City of Fallen Angels - 13.kapitola 1/2

9. září 2011 v 20:15 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 13
NALEZENA MRTVÁ DÍVKA


"Tvoje bejvalka?" Alec vypadal překvapeně. A Marysa taky. Ani Simon nemohl říct, že by tohle čekal. "Tys chodil s upírkou? S holkou upírkou?"
"Bylo to před sto třiceti lety," řekl Magnus. "Od té doby jsem jí neviděl."
"Proč jsi mi to neřekl?" požadoval Alec.
Magnus si povzdechl. "Alexandře, žiju už stovky let. Byl jsem s muži i s ženami - s vílami, čarodějkami, upírkami a dokonce i s džinem nebo s dvěma." Úkosem se podíval na Marysu, která vypadala mírně řečeno zděšeně. "Až moc informací, co?"
"To je v pořádku," řekla, i když vypadal trošku pobledle. "Musím se o něčem poradit s Kadirem. Hned se vrátím." Popošla ke Kadirovi a společně zmizeli ve dveřích. Simon udělal několik kroků zpátky a předstíral, že pečlivě studoval barevné sklo. Jeho upíří sluch byl ale dost dobrý na to, aby slyšel všechno, co si Magnus s Alecem řekli. Ať chtěl nebo ne. A věděl, že Camille je slyšela taky. Měla hlavu nakloněnou ke straně, když je zaujatě poslouchala a oči měla zamyšlené a přivřené.
"S kolika dalšími lidmi jsi byl?" zeptal se Alec. "Aspoň přibližně."
Magnus zavrtěl hlavou. "Nemůžu je spočítat a navíc na tom nezáleží. Záleží jenom na tom, co k tobě teď cítím."
"Víc než sto?" zeptal se Alec. Magnus ho ignoroval. "Dvě stě?"
"Nemůžu uvěřit, že zrovna teď vedeme tenhle rozhovor," řekl si Magnus sám pro sebe. Simon s ním mohl jenom souhlasit a přál si, aby to neřešili před ním.
"Proč tolik?" Alecovi modré oči byly v šeru jasné. Simon nemohl říct, jestli byl naštvaný. Nezněl naštvaně, jenom hodně ostře. Jenže Alec byl hodně tichá osoba, takže bylo možné, že teď byl nejvíc naštvaný, jak kdy byl. "Lidi tě rychle začnou nudit, viď?"
"Jsem nesmrtelný," řekl Magnus tiše. "Jenže to neplatí pro každého."
Alec vypadal, jako kdyby mu dal facku. "Takže ty s nimi prostě zůstaneš, dokud nezemřou a pak si najdeš prostě někoho jiného?"
Magnus nic neříkal. Podíval se Alecovi do očí, které mu zářily jako kočce. "Byl bys radši, kdybych strávil celou věčnost sám?"
Alecovi škubly koutky úst. "Jdu najít Isabele," řekl a bez dalšího slova se otočil a šel zpátky do Ústavu. Magnus se za ním smutně díval. Nebyl to ale druh lidského smutku, pomyslel si Simon. Bylo to, jako kdyby jeho oči obsahovaly smutek celých věků. Jako kdyby byly ostré hrany jeho lidského smutku v průběhu let opotřebované podobně, jako když mořská voda pomalu opotřebovává ostré hrany skla. Jako kdyby slyšel Simonovi myšlenky, Magnus se na něj podíval. "Odposloucháváš, upíre?"
"Vážně nesnáším, když mi tak lidi říkají," řekl Simon. "Mám jméno."
"Myslím, že bych si ho měl radši zapamatovat. Koneckonců, za sto nebo dvě stě let tu zbudeme jen ty a já." Magnus se zamyšleně podíval na Simona. "My zůstaneme, oni odejdou."
Jen myšlenka na to donutila Simona cítit se, jako kdyby byl ve výtahu, kterému se utrhlo lano a on se teď najednou nezadržitelně řítil tisíci pater k zemi. Ta myšlenka ho už samozřejmě napadla dřív, ale vždycky jí vypudil. Představa, že mu bude pořád šestnáct, zatímco Clary, Jace a každý koho znal budou stárnout, vyrostou a budou mít děti, i když on se nikdy nezmění, pro něj byla až moc neuvěřitelná a bylo hrozné jen o tom přemýšlet. Být navždy šestnáctiletým sice znělo dobře, ale jen do chvíle, než se nad tím opravdu zamyslel. Pak už to nevypadalo jako moc nadějná vyhlídka.
Magnusovi zelenozlaté kočičí či byly jasné. "Vidět věčnost v tváři," řekl. "Není to taková zábava, viď?"
Než stačil Simon odpovědět, Marysa se vrátila. "Kde je Alec?" zeptala se a nechápavě se rozhlédla kolem.
"Šel se podívat na Isabele," řekl Simon, než mohl Magnus něco říct.
"Dobře." Marysa si uhladila kabát, i když nebyl pomačkaný. "Pokud by vám to nevadilo ..."
"Promluvím si s Camille," řekl Magnus. "Ale chci to udělat sám. Byl bych radši, kdybyste na mě počkali v Ústavu, až skončíme, přijdu za vámi."
Marysa zaváhala. "Víš na co se jí zeptat?"
Magnusův pohled byl pevný. "Vím jak se jí na to zeptat, to ano. Jestli je ochotná něco prozradit, řekne mi to."
Oba jakoby zapomněli, že tam byl i Simon. "Mám taky odejít?" zeptal se a přerušil tak jejich soutěž vtom, kdo vydrží déle zírat na toho druhého.
Marysa se na něj roztržitě podívala. "Ach, ano. Děkuju ti za tvoji pomoc, Simone, ale už tě nepotřebujeme. Jdi domů, jestli chceš."
Magnus neřekl nic. Simon se s pokrčením ramen otočil a šel ke dveřím, které vedly k sakristii a ke dveřím, které sloužily jako východ z Ústavu. Ve dveřích se zastavil a ohlédl se. Marysa a Magnus spolu ještě pořád mluvili, i když stráž u dveří už byla připravená odejít. Zdálo se, že si jenom Camille uvědomovala, že tam Simon ještě pořád byl. Usmívala se na něj od sloupu, ke kterému byla připoutaná. Koutky měla zvednuté a oči jí zářily.
Simon vyšel ven a zavřel za sebou dveře.
...
"Stává se to každou noc." Jace seděl na podlaze. Nohy měl natažené a ruce měl vklíněné mezi koleny. Nůž dal na postel vedle Clary: měla na něm položenou ruku, když mluvil - bylo to spíš proto, aby ho uklidnila než proto, že by se s ním chtěla bránit. Zdálo se, jako kdyby Jace už neměl žádnou energii. Dokonce i jeho hlas zněl prázdně a nepřítomně, jako kdyby k ní mluvil z velké dálky. "Zdá se mi, že přijdeš do mého pokoje a my ... začneme dělat to, co jsme právě dělali. A pak tě zraním. Pořežu tě nebo tě udusím nebo tě probodnu a ty zemřeš. Díváš se na mě těma svýma zelenýma očima, zatímco z tebe v mém náručí vyprchává život."
"Jsou to jenom sny," řekla Clary jemně.
"Právě jsi byla svědkem toho, že nejsou," řekl Jace. "Byl jsem vzhůru, když jsem vzal ten nůž."
Clary věděla, že měl pravdu. "Bojíš se, že ses zbláznil?"
Zavrtěl hlavou. Do očí mu spadly vlasy, tak si je rukou odhrnul zpátky. Měl už hodně dlouhé vlasy, dlouho nebyl u holiče a Clary napadlo, jestli to nebylo proto, že už se o sebe vůbec nestaral. Proč nevěnovala víc pozornosti stínům pod jeho očima, okousaným nehtům a jeho naprosto vyčerpanému obličeji? Pořád se jen strachovala, jestli jí ještě pořád miluje, že nemyslela na nic jiného.
"Ne, toho se nebojím," řekl. "Bojím se toho, že ti ublížím. Bojím se toho, že ten jed, který mi otravuje sny, nějak pronikne i do mého skutečného života a já ..." Zdálo se, že se mu stáhlo hrdlo.
"Nikdy bys mi neublížil."
"Měl jsem v ruce ten nůž, Clary." Podíval se na ní a pak rychle uhnul očima. "Kdybych tě zranil ..." Jeho hlas se zlomil. "Lovci stínů umírají často hodně mladí," řekl. "Všichni to víme. A tys chtěla být Lovec stínů a já bych tě nikdy nemohl zastavit, protože to není moje práce říkat ti, co máš udělat se svým životem. Zvlášť, když každý den podstupuju stejný druh rizika. Co bych to byl za člověka, kdybych ti řekl, že je v pořádku, když já riskuju svůj život, ale ty to dělat nemůžeš? Představil jsem si, jaké by to pro mě bylo, kdybys zemřela. Vsadím se, že ty přemýšlíš o tom samém."
"Vím, jaké to bylo," řekla Clary a vzpomněla si na jezero, meč a Jecovu krev, která se šířila pískem. Byl mrtvý a Anděl ho přivedl zpátky mezi živé. Byly to ale ty nejhorší minuty jejího života. "Chtěla jsem zemřít. Ale věděla jsem, jak by ses ve mně zklamal, kdybych to jen tak vzdala."
Jace se usmál. Byl to spíš ale jenom náznak úsměvu. "Mě napadlo to samé. Pokud bys zemřela, nechtěl bych už dál žít. Ale nemohl bych se zabít, protože ať už se s námi po smrti stane cokoliv, chtěl bych být s tebou. A kdybych se zabil, vím, že už bys se mnou nikdy nepromluvila. V žádném dalším životě. Tak bych žil a snažil bych se nějak to zvládnout, dokud bych nemohl být znovu s tebou. Ale kdybych ti ublížil - kdybych byl příčinou tvojí smrti - neexistuje nic, co by mi nějak zabránilo se zničit."
"Nemluv takhle." Clary cítila chlad až v morku kostí. "Jaci, měl jsi mi to říct."
"Nemohl jsem." Jeho hlas byl prázdný a tak nějak smířený.
"Proč ne?"
"Myslel jsem, že jsem Jace Lightwood," řekl. "Myslel jsem, že je možné, že se mě moje výchova nijak nedotkla. Jenže teď si říkám, jestli je možné, že se lidi prostě nedokážou změnit. Možná budu už navždy Jace Morgenstern. Valentýnův syn. Vychovával mě deset let a možná je to skvrna, která už nepůjde nikdy vyčistit."
"Myslíš si, že se tohle děje kvůli tvému otci," řkla Clary a najednou jí projela hlavou myšlenka na větu, kterou jí Jace jednou řekl. Milovat znamená ničit. A pak si pomyslela, že bylo divné nazývat Valentýna Jaceovým otcem. Krev, která tekla Valentýnovi v žilách teď zdědila Clary, ne Jace. A přitom ona nikdy neměla pocit, že by byl Valentýn její otec. A Jace naopak jo. "A tys nechtěl, abych to věděla?"
"Ty jsi všechno, co na tomhle světě chci," řekl Jace. "A možná si Jace Lightwood zaslouží všechno, co chce. Ale Jace Morgenstern ne. Někde uvnitř to musím vědět. Nebo bych se nesnažil zničit to, co máme mezi sebou."
Clary se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. "Nemyslím si, že je to tím."
Zvedl hlavu a zamrkal. "Co tím myslíš?"
"Myslím, že je to psychologické," řekla Clary. "Děje se s tebou něco špatného. Nevím co. Myslím si, že ti to působí někdo jiný."
"Já nechápu-"
"Ithuriel mi posílal sny," řekla Clary. "Možná, že i tobě někdo posílá sny."
"Ithuriel ti posílal sny, aby ti pomohl. Aby tě dovedl k pravdě. Jaký je smysl těchhle snů? Jsou odporné, nesmyslné a sadistické-"
"Možná, že mají smysl," řekla Clary. "Jen možná jejich smysl není takový, jaký si myslíš. Nebo ten, kdo ti je posílá, se ti snaží ublížit."
"Kdo by to mohl dělat?"
"Někdo, kdo nás nemá moc v lásce," řekla Clary a odstrčila z hlavy myšlenku na královnu Seelie.
"Možná," řekl Jace a tiše se díval dolů na své ruce. "Sebastian-"
Takže ani on už mu nechtěl říkat Jonathan, napadlo Clary. Neměla mu to za zlé. Bylo to jeho jméno. "Sebastin je mrtvý," řekla trochu ostřeji, než původně chtěla. "A kdyby měl tuhle moc už tehdy, použil by jí."
Jacovi se přes tvář přehnal stín pochybností. "Opravdu si myslíš, že by mi to mohl někdo dělat?"
Clary tvrdě bušilo srdce do hrudníku. Nebyla si tím jistá: tak moc chtěla, aby to byla pravda, ale kdyby nebyla, i tak chtěla dát Jaceovi alespoň tu planou naději. Chtěla jí dát oběma.
Ale pak dostala pocit, že to bylo už dlouho, kdy se Jace naposled chytal plané naděje.
"Myslím, že bychom měli jít do Tichého města," řekla. "Bratři se ti můžou dostat do hlavy a zjistit, jestli se ti v ní někdo hrabal. Tak, jak to udělali mě."
Jace otevřel ústa, ale zase je zavřel. "Kdy?" řekl nakonec.
"Teď," řekla Clary. "Nechci čekat. Ty snad jo?"
Neodpověděl. Jen se zvedl ze země a vzal si svojí košili. Podíval se na Clary a skoro se zasmál. "Jestli půjdeme do Tichého města, měla by ses obléknout. Chci říct, že mně by vyhovovalo, kdybys chodila jenom v kalhotkách a podprsence, ale nevím, jestli by to ocenili Mlčenlivá bratři. Zůstalo už jich jenom pár a já nechci, aby zemřeli na přílišné vzrušení."
Clary vzala z postele polštář a hodila ho po něm, protože se jí ulevilo. Sáhla po oblečení a začala si natahovat košili. Těsně předtím, než si jí přetáhla přes hlavu, spatřila nůž, který ležel na posteli. Zářil jasně jako stříbrný plamen.
...
"Camille," řekl Magnus. "Už je to dlouho, viď?"
Usmála se. Její kůže byla ještě bělejší, než si vzpomínal a pod ní jí prosvítaly temné pavučinové žilky. Vlasy měly pořád barvu stříbra a její oči byly pořád zelené jako kočičí. Pořád byla krásná. Při pohledu na ni se znovu ocitl v Londýně. Viděl pouliční lampy a ucítil kouř, odpadky, koně, kovový pach mlhy a květiny v Kewových zahradách. Viděl chlapce s černými vlasy a stejnýma modrýma očima, jako měl Alec. A taky dívku s dlouhými hnědými kadeřemi a s vážnou tváří. Ve světě, z kterého nakonec zmizelo všechno co znal, byla ona jednou z mála zbývajících stálých věcí.
A pak tu byla Camille.
"Chyběl jsi mi, Magnusi," řekla.
"Ne, nechyběl." Sedl si na podlahu Svatyně. I přes oblečení cítil chlad kamene. Byl rád, že měl na sobě šálu. "Takže proč jsi pro mě poslala? Jen se snažíš získat čas?"
"Ne." Naklonila se dopředu a řetězy kolem jejích zápěstí zachrastily. Téměř slyšel zasyčení, když se kov dotknul její kůže. "Slyšela jsem o tobě různé věci, Magnusi. Slyšela jsem, že jsi pod ochrannými křídly Lovců stínů. Slyšela jsem, že jsi vyhrál lásku jednoho z nich. Toho kluka s kterým jsi mluvil, předpokládám. Ale tvoje chutě byly vždycky různorodé."
"Poslouchala jsi o mě drby," řekl jí Magnus. "Ale mohla ses jednoduše zeptat mě. Všechny ty roky jsem žil v Brooklynu. Není to moc daleko a za celou tu dobu ses mi neozvala. Nikdy jsi nenavštívila jednu z mých párty. Mezi námi je zeď z ledu, Camille."
"Já jí nepostavila." Její zelené oči se rozšířily. "Vždycky jsem tě milovala."
"Nechala jsi mě," řekl. "Udělala sis ze mě svého domácího mazlíčka a pak jsi mě opustila. Kdyby láska byla jídlo, zemřel bych hladem, když bych okusoval kosti, které jsi mi házela." Mluvil nevzrušeně. Už to bylo dlouho.
"Ale my jsme měli celou věčnost," namítla. "Musel jsi vědět, že se pro tebe vrátím a-"
"Camille." V Magnusově hlase byla znatelná netrpělivost. "Co chceš?"
Její hruď se rychle zvedala a zase klesala. Vzhledem k tomu, že nepotřebovala dýchat Magnus věděl, že to bylo hlavně pro efekt. "Vím, že ti Lovci stínů naslouchají," řekla. "Chci, abys s nimi promluvil mým jménem."
"Chceš, abych tě z toho vysekal," přeložil Magnus to, co chtěla říct.
Upřela na něj svůj pohled. "Tvoje řeč byla vždycky tak přizpůsobivá modernímu světu."
"Říkají žes zabila tři Lovce stínů," řekl Magnus. "Je to pravda?"
"Byli to členi Kruhu," řekla. Spodní ret se jí chvěl. "V minulosti mučili a zabíjeli můj druh ..."
"To je důvod, proč jsi to udělala? Z pomsty?" Když mlčela, Magnus řekl: "Víš co udělají těm, co zabijí nějakého Nephilima, Camille."
Oči jí zazářily. "Potřebuju, abys mi dělal prostředníka, Magnusi. Chci imunitu. Chci podepsat slib Clavů, že pokud jim poskytnu informace, ušetří můj život a pustí mě na svobodu."
"Nikdy tě nepustí."
"Pak už se nikdy nedozví, proč museli jejich kolegové zemřít."
"Museli zemřít?" Magnus uvažoval. "Zajímavé změní, Camille. Mám pravdu, když řeknu, že je v tom víc, než se na první pohled zdá? Víc než jen krev nebo pomsta?"
Mlčela a dívala se na něj. Hruď se jí dramaticky zvedala. Všechno na ní bylo prohnané. Upravenost jejích stříbrných vlasů, křivka jejího krku i krev na zápěstích.
"Jestli chceš, abych s nimi za tebe promluvil," řekl Magnus, "musíš mi říct alespoň něco malého. Projev tvé dobré vůle."
Zářivě se usmála. "Věděla jsem, že to po mě uděláš, Magnusi. Věděla jsem, že minulost pro tebe není úplně mrtvá."
"Považuj ji za nemrtvou, jestli chceš," řekl Magnus. "Řekneš mi pravdu, Camille?"
Přejela si jazykem po spodním rtu. "Můžeš jim říct," řekla, "že jsem jednala na něčí příkaz, když jsem zabila ty Lovce stínů. Nevadilo mi to udělat, protože oni zabíjeli můj druh a jejich smrt byla proto zasloužená. Ale neudělala bych to, kdyby mě o to někdo nepožádal. Někdo mnohem silnější, než jsem já."
Magnusovi bilo srdce o něco rychleji. Nelíbilo se mu, co slyšel. "Koho?"
Camille ale zavrtěla hlavou. "Imunita, Magnusi."
"Camille-"
"Postaví mě na slunce a nechají mě zemřít," řekla. "To je to, co dělají těm, kteří zabijí Nephilimy."
Magnus se zvedl. Jeho šála ležela na zemi v prachu. Smutně se podíval na šmouhy, které na ní byly. "Udělám, co budu moct, Camille. Ale nic ti neslibuju."
"To ty nikdy," zamumlala. Oči měla přivřené. "Pojď sem, Magnusi. Pojď ke mně blíž."
Nemiloval jí, ale byla přízrak z jeho minulosti. Přešel k ní, až stál tak blízko, že se jí mohl dotknout. "Vzpomeň si," zašeptala. "Vzpomínáš na Londýn? Na párty de Quinceyho? Pamatuješ si na Willa Herondala? Vím, že ano. Ten tvůj kluk, ten Lightwood. Jsou si hodně podobní."
"Vážně?" řekl Magnus, jako kdyby o tom nikdy nepřemýšlel.
"Pěkní kluci byla vždycky tvoje zkáza," řekla. "Ale co ti můžou ty smrtelné děti nabídnout? Deset let, dvacet, než se na nich podepíše zub času. Čtyřicet, padesát let předtím, než ti zemřou. Já ti můžu dát celou věčnost."
Dotkl se její tváře. Byla ještě chladnější, než podlaha. "Mohla jsi mě mít. V minulosti," řekl trochu smutně. "Jenže teď je moje budoucnost Alec."
"Magnusi-"
Dveře Ústavu se otevřely. Ve dveřích stála Marysa. Vpustila dovnitř magické světlo, které bylo na zdi za ní. Vedle ní byl Alec. Paže měl zkřížené na hrudi. Magnuse napadlo, jestli slyšel něco z jeho rozhovoru s Camille - ale to přece nebylo možné, ne?
"Magnusi," řekla Marysa Lightwoodová. "Už jste dospěli k nějaké dohodě?"
Magnus spustil ruku z její tváře. "Nejsem si jistý, jestli bych to nazýval dohodou," řekl a otočil se k Maryse. "Ale myslím si, že je tu pár věcí, o kterých bychom si měli promluvit."
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saba Saba | 9. září 2011 v 20:43 | Reagovat

super...moc diky :-)

2 mila mila | 9. září 2011 v 21:01 | Reagovat

moc díky za překlad :-D

3 viki viki | 9. září 2011 v 23:24 | Reagovat

Děkuji za překlad !

4 Páája Páája | 10. září 2011 v 9:45 | Reagovat

Jestli se stane něco né moc pěknýho mezi Alekem a Magnusem tak všechny 3 díly který mám vyhodim s brekem do koše :-(  :-(  :-(

5 Łucííí Łucííí | E-mail | 10. září 2011 v 10:39 | Reagovat

aaaaaaaaa...a je to tady...pracuje pro Sebastiana...já to věděla...:D...jinak moc   pěkný překlad...kdy bude další kapča???...už se nemůžu dočkat jejich reakci na to...:D

6 Ann Ann | 10. září 2011 v 11:34 | Reagovat

Krásaa :D moc děkuju za překlad, těším se na další !!! :)

7 Rosette Rosette | Web | 10. září 2011 v 12:19 | Reagovat

Nádhera. Taky myslím, že je zatím Sebastian... :D

8 Lenička Lenička | 10. září 2011 v 15:04 | Reagovat

:(( hlavně at je to mezi magnusem a alecem v pohodě:(

9 Lenide Lenide | 10. září 2011 v 17:58 | Reagovat

bude dnes ďalšia polka 13tej kapitoli? :)

10 Łucííí Łucííí | E-mail | 10. září 2011 v 19:09 | Reagovat

jeeeeeee...kdy bude další kapča ? ..já se nemůžu dočkat...

11 Marti Marti | Web | 10. září 2011 v 20:26 | Reagovat

[10]: NEvim jestli jí sem dneska stihnu přidat.. Možná až zítra, ale pokusím se dneska..

12 mila mila | 11. září 2011 v 7:19 | Reagovat

dík

13 Klaudia Klaudia | 11. září 2011 v 20:13 | Reagovat

koľko kapitol má táto kniha?

14 Marti Marti | Web | 11. září 2011 v 21:55 | Reagovat
15 redelivery redelivery | Web | 5. října 2016 v 17:06 | Reagovat

pujcky bez registru online chomutov :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama