City of Fallen Angels - 17.kapitola 2/2

18. září 2011 v 22:18 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 17


"Říkal jsem ti, že ta adresa nebude správná," řekl Alec.
Isabele ho ignorovala. Ve chvíli, kdy vstoupili dveřmi budovy dovnitř, rubínový přívěsek, který měla kolem krku, začal pulzovat. Stejně jako vzdálený tlukot srdce. To znamenalo, že jsou tu přítomní nějací démoni. Za jiných okolností by očekávala, že její bratr bude cítit zvláštnost tohohle místa stejně jako ona, ale byl v moc velké depresi kvůli Magnusovi, aby se mohl jasně soustředit.
"Vytáhni magické světlo," řekla mu. "Nechala jsem to svoje doma."
Střelil po ní podrážděným pohledem. V hale byla tma a normální člověk tu nebyl schopný nic vidět. Maia i Jordan měli vynikající noční vidění vlkodlaků. Stáli na opačných koncích místnosti. Jordan zkoumal velký mramorový stůl recepce a Maia byla opřená o protější stěnu a přejížděla pohledem po svých prstýncích.
"Měla bys ho brát všude sebou," odpověděl jí Alec.
"Ach? A přinesl sis Senzor?" odsekla mu. "Nemyslím si. Já mám alespoň ten." Ťukla prstem do přívěsku. "Můžu ti říct, že tady něco je. Něco démonického."
Hlava Jordana vystřelila vzhůru. "Tady jsou démoni?"
"Nevím - možná jeden. Senzor pulzoval, ale pak to zmizelo," přiznala Isabele. "Ale je to příliš velká náhoda na to, že má tohle být špatná adresa. Musíme to tady prohledat."
Kolem ní se rozprostřelo tlumené světlo. Podívala se za zdrojem a uviděla Aleca, který zvedl magické světlo, které mu pronikalo mezi prsty. Na obličeji se mu objevily zvláštní stíny a on vypadal starší a jeho oči byly najednou víc modré. "Tak jdeme na to," řekl. "Budeme brát jedno patro po druhém."
Přešli k výtahu. Nejdřív nastoupil Alec, pak Isabele, Jordan a nakonec se k nim připojila i Maia. Boty Isabele měli na chodidlech nakreslené nehlučné runy, ale podpatky Maiy klapaly na mramorové podlaze, když šli. Zamračila se a zastavila se, aby se jich zbavila. Zbytek cesty šla bosa. Když Maia vstoupila do výtahu, Isabele si všimla, že má kolem levého palce u nohy zlatý prstýnek s tyrkysovým kamenem.
Jordan se podíval dolů na její nohy a ohromeně řekl: "Ten prstýnek si pamatuju. Koupil jsem ti ho."
"Sklapni," řekla Maia a stiskla tlačítko pro zavření dveří. Když se výtah uzavřel, Jordan zmlknul. Zastavili se v každém patře. Většina z nich byla ještě pořád ve výstavbě, takže tam nebylo žádné světlo a ze stropu visely dráty jako vinné révy. Na oknech byla přibitá prkna. Dovnitř proudil slabý vítr. Isabele držela pevně ruku na přívěsku, ale nic se nedělo, dokud se nedostali do desátého patra. Když se otevřely dveře, cítila chvění na vnitřní straně dlaně, jako kdyby v ní držela malého ptáčka a ten jí bil do ruky svými křídly.
Zašeptala. "Něco tady je."
Alec přikývl. Jordan otevřel ústa, aby něco řekl, ale Maia ho tvrdě udeřila loktem. Isabele proklouzla kolem jejího bratra na chodbu před výtahem. Přívěsek jí pulzoval a vibroval v ruce, jako lapený zoufalý hmyz.
Alec, který byl za ní, zašeptal: "Sandalphon." Za Isabelou vzplálo světlo a osvítilo tak halu. Na rozdíl od jiných pater, které viděli, tohle bylo částečně dokončeno. Kolem nich byly holé žulové stěny a podlaha byla pokrytá hladkými černými dlaždicemi. Chodba vedla oběma směry. Na jedné straně končila hromadou dělnického nářadí a kabely. Další ústila do klenuté chodby, za kterou byla jenom temnota.
Isabele se otočila a pohlédla na své společníky. Alec odložil magické světlo a držel hořící Andělské ostří, které osvětlovalo interiér jako lucerna. Jordan se tam producíroval s velkým vražedně vypadajícím nožem, který svíral v pravé ruce.
Zdálo se, že si Maia rozpouští vlasy. Když spustila ruce dolů, držela v nich velmi ostrou sponu. Nehty se jí zvětšily a v očích se jí objevil divoký, nazelenalý záblesk.
"Pojďte za mnou," řekla Isabele. "Potichu."
Přívěsek sebou na Isabelině krku házel jako popichování neposedného prstu, zatímco šla dál po chodbě. Neslyšela zbytek jejich skupinky za ní, ale věděla, že tam jsou díky dlouhým stínům na tmavé žulové zdi. Hrdlo měla stáhnuté a nervy byly ve střehu, jako vždycky, když šla do bitvy. Tuhle část měla ráda nejmíň. Očekávání před přicházejícím nebezpečím. Během bitvy nezáleželo na ničem jiném, než na soustředění na boj, teď se ale musela namáhat, aby byla ve střehu hlavně její mysl.
Nad nimi se objevil oblouk. Byl vyřezaný z mramoru a po stranách byl zdobený. Zvláštně staromódní pro takovou moderní budovu.
Isabele krátce vzhlédla, když procházela a skoro sebou cukla. Do kamene byla vytesaná tvář smějícího se chrliče. Zašklebila se na něj a podívala se na pokoj, do kterého vešli.
Byl obrovský s vysokým stropem. Tohle bude někdy určitě úžasný podkrovní byt. Stěny byly od podlahy až ke stropu průhledné, takže se jim naskytnul pohled na East Rivest a Queens v dálce. Nápis Coca-Cola blikal krvavě červeně a modře a vrhal odlesky na černou vodu dole. Světla okolních staveb se vznášela v noci jako světýlka na vánočním stromečku. V místnosti byla tma, ale Isabele si všimla divných hrbatých stínů, které byly na zemi rozmístěné v pravidelných intervalech. Isabele byla zmatená. Nebyly to stíny od nábytku a nepocházely z ulice venku. Tak co to-?
"Alecu," řekla tiše. Její přívěsek se svíjel jako živý. Rubínové srdce bylo bolestivě horké proti její kůži. V okamžiku byl její bratr vedle ní. Zvedl ostří a pokoj byl najednou plný světla. Isabele vylétla ruka k ústům. "Ach, Bože," zašeptala. "Ach, u Anděla, ne."
...
"Ty nejsi jeho matka." Simonův hlas se zlomil, když to říkal. Lilith se otočila a podívala se na něj. Pořád měla ruce položené na skleněné rakvi. Sebastian se v ní vznášel - tichý a nic netušící. Simon si všiml, že neměl boty. "On už má mámu. Mámu Clary. Clary je jeho sestra. Sebastian - Jonathan- nebude moc nadšený, když jí ublížíš."
Lilith se na něj podívala a rozesmála se. "Odvážný pokus, Světlomilče," řekla. "Ale já znám pravdu. Viděla jsem svého syna vyrůstat. Často jsem ho navštěvovala v podobě sovy. Viděla jsem, že nenáviděl ženu, která ho porodila. Nechová k ní žádné vřelé city. A i jeho sestra je mu ukradená. Je spíš jako já, než jako Jocelyn Morgensternová." Její tmavé oči se přesunuly ze Simona na Jace a Clary. Ani se nepohnuli. Clary ještě pořád stála v Jacově objetí s nožem přitisknutým ke krku. Držel jí lehce a nedbale, jako kdyby ani nedával pozor co se děje okolo.
Ale Simon věděl, že i když Jace vypadá, že něčemu nevěnuje pozornost, dokáže rychle vybuchnout a zaútočit.
"Jaci," řekla Lilith. "Vejdi do kruhu. Tu holku vem sebou."
Jace šel poslušně dopředu a tlačil Clary před ním. Když překročili bariéru černě namalovaného kruhu, runy uprostřed se najednou zablýskly jasně červenou barvou a něco dalšího získalo stejnou barvu. Runa na levé straně hrudi Jace. Najednou se rozzářila takovým jasem, že Simon musel zavřít oči. Dokonce i se zavřenýma očima ale pořád viděl runu. Zlá směs linek, která se mu procházela i přes víčka.
"Otevři oči, Světlomilče," vyštěkla Lilith. "Nastal čas. Dáš mi svou krev nebo odmítneš? Znáš cenu, kterou za to zaplatíš."
Simon se podíval na Sebastiana v rakvi - a pak podruhé. Dvojče runy, která se právě rozsvítila na hrudi Jace, byla vidět i na Sebastianově nahé hrudi. Začínala slábnout, když se na ní Simon díval. Za chvíli byla pryč a Sebastian byl znovu bílý jako stěna. Nehybný. Nedýchající. Mrtvý.
"Nemůžu ti ho vzkřísit," řekl Simon. "Je mrtvý. Můžu ti dát svojí krev, ale on ji nespolkne."
Mezi zuby jí zasyčel prudký nádech a v jejích očích bylo na chvíli tvrdé nebezpečné světýlko. "Nejdřív ho musíš kousnout," řekla. "Jsi Světlomilec. Tvým tělem prochází andělská krev. Tvojí krví, tvými slzami a i slinami na tvých tesácích. Tvoje krev Světlomilce ho může oživit natolik, že bude moc polykat a pít. Kousneš ho, dáš mu svojí krev a pak ho přivedeš zpátky ke mně."
Simon se na ni divoce díval. "Ale to co říkáš - říkáš, že mám moc přivádět mrtvé zpátky k životu?"
"Máš tu moc už od té chvíle, kdy ses stal Světlomilcem," řekla. "Ale nemáš právo jí používat."
"Vážně?"
Usmála se a sledovala špičky svých dlouhých, rudých nehtů, které měla položené na Sebastianově rakvi. "Říkají, že je historie napsána vítězi," řekla. "Není tam tak velký rozdíl mezi stranou Světla a Temnoty, jak si myslíš. Koneckonců bez Temnoty by nemohlo hořet světlo."
Simon se na ní nechápavě podíval.
"Rovnováha," vysvětlila mu. "Existují zákony starší, než si vůbec dokážeš představit. Jeden z nich je ten, že nemůžeš přivést zpátky k životu to, co je mrtvé. Když duše opustí tělo, patří smrti. Nemůžeš si ji vzít zpět bez toho, abys zaplatil cenu."
"A ty jsi ochotná jí zaplatit? Pro něj?" Simon ukázal směrem k Sebastianovi.
"On je ta cena." Pohodila hlavou a zasmála se. Znělo to skoro jako lidský smích. "Pokud Světlo přivede zpátky duši, pak má na to právo i Temnota. Je to moje právo. Nebo by ses na to možná mohl zeptat svojí malé kamarádky Clary. Ona ví, o čem mluvím."
Simon se podíval na Clary. Vypadala, jako kdyby měla každou chvíli omdlít. "Raziel," řekla tiše. "Když zemřel Jace-"
"Jace zemřel?" Simonův hlas poskočil o oktávu výš. Jace, přesto že byl hlavní bod jejich debaty, zůstal klidný a bez výrazu. Jeho nůž se ani nepohnul.
"Valentýn ho bodl," zašeptala Clary. "A pak Anděl zabil Valentýna a on mi řekl, že můžu mít cokoliv, co budu chtít. A já mu řekla, že chci, aby Jace žil. Chtěla jsem ho zpátky a on ho vzkřísil - kvůli mně."
Její oči byly obrovské v porovnání s její bílou malou tváří. "Byl mrtvý jenom několik minut ... to je krátká doba ..."
"Stačilo to," vydechla Lilith. "Během bitvy mého syna s Jacem jsem se vznášela poblíž: Viděla jsem Jonathana spadnout a zemřít. Sledovala jsem Jace až k jezeru. Sledovala jsem, jak ho Valentýn zabil a pak, jak ho Anděl vzkřísil. Věděla jsem, že to byla moje šance. Běžela jsem k řece a vzala tělo mého syna pryč ... udržovala jsem ho až do téhle chvíle." Láskyplně se podívala na rakev. "Všechno je v rovnováze. Oko za oko. Zub za zub. Život za život. Jace je zrovna teď v nerovnováze. Pokud bude Jace žít, bude žít i Jonathan."
Simon nemohl odtrhnout oči od Clary. "To, co říká o Andělovi je pravda?" zeptal se. "A tys to nikdy nikomu neřekla?"
K jeho překvapení to byl Jace, kdo odpověděl. Otřel se tváří o hlavu Clary a řekl: "Bylo to naše tajemství."
Clary zelené oči se zablýskly, ale ona se ani nepohnula.
"Tak vidíš, Světlomilče," řekla Lilith. "Beru si jenom to, co je podle práva moje. Zákon říká, že ten, kdo byl poprvé vzkříšen, musí být tady v kruhu, aby se mohl vrátit i ten druhý." Ukázala na Jace pohrdavým máchnutím ruky. "On je tady. Ty jsi tady. Všechno je připravené."
"Pak ale nepotřebuješ Clary," řekl Simon. "Vynechej jí z toho. Nech ji jít."
"Samozřejmě, že jí potřebuju. Musím tě nějak motivovat. Kvůli tvé runě ti nemůžu ublížit, nějak tě ohrozit nebo tě zabít. Ale můžu ti zlomit srdce, když jí vezmu život. A já to udělám."
Podívala se směrem ke Clary a Simon následoval její pohled.
Clary. Byla tak bledá, že vypadala skoro promodrale, ale možná to bylo zimou. Obličej měla bílý a oči doširoka rozevřené. Pramínek schnoucí krve jí tekl od klíční kosti do výstřihu šatů a zbarvil ho do ruda. Ruce jí volně visely podél boků, ale třásly se.
Simon jí viděl, když jí bylo sedm. Měla hubené ruce, pihy a na hlavě nosila modré umělohmotné barety, kterých se nevzdala až do svých jedenácti. Vzpomněl si na chvíli, kdy si poprvé všimnul, že se jí pod volným tričkem, které vždycky nosila dohromady s džíny, rýsují ženské tvary. Nebyl si jistý, jestli by se tam měl dívat dál nebo jestli by měl odvrátit pohled. Vzpomněl si na její smích a její tužku, s kterou rychle přejížděla po stránce a nechávala tam krásné složité obrázky:hrady se špičatými věžemi, běžící koně, zářivé barevné postavy, které si vytvořila ve své hlavě. Můžeš chodit do školy sama, řekla jí máma, ale jenom v případě, že bude chodit Simon chodit s tebou. Vzpomněl si na její ruku v té jeho, když přecházeli ulici a jeho vlastní uvědomění si báječného úkolu, který dostal: zodpovědnost za její bezpečí. Jednou byl do ní zamilovaný a možná, že i nějaká jeho část až do konce jeho života bude, protože byla jeho první. Ale to nebylo to, na čem teď záleželo. Byla to přece Clary, která byla jeho součástí - vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude.
Když se na ní díval, mírně zavrtěla hlavou. Věděl, co mu tím chtěla říct. Nedělej to. Nedávej jí, co chce. Ať už se mi stane cokoliv.
Vstoupil do kruhu: když jeho nohy překročily nakreslenou čáru, cítil zamrazení. Bylo to, jako kdyby jím prošel elektrický šok. "Dobře," řekl. "Udělám to."
"Ne!" zakřičela Clary, ale Simon se na ní nepodíval. Pozoroval Lilith, která se na něj chladně a škodolibě usmála. Zvedla levou ruku a přejela jí přes rakev.
Víko začalo mizet a odsouvat se tak, že to Simonovi až bizardně připomínalo otevírání víčka od sardinek. Vrchní vrstva skla začala tát a stékala po stranách kamenného podstavce. Když dopadly kapky na zem, zkrystalizovaly se zpátky na malé střepy skla.
Teď byla rakev otevřená jako akvárium. Sebastianovo tělo plavalo uvnitř a Simon si myslel, že zase uviděl záblesk runy na jeho hrudníku, když pro něj Lilith sáhla do rakve. Simon sledoval, jak vzala Sebastianovi bezvládné paže a zkřížila mu je na hrudi zvláštním něžným gestem. Zastrčila jeho ruku ovázanou obvazem pod tu nezraněnou. Odsunula mu mokré vlasy z jeho bílého čela a pak si z rukou otřepala bílou vodu.
"Dej se do práce, Světlomilče," řekla.
Simon se pohnul směrem k rakvi. Sebastianův obličej byl uvolněný a jeho víčka byla klidná. Na krku mu nebyl vidět žádný tep. Simon si vzpomněl, jakou touhu cítil po krvi Maureen. Jak potřeboval cítit, jak se jeho tesáky zanořují do její kůže a uvolňují tak slanou krev pod ní. Ale tohle - tohle bylo krmení se na mrtvole. Jen z té myšlenky se mu zvedl žaludek.
I když se na ní nedíval, věděl, že ho Clary pozorovala. Cítil její zalapání po dechu, když se sehnul k Sebastianovi. Cítil i Jace. Díval se na něj svýma prázdnýma očima. Sáhl do rakve a chytil Sebastiana za jeho kluzká a studená ramena. Bylo mu zle, ale rychle se z toho otřepal, sklonil se a ponořil tesáky do Sebastianova hrdla. Do úst se mu nalila černá démonská krev. Byla hořká jako jed.
...
Isabele tiše přecházela mezi kamennými podstavci. Alec šel za ní a v ruce držel Sandalphon, který posílal světlo do celé místnosti. Maia byla v jednom rohu místnosti. Opírala se rukou o stěnu a zvracela. Jordan přecházel kolem ní a vypadalo to, že se jí chce dotknout, pohladit jí po zádech, ale měl strach, že by ho odmítla.
Isabele neobviňovala Maiu, že zvracela. Kdyby neměla roky tréninku, nejspíš by dopadla stejně. Nikdy nic takového neviděla. Byly tam desítky, možná i padesát, kamenných podstavců. Na vrcholu každého z nich byl nízký koš. Uvnitř každého bylo dítě. A všechny děti byly mrtvé.
Když přecházela mezi košíky, měla ještě mizivou naději, že nějaké z nich najde živé. Jenže tyhle děti byly mrtvé už nějakou dobu. Jejich kůže byla zašedlá a jejich tváře pohmožděné a bezbarvé. Byly zabalené do tenkých dek. I když byla v místnosti zima, nemyslela si, že umrznutí byla příčina jejich smrti. Nebyla si jistá jak zemřely, ale ani to nemohla víc prošetřit. Tohle byla jednoznačně záležitost Clavů.
Alecovi za ní po tvářích stékaly slzy. Když se dostal k poslednímu podstavci, neslyšně zaklel. Maia se napřímila a opřela se proti oknu. Jordan jí podal nějakou látku, nejspíš kapesník, a přidržel jí ho u tváře. Ledová bílá světla za nimi prořezávaly tmavé sklo jako diamantová vrtačka.
"Iz," řekl Alec. "Kdo mohl něco takového udělat? Proč by někdo -dokonce i démon-"
Odmlčel se, ale Isabele věděla, co tím myslel. Když se Max narodil, bylo jí sedm a Alecovi devět. Skláněli se nad malou kolébkou jejich bratra pobavení a okouzlení tímhle fascinujícím stvořením. Hráli si s jeho drobnými malými prstíky a smáli se jeho zvláštnímu výrazu, který nasadil vždycky, když ho lochtali.
Její srdce se zkroutilo bolestí. Max.
Když procházela mezi řadou malých košíků, teď spíš malých rakví, prošel jí tak drtivý pocit strachu, který nikdy předtím nezažila. Nemohla ignorovat skutečnost, že přívěsek kolem jejího krku pořád zářil neoblomnou a neutuchající září. Takový druh záře mohla očekávat od někoho, kdo byl minimálně Vyšší démon.
Myslela na to, co viděla Clary v nemocnici Beth Izrael. Vypadalo jako normální dítě. Kromě rukou. Byly zakončené drápy...
Opatrně sáhla do jednoho košíku. Tak aby se nedotknula dítěte, stáhla stranou tenkou deku, do které bylo dítě zabalené.
Cítila, jak jí z úst vyšlo jemné vydechnutí. Obyčejná baculatá ručička dítěte, obyčejné dětské zápěstí. Ruce vypadaly jemně a neporušeně. Ale místo prstů mělo ruce zakončené drápy - byly ostré a černé jako spálené kosti. Nedobrovolně udělala krok zpět.
"Co je?" Maia přešla k nim. Pořád vypadala otřesená, ale její hlas byl pevný. Jordan šel za ní s rukama v kapsách. "Co jste našli?" zeptala se.
"U Anděla." Alec vedle Isabele se podíval do postýlky. "Je to jako to dítě, o kterém ti Clary říkala? To v nemocnici Bet Izrael?"
Isabele pomalu přikývla. "Myslím, že nešlo jenom o jedno dítě," řekla. "Někdo se jich snaží udělat mnohem víc. Víc ... Sebastianů."
"Proč by jich chtěl někdo víc?" Alecův hlas byl plný nenávisti.
"Byl rychlý a silný," řekla Isabele. Skoro jí fyzicky bolelo mluvit pozitivně o někom, kdo zabil jejího bratra a pokusil se zabít i jí. "Myslím, že se snaží vytvořit rasu super-bojovníků."
"Nefungovalo to." Oči Maiy byly temné smutkem.
Isabele postřehla zvuk tak tichý, že byl skoro neslyšitelný. Prudce zvedla hlavu. Ruka jí hned vystřelila k pásku, kde měla srolovaný bič. Něco v temném stínu na kraji místnosti u dveří se pohnulo. Byl to jenom tichý šramot, ale Isabele se už odpojila od ostatních a běžela ke dveřím. Vběhla na chodbu před výtahem. Bylo tam něco jako stín, který se odděloval od větší tmy a pomalu se pohyboval podél zdi. Isabele se rozběhla a vrhla se vpřed. Strhla stín na podlahu. Nebyl to duch. Když se spolu svalili na zem, Isabele překvapilo velmi lidské zavrčení od temné postavy.
Váleli se po podlaze a Isabele došlo, že to byl určitě člověk - lehčí a menší, než Isabelle- na sobě měl šedou teplákovou soupravu a tenisky. Najednou se Isabele do klíční kosti zabořil ostrý loket. Kolenem dostala přímo do žaludku. Vydechla a odvalila se stranou. Sáhla pro svůj bič. V době, kdy ho vytáhla, už byla postava na nohou. Isabele se převrátila na břicho a máchla bičem vpřed. Konec se velmi těsně obtočil postavě kolem kotníku. Pak Isabele trhla a tím podrazila neznámému nohy.
Vyškrábala se na nohy a volnou rukou sáhla po stéle, kterou měla na přední straně šatů. Rychle si nakreslila na levou ruku znamení Nyx. Její vidění se rychle přizpůsobilo a celá místnost ponořená ve tmě, jako kdyby se naplnila světlem. Runa pro noční vidění nabyla na účinnosti. Viděla útočníka jasněji. Hubená postava v šedé teplákovce a šedých teniskách. Snažila se odplazit se pryč, až narazila zády do zdi. Kapuce mikiny se stáhla a odhalila tak tvář neznámého. Tvář byla určitě ženská, ale hlavu měla kompletně oholenou. Měla vystouplé lícní kosti a velké tmavé oči.
"Přestaň," řekla Isabele a tvrdě zatáhla za bič. Žena vykřikla bolestí. "Přestaň se snažit zdrhnout."
Žena vycenila zuby. "Červe," řekla. "Bezvěrče. Nic ti neřeknu."
Isabele si zastrčila stélu zpátky do šatů. "Když za ten bič ještě trochu zatáhnu, uřízne ti nohu." Trošku bič utáhla a přešla až k ženě. Dívala se na ní. "Ty děti," řekla. "Co se jim stalo?"
Žena ze sebe vydala bublající smích. "Nebyli dost silní. Slabá rasa, příliš slabá."
"Na co byli příliš slabí?" Když žena neodpověděla, Isabele vyštěkla. "Můžeš mi to říct nebo přijít o nohu. Je to tvoje volba. Nemysli si, že tě tady nenechám vykrvácet na zemi. Vrah dětí si nezaslouží slitování."
Žena zasyčela jako had. "Jestli mi ublížíš, dostane tě."
"Kdo-" Isabele se odmlčela a vzpomínala, co jí řekl Alec. Talto je jméno pro Lilith. Dalo by se říct, že je to bohyně mrtvých dětí. "Lilith," řekla. "Uctíváš Lilith. Tohle všechno ... jsi dělala pro ní?"
"Isabele." Byl to Alec. Před ním držel Sandalphon. "Co se děje? Maia a Jordan hledají nějaké další ... děti. Ale vypadá to, že byly všechny v té velké místnosti. Co se to tady děje?"
"Tahle ... osoba," řekla Isabele s nepotlačovaným odporem, "je členka kultu kostela Talto. Zdá se, že uctívá Lilith. A taky pro ní zavraždila všechny ty děti."
"Nezabila!" Žena bojovala, aby si mohl stoupnout na nohy. "Nezabila. Obětovala. Byly testované. Jenže nebyli dost silné. Není to naše chyba."
"Nech mě hádat," řekla Isabele. "Pokusili jste se těhotným ženám do krve vstřikovat démonskou krev. Ale démonská krev je jedovatá. Děti to nemohly přežít. Narodily se znetvořené a pak zemřely."
Žena zasténala. Byl to tichý zvuk, ale Isabele viděla, jak se Alecovi zúžily oči. On bych z nich dvou vždycky ten, kdo uměl číst líp v lidech.
"Jedno z těch dětí," řekl. "Bylo vaše. Jak jste mohla použít na své vlastní dítě démonskou krev?"
Ženě se zachvěla ústa. "Neudělala jsem to. My jsme byli ti, kterým aplikovali ty injekce. Matkám. Chtěli nás udělat silnějšími a rychlejšími. A naše manžele taky. Jenže jsme onemocněli. Bylo nám čím dál tím víc a víc zle. Vypadaly nám vlasy. Naše nehty ..." Zvedla ruce a ukázala jim zčernalé nehty a roztrhaná a krvavá nehtová lůžka v místech, kde jí nehty odpadly. Ruce měla poseté načernalými modřinami. "Všichni umíráme," řekla. V jejím hlase se odrážela spokojenost. "Během několika dní budeme mrtví."
"Ona vás donutila vzít si jed," řekl Alec, "a i přesto jí uctíváte?"
"Ty to nechápeš." Žena mluvila chraplavým a zasněným hlasem. "Neměla jsem nic, než mě našla. Nikdo z nás neměl. Byla jsem na ulici. Spala jsem na lavičce v metru nebo jsem mrzla venku. Lilith mi dala místo, kde jsem mohla žít a dala mi rodinu, která se o mě postarala. Být v Její přítomnosti znamená být v bezpečí. Nikdy předtím jsem se necítila v bezpečí."
"Vidělas Lilith," řekla Isabele a snažila se ze svého hlasu vypudit nevěřícný tón. Byla obeznámená s démonskými kulty. Jednou o nich dělala pro Hodge zprávu. Dostala za to vysokou známku. Nejvíc kultů uctívalo démony, které si sami vymysleli nebo je vytvořili. Někteří z nich se zaměřili na slabší menší démony, kteří je buď zabili, když je vysvobodili nebo se spokojili s tím, že sloužili členům kultu a plnili jim všechna jejich přání, i když na oplátku většinou taky něco chtěli. Nikdy neslyšela o kultu, který by uctíval Vyššího démona a doopravdy viděl vtělení démona v lidském těle. Jen málo Vyšších démonů je tak silných jako Lilith, matka čarodějů. "Byla jsi v její přítomnosti?"
Žena se zachvěla a přivřela či. "Ano. Cítím ve mně Její krev, když je nablízku. A teď je."
Isabele si nemohla pomoct a volnou rukou sevřela přívěsek. Pulzoval a to už od chvíle, kdy vstoupila do budovy. Předpokládala, že to bylo kvůli démonské krvi v mrtvých dětech, ale přítomnost někoho z Vyšších démonů by bylo logičtější vysvětlení. "Ona je tady? Kde je?"
Zdálo se, že žena začala pomalu usínat. "Nahoře," řekla neurčitě. "S tím malým upírem. Ten, který kráčí ve dne. Poslala nás pro něj, ale on byl chráněný. Nemohli jsme na něj položit ruce. Ti, kteří ho šli najít a přivést, zemřeli. Pak se vrátil bratr Adam, aby nám řekl, že ten chlapec je střežený svatým ohněm. Paní Lilith byla naštvaná. Zabila ho na místě. Měl štěstí, že zemřel její rukou. Takové štěstí." Roztřásl se jí hlas. "Paní Lilith je chytrá. Našla jiný způsob, jak se přivést toho chlapce ..."
Náhle Isabele vypadl bič z ruky. "Simon? Přivedla sem Simona? Proč?"
"Nikdo, kdo za ní přijde," vydechla žena, "se už nevrátí ..."
Isabele klesla na kolena a chytila bič. "Přestaň," řekla třesoucím se hlasem. "Přestaň usínat a řekni mi, kde je. Kam ho vzala? Kde je Simon? Řekni mi to nebo-"
"Isabele." Alec pevně promluvil. "Iz, tohle nemá smysl. Je mrtvá."
Isabele se nevěřícně dívala na ženu. Zemřela. Mezi posledními dvěma vzdechy otevřela oči dokořán a pak jí tvář znehybněla. Přes její plešatost, vyhublost a modřiny si Isabele všimla, že musela být hodně mladá. Nebylo jí víc, než dvacet let. "Zatraceně."
"Já to nechápu," řekl Alec. "Co chce dělat Vyšší démon se Simonem? Je to upír. Mocný upír, ale-"
"Kainovo znamení," řekla Isabele roztržitě. "Musí to mít něco společného s tou runou. Musí." Přešla k výtahu a zmáčkla tlačítko. "Kdyby byla Lilith opravdu Adamova první žena a Kain byl Adamův syn, pak by bylo Kainovo znamení zhruba stejně staré, jako ona."
"Kam jdeš?"
"Řekla, že jsou nahoře," řekla Isabele. "Prohledám každé patro, dokud ho nenajdu."
"Nemůže mu ublížit, Izzy," řekl Alec a jeho rozumný hlas v tu chvíli Isabele nenáviděla. "Vím, že se o něj bojíš, ale má Kainovo znamení. Je nedotknutelný. Vyšší démon mu nemůže ublížit. Nikdo mu nemůže ublížit."
Isabele se na svého bratra zamračila. "Tak co myslíš, že po něm chce? Myslíš si, že chce někoho, kdo by jí mohl během dne zaskočit do čistírny? Teď vážně, Alecu-"
Ozvalo se cinknutí a najednou se šipka výtahu rozsvítila. Isabele vyrazila dopředu, když se dveře začaly otvírat. Zalilo je světlo ... a potom začala vycházet celá řada mužů a žen. Byli plešatí, vyhublí a oblečení v teniskách a teplákových soupravách. V rukách měli zbraně z trosek stavby: skleněné zubaté střepy, kusy drátů, betonové tvárnice. Žádný z nich nepromluvil. Ticho bylo děsivé. Jako jeden vystoupili z výtahu a postupovali na Aleca a Isabele.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saba Saba | 18. září 2011 v 22:53 | Reagovat

díky za překlad!

2 Catrina Catrina | 18. září 2011 v 23:29 | Reagovat

Juj. Vypadá to zajímavě.

3 Łucííí Łucííí | E-mail | 19. září 2011 v 6:02 | Reagovat

jáááááááááááááj...LuXuSnÍ...:D...Slvělý překládek Marti... :-P

4 Cava Cava | 19. září 2011 v 12:01 | Reagovat

awesome :-P

5 kitkat kitkat | 19. září 2011 v 15:52 | Reagovat

uuuu..myslim si ze isabel a simon budou spolu..diiky moc:) :-D

6 Ann Ann | 19. září 2011 v 16:28 | Reagovat

[5]: já taky, a Maiu s Jordanem bych taky chtěla spolu, ale to asi chvíli potrvá ;-) . Děkuju za překlad :-D a sem pořádně natěšená na další :-D  :-D

7 Tessa Tessa | 19. září 2011 v 22:05 | Reagovat

No super. Jelikož už nezbývá moc kapitol, počítám s tím, ze Cass to zase ukončí v nějakým napínavým momentu a budem muset čekat další rok, než se dozvíme, jak to všechno dopadne.
Jinak taky bych chtěla Maiu s Jordanem a Magnuse a Aleca bych chtěla spolu určitě, doufám že se nerozejdou. No uvidíme.

Jiinak překlad skvělý jako obvykle. Děkuji moc a klaním se před tebou,  že máš tu trpělivost.
A malá otázečka: myslíš, ne bys mohla až vyjde 5. díl přeložit i ten? :-)

8 Nina Nina | 6. dubna 2013 v 17:23 | Reagovat

Taky bych chtěla Maiu s Jordanem spolu a jsem si celkem jistá že se Magnus a Alek nerozejdou.....Teď to bude zajímavý....Díky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama