City of Fallen Angels - 14.kapitola 2/2

12. září 2011 v 19:58 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 14


...
Kdysi dávno, když byl Long Island City ještě centrem průmyslu místo stylové čtvrti plné uměleckých galerií a kaváren, byla železárna továrna na textil. Teď to byla obrovská cihlová budova, jejíž vnitřek tvořil jenom obrovský prázdný, ale krásný prostor. Podlaha byla tvořená překrývajícími se ocelovými čtverci. Nad hlavou měly úzké ocelové nosníky, které byly obalené malými bílými světly. Ozdobné železné spirálovité schodiště zdobily převislé rostliny. Prosklený strop otevíral pohled na noční oblohu. Byla tam dokonce i terasa, která byla postavená nad East River. Byl z ní nádherný výhled na Padesátou devátou Street Bridge, která se jim tyčila nad hlavou a táhla se od Queens ažk Manhattanu, jako ledový vánoční řetěz.
Lukova smečka se překonala, když se snažila vyzdobit tohle místo. Byly tam dvě velké cínové vázy s květinami s dlouhým stonkem barvy slonoviny a stoly uspořádané v kruhu kolem pódia, byly pokryté bílými ubrusy. Na pódiu hrálo vlkodlačí smyčcové kvarteto klasickou hudbu.
Clary si nemohla pomoct a chtěla, aby tam byl Simon. Byla si jistá, že by došel k názoru,že Vlkodlačí smyčcové kvarteto by bylo pro tuhle skupinu super jméno. Clary přešla ke stolu a upravovala věci, které byly dokonale naaranžované. Trošku pohnula s květinami a urovnala stříbrné příbory, které ve skutečnosti nebyly nakřivo. V tuhle dobu tu bylo jenom pár lidí a nebyl to nikdo z těch, které by znala. Její matka a Lukas stáli u dveří, zdravili lidi a usmívali se. Luke vypadal v obleku zvláštně, ale Jocelyn v šatech ušitých na míru zářila. Po nedávných událostech byla Clary ráda, že její máma vypadala šťastně, i když jí napadlo, nakolik je její štěstí skutečné a nakolik hrané. U úst měla ale několik vrásek, což dělalo Clary starosti - byla vážně šťastná, nebo za svým úsměvem skrývala bolest?
Clary nevěděla, jak se doopravdy cítila. Ale ať už se dělo cokoliv, nemohla dostat ze svých myšlenek Jace. Co s ním dělali Mlčenliví bratři? Byl v pořádku? Bylo možné napravit to, co se s ním stalo a tak zničit vliv démona, který na něj měl? Večer předtím strávila bezesnou noc zíráním do tmy jejího pokoje. Byla nervózní a bylo jí zle.
Přála si víc, než cokoliv jiného, aby tam byl s ní. Vybírala si šaty na tenhle večer-světle zlaté a obepínající její tělo víc než cokoliv, co byla zvyklá nosit-hlavně kvůli naději, že se Jacovi budou líbit. A teď jí v nich neuvidí. Věděla, že tohle byla ta poslední věc, co by jí měla trápit -klidně by až do konce života chodila oblečená v sudu, kdyby to znamenalo, že to Jacovi pomůže. Kromě toho jí vždyckyříkal, že byla krásná a nikdy si nestěžoval na to, že na sobě měla většinou džínsy a obnošené tenisky. Stejně si ale myslela, že by se mu tyhle šaty líbily.
Večer stála před zrcadlem a měla skoro pocit, že byla krásná. Její máma vždycky říkala, že ona do krásy vykvetla až v pozdějším věku. Uvažovala, jestli se s ní stane to samé. Už nebyla plochá jako prkno - minulý rok si musela začít kupovat o číslo větší podprsenky a když přimhouřila oči myslela si, že viděla - no ano, tohle byly určitě boky. Měla křivky. Sice malé, ale někde se začít muselo.
Vzala si na sebe svůj šperk - jediný šperk.
Zvedla ruku a dotkla se Morgensternova prstenu, který měla na řetízku kolem krku. Znovu ho začala po dlouhé době nosit. Měla pocit, jako kdyby to bylo tiché gesto Jacovi důvěry. Způsob, jakým jí chtěl dát najevo jeho oddanost, ať už o tom věděl nebo ne. Rozhodla se ho nosit do té doby, dokud ho znovu neuvidí.
"Clarisso Morgensternová," řekl tichý hlas za jejími rameny.
Clary se překvapeně otočila. Ten hlas jí nebyl nijak povědomý. Stála tam vysoká štíhlá dívka, která nevypadala ani na dvacet. Pleť měla bílou jako mléko. Krev v žilách prosvítající pod její kůží byla ale zelená a i její blond vlasy měly nazelenalý odstín. Oči měla modré a vypadaly jako kuličky. Její modré šaty byly tak tenké, že si Clary myslela, že jí musela být zima. Z hlubin její mysli se pomalu vyplavala vzpomínka.
"Kaelie,"řekla Clary pomalu. Rozpoznala vílí číšnici z Taky, která jí a Lightwoodovi obsluhovala víc než jednou. Zamrkala, když si vzpomněla na drb, že spolu Kaelie a Jace někdy něco měli. Jenže tenhle fakt vypadal tváří v tvář všem ostatním problémům tak titěrný, že se Clary přiměla na to nemyslet. "Neuvědomila jsem si - znáš Luka?"
"Nepleť si mě s hostem tohohle večírku," řekla Kaelie. Lhostejně rozhodila svýmaštíhlýma rukama. "Moje paní mě poslala, abych tě našla a ne proto, abych se zúčastnila téhle oslavy." Zvědavě se podívala Clary přes rameno. Modré oči jí zářily. "I když jsem si neuvědomila, že si tvoje máma bere vlkodlaka."
Clary zvedla obočí. "A?"
Kaelie ji sjela pohledem se zřejmým pobavením. "Moje paní říkala, že jsi celkem drsná i přes tvojí malou výšku. U Soudu se na tebe kvůli tvé výšce dívali skrz prsty."
"Jo, ale my nejsme u Soudu," řekla Clary. "A taky nejsme v Taki, což znamená, že ty jsi přišla za mnou. Což znamená, že máš pět sekund na to vyklopit mi co mi královna Seelie chce. Nemám jí ráda a nemám ani tu nejmenší náladu na její hry."
Kaelie ukázala svým tenkým prstem se zelenými nehty na krk Clary. "Moje paní mi řekla, abych se tě zeptala," řekla, "proč nosíš prsten Morgensterna. Uznáváš tím snad,že to byl tvůj otec?"
Clary si položila ruce na krk. "Je to kvůli Jacovi - protože mi ho dal," řekla dřív, nežse mohla zastavit. Pak se v duchu proklela. Nebylo chytré říct královněSeelie víc, než musela.
"Ale on není Morgenstern," řekla Kaelie, "ale Herondale a ti mají svůj vlastní prsten. Jsou na něm volavky, ne Jitřenka. Znamená to, že mu vyhovuje míň duše, která se vznáší jako pták v letu, než pád připomínající Lucifera?"
"Kaelie,"procedila Clary mezi zuby. "Co chce královna Seelie?"
Víla se zasmála. "Jenom to," řekla, "aby ti předala tohle." Položila jí něco do dlaně.Malý stříbrný visící zvonek, který měl na konci malé poutko, aby se dal navléknout na řetízek. Když Kaelie pohnula s rukou, zvonek se lehce rozezněl. Připomínalo to sladký zvuk deště.
Clary couvla. "Nechci dary od tvé paní," řekla. "Všechny jsou protkané lžemi a očekáváním něčeho na oplátku. Nehodlám vaší královně něco dlužit."
"Není to dar," řekla netrpělivě Kaelie. "Je to jenom věc, která jí přivolá. Královna ti odpustí předchozí tvrdohlavost. Očekává, že tu bude v nejbližší doběchvíle, kdy budeš potřebovat její pomoc. Je ochotná ti vyhovět, pokud se tedy rozhodneš jí o to požádat. Prostě zazvoň na tenhle zvonek a přijde sluha Soudu a odvede tě k ní."
Clary zavrtěla hlavou. "Nezazvoním."
Kaelie pokrčila rameny. "Pak by tě nemělo nic stát, kdyby sis ho vzala."
Jako ve snu Clary viděla vlastní ruku, jak se natahuje a bere do prstů zvonek.
"Udělala bys cokoliv, abys ho zachránila," řekla Kaelie. Její hlas byl jemný a sladký jako zvuk zvonku. "Cokoliv by tě to mělo stát, cokoliv bys zůstala dlužná Nebi nebo Peklu, viď?"
Clary si vzpomněla na hlas, který se neustále ozýval v její hlavě. Už jsi někdy přemýšlela o tom, co všechno v příběhu, který ti řekla máma, byla lež? Cořekla jen proto, že se jí to prostě hodilo? Vážně si myslíš, že znáš každé tajemství své minulosti?
Madame Dorothea řekla Jacovi, že se zamiloval do špatné osoby.
Ještě není zatracený. Ale bude to těžké.
Zvonek zazvonil, když si ho Clary vzala do dlaně. Kaelie se usmála. Její modré oči zazářily jako skleněné korálky. "Moudré rozhodnutí."
Clary zaváhala. Ale dřív, než mohla zvonek víle vrátit, slyšela jak někdo zavolal její jméno a otočila se. Byla to její matka, která si k ní razila cestu davem. Rychle se obrátila zpátky, ale nebyla překvapená, že už byla Kaelie pryč. Zmizela v davu jako mlha, kterou pohltilo ranní slunce.
"Clary,"řekla Jocelyn, když k ní došla. "Hledala jsem tě a pak tě Luke našel, jak tu stojíš sama. Je všechno v pořádku?"
Jak tady stojí sama. Clary přemýšlela, jaké kouzlo použila Kaelie, aby ho její máma neprokoukla. "Jsem v pořádku, mami."
"Kde je Simon? Myslela jsem si, že přijde."
Samozřejmě,že jí jako první napadl Simon, pomyslela si Clary, a ne Jace. I když sem měl Jace přijít jako její kluk, nejspíš tu Simon bude mnohem dřív, než on. "Mami,"řekla a pak se odmlčela. "Myslíš, že budeš mít někdy Jace ráda?"
Zelené oči Jocelyn změkly. "Všimla jsem si, že tu není, Clary. Jen jsem nevěděla, jestli o tom chceš mluvit."
"Myslím tím," pokračovala zarputile Clary, "myslíš si, že existuje něco, co by mohl udělat, abys ho měla ráda?"
"Jo," řekla Jocelyn. "Mohl by tě udělat šťastnou."
Lehce pohladila Clary po obličeji a Clary sevřela ruku v pěst. Cítila, jak se jí zvonek zarývá do ruky. "On mě ale dělá šťastnou," řekla Clary. "Nemůže ale ovlivnit všechno na světě, mami. Stávají se i věci-" Hledala slova. Jak jí mohla vysvětlit, že to není Jace, kvůli komu je nešťastná, ale že je to kvůli tomu, co se s ním děje, aniž by jí prozradila co to je?
"Tolik ho miluješ," řekla Jocelyn jemně. "To mě děsí. Vždycky jsem tě chtěla ochraňovat."
"A podívej se, jak to dopadlo," řekla Clary, ale pak její hlas změkl. Nebyl čas na to začít obviňovat její mámu nebo s ní začít bojovat. Ne teď. Ne, když se na ně díval Luke od dveří a jeho tvář odrážela lásku a úzkost. "Stačilo by, kdybys ho poznala," řekla bezútěšně. "Jenže to říká o svém klukovi asi každá holka."
"Mášpravdu," řekla Jocelyn, čímž jí překvapila. "Opravdu ho neznám. Vidím ho a připomíná mi jeho matku. Nevím proč - nevypadá jako ona, kromě toho, že byla taky krásná, ale byla hlavně zranitelná a to on je-"
"Zranitelná?"Clary byla překvapená. Nikdy by jí nenapadlo myslet na Jace jako na zranitelného.
"Ach, ano,"řekla Jocelyn. "Chtěla jsem jí nenávidět za to, že vzala Stephena z Amatis, ale prostě jsem si nemohla pomoct a chtěla jsem Célii chránit. Jace je v tomhle podobný." Vypadala ztracená ve vlastních myšlenkách. "Nebo je to možná tím, že krásné věci jsou světem tak lehce ničeny." Sundala ruku z její tváře. "Na tom nezáleží. Bojuju s tím v mých myšlenkách, ale to jsou jenom mé vzpomínky. Jace by neměl nést jejich váhu. Pokud by těneměl rád tak, jak má - a to je vepsané v jeho tváři, když se na tebe dívá- netolerovala bych ho. Ani na chvíli. Tak na to prosím mysli, když na mě zase budeš naštvaná."
Odmávla rukou Clariny protesty, že ona na ní přece není naštvaná. Usmála se na ní a poplácala jí po tváři. Zamířila zpátky k Lukasovi. Naposled se rozloučila s Clary a pak se vmísila do davu. Clary přikývla, ale nic neřekla. Dívala se, jak její máma odchází a cítila, jak jí zvonek spaluje vnitřní část ruky, jako kdyby to byla špička hořící zápalky.
...
Oblast kolemželezáren, kde byly především sklady a umělecké galerie, byla v noci prázdná, takže Simonovi a Jordanovi netrvalo dlouho zaparkovat. Simon rychle vyskočil z auta, jen aby našel Jordana na chodníku, jak si ho kriticky měřil. Simon si sebou nezabalil žádné elegantní šaty, když utíkal z domova, takže neměl nic jiného, než svojí milovanou bundu, která kdysi patřila jeho otci. Kvůli tomu strávil s Jordanem celé odpoledne projížděním East Village a hledáním nějakého slušného oblečení pro něj. Nakonec našli starý oblek Zenga v obchodě, který se jmenoval Láska zachraňuje den. Většinu prodávaného zboží tam tvořily lesklé boty s platformou a šátky Pucci z šedesátých let. Simon měl podezření, že odtud pocházela většina Magnusova oblečení.
"Co je?"zeptal se a rozpačitě si žmoulal rukávy saka. Bylo na něj příliš malé, ale Jordan si myslel, že když si nezapne knoflíky, nikdo si toho nevšimne. "To vypadám tak zle?"
Jordan pokrčil rameny. "Nebudou žádné praskliny v zrcadlech, neboj," řekl. "Jenom jsem přemýšlel, jestli jsi ozbrojený. Potřebuješ něco? Dýku?" Rozevřel vlastní sako a Simon viděl něco dlouhého, kovového a lesklého na jeho vnitřní straně.
"Nedivím se,že s Jacem tak dobře vycházíš. Oba dva jste bláznivý chodící bojový arzenál." Simon unaveně zavrtěl hlavou a obrátil se ke vchodu do železárny. Bylo to naproti přes ulici. Široká zlatá plátěná střecha zastiňovala obdélník chodníku, kde ležel červený koberec se zlatými obrázky vlků. Simon si nemohl pomoct, ale pobavilo ho to. O jednu z tyčí, která držela střížku, byla opřená Isabele. Měla rozpuštěné vlasy. Na sobě měla dlouhé červené šaty. Díra na boku odhalovala většinu z jejích nohou. Na pravé ruce měla zlaté náramky. Teda alespoň to vypadalo jako náramky, ale Simon věděl, že to byl její bič. Byla skoro celá pokrytá runami - měla je na pažích, vnitřní straně jejích stehen, krku i hruďi. Velké množství z nich bylo viditelných hlavně díky hlubokému výstřihu jejích šatů. Simon se na ní snažil nezírat.
"Čau, Isabele," řekl.
Vedle něj se i Jordan snažil nezírat. "Ehm," řekl. "Ahoj. Já jsem Jordan."
"Už jsme se viděli," řekla Isabele chladně. Ignorovala jeho nabízenou ruku. "Když se ti Maia snažila rozdrápat obličej. Zcela oprávněně."
Jordan se zatvářil ustaraně. "Je tady? Je v pořádku?"
"Je tady,"řekla Isabele. "Ale jak se cítí není vůbec tvoje věc ..."
"Cítím se za ní zodpovědný," řekl Jordan.
"A kde přesně je tenhle tvůj pocit uložený? V kalhotách?"
Jordan vypadal dotčeně.
Isabele mávla hubenou rukou. "Podívej, co jsi udělal dřív je prostě minulost. Vím, že jsi Vlčí strážce. Řekla jsem Maie, co to znamená. Je ochotná akceptovat tvojí přítomnost tady a ignorovat tě. Ale to je všechno, co dostaneš. Neobtěžuj jí, nesnaž se s ní mluvit a ani se na ní nedívej. Nebo tě přehnu vejpůl tolikrát, že budeš vypadat jako malinký origami vlkodlak."
Simon si odfrkl.
"A ty se nesměj." Isabele na něj ukázala. "S tebou nechce mluvit taky. Takže i přes skutečnost, že dneska vypadá fakt k nakousnutí - a kdybych byla na holky, určitě bych do ní šla - ani jeden z vás s ní nepromluví. Chápete?"
Přikývli a dívali se na svoje boty, jako středoškoláci, které právě někdo za trest nechal po škole.
Isabele se odlepila od tyče. "Super. Jdeme dovnitř."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Ann | 12. září 2011 v 21:06 | Reagovat

super, děkuju za překlad :-)

2 Lenička Lenička | 13. září 2011 v 7:01 | Reagovat

díky za překládek:)

3 Łucííí Łucííí | E-mail | 13. září 2011 v 13:36 | Reagovat

supeeeeeer...já to miluju..jsi šikulka Marti...vážně si ;-)

4 barčus barčus | 13. září 2011 v 18:55 | Reagovat

Bude dneska další ? :)

5 Rosette Rosette | Web | 13. září 2011 v 19:42 | Reagovat

Super, krásný... Bude dnes další? :-)

6 Nikuš Nikuš | 13. září 2011 v 20:17 | Reagovat

díky za skvělej překlad, už se moc těšim na další kapitolu :-)

7 Netty Netty | 13. září 2011 v 20:57 | Reagovat

absolutně úžasné, díky

8 Lenide Lenide | 14. září 2011 v 22:49 | Reagovat

ten záver bol dobrý :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama