City of Fallen Angels - 15.kapitola 2/2

14. září 2011 v 22:26 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 15


Po době, která se zdála jako věčnost putováním něčím, co považoval za nesmírně nudný večírek, Magnus konečně našel Aleca. Seděl sám u stolu v rohu za umělými bílými růžemi. Na stole bylo několik sklenek šampaňského. Většina z nich byly z poloviny plné, jako kdyby je tam nechávali lidi, když procházeli kolem. Alec vypadal opuštěně. Bradu měl položenou v dlaních a rozmrzele se díval na oblohu nad ním. Nepodíval se dolů, ani když Magnus přistrčil nohy jeho židle k té jeho, otočil se k němu, posadil se a položil mu ruce na záda.

"Chceš se vrátit do Vídně?" zeptal se.

Alec neodpověděl. Jenom se otupěle díval před sebe.

"Nebo můžeme jet jinam," řekl Magnus. "Kamkoliv chceš. Do Thajska, Jižní Karolíny, Brazílie, Peru - ach počkej. Tam ne. Tam mám zakázaný vstup. Úplně jsem na to zapomněl. Je to dlouhý příběh ale celkem zábavný, jestli si ho chceš poslechnout."

Alecův výraz jasně říkal, že si ho poslechnout nechtěl. Otočil se a díval se na pódium, jako kdyby ho Vlkodlačí kvarteto nějak fascinovalo.

Protože ho Alec ignoroval, Magnus se rozhodl zabavit tím, že bude měnit barvy šampaňského ve skleničkách na stole. Jednu přebarvil na modro, další na růžovo a zrovna pracoval na zelené, když se Alec natáhnul přes stůl a praštil ho do zápěstí.

"Nech toho," řekl. "Lidi se dívají."

Magnus se podíval na prsty, ze kterých mu šlehaly modré jiskry. Možná, že byly trošku moc jasné. Zatnul ruku v pěst. "Fajn," řekl. "Ale musím se nějak zabavit, abych neumřel nudou, protože ty se mnou nemluvíš."

"To není pravda," řekl Alec. "Myslím tím, není pravda, že s tebou nemluvím."

"Vážně?" zeptal se Magnus. "Právě jsem ti nabídnul, abych jel se mnou do Vídně, nebo do Thajska nebo klidně na Měsíc, ale nevzpomínám si, že bys mi na to něco odpověděl."

"Nevím, co chci." Alec sklonil hlavu a hrál si s opuštěnou plastovou vidličkou. I když měl oči vzdorně upřené na zem, jejich bledě modrá barva byla vidět i přes jeho přivřená víčka, která byla bledá a jemná jako pergamen. Magnus si vždycky našel lidi krásnější, než jakékoliv jiné stvoření na zemi. Často dumal nad tím, proč. Máš je jen pár let předtím, než o ně přijdeš, řekla Camille. Ale byla to smrtelnost, která z nich dělala to, co ve skutečnosti byly. Plamen, který jasně plál, i když občas zabliknul. Smrt je matkou krásy, řekl jeden básník. Přemýšlel, jestli andělé někdy zvažovali, že udělají své lidské služebníky, Nephilimy, nesmrtelnými. Ale neudělali to. I přes jejich sílu umírali jako lidé. Všechny ty roky vždycky umírali v bitvách.

"Znova máš ten svůj pohled," řekl Alec podrážděně a díval se na něj přes svoje řasy. "Jako kdyby ses díval na něco, co já nemůžu vidět. Myslíš na Camille?"

"Vlastně ani ne," řekl Magnus. "Kolik jsi slyšel z našeho rozhovoru?"

"Většinu." Alec šťouchl vidličkou do ubrusu. "Poslouchal jsem za dveřmi. Slyšel jsem dost."

"Nemyslím si, že bys toho slyšel tolik." Magnus se zamračil na vidličku. Vytrhnul jí přes stůl Alecovi z rukou a položil jí před sebe. Pak do ní praštil a řekl: "Přestaň si hrát. Co jsem řekl Camille, že tě to tolik trápí?"

Alec zvedl svoje modré oči. "Kdo je Will?"

Magnus ze sebe vydal něco, co bylo podobné smíchu. "Will. Bože můj. To už bylo dávno. Byl Lovec stínů jako ty. A ano, vypadal jako ty, ale ty nejsi vůbec jako on. Minimálně v osobnosti se podobal spíš Jacovi - a můj vztah s tebou se vůbec nepodobá tomu, jaký jsem měl s Willem. Takže tohle tě trápí?"

"Nelíbí se mi představa, že jsi se mnou jenom proto, že vypadám jako nějaký mrtvý chlap, který se ti líbil."

"To jsem taky nikdy neřekl. Camille to naznačila. To ano. Ale ona je mistryně přetvářky a manipulace. Vždycky byla."

"Neřekls jí, že se plete."

"Když Camille necháš, napadne tě na všech frontách. Začni si krýt jednu a ona zaútočí na další. Jediný způsob, jak se s ní můžeš vypořádat je předstírat, že je ti ukradená."

"Řekla, že pěkní kluci byli vždycky tvoje zkáza," řekl Alec. "Z čehož automaticky vyplývá, že jsem pro tebe jenom jedna z dlouhé řady hraček. Jeden zemře nebo zmizí a ty si najdeš prostě dalšího. Nejsem nic. Jsem - bezvýznamný."

"Alexandře-"

"Což ale je," pokračoval Alec a znovu sklopil oči na stůl, "fakt nespravedlivé, protože ty jsi pro mě všechno, jenom ne bezvýznamný. Změnil jsem kvůli tobě celý svůj život. Ale pro tebe se nikdy nic nezmění, ne? Myslím tím, tohle přece znamená žít věčně. Nikdy ti na ničem doopravdy nezáleží."

"Pořád ti říkám, že na tobě mi záleží-"

"Bílá kniha," řekl Alec najednou. "Proč jsi jí tak zoufale chtěl?"

Magnus se na něj zmateně podíval. "Ty víš proč. Je to velmi mocná kniha kouzel."

"Ale tys jí chtěl kvůli něčemu konkrétnímu, ne? Kvůli kouzlu, které v ní bylo?" Alec se nadechl. "Nemusíš mi odpovídat. Tvoje tvář tě prozradila. Bylo to - bylo to kouzlo, které by ze mě udělal nesmrtelného?"

Magnus byl zděšený snad až do morku svých kostí. "Alecu," zašeptal. "Ne. Ne - to bych ti nikdy neudělal."

Alec na něj upřel své pronikavé modré oči. "Proč ne? Proč po všech těch letech vztahů, které jsi měl, jsi nikdy nikoho neudělal nesmrtelným, jako jsi ty? Pokud chceš být se mnou navždy, proč to nechceš udělat?"

"Samozřejmě, že to chci udělat!" Magnus si uvědomil, že skoro křičel, tak se donutil ztišit hlas. "Ale ty tomu nerozumíš. Nemůžeš něco dostat a nic za to nezaplatit. A cena za věčný život je-"

"Magnusi." Byla to Isabele, která k ní spěchala. V ruce měla telefon. "Magnusi, musím s tebou mluvit."

"Isabele." Normálně měl Magnus Alecovu sestru rád. Ale ne v tuhle chvíli. "Krásná, sladká Isabele. Mohla bys prosím odejít? Teď opravdu není ten správný čas."

Isabele se dívala z Magnuse na jejího bratra a pak zase zpátky. "Takže nechceš, abych ti řekla, že Camille právě utekla ze Svatyně a moje máma mě pověřila tím, abych tě našla a přivedla zpátky do Ústavu, abys jim jí pomohl najít?"

"Ne," řekl Magnus. "Nechci, abys mi to řekla."

"Fajn, tak to máš blbý," řekla Isabele. "Protože je to pravda. Myslím tím, že tam nemusíš chodit, ale-"

Zbytek věty nechala viset ve vzduchu, ale Magnus věděl, co chtěla říct. Kdyby s ní nešel, Clavům by to přišlo podezřelé a začali by ho podezřívat z toho, že pomohl Camille s útěkem. To bylo to poslední, co teď potřeboval. Marysa by zuřila, což by ještě víc zkomplikovalo jeho vztah s Alecem. A navíc-

"Utekla?" zeptal se Alec. "Nikdo nikdy neutekl ze Svatyně."

"No," řekla Isabele, "jí se to očividně povedlo."

Alec sjel na své židli níž. "Běž," řekl. "Je to naléhavé. Prostě jdi. Můžeme si promluvit později."

"Magnusi ..." Isabele zněla skoro omluvně, ale v jejím hlase byla zřetelná naléhavost.

"Fajn." Magnus se zvednul. "Ale," dodal, zastavil u židle Aleca a naklonil se těsně k němu, "ty nejsi bezvýznamný."

Alec zrudnul. "Když to říkáš," řekl.

"Říkám," řekl Magnus a otočil se, aby mohl následovat Isabele ven z místnosti.

...

Venku na opuštěné ulici se Simon opřel o cihlovou zeď železáren. Díval se na oblohu. Osvětlení mostu zahalilo hvězdy, takže nebylo vidět nic, kromě sametové temnoty. Simon si najednou začal přát, aby se mohl nadechnout studeného vzduchu a tak si pročistit hlavu, aby mohl cítit svěží vzduch na své tváři. Jediné co měl na sobě byla tenká košile, jenže na tom stejně nezáleželo. Nemohl se třást zimou a dokonce i vzpomínka na to, jak se cítil, když mrznul, se od něj každý den víc a víc vzdalovala stejně jako vzpomínky na jeho minulý život.

"Simone?"

Ztuhl na místě. Ten hlas, jemný a známý projel ledovým vzduchem jako blesk. Usměj se. To byla ta poslední věc, kterou mu řekla.

Ale to nemůže být ona. Byla přece mrtvá.

"Nepodíváš se na mě, Simone?" Její hlas byl tak tichý, jako závan větru. "Jsem tady."

Po páteři mu projela hrůza. Otevřel oči a pomalu otočil hlavu.

Maureen stála v kruhu světla pod pouliční lampou na rohu Vernon Boulevard. Měla na sobě dlouhou bílou noční košili. Vlasy jí padaly dolů na ramena a ve světle lampy zářily. Pořád v nich měla ještě špínu. Na nohou měla bílé pantofle. Její tvář byla mrtvolně bílá. Lícní kosti měla zvýrazněné červenou barvou a ústa měla tmavě růžová, jako kdyby si je přetřela zvýrazňovačem.

Simonovi se podlomila kolena. Klouzal po zdi dolů, dokud neseděl na zemi a rukama si neobjímal kolena. V hlavě mu pulzovalo, jako kdyby měla každou chvíli vybuchnout.

Maureen se zasmála a vystoupila ze světla lampy. Došla k němu a prohlédla si ho. Na tváři jí hrál spokojený a pobavený výraz.

"Myslela jsem si, že budeš překvapený," řekla.

"Ty jsi upírka," řekl Simon. "Ale jak? Já ti tohle neudělal. Vím, že jsem to neudělal."

Maureen zavrtěla hlavou. "Tos nebyl ty. Ale bylo to kvůli tobě. Mysleli si, že jsem tvoje holka. Unesli mě v noci z mého pokoje a celý další den mě drželi v kleci. Řekli, že se nemusím ničeho bát, protože si pro mě přijdeš. Jenže ty jsi nepřišel. Nikdy jsi nepřišel."

"Nevěděl jsem to." Simonovi se zlomil hlas. "Kdybych to věděl, přišel bych."

Maureen si odhodila vlasy přes rameno v gestu, které Simonovi náhle bolestně připomnělo Camille. "Na tom nezáleží," řekla svým dívčím hláskem. "Když zapadlo slunce, řekli mi, že můžu buď zemřít, nebo si vybrat takovýhle život. Jako upírka."

"Takže sis vybrala tohle?"

"Nechtěla jsem zemřít," vydechla. "A teď budu napořád krásná a mladá. Můžu zůstat venku celou noc a nikdy nebudu muset jít zpátky domů. A ona se o mě stará."

"O kom to mluvíš? Kdo to je? Myslíš tím Camille? Podívej se, Maureen, ona je blázen. Neměla bys jí poslouchat." Simon se s námahou postavil na nohy. "Můžu ti pomoct. Najít ti místo, kde bys mohla zůstat. Naučit tě, jak být upírkou-"

"Ach, Simone." Usmála se a odhalila dvě rovné řady svých bílých zubů. "Nemyslím si, že zrovna ty víš, jak být upír. Nechtěl jsi mě kousnout, ale udělals to. Vzpomínám si na to. Tvoje oči byly černé, jako ty žraločí a pak jsi mě kousnul."

"Strašně mě to mrzí. Když mi dovolíš ti pomoct-"

"Mohl bys jít se mnou," řekla. "To by mi pomohlo."

"Kam mám s tebou jít?"

Maureen se rozhlédla po prázdné ulici. V její tenké bílé noční košili vypadala jako duch. Vítr jí povlával kolem těla, ale ona očividně necítila chlad. "Byl jsi vybraný," řekla. "Protože jsi Světlomilec. Ti, kteří mi tohle udělali, tě chtějí. Jenže vědí, že máš teď tu Runu. Nemůžou se k tobě nijak dostat. Musíš k nim přijít sám. Tak mě za tebou vyslali jako posla." Naklonila hlavu na stranu jako pták. "Myslím tím, že nejsem ta, na které ti záleží," řekla, "ale příště už to třeba někdo takový bude. Pořád budou přicházet pro lidi, které miluješ, dokud ti nezbude nikdo. Takže uděláš nejlíp, když půjdeš se mnou a zjistíš, co chtějí."

"A ty to víš?" zeptal se Simon. "Víš, co po mě chtějí?"

Zavrtěla hlavou. Pod světlem lampy byla tak bledá, že vypadala skoro průhledná. Jako kdyby Simon mohl vidět skrz ní. Uvědomil si, že takhle to bylo vždycky.

"Záleží na tom?" zeptala se a natáhla k němu ruku.

"Ne," řekl. "Předpokládám, že ne." A vzal jí za ruku.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viki viki | 14. září 2011 v 23:03 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !

2 Łucííí Łucííí | E-mail | 15. září 2011 v 5:31 | Reagovat

supeeeeer...a kdy už tam bude Clary a Jace(nebo kdo to vlastně byl)...jinak super překlad

3 simča simča | 15. září 2011 v 6:54 | Reagovat

hcudák Mo :-( díky za překlad je supeer :-)

4 Catrina Catrina | 15. září 2011 v 12:21 | Reagovat

Já myslím, že to byl nějak převtěený Sebastian. Magor je na to dost velkej. Jinak děkuji za překlad a moc s těším na pokračování. :-D

5 Łucííí Łucííí | E-mail | 15. září 2011 v 14:26 | Reagovat

[4]: myslíš???...já nevim...třeba to byla fakt Mo...proč by to taky Sebastian dělal...ví že Simonovi nemůže nic udělat...

6 kitkat kitkat | 15. září 2011 v 15:24 | Reagovat

urcite to byla mo..skoda ze ti neyla clary a jace na ne jsem se tesila:/ jinak dííky:)fajn preklad :-)

7 Ann Ann | 15. září 2011 v 18:16 | Reagovat

těším se až tam bude Clary, ale taky na Aleca+Manguse, nemůžu si pomoct... jinak děkuju za překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama