City of Fallen Angels - 15.kapitola 1/2

13. září 2011 v 22:03 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 15
BEATI BELLICOSI


Vnitřek železáren byl potažený lany s různobarevnými světly. Pár hostů už sedělo na židlích, ale mnozí z nich se ještě potloukali okolo a nesli si skleničky na šampaňské plné bledé šumivé tekutiny. Číšníci - kteří byli taky vlkodlaci, jak si Simon všimnul (vlastně celý personál tady se skládal z členů Lukovi smečky)- se pohybovali mezi hosty a rozdávali šampaňské.
Simon jednu skleničku odmítnul. Od jeho zkušenosti z párty Magnuse neshledával zdravotně nezávadným pitím nic, co si nepřipravil sám a kromě toho věděl, co mu působí pití tekutin, které neobsahují krev. Složilo by ho to a bylo by mu zle.
Maia stála před jedním cihlovým sloupem, mluvila s dvěma dalšími vlkodlaky a smála se. Měla na sobě zářivě oranžové saténové šaty, které kontrastovaly s její snědou pletí a její hnědé vlasy jí v divokých kadeřích padaly kolem obličeje. Když uviděla Simona a Jordana, záměrně se od nich odvrátila. Zadní strana šatů byla do velkého V, které odhalovalo spoustu holé kůže, včetně tetování motýla, které měla dole na zádech.
"Nemyslím si, že tohle měla, když jsem jí znal," řekl Jordan. "To tetování, myslím."
Simon se podíval na Jordana. Díval se na jeho ex přítelkyni se zjevnou touhou a Simon si byl jistý, že jestli trošku neubere, dostane od Isabely pěstí do obličeje. "Pojď," řekl a položil mu ruku na záda. Lehce zatlačil, aby ho donutil k pohybu. "Pojď se podívat, kde sedíme."
Isabele, která se na ně dívala, nasadila svůj kočičí úsměv. "Dobrý nápad."
Razili si cestu davem do oblasti, kde byly stoly jen aby zjistili, že ten jejich už je napůl obsazený. Na jedné židli seděla Clary a dívala na skleničku na šampaňské, která byla nejspíš plná zázvorového piva. Vedle ní byl Alec s Magnusem. Oba byli v tmavých oblecích, které si koupili ve Vídni. Magnus si hrál s třásněmi na okrajích jeho dlouhé bílé šály. Alec měl ruce založené na hrudi a naštvaně se díval do dálky.
Když Clary uviděla Simona a Jordana, rychle se zvedla na nohy. Na její tváři byla patrná úleva. Obešla stůl, aby se pozdravila se Simonem. Uviděl, že na sobě měla jednoduché zlaté hedvábné šaty a nízké zlaté sandály. Bez podpatků vypadala malinká. Morgensternův prsten měla kolem krku na stříbrném lesknoucím se řetízku. Natáhla se, aby ho objala a přitom k němu zamumlala: "Myslím, že Alec a Magnus se hádají."
"Vypadá to tak," zašeptal k ní nazpátek. "Kde máš ty svého kluka?"
V tom momentě sundala paže z jeho krku. "Zdržel se v Ústavu." Obrátila se. "Čau, Kyle."
Trošku rozpačitě se usmál. "No, spíš Jordane."
"Jo, už jsem to slyšela." Clary ukázala ke stolu. "No, možná bychom si měli sednout. Myslím, že bude brzy přípitek a další úvodní věci. A pak, doufejme, budou podávat jídlo."
Všichni si sedli. Nastalo dlouhé a trapné ticho.
"Takže," řekl Magnus konečně a přejel dlouhým bílým prstem po okraji skleničky. "Jordane. Slyšel jsem, že jsi Vlčí strážce. Vidím, že máš na sobě jejich medailonek. Co se na něm píše?"
Jordan přikývl. Červenal se a jeho oříškově hnědé oči mu jiskřily. Bylo jasné, že svojí pozornost nevěnoval jenom konverzaci u stolu. Očima sledoval Maiu, která přecházela po místnosti, a pevně držel konec ubrusu. Nervózně zatínal a zase povoloval dlaně. Simon pochyboval, že si to uvědomoval. "Beati bellicosi: Požehnaní jsou bojovníci."
"Dobrá organizace," řekl Magnus. "Znal jsem muže, který ji v roce 1800 založil. Woolsey Scott. Vážená stará rodina vlkodlaků."
Alec vydal znechucený zvuk. "S tím jsi taky spal?"
Magnusovi kočičí oči se rozšířily. "Alexandře!"
"No, nevím nic o tvé minulosti, nebo snad jo?" vrátil mu Alec. "Nic mi neřekneš. Pořád od tebe slyším jenom: Na tom nezáleží."
Magnusova tvář byla bez výrazu. V jeho hlasu ale byl slyšet podtón hněvu. "Znamená to teda, že kdykoliv se zmíním, že jsem někoho potkal, ty se mě automaticky zeptáš, jestli jsem s ním spal?"
Alec se tvářil tvrdohlavě, ale Simon se nemohl ubránit soucitu, když za jeho modrýma očima uviděl bolest. "Možná."
"Kdysi jsem se setkal s Napoleonem," řekl Magnus. "Neměli jsme spolu žádnou aférku. Na Francouze byl překvapivě prudérní."
"Setkal jste se s Napoleonem?" Jordan, který vypadal, že mu unikla většina rozhovoru, se tvářil ohromeně. "Takže je pravda, co se říká o čarodějích?"
Alec mu věnoval nepříjemný pohled. "Co se říká?"
"Alexandře," řekl Magnus chladně a Clary se Simonem si přes stůl vyměnili pohledy. Měla doširoka rozevřené zelené oči, které na něj přes stůl křičely Uh-oh.
"Nemůžeš být hrubý na každého, kdo se mnou mluví."
Alec udělal rukama široké a rozmáchlé gesto. "A proč ne? Kazím ti tvůj originální styl? Chci tím říct, možná, žes doufal v nějaký malý flirt s tímhle vlkodlačím klukem. Je vážně pěknej. Teda jestli máš rád typ kluků á la rozcuchané vlasy, široká ramena a ostře řezané rysy v obličeji."
"Hej," ohradil se Jordan mírně.
Magnus si položil hlavu do dlaní.
"Nebo je tu taky spousta krásných holek, protože podle všeho se tvému vkusu meze nekladou. Je tu snad něco, do čeho bys nešel?"
"Do mořských panen," řekl Magnus do svých dlaní. "Vždycky jsou cítit po mořských řasách."
"Tohle není vtip," řekl Alec naštvaně. Odkopl židli, vstal od stolu a odkráčel do davu.
Magnus měl ještě pořád hlavu v dlaních. Mezi prsty mu trčely černé konečky vlasů. "Já prostě jenom nechápu," řekl si pro sebe, "proč tolik záleží na minulosti."
K překvapení Simona to byl Jordan, kdo odpověděl. "Na minulosti vždycky záleží," řekl. "To vám řeknou, když se připojíte ke Strážcům. Nikdy nezapomeň na to, co se stalo v minulosti, nebo už se z toho nikdy nepoučíš."
Magnus vzhlédl. Jeho zlatozelené oči se mu zaleskly mezi prsty. "Kolik je ti?" zeptal se. "Šestnáct?"
"Osmnáct," řekl Jordan, ale vypadal trošku vystrašeně.
Alecův věk, uvědomil si Simon a potlačil vnitřní úsměv. Nemyslel si, že hádka mezi Alecem a Magnusem byla vtipná, ale bylo těžké neucítit určité hořké pobavení, když se podíval na Jordanův výraz. Jordan musel být tak dvakrát větší, než Magnus - a kromě velikosti se navíc Magnus blížil k bodu naprosté vyhublosti- ale Jordan se ho i přesto jasně bál. Simon se otočil, aby s Clary mohl sdílet pobavený pohled, ale ona se dívala k hlavním dveřím. Její tvář byla najednou bílá jako stěna. Odhodila na stůl ubrousek a zašeptala: "Promiňte." Zvedla se a prakticky utekla od stolu.
Magnus rozhodil rukama. "No, když tu dochází k takovým hromadným útěkům ...," řekl a elegantně vstal. Omotal si šálu kolem krku a zmizel v davu. Nejspíš hledal Aleca.
Simon se podíval na Jordana, který zase očima sledoval Maiu. Byla k nim otočená zády a mluvila s Lukem a Jocelyn. Zasmála se a pohodila kudrnatýma vlasama. "Na to ani nemysli," řekl Simon a vstal. Ukázal na Jordana. "Ty zůstaneš tady.
"A co tu mám jako dělat?" zeptal se Jordan.
"To, co v těchhle situacích dělají Vlčí strážci. Medituj. Rozjímej o svých Jedi silách. Dělej cokoliv. Jsem tu za pět minut a ty uděláš nejlíp, když zatím zůstaneš tady."
Jordan se opřel a zkřížil si ruce na hrudi. Jasně trucoval, ale Simon už mu nevěnoval pozornost. Otočil se a hledal v davu Clary. Byla směsicí červené a zlaté mezi pohybujícími se těly. Konečně jí našel podle jejích zářivých vlasů.
Dohonil jí u jednoho ze sloupů a položil jí ruku na rameno. Obrátila se s vystrašeným výkřikem. Ruce měla zvednuté, jako kdyby se ho chystala napadnout. Uklidnila se, když viděla, kdo to byl. "Vyděsil jsi mě!"
"To vidím," řekl Simon. "Co se děje? Proč jsi tak vyděšená?"
"Já ..." S pokrčením ramen sklopila ruce. Její oči ale pořád nervózně těkaly po místnosti a puls na krku jí bušil jako o závod. "Myslela jsem, že jsem viděla Jace."
"Myslel jsem si to," řekl Simon. "Ale ..."
"Ale?"
"Vypadáš vážně vystrašeně." Nebyl si jistý, proč tohle řekl. Nebo co doufal, že mu na to odpoví. Kousla se do rtu jako vždycky, když byla nervózní. Její pohled byl najednou nepřítomný. Simonovi to připadalo povědomé. Jedna z věcí, která se mu na Clary vždycky líbila byla ta, jak snadno se ztratila ve svých představách. Jak snadno se dokázala dostat mezi stěny do dalekého světa iluzí, kde se prolínali kletby, princové, osud a magie. Kdysi byl schopný dělat to samé. Byl schopný obývat imaginární světy. Vzrušující na nich bylo to, že byly bezpečné, protože byly jenom v jeho hlavě. Teď ten svět byl ale najednou skutečný. Jeho představy ho dostihly. Přemýšlel, jestli i ona toužila po minulosti. Po normálním světě. Přemýšlel, jestli normálnost byla něco, jako vidění nebo ticho, co si neuvědomujete, že je pro vás důležité, dokud to neztratíte.
"Má to teď těžké," řekla tiše. "Bojím se o něj."
"Já vím," řekl Simon. "Hele, nechci do toho strkat nos, ale - přišel na to, co s ním je? Nebo někdo jiný?"
"On-" Zarazila se. "Je v pořádku. Jen to má teď těžké kvůli tomu, že se ještě musí vyrovnat s nějakými věcmi ohledně Valentýna. Ty víš."
Simon věděl. A taky věděl, že mu lhala. Clary před ním jen těžko mohla někdy něco skrýt. Tvrdě se na ní podíval.
"Má noční můry," řekla. "Bál se, že to má na svědomí nějaký démon. Že ho nějak ovlivňuje."
"Ovlivňuje ho démon?" zopakoval Simon nevěřícně. Věděl, že měl Jace noční můry - řekl mu to - ale Jace nikdy nezmínil vliv démona.
"No, zřejmě je tu nějaký druh démona, který se k tobě může snažit dostat přes tvoje sny," řekla Clary a znělo to, jako kdyby litovala, že s tím začala, "ale jsem si jistá, že to nic není. Každý má někdy noční můry, ne?" Položila ruku Simonovi na rameno. "Jen se půjdu podívat, jak je na tom. Vrátím se."
Její pohled už směřoval za něj směrem ke dveřím, které vedly ven na terasu. Ustoupil a kývnul na souhlas s tím, aby šla za Jacem. Sledoval jí, jak se smísila s davem.
Vypadala tak malá - takovým způsobem jako v první třídě, když jí doprovodil ke dveřím jejího domu a sledoval jí, jak jde nahoru do svého domu a jak jí do kolene bouchá její krabice na jídlo. Malá, ale odhodlaná. Cítil, jak jeho srdce, které už dál nebilo, klesá dolů. Napadlo ho, že nic na světě není tak bolestivé jako to, že není schopen chránit lidi, které miluje.
"Vypadáš zle," řekl hlas po jeho boku. Chraplavý a známý. "Myslíš na to, jak příšerný člověk jsi?"
Simon se otočil a uviděl Maiu, která se opírala o sloup. Měla kolem krku provázek se zářícími bílými světly. Její tvář byla zarudlá ze šampaňského a horka, které bylo v téhle místnosti.
"Nebo bych možná měla říct," pokračovala, "jak strašný upír jsi. Což jen tak mimochodem vyznívá tak, že jsi špatný i v tom být upírem."
"Jsem špatný v tom, být upírem," řekl Simon. "Ale to neznamená, že jsem taky nebyl špatný přítel."
Křivě se na něj usmála. "Bat říká, že bych na tebe neměla být tak tvrdá," dodala. "Řekl, že lidé dělají hloupé věci, když se jedná o ženy. Především ti nespolečenští podivíni, kteří předtím neměli moc velké štěstí na holky."
"Jako kdyby se mi díval přímo do duše."
Maia zavrtěla hlavou. "Je těžké na tebe zůstat naštvaná," řekla. "Ale pracuju na tom." Odvrátila se.
"Maio," řekl Simon. Začala ho bolet hlava a dostával závrať. Jestli si s ní nepromluví teď, už to neudělá nikdy. "Prosím. Počkej."
Otočila se a podívala se na něj s tázavě zvednutým obočím.
"Mrzí mě, co jsem ti udělal," řekl. "Vím, že už jsem ti to říkal předtím, ale opravdu to myslím vážně."
Pokrčila rameny. Její obličej byl bez výrazu. Nedala na sobě nic znát.
Polkl a snažil se tak zahnat bolest v hlavě. "Možná má Bat pravdu," řekl. "Ale myslím si, že je v tom mnohem víc, než jenom tohle. Chtěl jsem být s tebou protože - a tohle bude znít hodně sobecky - jsi dokázala, že jsem se cítil normálně. Jako člověk, který jsem byl předtím."
"Jsem vlkodlak, Simone. Nejsem normální."
"Ale ty - jsi," řekl a skoro zakopnul o slova, co jí chtěl říct. "Jsi skutečná a reálná - jedna z nejreálnější lidí, jaké jsem kdy poznal. Chtěla jsi dorazit a zahrát si se mnou Halo. Chtěla jsi mluvit o komiksech, chodit na koncerty, jít si zatancovat - prostě dělat normální věci. A tys ke mně přišla a chovala se, jako kdybych byl normální. Nikdy jsi mi neřekla Světlomilče nebo upíre nebo tak něco. Jenom prostě Simone."
"Tohle dělají všichni přátelé," řekla Maia. Opírala se o pilíř, a když k němu tiše mluvila, leskly se jí oči. "Ne přítelkyně."
Simon se na ní jenom díval. Jeho bolest hlavy pulzovala ve stejném rytmu, jako tlukot srdce.
"A pak ses jednou objevil," dodala, "a přivedls sebou Jordana. Co sis myslel?"
"Tohle není fér," protestoval Simon. "Neměl jsem tušení, že to je tvůj ex-"
"Já vím. Isabele mi to řekla," přerušila ho Maia. "Jen mám prostě pocit, jako kdybys mě uvrhnul přímo do pekla."
"Ach, vážně?" Simon se podíval na Jordana, který seděl sám u kulatého stolu jako kluk, kterému nepřišlo rande na ples. Simon se najednou cítil hrozně unavený. Unavený ze všech těch starostí, z pocitu viny z toho co udělal a co nejspíš i v budoucnosti udělá.
"Fajn, a řekla ti taky Izzy o tom, že se ke mně nechal Jordan přidělit, aby ti mohl být nablízku? Měla bys slyšet, jak o tobě mluví. Dokonce i způsob jakým vyslovuje tvoje jméno. Páni to, jak se do mě pustil, když si myslel, že jsem tě podváděl-"
"Nepodváděl jsi mě. Ve skutečnosti jsme spolu nechodili. Podvádění je něco jiného-"
Simon se na Maiu usmál. Zarazila se a začervenala se. "Myslím, že je dobře, že ho nesnášíš natolik, aby sis stoupla hned vedle mě a bylo ti ukradené, co cítí," řekl.
"Jsou to už roky," řekla. "Nikdy se mě nesnažil kontaktovat. Ani jednou."
"Zkusil to," řekl Simon. "Víš vůbec, že tu noc, kdy tě kousnul, u něj došlo k první přeměně?"
Zavrtěla hlavou. Kudrnaté kadeře jí obklopily její najednou vážné oči. "Ne. Myslela jsem si, že věděl-"
"Že byl vlkodlak? Ne. Věděl, že nad sebou nějak ztrácel kontrolu, ale kdo jen tak uhodne, že se mění ve vlkodlaka? Den potom šel za tebou, ale zastavil ho Strážce. Držel ho od tebe dál. Dokonce ani tehdy po tobě ale nepřestal pátrat. Nemyslím si, že by za poslední dva roky uplynul den, kdy by nepřemýšlel o tom, kde jsi byla a-"
"Proč mu v tom bránil?" zašeptala.
"To bys měla vědět ty," řekl Simon. "Byl jsem kluk pěkně na prd a mrzí mě to. Měla bys vědět, že tě nechtěl opustit. Vzal můj případ jen kvůli tomu, že v něm bylo uvedeno tvoje jméno."
Otevřela rty. Zavrtěla hlavou. Její náhrdelník ze svítících světýlek zablikal jako hvězdy. "Jen nevím, co bych teď měla udělat, Simone. Co mám dělat?"
"Nevím," řekl Simon. Cítil se, jako kdyby mu někdo do hlavy zatloukal hřebíky. "Ale můžu ti říct jednu věc. Já jsem ten poslední člověk na světě, kterého bys měla žádat o radu ohledně vztahů." Přitiskl si ruku na čelo. "Jdu ven. Na vzduch. Jordan sedí u stolu támhle, jestli s ním chceš mluvit."
Ukázal směrem ke stolu a pak se otočil. Odešel od jejího tázavého pohledu, od zraků všech lidí v místnosti a od křičících hlasů a smíchu. Klopýtal směrem ke dveřím.
...
Clary rozrazila dveře, které vedly ven na terasu. Uvítal jí nápor chladného vzduchu. Třásla se a přála si, aby si sebou vzala kabát, ale nechtěla se už pro něj vracet ke stolu. Vyšla ven na terasu a zavřela za sebou dveře. Podlaha byla tvořená velkými dlaždicemi, které byly obklopené kovovým zábradlím. Ve velkých cínových držácích hořely pochodně, ale nevydávaly ani trošku tepla - což nejspíš vysvětlovalo, proč venku nikdo nebyl. Jen Jace. Stál u zábradlí a díval se na řeku. Chtěla se k němu rozběhnout, ale nemohla si pomoct a váhala. Měl na sobě tmavý oblek. Pod rozepnutým sakem měl bílou košili a hlavu měl odvrácenou pryč od ní. Nikdy dřív ho neviděla takhle oblečeného. Vypadal starší a tak nějak vzdálený. Vítr od řeky mu rozevlál světlé vlasy tak, že viděla malou jizvu na straně jeho krku, kde ho Simon jednou kousl. Najednou si vzpomněla, jak se nechal pokousat a tak kvůli ní riskoval svůj život.
"Jaci," řekla.
Otočil se, podíval se na ní a usmál se. Ten úsměv byl známý. Něco se uvnitř ní uvolnilo. Osvobodilo jí to a ona se k němu rozběhla přes dlaždice a objala ho. Zvedl jí a držel jí dlouho nad zemí. Tvář měl zabouřenou v jejím krku.
"Jsi v pořádku," řekla nakonec, když jí položil na zem. Rychle si utřela neúprosné slzy, které jí tekly po tvářích. "Myslím tím, Mlčenliví bratři by tě jen tak nenechali odejít, kdybys nebyl v pořádku, ne? Ale myslela jsem si, že ten obřad bude trvat dýl. Nejméně pár dní."
"Netrval." Položil jí ruce na tvář a usmál se na ní. Za ním se nad vodou zvedal Queensboro Bridge. "Znáš Mlčenlivé bratry. Rádi dělají kolem všeho velký povyk. Ale je to vlastně celkem jednoduchý obřad." Zazubil se. "Cítil jsem se hloupě. Je to obřad pro malé děti. Já jsem ale pořád myslel na to, že když to budu mít za sebou rychle, tak tě zastihnu v tvých sexy párty šatech. To mě nutilo zvládnout to co nejdřív." Sjel jí pohledem odshora až dolů. "A rád bych ti řekl, že nejsem vůbec zklamaný. Jsi nádherná."
"Jo, ty taky vypadáš dobře." Zasmála se skrz slzy. "Ani jsem nevěděla, že máš oblek."
"Neměl jsem. Koupil jsem ho." Přejel jí prsty po lícních kostech, které byly mokré od slz. "Clary-"
"Proč jsi sem přišel?" zeptala se. "Je tu strašná zima. Nechceš jít dovnitř?"
Zavrtěl hlavou. "Chtěl jsem si s tebou promluvit o samotě."
"Tak mluv," řekla Clary napůl šeptem. Sundala si jeho ruce z tváře a položila si je na pas. Její potřeba, aby jí držel ve svém náručí, byla skoro ohromující. "Stalo se něco? Budeš v pořádku? Prosím, už přede mnou nic neskrývej. Po všem co se stalo bys měl vědět, že si dokážu poradit s každou špatnou zprávou." Věděla, že jenom nervózně žvatlá, ale nemohla si pomoct. Její srdce zběsile tlouklo. Jako kdyby za minutu udělalo tisíc úderů. "Jen chci, abys byl v pořádku," řekla tak klidně, jak jenom mohla.
Jeho zlaté oči potemněly. "Pořád se probírám mojí krabicí. Tou, která kdysi patřila mému otci. Necítím nic. Dopisy, fotografie. Nevím, kdo ti lidé byli. Nevyvolávají ve mě žádné skutečné pocity. Valentýn byl skutečný."
Clary zamrkala. Nečekala, že řekne zrovna tohle. "Vzpomeň si, řekla jsem ti, že to bude chvíli trvat-"
Ale zdálo se, že jí neslyšel. "Kdybych byl vážně Jace Morgenstern, pořád bys mě milovala? Kdybych byl Sebastián, milovala bys mě?"
Stiskla mu ruce. "Nikdy bys nemohl být takový."
"Kdyby mi Valentýn udělal to, co udělal Sebastianovi, milovala bys mě?"
V jeho otázce byla taková naléhavost, které nerozuměla. Řekla: "Ale pak už bys to nebyl ty."
Zatajil dech, skoro jako kdyby mu tím, co řekla, ublížila - ale to přece nebylo možné, ne? Byla to pravda. On nebyl jako Sebastian. Byl to prostě on. "Nevím, kdo jsem," řekl. "Dívám se na sebe do zrcadla a vidím Stephena Herondala, chovám se jako Lightwood a mluvím jako můj otec - jako Valentýn. Takže se dívám do tvých očí a snažím se být tou osobou, kterou vidíš, protože v toho člověka věříš a myslím si, že tvoje víra stačí k tomu, abych byl takový, jakého mě chceš."
"Chci tě takového, jaký jsi. Jaký jsi byl vždycky," řekla Clary, ale nemohla se ubránit pocitu, že je to jako kdyby to volala do prázdné místnosti. Bylo to, jako kdyby jí Jace neslyšel bez ohledu na to, kolikrát mu řekla, že ho miluje. "Vím, že máš pocit, že nevíš kdo jsi, ale já to vím. Znám tě. A jednoho dne se poznáš i ty sám. A do té doby se nemusíš bát toho, že mě ztratíš, protože to se nikdy nestane."
"Je tu způsob ..." Jace zvedl oči k těm jejím. "Dej mi ruku."
Clary k němu překvapeně zvedla ruku a vzpomněla si, kdy poprvé uchopil její ruku tak, jako teď. Na paži teď měla runu ve tvaru otevřeného oka. Tu kterou kdysi hledal, ale nenašel jí. Její první stálá runa. Otočil její ruku a odhalil tak její zápěstí a zranitelnou kůži na jejím předloktí.
Zachvěla se. Měla pocit, jako kdyby jí vítr od řeky pronikal až do morku kostí. "Jaci, co to děláš?"
"Pamatuješ, co jsem ti říkal o svatbách Lovců stínů? Jak si místo toho, abychom si vyměnili prstýnky, navzájem kreslíme runy lásky a závazku?" Podíval se na ní. Pod jeho silnými zlatými řasami měl vytřeštěné a zranitelné oči. "Chci tě označit touhle runou. Takovou, která nás navždy sváže dohromady. Je to jenom malá runa, ale je trvalá. Jsi ochotná jí přijmout?"
Zaváhala. Stálá runa, když byla takhle mladá. Její máma bude zuřit. Ale nezdálo se, že by pomohlo něco jiného. Nic, co by mu teď mohla říct, by ho nepřesvědčilo. Možná je tohle ta věc, kterou potřebuje jako důkaz její lásky. Tiše vytáhla svojí stélu a podala mu jí. Vzal si jí od ní a jemně jí přejel prsty po těch jejích. Teď se třásla víc. Byla úplně zmrzlá na všech místech kromě těch, kde se jí dotýkal. Přitáhnul si k sobě její ruku a položil na ní stélu. Tiše jí s ní začal jezdit po kůži. Pohyboval s ní pomalu nahoru a dolů a potom, když nic neříkala, přitlačil. Byla jí příšerná zima, takže hořící pocit, který za sebou stéla zanechávala, byl pro ní skoro vítaný. Dívala se, jak ze špičky vycházely tmavé linky a tvořily tvrdé a ostré tvary. Najednou jí nervy projel strach. Runa nemluvila o lásce a závazku. Bylo v tom něco jiného. Něco temnějšího. Něco, co mluvilo spíš o kontrole, podřízenosti, ztrátě a temnotě. Nakreslil tu runu špatně. Ale tohle byl přece Jace. Znal runy lépe než ona. A přesto se jí z místa, kde se jí dotkla stéla, začala šířit do celého těla necitlivost. Všechno jí bolelo, jako kdyby se její nervy bránily.
Ucítila závrať. Země pod ní se začala hýbat.
"Jaci." Její hlas byl vysoký s podtónem úzkosti. "Jaci, nemyslím si, že tohle ta správná-"
Pustil její ruku. V té své držel stélu se stejnou elegancí, s jakou držel zbraň. "Omlouvám se, Clary," řekl. "Vážně bych se chtěl s tebou svázat. O tom bych ti nikdy nelhal."
Otevřela ústa, aby se ho zeptala, o čem to sakra mluví, ale z úst jí žádné slovo nevyšlo. Příliš rychle se k ní přibližovala temnota. Poslední věc, kterou cítila, byly Jacovi paže, které se kolem ní ovinuly, když padala.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alwen Alwen | 13. září 2011 v 22:20 | Reagovat

Díky moc za překlad, je super. Jen začínám ím dál víc nenávidět Jace, Simon je lepší =D

2 Barčus Barčus | 13. září 2011 v 22:44 | Reagovat

Taky u mě Jace klesnul.. i když za to nemuže :D Od toho jak sem ho zbožňovala v první serii to je docela rozdil :D
U mě prostě vede pár Magnus x Alec.. So cuteee.. ♥♥:)))) :D

3 viki viki | 13. září 2011 v 22:53 | Reagovat

Teda... Děkuji za překlad !

4 Łucííí Łucííí | E-mail | 14. září 2011 v 6:49 | Reagovat

a byl to vážně Jace???...já jenom...co když to byl Sebastian a použil na Clary nějaký čáry máry ? ...přece jenom z mrtvých vstání už to nějaký abrakadabra potřebuje...jinak super překládek....vážně pěkný

5 Łucííí Łucííí | E-mail | 14. září 2011 v 15:55 | Reagovat

[4]:uuuuuuuuuu...kdy bude další kapča ??? ...chci strašně vědět jak to dopadne...nebo co se vlastně stalo...

6 Saba Saba | 14. září 2011 v 16:44 | Reagovat

tohle určitě nebyl Jace!! On by nic takového neudělal...jsem stašně zvědavá na pokračování...Jinak moc díky za překlad a těším se na další :-)

7 barčus barčus | 14. září 2011 v 17:10 | Reagovat

Nikdo nevěří, že to je Jace.. a jestli jo, tak za to muže  tem sen s tim Maxem a to rozhodně nedělá z vlastní vůle :D
Spíš mě trochu štval už od začátku :D

8 Łucííí Łucííí | E-mail | 14. září 2011 v 17:18 | Reagovat

[7]:jo...ale ten Max se pak změnil v Sebastiána...takže se mu do snů ,,naboural" na sto sprocent on!!!

9 Ann Ann | 14. září 2011 v 17:26 | Reagovat

[4]: taky mě něco takovýho napadlo... i když možná prostě je nemůžu překousnout to, že Jace Ten Nejúžasnější jako dřív... no každopádně uvidíme - už jsem pěkně napnutá a těším se na další kapitolu!! :-)  :-)

10 lucy lucy | 14. září 2011 v 18:01 | Reagovat

chudáák clary :( ...jinak supr překlad díky :)

11 kitkat kitkat | 14. září 2011 v 18:20 | Reagovat

woow..tesim se na dalsi stopro to nebyl jace ale sebastian..a kdy bude druha pulka??:)

12 simča simča | 14. září 2011 v 21:40 | Reagovat

[9]: přesně tak...to by Jace neudělal... ho někdo zmanipuloval či co :-D best překlad jako vždy :-) a nervozitou si tady okusuju nechty...jak to asi dopadne...?? 8-O

13 Nina Nina | 5. dubna 2013 v 22:32 | Reagovat

Wow!!Takže takhle:Sebastián nakreslil na Jace runu podřízenosti a pak mu nakázal aby jí nakreslil i Clary!!Tak to je krutý.....Příjde mi že se Clary změnila a hodně.Nosí šaty atd...Chvilkama je to ta stará Clary a chvilkama ta nová.. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama