City of Fallen Angels - 12.kapitola 2/2

8. září 2011 v 20:59 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 12


Clary se probudila a zavrtěla hlavou, aby ze sebe setřásla ospalost. Trvalo jí chvíli vzpomenout si, že byla v ložnici pro hosty v Ústavu. Dovnitř procházelo světlo z otevřeného okna. Venku byl soumrak. Ležela zkroucená pod dekou. Džíny, bundu a boty měla úhledně složené u postele. A vedle ní byl Jace. Díval se na ní, jako kdyby ho vytrhla ze snění.
Seděl na posteli. Na sobě měl výstroj, jako kdyby se právě vrátil z boje. Vlasy měl rozcuchané a tlumené světlo z okna ukazovalo kruhy, které měl pod očima, na spáncích a na kostech ve tváři. V tomhle světle byl jako dokonalá a neskutečně krásná malba od Modiglianiho.
Promnula si oči zalepené spánkem. "Kolik je hodin?" zeptala se. "Jak dlouho jsem-"
Přitáhl jí k sobě a políbil jí. Na okamžik strnula, ale pak si uvědomila, že všechno co měla na sobě, bylo tenké tričko a spodní prádlo. Najednou se cítila malátná. Byl to ten druh polibku, z kterého se jí vnitřnosti měnily na vodu. Druh polibku, který jí dával pocit, že všechno bylo v pořádku, a že věci předtím nebyla tak zlé, jak se zdály. Byl jenom rád, že jí vidí. Ale když jeho ruce začaly nadzvedávat lem jejího trička, odtáhla se od něj.
"Ne," řekla a omotala mu prsty kolem zápěstí. "Nemůžeš se na mě takhle vrhnout pokaždé, když mě vidíš. Tohle není žádná náhrada za mluvení."
Zhluboka se nadechl a řekl: "Proč jsi napsala Isabele místo mě? Jestli ses dostala do problémů-"
"Protože jsem věděla, že přijde," řekla Clary. "Ale u tebe jsem si jistá nebyla. Ne teď."
"Kdyby se ti něco stalo-"
"Pak si myslím, že by ses o tom nakonec dozvěděl. Víš, když by ses uráčil zvednout telefon." Pustila jeho zápěstí, které pořád držela a posadila se. Bylo to těžké -fyzicky těžké- být blízko něj tak, jak teď byla a nedotknout se ho. Donutila se ale nechat ruce svěšené podél těla. "Buď mi konečně řekneš co se děje nebo můžeš vypadnout z pokoje."
Otevřel rty, ale nic neřekl. Nemyslela si, že by s ním někdy mohla mluvit takhle ostře. "Omlouvám se," řekl nakonec. "Myslím tím, vím jak jsem se choval. Nemáš nejmenší důvod mě teď poslouchat. Nejspíš jsem sem ani neměl chodit. Ale když mi Isabela řekla, že jsi zraněná, nemohl jsem se zastavit."
"Jen pár popálenin," řekla Clary. "Nic důležitého."
"Všechno co se ti stane je pro mě důležité."
"No, tak to teda vysvětluje, proč už jsi mi nezavolal. A, že když jsem tě viděla naposled, utekl jsi bez toho, abys mi řekl proč. Je to jako chodit s duchem."
Jace mírně povytáhl koutky nahoru. "Ne tak docela. Isabele vlastně chodila s duchem. Mohla by ti vyprávět-"
"Nech toho," řekla Clary. "Byla to metafora. A ty víš přesně, jak jsem to myslela."
Na chvíli se odmlčel. Pak řekl: "Ukaž mi ty spáleniny."
Natáhla k němu paže. Na vnitřních zápěstích měla červené skvrnky na místech, kam dopadla démonská krev. Lehce ji vzal za zápěstí a podíval se na ní pro svolení. Pak je otočil. Vzpomněla si na to, kdy se jí poprvé dotýkal na ulici před Java Jones. Hledal, jestli neměla na rukách runy. "Démonská krev," řekl. "Zmizí to během několika hodin. Bolí to?"
Clary zavrtěla hlavou.
"Nevěděl jsem to," řekl. "Nevěděl jsem, že mě potřebuješ."
Třásl se jí hlas. "Pořád tě potřebuju."
Sklonil hlavu a políbil ji na spáleninu na zápěstí. Projela jí vlna tepla, která začala u zápěstí a končila až u žaludku. "Neuvědomil jsem si to," řekl. Políbil jí na další spáleninu na jejím předloktí. Zatlačil jí rukama na ramena. Pod tím tlakem se její tělo pomalu naklánělo, dokud úplně neležela na polštářích a nedívala se na něj. Opřel se o lokty, aby jí netlačil svojí váhou a podíval se na ní. Jeho oči potemněly jako vždycky, když se líbali. Jako kdyby se úplně změnila jejich barva. Dotkl se bílé runy ve tvaru hvězdy na jejím rameni - oba tak označili jako děti těch, kteří měli kontakt s anděly. "Vím, že jsem se v poslední době choval divně," řekl. "Ale není to kvůli tobě. Miluju tě. To se nikdy nezmění."
"Tak co-?"
"Myslím na všechno, co se stalo v Idris - Valentýn, Max, Hodge i Sebastian - snažím se ty vzpomínky zatlačit do pozadí, zapomenout na ně, ale pronásledují mě. Já ... seženu si nějakou pomoc. Zlepším se. Slibuju."
"Slibuješ."
"Přísahám na Anděla." Sklonil hlavu a políbil jí na tvář. "K čertu s tím. Přísahám na nás."
Clary mu vjela prsty do rukávů trička. "Proč na nás?"
"Protože na světě není nic, v co bych věřil víc." Naklonil hlavu na stranu. "Jestli se vezmeme," začal a musel cítit, jak pod ním ztuhla, protože se usmál. "Nepropadej panice. Nenavrhuju ti tady svatbu. Jen jsem přemýšlel, co vlastně víš o svatbách Lovců stínů."
"Žádné prstýnky," řekla Clary a přejela mu prsty po zadní straně krku, kde měl jemnou kůži. "Jenom runy."
"Jednu tady," řekl a jemně jí pohladil po paži. Prstem jí spočinul na místě, kde měla jizvu. "A další tady." Přejel jí prstem přes paži ke klíční kosti a pak dolů, kde jí položil dlaň na její rychle bušící srdce. "Rituál je převzatý z Písně písní. - Položil si mě jako pečeť na tvé srdce, jako pečeť na tvé rameno, protože je láska silná jako smrt."
"Naše je ještě silnější," zašeptala Clary a vzpomněla si, jak ho oživila. A tentokrát, když jeho oči potemněly, sáhla k němu a přitáhla si ho k ústům.
Líbali se tak dlouho, dokud všechno světlo nezmizelo z místnosti a z nich se nestaly jenom stíny. Jace ani nepohnul rukou nebo se jí nesnažil dotknout. Cítila, že čeká na její svolení. Uvědomila si, že ona musela být tou, která rozhodne, jestli budou pokračovat a zajdou ještě dál. Pokud tedy bude chtít - a ona chtěla. Už připustil, že bylo něco špatně a že to s ní nemělo nic společného. To byl pokrok: pozitivní pokrok. Za to by měl být odměněn, ne? Vykouzlila na tváři pokřivený úsměv. Uvědomila si, že i když ho trošku popichovala, chtěla víc. Protože to byl Jace, protože ho milovala, protože byl tak úžasný, že někdy cítila potřebu ho štípnout do ruky jen proto, aby se ujistila, že byl skutečný.
A taky to udělala.
"Au," řekl. "Za co to bylo?"
"Sundej si košili," zašeptala. Sáhla po jejím dolním lemu, ale Jace jí předběhl. Přetáhnul si jí přes hlavu a hodil jí na podlahu. Rozpustil si vlasy a ona skoro čekala, že jeho jasně zlaté prameny prozáří temný pokoj.
"Sedni si," zašeptala. Srdce jí bušilo. Většinou nepřebírala v těchhle věcech vedení, ale jemu to zřejmě nevadilo. Pomalu se zvednul a ji vzal sebou. Oba seděli mezi změtí přikrývek. Sedla si mu na klín a nohama mu objala boky. Teď byli tváří v tvář. Slyšela, jak zadržel dech a zvedl ruce, aby jí s nimi mohl zajet pod tričko. Ona mu je ale zatlačila něžně dolů a místo toho se začala dotýkat ona jeho. Sledovala své prsty, které klouzaly po jeho hrudi a pažích, po jeho bicepsech, které byly plné černých run a po jeho rameni, kde měl jizvu ve tvaru hvězdy. Přejela ukazováčkem po mezeře mezi jeho prsními svaly a pokračovala ke svalům na jeho břiše. Oba těžce oddechovali, když sáhla na přezku na jeho džínech. Jace se ani nepohnul, jen se na ní díval výrazem, který říkal: Cokoliv chceš.
Bušilo jí srdce, když spustila ruce k lemu svého trička a přetáhla si ho přes hlavu. Přála si, aby na sobě měla nějakou víc sexy podprsenku - tahle byla bílá a bavlněná- ale když se podívala na Jacův výraz, všechny myšlenky se jí vypařily. Rty měl pootevřené a oči skoro černé. Viděla v nich svůj odraz a věděla, že jemu bylo úplně ukradené, jestli byla její podprsenka bílá, černá nebo svítivě zelená. Všechno co viděl, byla ona.
Natáhla se pro jeho ruce, pak je sevřela a položila je na její pas, jako by mu tím říkala Teď se mě můžeš dotýkat. Naklonil hlavu. Její ústa se přitiskla na ty jeho a znovu se začali líbat. Tentokrát to ale nebylo pomalé, ale divoké a žhavé, jako spalující oheň. Jeho ruce byly horké: v jejích vlasech a na jejím těle. Stáhl jí dolů tak, že ležela pod ním. Jejich holá kůže se o sebe otírala a ona si byla až moc dobře vědoma toho, že mezi nimi nebylo nic, kromě jeho džín a její podprsenky a kalhotek. Vjela mu rukama do jeho hedvábných, rozcuchaných vlasů. Držela mu hlavu, když jí líbal na krku. Jak daleko se dostaneme? Co budeme dělat? ptala se malá část jejího mozku, ale zbytek jí křičel na tu malou část, aby byla zticha. Chtěla se ho dotýkat, líbat ho a objímat, aby věděla, že je tu vážně s ní a že už jí nikdy znovu neopustí.
Jeho prsty našly zapínání její podprsenky. Strnula. Jeho oči byly velké a ve tmě zářily. Líně se na ní usmál. "Je to v pohodě?"
Přikývla. Její dech se zrychloval. Nikdo v celém jejím životě jí ještě nikdy neviděl bez podprsenky - žádný kluk. Jako kdyby vycítil její nervozitu, vzal její obličej něžně do ruky a rty se lehce dotýkal těch jejích, až měla pocit, že je napjatá k prasknutí.
Jeho dlouhé prsty pravé ruky, která byla pokrytá mozoly, jí hladily po tváři a pak se přesunuly na její rameno. Uklidňovalo jí to. Stále byla napjatá. Čekala, až se druhou rukou opět dostane k její podprsence. Až se jí bude zase dotýkat. Jenže začal sahat pro něco za ním - Co to dělal?
Clary si najednou vzpomněla, co řekla Isabele o opatrnosti. Ach, pomyslela si. Ztuhla a trošku se odtáhla. "Jaci, nejsem si jistá, jestli jsem-"
Ve tmě se objevil stříbrný záblesk. Něco studeného a ostrého jí přejelo po paži. Všechno co v tu chvíli cítila, bylo překvapení - pak se dostavila bolest. Dala ruku před sebe a uviděla na své kůži tmavou krev v místech mělkého řezu, který se táhnul od zápěstí až k jejímu lokti. "Au," řekla spíš ze vzteku a překvapení, než z bolesti. "Co to-"
Jace od ní v jediném pohybu ucuknul a vrhnul se pryč z postele. Najednou stál uprostřed místnosti. Byl bez košile a jeho tvář měla barvu kosti.
Stiskla si rukou zraněnou paži a posadila se. "Jaci, co-"
Zarazila se. V levé ruce svíral rukojeť stříbrného nože, který viděla v krabici jeho otce. Na ostří byla vidět čerstvá krev.
Podívala se na svojí ruku a pak znovu na něj. "Nerozumím tomu ..."
Rozevřel ruku a nůž zarachotil o podlahu. Na okamžik vypadal, že by nejradši znovu utekl, jako předtím před barem. Pak se zhroutil na zem a položil si hlavu do dlaní.
...
"Líbí se mi," řekla Camille, když se dveře za Isabele zavřely. "Připomíná mi mě."
Simon se otočil a podíval se na ní. Ve Svatyni bylo šero, ale viděl jí jasně. Byla opřená zády o sloup a ruce měla svázané za zády. V blízkosti dveří vedoucích do Ústavu stál Lovec stínů, který jí měl hlídat. Ale buď Camille neslyšel nebo ho to nezajímalo. Simon přešel blíž ke Camille. Pouta, která jí držela spoutanou, ho nějak zvláštně fascinovala. Požehnaný kov. Zdálo se, že kov se jemně třpytí proti její bledé kůži. Myslel si, že vidí několik pramínků krve, které jí prosakovaly kolem pout na zápěstí. "Ona vůbec není jako vy."
"To si jenom myslíš," Camille naklonila hlavu na stranu a její blond vlasy jí uspořádaně obklopily obličej, i když věděl, že se jich ani nedotkla. "Tolik je miluješ," řekla. "Tvé přátele Lovce stínů. Jako sokol, který miluje pána, který ho svazuje a oslepuje."
"Takhle to není," řekl Simon. "Lovci stínů a Podsvěťané nejsou nepřátelé."
"Ani nemůžeš vejít do jejich domu," řekla. "Jsi od nich odříznutý. A přesto jim tak horlivě sloužíš. Postavil by ses na jejich stranu, i kdybys musel jít proti vlastnímu druhu."
"Já nemám žádný druh," řekl Simon. "Nejsem jeden z nich. Ale nejsem ani jeden z vás. I když bych byl raději jako oni než být jako vy."
"Jsi jeden z nás." Netrpělivě přešlápla. Pouta zachrastila a ona trochu vyjekla bolestí. "Je tu něco, co jsem ti v té bance neřekla. Ale je to pravda." Usmála se i přes svou bolest. "Cítím z tebe lidskou krev. Nedávno ses krmil. Na civilovi."
Simonovi bylo najednou zle. "Já ..."
"Bylo to úžasné, ne?" Její rudé rty se zkřivily. "Poprvé od té doby, co jsi upír, jsi neměl hlad."
"Ne," řekl Simon.
"Lžeš." Její hlas byl pevný. "Snaží se bojovat proti naší přirozenosti. Nephilimové. Přijmou nás jenom tehdy, když předstíráme, že jsme jiní, než jsme. Že nejsme lovci a dravci. Tvoji přátelé nikdy nepřijmou, jaký doopravdy jsi. Budou tě brát jenom takového, jaký budeš předstírat, že jsi. To, co ty děláš pro ně, oni nikdy neudělají pro tebe."
"Nevím, co je ti do toho," řekl Simon. "Co se stalo, stalo se. Nebudu tě následovat. Vybral jsem si. Nechci to, co mi nabízíš."
"Možná ne teď," zašeptala Camille. "A jednou. Jednou to chtít budeš."
Stráž Lovců stínů ustoupila, když se otevřely dveře a do místnosti vstoupila Marysa. Následovali jí dvě osoby, které Simon znal: Isabelin bratr Alec a jeho přítel, čaroděj Magnus Bane.
Alec byl oblečený v elegantním obleku a k Simonovu překvapení byl Magnus oblečený podobně. Jen měl navíc dlouhý hedvábný šátek se střapci na koních a pár bílých rukavic. Vlasy měl naježené jako obvykle, ale tentokrát byly bez třpytek. Když ho Camille uviděla, ztuhla.
Nezdálo se, že už by jí Magnus spatřil: poslouchal Marysu, která mu trochu rozpačitě říkala, že jim hodně pomohl, když se dostavil tak rychle. "Opravdu jsme čekali, že přijedete nejdřív zítra, ale ne dřív."
Alec vydal tlumený otrávený výdech a zíral do prázdna. Zdálo se, že nebyl moc šťastný, že byl tady. Kromě toho, pomyslel se Simon, ale vypadal stejně jako vždycky -stejné černé vlasy a modré oči - i když byl trošku uvolněnější, než předtím. Jako kdyby z ničeho nic dospěl. "Naštěstí je poblíž Vienna Opery portál," řekl Magnus a s grácií si přehodil šátek přes rameno.
"V okamžiku, kdy jsme dostali tvojí zprávu, spěchali jsme sem."
"Pořád nemám nejmenší tušení, co to má co dělat s námi," řekl Alec. "Chytili jsme upíra, který se nechoval zrovna spořádaně. Nejsou takoví všichni?"
Simon cítil, jak se mu obrací žaludek. Podíval se na Camille, která se na něj usmála, ale její pohled byl upřený na Magnuse. Alec při pohledu na Simona poprvé zrudl. Bylo to na něm hodně vidět, protože byl hrozně bledý. "Promiň, Simone. Nemyslel jsem tebe. Ty jsi jiný."
Myslel by sis to, i kdybys mě viděl v noci krmit se na čtrnáctileté holce? pomyslel si Simon, ale mlčel. Neřekl nic, jen na Aleca kývnul.
"Má nějaké informace o součastných vyšetřování smrtí tří Lovců stínů," řekla Marysa. "Potřebujeme z ní dostat všechno, co ví a ona řekla, že jediný komu bude odpovídat na otázky, je Magnus Bane."
"Vážně?" Alec se zmateně podíval na Camille. "Jen Magnus?"
Magnus poprvé sledoval jeho pohled -nebo tak to Simonovi alespoň připadalo- a podíval se přímo na Camille. Něco se mezi nimi odehrálo. Jako kdyby mezi nimi byl nějaký druh energie. Magnus se melancholicky usmál.
"Ano," řekla Marysa. Přes tvář jí přeběhl zmatený výraz, když zachytil pohled mezi upírkou a čarodějem. "Teda, pokud nám bude Magnus ochotný pomoct."
"Jsem," řekl Magnus a sundal si rukavice. "Promluvím si kvůli vám s Camille."
"Camille?" Alec se podíval na Magnuse se zvednutým obočím. "Ty ji znáš, viď? Nebo - ona zná tebe?"
"Známe se navzájem." Magnus lehce pokrčil rameny, jako kdyby říkal Můžu za to? "Kdysi to byla moje přítelkyně."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Barčus Barčus | 8. září 2011 v 21:19 | Reagovat

ááá,sakra:D  tak další kapitolu si musim přečíst v AJ!! :D

2 Lily Lily | 8. září 2011 v 21:43 | Reagovat

Díky! Je to překrásný! A ty seš úžasná, dokonalá... moc děkuju...

3 viki viki | 8. září 2011 v 21:55 | Reagovat

Děkuji za překlad !

4 Mannon Mannon | Web | 8. září 2011 v 22:04 | Reagovat

cože??? ??? jeho přítelkyně??? No kráááso, tak to mě podrž :D hezky se nám to začíná všechno zvrtávat :D pěkná kapitolka... děkuji Marti za překlad :-)

5 Kristin Kristin | E-mail | Web | 9. září 2011 v 13:44 | Reagovat

no ty bláho O_O jsem zmatená. Přítelkyně? O_O a přítelkyně jako friend nebo girlfriend? :-D

6 Lenička Lenička | 9. září 2011 v 14:02 | Reagovat

hups..i když o něčěm takovým se píše už v clockwork angel takže co mě překvapuje:) děuju ti za překlad dobrá vílo:)

7 Cata Cata | 9. září 2011 v 17:01 | Reagovat

Jace a Clary - hot hot hot :D  :-P ;-)

8 Saba Saba | 9. září 2011 v 19:38 | Reagovat

super kapitola...kdy mas v planu dalsi?? :-)

9 Rosette Rosette | Web | 12. září 2011 v 18:17 | Reagovat

Krásný... Moc děkuju... :) Kdy bude další? :D

10 Rosette Rosette | Web | 12. září 2011 v 19:11 | Reagovat

Myslela jsem 14 :D Jen to čtu furt do kola tak jsem to napsala blbě. Promiň :)

11 mila mila | 28. března 2012 v 16:29 | Reagovat

super překlad

12 aMATIS aMATIS | 21. října 2012 v 8:10 | Reagovat

uuuuu Jace a Clary :-D O_O  O_O  O_O HOT :-)  :-)  :-)  :-D  :-D  ;-)  ;-)  8-O  8-O  8-)  8-) přítelkyně, přítelkyně? O_O to si ze mně děláte pr¤¤¤ :-P

13 Metis Metis | 5. dubna 2013 v 19:38 | Reagovat

A teď to Jace všechno Clary řekne!!!A jako přítelkině?!?WOW!!Tak teď to bude krutý.... O_O  :-)  ;-)  :-P

14 Metis Metis | 5. dubna 2013 v 19:38 | Reagovat

*přítelkyně,pardon

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama