City of Fallen Angels - 13.kapitola 2/2

10. září 2011 v 23:03 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 13


Clary se oblékla a šla s Jacem do jeho pokoje. Tam si zabalil malou tašku s věcmi, které si sebou bral do Tichého města. Clary si pomyslela, že je to jako kdyby šel na nějaký chmurný přespávací večírek. Většina zabalených věcí ale byly zbraně -několik andělských ostří, jeho stélu a stříbrný nůž, z jehož čepele už byla odstraněná krev. Vsunul si ho pod koženou bundu a ona se dívala, jak jí zapínal a přitom si vytáhnul prameny vlasů zpod bundy. Přehodil si tašku přes rameno, otočil se a pohlédl na ní. Pousmál se a ona uviděla jeho trošku ulomený levý řezák. Vždycky si myslela, že to bylo roztomilé. Jeho malý nedostatek ve vzhledu, který by byl jinak až příliš dokonalý. Její srdce udělalo kotrmelec a ona se od něj na chvíli odvrátila, aby mohla popadnout dech.
Natáhl k ní ruku. "Tak pojďme."
Nebyl žádný způsob, jak by mohli dát vědět Mlčenlivým bratrům, aby přijeli a vyzvedli si je, takže si Clary a Jace vzali taxíka v centru města Houstonu a vyrazili ke hřbitovu Marble. Clary napadlo, že mohli prostě vytvořit portál do Města kostí - už tam byla předtím, věděla, jak to tam vypadá - ale Jace řekl, že existují pravidla týkajících se takových věcí a Clary se nemohla zbavit pocitu, že by tohle mohli Mlčenlivý bratři shledat trošku drzým.
Jace si sedl vedle ní na zadní sedadlo taxíku. Držel jí za ruku a prsty jí na ruku kreslil uklidňující kroužky. Bylo to ale spíš rušivé. Ale ne tak rušivé, aby se nemohla soustředit na to, co jí vyprávěl: co se dělo se Simonem, příběh Jordana, o jejich chycení Camille a o její žádosti přivést k ní Magnuse.
"Je Simon v pořádku?" zeptala se starostlivě. "Neuvědomila jsem si to. Byl v Ústavu a já ho ani neviděla-"
"Nebyl v Ústavu. Byl ve Svatyni. A zdá se, že to zvládnul docela dobře. Líp, než bych si představoval u někoho, kdo byl ještě nedávno v podstatě civil."
"Ale ten plán vypadá nebezpečně. Myslím tím Camille. Je naprosto šílená, ne?"
Jace jí přejel prstem přes klouby. "Musíš přestat myslet na Simona jako na civila, kterého jsi znala. Ten, který potřeboval ochraňovat. Je teď skoro nesmrtelný. Ještě jsi neviděla jeho Runu v akci. Já jo. Jako kdyby tenhle svět navštívil Boží hněv. Předpokládám, že bys na něj měla být hrdá."
Zachvěla se. "Nevím. Udělala jsem to, protože jsem to udělat musela. Je to ale pořád prokletí. A navíc jsem nevěděla, čím vším si prošel. Neřekl mi to. Věděla jsem o Isabele a Maie. O tom, že se o sobě dozvěděly. Ale nevěděla jsem o Jordanovi. Že je to ve skutečnosti ex Maiy - nebo něco takového." Protože ses ho na to nezeptala. Byla jsi příliš zaneprázdněná strachováním se o Jace. To není dobré.
"No," řekl Jace, "a řekla jsi mu o tom, kam jsi šla? Protože jste měli oba dva rozdílné cesty."
"Ne. Neřekla jsem to nikomu," řekla Clary. Vysvětlila Jaceovi jak se vydala s Lukem a Marysou do Tichého města, co našla v márnici v nemocnici Beth Israel a o jejím následném objevení kostela Talto. "Nikdy jsem o tom neslyšel," řekl Jace. "Ale Isabele má pravdu. Jsou tu různé druhy bizardních sekt, které uctívají démony. Většině z nich se nikdy nepodařilo přivolat démona. Zní to, jako kdyby se to jedné podařilo."
"Myslíš, že ten démon zabil ty, kteří ho uctívali? Myslíš si, že ho teď - zastaví?"
Jace zavrtěl hlavou. "Byl to jenom démon Hydra. Je to něco jako hlídací pes. Kromě toho Její dům se chýlí k jisté smrti, její krok míří do podsvětí. Mě to zní jako ženský démon. A tyhle kulty, které uctívají ženské démony, často dělají příšerné věci s dětmi. Mají dost pokroucené představy o plodnosti a o dětech." Seděl na sedadle a měl napůl přivřené oči. "Jsem si jistý, že Konkáva půjde do toho kostela, aby to tam zkontrolovala a dvacet ku jedné, že tam nic nenajdou. Zabila jsi jejich démona strážce, takže je jasné, že kult se hned zbaví všech důkazů. Mohli bychom počkat, až se usídlí někde jinde."
"Ale-" Clary se sevřel žaludek. "To dítě. A ty obrázky v knize, kterou jsem tam viděla. Myslím, že se snaží stvořit víc dětí, jako byl Sebastian."
"To nemůžou," řek Jace. "Sice dokázali stvořit lidské dítě s andělskou krví, což je dost zlé, to je pravda. Jenže aby stvořili dítě, jako byl Sebastian, museli by použít démonskou krev na dítě Lovce stínů. Jinak to dítě zemře." Lehce ji stiskl ruku, jako kdyby jí tím chtěl dodat odvahu. "Nejsou to sice moc hodní lidé, ale nedokážu si představit, že by zkusili znovu stejnou věc, která předtím nefungovala." Taxi se zaskřípěním brzd zastavilo na rohu Houstonu a Druhé třídy. "Počítadlo je rozbité," řekl taxikář. "Deset dolarů."
Jace, který by si za jiných okolností neodpustil sarkastickou poznámku, teď hodil taxikáři dvacet dolarů a vystoupil z auta. Držel Clary otevřené dveře a ona ho následovala. "Připravená?" zeptal se, když došli k železné bráně, která vedla do města.
Přikývla. "Nemůžu sice říct, že můj poslední takový výlet byl moc velká zábava, ale ano, jsem připravená." Vzala ho za ruku. "Dokud budeme spolu, jsem připravená na cokoliv."
Mlčenlivý bratři na ně čekali v předsíni Města. Skoro, jako kdyby počítali s tím, že přijedou. Clary poznala ve skupině bratra Zachariáše. Tiše stáli v řadě a blokovali Clary a Jacovi průchod do města.
Proč jste sem přišli, dcero Valentýnova a synu Ústavu? Clary si nebyla jistá, čí hlas slyšela ve svojí hlavě. Možná to byl hlas všech. Je neobvyklé pro děti vstoupit do Tichého města bez dozoru.
Pojmenování ´děti´ Clary podráždilo, ale věděla, že pokud jde o Lovce stínů, byli zaujatí. Každý, komu ještě nebylo osmnáct, byl dítě a jednalo se s ním podle jiných pravidel.
"Potřebujeme vaši pomoc," řekla Clary, když bylo zřejmé, že se Jace nechystá nic říct. Díval se na Mlčenlivé bratry s podivnou netečností, jako kdyby někdo dostal nespočet diagnóz od různých lékařů a teď, úplně nakonec, čekal jen s malou nadějí na verdikt specialisty. "Není to vaše práce pomáhat Lovcům stínů?"
Ale i přesto nejsme vašimi služebníky. Nebudeme skákat tak, jak vy pískáte. Stejně tak ne každý váš problém spadá pod naší jurisdikci.
"Ale tohle ano," prohlásila Clary pevně. "Věřím, že někdo manipuluje s myslí Jace -někdo mocný- a ovlivňuje jeho vzpomínky a sny. Nutí ho dělat věci, které dělat nechce."
Hymnomancie, řekl jeden z Mlčenlivých bratrů. Kouzlo snů. Tohle můžou ovládat jen ti největší a nejsilnější z těch, kteří používají magii.
"Jako andělé," řekla Clary a byla odměněna ztuhlým a překvapeným tichem.
Možná, řekl konečně bratr Zachariáš, byste měli jít s námi k Mluvícím hvězdám. Nebyla to výzva, ale nabídka. Pak se otočili a vydali se do srdce města. Nečekali, jestli je bude Clary a Jace následovat.
Došli do místnosti Mluvících hvězd, kde bratři zaujali svá místa za jejich černým stolem z čediče. Meč smrti byl zpátky na svém místě. Lesknul se na zdi za nimi, jako křídlo stříbrného ptáka. Jace se přesunul do středu místnosti a zadíval se na vzor kovových hvězd, který byl vypálený do červených a zlatých dlaždic na podlaze. Clary ho pozorovala a cítila, jak jí z toho bolí srdce. Bylo těžké ho takhle vidět. Všechna jeho obvyklá neutuchající energie byla pryč, stejně jako když se magické světlo skrývá pod nánosem popela.
Zvedl svojí blonďatou hlavu a pak zamrkal. Clary věděla, že Mlčenlivý bratři mluvili v jeho mysli a říkali něco, co nemohla slyšet. Viděla, jak vrtí hlavou a slyšela, jak jim odpověděl: "Já nevím. Myslel jsem, že jsou to jenom obyčejné sny." Jeho ústa se stáhla do pevné linky a ona musela přemýšlet o tom, co po něm žádali. "Vize? To si nemyslím. Ano, setkal jsem se s Andělem, ale je to Clary, kdo měl prorocké sny. Já ne."
Clary ztuhla. Byli hrozně blízko k tomu, aby se začali vyptávat, co se stalo s Jacem a Andělem tenkrát u jezera Lyn. To jí nenapadlo. Když se Mlčenliví bratři nabourají do vaší mysli, co vlastně všechno vidí? Jen to, co původně hledali? Nebo všechno?
Jace pak přikývl. "Dobře, jsem připravený, jestli jste i vy."
Zavřel oči a Clary sledovala, jak se lehce uvolnil. Tak takové to muselo být pro Jace, když se díval na to, jak se Mlčenliví bratři poprvé ponořili hluboko do její mysli. Viděla detaily, kterých si předtím nevšimla, protože byla chycená uvnitř sítě jejích myšlenek a jejích vlastních vzpomínek. Byla ztracená ve svém vlastním světě.
Teď si ale všimla, jak Jace celý ztuhnul, jako kdyby se ho dotýkali vlastníma rukama. Zaklonil hlavu. Ruce na stranách jeho těla se postupně rozevíraly a pak se zase zatínaly v pěst. Hvězdy na podlaze u jeho nohou se rozhořely oslepujícím stříbrným světlem. Začaly jí slzet oči, od jasu. Byl jako elegantní tmavý obrys, který se tyčil proti oslepující bílé záři. Jako kdyby stál v srdci vodopádu.
Všude kolem nich se rozléval šum a jemné nesrozumitelné šeptání.
Dívala se, jak spadnul na kolena. Rukama se opřel o zem. Srdce se jí stáhlo. Po tom, co se jí Mlčenliví bratři hrabali v hlavě, bylo jí na omdlení, ale Jace byl silnější, než ona, ne?
Pomalu se svalil na zem. Rukama si svíral břicho. Bolest mu projížděla každým jeho svalem, i když ani jednou nevykřiknul. Clary už to nevydržela a běžela k němu skrz vodopád světla. Padla na kolena vedle něj a objala ho. Šeptající hlasy kolem ní byly hlasitější a rozzuřenější. Otočil hlavu a podíval se na ní. Díky stříbrnému světlu jeho oči ztratily barvu a vypadaly prázdné a bílé jako mramorová dlažba. Jeho rty šeptaly její jméno. A pak to bylo pryč -světlo, zvuky, všechno. Společně klečeli na prázdné podlaze místnosti. Kolem nich se rozprostíralo jenom ticho a stíny.
Jace se třásl, a když rozpojil svoje ruce, zjistila, že jsou krvavé v místech, kde si nehty rozedřel kůži. Stále ho držela kolem ramen. Podívala se na Mlčenlivé bratry a snažila se potlačit vztek. Věděla, že je to stejné, jako naštvat se na doktora, který někomu ošetřoval ránu, ale jen proto, aby ho vyléčil. Jenže to bylo těžké, moc těžké být rozumná, když šlo o někoho, kdo jste milovali.
Existuje něco, co jste nám neřekla, Clarisso Morgensternová, řekl bratr Zachariáš. Tajemství, které oba skrýváte před světem.
Srdce Clary se stáhlo. Polil jí chlad. "Co tím myslíte?"
Na tom chlapci je Runa smrti, řekl jiný bratr - Enoch, pomyslelas si.
"Smrti?" řekl Jace. "Myslíte tím, že zemřu?" Nezněl překvapeně.
Myslíme tím, že jsi zemřel. Prošel jsi bránou do Říše stínů. Tvoje duše se odpojila do tvého těla.
Clary a Jace si vyměnili pohledy. Polkla. "Anděl Raziel-" začala.
Ano. Jeho runa je tomhle chlapci taky. Enochův hlas byl bez emocí. Existují jenom dva způsoby, jak přivést mrtvé zpět. Nekromancií, neboli černou magií, knihou a svíčkami. Tohle vrátí zdání života. Ale jen pravá ruka Anděla může vrátit lidskou duši zpátky do těla stejně snadno, jako byl vdechnut život do prvního člověka. Zavrtěl hlavou. Rovnováha života a smrti, dobra a zla je citlivá, mladí Lovci stínů. Vy jste ji narušili.
"Ale Raziel je Anděl," řekla Clary. "Může si dělat, co chce. Vy ho uctíváte, ne? Jestli se rozhodnul tohle udělat-"
Vážně se tak rozhodnul? zeptal se další z bratrů. Měl na vybranou?
"Já ..." Clary se podívala na Jace. Pomyslela si, Mohla jsem si přát cokoliv jiného na světě. Světový mír, lék na různé nemoci, žít věčně. Ale všechno, co jsem chtěla, jsi byl ty.
Známe rituál Nástrojů, řekl Zachariáš. Víme, že ten, kdo je má všechny, je jejich pán a může požádat Anděla o jednu věc. Nemyslím si, že tě mohl odmítnout.
Clary vystrčila vzdorovitě bradu. "No," řekla, "už se stalo."
Jace se zle zasmál. "Vždycky mě mohli zabít," řekl. "Dát věci zpátky do rovnováhy."
Sevřela mu těsněji paži. "Nebuď směšný." Ale její hlas byl tichý. Strnula, když se bratr Zachariáš odtrhnul od skupinky Mlčenlivých bratrů a vydal se k nim. Jeho nohy tiše přešlapovaly po Mluvících hvězdách.
Natáhl se k Jacovi a Clary musela bojovat s nutkáním ho odstrčit, když se sehnul a svými dlouhými prsty zvedl Jacovi bradu, aby se mu mohl podívat do tváře. Prsty Zachariáše byli hubené a nezvrásněné - jako prsty mladého muže. Nikdy dřív se nezamyslela nad věkem Mlčenlivých bratrů. Předpokládala, že jsou všichni stejně staří a scvrklí.
Jace, který pořád klečel na kolenou, pohlédl na bratra Zachariáše, který se na něj díval slepým a netečným pohledem. Clary si nemohla pomoct a vybavily se jí středověké obrazy svatých, kteří klečeli, dívali se nahoru a tváře jim zalévalo zlaté světlo.
Byl jsem tady, řekl a jeho hlas byl nečekaně jemný, když jsi vyrůstal. Viděl jsem pravdu ve tvém obličeji, Jaci Lightwoode. Viděl jsem, kdo doopravdy jsi.
Jace se zatvářil zmateně, ale nepohnul se a ani ho od sebe neodtlačil.
Zachariáš se obrátil k ostatním. Nemůžeme a ani nesmíme ublížit tomuhle chlapci. Mezi Herondaly a Bratry existují velmi stará pouta. Dlužíme mu pomoc.
"Pomoc s čím?" chtěla vědět Clary. "Je s ním snad něco špatně - něco uvnitř jeho hlavy?"
Když se narodí Lovec stínů, je proveden rituál. Na dítě je umístěno několik ochranných kouzel Mlčenlivými bratry a Železnými sestrami.
Železné sestry Clary znala ze svých učebnic. Byla to taková ženská sekta na způsob Mlčenlivých bratrů - byly ale ještě víc samotářské, než Bratři. Vyráběly totiž zbraně Lovců stínů.
Bratr Zachariáš pokračoval. Když Jace zemřel a pak byl znovu vzkříšen, narodil se tak podruhé. Tím byly veškerá ochranná znamení i samotný rituál zrušený. To ho nechává otevřeného, jako dveře dokořán - zve to dovnitř jeho těla všechny druhy démonického vlivu nebo různých zlomyslností.
Clary si olízla suché rty. "Takže tím chcete říct, že je posedlý?"
Není posedlý. Mám podezření, že ti démonické síly našeptávají, Jonathane Herondale. Jsi silný a bojuješ s tím, ale brzy tě to zlomí a přitáhne k sobě stejně snadno, jako moře pohlcuje písek na břehu.
"Jace," zašeptal svými bílými rty. "Jace Lightwood, ne Herondale."
Clary, která myslela trochu víc prakticky, řekla: "Jak si můžete být tak jistí, že je to démon? A co můžeme udělat pro to, aby ho nechal na pokoji?"
Enoch, který zněl zamyšleně řekl : Rituál musí být proveden znovu. Podruhé na něj položíme ochranu, jako kdyby se právě narodil.
"A to můžete?" zeptala se Clary.
Zachariáš kývnul. Lze to udělat. K přípravě ale musí být pozvaná jedna z Železných sester. Vytvoří pro něj amulet ... Odmlčel se. Jonathan tu musí zůstat s námi, dokud nebude rituál dokončen. Tohle je pro něj to nejbezpečnější místo.
Clary se podívala na Jace. Hledala na jeho tváři nějakou emoci: naději, žádost o pomoc, radost nebo cokoliv. Nic tam ale nenašla. Jeho výraz byl lhostejný. "Na jak dlouho?" zeptal se.
Zachariáš rozpřáhl doširoka své ruce. Den, možná dva. Rituál je určený pro děti. Budeme ho muset změnit, upravit ho pro dospělého. Kdyby mu byl víc, než osmnáct, bylo by to nemožné. I takhle to bude těžké. Ale není úplně zatracený.
Není úplně zatracený. To nebylo to, v co Clary doufala, že uslyší: chtěla, aby jí řekli, že je tenhle problém jednoduchý a dá se snadno vyřešit. Podívala se na Jace. Hlavu měl skloněnou. Vlasy mu padaly dopředu, a když byl k ní takhle skloněný, připadal jí tak zranitelný, že jí z toho bolelo srdce.
"To je v pořádku," zašeptala. "Zůstanu tu s tebou."
Ne, bratři promluvili jako skupina. Jejich hlasy byly neúprosné. Musí tady zůstat sám. V tom, co se chystáme udělat, nemůžeme být ničím vyrušeni.
Cítila, jak se Jacovo tělo napjalo. Naposled, když byl v Tichém městě, byl nespravedlivě uvězněn a byl svědkem smrti většiny Mlčenlivých bratrů. Navíc byl mučený Valentýnem. Nedovedla si představit, že by pro něj myšlenka na další noc, kterou stráví sám ve Městě, byla příjemná.
"Jaci," zašeptala. "Udělám cokoliv budeš chtít. Jestli chceš odtud odejít .."
"Zůstanu," řekl. Zvedl hlavu a jeho hlas byl tvrdý a jistý. "Zůstanu. Udělám cokoliv budu muset, abych tenhle problém vyřešil. Potřebuju jenom, abys zavolala Izzy a Alecovi. Řekni jim - řekni jim, že zůstávám u Simona, abych na něj dohlídnul. Řekni jim, že se setkáme zítra nebo pozítří."
"Ale..."
"Clary." Opatrně jí vzal za obě ruce a držel je mezi těmi svými. "Měla jsi pravdu. Tohle nepřichází ze mě. Něco mi to působí. Nám. Víš, co to znamená? Pokud se ... vyléčím ... pak už se nebudu muset sám sebe bát, až ti budu nablízku. Kvůli tomu strávím v Tichém městě klidně tisíc nocí."
Bylo jí jedno, že je sledovali Mlčenliví bratři, naklonila se dopředu a přitiskla své rty pevně na ty jeho.
"Vrátím se," zašeptala. "Zítra večer, po té párty v železárně. Vrátím se a půjdu za tebou."
Naděje v jeho očích jí skoro zlomila srdce. "Možná už budu v té době vyléčený."
Pohladila ho konečky prstů po tváři. "Možná budeš."
...
Simon se probudil vyčerpaný po dlouhé noci plné zlých snů. Převalil se na záda a díval se na světlo, které procházelo dovnitř jedním oknem v jeho pokoji. Nemohl si pomoct, ale přemýšlel, jestli by se mu spalo líp, kdyby jako ostatní upíři spal během dne. Navzdory tomu, že mu slunce nemohlo ublížit, cítil, jak ho k sobě noc táhla. Toužil být součástí tmavé oblohy a mihotajících se hvězd. Něco v něm chtělo žít ve stínu. Slunce mu působilo malou bolest, jako kdyby ho někdo píchal nožem. Navíc v něm bylo něco, co chtělo krev. Dívat se, jak se nechává pohlcovat bojem.
Rychle se postavil a hodil na sebe nějaké oblečení. Pak se vydal do obývacího pokoje. Místnost byla cítit po toastech a kafi. Jordan seděl na jedné barové židli. Vlasy mu jako obvykle trčely do všech světových stran. Ramena měl svěšená. Když se na něj podíval, uviděl Simon pod jeho opálením znatelnou bělost. "Máme problém," řekl.
Simon zamrkal. Neviděl svého spolubydlícího -vlkodlaka- už den. Přišel v noci domů z Ústavu a zhroutil se vyčerpáním. Jordan tu nebyl, ale Simon si myslel, že byl v práci. Ale možná se něco stalo. "Co je?"
"Tohle bylo strčené pod dveřmi." Jordan strčil směrem k Simonovi složené noviny. Byla to Ranní kronika New Yorku. Byla otevřená na jedné stránce a přehnutá napůl. Nahoře byl příšerný obrázek těla, které leželo na chodníku. Hubené končetiny byly ohnuté do nepřirozených úhlů. Jen těžko to připomínalo člověka. Takhle mrtvá těla nevypadaly. Simon se chtěl Jordana zeptat, proč mu to ukazoval, když si všimnul textu pod fotografií.
NALEZENA MRTVÁ DÍVKA
Policie tvrdí, že mrtvá byla čtrnáctiletá Maureen Brown. Její tělo bylo objeveno v neděli večer ve dvacet tři hodin nacpáno v odpadkovém koši u Big Apple Deli na Třetí Avenue. Ačkoliv nám v kanceláři koronera nepotvrdili žádnou oficiální příčinu smrti, majitel Deli, který našel tělo, Michael Garza řekl, že měla podřezané hrdlo. Policie zatím nenašla vražednou zbraň ...
Simon už nemohl číst dál. Ztěžka dosedl na židli. Teď věděl, že tělo na fotografii byla nepochybně Maureen. Její duhová šála a příšerný růžový klobouk, který měla na sobě, když jí naposled viděl. Můj Bože, chtělo se mu říct. Můj Bože. Jenže žádná slova mu z krku nevyšla.
"Nepsalo se v tom vzkazu," řekl Jordan drsným hlasem, "že jestli nepřijdeš na tu adresu, podříznou tvojí holce krk?"
"Ne," zašeptal Simon. "To není možné. Ne."
Ale vzpomněl si.
Kamarádka Erikovi malé sestřenice. Jak se jmenuje? Ta, která je zamilovaná do Simona. Chodí na všechny naše koncerty a všem říká, že je to jeho holka.
Simon si vzpomněl na její telefon. Její malý růžový mobil s nálepkami. Jak ho zvedla, aby je mohla vyfotit. Ten pocit její ruky na jeho rameni. Její dotek byl lehký jako ten motýlí. Čtrnáct let. Stočil se do klubíčka a objal si rukama hruď, jako kdyby se tím mohl udělat tak malý, až by úplně zmizel.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viki viki | 10. září 2011 v 23:57 | Reagovat

Děkuji za překlad !

2 Łucííí Łucííí | E-mail | 10. září 2011 v 23:58 | Reagovat

chudák Simon...chudák Jace..bože mě je jich všech tak strašně líto...jinak skvělý překlad...už se těším na další...a teď už je jasný,že to byl Sebastian(J.C.M.)

3 mila mila | 11. září 2011 v 7:15 | Reagovat

dík za překlad :D

4 Saba Saba | 11. září 2011 v 8:45 | Reagovat

super...dik za preklad :-)

5 Ann Ann | 11. září 2011 v 13:14 | Reagovat

Děkuju za překlad a těším se na pokračko! :-)

6 Rosette Rosette | Web | 11. září 2011 v 19:40 | Reagovat

Krásné. Moc děkuji. Bude dneska prosím další dílek? :D

7 lucy lucy | 11. září 2011 v 21:45 | Reagovat

ha já říkala že to bude ta Mo :-( ale jinak fajn překlad :-)

8 Marti Marti | Web | 11. září 2011 v 21:54 | Reagovat

Lidičky dneska už nestíham přidat kapču. Před chvílí sem přišla z práce. Ale zítra snad bude celá..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama