 v 19:32 | Reagovat

[7]:týýýýýjo...máš recht...ale komu to Clary psala??? :-?

9 lucy lucy | 6. září 2011 v 19:54 | Reagovat

[8]: no mohla psát třeba izzy :-)ale jinak vůbec taky netuším :-?neboooj se dozvíme ;-)

10 Lenide Lenide | 6. září 2011 v 20:43 | Reagovat

lucy dobrá si ;)

11 Nikuš Nikuš | 6. září 2011 v 20:44 | Reagovat

moc díky za překlad :-) už se moc těšim na další část

12 Aila Aila | 6. září 2011 v 21:23 | Reagovat

díky za překlad! Je super. Kdy asi bude další díl? :-D  :-D

13 Marti Marti | Web | 6. září 2011 v 22:01 | Reagovat

[12]: Za chvíli tu budete mít celou 11.kapitolku.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama