City of Fallen Angels - 16.kapitola 1/2

15. září 2011 v 22:02 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 16
NEW YORŠTÍ ANDĚLÉ


"Jsme tady," řekla Maureen Simonovi.
Zastavila se uprostřed chodníku a dívala se na obrovskou budovu postavenou ze skla a kamene, která se nad nimi zvedala. Byla jasně navržená tak, aby vypadala jako jedna z luxusních budov, které byly postavené ve čtvrti Upper East Side před druhou světovou válkou, jen s pár moderními prvky navíc - vysokými okny, měděnou střechou a cedulí na přední části budovy, kde nabízeli LUXUSNÍ BYTY OD 750 000 DOLARŮ. Psalo se tam i o možnosti použití střešní zahrady, fitness centra, vyhřívaného bazénu a vrátným, který je v domě k dispozici 24 hodin denně. Budova se měla otevírat v prosinci. V tuhle chvíli se tu ještě pořád stavělo a byl tam vstup zakázán. Kolem dokola bylo lešení.
Simon se podíval na Maureen. Zdálo se, že si zvykla na to, že je upírka, pěkně rychle. Museli přejít po Queensboro Bridge a její bílé pantofle byly úplně zničené. Jenže ona ani jednou nezpomalila a ani nevypadala překvapeně z toho, že není utahaná. S blaženým výrazem se dívala na budovu. Její malý obličej zářil. Simon mohl jen hádat, že to bylo nejspíš očekáváním.
"Sem je vstup zakázaný," řekl a věděl, že jí oznamuje zřejmou věc. "Maureen-"
"Mlč." Natáhla svojí malou ruku, aby strhla zábranu, která byla na lešení. Neobešlo se to bez trhavého zvuku sádrokartonu a pár zlomených nehtů. Některé z nich dopadly Simonovi k nohám. Maureen odhodila sádrokarton stranou a usmála se na díru, kterou vytvořila.
Starý muž, který šel zrovna kolem s pudlem v kostkovaném kabátku se zastavil a zíral na ně. "Měl bys svojí sestřičce sehnat kabát," řekl Simonovi. "Je tak drobná. Mohla by v tomhle počasí zmrznout."
Než stačil odpovědět, Maureen se s divokým úsměvem obrátila na muže. Ukázala mu tak svoje zuby, včetně jejích vysunutých tesáků. "Nejsem jeho sestra," zasyčela.
Muž zbledl, zvedl si psa do náruče a utekl.
Simon na Maureen zavrtěl hlavou. "Tos nemusela."
Zuby si prokousla spodní ret, což se stávalo Simonovi dřív často, než si na ně stihl zvyknout. Po bradě jí stékaly tenké pramínky krve. "Neříkej mi, co mám dělat," řekla podrážděně, ale zasunula tesáky. Otřela si hřbetem ruky bradu. Bylo to dětské gesto a jen si tak krev rozmazala všude okolo. Pak se obrátila zpátky k otvoru, který vytvořila. "Pojď."
Protáhla se dovnitř a on šel za ní. Prošli oblastí, kterou dělníci určitě používali jako smetiště. Povalovali se tam rozbité nástroje, rozpůlené cihly, staré igelitové tašky, plechovky od koly. Maureen si vyhrnula košili a překračovala trosky. Na tváři se jí zračil výraz odporu. Přeskočila úzký příkop a dopadla na popraskané kamenné schody za ním. Simon jí následoval.
Schody vedly k otevřeným skleněným dveřím.
Když jimi prošli, ocitli se ve zdobené mramorové místnosti. Na stropu visel obrovský lustr. Nesvítil, protože v něm ještě nebyly žádné žárovky. Byla to příliš tmavá místnost na to, aby tu člověk cokoliv viděl. Simon ale rozpoznal stůl pro vrátného, zelené křeslo pod zlatě orámovaným zrcadlem a výtahy. Maureen stiskla tlačítko, aby přivolala výtah. Simon byl překvapený, když se rozsvítilo.
"Kam jedeme?" zeptal se.
Výtah se otevřel a Maureen do něj vešla. Simon jí byl v patách. Výtah byl laděný do zlaté a červené barvy. Každou stěnu tvořilo zrcadlo. "Nahoru." Stiskla tlačítko STŘECHA a zasmála se. "Až do Nebe," řekla a dveře se za nimi zavřely.
...
"Nemůžu najít Simona."
Isabele, která se opírala o sloup před železárnami a snažila se přemýšlet, vzhlédla. Nad ní se tyčil Jordan. Pomyslela si, že byl vážně až nepřirozeně vysoký. Musel mít nejmíň šest stop. Když ho uviděla poprvé, napadlo jí, že je to hezoun s jeho rozcuchanými tmavými vlasy a nazelenalýma očima. Jenže teď, když věděla, že je to ex Maiy, ho v hlavě přesunula na místo, které bylo určené pro kluky, kteří pro ní byli zakázaní.
"No, já ho neviděla," řekla. "Myslela jsem, že máš být jeho strážce ty."
"Řekl mi, že se hned vrátí. Už je to čtyřicet minut. Myslel jsem, že šel na záchod."
"Co jsi to za bodyguarda? Neměl bys s ním chodit i na WC?" zeptala se Isabele.
Jordan vypadal zděšeně. "Chlapi," řekl, "nechodí s dalšíma chlapama na záchod."
Isabele si povzdechla. "Skrytá panika z homosexuality snad nikdy nevymizí," řekla. "Tak pojď. Podíváme se po něm."
Vrátili se na párty a procházeli mezi hosty. Alec trucoval sám u stolu a hrál si s prázdnou skleničkou šampaňského. "Ne, neviděl jsem ho," zareagoval na jejich otázku. "I když jsem se po něm ani nedíval."
"No, můžeš nám ho pomoct hledat," řekla Isabele. "Aspoň budeš dělat i něco jiného, než jenom vypadat mizerně."
Alec pokrčil rameny a připojil se k nim. Rozhodli se rozdělit se a každý si vzal na starost jednu část. Alec šel nahoru podívat se do druhého patra. Jordan šel ven zkontrolovat terasu a vchod. Isabele si vzala na starost párty. Už byla zoufalá a dívala se i pod stoly, což bylo samo o sobě směšné, když za ní přišla Maia. "Je všechno v pořádku?" zeptala se. "Podívala se směrem k Alecovi a pak za Jordanem. "Poznám pátrací akci, když jí vidím. Co kluci hledají? Je tu nějaký problém?"
Isabele jí zasvětila do situace se Simonem. "Před půl hodinou jsem s ním mluvila."
"To i Jordan, ale teď je pryč. A protože se ho v poslední době snaží zabít pár lidí ..."
Maia položila na stůl skleničku. "Pomůžu vám hledat."
"Nemusíš. Vím, že teď nejsi zrovna Simonův fanoušek-"
"To ale neznamená, že mu nepomůžu, když má nějaké problémy," řekla Maia, jako kdyby to Isabele mělo být jasné. "Neměl na něj dávat pozor Jordan?"
Isabele rozhodila rukama. "Jo, ale jak víš, kluci nechodí s dalšíma klukama na záchod. Mluvil trochu zmateně."
"To asi všichni kluci," řekla Maia a vydala se za ní. Procházeli davem, i když si byla Isabele jistá, že Simona už tady nenajdou. Uprostřed žaludku cítila malé studené místo, které se pořád zvětšovalo a bylo čím dál tím víc chladnější. Ve chvíli, když se všichni sešli u stolu, odkud vyšli, cítila se, jako kdyby vypila sklenici ledové vody.
"Není tady," řekla.
Jordan zaklel a pak se provinile zadíval na Maiu. "Promiň."
"Už jsem slyšela i horší věci," řekla. "Tak jaký je další krok? Každý mu zkusí zavolat?"
"Má tam hlasovou schránku," prohlásil Jordan.
"Máte nějakou představu o tom, kam by mohl jít?" zeptal se Alec.
"Nejlepší možnost je, že se vrátil do bytu," řekl Jordan. "Nejhorší zase ta, že už ho ti lidé dostali."
"Jací lidé?" Alec vypadal zmateně. I když už Isabele převyprávěla Maie Simonův příběh, ještě to nestihla říct svému bratrovi.
"Půjdu do bytu a podívám se po něm," řekl Jordan. "Jestli tam bude, super. Jestli ne, pořád je to místo, kde bych měl začít hledat. Ví, kde bydlí. Nechali mu tam vzkaz. Možná tam bude nějaký další." Nezněl příliš nadějně.
Isabele se ve zlomku vteřiny rozhodla. "Půjdu s tebou."
"Nemusíš-"
"Ale jo, musím. Řekla jsem Simonovi, že jsem za něj dneska večer zodpovědná. Kromě toho, tahle párty je příšerně nudná."
"Jo," řekl Alec. Vypadal, že se mu ulevilo při vyhlídce, že se odsud konečně dostane. "Půjdu taky. Možná bychom tam měli jít všichni. Máme to říct Clary?"
Isabele zavrtěla hlavou. "Je to párty její mámy. To by k ní nebylo fér. My tři to zvládneme."
"Vy tři?" zeptala se Maia a její hlas byl podbarvený zlostí.
"Chceš jít s námi, Maio?" Byl to Jordan. Isabele ztuhla. Nebyla si jistá, jak bude Maia reagovat, když s ní její ex přítel přímo promluvil. Maia sevřela rty a na chvíli se podívala na Jordana. Ne nenávistně, ale zamyšleně.
"Je to přece Simon," řekla nakonec, jako kdyby tohle všechno rozhodlo. "Jdu si pro kabát."
...
Dveře výtahu se otevřely. Simon viděl jen temnotu a stíny. Maureen ze sebe vydala pronikavý smích a vytančila do tmy. Simon ji s povzdechem následoval.
Stáli ve velké mramorové místnosti bez oken. Nebyla tam žádná světla, ale zeď vedle výtahu byla vybavená dvojitými skleněnými dveřmi. Díky nim mohl vidět plochou střechu a černou oblohu nad ním. Nad hlavou se mu tyčily slabě zářící hvězdy.
Vítr silně zafoukal. Následoval Maureen dveřmi ven do zimy. Když znovu zafoukal vítr, noční košile kolem ní začala povlávat, takže vypadala jako můra, která mává křídly proti vichřici. Střešní zahrada byla elegantní. Podlaha byla tvořená šestihrannými kameny. Byl tam skleník s květinami, živé ploty ve tvarech zvířat a monster. Chodník lemovala malá zářící světla. Všude kolem nich se do výšky tyčily budovy ze skla a oceli. Skoro ve všech oknech bylo rozsvíceno.
Cesta končila u schodů, které vedly na vrchol střechy. Po třech stranách je obklopovaly vysoké zdi, které skrývaly zahradu před světem. Tohle patro bylo jistě určené pro setkávání se budoucích obyvatel téhle budovy. Ve středu střechy byl velký betonový plácek, kam bude nejspíš někdy přidaný ještě gril. Všude kolem byly popínavé růže, které v červnu budou rozkvétat, stejně jako holé mříže, které brzy zmizí pod porostem listů. Bylo to tu celkem hezké. Luxusní střešní zahrada na Upper East Side, kde si mohli lidé odpočinout v křeslech s East River tekoucí pod nimi, která odrážela zářivé slunce a s městem, které se rozprostíralo před nimi. Bylo to jako mosaika třpytivého světla.
Všechno bylo dokonalé, až na dlaždice na zemi, které byly potřísněné nějakou černou, lepkavou tekutinou. Byla použitá k nakreslení dvou soustředných kruhů. Prostor mezi nimi byl naplněný runami. Ačkoliv Simon nebyl Lovec stínů, viděl dost Nephilimských run na to, aby poznal, jaké pocházejí z Šedé knihy. Tyhle to určitě nebyly. Vypadaly hrozivě a špatně, jako kdyby tam někdo načmáral kletbu v cizím jazyce.
Ve středu vnitřního kruhu byl kamenný kvádr. Na jejím vrcholu byla nějaká kvádrová bedna přikrytá černou látkou. Tvar bedny byl až neuvěřitelně podobný rakvi. Na kameni byly ze strany naškrábané runy. Simonovi přeběhnul mráz po zádech.
Maureen spráskla ruce. "Ach," řekla svým tichým hláskem. "To je nádhera."
"Nádhera?" Simon vrhl rychlý pohled na bednu na kamenném kvádru. "Maureen, co to k čertu-"
"Takže jsi ho přivedla," promluvil ženský hlas. Byl kultivovaný, silný a až moc povědomý. Simon se otočil. Na cestě za ním stála vysoká žena s krátkými černými vlasy. Byla vyhublá a na sobě měla dlouhý černý kabát s páskem uprostřed. Byla jako femme fatale z nějakého špionážního filmu ze čtyřicátých let. "Maureen, děkuju ti," pokračovala. Měla přísnou, krásnou, ostře řezanou tvář s vysokými lícními kostmi a širokýma tmavýma očima. "Vedla sis dobře. Můžeš jít." Obrátila se na Simona. "Simon Lewis," řekla. "Děkuju ti, žes přišel."
V okamžiku, kdy vyslovila jeho jméno, jí poznal. Nedávno jí viděl stát v dešti před barem Alto. "Ty. Pamatuju si tě. Dala jsi mi svojí vizitku. Hudební manažerka. Wow, ty musíš chtít vážně zoufale podpořit mojí kapelu. Ani jsem nevěděl, že jsme tak dobří."
"Nebuď sarkastický," řekla žena. "Nemá to žádný smysl." Uhnula pohledem. "Maureen. Můžeš jít." Tentokrát byl její hlas pevný a Maureen, která kolem nich kroužila jako duch, vypískla a vyrazila zpátky tam, odkud přišla. Díval se, jak zmizela ve dveřích, které vedly k výtahům a skoro mu bylo líto, že odchází. Maureen nebyla moc dobrá společnost, ale bez ní se cítil sám. Ať už byla tahle zvláštní žena kdokoliv, vycházela z ní temná aura. Předtím byl příliš omámený z krve, takže si toho nevšimnul.
"Pěkně jsem se kvůli tobě zapotila, Simone," řekla a její hlas přicházel najednou z místa o několik metrů dál. Simon se otočil a uviděl jí stát vedle kamenného kvádru uvnitř kruhu. Mraky překryly měsíc. Na tváři se jí objevily stíny. Stál na začátku schodů, takže musel zaklonit hlavu, aby jí viděl.
"Myslela jsem, že zmocnit se tě bude snadné. Jednání s naprosto obyčejným upírem. Ještě k tomu novým upírem. Světlomilec není nic, co bych už dřív neviděla, i když už tu žádný asi sto let nebyl. Ano," dodala a usmívala se nad jeho zmateným pohledem. "Jsem starší, než vypadám."
"Vypadáš dost staře."
Nevšímala si jeho urážky. "Poslala jsem pro tebe své nejlepší lidi. Vrátil se ale jenom jeden s nějakými bláboly o svatém ohni a hněvu Božím. Byl mi k ničemu. Musela jsem ho zabít. To samo o sobě bylo dost otravné. Potom jsem se rozhodla setkat se s tebou. Sledovala jsem váš příšerný koncert a pak, když jsem přišla až k tobě, uviděla jsem to. Tvojí Runu. Jako člověk, který znal Caina osobně, je mi jeho znamení důvěrně známé."
"Znala jsi Caina osobně?" Simon zavrtěl hlavou. "Nemůžeš ode mě očekávat, že ti to uvěřím."
"Věř si tomu nebo ne," řekla. "To pro mě není důležité. Jsem starší, než si myslíš, chlapče. Procházela jsem se po cestách Edenu. Znala jsem Adama ještě před Evou. Byla jsem jeho první manželka, ale nebyla jsem k němu poslušná, tak mě Bůh vyhnal a udělal pro něj novou manželku. Tentokrát jí vyrobil z části jeho vlastního těla, aby ona poslušná byla." Jemně se usmála. "Mám mnoho jmen. Ale většinou mi říkají Lilith. Hlavně démoni."
Simon - který už měsíce necítil chlad - se zachvěl. Slyšel jméno Lilith už předtím. Nemohl si vzpomenout kde přesně, ale věděl, že je to jméno spojováno s temnotou, zlem a příšernými věcmi.
"Tvoje Runa je pro mě ale záhada," řekla Lilith. "Potřebuju tě, Světlomilče. Ale to už víš. Tvojí životní sílu. Tvojí krev. Jenže jsem tě k tomu nemohla donutit a ani ti ublížit."
Řekla, že ho potřebuje způsobem, jako kdyby byla potřeba jeho krve ta nejpřirozenější věc na světě.
"Ty - piješ krev?" zeptal se Simon. Cítil se omámený. Jako kdyby byl chycen v nějakém podivném snu. Tohle určitě nemůže být skutečné.
Zasmála se. "Krev není potrava démonů, hlupáčku. To co po tobě chci, není pro mě." Natáhla svou štíhlou ruku. "Pojď blíž."
Simon zavrtěl hlavou. "Nevstoupím do toho kruhu."
Pokrčila rameny. "Dobře. Chtěla jsem jenom, abys měl lepší výhled." Lehce pohnula prsty a to gesto strhlo černé plátno stranou. Odhalilo tak rakev ležící pod ním. Simon se díval na to, co se před ním najednou zjevilo. Takže se nemýlil, když si domyslel, že to má tvar rakve. Byla prosklená a dostatečně velká na to, aby se do ní vešel člověk. Jako Sněhurka, napadlo ho. Ale tohle nebyla pohádka. Uvnitř rakve byla zvláštní tekutina. V ní plavalo tělo. Bylo od pasu nahoru nahé. Bílé vlasy se vznášely okolo hlavy jako bledé chaluhy. Byl to Sebastian.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Barčus Barčus | 15. září 2011 v 22:22 | Reagovat

wow :D

2 Catrina Catrina | 15. září 2011 v 22:40 | Reagovat

Beru zpátky. Tahle ženská je magor. Promiň Bastiane.

3 Lenide Lenide | 15. září 2011 v 23:23 | Reagovat

A už to začína :-x

4 fantasy-maniacka fantasy-maniacka | E-mail | Web | 15. září 2011 v 23:35 | Reagovat

uz sa tesim na dalsiu :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D dik za preklad :D  :D  :D  :D

5 Łucííí Łucííí | E-mail | 16. září 2011 v 6:34 | Reagovat

[2]:souhlas...chudák Sebik...ale to jenom dokazuje...ža tamto byl Jace...jinak skvělý....opět super práce :-)

6 Rosette Rosette | Web | 16. září 2011 v 6:48 | Reagovat

Bože... to je něco... :D Takže by ona "ovládala" Jace a teď už možná i Clary? Hezký... :D

7 Ann Ann | 16. září 2011 v 18:32 | Reagovat

Ohh... teda.. no, čekala sem, že v tý rakvi bude Clary, ale tohle?... těším se na pokračování, už se to docela vyvíjí.. děkuju za překlad, opět moc pěkné :-)

8 kitkat kitkat | 16. září 2011 v 18:50 | Reagovat

chtela bych vedet ty kapitoly budou vzdycky vecer?? jinak fajn preklad dik:)

9 Marti Marti | Web | 16. září 2011 v 21:31 | Reagovat

[8]: Vždycky ne.. Teď sou včer protože sem v práci ale od pondělka mi začínáš količka tak pak se uvidí kdy vám je sem budu házet

10 Łucííí Łucííí | E-mail | 16. září 2011 v 21:55 | Reagovat

a kdy bude další???

11 Nina Nina | 6. dubna 2013 v 16:16 | Reagovat

Tak tohle nechápu....Díky za překlad :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama