City of Fallen Angels - 14.kapitola 1/2

12. září 2011 v 19:57 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 14
JAKÉ SNY MŮŽOU PŘIJÍT


Jace sebou neklidně házel na úzké posteli v Tichém městě. Nevěděl, kde spí bratři a ani to nevypadalo, že by mu to hodlali prozradit. Zdálo se, že jediné místo, kde si mohl lehnout bylo v jedné cele pod městem, kde obvykle byli drženi vězni. Nechali mu otevřené dveře, takže se necítil moc jako ve vězení, ale tohle místo nemohl ani ve své nejbujnější fantazii nazvat příjemným. Vzduch byl hustý a horký. Sundal si košili a ležel na posteli jenom v džínách. Pořád mu bylo ale hrozné vedro. Zdi měly barvu nudné šedi. Někdo do kamene těsně nad postel vyřezal písmena JG a nechal ho tak přemýšlet, co měly znamenat - v místnosti byla jenom postel, prasklé zrcadlo, ve kterém viděl svůj vlastní deformovaný odraz a dřez. Nemluvě o víc, než nepříjemných vzpomínkách, které v něm tahle místnost vyvolávala.
Bratři se mu hrabali v hlavě celou noc, dokud se necítil jako vyždímaný hadr. Protože dělali o všem takové tajnosti, neměl ani tušení, jestli udělali nějaký pokrok. Nezdálo se, že by měli obzvlášť velkou radost, ale to nevypadali nikdy.
Věděl, že skutečným testem bude jeho spánek. Co se mu bude zdát? Stačí usnout a zjistí to. Otočil se a zabořil si hlavu do paže. Nemyslel si, že by zvládnul ještě jeden sen o tom, jak zraňuje Clary. Napadlo ho, že by se z toho mohl zbláznit a ta představa ho děsila. Vyhlídka na smrt pro něj nikdy nebyla tak strašná, ale myšlenka na to, že by se zbláznil, bylo nejspíš to nejhorší, co si dokázal představit. Ale jít spát pro něj byl jediný způsob, jak zjistit, co se bude dít dál. Zavřel oči a tvrdohlavě se nutil usnout.
Po chvíli vážně usnul a začal snít.
Vrátil se do údolí v Idris, kde bojoval se Sebastianem a málem zemřel. V údolí byl podzim, ne pozdní léto, jako když tam byl naposled. Listy měly zlaté, červenohnědé, oranžové a červené barvy. Stál na břehu řeky - bouřlivé řeky - která protékala údolím přesně v polovině. V dálce se k němu někdo blížil. Ještě ho nemohl vidět zřetelně, ale krok toho člověka byl přímý a rozhodný. Byl si jistý, že to byl Sebastian. Jenže když se postava přiblížila, došlo mu, že to nemohl být on. Sebastian byl vysoký -vyšší než Jace - jenže tahle osoba byla malá - o hlavu nebo dvě menší než on. Tvář měl schovanou ve stínu, byl hubený a jeho tenká ramena vypadala jako dětská. Z příliš malých rukávů košile mu vykukovalo kostnaté zápěstí.
Max.
Pohled na svého mladšího bratra byl pro Jace jako rána do žaludku. Svalil se na kolena na zelenou trávu pod ním. Nebyl nijak zraněný. Ale byl to jenom sen. Max tu vypadal jako vždycky. Kluk s vystouplými koleny, který byl sice na hranici dospívání, ale pořád to byl ještě malý kluk. Malý kluk, který už nikdy nevyroste.
"Maxi," řekl Jace. "Maxi, je mi to tak líto."
"Jaci." Max zůstal stát tam, kde byl. Zvedl se vítr a sfouknul mu hnědé vlasy do obličeje. Oči za jeho brýlemi byly vážné. "Nejsme tu kvůli mně," řekl. "Nejsem tu, abych tě strašil nebo abych tě donutil cítit se provinile."
Samozřejmě, že ne, řekl hlas v Jacově hlavě. Jediné, co kdy Max udělal bylo to, že tě miloval, díval se na tebe a myslel si o tobě, že jsi úžasný.
"Sny, které jsi měl," řekl Max. "Jsou zprávy."
"Ty sny mám kvůli vlivu démona, Maxi. Říkali to Mlčenliví bratři-"
"Mýlili se," řekl rychle Max. "Už je jich málo a jejich síla je slabší, než bývala. Tyhle sny ti mají něco říct. Jenom jim nerozumíš. Neříkají ti abys ublížil Clary. Jen tě varují."
Jace pomalu zavrtěl hlavou. "Nerozumím tomu."
"Andělé mě za tebou poslali, abych si s tebou promluvil, protože tě znám," řekl Max jeho dětským hláskem. "Vím, jak to máš s lidmi, které miluješ a taky vím, že bys jim nikdy vědomě neublížil. Ale ještě ses uvnitř sebe nezbavil veškerého vlivu, který na tebe měl Valentýn. Jeho hlas ti pořád našeptává, i když si nemyslíš, že ho slyšíš. Jenže pravdou je, že mu pořád nasloucháš. Ty sny ti mají říct, že dokud nezabiješ tuhle svojí část, nikdy nebudeš moct být s Clary."
"Tak jí zabiju," řekl Jace. "Udělám všechno, co budu muset. Jen mi řekni co to je."
Max se usmál svým jasným zářivým úsměvem. Něco držel v ruce. Byla to dýka se stříbrnou rukojetí. Dýka Stephena Herondala z jeho krabice. Jace jí okamžitě poznal. "Vezmi si jí," řekl Max. "A pak jí použij proti sobě. Tvoje část, která je tady ve snu, musí zemřít. Ta, která zůstane, bude očištěná."
Jace vzal nůž.
Max se usmál. "Dobře. Na druhé straně je nás hodně, kteří jsme se o tebe báli. Tvůj otec je tam taky."
"Ne, Valentýn-"
"Tvůj skutečný otec. Řekl mi, abys použil tuhle dýku. Zabije všechno zkažené v tvojí duši."
Max se usmál jako andílek, když Jace otočil nůž čepelí k sobě. Pak na poslední chvíli Jace zaváhal. Bylo to až příliš podobné tomu, co mu udělal Valentýn. Zasáhnul ho přímo do srdce. Vzal nůž a přejel jím po svém pravém předloktí -od lokte až k zápěstí. Objevil se tam dlouhý řez. Necítil ale žádnou bolest. Přendal si nůž do pravé ruky a udělal to samé na druhé paži. Z dlouhé rány na ruce mu vytryskala krev. Byla mnohem červenější, než v reálném životě. Měla barvu rubínů. Rozlila se mu po kůži a dopadla na trávu.
Slyšel, jak Max tiše vydechl. Chlapec se sklonil a dotkl se prsty pravé ruky jeho krve. Když ji zvedl, byla pokrytá šarlatovou barvou. Udělal krok směrem k Jacovi a pak další. Takhle blízka mohl Jace vidět jeho jemnou dětskou pokožku, průsvitnost jeho očních víček a jeho oči - Jace si nevzpomínal, že by měl Max takové tmavé oči. Max mu položil ruku na kůži na hrudníku a jeho krví mu tam začal kreslit runu. Ani tu ještě Jace nikdy neviděl. Její hrany se překrývaly a měla zvláštní tvar.
Když byl Max hotový, spustil ruku a ustoupil. Hlavu měl nakloněnou ke straně jako umělec, který zkoumal svoje poslední dílo. Náhle projela Jacem příšerná agónie. Měl pocit, jako kdyby mu kůže na prsou hořela. Max jen stál u něj a s úsměvem si ho měřil. Pohnul k němu krvavou rukou. "Bolí tě to, Jaci Lightwoode?" řekl a jeho hlas už nepřipomínal hlas Maxe. Byl vysoký, chraplavý a děsivě známý.
"Maxi-" zašeptal Jace.
"Když způsobuješ bolest, měla by ti být působena bolest," řekl Max a jeho tvář se začala měnit a lesknout se. "Když způsobuješ smutek, měl bys cítit smutek. Teď jsi můj, Jaci Lightwoode. Jsi můj."
Bolest byla oslepující. Jace se svalil dopředu. Rukama si držel hruď, když pomalu padal do temnoty.
...
Simon seděl na gauči. Obličej měl položený v dlaních. V hlavě mu bzučelo. "Je to moje chyba," řekl. "Nejspíš jsem zabil Maureen tím, že jsem pil její krev. Zemřela kvůli mně."
Jordan se rozvalil v křesle naproti němu. Měl na sobě džínsy a zelené tričko s dlouhými rukávy. Na něm měl košili s otvory na manžety, kde měl ale místo knoflíků strčené prsty. Na krku se mu zaleskl přívěšek Vlčího strážce. "Nech toho," řekl. "Neexistuje způsob, jak bys mohl vědět, co jí hrozí. Když jsem jí dával do taxíku, byla v pohodě. Tihle lidé jí museli chytit a zabít až potom."
Simonovi se točila hlava. "Ale já jí kousnul. Ona se nevrátí, že ne? Nebude z ní upírka?"
"Ne. No tak, víš to stejně dobře, jako já. Musel bys jí dát svojí krev, aby se z ní stala upírka. Kdyby pila tvojí krev a pak zemřela, tak bys měl pravdu. Teď bychom ale byli na hřbitově a čekali u jejího hrobu. Ale to se nestalo. Myslím, teda předpokládám, že by sis na něco takového vzpomněl."
Simon ucítil vzadu v krku kyselou starou krev. "Mysleli si, že to byla moje holka," řekl. "Varovali mě, že jí zabijou, jestli se neukážu. Když jsem potom nepřišel tam, kam mi řekli, podřezali jí krk. Musela tam čekat celý den a strachovat se, jestli se tam nakonec ukážu. Musela doufat, že tam přijdu ..." Zvednul se mu žaludek a on se sehnul a ztěžka dýchal. Snažil se nezvracet.
"Jo," řekl Jordan, "ale ta správná otázka je, kdo to byl?" Věnoval Simonovi tvrdý pohled. "Myslím, že je právě čas na to, abys zavolal do Ústavu. Nesnáším Lovce stínů, ale vždycky jsem slýchal o jejich neuvěřitelně podrobných archivech. Možná by měli něco na tu adresu, o které se psalo v tom vzkazu."
Simon zaváhal.
"No tak," řekl Jordan. "Už jsi toho pro ně sakra udělal dost. Teď je nech, ať něco udělají pro tebe."
Simon si s pokrčením ramen šel do pokoje pro telefon. V obýváku vytočil číslo Jace. Po druhém zvonění to zvedla Isabele. "To jsi zase ty?"
"Promiň," řekl Simon rozpačitě. Zřejmě jejich malé dostaveníčko ve Svatyni nezmírnilo její nesnášenlivost, jak doufal. "Hledal jsem Jace, ale myslím, že bych si o tom mohl promluvit i s tebou-"
"Okouzlující jako vždycky," řekla Isabele. "Myslela jsem, že je Jace s tebou."
"Ne." Simon ucítil vlnu neklidu. "Kdo ti to řekl?"
"Clary," odpověděla mu Isabele. "Možná, že si jenom chtěli ukrást nějaký čas sami pro sebe." Mluvila nevzrušeně. Dávalo smysl, že ten poslední člověk, který by lhal o Jacovi, kdyby byl v nějakém problému, byla Clary. "No, každopádně Jace si nechal telefon v pokoji. Jestli ho uvidíš, připomeň mu, že má být dneska večer na párty v železárnách. Jestli tam nebude, Clary ho zabije."
Simon už skoro zapomněl, že měl být i on večer na párty.
"Jasně," řekl. "Podívej, Isabele. Mám problém."
"Povídej. Miluju problémy."
"Nevím, jestli budeš milovat tenhle," řekl váhavě a rychle ji zasvětil do situace. Vyjekla, když se dostal k té části, kde kousl Maureen a jak se cítil, když mu krev proudila ústy.
"Simone," zašeptala.
"Já vím, já vím," řekl zoufale. "Myslíš si, že mě to nemrzí? Zatraceně moc mě to mrzí."
"Jestli si jí zabil, porušil jsi Zákon. Stal by se z tebe psanec. Musela bych tě zabít."
"Ale já to neudělal," řekl roztřeseným hlasem. "Neudělal jsem to. Jordan přísahal, že byla v pořádku, když jí dával do taxíku. A noviny zase tvrdí, že měla podřezané hrdlo. Neudělal jsem to. Někdo to udělal, aby se dostal ke mně. Jenže nevím proč."
"S tímhle tématem jsme ještě neskončili." Její hlas byl přísný. "Ale nejdřív si dojdi pro ten vzkaz, který ti poslali. Přečti mi ho."
Simon udělal co po něm chtěla. Když skončil, byl odměněn Isabeliným ostrým nadechnutím.
"Myslela jsem si, že mi ta adresa bude znít povědomě," řekla. "To je místo, kde si se mnou dala včera Clary sraz. Je to kostel v okrajové části města. Sídlí tam kult, který uctívá nějakého démona."
"Co chce kult uctívající démona po mě?" zeptal se Simon a obdržel od Jordana udivený pohled, protože slyšel jenom polovinu jejich konverzace.
"To nevím. Jsi Světlomilec. Máš šílenou sílu. Vždycky budeš terčem šílenců a černé magie. Takhle to prostě je."
Simon si všimnul, že byl hlas Isabele najednou plný sympatií. "Podívej, budeš dneska na té párty v železárnách, ne? Můžeme se tam setkat a promluvit si o tom, co budeš dělat dál. A řeknu mámě, co se stalo. Už takhle vyšetřuje kostel Talto, takže do toho může zahrnout i tuhle informaci."
"Fajn," řekl Simon. Poslední věc na světě, kterou teď chtěl, byla jít na párty.
"A vezmi sebou Jordana," řekla Isabele. "Můžeš ho použít jako bodyguarda."
"Nemůžu. Bude tam Maia."
"Promluvím s ní," řekla Isabele. Znělo to mnohem jistěji, než by se na jejím místě cítil Simon. "Uvidíme se tam."
Zavěsila. Simon se obrátil na Jordana, který ležel na sedačce a pod hlavou měl jeden tkaný polštář. "Kolik jsi z tohohle rozhovoru slyšel?"
"Dost na to, abych pochopil, že jdeme na mejdan," řekl Jordan. "Slyšel jsem o párty v železárnách. Nejsem ve smečce Garrowaye takže jsem tam nebyl pozvaný."
"Myslím, že dnes půjdeš jako moje rande." Simon si strčil telefon zpátky do kapsy.
"Jsem si dostatečně jistý svojí mužností na to, abych to přijal," řekl Jordan. "I když bychom si asi měli na sebe obléknout něco pěkného," zavolal na Simona, který se vracel zpátky do pokoje. "Chci, abys vypadal krásně."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucy lucy | 12. září 2011 v 20:50 | Reagovat

super díky moc :-) jenom je mi líto Jace...cose s ním asi stalo?? zajal ho sebastian? ach jo chudák... :-(

2 Saba Saba | 12. září 2011 v 20:54 | Reagovat

díky :-)

3 Lenide Lenide | 14. září 2011 v 22:32 | Reagovat

to teda je jeho :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama